Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Táta se taky rozloučil s Feline, ale to už byla asi z doslechu. No což, její problém? Callypso netušila, co jí přelétlo přes čenich, že se tak najednou spakovala a odešla. Zmínka o mámě možná? povytáhla obočí. Možné to bylo, že přeci jen se o tátovu pozornost přišla přít. A když viděla, že Callypso je očividně oblíbenější, asi se urazila. Adiram vysvětlil, že i její matka je divná. "Proto jdeš radši za mojí?" zeptala se jako by to byla zcela běžná otázka, i když Adirama mohla asi trochu zaskočit. Callypso ale přišlo logické nepaktovat se s divnými vlky a preferovat ty normální. Což v její hlavě byla ona a Styx.
"Připravena," přikývla rozhodně hlavou. Byla docela nadšená z nového cíle a cesty, navíc si chtěla trochu protáhnout nožky a vybít energii. Nečekala, že táta to vezme taky zhurta a nadhodí závod. A že dokonce uteče napřed. "Hej!" Callypso se trochu zamračila, protože jeho brzký start byl nefér. Ale byla odhodlaná ho dohnat, hned jak se vzpamatovala, taky dala nohy do pohybu a utíkala za tátou.

>> Mahtäe jih

Hlásím Odina a Callypso

Callypso trochu ztuhla, když sestra odpověděla mnohem kousavěji, než doposud. Aha! V hlavě se jí rozsvítil výstražný majáček a chvilku přemýšlela, jak by na to měla reagovat. Když už se rozhodla trochu snažit a komunikovat, dostalo se jí nepříjemné odpovědi? To se jí nelíbilo. Přeci neřekla nic urážlivého a tón měla stejný už od začátku, tak nechápala co Feline najednou přelétlo přes nos. Trochu se na ni zamračila. "Tak už asi nejsi vlče," poznamenala jen chladně. Z jejího pohledu Feline vypadala o dost starší a odrostlejší. Callypso netušila, proč ji poznámka o očích tolik rozhodila, však se nejdřív radovala ne? A najednou byla nakrknutá.
Raději věnovala pozornost tátovi a magiím. Sledovala jeho krátkou ukázku a pak se ptala na mámu. Nadšeně zavrtěla ocáskem, když táta souhlasil, že ji půjdou navštívit. Ale nejdřív museli s Feline k ní domů. Asi. "A kde bydlí. Je to daleko?" Callypso se trochu zamračila, ale zase taky nikam nespěchala. Nevadilo jí se projít, pokud to znamenalo že aspoň prozkoumá nové místo. Feline ale asi neopustila špatná nálada a rozhodla se jít sama. Její věc.
Táta je upozornil na padající hvězdu. Callypso zvědavě povytáhla obočí a koukala na oblohu, ale nic neviděla. "Kde je?" lehce naštvaně si přidupla a sklopila oči zase k zemi. "Nestihla jsem to," zabrblala sklesle. Nejen že hvězdu neviděla, ani netušila co by si tak měla přát. Měla všechno, zatím ji moc věcí nezajímalo a za mámou se chystali. To bylo vše co zatím potřebovala. Feline očividně o přání taky neměla zájem, protože si myslela že se jí nesplní. Callypso byla zvědavá co si asi chtěla přát, ale nezeptala se. Po poslední konverzaci se sestrou se jí do toho nechtělo. A vlčice se stejně měla k rychlému odchodu."... Čau." Chvíli koukala na její mizející zadek, než šedá zmizela úplně. "Je divná. Co s ní bylo?" zeptala se táty napůl řečnicky napůl vážně. Co si o tom myslel on? "Tak taky půjdeme? Půjdu zatím sama," rozhodla se využít projednou svoje nožky. Ale neznala směr, takže s očekáváním koukala na tátu až se pohne.

