Příspěvky uživatele

Callypso přikyvovala tátovi do chvíle, než se vyjádřila i máma. "To neee!" vypískla zděšeně a po očku zkontrolovala vlastní zadek. Takový kousanec do zadku musel pěkně bolet, to se jí vůbec nelíbilo. Musím se schovat fakt dobře! utvrdila se. Styx začala hlasitě počítat a Callypso s Adiramem se vydali schovat.
Callypso ale moc netušila, co by byla vhodná schovka. Taky, že hrála teprve poprvé. Neměla v tom ještě cvik a odhad. "Asi jo?" odpověděla tátovi, když jí navrhl aby vlezla pod kořeny. Byla ještě dost drobná, ale i tak se tam začala soukat s trochou obtíží. "A co je pomněnka?" Táta ji tak oslovil poprvé, co si pamatovala. Nebo nad tím nikdy moc nepřemýšlela. Každopádně teď jí došlo, že neví co to znamená. A jmenovala se přeci Callypso, ne pomněnka.
Když se konečně nasoukala pod kořeny a pohodlněji se usadila, koukla zase na tátu. "A co teď?" zeptala se zvědavě. V dálce ještě slyšela počítající hlas, takže ještě měli čas. "Kde se schováš ty? Pod nějaký veeelký strom?" se zamračením pohlédla kolem, ale žádný takový neviděla. Dospělý vlk by se prostě nikam nenacpal, ne tak jako ona. Adiram si tedy musel hledat jinou schovku.

<< úkryt

Potvrzení, že půjdou opravdu ven Callypso nadchlo. Tak dlouho byla zalezlá v jeskyni, že snad znala každý její kout. A ven se opravdu těšila, ale... najednou byla trochu obezřetnější. Měla trochu obavy z něčeho nového, ještě nepoznaného. Avšak moc se nezdráhala a vypochodovala z jeskyně za rodiči.
Venku to bylo... zajímavé. Valila oči všude kolem, na stromy, trávu, kamení a hlavně oblohu. Byla zvyklá na nízký strop jeskyně, takže se najednou cítila jako maličkatý mravenec pod širým nebem. Trochu stáhla ocásek a všechno si se zaujetím prohlížela. Ještě nezkoumala detaily, na ty byl čas. Nejdřív se musela rozmyslet, jestli se jí to celé líbí, nebo ne. A po krátkém zvážení bylo jasno. Supeer! radostně poskočila a šla obdivovat první kupku sněhu, na kterou narazila. Bylo to něco bílého na jinak zelené a hnědé zemi, úplně to na ni křičelo, ať se jde podívat. Opatrně na sníh položila tlapkou a ucukla. "Studí!" zkonstatovala překvapeně. To nečekala. Sníh vypadal na pohled tak příjemně, že by se v něm dalo hezky ležet. Ale byl studený, škoda. "Co je to?" tázavě naklonila hlavu na stranu a podívala se na rodiče.
Pobíhala kolem, zatímco dospělí rozhodovali, co teda budou hrát nejdřív. Styx chtěla schovku, a dokonce se chlubila, že je ve hře vážně dobrá. To Callypso trochu nabudilo soutěživou náladou. Ale táta měl dobrou poznámku. "Pravda, pravda! Hledej," odsouhlasila mu to Callypso. Navíc schovávání jí znělo mnohem zábavněji, než hledání.
"Jdem!" popošla s Adiramem kousek dál a pak se zarazila. Vlastně doteď netušila, jak se taková schovka pořádně hraje. "A jak? A kde?" zeptala se staršího. Ten měl se hrou určitě víc zkušeností, a mohl jí dobře poradit. I když by na to ráda přišla sama, zase nechtěla být nalezená jako první. Nene, chtěla se schovat někde, kde ji nikdo nenajde.

