Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Prosinec 4/10 | Arsen | Esíčka
Z odrazu na vodě se pokus vyčíst, co tě čeká v příštím roce.

Callypso přišlo, že vlk nevěděl, co odpovědět. Nějak jí to úplně nedávalo smysl, ale zároveň vlastně jo. Každopádně... se stejně ptal na nudný věci, který neměla problém vyslepičit. "Ahaaa," protáhla vědoucně. "Tak jsme se možná už někde viděli?" navrhla a snažila se vybavit, jestli je to fakt pravda. Jestli mu přišla povědomá, tak ji asi musel odněkud znát? Třeba se minuli někde na výletě s tátou nebo tak.
Odpověď ale přišla za chvilku a byla mnohem jednodušší. "Faaakt?!" překvapeně se po něm koukla. Nepřišel jí jako někdo, kdo by patřil do Borůvkové smečky. Ostatně tam nikoho pořádně neznala, ale od mámy věděla, že jsou tam všichni smraďoši. Tenhle vlk ale nijak extra nesmrděl. Tak je asi ještě mladej a nestihl načichnout, odůvodnila si. Ale jeho rodina teda musela bejt smradlavá, když tvrdil jak je to většina smečky. Callypso trochu nakrčila čumák. "To je docela divný," přitakala. "Moje máma říkala, že vlci z borůvky prý smrděj. Já tam moc nebývám, takže nevim," dodala pak, protože jí to nedalo. Chtěla vědět, co na to vlk řekne, jestli je to pravda nebo ne.
Dlouho nad smečkou ale nedumala, našla si jinou, lepší zábavu. Sehnala kus dřevěné kůry a pustila se na ní z kopce. Když byla nahoře, zdálo se to jako skvělej nápad. Ale jak se řítila rychlostí dolů, zjistila že to byl i docela nebezbečnej nápad. Bylo na tom ale i něco náramně vtipnýho. Na nebezpečí se snažila nemyslet, víc se chechtala a ječela, jak nabírala rychlost. A nakonec bum! Dole vrazila do vysoké kupy sněhu, doslova vyletěla z kůry a po několika přemetech se zastavila v prašanu. "Haha! Vyhrála jsem!" nadšeně poskočila, když viděla že černý ještě jede za ní. Svoje natlučené tělo zatím prostě ignorovala.
Když se trochu porozhlédla, zjistila že stojí kousek od nějaké řeky. Vlastně by si toho málem nevšimla, kdyby neslyšela tlumený šum - řeka byla totiž z velké části zamrzlá. Když se přiblížila k ledu, uviděla akorát tak sebe. Příští rok touhle dobou budu už velká! zazubila se na svůj usoplený odraz. Jako každé vlče se těšila, až bude dospělá. Bez toho aby věděla, co to vlastně všechno obnáší. Jaký to asi bude? Vůbec netušila, co by si do života představovala. Docela ji zaujaly magie, ale nechtěla se učit něco, co ublížilo její mámě. A nebo tátův zpěv byl fajn, ale to nebyla moc zábavná činnost. "Hej, co bys chtěl dělat až budeš dospělej?" obrátila se na svého společníka pro inspiraci. Třeba měl nějakej super sen, co by si mohla taky přisvojit.