Feline se asi moc často nedívala do vody na odraz, protože netušila, že má modrý oči. Callypso jí na potvrzení přikývla a pak pokrčila rameny. "Co já vim. Měla jsi je vždycky." Feline moc nezkoumala, když se setkaly, ale myslela si že oči se jí rozhodně nezměnily za dobu, co byli spolu s tátou. To by si snad Callypso všimla. Každopádně to nebyl její problém. A změna očí dokonce znamenala i něco dobrého. Asi.
Callypso se vyptávala táty, jak magie fungují a jestli něco nepředvede. Nadšeně zavrtěla ocáskem, když souhlasil a posadila se na zadek, aby se mohla dobře soustředit na výklad. Tohle ji zajímalo. Táta povídal, že magie se musí trénovat a že se s nimi dá dělat dobro i zlo. Aha, Callypso trochu posmutněla, když slyšela že mámě magie ublížily. "A nepůjdeme se za mámou podívat? Říkala že za ní můžeme přijít," navrhla v zápalu konverzace. Když se na to tak soustředila, vlastně jí máma trochu chyběla. S tátou byla zábava a hodně se toho učila. Naopak o mámě mohla říct, že... existovala? Vlastně moc nevěděla, jak se k ní chovat. A už ji dlouho neviděla.
Pozornost pak přesunula k vodopádům, kde táta ukazoval magii vody. Nechal z toku vystoupat malé bubliny, které chvíli levitovaly ve vzduchu a pak zase spadly dolů. Bylo to zajímavé, ale Callypso netušila, jestli by ji něco takového bavilo dělat. K čemu by to bylo?

Feline byla ve vodě jako na souši, což Callypso trochu iritovalo, ale zároveň díky tomu měla pádný důvod se plavání naučit. Nemohla být přeci ta horší, soutěživost pro ni byla přirozená. Snažila se, co mohla, ale i tak jí táta musel občas pomáhat a podpírat tlapami. Fuj, je to fuška, zamračila se trochu, když si dávala pauzu. Byla z toho najednou celá unavená a zadýchaná, tolik aktivity a ani se to nezdálo, když ji voda nadnášela. Ale jakmile vylezla ven, bylo to znát. Každopádně tátova pochvala byla dostačující odměnou za tu snahu, kterou vynaložila. Nadšeně zamávala ocáskem a zazubila se.
Konverzace se stočila na magie a barvy očí. Callypso tohle téma docela zaujalo a vyptávala se jak táty, tak Feline. "Ale máš modrý oči. A kdy poznáš, co máš?" zeptala se zmateně, když sestra odpověděla že svou magii nezná. Neměla to samý jako táta? Nebo neměla nic, ale prostě měla modrý oči od narození? Callypso z toho byla zmatená. "A co umí magie vody? Ukážeš nám něco?" zeptala se táty, když svoje slova potvrdil. Trochu ji tedy zarazilo, že máma magie nepoužívá ráda. "A proč je nepoužívá ráda?" zeptala se zaraženě. Táta o tom nemluvil, jako o něčem špatném.

Červenec 2/10 - Elisabetta
14.Napiš post, kde vlče vidí něco, co neumí pojmenovat.

Obdivovala svou nalezenou ulitu, když se jí za zády ozval cizí hlas. Trochu poskočila a celá se varovně zježila leknutím. Na nově příchozí vlče se za tohle vylekání pěkně zamračila, rozhodně u Callypso měla mínusové bodíky za neohrabaný příchod. Nevychovaná! Pomyslela si a uraženě našpulila tlamu. Chci se s ní bavit? chvilku přemítala, než zaměřila pozornost na tu věc, kterou vlče okukovalo.
"Nevim," odvětila suše fakt. Bylo to malý a zelený, tak divně stavěný s dlouhýma a krátkýma nohama. Taky se to vtipně pohybovalo. Možná už to někde viděla, ale nezaujalo ji to natolik, aby to řešila. "Co ty víš, třeba to jedlý je. To musíš zkusit, abys to zjistila," pokrčila rameny a snažila se tvářit nonšalantně, ale vlastně chtěla cizí vlče navést k tomu, aby tu věc snědlo. Protože ona to zkoušet nehodlala, ale byla docela zvědavá, jestli se to jíst dá.

červenec 1/10 - Kulihrášek?/Elisabetta?
Napiš post o tom, co tvé vlče najde ve vodě – a co si o tom vymyslí.