5

Callypso byla po probuzení plná energie, a tu musela taky náležitě využít. Už ji nebavilo jen tak sedět, okusovat dospělé a batolit se kolem jeskyně. Chtěla prozkoumat, co je venku. Projít tím zářivým bodem a konečně spatřit svět. A tak to dala dost hlasitě najevo. Oba její rodiče to naštěstí vytrhlo z divné nálady a konverzace a začali se jí věnovat. Šedá jí to odsouhlasila a postrčila ji ven. "Půjdu kam?" zeptala se a nadšeně zavrtěla ocáskem. Chystali se někam na výlet? To by se jí moc líbilo. Nějak nepochopila, že ona do tohohle odchodu neměla být zahrnuta. Pak se obrátila na hnědého, ten byl nezvykle trochu mimo, ale chytil se rychle. Však s ním byla trochu větší zábava. "Hmm, schovku a závod?" Callypso se rozmýšlela, co by bylo lepší. Ale nechtělo se jí volit, přeci měli spooustu času, ne? "Oboje!" zahlásila nakonec a rozhodně pokývala hlavou, aby si to potvrdila.
Vydala se ven za mámou a vesele si přitom poskakovala. O ostatní vlky sotva zavadila okem, teď měla na práci mnohem důležitější věci. Venkovní svět ji zajímal mnohem víc, než nějací další dospěláci, se kterými by stejně byla nuda. Vyhrabat se z jeskyně do kopečka bylo trochu obtížné, ale stálo to za to. Jakmile Callypso vylezla ven, vyvalila očka a koukala všude kolem.

>> les

4

Adiramovo zpívání bylo pro malé vlče téměř magickou uspávačkou. Možná to bylo jeho hezkým hlasem, nebo možná tím, že Callypso byla vážně unavená. Takže poměrně rychle tvrdě usnula. Tu a tam se převalila nebo cukla, jak se jí něco zdálo. Nejspíš o tom, jak někde šmejdí a objevuje svět, nora se jí totiž začala zdát už docela nudná. Nebylo tu vůbec co dělat!
Probral ji až pohyb, chlad a řeč rodičů. Ospale zamrkala a rozhlížela se kolem, co se to děje. Situace se zdála být docela napjatá, ale to malé vlče jako ona nedokázalo pochopit. Nebo to možná ignorovala záměrně, protože přeci jen se to netýkalo přímo jí. Ale přesto, jak své rodiče sledovala, začínala být taky nespokojená. Z táty šel velký stres, zoufale se natahoval po mámě, kterou se kterou Callypso zatím moc kvalitního času nestrávila. A to chtělo napravit. Vůbec se jí nelíbilo, že vlčice se od nich odtáhla. Nejen, že byla větší zima než když spali schoulení, ale táta z toho byl nesvůj. To Callypso vycítila a taky se najednou cítila nesvá. "Hej!" zaprotestovala nahlas, aby na sebe upoutala pozornost dospělých. Taky se jí nelíbilo, jak ji najednou ignorovali. Nejdřív se všechno točilo kolem ní a teď na ni ani koutkem oka nekoukli? Tse.
Pomalu se zvedla a neohrabaně protáhla. Pak se dovalila k mámě a hravě poskočila. "Budeme hrát?" zažvatlala roztomile a podívala se z jednoho rodiče na druhého. Očima potom oskenovala východ z nory. "Ven! Všichni," už nechtěla být zavřená tady dole. Zajímal ji svět venku. A jelikož neměla ve smečce žádné vrstevníky, logicky ji napadlo, že by měla jít s rodinou.

