Průměrně vysoká, ničím nevýrazná hnědá vlčice s hustou srstí, kterou by jste snad málem přehlédli. Alespoň na první pohled. Na druhý pohled si jistě povšimnete jejího fleku na čele, které připomíná zrnko kávy. No a to je tak vše, co by se na jejím vzhledu dalo považovat za výstřední.
Tato kávová vlčice se i svou povahou snaží co nejvíce připodobnit svému nenápadnému vzevření. Coffee je jedním slovem ambivert. Co to znamená? No, to že není ani přímo introvert, a ani extrovert. Je vlastně tak nějak kus z obojího a to čím je, se právě vyvíjí na základě dané situace.
Když je ve společnosti vlka, kterého nijak moc nezná, tak je tichá. Ovšem, pokud se druhý vlk bude na něco ptát, odpoví a zapojí se do konverzace, ale jako první rozhodně nezačne. Nejdříve její odpovědi prostě budou jen krátké a rychlé, ale postupně se přeci jen začne rozpovídávat. Ne že by vás zrovna zavalila vlnou slov, ale její odpovědi budou postupně delší. Sice to pořád bude vypadat asi jako ten styl mluvy, kdy už by jste se, jinak upovídaného vlka, ptali jestli je všechno v pořádku, ale u ní jste na dobré cestě.
Pokud je sama, ráda si vymýšlí různé příběhy. Nejčastěji jak nějaké dané místo mohlo vzniknout. Jsou to tedy spíše takové pohádky, kterým sama nevěří, ale baví ji si to představovat. Většinou si tyto příběhy nechává pro sebe, ale pokud vás opravdu považuje jako kamaráda a věří vám, ráda se podělí. Docela se totiž s tímto stydí. Také jinak trpí samomluvou, ale to spíše jen v mysli.
Ve větší skupině vlků, působí plaše a neprůbojně a nejspíše tak nějak stydlivě. Ovšem tak působí jen na cizince. Pokud je se skupinkou přátel, chová se uvolněně a může být i vcelku upovídaná. Vlastně je jinak zdravě sebevědomá.
Nerada se hádá a tak většinou vše odkýve a neodporuje. Je to takový ten typ, co si svůj návrh, i když často dobrý, někde vzadu žbleptne pro sebe, tak že to skoro nikdo neslyší.
Pokud je s přáteli je s ní zábava a pokud někomu opravdu věří, vykecá mu klidně i díru do hlavy, když bude chtít. Moc ráda vypráví vtipy, ovšem opět ne každému, ale pokud vám řekne nějaký vtip, poznáte že vám už začíná více důvěřovat. Pokud jí ovšem nebudete sedět, bavit se s vámi nebude, i když tedy to nutné minimum z ní vydolujete. Není naivní, možná je spíše ze začátku až nedůvěřivá. Bude se od vás držet trochu dál a snažit se vás odhadnout. Nečekejte ale žádné nasupené pohledy a nedůvěřivé přeměřování. Většinou si toho ani nevšimnete. Pro kamarády by se klidně obětovala. Pokud jde do tuhého, stane se z tiché a nenápadné vlčice hrozivě vypadající šelma. Coffee je skvělá a věrná kamarádka. Rozhodně by nikomu nevrazila kudlu do zad.
Co se týče vlčat, přátelení s nimi jí jde rozhodně snáz. S vlčaty se moc ráda podělí i o své příběhy a pohádky a to, i když je bude znát chvíli. Klidně jim pomůže s rozvíjením představivosti a nějaký ten příběh třeba vymyslí společně s nimi.
Kdybyste před ní řekli slovo magie, bude na vás koukat jako by jste spadli z višně. Tu svou sice objevila, ale neví o tom. Sice slýchá útržky myšlenek, ale nikdy ji nenapadlo, že by to mohlo být příčinou nějaké speciální schopnosti, nebo tak něčím. Spíše má jen pocit, jako by ji samotnou to zničeho nic napadlo a většinou tomu ani nevěnuje pozornost. I její bratr a přátelé magii objevili tak nějak nenápadně, a nejspíše ani jednoho nenapadlo, že mají co dočinění s kouzly.
