Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<<< Středozemní pláň

A byl jsem tady. Na plošině, kde se povalovala jedna vlčice tvořená z kostí. Vlastně jsme byli všichni tvoření z kostí, nicméně ona byla jiná, kostlivcovatější. Nebudu to více rozebírat, zase bych se do toho zamotal a zkostnatěl. Dobrý vtip, no ne?
Přiběhl jsem na území, na kterém jsem nebyl moc maskovaný a neměl možnost se krýt před jejími zraky. Tudíž jsem musel jednat rychle, neotálet a vyhnout se zbytečnému překvapení nebo utíkání. Přidal jsem tedy opět na rychlosti běhu, abych se dostal co nejrychleji k vlčici.
Když jsem byl dostatečně blízko, skočil jsem před ní a svévolně pohledem rozložil její kosti na části. Tedy, tělo z kostí na části. Kosti zůstaly díkybohu celé. "Promiň, musel jsem," řekl jsem mile a sedl si nedaleko. Bylo mi jí celkem líto, ale neměl jsem na vybranou. Rozhodl jsem se tu chvilku počkat a poté pokračovat v honbě. Jen ne za pokladem.

// Wizku chycena.

<<< Kopretinová louka

Začínal jsem být opravdu blízko. Cítil jsem to v kostech... ha ha, malý žert. Honil jsem přeci kostlivce, no ne?
Už mlčím.
Pokračoval jsem tedy kolem řeky. Samozřejmě jsem na to zapomněl, protože se mi v hlavě rodily vtipy na kostlivce, tudíž jsem se nezastavil a nenapil. Po cestě zpět, řekl jsem si, když jsem si to uvědomil, ale byl jsem již příliš daleko. Jen jsem nad tím mávl opětovně tlapou. Kdyby někdy byla soutěž pro mávání tlapou nad podstatnými věcmi, určitě bych zvítězil.
Viděl jsem před sebou plošinu, na které nebylo moc zeleně a pár vlků. Přidal jsem do běhu, kdyby náhodou mě kostlivec zmerčil a běžel pryč. Ale zatím to vypadalo dost nadějně. Tak uvidíme.

>>> Náhorní plošina

<<< Tenebrae

Došlo mi, že jsem míjel řeku a ani jsem se nezastavil a nenapil se. Mávl jsem nad tím tlapou, protože přede mnou bylo jezero a navazující řeka. Tušil jsem, že budu muset skrz jedno projít, minimálně. Proto jsem jen pokračoval v rychlejším klusu kupředu.
Nacházel jsem se na louce. Zřejmě v jarním období bývá rozkvetlá a příjemná, momentálně tu byla dost zima a netušil jsem, co tu roste za rostliny. Třeba tu jsou i nějaké výjimečné, které by se líbily Životu. Jen tak, pro radost, pomyslel jsem na vlka, který trávil veškerý svůj čas a život nahoře, sám, v jeskyni a jen s rostlinami. Třeba s nimi mluví, má je jako své malé děti, přemýšlel jsem, nicméně jsem nad tím jen zakroutil hlavou. I kdyby tomu tak bylo, nikdo se to nikdy nedozví.

>>>Středozemní pláň

<<<Narrské kopce

Pokračoval jsem tedy dál. Měl jsem vyhlídnuto, kde se zhruba kostlivec nachází, proto jsem neváhal a běžel tím směrem. Snad mi moc daleko neuteče, pomyslel jsem si a škodolibě se začal hihňat. Těšil jsem se na to, až ho chytím a budu mít další imaginární bodík. Třeba díky tomu budu mít pak nadpřirozené schopnosti! Kdo ví, k čemu je tohle všechno dobré.
Měl jsem ještě poměrně dlouhý kus cesty před sebou, proto jsem i přemýšlel, kde se pak ukryji, abych se taky mohl v klidu prospat. Ale tady není žádné bezpečné místo plné klidu, tudíž jsem se rozhodl, že to pak prostě někde zapíchnu a nebudu to řešit. Případně si odpočinu o něco déle, to mi ale rozhodně momentálně nevadilo.
Uchechtl jsem se pro sebe a pokračoval v cestě dál. Byl jsem blíž a blíž, jen jsem doufal, že se ona oběť ode mě úmyslně nevzdaluje. To by mě dost naštvalo.

