Příspěvky uživatele

// Kamínková smečka

Bonifác div netáhl jazyk po zemi, jak měl vyschlo v tlamě. A to se zrovna ani neotáčel za žádnou vlčicí. Jen na ně myslel — na všechny šťavnaté křivky a hebké kožíšky a úlisné oči a měkké čumáčky a... — a to měl už dávno zmáknutý. Ještě, že byl takovej dobrák od kosti a vydal se za Lesněnkou, přesně tam, kam ho táhlo srdíčko. Kéž by! Pořád měl vztek na Rubína. A na Křemínka. A vůbec, když si chtěla holka vyhodit z kopýtka, co by nemohla? Courala se po všemožných dírách stále, tak proč za to najednou mohl on? Jen kvůli tomu, že jí řekl, že na tom není nic špatnýho? Bonifác si odfrkl. Ležérní krok se změnil ve vražedné tempo, až mu jazyk z tlamy opravdu visel jako gumovej. Natolik ztracen ve vlastních myšlenkách si ani chudák nevšiml, že se soumrakem div nezahučel v roztomilé tůňce. Na poslední chvíli se zastavil a tupě zíral na hladinu, než dlouze zafuněl a hltavě začal pít. Teprve pak se rozhlédl kolem a jelikož se mu malej lesík zalíbil, rozvalil se vedle tůňky a jen na chviličku přimhouřil víčka.
Brzy mezi korunami stromů začala hrát kakofonie chrápání a nesrozumitelného blábolení ze spaní.