Prosinec 3/10 | Arsen | Vyhlídka
Dej si s někým závod na sáňkách *

Její taktika vyšla. Zprvu se sice vlček na hru moc netvářil, ale nakonec ho to taky chytilo. Zábava byla holt nakažlivá. Nejdřív se hlavně vyhýbal a Callypso měla navrch - hrál jí do toho moment překvapení a iniciativa. Pak se ale vlk schoval na chvíli za kámen, který ho kryl. Callypso chvilku vydechla a povolila soustředění. Takže to vůbec nečekala, když vyskočil ven s pořádnou zásobou sněhu a házel to po ní jako automatický stroj. "Ahh! Ah!" vyděšeně zaječela a snažila se uhýbat té palbě. Kličkovala sem a tam, občas vrátila zásah.
Hra trvala docela dlouho. Byla upřímně vděčná, když se vlk rezignovaně svalil do sněhu a plácla sebou stejně hnedka vedle něj. Hrudník se jí zběsile zvedal nahoru a dolů. Potřebovala se vydýchat. "Hm?" překvapeně po něm koukla, když se zeptal na její mámu. "Proč? Asi někde běhá, dělá dospělácký věci," pokrčila rameny. Styx v Borůvce nebydlela, takže Callypso netušila, kde zrovna je nebo co dělá. Ale většinou když ji chtěla vidět, tak ji našla. "Táta je ale asi v Borůvkové smečce - tam bydlíme," dodala pak. "Co tvoji rodiče?" zeptala se naoplátku, když už to téma načal.
Jakmile se vydýchali, Callypso se postavila zpět na nohy a rozlížela se kolem, co dalšího by mohli dělat. Zima sice nebyla nic moc, ale ve sněhu se dala provádět spousta věcí. Překvapivě svou odpověď našla, když omylem stoupla na větší kus dřeva a podsmekla se jí noha. "Hej, hej, pojď se kouknout!" zavolala na černého a lehce se od dřeva odrazila. "Dáme si závod dolů!" navrhla nadšeně. To by se ani nemuseli odrážet, gravitace je poveze sama! Počkala chvíli, až si vlk najde svůj povoz a pak jen zvolala: "Poslední dole je hňup!" než se se smíchem odrazila z kopce dolů.
>> Esíčka

Zdálo se, že Callypso měla pravdu a i Styx přemýšlela, jestli jen nemá velkou tlamu. Dokonce jí to ukázala pěkně zblízka. Callypso trochu ucouvla, ale pak se zvědavě naklonila blíž. Máma měla plnou tlamu ostrých zubů a pravda, že malá vlčecí hlavička by se tam asi vešla. "Ale já už bych se tam nevešla," zahlásila vědomě, protože si byla jistá, že už dost povyrostla. Možná když se narodila, tak by ji máma mohla sníst - klidně i celou naráz. Ale teď? Prostě si to nepřipouštěla.
Zajímalo ji, co je na Borůvkové smečce a jejích vlcích tak špatné, že tam Styx nechce bydlet. Docela překvapeně na ni koukala, když odpověď byla, že smrdí a voňavý je jen táta. "Aaaa!" Callypso znechuceně vyjekla a zakryla si oči, když se Styx začala muchlovat s Adiramem. Tohle vážně vidět nechtěla. Proč to ti dospěláci dělají? To je hnus! otřásla se. Na mysli ale měla mnohem důležitější věci, protože Styx něco zapomněla zmínit. Přeci i ona byla členkou Borůvky! "A co já! Já nesmrdim, že ne?" poskočila rozjařeně na místě a zle se na mámu podívala. Snad jí vážně nechtěla říct, že smrdí, ne? Ale Styx na to nic neřekla, dokonce to chtěla snad přejít bez poznámky a vyrazit do Sarumenu. Callypso se chvilku frustrovaně rozmýšlela, než rychlými kroky dohnala rodiče a pokusila se na Styx zákeřně zaútočit ze zadu a svalit ji do sněhu. "Řekni to! Řekni, že nesmrdím!" ječela, zatímco visela na starší vlčici. Zda její váhá a moment překvapení mohly Styx zachytit v nepřipravenosti, to bylo otázkou. Callypsin hlas ale jasně přeskakoval z naštvaného tónu do prosivého. Máma si o ní prostě nemohla myslet, že je smradlavá!
"Hepčí!" odkýchla si a zmateně se podívala kolem. Najednou začala cítit, že něco není v pořádku. Jako by ji trochu škrábalo v krku. A nosem nějak nemohla pořádně dýchat. Co se to dělo?