>>> Kopretinová louka

<<< Tmavé smrčiny

Chytil jsem další oběť. Byl jsem nadšený, šlo to jako po másle. Ani jsem už nevěděl, koho dalšího chytat, proto jsem se vydal pryč od těch kostlivců, kteří se rozložili. Tušil jsem totiž, že se blíží i duch, který by mi mohl ublížit.
Po cestě jsem narazil na Narrské vrchy. Ne, že bych je jako každý, normální tvor, prostě oběhl, abych nemusel šplhat přes kopce a stěžovat si tak cestu. Ne. Já jsem prostě běžel přímo proti nim, prakticky jsem vyběhl na jeden z nižších vršků a poté si užíval cesty dolů. Prostě jsem občas dělal věci, které mi nedocházely, že jsem mohl udělat lépe. V tu chvíli mi to přišlo jako dobrý nápad... dost častá věta. Zazubil jsem se sám nad sebou a zavrtěl hlavou. Nicméně průchod přes vrcholek mi pomohl spatřit dalšího kostlivce. Ahahaha, zaradoval jsem se pro sebe a vyrazil si pro něj.

>>> Tenebrae

<<< Sarumen

S omluvou ve výraze jsem vypadl ze smečkového území. Jen jsem zabručel, protože už jsem taky naběhal celkem kus cesty. Onen kostlivec se povaloval nedaleko, zřejmě si chtěl odpočinout, měl asi za sebou tůru podobně dlouhou, jako já, proto jsem se jen smutně koukl kolem sebe a přikrčil ramena. Musel jsem, měl jsem to tak ve znění, prostě to tak bylo. A dělali to všichni, i když jsem byl asi možná jediný, komu to bylo líto a koho to mrzelo. Ale nedalo se nic dělat.
Proto jsem tedy doběhl ke kostlivci a zastavil se. Spal. Vlčice. Spala... Mohl jsem si ji konečně prohlédnout, do hloubi kostí. Teda ehm, prostě kosti. Raději jsem ale neriskoval probuzení a nahánění, udělal jsem, co jsem musel a běžel jsem pryč.

//Azola chycena.

>>> Narrské vršky

<<< Ronherský potok

Pokračoval jsem dál. Měl jsem v hledáčku asi posledního kostlivce, možná se jich tu potulovalo víc, ale značnou většinu jsem chytil. Nicméně po výskytu a přítomnosti v lese jsem zacítil, že se tu nachází více vlků. A hlavně - onen kostlivec si to štrádoval pryč. A sakra, řekl jsem si v hlavě. Smečka. Ty tupče, padej odtud! Neměl jsem tak silné čarodějnické schopnosti na to, abych se teleportoval, proto jsem na hranici území nabral rychlost a snažil se zmizet.
Kostlivec se zřejmě usídlil v nedalekém lese, proto jsem si byl jistý, že tam ho doženu. Omluvně jsem mrkl na stromy a v dálce i vlky, ale pokračoval jsem tak rychle, jak jen to šlo. Nechtěl jsem se dostat na smečkové území, sám jsem ve smečce byl a bylo mi jasné, že to musí být nepříjemné. Rychle pryč!

>>> Tmavé smrčiny

<<< Vrbový lesík přes jižní pahorkatinu nebo co to je... xD

Pokračoval jsem dál. Tahle jižně jsem ještě nebyl na tomhle území, proto jsem se kochal při každém kroku. Došlo mi, že jsem ale chytitelný i já nějakými duchy. Proto jsem musel být rychlý a opatrný. Raději jsem tedy přidal do kroku a moc se nekochal. A když, tak jsem se zároveň i rozhlížel, jestli tu někdo není, kdo by mě lapil.
Po chvilce jsem se nacházel u řeky. To se mi celkem hodilo, protože jsem se mohl zastavit a napít. A to poměrně v klidu, v okolí totiž nikdo nebezpečný nebyl.
Ochlazení hrdla mi přišlo vhod. Mrskl jsem do rytmu chůze ocasem a pokračoval dál. Ještě jsem cítil nedaleko jednoho vlka, kostlivce, který byl můj. Tedy, bude, jako ne majetnicky, ale že ho rozložím na kousky. Začalo mě to nějak bavit...

>>> Sarumenský hvozd

<<< Zlatavý les

A opravdu mě čich nešálil. Nacházeli se tu dva kostlivci, ačkoli jsem je ještě neviděl, tušil jsem to. A po chvilce je i viděl, proto jsem se jen zazubil. Opět mi došlo, že malý kostlivec, který se tu loudá s velkým, je zřejmě Sionn, malé vlče z naší smečky. A velký vlk bude asi Elisa, nebo Arcanus. Tak aspoň nejsem ze smečky pryč sám, uklidnil jsem se, ale cítil jsem se provinile. O nic nejde, nic se jim nestane a je to moje povinnost, říkal jsem si v duchu a smutně k nim přiklusal.
Raději jsem se ukryl pod klobouk a rychlými gesty je rozložil, oba dva. "Promiňte," řekl jsem sklesle a rychle se odebral odtud pryč. Bylo mi to líto, u vlčete, a u alfy jsem měl respekt, proto mi to bylo i celkem divné a blbé.
Ale co, už se stalo. Pryč odtud.

