Příspěvky uživatele

Říjen 4/10 Kaštanový les
Mlsná fretka - Sbírej kaštany

Jeho nezbedné tlapky pokračovali dál v cestě a ani trochu ho netrápilo, že je nejspíš už dávno za humny od královského lesa. Byl ještě malý, takovým věcem nedokázal dát správnou váhu. Jednou se to naučí, ale dnes to nebude.
Listy stromů hrály krásnými podzimními barvami. Červená střídala oranžovou a žlutou, občas mohl malý šlechtic spatřit poslední známky zeleně. Jeho hlavička byla až příliš soustředěná směrem k nebi, že si vůbec nevšiml krásných oválků, na kterým mu uklouzla tlapka. Kdyby se nezachytil druhou tlapkou, nejspíš by si pěkně narazil bradu o zem.
Zamžoural na malé oválky a několikrát do nich strčil tlapkou. Každý byl jinak veliký, ale byly krásně hladké. Zkusmo do pár z nich kousl, ale ta chuť mu nic neříkala. K jídlu to tedy dobré nebylo, ale mohl si nějaké odnést zpátky do úkrytu jako suvenýr.
Znalecky přebíral kaštánek po kaštánku, až vybral tři nejkrásnější. Spokojený šlechtic si je všechny schoval do tlamičky a cupital směrem zpátky domů.

Říjen 3/10 | Sonja - Smrkový les

Malá hnědá hlavička po šlechtici vrhala jednu šišku za druhou a on přeskakoval ze strany na stranu, aby se šiškám vyhýbal. Vlče naštěstí házelo vedle, protože s tím, jak špatně Caedric uhýbal, by ho každá druhá trefila.
Pak mu přistála jedna šiška přímo před tlapkami. Vzal ji do tlamy, prudce trhnul hlavou a šišku pustil. Jenže to nevypočítal a přepadl nemotorně dopředu. Kdyby ho teď viděl král a královna, ty by mu dali. Maminka říkala, že je nejurozenější a nikdo mu nesahá ani po kotníky přece!
"Sám jsi šiškulín!" vrátil to vlčeti malý princ a vyhrabal se zpátky na všechny čtyři. Byl udýchaný, celý od jehličí, ale byla to zábava. Nakonec se přidal ke smíchu. Ten ho ale přešel ve chvíli, kdy mu prolétla šiška kolem hlavy a trefila ho přímo do boku. "Au!" vykřikl Caedric, i když ho to vlastně nebolelo. Byla to jen šiška, jak by to mohlo tolik bolet?
Dalším šiškám se pokusil vyhnout, ale trefila ho do přední tlapky. Ty se mi znovu zamotaly, ale tentokrát to ustál. "Ha!" Jeho nadšení ho ale rychle přešlo, když se vlče hlavou napřed vrhlo zpátky do listí a zahrabalo se, že z něj nebyl ani kousek vidět. Caedric popoběhl směrem k listí a začal hrabat. "Vylez!" Houknul na vlče. Zastavilo ho, až když se vlčice prohlásila za princeznu. Okamžitě přestal hrabat a couvnul.
"Ty jsi taky princezna?" udiveně na ni hleděl s otevřenou tlamičkou. "Já jsem princ! Princ z Cedrového království! Tady jsou i jiná království? To není možné, o tom maminka nic neříkala!" snažil se z ní dostat co nejvíc informací. Jiné království?
"Totiž, já se jmenuji Caedric Etney a jsem princ a šlechtic. Syn krále a královny!" pyšně jsem vyprsil hruď a nastražil uši tak, abych vypadal vyšší a větší.

Říjen 2/10 | Sonja - Smrkový les
Stánek s pumpkin spice latté - Uspořádej šiškovou bitvu 2/2

Hromada listí najednou vyjekla bolestí. Caedric netušil, že listí může být živé. Nevěřícně s otevřenou tlamičkou zíral na listí. Pak na něj listí znovu promluvilo. Listí ale přeci nemluvilo... nebo žádné takové doteď nepoznal. "Mluví!" vypadlo z mladého šlechtice a v tu samou chvíli kolem něj prosvištěla šiška zpátky. Znovu nevěřícně zamrkal, ale vše se vzápětí vysvětlilo.
S listí vykoukla hnědá hlavička. Bylo to malé vlče, o něco starší a větší, než jsem byl Caedric. Usmála se na něj, očividně to pro ni byla výzva. Kolem proletěla další šiška, ale minula. Honem se rozběhla sbírat další, ale to si přece nemohl nechat líbit. Útočí na šlechtice! Pomyslel si Caedric Etney a okamžitě popadl do tlapek další šišku. Sám ale velmi rychle zjistil, že trefit cíl, co se hýbe, je mnohem těžší, než nakopnout šišku do hromady listí.
"Tumáš!" zakřičel svým vlčecím hláskem a hodil po vlčeti další šišku. Netrefil. Šiška zasvištěla obloukem kolem vlčete a dopadla do listí. Caedric se snažil letícím šiškám uhýbat a vždy vracet ránu, ale navenek to muselo vypadat neskutečně komicky. Dvě vlčata, co po sobě hází šišky, ale ani jeden není schopen trefit cíl. Očividně jim to nevadilo, Caedricovi vůbec ne.
Vzal do tlapek další šišku, trochu větší, že ty předchozí. Pořádně se opřel a hodil šiškou. Šiška však byla na jeho malé tlapky příliš velká. Vyklouzla mu na poslední chvíli z ruky a dopadla dobrý kus před hnědým vlčetem. Caedric se zapotácel a upadl na zadek. Překvapeně zamrkal, vymrštil se zpátky na všechny čtyři a promnul si zadek.
"Šiška! Další! Šišky!" křičel malý šlechtic při každém hodu. Byl plný energie, avšak na své mušce musel zapracovat. Jestli dokázal nějakou znovu trefit, tak to bylo určitě omylem.