>> Staré meandry

Prosinec 2/10 | Arsen | Vyhlídka
Uspořádej s někým dalším koulovačku *

Jakmile po vlkovi skočila a svalila ho do sněhu, začal vřískat jak malá holka. "Hehe!" neodolala nadšenému smíchu - tohle byla zábava. Ani netušila, že rvačky mohly být takhle vtipné, když to bylo se stejně dobrým protivníkem. S mámou i tátou se sice taky prali, ale to bylo něco jiného. I když Styx rozhodně nebyla kdovíjak shovívavá, byla prostě dospělá a zkušená. Callypso proti ní nezmohla nic, jen roztomilý kukuč jestli už ji pustí, když prohrávala. Tady ale byly síly vyrovnané, dokonce i měla navrch!
Vrátila se do reality až v momentě, když ucítila bolest na boku. Nedávala moc pozor a vlkovi pod ní se asi vlil adrenalin do žil. Tak jako tak byla poškrábaná, cítila lehké pálení na kůži a vylekaně odskočila. "Tsss!" prudce sykla, když zjistila, že jí dokonce teče krev. Jen maličko, musela hodně natahovat hlavu a drbat se čumákem na boku, aby na to vůbec přišla. Ale i tak, první velké zranění bylo na světě. Než měla možnost se nad tím zamýšlet hlouběji, zase se něco dělo. Tedy její protivník už byl zas na nohách a naštvaně hulákal. A pak se najednou rozeběhl a taky ji srazil do kupky sněhu. Než se po něm stihla ohnat, už byl zas pryč. Taktický útok a útěk.
Callypso se rychle zvedla a oklepala. Už byla trochu klidnější, když neviděla velký odpor z druhé strany. Taky to bere jako hru, ne? "Však v klidu, vždyť se ti nic nestalo," mávla na něj tlapou nonšalantně a zazubila se. "Je to náhodou sranda, nemyslíš?" vesele poskočila ve sněhu. To už ale dostávala zas nějaké pokyny co smí a co ne. Zakoulela na něj očima. "Srabe!" vyštěkla provokativně. Určitě se jí bál, to bylo ono. Bál se a chtěl utéct! Ale to mu nemohla dovolit, obzvlášť když ona se tak bavila. Vzala trošku sněhu do tlapek a zatímco se sice držela devět kroků daleko, našla si jiný způsob jak vlka trýznit. Začala po něm házet sněhové koule, kupky, co jí pod tlapku přišlo. Jedna za druhou, koule létaly po černém vlkovi hlava nehlava. Callypso se přitom snažila zadusit smích, který se jí dral z hrdla.

Prosinec 1/10 | Arsen | Vyhlídka
Vyválej někoho ve sněhu *

Vlk jí normálně odpovídal a pak se najednou utrhl že je vlezlá. Překvapeně zamrkala, co tak najednou změnil náladu. Byl praštěný na hlavu nebo tak něco? V jedný chvíli kamarád, v druhý nepřítel? "Co máš za problém? Sám mluvíš nahlas a divíš se že někdo odpoví? Tak si to nech pro sebe," zavrtěla hlavou nesouhlasně. Jasně, že mluvení nahlas byla pozvánka do konverzace. "Jenom divný vlci a opuštěný chudáci si mluvěj pro sebe. Aby byli zajímavý," dodala pak. Aspoň tak to kolem sebe viděla. Ta vlčice co viděla několikrát u jezera toho byla zářným příkladem. Divňoška.
"Do ničeho ti nemluvím, mysli si co chceš," ohradila se po dalším osočení. "Když se se mnou nechceš vybavovat tak sklapni, sám mi odpovídáš!" Fakt byl padlej na hlavu. Na jednu stranu se s ní bavil, na druhou ji za to napomínal. Neměl všech pět pohromadě, navíc to vypadalo že se snad bude chtít prát! Callypso krok uskočila, když se na ni začal ježit a odsekávat. Co si to dovoloval?! Dušoval se jak žádný křídla nikomu nezávidí, ale podle toho co mu z tlamy padalo, mu Callypso už nevěřila ani čumák mezi očima. Protiřečil si na každém slově. A beztak závidí. Konverzace o křídlech ji už ale stejně nezajímala, když to z jejího pohledu vypadalo, že po ní každou chvíli skočí.
"A ty nemáš žádný kamarády, že se tak vykecáváš s náhodnýma kolemjdoucíma? Kdo je tu trapák!" cvakla zuby naštvaně. Ještě nikdy se neprala, ne s nějakým vrstevníkem. Na jednu stranu byla vyděšená, na druhou ji to docela bavilo, dohadovat se s tím vlkem. "Když se tak moc chceš prát, stačí říct!" zahlásila, než po něm neohrabaně skočila. Spíš ho tak smetla k zemi, protože fakt neměla se rvačkami žádné zkušenosti. Vnímala to více jako hru, než jako konfrontaci, kterou asi zažíval ten druhý. Oba se svalili do hromady sněhu, kde se Callypso prostě začala kroutit a válet po vlkovi. Když ho tak otravovala přítomnost, co teprv fyzický kontakt? Sice hádku vyeskalovala, ale zatím neměla v plánu mu nějak reálně ubližovat. To ale nemuselo být stejné z pohledu jejího protivníka.