//Arcanus a Sionn chyceni.

>>> Ronherský potok přes Jižní hornatinu

<<< Louka vlčích máků

V lese, do kterého jsem se přemístil, jsem se musel na chvilku pozastavit. Rozhlédl jsem se a nasál okolní pachy. Zjistil jsem, že nedaleko se nachází další dva kostlivci, ale i tento les mě zaujal. Musela tu být kdysi dávno smečka. Je to škoda, že se ty smečky rozpadají... sakra, měl bych se co nejdříve vrátit do smečky! Vzpomněl jsem si, že nejsem nezávislý vlk. Navíc, teď jsem i povýšení, nesmím zklamat, došlo mi. Proto jsem se moc nezdržoval a pokračoval za kostlivci.
Les mě ale celkem pohltil, tudíž jsem byl rád, že jsem díky tomuhle lovu alespoň pár nových území navštívil. Zajímavé. Zavrtěl jsem nad tím hlavou a vydal se pro kostlivce. Dokonce dva, jestli mne čich neklamal.

>>> Vrbový lesík

<<< Náhorní plošina

A opravdu, kostlivec se tu nacházel. Jeho kosti vyčnívaly z odkvetlých květin, což mě mrzelo, měl jsem rád, když všechno kvetlo. Nevědomky a díky magii jara se rostliny kolem mě zbarvovaly a kvetly. Tudíž kolem mě bylo všechno červené. Trošku jsem tím na sebe upoutal pozornost, ale nelenil jsem a nabral na rychlosti, aby mi náhodou kostlivec neodrnčel jinam.
"Čáry kosti vlkohromádka!" Řekl jsem s úšklebkem a díval se, jak se kostlivec rozpadl. Snad se brzy sesbírá, musím ho ještě několikrát chytit, aby věděl, kdo je tu pánem! Pomyslel jsem si. Omluvně jsem se na něj však podíval a vyrazil dál.

//Wizku chycena.

>>> Zlatavý les

<<< Kamenná pláž

Zřejmě mi osud přál, šlo mi to všechno do tlapek. Protože nedaleko mě se nacházel další kostlivec, prakticky mi šel do rány. Radostně jsem přidal na rychlosti a vydal se ho chytit. Nezbývalo mi toho hodně, věděl jsem, že kostlivců se tu tolik nepohybuje, ale i tak jsem nabral rychlost a odhodlaně běžel pro toho dalšího.
Díky pauze jsem momentálně měl větší výběr, než kdybych předtím pokračoval. Hrozně dlouho jim trvá, než se posbírají, parchanti, pomyslel jsem si. Škodolibě jsem ze sebe vydal něco jako zákeřný smích a pokračoval v běhu a honu na kostlivce.

>>> Louka vlčích máků

Chvilku jsem tu pobyl. Ne proto, že by se mi nějak extra toto území líbilo, jako, nebylo to tu špatný, ale protože jsem potřeboval pauzu. Nebyl jsem už přeci nejmladší. Nicméně můj úkol byl jasný a zněl jasně, proto jsem se protáhl a rozhlédl.
Ale ale, tady se nám někdo posbíral, pomyslel jsem si a podíval se na kostlivce, který se poskládal a zřejmě měl v plánu utéci, ale nějak se mu to nepodařilo. Minimálně přede mnou, protože jsem se rozeběhl a chytil ho. Vlastně jsem u něj řekl pár zaklínadel a znovu ho rozložil do poslední kůstky.
Chtěl jsem se mu omluvit, ale moc by mu to nepomohlo. Hold, vyhraje ten nejsilnější a nyní asi i ten nejrychlejší, zazubil jsem se.

//Awarak chycen.

>>> Náhorní plošina

// Pardon, ale pěkně mě to vytočilo :D Přepisovala jsem 3 posty! :D

<<< Náhorní plošina

Pokračoval jsem dál. To snad není možné. Měl jsem opravdu obrovské štěstí, protože přede mnou, nedaleko, se potuloval další kostlivec. Za ním se hnát přes další tři území nebudu, prostě to vezmu v rychlosti, žádný párání, řekl jsem si pro sebe. Ten předchozí mě dost naštval, byl fakt rychlej. Parchant.
Ani jsem netušil, kde se ta soutěživost ve mně bere. Ale chtěl jsem jich chytit co nejvíc. Třeba jsem ho už jednou chytil, třeba ještě ne, nevěděl jsem, ale zatím se mi dařilo. Chytil jsem jich celkem dost. Radostně jsem přidal do běhu a se slovy: "abraka kedabra!" rozložil kostlivce na hromádku kostí.
A klidit se odtud.

//Awarak chycen.

>>> Velké houští