Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Hnědý spolusmečkovec mi vysvětlil, že se tu objevuje pouze v situacích, kdy se něco děje, jinak je zalezlý. Zajímavé. Proč ale? Asi má rád samotu, každý jsme nějaký. Já občas taky, pomyslel jsem si a usmál se na něj. "Tak to pak jo," dodal jsem jen a mrskl ocasem.
Na jaro reagoval stroze, proto jsem jen s úsměvem přikývl. Po chvilce se ale představil, jeho jméno bylo Tesai. "Zajímavé jméno," dodal jsem. Ale vesměs všichni měli zajímavá jména, když se to tak vezme, protože každý má to jméno jiné. A už jen to bylo zajímavé.
Nakonec jsem se ho zeptal, jak to má s vlčicemi, jestli už má nějakou vyhlídnutou. Vzpomněl jsem si na Ashe, ale musel jsem přestat nad tím myslet, aby mi zase nebylo smutno. Byl jsem rád, že jsem měl teď alespoň nějakou společnost. Tesai se už konečně trošku rozpovídal, proto jsem ho poslouchal. "Jsi ještě mlaďoch, o věku to přece vůbec není," dodal jsem a zastřihal uchem. "Je to s nimi těžké. Když se zjeví ta, o které si myslíš, že je ta pravá, najednou zase zmizí. A ty jen přemýšlíš, jestli se ti to jen zdálo, anebo proč se zjevila jen na tak krátkou, ale překrásnou chvilku," zamyslel jsem se nahlas a zavrtěl hlavou. Raději jsem od tohoto tématu přešel k jinému.
"Nechceš se trošku projít, po hranicích? Případně kouknout po něčem k snědku, malém, začíná mi kručet v břiše," dodal jsem. A navíc jsem musel plnit své ochranářské povinnosti.

Bylo to zajímavé, že jsem byl ve smečce takovou dobu a ještě jsem plně neznal veškeré členy. Nicméně jsem měl momentálně možnost navázat další kontakt, poznávací samozřejmě, a to s hnědým vlkem, který vypadal klidně a možná i trošku smutně. Usmál jsem se na něj. "Aha, já si taky myslím," dodal jsem souhlasně a přikývl. "Vážně? Tak dlouho? Zvláštní, že jsme se ještě nesetkali, neseznámili. No ne?" Zazubil jsem se a mrskl ocasem. Poté jsem si sedl a oklepal se.
Začal jsem se rozhlížet kolem. "Je to celkem zajímavé ta atmosféra s vlčaty, že," polemizoval jsem, nicméně jsem chtěl spíše nějak navázat řeč. Tolik mi to nešlo, ale tak co, alespoň nějaká snaha byla. "Mimochodem, jsem Yeter, a jsem ve smečce... no, taky už to nějaký pátek bude. Pár let určitě," nevěřícně jsem zavrtěl hlavou. Ten čas strašně rychle letí. A bez Ashe je mi fakt na nic, dodal jsem si pro sebe a pohlédl vlkovi do modrých očí. Najednou jsem zaslechl v hlavě vzkaz, který posílal Arcanus. Povolení průchodu přes borůvkovou smečku a i jejich možnost projití naším. Dobré vědět, jakožto ochránce.
Aby řeč dlouhou dobu nestála, trošku jsem chtěl zapomenout na Ashe a proto jsem se dal opět s vlkem do řeči. "A už sis tu vyhlédl nějakou samičku? Je jaro, hm, hmm," pobídl jsem ho čenichem a zašklebil se. Snad si to nevzal nijak špatně, nebo se z toho nějak... nezhroutí, že ho třeba zrovna nějaká nechala, ale co. Mě přeci prakticky taky, proto jsem ho mohl alespoň nějak utišit.