Listopad 2/10 | Arsen | Vyhlídka

Černobílý vlk nebyl neslušný jenom v soukromí ale i ve společnosti, protože když ho Callypso oslovila, vyprskl na ni a ještě ji odbyl. Uraženě vykulila oči a s pohozením hlavy si odfrkla. Buran jeden! Byl ale asi mladší, tak možná jen nevěděl, jak se k vlčicím chovat. Konkrétně k ní, která znala snad jen své rodiče a ti ji zbožňovali. Z jejího pohledu tedy. "Tak nemáš mluvit nahlas, když nechceš aby to ostatní řešili," odsekla mu zpátky.
Vlk ale asi jen dělal ofuky, protože po chvilce se teda jako rozmluvil, co ho to trápí. A kdo prodal tu duši a tak. Callypso pozorně poslouchala stížnosti na jeho 'ulítlou křídlatou sestru'. "Hmmm," protáhla zamyšleně a na chvíli otočila zrak někam dolů z kopce. "Tak třeba za ní zaplatil někdo jinej. Nebo to má na dluh," pokrčila rameny. "A není to docela normální? Moje máma má taky nějaký křídla. A parůžky," dodala k jeho nadávce na holuby. Nikdy se nad tim nezamýšlela, proč to tak bylo a že by to snad bylo nepřirozený. Však když táta uměl ovládat magie, určitě nebyl jediný. A že měl někdo prapodivné části těla? Holt život, každej byl nějakej. Někdo divnější a někdo míň. "Ale neptala jsem se od kdy to má. Nebo jestli někomu něco platila," dodala pak věcně. Nebyl to její problém, tak se o to nezajímala. "Beztak jenom závidíš, ne? Jinak by tě to tak neštvalo. Ať si má tvoje sestra třeba rybí hlavu, však je to fuk." Jestli ona měla někdy po matce podědit paroží nebo křídla jí bylo docela jedno. Kdyby to nechtěla, určitě se s tim dalo něco dělat ne? A stejně i naopak.

Listopad 1/10 | Arsen | Vyhlídka

Jelikož doma byla vždycky nuda, Callypso se rozhodla vydat někam dál. Sama, protože s tátou taky nemohla být pořád. Když půjdu rychle a rychle se vrátím, ani si toho nevšimne, rozmyslela se a jak měla nějaký plán, tak začala konat. Z Borůvkového lesa byl vidět docela vysoký kopec, který byl nedaleko. Můžu se jít podívat tam a zjistit, co je vůbec okolo! napadlo ji. To byl skvělý nápad, takhle mohla zjistit co je kolem jejího domova a kam půjde příště, navíc jí to usnadní orientaci.
Lehko se to ale říkalo, rychlý výlet a kopec nebyly zrovna slova, která by šla dohromady. A tak Callypso cestou nahoru docela funěla a zdálo se, že to snad nikdy neskončí. Když už se skoro vyškrábala na vrchol, uslyšela cizí hlas. Hm, někdo mi tu zase bude zavázet, lehce naštvaně nakrčila čumák. Hlavně aby to nebyl nikdo z Borůvky, kdo by ji mohl naprášit u táty. To by byl problém. Když ale vykoukla zpoza kamene, uviděla vlče, zhruba stejně staré jako ona. A nikdo tam s ním taky nebyl. Zas někdo kdo si povídá pro sebe? poslední vlčice, co takhle potkala u jezera byla taky samomluvná. Byl to snad nějaký trend? Dělali to vlci normálně a jen ona byla divná, že necítila tu potřebu?
Každopádně, tenhle vlk aspoň mluvil o něčem zajímavym. O prodávání duší a tak, dokonce k tomu i nadával! Callypso byla ihned zaujata. "Kdo prodal duši? A komu?" přišla blíž a bez ostychů se zeptala.