Callypso se propletla skrze stromy až k vodní ploše, k nějakému jezeru. Hmm, vypadá povědomě, pomyslela si a chvilku skenovala okolí. Jako by tu už někdy byla? Na druhou stranu, všechna jezera vypadala dost podobně. Byla to prostě voda. Ale voda byla fajn, alespoň co ji táta učil. Možná bych mohla trénovat plavání! Abych mu to příště ukázala, jak dobře už to umím, nadchla se a opatrně vlezla do vody. Dávala si pozor aby ještě nešla moc hluboko, držela se stále na mělčině. Sice se vody nebála, ale byla víc nejistá, když kolem sebe neměla žádný doprovod. Už si při plavání párkrát lokla a nebylo to nic příjemného.
Udělala pár zkusmých temp na mělčině a cítila se mnohem lépe. Plavání jí šlo každou chvílí víc a víc. Opravdu se ten trénink vyplácel. Táta bude pyšnej, pomyslela si a hrdě vypjala hruď. Už se chystala zase vylézt a zmizet odsud, když ji upoutal jakýsi lesk ve vodě. Chvilku zvědavě koukala, pak po tom hrábla packou, až rozvířila okolní písek. Na souš ale vytáhla i něco jiného, jakousi lesklou ulitu? Hrála všemi duhovými barvami a Callypso se moc líbila. "Páni, to je určitě kouzelná ulita!" zakřenila se vesele. Už jenom ty barvy byly kouzelné. Hned se jí v hlavě rozběhl příběh, jak to musel být kousek magického náhrdelníku, nebo součást nějakého pokladu s ohromnou silou! A ona měla to štěstí, že něco takového našla. Ale co s tím teď? Měla bych to někam schovat, ať na to nepřijdou ostatní, uvědomila si. Když to našla, tak to patřilo jí. Nechtěla se dělit.

<< Rozkvetlé louky

Jakmile se probudila, uvědomila si jaký hluk kolem ní je. Možná i proto se po dlouhém spánku tak najednou probrala. Vedle tekla voda ze skály a při dopadu pořádně hučela. Callypso skoro neslyšela, co táta říkal, dokud neodešli trochu dál k řece.
Táta se je snažil naučit plavat. Callypso nevěděla, jestli je to jeho nápad nebo Feline, ale zase tak se tomu nebránila. Vysvětlil jim, co a jak a dokonce to sám předvedl, což Callypso pomohlo v lepší představě. "A k čemu je to dobrý?" zeptala se zvědavě, zatímco sestra se odhodlala do vody. Zdálo se to jako sranda, ale mělo to i nějaký jiný plusy? Dokázala odtušit, že když bude chtít přejít řeku, tak se plavání asi bude hodit.
Po vzoru táty pomalu vlezla do vody tak, aby i jí sahala po břicho. Rozhodně nebyla na takové hloubce jako Adiram, protože byl mnohem větší. Říkal ale, že se nemá čeho bát a má se uvolnit, takže tak i udělala. Když to říkal táta, musela to být pravda a Callypso sama o sobě byla dost odvážná, možná i trochu nerozvážná. Nejdřív jen chodila po dně a zkoušela, jak ji voda nadnáší. Když si byla jistější, zkusila pár temp. Nebylo to nakonec tak lehké, jak se to od pohledu zdálo. Dost se převažovala a vlastně se ve vodě spíš plácala. Když to budu zkoušet, tak to určitě půjde, připomněla si. Navíc nechtěla být pozadu za sestrou, které to očividně šlo. Na chvilku ale vylezla víc na břeh, aby si oddechla a víc promyslela co bude dělat. "Magie vody?" zaujatě střihla ouškama, když tohle uslyšela. O magiích ještě nic nevěděla. Podívala se na svůj odraz a spatřila zlatá očka. Mám taky nějakou magii? Feline měla taky modrý, ale trochu jinak než táta. "Co máš ty?" kývla na ni hlavou. "A jaká magie je pro zlatý?" Doteď si moc očí jiných nevšímala. Netušila, že by to mohlo být nějak důležitý. "Máma má taky divně zlatý, budu mít magii po ní?" obrátila se zase na tátu s otázkou v očích.

Callypso pomalu rozlepila očka a zmateně mrkala kolem. Ani si neuvědomila, že by usnula a na jak dlouho. Každopádně byla stále na tátových zádech, ale okolí se změnilo. Už nebyli ve smečkovém lese, ale někde pryč, na nějaké louce. A stále tu s nimi byla Feline. Hmmm, fajn, lehce nakrčila čumáček, ale přešla to. Feline se jí sice nezamlouvala, ale třeba nebyla tak špatná? Měla by být aspoň z půlky táta, takže aspoň tak.
"Výletujeme?" zeptala se zvědavě a zívla. Stále ještě byla docela rozespalá, a to si odpočinula hodně. Dokonce ani nezaznamenala, že s ní táta ušel takový kus cesty. Vůbec to tu neznala. Aby taky ne, když nikdy nebyla mimo les. To ji docela nadchlo, jako každé vlče měla touhu poznávat a učit se, ne jen být na zadku doma. "Chci dolů," zahlásila pak a podívala se na tátu. Nechala by se klidně nosit dál, ale už cítila jak má ztuhlé všechny končetiny a potřebuje se protáhnout. Navíc chtěla objevovat sama, ne se jen kochat krajinou kolem, ale ozkoušet si všechno na vlastní tlapky. Docela se začínala těšit a a ni jí nevadilo, že mají s tátou třetí kolo u vozu v podobě Feline.

