Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Styx se bez ostychu přiznala, že její mámou opravdu je. Callypso si oddechla, bylo to vážně zmatečné, co teď rodiče říkali. Ale fajn, nepletla se. Měla mámu i tátu, tak jak si vždycky myslela. Nikdo jí nenakecal nějaký nesmysly a neudělala ze sebe hlupačku. "Nejsem už tak malá," ohradila se trochu dotčeně. Náhodou si přišla už dost velká a vyspělá. Takový to období kdy si vlče myslí, že sežralo všechnu moudrost světa, to teď na Callypso přišlo.
Táta jí hned vysvětlil, že ani mámu nikdo nevyhnal. Šla prý sama, protože se jí nelíbili vlci ze smečky. "Ahaa..." Callypso chápavě pokývala hlavou. To dávalo smysl, ani ona z nich nebyla nijak odvařená. Protože skoro žádné neznala, jen o nich slyšela od táty. "A proč ses s nima nechtěla bavit?" zajímala se. Mohla z toho mít nějaký užitečný informace, protože když jí to řekne máma, určitě to bude pravda. Taky se nechtěla bavit s nikým, koho máma neměla ráda. Tvůj nepřítel je i můj nepřítel byl její princip co se rodiny týkalo. Překvapeně vypískla, když Styx začala vyprávět o vlcích co jedí vlčata. To jako že mě mohl někdo sníst? Callypso se otřásla. "No ale když jsou teda všechna vlčata schovaný ve smečce..." Nebylo pak jednodušší, aby tihle vlčožrouti chodili právě tam? "A přepral bys i vlky co žerou vlčata? Já nechci být sežraná!" otočila se na tátu, který se zrovna chvástal jaký byl ochránce a proto chodili venku. Měl pravdu, uměl přeci ovládat magii vody. Ale co říkal, tak to tu uměl kde kdo.
Styx se zajímala o jakýsi Sarumen. Callypso to chvíli šrotovalo, ale vzpomněla si až když promluvil Adiram. Jo vlastně, Feline, na jeho slova přikývla a pak si přeměřila mámu pohledem. "Táta říkal, že je to moje poloviční sestra. Ty to víš, že... má jinou rodinu?" naklonila se ke Styx šeptem. Tedy jako předpokládala, že Styx to ví, když o Feline Adiram mluvil takhle otevřeně. Ale Callypsto to stejně připadalo divné, že táta měl i jiná vlčata a vlčici. Jestli s tím Styx byla v pohodě, tak jedině dobře. Ale co kdyby ne? "A proč sháníš někoho ze Sarumenu?" zvědavě naklonila hlavu. Ji tedy vůbec nezajímalo, kde Feline žije a co tam dělá. Ale jestli se tam Styx chtěla jít podívat, tak mohli všichni spolu, ne? Takový hezký rodinný výlet by si udělali.

Styx ji po chvíli kroucení se nechala jít s dalším malým štípancem. Callypso se zvedla ze země a rychle oklepala, byla celá špinavá. "Proč bych neměla mámu? Ty jsi moje máma, ne?" zeptala se zmateně a zaskočeně. Nikdy nad tímhle nepřemýšlela, přišlo jí to logické a doteď se vůči tomu nikdo neohradil. Callypso najednou nechápala, co se děje, ale nebylo to moc příjemné. Cítila určitou míru naštvání, zmatení a možná i smutku. Na jednu stranu to vypadalo, že oba rodiče ji chtějí, ale z jejich slov by si zase jeden myslel, že si ji přehazují jako horký brambor. "Jak jako vyhnána?" Callypso se zamračila a nechápavě podívala na tátu. Dosud byl milý a ochotný, ale k mámě se najednou choval odtažitě a suše. Ale vypadalo to, že ji chce taky vidět? "A proč nemůžu být mimo smečku? Vždyť teď jsme byli jen mimo smečku?" doptávala se Adirama. Od té doby co Styx odešla sem, tak ve smečce strávili jen pár chvil a pak stejně cestovali. Vlastně tam ani nikoho neznala a celkově moc nechápala, k čemu ta smečka jako je. Táta tvrdil, že je to prospěšný, to jo. A i proto mu to tedy věřila, ale sama na vlastní kůži vůbec nezažila, co smečka dává. "Nechápu vás," uraženě si capla na zadek a koukala z jednoho na druhého. Předpokládala, že jí to snad aspoň trochu vysvětlí, i když to spíš vypadalo, že se strhne jedna velká rodinná hádka.