Callypso překvapeně stáhla uši, když Styx zmínila, že by jí ukousla hlavu na jeden zátah. To znělo dost děsivě, ještě když jí máma vycenila zuby přímo před očima. "To... to snad ne," zamumlala zmateně a trochu vyděšeně. Navíc, vážně měla tak malou hlavu? "A nemáš jen moc velkou tlamu?" navrhla a zkoumavě si Styx prohlížela. Zdála se jí normální, i když teda měla zvláštní parůžky a malá křídla. Tlamu ale měla asi v pohodě. Nojo, a proč já vlastně nemám paroží a křídla? prolétlo jí na chvíli hlavou. Ale pak se podívala na tátu a uznala že je asi víc po něm. On také ani jedno neměl.
Poslušně přikývla tátovi, že chápe, když jí vysvětloval jak se to má s vlčatožrouty. Bylo tedy dobře, že jich je málo. "Tak to určitě stihnu vyrůst, než na nějakého narazím," uznala nakonec. Jestli ani táta žádnýho nepotkal, tak určitě ani ona žádnýho nepotká. Minimálně dokud bude vlče. Až bude dospělá, tak už to bude jedno, když žrali jen vlčata.
Pak už se konverzace přesunula ke smečkám. Jmenovitě k té její a k Sarumenu, odkud byla Feline. Styx vysvětlila, že v Borůvce nemá vlky ráda a do Sarumenu si chce jít hrát. "Proč je nemáš ráda? Něco ti udělali?" Callypso zvědavě naklonila hlavu. Proč tam Adiram tedy zůstával, jestliže Styx ublížili? Nedávalo to smysl. A ona se určitě taky nechtěla bavit s vlky, co neměli rádi její mámu. Každopádně, Styx chtěla do Sarumenu na návštěvu. "Tak se tam můžem jít podívat. I když mi přijdou nudný," souhlasila Callypso nakonec. Táta tam měl nějaké známé, máma tam taky chtěla... no kdo byla ona, aby jim to zakazovala? Navíc byla docela zvědavá na rodinu Feline. Prý má ještě jednu sestru. A co jejich máma? Kdo to asi je?

Styx se bez ostychu přiznala, že její mámou opravdu je. Callypso si oddechla, bylo to vážně zmatečné, co teď rodiče říkali. Ale fajn, nepletla se. Měla mámu i tátu, tak jak si vždycky myslela. Nikdo jí nenakecal nějaký nesmysly a neudělala ze sebe hlupačku. "Nejsem už tak malá," ohradila se trochu dotčeně. Náhodou si přišla už dost velká a vyspělá. Takový to období kdy si vlče myslí, že sežralo všechnu moudrost světa, to teď na Callypso přišlo.
Táta jí hned vysvětlil, že ani mámu nikdo nevyhnal. Šla prý sama, protože se jí nelíbili vlci ze smečky. "Ahaa..." Callypso chápavě pokývala hlavou. To dávalo smysl, ani ona z nich nebyla nijak odvařená. Protože skoro žádné neznala, jen o nich slyšela od táty. "A proč ses s nima nechtěla bavit?" zajímala se. Mohla z toho mít nějaký užitečný informace, protože když jí to řekne máma, určitě to bude pravda. Taky se nechtěla bavit s nikým, koho máma neměla ráda. Tvůj nepřítel je i můj nepřítel byl její princip co se rodiny týkalo. Překvapeně vypískla, když Styx začala vyprávět o vlcích co jedí vlčata. To jako že mě mohl někdo sníst? Callypso se otřásla. "No ale když jsou teda všechna vlčata schovaný ve smečce..." Nebylo pak jednodušší, aby tihle vlčožrouti chodili právě tam? "A přepral bys i vlky co žerou vlčata? Já nechci být sežraná!" otočila se na tátu, který se zrovna chvástal jaký byl ochránce a proto chodili venku. Měl pravdu, uměl přeci ovládat magii vody. Ale co říkal, tak to tu uměl kde kdo.
Styx se zajímala o jakýsi Sarumen. Callypso to chvíli šrotovalo, ale vzpomněla si až když promluvil Adiram. Jo vlastně, Feline, na jeho slova přikývla a pak si přeměřila mámu pohledem. "Táta říkal, že je to moje poloviční sestra. Ty to víš, že... má jinou rodinu?" naklonila se ke Styx šeptem. Tedy jako předpokládala, že Styx to ví, když o Feline Adiram mluvil takhle otevřeně. Ale Callypsto to stejně připadalo divné, že táta měl i jiná vlčata a vlčici. Jestli s tím Styx byla v pohodě, tak jedině dobře. Ale co kdyby ne? "A proč sháníš někoho ze Sarumenu?" zvědavě naklonila hlavu. Ji tedy vůbec nezajímalo, kde Feline žije a co tam dělá. Ale jestli se tam Styx chtěla jít podívat, tak mohli všichni spolu, ne? Takový hezký rodinný výlet by si udělali.