Coffee moc lovy nemusí. Je hodně empatická a dokáže si představit, jak se to dané zvíře v ten moment muselo cítit. Celkově jí pohled na usmrcení, a vůbec něčí krev, nedělá dobře. Když už je ale to zvíře mrtvé, samozřejmě jí to nevadí.
I přes všechno tuto kávovou vlčici uvidíte zřídka kdy smutnou. Většinou má totiž na tlamě lehký, milý úsměv.

Zdravím, jmenuji se Coffee. Vy byste chtěli znát můj příběh? No, víte to je na dlouho. Že prý máme času dost? Ach, tak tedy dobrá, nuže poslouchejte.
Narodila jsem se jedné toulavé vlčici. Na maminku si ale nepamatuji a otce jsem nikdy nepoznala. Otec byl totiž nejspíše prostě zbabělec a když zjistil, že naše maminka je moc slabá a není jisté jestli přežije náš porod, radši ji opustil. Prostě utekl od problému. Ostatně to prý nebylo prvně. Vlastně už před námi jedny potomky měl, ale když zjistil že Maeve, jeho bývalé partnerce, trochu šplouchá na maják, taky radši utekl, než aby se o potomky postaral. No a u nás to bylo obdobně. Když zjistil že maminka se o nás nejspíše nebude moci nějakou dobu postarat, radši se prostě zdejchl, než aby jí pomohl. Kdyby ji neopustil, maminka by nejspíše ještě žila.
Každopádně narodili jsme se čtyři – dva samci a dvě samice. Amaya byla moc slabá a zemřela asi dva, nebo tři dny po porodu. Stihla nás alespoň pojmenovat. Já dostala jméno Zirra, moje starší sestra jméno Niva a bratry pojmenovala Tauren a Athenas. Velmi jsme plakali a tiskli se do maminčiné, již chladné srsti. Měli jsme hlad, tak strašný hlad a byla nám zima. Vlastně jsme ale měli štěstí. Blízká smečka, která právě byla na lovu, uslyšela naše kňučení. Smečka naštěstí byla z „dobrého těsta“ a vlčata se pokusila zachránit. Bohužel, svět někdy zvládne být dosti krutý a tak nakonec ze čtyř přežili jen dva. Ti vyvolení jsme byli já, tehdy ještě Zirra, a Athenas. Byli jsme všichni vyhladovělí a podchlazení, no a Niva s Taurenem byli bohužel ti slabší.
Já s Athem jsme nakonec našli novou rodinu u Elona a jeho partnerky Rii. Jelikož naše původní jména si naše máma vzala do nebe, a my je říci ještě nemohli, dostali jsme nová jména. Mě Ria pojmenovala Coffee, podle mé kávové srsti. Elon zase pojmenovával mého bratra a daroval mu jméno Mystic. Oba vlci nás vychovávali, jako bychom byli jejich vlastní. Po tom, co jme trochu povyrostli, došlo Elonovi, hlavně díky vzhledu Mystica, kdo byl náš otec. Byl to zjevně ten stejný vlk, který byl otcem i jeho synovců či neteří. Makadiho nikdy neměl možnost poznat, vlastně ani nevěděl jak se jmenuje a že je to „on“, ale věděl moc dobře s jakým vlkem měla vlčata jeho sestra.
My mezitím měli veselé dětství, obklopeni dvěma strýci – Ronanem a Deilem -, kteří byli na pozici bety, bratrancem a sestřenkou z Deilovi strany a nakonec plno kamarády. Nejlepší vztah jsme ale přeci jen měli s vlčaty jedné z kapp – Ave a Rennem.