>> Vodopád

Oddechla si, když táta potvrdil, že neodejde. To ji dostatečně uklidnilo a k tématu už se nepotřebovala vracet. Zatím. Navíc měli jinou "zábavu". Lesem se rozlehlo vytí a prý že se půjde pomáhat smečce. A tak se šlo. Nebo spíš Adiram šel a Callypso se vezla, takže si ani moc nestěžovala.
Z nezvaného hosta se nakonec vyklubal tak trochu zvaný host? Callypso byla nepříjemně zaskočena když zjistila, že má sestru. A to zjištění dokonce přišlo i v její přítomnosti, což tomu moc nepřidávalo. Na Feline se za celou dobu neusmála, naopak ji propalovala docela kritickým pohledem. I mladá vlčice vypadala, že to nečekala, ale asi byla z té zprávy v lepším rozpoložení.
Adiram i Feline Callypso vysvětlili, jak se jejich rodinné vztahy mají. Adiram byl jejich otec, ale matky měly jiné. Feline byla očividně starší, takže její mámu musel potkat dřív, než Styx. Proč ale teda nezůstal s ní? Callypso po obou přejížděla zvědavým pohledem a nějak netušila, jestli by se měla ptát teď nebo až někdy jindy.
Feline ještě informovala o další sestře, Nerrise. Z jejích slov to vyznělo, že tátu moc nemusela, což v Callypso vyvolalo ještě větší nechuť vůči novým sestrám. Napovrchu to ale nedávala znát. Nechtěla před tátou dělat scénu, navíc Feline ani Nerissa tu nežily. Byly z nějaké jiné smečky, takže se snad nebudou vídat tak často. Callypso se tento moment rozhodla prostě tiše přetrpět a s trochou štěstí vlčice za chvíli odejde a na dlouhou dobu se zas neuvidí.

Květen 2/10 - Namaari, Kulihrášek

Callypso se k druhé vlčici rozhodně neplížila, ale přesto se jí hnědá lekla. Bylo to vlastně docela vtipný, jak sebou cukla a začala se rozhlížet. Na její otázku odpověděla tak nějak neutrálně, a asi i pravdivě. Taky že to nebyla nijak složitá otázka. Vypadala, že se taky trochu obhajuje. "A co kdybys rušila?" povytáhla Callypso obočí. Vlčice si sotva všimla jejího příchodu. Mohla tu klidně stát několik minut a odposlouchávat vnitřní rozhovor a cítit se vyrušována. "Děláš to často? Je to divný," okomentovala to s pokrčením ramen. Ještě nikdy neviděla nikoho přemýšlet nahlas, navíc by to sama od sebe asi nikdy neudělala. Svoje myšlenky si držela v tajnosti. Nechápala, proč by je někdo vyslovoval nahlas, když nebyly pro nikoho určeny.
To už je ale vyrušil další hlas. Další malé vlče. Fajn, divný. "Hele kde máte všichni rodiče?" zeptala se Callypso lehce rozhozeně. Ona věděla, kde ti její jsou. Ale bylo divný, že se tu u vody sešla tři vlčata a žádnej dospělák v dohledu. "Taky jste zdrhli?" zazubila se pak kulišácky. Jestli byli i oni aspoň trochu dobrodružní, tak neměla problém si s nimi chvíli hrát. Vlastně kvůli tomu se taky vypařila z domova, pro nějakou pořádnou zábavu! Nově příchozí vlček ale chtěl nějakou radu, což Callypso moc nezajímalo. Nijak se nevyjadřovala, ta druhá nabízela pomoc. Záleželo, co z vlčete vypadne.