Styx ji po chvíli kroucení se nechala jít s dalším malým štípancem. Callypso se zvedla ze země a rychle oklepala, byla celá špinavá. "Proč bych neměla mámu? Ty jsi moje máma, ne?" zeptala se zmateně a zaskočeně. Nikdy nad tímhle nepřemýšlela, přišlo jí to logické a doteď se vůči tomu nikdo neohradil. Callypso najednou nechápala, co se děje, ale nebylo to moc příjemné. Cítila určitou míru naštvání, zmatení a možná i smutku. Na jednu stranu to vypadalo, že oba rodiče ji chtějí, ale z jejich slov by si zase jeden myslel, že si ji přehazují jako horký brambor. "Jak jako vyhnána?" Callypso se zamračila a nechápavě podívala na tátu. Dosud byl milý a ochotný, ale k mámě se najednou choval odtažitě a suše. Ale vypadalo to, že ji chce taky vidět? "A proč nemůžu být mimo smečku? Vždyť teď jsme byli jen mimo smečku?" doptávala se Adirama. Od té doby co Styx odešla sem, tak ve smečce strávili jen pár chvil a pak stejně cestovali. Vlastně tam ani nikoho neznala a celkově moc nechápala, k čemu ta smečka jako je. Táta tvrdil, že je to prospěšný, to jo. A i proto mu to tedy věřila, ale sama na vlastní kůži vůbec nezažila, co smečka dává. "Nechápu vás," uraženě si capla na zadek a koukala z jednoho na druhého. Předpokládala, že jí to snad aspoň trochu vysvětlí, i když to spíš vypadalo, že se strhne jedna velká rodinná hádka.

Najdi herně něco, čeho se tvůj char lekne

Adiram očividně taky nebyl všemocný a vševědoucí, jelikož nevěděl, k čemu zima je. Hmm, nuda, odfrkla si Callypso. Zima nejspíš ničemu nesloužila. Teda ničemu krom toho, že vlkům bylo na prd. Super. "A nedá se nějak odložit nebo tak něco?" zabrblala spíš tak pro sebe. Věděla, že s počasím asi nic nezmůže, ale kdyby tu ta naděje byla... No nebylo by to fajn? Celoroční léto. To znělo krásně.
Zavolali na mámu vytím a Adiram se nabídl, že Callypso naučí zpívat. To pozorně našpicovala uši a po krátkém váhání přikývla. Znamenalo to nějakou tu práci navíc, ale věděla, že táta zpívá moc hezky. A chtěla to umět taky. "Tak joo," odsouhlasila mu to, aniž by věděla do čeho vlastně jde. Ale pokud byla i jen trochu po něm, musela být přeci přirozený talent.
Teď ale ještě nebyl čas na učení, ale na čekání. A že to zabralo notnou chvíli, Callypso zatím zkoumala okolí. Chtěla i trochu zaměstnat mysl, aby to nebylo tak ubíjející. Přeci jen mámu už dlouho neviděla a těšila se na ní. Na chvíli její pozornost zaujaly houby rostoucí v lese. Hned je šla ochutnávat a ze zjištění nebyla moc nadšená. Nechutnaly tak dobře jako jiné jídlo, ale asi se žrát daly, když nebylo na zbyt. Callypso přežvykovala a analyzovala chuť tak soustředěně, že si ani nevšimla Styx, která chystala zákeřný útok. Ne, že by si všimla i kdyby dávala pozor, Styx byla v plížení a přepadávání určitě lepší.
"Aaaaa!" zapištěla překvapeně, když byla smetena na zem. Hned se celá zježila a snažila se vykroutit útočníkovi, který se vesele zubil. Zatímco Callypso z toho málem měla infarkt v tak mladém věku. "Mami!" překvapeně vykulila oči, ale radostně rozkmitala ocásek. "Ahoj!" zazubila se zpátky, když z ní to vyděšení trochu opadlo. Srdce jí ale stále bušilo dost rychle, takovýhle útok ještě nezažila. Táta byl hlasem rozumu a klidu. Máma na druhou stranu...

