Příspěvky uživatele

Maminka jí pověděla nějaká slůvka, ale jejich pravý význam nechápala. Viděla však, jak jí očka září, tlama se usmívala a vrátila ji oblíznutí. To muselo znamenat přesně to, co Ciri viděla mamince v očích. Že ji má nade všechno ráda. Pak se ovšem pozornost jejich maminky přesunula na sourozence a jejich neplechy. Dobře, protentokrát to Ciri nechala být, že nemá plnou pozornost. Nemohla si ji uzurpovat už takhle brzy. Tedy mohla, ale takhle daleko ještě nepřemýšlela, jaké to bude mít následky a tak. Žila okamžikem a ten okamžik jí sděloval, že se má báječně. Nic jiného nepotřebovala vědět.
Maminka jim něco sdělovala, ale Ciri z toho pochopila jen tatínek a jít. V malé hlavičce si zformulovala výsledek jdeme za tatínkem? Moc se jí nechtělo, přeci jen chození po jeskyni bylo dost namáhavé, ale jestli na konci jejich cesty bude tatínek, tak to by se mohla překonat. Aspoň by mu mohla vylíčit, jak náročné bylo za ním jít a nechat se pak odnést zpátky. Ale počkat, co vlastně mohlo být tam venku. Pomaličku jí začínala přemáhat zvědavost, stejně jako její sourozence. Navíc, maminka jim začala jiným tónem povídat, jak úžasné to venku bude. To malou princezničku přesvědčilo, ano chce jít ven a těší se tam. Navíc, její bráškové vypadali, že se tam taky těší. Nemohla je v tom nechat, co kdyby se jim tam něco stalo? Nebo by objevili něco, co ona ne? Hlavně, kdyby nešla, tak tu zůstane sama a co potom? Bála by se a bylo by jí smutno. Začala pískat, aby ji tu nenechali a postavila se na pacičky. Musela však vymyslet jiný styl než posunování nožiček, protože takhle by daleko nedošla. Snažila se důvěřovat svým nejistým nožkám a zvedat je stejně jako maminka. A hele, ono to fungovalo! Každý její krůček byl jistější a jistější. "Doběhla" svou sestřičku a radostně do ní ťukla čumákem. To ji ovšem rozhodilo, takže málem na čumáku přistála, ale zase to vybrala. Připojila se k bráškům a společně capali za maminkou. Čím blíž však otvor ven byl, tím víc ji opouštěla odvaha. Opravdu je to bezpečné? Zvědavost byla ale silnější než obavy, takže se nadechla do svého malého hrudníčku a pokračovala za maminkou.

>> Asgaar

Jak příjemné bylo tady takhle žít. Ciri měla všechno, co si jen mohla přát. Tedy skoro všechno. Do dokonalosti chybělo jen maličko. A to táta. Viděla jak před nějakým časem odešel, jak se pozdravil s maminkou a vydal se na strastiplnou cestu. Ciri doufala, že jí o tom bude vyprávět, až se vrátí. Tak moc se na něj těšila, že to až nebylo možný. Chtěla, aby ji zase chytal, kdyby padala. A nebo ne, ukáže mu, jak je šikovná a naučí se pořádně chodit! Samozřejmě, že na to měla ještě nějaký čas, než bude její chůze stabilní, ona to však potřebovala hned. Dívala se na své sourozence, kteří se nemotorně potáceli po jeskyni nebo se držely mámy. Ona při svém zkoumání dorazila tak do půlky jeskyně, jak jejich domovu říkali a už měla nožičky unavené. Jenže za svůj kratičký život už pochopila, že když někam potřebuje dojít, musí si s tím poradit. Nebo využít tátu. Maminku nechtěla obtěžovat, protože sama měla nožičky natažené na zemi a na nich položenou hlavu. A Ciri ji nechtěla přidělávat víc starostí tím, kdyby si jen sedla a žalostně začala kvílet. Ne, to si nechá pro někoho, kdo ji bude opečovávat a nebude z toho tak unavený.
Postavila se na všechny čtyři a žuchla zpátky na zem. Tak znova. Tentokrát vstala pomalu a obezřetněji. A vida, nožky ji unesly. Teď zbývalo udělat pár dalších kroků a dostat se mamince k hlavě. Posunovala nohu za nohou, jako když se jede na běžkách, kdyby věděla, co to běžky jsou. Nezvedala je, protože to takhle bylo bezpečnější. Nakonec se šoupavým krokem dostala až na místo, kam potřebovala. Pacinky ji však zespoda bolely, takže to nebyl druh chození na delší trasy. Nacpala hlavu k té maminčině a spokojeně si oddechla. Měla toho tolik na srdíčku, ale formulovat slova, to zdaleka ještě neuměla. Spokojila se proto se kníkáním, pištěním a bručením. Nic se jí nedělo, jen potřebovala sdělit, jak daleká byla její cesta, kolikrát musela posunout nožičky, aby se dostal zpátky a taky, kdy se vrátí táta. Bylo dost možné, že její maminka z toho nepochopí ani ň, ale Ciri byla spokojená, že to všechno pověděla. Nakonec mamince oblízla čumáček a spokojeně zamlaskala. To mělo být jako spokojený signál. Byla hold ukecaná, ještě ani mluvit neuměla.