Najdi herně něco, čeho se tvůj char lekne

Adiram očividně taky nebyl všemocný a vševědoucí, jelikož nevěděl, k čemu zima je. Hmm, nuda, odfrkla si Callypso. Zima nejspíš ničemu nesloužila. Teda ničemu krom toho, že vlkům bylo na prd. Super. "A nedá se nějak odložit nebo tak něco?" zabrblala spíš tak pro sebe. Věděla, že s počasím asi nic nezmůže, ale kdyby tu ta naděje byla... No nebylo by to fajn? Celoroční léto. To znělo krásně.
Zavolali na mámu vytím a Adiram se nabídl, že Callypso naučí zpívat. To pozorně našpicovala uši a po krátkém váhání přikývla. Znamenalo to nějakou tu práci navíc, ale věděla, že táta zpívá moc hezky. A chtěla to umět taky. "Tak joo," odsouhlasila mu to, aniž by věděla do čeho vlastně jde. Ale pokud byla i jen trochu po něm, musela být přeci přirozený talent.
Teď ale ještě nebyl čas na učení, ale na čekání. A že to zabralo notnou chvíli, Callypso zatím zkoumala okolí. Chtěla i trochu zaměstnat mysl, aby to nebylo tak ubíjející. Přeci jen mámu už dlouho neviděla a těšila se na ní. Na chvíli její pozornost zaujaly houby rostoucí v lese. Hned je šla ochutnávat a ze zjištění nebyla moc nadšená. Nechutnaly tak dobře jako jiné jídlo, ale asi se žrát daly, když nebylo na zbyt. Callypso přežvykovala a analyzovala chuť tak soustředěně, že si ani nevšimla Styx, která chystala zákeřný útok. Ne, že by si všimla i kdyby dávala pozor, Styx byla v plížení a přepadávání určitě lepší.
"Aaaaa!" zapištěla překvapeně, když byla smetena na zem. Hned se celá zježila a snažila se vykroutit útočníkovi, který se vesele zubil. Zatímco Callypso z toho málem měla infarkt v tak mladém věku. "Mami!" překvapeně vykulila oči, ale radostně rozkmitala ocásek. "Ahoj!" zazubila se zpátky, když z ní to vyděšení trochu opadlo. Srdce jí ale stále bušilo dost rychle, takovýhle útok ještě nezažila. Táta byl hlasem rozumu a klidu. Máma na druhou stranu...