Březen 1/10 ~ Adiram

Callypso se vesele máchala ve vodě, zkoumala co to vlastně je a co všechno to umí. Nejdřív bublala čenichem, ale trošku vody se jí dostalo dovnitř a začalo to štípat. Proto sebou trochu cukla a nakrčila čumáček. Takhle už ne! zapamatovala si okamžitě. To bylo nepříjemné a nechtěla to podstoupit znovu. Místo toho začala cákat tlapkami, ale i to ji začínalo nudit. Navíc voda byla docela studená, na což rychle přišla, když se jí zimou naježil celý kožíšek a rozklepaly se jí nohy. Proto taky zareagovala, když se ozval táta. Nejdřív se na něj jen otočila, ale po tom co řekl si získal její plnou pozornost. Vylezla z vody a opařeně koukala. "To de? Joo!" horlivě zakývala hlavou. Ani ji nenapadlo, že by snad do vody vlezla celá. Prostě nad tím nikdy nepřemýšlela, věděla jen, že do vody se strkala tlama a tak se pilo. Ale že by tam lezl celý vlk? No možná to bylo tím, že odjakživa znala jen louže, do kterých by se ani nevešla.
Poslušně následovala tátu do vody, tentokrát tam vlezla všema nohama až po břicho. A celá se zatřásla, bylo to fakt nepříjemné. "Studí!" zaprotestovala hlasitě a zamračila se. Jestli bylo plavání tohle, tak... se jí to zatím moc nelíbilo. Ale najednou se zdálo, že voda byla trochu teplejší a snesitelnější. Takže tam ještě vydržela. Táta se ozval, že to zařídil s magií, to Callypso zaujalo. Takže tohle dělá magie? když jí o tom vyprávěl, nedokázala si to pořádně představit. Ale dost ji to zaujalo. Teď ale byli u plavání, takže všechno hezky popořadě. "Hm, a jak?" přikývla tátovi. Ale vlastně vůbec netušila, co to plavání je.

Únor 1/10 ~ Adiram

Callypso rozhodně neodolala možnosti někam vyrazit, takže vesele ťapkala za tátou ven z lesa. Konečně se podívá někam dál než za hranice! To pro ni vypadalo jako velké dobrodružství. A doma už to bylo upřímně trochu nudné - nic se tam nedělo a navíc tam neměla ani žádné vrstevníky. Potřebovala trochu změnu, což tahle procházka mohla poskytnout.
Koukala kolem a stromy vystřídaly stromy, nic zvláštního. Co ale mnohem víc zaujalo její pozornost, byla velká vodní plocha. Páni! Takovou ještě v životě neviděla, proto se hned hrabala ke břehu. Chvilku vodu pozorovala, než se rozhodla do ní zkusmo strčit tlapku. Pak druhou. Pak i čenich. Blu blub blu... Trhla sebou, až když uslyšela tátův hlas. "Hm?" zvědavě naklonila hlavu, co se po ní chce, ale od vody se ani nehnula.

1

Jakmile to bylo možné, Callypso začala pochodovat všude možně. Dobře živená, měla plno energie, kterou hodlala náležitě využít. Držela se ale stále v blízkosti těch dvou vlků, kteří tu byli od doby co rozlepila oči. A vlastně ještě předtím, ale to si moc neuvědomovala. Jedna šedá osoba, ta jí dávala najíst a byla příjemně teplá, zároveň se jí ale Callypso občas lekla. Nechápala, co se děje.
Proto většinu svých aktivit provozovala u hnědé osoby. Lezla vlkovi po ocase, proplétala se mezi nohama a hravě útočila. Tedy, pro ni to byla životně vážná situace, ale dospělým to určitě přišlo jako klasické vlčecí hraní.
Moc nechápala, co se mezi dvěma vlky děje a proč se baví jen mezi sebou. Zatím ji to ani moc netrápilo, až na momenty, kdy matka udělala nějaký nepředvídatelný pohyb nebo zvuk. Callypso ale rychle zjistila, že nic z toho není mířeno přímo na ni. Že byla vlastně strůjcem matčina rozpoložení nemohla tušit, a dokud se nekřičelo na ní, asi jí to bylo i jedno.
Byla ale příjemně překvapena, když se jí otec jal vysvětlovat věci. Ne, že by si z těch informací moc vzala. Možná něco se v její malé hlavince uskladnilo, možná taky ne. Táta mluvil docela páté přes deváté. Začal smečkou, pak jídlem a nakonec skončil u magie. Callypso trochu vyjeveně hltala každé slovo, ale moc moudrá z toho nebyla. Vlastně ji to přemýšlení natolik zmohlo, že se tátovi svalila mezi nohy a v mžiku zabrala. Aby taky ne, když jí k tomu pěkně zpíval. "Hmmm, hmm," zabroukala taky, než nadobro usnula. Důležité otázky, které ji pálily na jazyku může vyřešit až se vyspí. Jestli je do té doby nezapomene.