Povídání s hnědým vlkem bylo poměrně zajímavé, dozvěděl jsem se spoustu nových informací o smečce, která sídlí nedaleko řeky. Bylo mi jasné, že poblíž bude řeka, Močály přece nevzniknou ze země, musí být původcem voda. Kýval jsem souhlasně na slova Sigyho, který mi pověděl i něco málo o alfě. Zřejmě byla sama na pozici, což jsem byl trošku překvapený, ale už jsem se s tím setkal. Musí to být silná vlčice, když zvládá vést smečku sama, pomyslel jsem si a zavrtěl nad tím hlavou. "Opatruj se a děkuji!" Křikl jsem ještě za ním, když jsem ho viděl, jak odchází. Hold, smečka volá.
Otočil jsem se, když jsem si byl jist, že je pryč z území, a nabral do čenichu okolní pachy.
Skupinka alá rodinka se mi moc nezamlouvala, proto jsem se rozhlédl a všiml si vlka, stojícího opodál. Ještě jsem neměl tu čest se s ním seznámit, nyní mi to tedy přišlo jako skvělá příležitost.
Doklusal jsem tedy až k němu (//Tesai). Pomalu jsem došel až k němu a nedaleko od něj si sedl, tak, abychom na sebe nemuseli pokřikovat, ale zároveň i aby měl případně osobní prostor. Nerad jsem se hned lepil na vlky. "Zdravím," řekl jsem s chvilkovou odmlkou, aby stihl dokončit myšlenku, kterou měl zřejmě načatou v hlavě a upoutal jsem tak jeho pozornost. "Asi se ještě neznáme, že?" Pro ujištění jsem dodal prakticky řečnickou otázku a pousmál se. "Jmenuji se Yeter, a ty? Jak dlouho jsi členem?" Rád jsem měl přehled o smečce, proto jsem se snažil být přátelský a zjistit, jak dlouho tu hnědý vlk je.

Cizinec, který sem k nám přišel, vlastně ani nebyl takový cizinec. Byl jsem celkem rád, že jsem ho poznal, protože mi pověděl něco málo o nedaleké smečce, která se jmenovala Maharská a sídlila v... Močálech? Slyšel jsem dobře? Trošku jsem se zamračil, ale když jsem se nad tím zamyslel, řekl jsem si, že alfa musí být prostě génius. Je to skvělé místo pro smečku. A pokud to tam nesmrdí... Ale Sigy taky nesmrdí, takže to tam musí být v pohodě. Naopak, je to pro cizince relativně nebezpečné místo, takže je to fakt chytré, stále jsem nad tím přemýšlel, ale přitom poslouchal hnědého vlka. "Zní to dost zajímavě, ještě jsem o smečce v Močálech neslyšel, zvláštní, ale zajímavé," zhodnotil jsem. Sigy mi pak doporučil, že pokud bych se tam někdy chtěl vydat, mám počkat na hranicích a přivolat někoho ze smečky. "Tak to je jasné, močály musí být pro cizince zrádné, proto je to celkem chytré místo na smečku," dodal jsem svou myšlenku a posadil se. Ocas jsem si stočil k sobě.
Jakmile jsem mu řekl, že Arcanus je momentálně zaměstnán, dodal, že se vrátí, až bude mít trošku volno. Pousmál jsem se nad jeho řečnickou otázkou a přikývl, souhlasně. "To teda, kort tady, tady se furt něco děje," zavrtěl jsem nad tím hlavou a popošlápl přední tlapou.
Všiml jsem si, že když si Sigy sedl, nadlehčil jednu tlapu. Ale nijak jsem na to neupozorňoval, jen jsem poslouchal, na co se ptá. Vlastně se ptal, co by mě ohledně smečky zajímalo. "Hmm, jak dlouho jsi ve smečce? A co členi, a alfa? Kdo ji vede?" Zajímalo mě toho hodně. Nicméně nechtěl jsem vyzvídat až moc vtěrně, aby to nevypadalo, že mám zájem o jinou smečku. S Asgaarem jsem byl totiž dost spokojený.