<< Roh hojnosti

Ochutnejte nějakou podzimní specialitu (dýně, houby ap.)
Když zvolnili tempo, Callypso to brala jako známku objevování. Nejspíš nebylo kam spěchat a už se blížili k místu setkání, takže proč si trochu nepohrát? Nejdříve se zaměřila na hromádky listí, ale ty rychle ztratily počáteční kouzlo. Protože pod povrchem se skrývalo tlející, smradlavé listí smíchané s blátem a Callypso do toho přímo strčila čumák. A to nebyl příjemný zážitek.
Jakmile se zase trochu uklidnila a spořádaně ťapkala za tátou, dostala důkladnou přednášku o ročním období. "Nebude jídlo? Tak to bude blbý," zamračila se nad tímto novým poznatkem. Už teď jí trochu kručelo v bříšku. A že bude ještě míň? Nemám ráda hlad. "A nebude ani teplo? Uh, k čemu zima vůbec je?" Znělo to jakože dost nepříjemně.
Došli trochu hlouběji do lesa a Adiram zastavil a zahlásil, že už jsou tady. Callypso teda mámu nikde neviděla, ale věřila, že táta ví, co dělá. Nadšeně zavrtěla ocáskem. "Auuu," napodobila krátce Adirama, protože to asi znamenalo, že Styx volal. Delší dobu se nic nedělo, a tak začala šmejdit kolem. U jednoho ze stromů si všimla zajímavě vypadající rostliny. "Co je to?" poukázala na houbu tlapou a než se kdokoli nadál, vlčecí zvědavost jí zavelela to ochutnat. Ale byla to houba jedlá, nebo nejedlá? Callypso zkřivila tlamu, jak tu věc přežvykovala. Neukousla si moc velké sousto, ale i tak cítila zvláštní pachuť a gumovou texturu. Chutnalo to přinejmenším divně a nijace. "Neni to moc dobrý," poznamenala věcně.

Říjen 1/10 - Elisabetta

Najdi herně něco, čeho se tvůj char lekne.

Callypso se opět potulovala sama kolem jezera. Občas tu našla zábavu, občas ne. Každopádně to bylo lepší, než nedělat nic, jelikož se nudila. A trocha té samoty také někdy neuškodila. Být neustále s rodiči nebo s někým jiným po chvíli už nebyla taková švanda.
Všimla si, že se začíná smrákat a na zem padá rosa a mlha. Bylo docela vlhko a chladno, takové vlezlé počasí. Ve dne to ještě šlo, když svítilo sluníčko a cvrkali ptáčci, ale teď v podvečer to působilo... až strašidelně. Callypso si mnohem více začala uvědomovat, že je tu opravdu sama. Oklepala se, aby ze sebe ten nepříjemný pocit fyzicky i mentálně setřásla. Nemohla být přeci strašpytel. Co je na tomhle hezký? místo toho se snažila zaměřit na pozitiva. Mlha vypadala, jako by skrývala nějaká tajemství. A byl tu alespoň klid. Rosa na sešlé trávě se občas hezky zaleskla. A pohled na zastřelé jezero také nebyl špatný.
I proto se Callypso vydala k vodě blíž. Našlapovala potichu, protože atmosféra si to prostě žádala. Nemohla se sem valit jako nějaký hulvát. Díky tomu si jí ale nevšimli jiní živočichové, kteří se tu nacházeli. Až když byla téměř u kraje jezera, ozval se blízko ní hlasitý zvuk. Callypso vyděšeně poskočila, podobně jako strůjce zvuku. Vyplašená žába, která vylezla na břeh zase rychle skočila do vody. Callypso si jí vůbec nevšimla, až když se pohnula a hlasitě kvákla. Divný zvíře. naštvaně se zamračila na vodu a ještě do ní plácla tlapkou, jako by snad měla šanci žábu zasáhnout.