květen 1/10 - Namaari, Kulihrášek

Callypso využila chvilky nepozornosti ostatních a z lesa se rychle vypařila. Ne, že by smečka nebyla fajn - aspoň měla kde bydlet a co jíst. Ale popravdě se tam nic moc nedělo, nikoho moc neznala a vlastně byla to docela nuda, když nepočítala tátu. A být s tátou bylo sice fajn, ale taky chtěla trochu zkoumat svět. A malá procházka mimo les přeci ještě nikoho nezabila, ne?
Stromy trochu řídly a pak zase houstly, z lesa rovnou do jinýho lesa. Callypso se trochu zamračila. Možná si myslela, že jakmile překročí smečkové území, něco se stane. Nějaký velký dobrodrůžo, nebo tak. Ale zatim furt nic. Bylo to vlastně ještě nudnější, než ve smečce, protože tam aspoň byli vlci. Tady byla úplně sama, nebo si to aspoň myslela do doby, než slyšela další hlas. Trochu sebou cukla a obrátila se tím směrem. Byla tam voda, spousta vody, a u ní seděla malá vlčice. Asi stejně stará. Callypso se ještě rozhlédla kolem, protože si myslela že se baví s někým dalším. Ale nikdo krom nich tam nebyl. "To si povídáš sama se sebou?" zeptala se nahlas, napůl s úšklebkem, napůl vážně.

Mámin ocas najednou zmizel v dálce a táta spustil jakési vysvětlování, které znělo snad i trochu zoufale. Callypso na něj podezřele pohlédla, ale pak zavrtěla ocáskem. "Jasně, jsi nejlepší!" odkývala mu to. Táta byl super, a hlavně byl asi tak jediný další vlk, kterého znala. Oops. "Ale ty neodejdeš, že?" Ne, že by Styx měla ráda méně, ale pravda byla taková, že si spolu neměly co říct. Jejich vztah byl takový... trochu trapný? Ani jedna nejspíše netušily, jak se k té druhé chovat. A Callypso by určitě reagovala trochu jinak, kdyby ten odcházející byl Adiram.
Pak už ale šli za vytím a táta vykládal cosi o pomáhání a práci. Nuda. Narazili na mladou šedivou vlčici a bylo vidět, že se s Adiramem zná. Což ihned získalo pozornost Callypso. O to víc, když mu řekla tati. Jak jako tati?? Callypso přimhouřila oči a zle se na mladou vlčici podívala. Tohle byl přeci její táta, to se teď měla jako dělit? Vůbec se jí to nelíbilo. Vlčice mezitím mlela pantem, co zatím dělala a bůh ví co. Bla, bla, bla... Táta pak potvrdil, že je fakt i její táta a představil ji jako Feline. A to nebylo všechno, dokonce tu byla i další, nějaká Nerissa. "Hmm," zabručela Callypso, že bere na vědomí, ale rozhodně z další rodiny nebyla nadšená. "Jak jako nevlastní? Tak je to sestra nebo není?" zeptala se, protože tuhle část nepochopila. Nikdo nemohl čekat, že se v takhle malém věku setká se složitými rodinnými vztahy.

Rodiče se prali o vítězství a Callypso zevlila ve své skrýši. To ji ale po chvíli přestalo bavit, chtěla být také u středu dění. Možná se i cítila trochu opomenutě, a tak prostě vylezla ven a hned na sebe upozornila. Ostatně pro malá vlčata to bylo normální, že chtěla být do všeho zahrnuta. Přicupitala k dospělým a ptala se, kdo je teda vítěz. Styx odpověděla dost neurčitě a Callypso nevěděla, co si z toho vzít. Bylo opravdu jasné, kdo prohrál. Táta to taky křičel na půl lesa. Byla máma smutná? Nebo uražená? Z jejího tónu a výrazu to nebylo jasné. Každopádně Adiram potvrdil, že Callypso byla ultimátní vítěz a to ji odlákalo v myšlenkách jinam. "Jo? Supeeer," výskla a párkrát nadšeně poskočila. Jako by zapomněla, jak ji schovávání před chvilkou nebavilo, už se nadechovala aby si vydupala druhé kolo.
Ale než stihla cokoli kváknout, Styx se najednou rozloučila a než kdokoli stihl zaprotestovat, byla pryč. "Tak... ahooj!" zavolala za ní. Callypso trochu píchlo u srdce a ustaraně se podívala na tátu. Nechápala momentální situaci. Ale zapamatovala si ta slova ohledně Medvědího pelechu, ať už to bylo cokoli. "Kam šla máma? A proč? Nezlobí se náhodou, že prohrála?" vyslovila své obavy nahlas. Nebo je to kvůli něčemu jinému? nějak tomu nemohla přijít na kloub, ale zase se tím taky moc nezatěžovala. Ano, trochu ji to mrzelo, ale zároveň si ještě plně neuvědomovala, co budoucnost přinese. Předpokládala, že se Styx za chvíli vrátí, jen to třeba bude trvat déle. A kdyby ne, tak přeci věděla kde ji najít. I když mimo tenhle les a noru ještě nikdy nebyla, a rozhodně ne sama.
Pak se někde ozvalo vytí a táta začal mluvit o úplně jiném tématu. Najednou to nebyly hry a zábava, ale smečka a povinnosti? Callypso se nafoukla, protože se jí tahle změna vůbec nelíbila. "Pomáhat? A proč?" celá tahle smečka věc ji moc nezajímala. Měla kde bydlet, to bylo fajn. Ale krom rodičů vlastně nikoho neznala a na nikom jí nezáleželo. Proč by pro ty vlky měla něco dělat?
Adiram ji každopádně vzal na záda a odnesl s sebou, ať už chtěla nebo ne. Aspoň přitom nemusela chodit po svých, no. A narazili na mladou vlčici. Callypso na ni zvědavě pokukovala, protože žádného vrstevníka ještě nepotkala. I když vlčice vypadala o něco starší, skoro dospělá. Adiram ji oslovil jménem Feline, takže se asi znali. "Kdo to je?" pošeptala mu nenápadně do ucha, přičemž vlčici hodnotila pohledem. Ztratila se od mámy? Takže patřila sem, nebo ne?