<< Roh hojnosti

Ochutnejte nějakou podzimní specialitu (dýně, houby ap.)
Když zvolnili tempo, Callypso to brala jako známku objevování. Nejspíš nebylo kam spěchat a už se blížili k místu setkání, takže proč si trochu nepohrát? Nejdříve se zaměřila na hromádky listí, ale ty rychle ztratily počáteční kouzlo. Protože pod povrchem se skrývalo tlející, smradlavé listí smíchané s blátem a Callypso do toho přímo strčila čumák. A to nebyl příjemný zážitek.
Jakmile se zase trochu uklidnila a spořádaně ťapkala za tátou, dostala důkladnou přednášku o ročním období. "Nebude jídlo? Tak to bude blbý," zamračila se nad tímto novým poznatkem. Už teď jí trochu kručelo v bříšku. A že bude ještě míň? Nemám ráda hlad. "A nebude ani teplo? Uh, k čemu zima vůbec je?" Znělo to jakože dost nepříjemně.
Došli trochu hlouběji do lesa a Adiram zastavil a zahlásil, že už jsou tady. Callypso teda mámu nikde neviděla, ale věřila, že táta ví, co dělá. Nadšeně zavrtěla ocáskem. "Auuu," napodobila krátce Adirama, protože to asi znamenalo, že Styx volal. Delší dobu se nic nedělo, a tak začala šmejdit kolem. U jednoho ze stromů si všimla zajímavě vypadající rostliny. "Co je to?" poukázala na houbu tlapou a než se kdokoli nadál, vlčecí zvědavost jí zavelela to ochutnat. Ale byla to houba jedlá, nebo nejedlá? Callypso zkřivila tlamu, jak tu věc přežvykovala. Neukousla si moc velké sousto, ale i tak cítila zvláštní pachuť a gumovou texturu. Chutnalo to přinejmenším divně a nijace. "Neni to moc dobrý," poznamenala věcně.

Říjen 1/10 - Elisabetta

Najdi herně něco, čeho se tvůj char lekne.

Callypso se opět potulovala sama kolem jezera. Občas tu našla zábavu, občas ne. Každopádně to bylo lepší, než nedělat nic, jelikož se nudila. A trocha té samoty také někdy neuškodila. Být neustále s rodiči nebo s někým jiným po chvíli už nebyla taková švanda.
Všimla si, že se začíná smrákat a na zem padá rosa a mlha. Bylo docela vlhko a chladno, takové vlezlé počasí. Ve dne to ještě šlo, když svítilo sluníčko a cvrkali ptáčci, ale teď v podvečer to působilo... až strašidelně. Callypso si mnohem více začala uvědomovat, že je tu opravdu sama. Oklepala se, aby ze sebe ten nepříjemný pocit fyzicky i mentálně setřásla. Nemohla být přeci strašpytel. Co je na tomhle hezký? místo toho se snažila zaměřit na pozitiva. Mlha vypadala, jako by skrývala nějaká tajemství. A byl tu alespoň klid. Rosa na sešlé trávě se občas hezky zaleskla. A pohled na zastřelé jezero také nebyl špatný.
I proto se Callypso vydala k vodě blíž. Našlapovala potichu, protože atmosféra si to prostě žádala. Nemohla se sem valit jako nějaký hulvát. Díky tomu si jí ale nevšimli jiní živočichové, kteří se tu nacházeli. Až když byla téměř u kraje jezera, ozval se blízko ní hlasitý zvuk. Callypso vyděšeně poskočila, podobně jako strůjce zvuku. Vyplašená žába, která vylezla na břeh zase rychle skočila do vody. Callypso si jí vůbec nevšimla, až když se pohnula a hlasitě kvákla. Divný zvíře. naštvaně se zamračila na vodu a ještě do ní plácla tlapkou, jako by snad měla šanci žábu zasáhnout.