<< Mahtae jih

Halloween: Pohrajte si v napadaném listí.
Následovala tátu přes řeku a snažila se neloudat. Už jí cesta tedy přišla docela dlouhá, ale přesvědčovala se, že za každou chvilku už tam určitě budou. Bylo i vidět, jak se krajina kolem zásadně změnila. Všechno najednou žloutlo a hnědlo, tráva byla taková trochu jetá a byla i dost zima, když zafoukal vítr. Callypso se narodila do docela hezkých počasních podmínek a nebo si těžké časy nepamatovala. Tohle bylo poprvé, co vědomě pocítila změnu počasí. "Nejsi divný," oponovala tátovi skoro až uraženě, že se tak nazval. Co kdyby to slyšel i někdo cizí a pak jí předhazoval, že má divnýho tátu? V její hlavičce bylo to slovo něco jako urážka. "Divný vlci se mi nelíběj," poznamenala. Nebylo nic fajn na tom být divný. "Ale asi by to byla nuda." Kdyby zas byl každý stejný, nemohla by rozeznat kdo je hoden její přítomnosti a kdo ne. Teď se aspoň mohla divnejm vyhejbat, když jí vadili.
Jakmile se dostali k potoku, Adiram trochu zvolnil tempo. Callypso si oddechla a taky se začala courat. Cesta po vlastních ji docela vyčerpala. Začala si všímat, že je tu víc stromů a tím pádem i listí. Pamatovala si, jak ještě s mámou hráli na schovku a táta ji vylekal ze křoví. Listí se jevilo jako ještě lepší schovka, a že ho pod stromy byly napadané celé hromady. Callypso hravě do jedné skočila. Bylo to docela měkké a pár lístků se rozlétlo do okolí. Docela sranda! pomyslela si zaujatě a pokračovala cestou ve skákání do hromad listí. Její hrátky ale skončily v momentě, kdy se snažila do jedné hromady zahrabat. Jakmile zdolala první suchou vrstvu, narazila na staré, zatuchlé a zmokvané listí. "Fuuj!" znechuceně vyplázla jazyk a z hromady rychle vystřelila za tátou. Listí nakonec nebylo až tak fajn. "Už tam budem?"

>> Zlatavý les

<< Vodopády (přes Úzkou rokli)

Callypso sice rychle vyrazila za tátou, ale přeci jen měla pořád o něco kratší nohy. O něco víc. Na druhou stranu se to snažila vynahradit snahou a tak mezi nimi zůstala pěkná mezera, která se ale alespoň nezvětšovala. Callypso nejdříve nevnímala svoje okolí a všechnu pozornost soustředila na doběhnutí Adirama. Po chvíli to ale začalo být dost repetitivní a tak také okouněla kolem. Běželi podél řeky, a vypadalo to že to tak bude pokračovat, dokud táta nezmění směr. A řeka byla dost jednotvárná, když na ni jeden koukal dlouho. Po chvíli si ale Callypso všimla, jak se její proud mění na mírnější a mírnější.
"Máma není divná. Máma je máma," oponovala trochu nesouhlasně. I kdyby divná byla, tak nahlas to nikdy nemohla říct, protože by to znamenalo že i ona sama je divná. Když se narodila divné mámě. A to přeci nebyla vůbec pravda. "A já taky nejsem divná," dodala, aby to i tátovi bylo všechno jasný.
Dostali se k místu, kde byla řeka velmi klidná a docela i mělká. Po dně byly rozložené velké kameny, které čouhaly ven z vody a táta je všechny ladně přeskákal. "Hmm," Callypso se zamračila, když dostala nové instrukce. Tohle chtělo trochu cviku a zkušeností, ale nebyl čas. Proto se snažila napodobit cestu, kterou zvolil Adiram a přes kameny se dostat v suchu. Protože zima je nepříjemná a rozhodně jí nechtěla zažít. Párkrát jí to podklouzlo a trochu si namočila zadní nohy, ale nic hrozného.

>> Ronherský potok (přes Roh hojnosti)

Táta se taky rozloučil s Feline, ale to už byla asi z doslechu. No což, její problém? Callypso netušila, co jí přelétlo přes čenich, že se tak najednou spakovala a odešla. Zmínka o mámě možná? povytáhla obočí. Možné to bylo, že přeci jen se o tátovu pozornost přišla přít. A když viděla, že Callypso je očividně oblíbenější, asi se urazila. Adiram vysvětlil, že i její matka je divná. "Proto jdeš radši za mojí?" zeptala se jako by to byla zcela běžná otázka, i když Adirama mohla asi trochu zaskočit. Callypso ale přišlo logické nepaktovat se s divnými vlky a preferovat ty normální. Což v její hlavě byla ona a Styx.
"Připravena," přikývla rozhodně hlavou. Byla docela nadšená z nového cíle a cesty, navíc si chtěla trochu protáhnout nožky a vybít energii. Nečekala, že táta to vezme taky zhurta a nadhodí závod. A že dokonce uteče napřed. "Hej!" Callypso se trochu zamračila, protože jeho brzký start byl nefér. Ale byla odhodlaná ho dohnat, hned jak se vzpamatovala, taky dala nohy do pohybu a utíkala za tátou.