Callypso se zajímala, co je to pomněnka, když ji tak táta oslovil. A s jeho odpovědí byla spokojená, uznale kývla. Samozřejmě, že byla krásná a voňavá. Když to táta říkal tak to musela být pravda. „Dobře,“ odsouhlasila plán schovky. Rozhodně nechtěla být nalezena jako první, takže musela poslouchat zkušenější. Zůstat na místě pod kořeny a ani nedutat. A nesmí vylézt i když ji budou volat. To se nezdálo jako složitý úkol, ne?
Táta se vzdálil a Callypso ho po očku sledovala, jak se s tím popere on. V dálce stále zněl hlas mámy, jak hlasitě počítala. Adiram zašel za roh do keřů, tam už ho Callypso sledovat nemohla, protože ze své skrýše neviděla. Jedině že by vylezla ven, ale tím by celou svou snahu zahodila. Netrvalo dlouho a lesem se rozneslo hlasité STO! To byla známka toho, že se jde hledat.
Callypso zpozorněla, když ve své blízkosti uslyšela kroky. Pak dokonce spatřila máminy tlapy, byly jen malý kousek od ní. A máma ji vybízela, ať vyleze. Trochu to s ní cuklo, ale na poslední chvíli se zastavila. Nene. Nevypadalo to, že by její skrýš byla konkrétně odhalena. Máma jen věděla, že je kolem. A navíc táta říkal ať nevylézá. Proto se stáhla ještě hlouběji do kořenů a zatajila dech.
Styx po chvíli opravdu odešla. Callypso spadl obrovský kámen ze srdce, ale hned na to se trochu lekla. Znamenalo to, že teď byla pozornost odvedena k Adiramovi. Ještě několikrát Styx prošla kolem její skrýše, ale pak se zase vrátila ke keřům a dlouho se tam zdržovala. Callypso pomalu umírala zvědavostí, co tam tak dlouho dělá. Občas něco pronesla, ale pak bylo dlouhou dobu ticho.
Najednou z pod kořenů zahlédla, jak se kolem prohnal táta se slovy, že ho nechytí. Pak hned máma, která ho za chvíli hryzla do zadku a pak se oba svalili na hromadu. Callypso to celé sledovala s vykulenýma očima. Hra na schovku byla zpočátku trochu nuda, ale teď hodně rychle vyeskalovala. Vypadalo to zajímavě, taky se chtěla zapojit ale netušila, zda už může vylézt. Ven ze své skrýše se vysoukala až v momentě, kdy táta křičel na mámu že prohrála. To znamenalo konec hry ne? Takže Callypso už nemusela sklíčeně ležet mezi kořeny. Vyskočila ven a trochu se protáhla jak byla ztuhlá. Rychle přiběhla k rodičům. Kdo prohrál už bylo jasné, ale kdo vyhrál? „A kdo vyhrál? Já nebo ty?“ zeptala se s očekáváním Adirama. Bylo jasné, že chce slyšet pochvalu.