Příspěvky uživatele

< návrat zpět

//LOTERIE 2

Makadi se zmínil o tom, že půjdu za Wizku a ke smrti. Pokývl jsem a lítostivě sledoval, jak odkází. I kdyby Lilith našli, již jsem ji nebral jako člena naší smečky. Stejně jako Taenarana a Gavriila. Bylo mi to líto u obou, ale nemělo smysl s nimi nadále počítat. Bohužel, mládí má toulavé tlapy. Doufal jsem, že na Makadiho tato cestovatelská fáze již nepřijde. Chtěl jsem s ním strávit mnohem víc času. Zachytil jsem pach alfy vedlejšího lesa. Zvedl jsem se, abych to nějak řešil, ale brzy zase odešla. Tak jsem si zase sedl a prohlížel si vlastní tlapky. Přemýšlel jsem, jak vyplním nově nabitý pocit svobody, když se tu objevil Sigy. Ten se tu zdržoval velmi pravidelně a to mi dělalo radost. Naopak, jeho partnerku jsem již dlouho neviděl. Sigy se očividně vidal za mnou a celkem jsem to uvítal. Alespoň budu mít šanci jej lépe poznat. Zatím se osvědčil. "Zdravíčko," pronesl jsem mile a pak jsem přikývl. "Jistě, co máš na srdci?" S očekáváním jsem se na něj zahleděl. Nepředpokládal jsem žádnou tragédii. "Kde jsi nechal svou partnerku? Dlouho jsem ji zde neviděl," zeptal jsem se se vší slušností.

// Děkuji za upozornění.

// 1 Loterie

Makadi mi můj tuli-tuli pozdrav velmi lehce opětoval, což bylo ale stále lepší než nic. Cítil jsem se najednou seběvědoměji a také klidněji. Pokývl jsem mu hlavou. „Ano, vím o tom. Má nějaké problémy s pamětí, ale těžko říci, jak je to vážné. Věřím ovšem, že cestu domů vždy najde. S vlky tady si zatím rozumí. Byl na tebe hodný?“ Trochu jsem se napnul. Byla to zbytečná otázka, předpokládal jsem, že ano. Ale stejně jsem na ni chtěl znát odpověď.
Konverzace o smrti mě netěšila. Pořád jsem se nepřenesl přes to, co se stalo s Naomi. Tedy, necítil jsem se jako milenec, co přijde o ženu. Ale byla to moje kamarádka a bylo to velmi nepříjemné. „Určitě tu návštěvu zvládneš bravůrně. Jsi moc hodná a chytrá, takže nepochybuji o tom, že to nějak vymyslíš. Co by sis přála umět?“
Zvedl jsem se a začichal kolem. „Dáš mi chvilku? Strom šel někam pryč a je potřeba oběhnout hranice. Ten příval sněhu nám poničil značení. Brzy budu zpět,“ mrkl jsem na něj. Poměrně pomalu jsem se vydal na kraj lesa. Sníh mi sahal dost vysoko a bylo složité se jím brodit, přes to mi to ze začátku připadalo jako celekem vtipné. Otíral jsem se po cestě o všechny stromy, aby všichni věděli, že tady bydlí borůvkový král! Náš les byl v zimě sice trochu skromější a ne každý by o něj stál. Stromy byly holé, všude spousta sněhu. Ale sníh měl taky své kouzlo. Brzy mě ale jeho nadílka začala obtěžovat. Cestu před sebou jsem si začal rozpouštět nádherně symetrickou ohnivou koulí. Nemusel jsem díky tomu namáhat své alfatlapky, jak by řekl jeden můj přítel. Tedy, možná přítel. Trochu jsem díky tomu přidal do kroky, otíral se o stromy a sem tam očůrl některý ze stromů. Díky sněhu to šlo krásně vidět a já fascinovaně koukal, jak z něj stoupá opar. Ale hlavně to nejíst! Můj okruh se poměrně rychle uzavřel. Zastavil jsem se po cestě ještě u úkrytu, abych si uždibl z napůl zasněženého divočáka. Lahůdka. Kousek jsem ho urval a s parádou si to nakráčel k Makadimu. Předložil jsem ten kus masa před něj jako největší hrdina a široce jsem se usmál. Ten kus masa se začal pomalu propadat hloubš a hloubš do sněhu. Přes to jsem se dál usmíval a doufal, že bude mít radost.

// Prosím poslat za Lorenza.

Blueberry: b, b, b, e, e, f, d, c, b, d, a, e, b, a, e, d, a, a, b, a, b, a
Jedině Borůvková smečka, se pro tebe hodí. Nejméně vhodné by bylo obout toulavé botky.

Lorenzo: a, c, d, b, f, f, f, a, c, f, e, b, a, e, f, e, a, a, b, b, a, a
Sarumenská smečka je vidět v mých kartách. Pokud se dobře podíváš nalezneš v ní klid a pohodu, záměrně se však vyhni Asgaaru, Borůvce či toulání.