>> Mahtäe jih

Hlásím Odina a Callypso

Callypso trochu ztuhla, když sestra odpověděla mnohem kousavěji, než doposud. Aha! V hlavě se jí rozsvítil výstražný majáček a chvilku přemýšlela, jak by na to měla reagovat. Když už se rozhodla trochu snažit a komunikovat, dostalo se jí nepříjemné odpovědi? To se jí nelíbilo. Přeci neřekla nic urážlivého a tón měla stejný už od začátku, tak nechápala co Feline najednou přelétlo přes nos. Trochu se na ni zamračila. "Tak už asi nejsi vlče," poznamenala jen chladně. Z jejího pohledu Feline vypadala o dost starší a odrostlejší. Callypso netušila, proč ji poznámka o očích tolik rozhodila, však se nejdřív radovala ne? A najednou byla nakrknutá.
Raději věnovala pozornost tátovi a magiím. Sledovala jeho krátkou ukázku a pak se ptala na mámu. Nadšeně zavrtěla ocáskem, když táta souhlasil, že ji půjdou navštívit. Ale nejdřív museli s Feline k ní domů. Asi. "A kde bydlí. Je to daleko?" Callypso se trochu zamračila, ale zase taky nikam nespěchala. Nevadilo jí se projít, pokud to znamenalo že aspoň prozkoumá nové místo. Feline ale asi neopustila špatná nálada a rozhodla se jít sama. Její věc.
Táta je upozornil na padající hvězdu. Callypso zvědavě povytáhla obočí a koukala na oblohu, ale nic neviděla. "Kde je?" lehce naštvaně si přidupla a sklopila oči zase k zemi. "Nestihla jsem to," zabrblala sklesle. Nejen že hvězdu neviděla, ani netušila co by si tak měla přát. Měla všechno, zatím ji moc věcí nezajímalo a za mámou se chystali. To bylo vše co zatím potřebovala. Feline očividně o přání taky neměla zájem, protože si myslela že se jí nesplní. Callypso byla zvědavá co si asi chtěla přát, ale nezeptala se. Po poslední konverzaci se sestrou se jí do toho nechtělo. A vlčice se stejně měla k rychlému odchodu."... Čau." Chvíli koukala na její mizející zadek, než šedá zmizela úplně. "Je divná. Co s ní bylo?" zeptala se táty napůl řečnicky napůl vážně. Co si o tom myslel on? "Tak taky půjdeme? Půjdu zatím sama," rozhodla se využít projednou svoje nožky. Ale neznala směr, takže s očekáváním koukala na tátu až se pohne.

Feline se asi moc často nedívala do vody na odraz, protože netušila, že má modrý oči. Callypso jí na potvrzení přikývla a pak pokrčila rameny. "Co já vim. Měla jsi je vždycky." Feline moc nezkoumala, když se setkaly, ale myslela si že oči se jí rozhodně nezměnily za dobu, co byli spolu s tátou. To by si snad Callypso všimla. Každopádně to nebyl její problém. A změna očí dokonce znamenala i něco dobrého. Asi.
Callypso se vyptávala táty, jak magie fungují a jestli něco nepředvede. Nadšeně zavrtěla ocáskem, když souhlasil a posadila se na zadek, aby se mohla dobře soustředit na výklad. Tohle ji zajímalo. Táta povídal, že magie se musí trénovat a že se s nimi dá dělat dobro i zlo. Aha, Callypso trochu posmutněla, když slyšela že mámě magie ublížily. "A nepůjdeme se za mámou podívat? Říkala že za ní můžeme přijít," navrhla v zápalu konverzace. Když se na to tak soustředila, vlastně jí máma trochu chyběla. S tátou byla zábava a hodně se toho učila. Naopak o mámě mohla říct, že... existovala? Vlastně moc nevěděla, jak se k ní chovat. A už ji dlouho neviděla.
Pozornost pak přesunula k vodopádům, kde táta ukazoval magii vody. Nechal z toku vystoupat malé bubliny, které chvíli levitovaly ve vzduchu a pak zase spadly dolů. Bylo to zajímavé, ale Callypso netušila, jestli by ji něco takového bavilo dělat. K čemu by to bylo?

