Cielo je drobný vlčí klučík, a když říkáme drobným, myslíme tím opravdu maličký. Není neobvyklé, že ho tak na první dobrou všichni zamění za malou vlčí slečnu, než jim je realita blíže poodkryta. Nepomáhají tomu ani jemné křehké rysy, které zdaleka nemají nic společného se standardně robustnější postavou jeho bratříčků. Je to takové nedochůdče, které to nejspíš nikdy nemělo dotáhnout za první týden života, ale nějak to přece zvládlo. I tak není jeho fyzický a zdravotní stav něco, co by stálo za zmínku. Jako by jeho tělo nikdy neslyšelo o imunitě, je velmi náchylný na nemoci a lehce se zraní.
Co však Cielo postrádá v síle, to naplno dohání v srdci. Je to naprosté zlatíčko, co poslouchá tak nějak všechno a všechny, protože ví, že stejně nemá sílu na to oponovat. Ale nevadí mu to, je s tím smířený a je rád, když pro něj ostatní najdou alespoň nějaký užitek. Dost možná se až podceňuje, ale nenechá si to vymluvit. Obětuje se doslova pro každého, protože on není tak důležitý, jako kdokoliv jiný.
Nehádá se, nevzdoruje, jen poslušně následuje a je s tím naprosto v pohodě. Jen si nejdřív budete muset získat jeho důvěru, je totiž extrémně bázlivý a bez přítomnosti někoho známého po svém boku příšerně nejistý a tudíž nepoužitelný. Když už si k vám ale vytvoří pouto, nikdy nad vámi nezlomí hůl a bude vám trpět všechno, dobré i zlé. Co se týče vlků, které má rád, je to neochvějný optimista.
Dát najevo své emoce mu rozhodně problém nedělá. Je to citlivka a snadno ho kde jaká blbost přiměje uronit slzičku, ať už ze smutku či z radosti. Nemusíte se bát, že by vám snad lhal a přetvařoval se před vámi. Neumí to. Vůbec. Cielo je zkrátka otevřená kniha, která vám ještě sama při čtení bude otáčet stránky. Nepovažuje se za hlavního hrdinu svého příběhu, ale je dobrým společníkem, který by za vás sice nedal nikomu do čenichu, ale vždycky tu pro vás bude, až někdo dá do čenichu vám.

Jednoho dne se ve Staré vrbě poprvé na svět podívalo několik chlupatých kuliček a od té doby se začal psát jeho příběh.

Vlčata se narodila těsně před zimou a tak není divu, že většinu svých prvních týdnů strávila zavřená v úkrytu. Stejné pachy, zdi a tváře však dokážou rychle bandu postupně rostoucích vlčat rychle znudit a tak se stalo, že s příchodem prvního sněhu vlčata vypadla z úkrytu ven. Což o to, Cielovi se moc nechtělo. V úkrytu to bylo známé a bezpečné, ale dotěrnost jeho sourozenců jej nakonec přiměla je následovat do začínající zimy.
Sníh byl hrozně divná věc, ale mimo něj se venku začal Cielo seznamovat s dalšími členy smečky. Potkal Ziu Liu a obešel s ní hranice, při čemž vyhnali nějakého neřáda z jejich území. Zia Lia mu vysvětlovala, jak to ve smečce chodí a co se pro ni musí dělat a jak se hlídá. Cielo to děsilo a před vetřelcem se schoval do křoví.
Byl to malý strašpytlík, ale když dojde na jeho sourozence, tak se nedá. A tak se stalo, že i když mu maminka, tatínek i tetička kladly na srdce, že nesmí z území smečky odcházet, přeci jejich naléhání porušil, když se vydal pronásledovat starší vlče, které napadlo jeho brášku Machiho a pak oba zmizeli. Cielo se rozhodl, že musí brášku získat zpět, i když neměl tušení, jak to vlastně udělá.
Hned za hranicemi lesa zjistil, jak bláhový nápad to byl. V hromadách sněhu se doslova topil a nebýt hrbatého oškubaného šedého vlka jménem Stín, kterého cestou potkal, asi by v závějích zůstal navždy. Ne, že by mu vlk nějak ochotně pomáhal, ale alespoň mu sněhem prorážel cestu a tu Cielo následoval. Cizince ale pronásledoval ještě z jiného důvodu a to proto, že s sebou měl mluvícího ptáka – no vážně! Ciela to velmi ohromilo a pomalu z něj oči nemohl spustit. Chtěl si s ním povídat, zeptat se ho na tolik věcí! Ale nebyl prostor.
Putování za Stínem a mluvícím ptákem je totiž dovedlo na zvláštní místo, kde i uprostřed zimy nebylo po sněhu ani památky. Jako by ten les byl kouzelný – a nejspíš i byl, když uprostřed něj našli mluvící vrbu. A taky to starší vlče, co mu sežralo brášku, ale to teď nebylo důležité. Od vrby dostali předůležitý úkol naučit místní veverky, jak mají přežít samy zimu. Cielo se necítil jako někdo, kdo by měl někoho něco učit, sám byl v přežívání teprve začátečník, ale dělal to, co Stín a nakonec uspěli.
Když Cielo vylezl ze začarovaného lesa, bylo už i mimo něj jaro a po sněhu ani památky. Jemu ale bylo jedno, jestli je všude bílo nebo ne, protože stejně netušil, jak se dostane domů. Naštěstí ho naříkat u řeky našla vlčice Cynthia, která se nad ním slitovala a nejen, že ho naučila chytit rybu! Ale ještě ho doprovodila zpátky do Vrbového lesa a k rodině. Na hranici se však museli rozloučit a Cielo jí jako poděkovaní svůj první úlovek v podobě ryby daroval.
Doma bylo rušno. Byla tu sestřička a Zia Lia a maminka a Zia Chiara. Po otci a brášcích se ale slehla zem. Cielův úspěch v lovu ryby nikoho nezajímal a šlo se lovit něco většího. Cielo měl ve svém prvním smečkovém lovu dělat naháněče spolu s Elisabettou, ale byl úplně k ničemu – alespoň si tak připadal. Bál se vběhnout mezi srnky a když už se odhodlal, spíš se pletl dospělým pod nohy, než že by pomáhal. Nelíbilo se mu to a rozhodně to nebyl zážitek, kterým by se chtěl chlubit nebo si ho snad někdy zopakovat. Ale věděl, že bude muset, protože doma také musí pomáhat.
Než stačili odvléct úlovek do úkrytu, začali se v lese objevovat další vlci. Ten, který sežral jeho brášku Machiho. A pak nějaký, který byl zase jeho brácha a hledal ho. Jednomu by z toho šla hlava kolem, nemyslíte? Protože po zmizení obou těchto záhadných bratrů se objevila v úkrytu i jejich sestra Odine a ještě u vchodu vrhla další italskou generaci a tak jedno bylo jisté. Vrbová smečka může mít občas nouzi o to se udržet pohromadě, ale nikdy nebude mít nouzi o nová překvapení.

Zajímavosti
❦ Strukturou těla se tak moc podobá vlčici, až ho za ni často vlci zaměňují.
❦ Má zálibu v květinách a bylinkaření.
❦ Samozřejmě, že mluví italsky.