Awarak mi odvětil, že se do úkrytu právě chystal a téměř okamžitě vyklidil pole. Tiše jsem se za ním díval, jak odchází. Měl jsem v plánu se s ním seznámit a lépe ho poznat, stejně jako ostatní členy smečky. Nyní jsem měl ale jako prioritu Makadiho. Osamocený čas s ním byl stále luxusem, který se mi často nedostával. V okolí bylo sice stále několik párů zvědavých očí, to mě ale příliš netrápilo. Posunul jsem se nyní k Makadimu blíž a opatrně se mu otřel čumákem o srst na krku. Pak jsem si vedle něj sedl a zadíval se mu do očí. Tak rád jsem ho viděl.
„To je dobře, jsem rád, že se zajímá. Mrzí mě když vidím, že sem někoho přijmu a pro toho vlka je to jen místo, kde se vyspat,“ povzdechl jsem si. S Lilith jsem již nepočítal. Pokud se sem někdy uráčí vrátit, již nebude členem smečky a bude se muset hodně snažit, pokud se k nám bude chtít vrátit. Podobně nevděčně na mě nyní působil Nori. Sice sem tam přitáhl nějaký ten žvanec, jinak se tu ale vůbec nezdržoval. Přitom to byl mladý statný vlk, který by mohl dosáhnout vysokých funkcí! Každý měl ale jiné ambice.
Makadi se zeptal na smrt. Pousmál jsem se. „To je dobrá otázka. Je to smrt, její jméno toho dost napovídá. Není moc příjemná a to místo taky ne. Je to tam ponuré a zatuchlé, jak kdyby odtud vyprchala všechna radost. Je ale pravda, že to má i své kouzlo. Její věž je z nádherného kamene,“ takový by se mi také líbil v jeskyni. „A smrt samotná je nepříjemná, zlá a podlá. Není dobré si s ní zahrávat. Sama dobře víš, co nám tu provedla v lese,“ povzdechl jsem si. Naomi už byla pryč a nedalo se s tím nic dělat. „Pokud ale máš co nabídnout, jako třeba lesklé kameny, tak tě neodmítne a splní ti přání,“ povzdechl jsem si. „Řekl bych, že se to vyplatí. Vzhledem k tomu co umí, to za tu trochu hrůzy asi stojí. Ale musíš si dávat pozor,“ podíval jsem se mu přímo do očí. „Chystáš se tam?“ Trochu jsem se napnul. Nechtěl jsem, aby se mu něco stalo. A do toho to počasí.

Kessel se mě otázal, zda bychom neměli místo ve smečce. Povzdechl jsem si a zavrtěl hlavou. „Je mi to líto, určitě bys byl dobrým členem smečky. Nyní ale opravdu nemáme místo. Zkus se zastavit, až skončí zima a třeba něco vymyslíme,“ usmál jsem se na něj mile. Byl jsem hodný alfák a nejraději bych vzal všechny pod svá křídla. Nyní to ale nebylo možné. „Byl bych rád, kdyby jsi nyní opustil území smečky. Baghý je už pryč a já mám spoustu práce,“ pokývl jsem mu hlavou a poté se rozhlédl okolo. Wizku už se tak trochu ujala toho vlčete, i když vypadala, jako by se něčím praštila do hlavy. Naštěstí tu byla i duchapřítomná Aranel a mohl jsem si tak být jist, že na to vlče dají pozor. Zadíval jsem se ještě zaujatě na Wizku. Neměl jsem moc náladu na to zjišťovat, co se děje. Tvářila se pořád jako kakabus a já na to zrovna teď opravdu neměl ani trochu náladu. Proto jsem jí jen pokývnul a trochu uraženě se zamračil do země. Rozhodl jsem se raději vydat za Makadim, u kterého jsem čekal vřelejší přivítání. Viděl jsem ho, ale nešel za mnou. Místo toho si tam povídal s Awarakem. Vypadali, jako by vedli rozhovor jejich života. Se mnou Makadi nebyl tak výřečný! Zamračil jsem se, zhluboka nadechl a sebevědomým krokem se za mini vydal. S úsměvem jsem se zastavil a na oba se podíval. Žárlil jsem, ale doufal jsem, že to nejsem vidět. „To je ale příšerné počasí. Nechcete se jít spolu s ostatními schovat do úkrytu? Měl by u něj být i kanec, kterého dotáhla Baghý. Ta je ale šikovná,“ rozhodl jsem se, že z ní udělám oficiálního lovce. Už jen jí to oznámit a doufat, že to přijme.
Udělal jsem krok blíž přímo k Makadimu. „Vše v pořádku?“ Zeptal jsem se ochranářsky a nejistě si jej prohlížel. Doufal jsem, že od našeho posledního setkání se nic nezměnilo.

Odměny za akci!

1 bod : 3 květiny nebo 3 drahé kameny + 5 mušliček za účast.

Do 14.1. máte možnost si psát do komentářů o odměny, poté všichni dostanou květinky.

Rekapitulace:

7 bodů - Makadi a Sigy
5 bodů - Baghý a Elora
3 body - Storm
1 bod - Nori a Awarak

Zdravím Borůvko!