Ihned, jakmile jsem dorazil za vlkem, si všiml mého paroží, ale nijak se nevyjadřoval, za což jsem byl celkem rád. Musel jsem se s tím ještě sžít a komentáře od ostatních by mi moc nepomohly.
Představil se poměrně rozvinutě, což jsem oceňoval a sledoval ho bedlivě, ale bylo vidět, že to tu celkem zná. Úplně jsem zapomněl se představit. Ale počkal jsem, až domluví a poté přikyvoval. "Oh, těší mě, Sigy," dodal jsem. "Maharská? O té jsem ještě neslyšel, sídlí nedaleko?" Moc jsem přehled o smečkách neměl a proto jsem byl rád za každou novou informaci.
"Arcanus měl momentálně návštěvu, když jsem od něj odcházel, tak pokud ti to nebude vadit a navštívíš ho jindy, bylo by to lepší," řekl jsem mu svůj názor a přešlápl si. Z nebe začaly padat kapky a já je místy sledoval. "Úplně bych zapomněl," řekl jsem s úšklebkem. "Jmenuji se Yeter, jsem delta a ochranář této smečky," stručně jsem objasnil. Neměl jsem co víc dodat. Každopádně alespoň jsem zjistil, kdo byli ti dva, co se mihli v úkrytu.
Poslední dotaz, který ke mně Sigy položil, jsem musel promyslet. Ale jelikož jsem byl dobrák od kosti, dlouho jsem odpověď nenechal ladem. "Jistě, jestli chceš, můžu ti dělat společnost, alespoň mi povíš něco víc o té smečce, ze které pocházíš," dodal jsem a švihl k tomu ocasem, aby viděl, že to myslím v dobrém duchu.

Postával jsem s dvojicí alf a byl jsem celkem šťastný, že se ten problém s Elisou takhle vysvětlit. Netušil jsem, jestli proti mně měla nějakou averzi, anebo o co jí šlo, rozhodně jsem však nechtěl už z logického hlediska nijak napadat nebo ovlivňovat alfu. To bych si ani nedovolil a popravdě, mrzelo mě, že mi jako alfa nevěřila. To by tak být nemělo, ale co už. Větší náklonnost jsem měl k Arcanusovi, už jenom proto, že to byl vlk a hlavně, nemyslel si o mně něco, co bych nikdy neučinil.
Ze zamyšlení mě vytrhl neznámý pach. Oklepal jsem se, tlapou srovnal srst a olízl si čenich. Vyrazil jsem tím směrem, když se vlk ještě ozval vytím. Mrskl jsem si do rytmu klusu ocasem a přiběhl nedaleko k němu.
Zastavil jsem se a pozdravil. "Zdravím," dodal jsem a podíval se na něj. Taky hnědý vlk, trošku mě to potěšilo, že po tak dlouhé době vidím zase nějakého hnědého soudruha. Jen ať to není nějaký pitomec a neprezentuje hnědé kožichy negativně, napadlo mě, když mi došlo, že by třeba mohl číst myšlenky a já musel být proto opatrnější. "Že jsi na území smečky jsi si jistě vědom, tak o co jde? Máš zvláštní pach, odkud si přišel?"