Feline byla ve vodě jako na souši, což Callypso trochu iritovalo, ale zároveň díky tomu měla pádný důvod se plavání naučit. Nemohla být přeci ta horší, soutěživost pro ni byla přirozená. Snažila se, co mohla, ale i tak jí táta musel občas pomáhat a podpírat tlapami. Fuj, je to fuška, zamračila se trochu, když si dávala pauzu. Byla z toho najednou celá unavená a zadýchaná, tolik aktivity a ani se to nezdálo, když ji voda nadnášela. Ale jakmile vylezla ven, bylo to znát. Každopádně tátova pochvala byla dostačující odměnou za tu snahu, kterou vynaložila. Nadšeně zamávala ocáskem a zazubila se.
Konverzace se stočila na magie a barvy očí. Callypso tohle téma docela zaujalo a vyptávala se jak táty, tak Feline. "Ale máš modrý oči. A kdy poznáš, co máš?" zeptala se zmateně, když sestra odpověděla že svou magii nezná. Neměla to samý jako táta? Nebo neměla nic, ale prostě měla modrý oči od narození? Callypso z toho byla zmatená. "A co umí magie vody? Ukážeš nám něco?" zeptala se táty, když svoje slova potvrdil. Trochu ji tedy zarazilo, že máma magie nepoužívá ráda. "A proč je nepoužívá ráda?" zeptala se zaraženě. Táta o tom nemluvil, jako o něčem špatném.

Červenec 2/10 - Elisabetta
14.Napiš post, kde vlče vidí něco, co neumí pojmenovat.

Obdivovala svou nalezenou ulitu, když se jí za zády ozval cizí hlas. Trochu poskočila a celá se varovně zježila leknutím. Na nově příchozí vlče se za tohle vylekání pěkně zamračila, rozhodně u Callypso měla mínusové bodíky za neohrabaný příchod. Nevychovaná! Pomyslela si a uraženě našpulila tlamu. Chci se s ní bavit? chvilku přemítala, než zaměřila pozornost na tu věc, kterou vlče okukovalo.
"Nevim," odvětila suše fakt. Bylo to malý a zelený, tak divně stavěný s dlouhýma a krátkýma nohama. Taky se to vtipně pohybovalo. Možná už to někde viděla, ale nezaujalo ji to natolik, aby to řešila. "Co ty víš, třeba to jedlý je. To musíš zkusit, abys to zjistila," pokrčila rameny a snažila se tvářit nonšalantně, ale vlastně chtěla cizí vlče navést k tomu, aby tu věc snědlo. Protože ona to zkoušet nehodlala, ale byla docela zvědavá, jestli se to jíst dá.

červenec 1/10 - Kulihrášek?/Elisabetta?
Napiš post o tom, co tvé vlče najde ve vodě – a co si o tom vymyslí.