Říjen 1/10 | Sonja - Smrkový les
Stánek s pumpkin spice latté - Uspořádej šiškovou bitvu 1/2

Šel sám na výzvědy, nebo tomu tak alespoň říkal. Byl pořád malé nemotorné vlče, ale už věděl o svém původu. Znal postavení rodičů. Znal své postavení a svůj úděl. V jeho malém vlčecím mozečku si byl jistý, že se nese jako pravý aristokrat. I tak se mu povedlo několikrát uklouznout na kamínku a zakopnout o klacek, co se mu zamotal pod tlapky. Bylo těžké být tak vznešený.
Les byl plný jehličnatých stromů, trochu mu připomínal domov. Stromy však měli jiný pach, jiný nádech. Domov to nebyl, ale šišek tady bylo taky dost. Pomalu je překračoval a měl pocit, jako kdyby na těch svých malých nožkách kráčel přes celé hory a údolí, i když to bylo jen harampádí na zemi. V tom se z dálky ozval táhnutý zvuk, který donutil Caedrica se zastavit v půlce pohybu a vyděšeně se rozhlédnout. Nejspíš nebyl dobrý nápad se zatím vydávat ven z domova, ale maminka se zrovna nedívala, tak ji proklouzl mezi tlapkami a vyšel na průzkum.
Teď toho litoval. Podivný zvuk zněl jako táhlé zavytí. Byl v lese nějaký další vlk? Byl nebezpečný pro malého Caedrica? Ale co když byl nebezpečný pro celé Cedrové království! Malé vlče nastražilo uši a těkalo hlavou ze strany na stranu. Zvuk se ozval znovu, ale tentokrát poznal, co to bylo. Vítr vydával zvláštní zvuk, když se proháněl mezi stromy. Ulevilo se mu.
Čas na hraní. Pomyslel si malý šlechtic Caedric Etney a začal hravě kopat do šišek. Jednu pořádně nakopl, do další se zakousl jako kočka a začal do ní kopat a u toho napodoboval nebezpečné vrčení, které spíš znělo jako píšťalka. Vrhl se po další šišce a nakopl ji do dálky. Šiška letěla a trefila hromadu s listím. "Trefa!" řekl si Caedric pro sebe a nadšeně nakopl další dvě a snažil se trefit do hromádky. Najednou šišky létaly jako zběsilé.

Stánek s pumpkin spice latté - Ochutnejte podzimní specialitu (dýně, houby)

Caedric Etney následoval maminku ven z úkrytu a poslouchal každé její slovo. Svět, do kterého se narodil, se jmenoval Gallirea. Jeho otec a matka byly král a královna Cedrového království a on byl princem. Nejchytřejší, nejurozenější, nejlepší v celém okolí. To bylo právě to, co se malému Caedricovi vštípilo do hlavy. Nejlepší, nejsilnější, nikdo nesahal Cedrovému království ani po kotníky. Řekla to máma a ta má pravdu.
Přikyvoval na máminy slova, aby jí dal najevo, že všemu rozuměl. Sourozenci, tolik sourozenců. V jeho vrhu byla čtyři vlčata včetně jeho. Království se rozrůstalo a s tím určitě i jeho vliv. Určitě.
Nad nimi se utvořila zvláštní kopule, která je nejspíš měla chránit, nebo držet na jedno místě. Kdo ví, Caedric to určitě nevěděl. Jeho maminka se tvářila zvláštně, když se nad nimi ta kopule tvořila. Až o několik chvil později malému vlčeti došlo, že to právě ona vytvořila tuto bariéru. Máma je silná.
Rozhlédl se po sourozencích a chvilku je pozoroval. Jeden skákal po jehličí a následně upadl. Jedna z jeho sester se rozhodla prozkoumat nejbližší louži. A Caedric? Caedric si to namířil přímo ke zvláštním věcem, co rostly přímo ze země. Z jehličí vykukovala zvláštní čepička. Měla zvláštní kaštanový odstín. Přišel k ní blíž a zahrabal do země packou, aby odkryl i zvláštní nožku, na které čepička držela. Nožka měla béžovou, místy až světle hnědou barvu. Opatrně si k tomu přičichl a klobouček olízl. Nemělo to skoro žádnou chuť. Kousnout? V hlavičce se mu prakticky nic jiného nedělo. Už to na něj bylo až moc informací. Otevřel tlamičku a na tři kousnutí zblajzl celou houbu. Měla příjemnou chuť, ale zvláštní texturu. To si bude muset pamatovat pro příště.
Z jeho gurmánského potěšení ho vytrhl křik, až sebou trhl a přepadl na bok. Do kopule se přihnal statný vlk. Měl krásnou šedo černou srst, na které se vyjímaly fialové čárky. Nechápavě zamrkal na vlka i na mámu a až když se vlk nazval králem, došlo mu, kdo to je. Byl to otec. Vlče spokojeně zavrtělo ocasem, doběhlo k nim a otřelo se jim o nohy doprovázené radostným vyštěknutím.
Otec měl očividně smysl pro humor, protože jakmile se Caedric vrátil k hledání hnědých čepiček v jehličí, otec se přiřítil jako střela zpoza stromů. Caedric zakopl o malý klacík a natáhl se, jako kdyby chtěl chytit zajíce. Otcova vážná řeč, pro malé vlče však naprosto nesrozumitelná, zněla děsivě, až malému vlčeti vstala srst na zátylku.