Můžu říct, že jsme byli dobře vychovaná a bezproblémová vlčata. Většinu času. Já byla tedy hodná pořád, ale Mysťa byl divočejší. Většina vlků ve smečce na nás byla hodná. Docela nás litovali. My ale netušili že Elon s Riou nejsou naši biologičtí rodiče. Rozhodli se nám to říci až v našem půl roce. Byl moc hezký den a my si hráli s Rennem a Ave. V tom se z úkrytu Alf vynořila hlava Elona. Na tváři měl takový zvláštní, kamenný výraz. „Coffee, Mysticu, pojďte sem!“ zavolal na nás. Podívala jsem se překvapeně na bratra. Nevěděla jsem o ničem, co bychom provedli, ale přesto byl „otcův“ výraz přísný. Poslušně jsme přišli do jeskyně. Ria se na nás podívala vážným, ale něžným pohledem. „Co se děje?“ zeptal se bratr, vnitřně lehce podrážděný, protože jej právě vyrušili ze super hry s Rennem. Elon se postavil vedle Rii a pokynul nám, ať si sedneme. Potom následoval dlouhý rozhovor. Ria s Elonem nám vyprávěli, jak nás ještě s dalšíma dvěma sourozenci našli u mrtvé vlčice. Jak se nás snažili zachránit a ujali se nás. Potom postupně přešli k tomu, že díky srsti Mystica ví, kdo je naším otcem. Elon nám potom vyprávěl o své sestře Maeve a o důvodu proč opustila smečku. A taky nám nakonec řekl, že Meave s jistým Steinnem měla vlčata. Nevěděl kolik, či jakého pohlaví, ale věděl že někde ve světě má synovce, či neteře, tím pádem naše nevlastní sourozence. Protože ten Steinn je i náš otec. Oba jsme celou dobu byli zticha. Do očí se mi nahrnuli slzy. Dopotácela jsem se pomalu k Rie a zabořila jí čenich do srsti. Nevím proč jsem vlastně brečela. Bylo mi líto maminky, Nivy s Taurenem, Meave a dalších… Byl to divný pocit. A v tu chvíli jsem si usmyslela jednu věc. Musím najít své nevlastní sourozence. Alespoň jednoho jediného.
S bratrem jsme ovšem stále měli Elona s Riou rádi jako své rodiče. Od té doby jme si ale s Mysticem utvořili ještě silnější pouto. Poznali jsme na sobě co toho druhého trápí lépe než kdykoli předtím. S Ave a Rennem jsme měli opravdu silné přátelství a když se nám přehoupli dva roky, byli to právě oni, kdo s námi odešel ze smečky na dlouhou pouť. Elon a Ria to pochopili, stejně tak rodiče Ave a Renna, kteří již byli na deltě a očekávali nový vrh vlčat. Vyrazili jsme tedy my čtyři spolu, bok po boku. V té době jsem již věděla, že Mystic je do Ave zamilovaný.
Putování jsme si docela užívali. Zatímco Renn, Ave a Mystic putovali jen tak bez cíle, já se snažila najít nějaké stopy po našich nevlastních sourozencích. Oni to samozřejmě věděli. Mystic sice chtěl se s někým z nich potkat, ale netrval na tom. Na cestách jsme potkali i dosti toulavých vlků a jiných skupin, které ne vždy byli právě přátelské. Všichni jsme utrpěli nějaká zranění, ale jinak jsme si tulácký život vcelku užívali. Byli jsme přeci spolu a to bylo hlavní. Ave s Mysťou se dali dohromady, a někdy mě a Renna popichovali, ať už se „konečně dáme taky dohromady“, ale mezi náma zatím nic nebylo. Byli s tím dost otravní.
Jednoho dne, po již roce putování na nás nakonec bratr s Ave přišli s tím, že už se chtějí pomalu usadit. Kus od našeho noclehoviště prý sídlila zatím malá začínající smečka, která by je přijala. Bylo pro mne těžké se s nimi rozloučit, ale stalo se a tak jsem zůstala jen já s Rennem. Bylo to i tak fajn a my si dál užívali volnosti. Možná, někde uvnitř nás, se začalo i mezi námi probouzet něco víc, než jen přátelství. Než se to ale úplně stačilo vydrat na povrch, rozdělili jsme se. Renn chtěl putovat dále spíše do hor a prozkoumat to tam, kdežto já se radši chtěla držet v teple. Nakonec jsme se v dobrém rozdělili a slíbili si, že se zase sejdeme a nevidíme se naposledy.
Po rozdělení jsem zamířila více na jih a ani ne po pár týdnech mě mé tlapky donesly na Gallireu.

Zajímavosti
- Otce nikdy nepoznala a na matku si nepamatuje
- Coffee a její bratr byli vychováni jejich nevlastním strýcem
- Její máma ji pojmenovala Zirra
- Je velmi empatická
- Nerada loví
- Dělá se jí špatně z cizí krve (její jí nevadí)