Callypso se propletla skrze stromy až k vodní ploše, k nějakému jezeru. Hmm, vypadá povědomě, pomyslela si a chvilku skenovala okolí. Jako by tu už někdy byla? Na druhou stranu, všechna jezera vypadala dost podobně. Byla to prostě voda. Ale voda byla fajn, alespoň co ji táta učil. Možná bych mohla trénovat plavání! Abych mu to příště ukázala, jak dobře už to umím, nadchla se a opatrně vlezla do vody. Dávala si pozor aby ještě nešla moc hluboko, držela se stále na mělčině. Sice se vody nebála, ale byla víc nejistá, když kolem sebe neměla žádný doprovod. Už si při plavání párkrát lokla a nebylo to nic příjemného.
Udělala pár zkusmých temp na mělčině a cítila se mnohem lépe. Plavání jí šlo každou chvílí víc a víc. Opravdu se ten trénink vyplácel. Táta bude pyšnej, pomyslela si a hrdě vypjala hruď. Už se chystala zase vylézt a zmizet odsud, když ji upoutal jakýsi lesk ve vodě. Chvilku zvědavě koukala, pak po tom hrábla packou, až rozvířila okolní písek. Na souš ale vytáhla i něco jiného, jakousi lesklou ulitu? Hrála všemi duhovými barvami a Callypso se moc líbila. "Páni, to je určitě kouzelná ulita!" zakřenila se vesele. Už jenom ty barvy byly kouzelné. Hned se jí v hlavě rozběhl příběh, jak to musel být kousek magického náhrdelníku, nebo součást nějakého pokladu s ohromnou silou! A ona měla to štěstí, že něco takového našla. Ale co s tím teď? Měla bych to někam schovat, ať na to nepřijdou ostatní, uvědomila si. Když to našla, tak to patřilo jí. Nechtěla se dělit.

<< Rozkvetlé louky

Jakmile se probudila, uvědomila si jaký hluk kolem ní je. Možná i proto se po dlouhém spánku tak najednou probrala. Vedle tekla voda ze skály a při dopadu pořádně hučela. Callypso skoro neslyšela, co táta říkal, dokud neodešli trochu dál k řece.
Táta se je snažil naučit plavat. Callypso nevěděla, jestli je to jeho nápad nebo Feline, ale zase tak se tomu nebránila. Vysvětlil jim, co a jak a dokonce to sám předvedl, což Callypso pomohlo v lepší představě. "A k čemu je to dobrý?" zeptala se zvědavě, zatímco sestra se odhodlala do vody. Zdálo se to jako sranda, ale mělo to i nějaký jiný plusy? Dokázala odtušit, že když bude chtít přejít řeku, tak se plavání asi bude hodit.
Po vzoru táty pomalu vlezla do vody tak, aby i jí sahala po břicho. Rozhodně nebyla na takové hloubce jako Adiram, protože byl mnohem větší. Říkal ale, že se nemá čeho bát a má se uvolnit, takže tak i udělala. Když to říkal táta, musela to být pravda a Callypso sama o sobě byla dost odvážná, možná i trochu nerozvážná. Nejdřív jen chodila po dně a zkoušela, jak ji voda nadnáší. Když si byla jistější, zkusila pár temp. Nebylo to nakonec tak lehké, jak se to od pohledu zdálo. Dost se převažovala a vlastně se ve vodě spíš plácala. Když to budu zkoušet, tak to určitě půjde, připomněla si. Navíc nechtěla být pozadu za sestrou, které to očividně šlo. Na chvilku ale vylezla víc na břeh, aby si oddechla a víc promyslela co bude dělat. "Magie vody?" zaujatě střihla ouškama, když tohle uslyšela. O magiích ještě nic nevěděla. Podívala se na svůj odraz a spatřila zlatá očka. Mám taky nějakou magii? Feline měla taky modrý, ale trochu jinak než táta. "Co máš ty?" kývla na ni hlavou. "A jaká magie je pro zlatý?" Doteď si moc očí jiných nevšímala. Netušila, že by to mohlo být nějak důležitý. "Máma má taky divně zlatý, budu mít magii po ní?" obrátila se zase na tátu s otázkou v očích.