Poslušně jsem pozdravil skupinku vlků i s vlčaty a postával v povzdálí. Sledoval jsem situaci.
Arcanus pochopil, co jsem po něm chtěl, nechtěl jsem mluvit přímo na Elisu, protože mě evidentně měla za nějakého šílence, co si pohrává s jejími emocemi. Proto jsem čekal, až se jeden z nich ke mně přiblíží a budu se jich moct zeptat.
Elisa kupodivu přišla jako první. "Hezký den přeji," dodal jsem na její pozdrav a pokývl hlavou. Začala tím, že ví, že chci mluvit s Arcanusem, což úplně nebyla pravda, ale dobře. Najednou řekla však něco, co jsem vůbec nečekal. Omluvila se. Naklonil jsem hlavu na stranu a sledoval ji. "Já jsem ti to říkal, že nemám žádnou potřebu na tebe jakoukoli ze svých magií uplatňovat," dodal jsem jen s neutrálním výrazem a poté se usmál. "Ale v pohodě, vím, jak magie mohou být někdy záludné," zavrtěl jsem s úsměvem hlavou a přikývl, že její omluvu přijímám. Alespoň se omluvila a toho jsem si cenil.
V tom se k nám přidal Arcanus, za což jsem byl rád, protože jsem se trošku bál, že si s Elisou nebudeme mít co říct. "Viděl jsem v úkrytu dva-" chtěl jsem začít se ptát, ale Arc mě předběhl. Dal jsem mu prostor a přikývl. "Rozumím, tahle zima byla opravdu krutá." Nicméně o těch dvou v úkrytu se nezmínil. "A ti dva v úkrytu?" Nechápavě jsem sledoval, jak to tu naplňuje dalšími jedinci. Raději jsem se ale na víc neptal, mohl bych působit zmateně.

<<< Jeskyně

Byl jsem z toho všeho trošku překvapený. Raději jsem ale nic neříkal a zamyslel se. Nějaký cizí pár, třeba to jsou nováčci ve smečce. Ale že by je hned pustili takhle bez hlídání do jeskyně... to se jen tak nevidí. Už vím, co jsem chtěl! Ty parohy... zjistit, k čemu vlastně jsou a proč se mi objevily na hlavě, pomyslel jsem si, ale než jsem stihl vymyslet, jak na to přijdu, všiml jsem si hloučku vlků.
Mezi nimi byla vlčata, která jsem musel pozdravit úsměvem, když jsem procházel v dálce kolem, Laura a blížili se k nim Arcanus a Elisa. Chtěl jsem se s nimi dát do řeči, proto jsem se rozklusal za hlouček, abych byl na očích, ale nerušil. Mrkl jsem na Arcanuse, že bych se ho chtěl na něco zeptat, takže až bude mít chvilku, jestli by mohl přijít. Pro jistotu, jestli o vlcích vědí, chtěl jsem se prostě ujistit. Nicméně konverzaci jsem nijak nenarušoval, poklidně jsem čekal v povzdálí.

S největší pravděpodobností jsem prostě usnul. Povídal jsem si s Lilac, kterou jsem tu už bohužel neviděl, když jsem pomalu otvíral oči a snažil se přijít na to, co se stalo. Mé používání magií mě asi natolik vyčerpalo, že jsem prostě usnul.
Pomalu jsem se snažil rozhýbat unavené, teď už odpočaté tělo. Krůček po krůčku jsem se zdvihal a snažil se protáhnout, první tlapa, druhá... nabral jsem pach do čenichu. Nikdo jiný, krom mě a dalších dvou tu nebyl. Ty dva jsem neznal, ale bylo mi jasné, že i když byli cizí, bez průchodu smečkou by sem nevešli.
Proto jsem se opatrně zdvihl a raději se rozhodl pakovat se odtud. Nechtěl jsem být svědkem něčeho, co nechci tak úplně vidět na vlastní oči. Zase nepotřebuji vidět vše, že. Proto jsem se tedy nejrychlejší, ale tichou chůzí odebral pryč do lesa.

>>> Asgaar

A tak planeta Země začala být zase čistá, nyní však bez lidí, kteří ji ničili, ale s mravenci, kteří ji podporovali v rozkvětu.

Postupně se zjišťovalo, že lidé pro planetu nejsou potřeba, vlastně naopak, takže to byla pro Zemi spíše úleva.

Podařilo se jim to a díky tomu, že zmizel z vlády pán pekel, nastoupil pán dobra a všichni byli šťastní.

Toho využil vůdce z pekel a dítě snědl, tak, jak to měl ve zvyku a usměrnil tak situaci.

Ty však získávaly pouze ty pozitivní vlastnosti z obou tvorů a proto byli ostatními velmi dobře přijímáni.

Proto je mocný pán pekel zavraždil a zůstali tak pouze ti, co zvířata milovali.