<< Mahtae jih

Halloween: Pohrajte si v napadaném listí.
Následovala tátu přes řeku a snažila se neloudat. Už jí cesta tedy přišla docela dlouhá, ale přesvědčovala se, že za každou chvilku už tam určitě budou. Bylo i vidět, jak se krajina kolem zásadně změnila. Všechno najednou žloutlo a hnědlo, tráva byla taková trochu jetá a byla i dost zima, když zafoukal vítr. Callypso se narodila do docela hezkých počasních podmínek a nebo si těžké časy nepamatovala. Tohle bylo poprvé, co vědomě pocítila změnu počasí. "Nejsi divný," oponovala tátovi skoro až uraženě, že se tak nazval. Co kdyby to slyšel i někdo cizí a pak jí předhazoval, že má divnýho tátu? V její hlavičce bylo to slovo něco jako urážka. "Divný vlci se mi nelíběj," poznamenala. Nebylo nic fajn na tom být divný. "Ale asi by to byla nuda." Kdyby zas byl každý stejný, nemohla by rozeznat kdo je hoden její přítomnosti a kdo ne. Teď se aspoň mohla divnejm vyhejbat, když jí vadili.
Jakmile se dostali k potoku, Adiram trochu zvolnil tempo. Callypso si oddechla a taky se začala courat. Cesta po vlastních ji docela vyčerpala. Začala si všímat, že je tu víc stromů a tím pádem i listí. Pamatovala si, jak ještě s mámou hráli na schovku a táta ji vylekal ze křoví. Listí se jevilo jako ještě lepší schovka, a že ho pod stromy byly napadané celé hromady. Callypso hravě do jedné skočila. Bylo to docela měkké a pár lístků se rozlétlo do okolí. Docela sranda! pomyslela si zaujatě a pokračovala cestou ve skákání do hromad listí. Její hrátky ale skončily v momentě, kdy se snažila do jedné hromady zahrabat. Jakmile zdolala první suchou vrstvu, narazila na staré, zatuchlé a zmokvané listí. "Fuuj!" znechuceně vyplázla jazyk a z hromady rychle vystřelila za tátou. Listí nakonec nebylo až tak fajn. "Už tam budem?"

>> Zlatavý les

<< Vodopády (přes Úzkou rokli)

Callypso sice rychle vyrazila za tátou, ale přeci jen měla pořád o něco kratší nohy. O něco víc. Na druhou stranu se to snažila vynahradit snahou a tak mezi nimi zůstala pěkná mezera, která se ale alespoň nezvětšovala. Callypso nejdříve nevnímala svoje okolí a všechnu pozornost soustředila na doběhnutí Adirama. Po chvíli to ale začalo být dost repetitivní a tak také okouněla kolem. Běželi podél řeky, a vypadalo to že to tak bude pokračovat, dokud táta nezmění směr. A řeka byla dost jednotvárná, když na ni jeden koukal dlouho. Po chvíli si ale Callypso všimla, jak se její proud mění na mírnější a mírnější.
"Máma není divná. Máma je máma," oponovala trochu nesouhlasně. I kdyby divná byla, tak nahlas to nikdy nemohla říct, protože by to znamenalo že i ona sama je divná. Když se narodila divné mámě. A to přeci nebyla vůbec pravda. "A já taky nejsem divná," dodala, aby to i tátovi bylo všechno jasný.
Dostali se k místu, kde byla řeka velmi klidná a docela i mělká. Po dně byly rozložené velké kameny, které čouhaly ven z vody a táta je všechny ladně přeskákal. "Hmm," Callypso se zamračila, když dostala nové instrukce. Tohle chtělo trochu cviku a zkušeností, ale nebyl čas. Proto se snažila napodobit cestu, kterou zvolil Adiram a přes kameny se dostat v suchu. Protože zima je nepříjemná a rozhodně jí nechtěla zažít. Párkrát jí to podklouzlo a trochu si namočila zadní nohy, ale nic hrozného.

>> Ronherský potok (přes Roh hojnosti)