V první řadě bych vám ráda popřála vše nejlepší v novém roce. Doufám, že jste měli krásné svátky a spolu s nimi a krásnou oslavu nového roku. Ráda bych vám moc podělovala za to, že jste. V loňském roce se nám společně podařilo vytáhnou Borůvku ze záhrobí a každý z vás si za to zaslouží velký čokoládový bonbón! Věřím, že se z nás nestala jen virutální smečka, ale taky virtuální přátelé! Zatlačím nyní slzu v oku a posuneme se dál. Co nás čeká v tomto roce?

Začneme první příjemnou změnou. Je mi ctí a radostí, že tímto jmenuji Baghý na místo našeho oficiálního lovce a chlebodárce! Aby mohla pořádat ty správné lovy, potřebuje samozřejmě nějaký ten respekt. Získává tedy v balíčku 1+1 také pozici delty. Blahopřeji!

Co už není tak příjemné je to, že se zde již několik dlouhých měsíců neobjevila Lilith. Utekla ze smečky po nepříjemném incidentu a ona i hráčka se rozhodli, že její srdce si cestu mezi nás již nenajde. Nebudeme to tedy déle zbytečně protahovat a bohužel tímto Lilith již není nadále členem naší smečky.

Zbytek momentálně zůstává stejný, ale s úderem 25.1. nebude již členem naší smečky ani Taenaran.

No a nyní zpět zase k tomu příjemnému. V prosinci se velká část z vás zúčastnila alespoň částnečně adventního kalendáře. Odesílat úkoly jste mohli do 1.1. a věřím, že se nyní již třesete na vaše odměny! Shrnu vám zde získané body a po domluvě s vyšší sílou vám zde zveřejním odměny. Chci všem poděkovat za účast.

Řád zlatých frajerů se 7 body získávají Makadi a Sigy!
Řád stříbrných princezen si odnáší Baghý a Elora s 5 body!
Řád bronzového krále se 3 body získává Storm!
A bramborovou cenu, která ovšem nesmí být zapomenuta, si odnáší Nori a Awarak za jeden roztomilý bodík!

Přeji Vám krásný zbytek dne a brzy se můžete těšit na další legraci!

Borůvková přáníčka

Zdravím vás při rychlém oznámení! Zájem o ONLINE přáníčkovanou vyjádřili tito hráči:

Sigy
Elora
Nori
Awarak
Baghý
Makadi
Blueberry

Jak to bude probíhat?

To je opravdu hlavně na vás. Můžete poslat přáníčko všem, nebo jen někomu. Text, nebo nějakou kresbičku. Nebo pokud jste odvážní, klidně si napiště o adresu a můžete se domluvit i na nějakém tom pohledu, nebo dárečku. Chtěla jsem ale kvůli současné době držet především online formát, abych vás nehnala na poštu. Vím, že je teď něco podobného na nástěnce, ale my to měli v adventu první!
Pokud chcete někomu poslat přáníčko pod rouškou tajemství, pošlete mi ho prosím do vzkazů a já jej jako tajný ježíšek přepošlu. Aby z toho byla taky nějaká ta odměna stonks můžete mi do konce roku spolu s ostatními úkoly zaslat také počet přáníček, které jste poslali a komu. Dostanete za svou krásnou práci taky nějakou drobnůstku.

Kessel se ujal vysvětlování toho, proč tu je. Baghý doplnila pár dalších informací. Oběma jsem pokývl a mile jsem se usmál. "Děkuji, že jsi jí pomohl. Je to krásný kus kořisti," on byl taky celkem pohledný. Ale to jsem teď samozřejmě nesměl moc vnímat, když jsem měl být s Makadim. Že? V každém případě jsem nehodlal návštěvníka vyhánět. Tento les nepatřil jen mě, ale byl také členů smečky. Pokud tu nijak neškodil, klidně tu mohla být návštěva.
Promluvilo na mě i to vlče. Snažil jsem se ho doposud ignorovat a doufal jsem, že zmizí. Nebo že si ho nikdo nebude všímat a já ho pak nenápadně zakopu do země. Bohužel, nyní mi ho představila i Baghý s tím, že je to další opuštěnec, o kterého se máme starat. Velmi nejistě jsem se usmál. "Vážně?" Můj falešný úsměv se stočil k tomu mrněti. Měla štěstí, že ostatní ztracenci už vyrostli. Navíc, Wizku bude mít možná radost. Měla na vlčata zvláští úchylku. "Nuž, dobře. Co s vámi mám dělat. Musíme si přeci pomáhat. Musíš být ale hodná, jasný? A nikam neutíkat. Už je zima a touto dobou je potřeba si dávat velký pozor," mrkl jsem na ni. Doufal jsem, že to bude všechno a budu se moci někam schovat. Nori začal mluvit o tom, že někam musí odejít. Doufal jsem, že Kessel půjde s nimi. Což by znamenalo, že bych zůstal s tím vlčetem sám. Jako na zavolanou se tu ale objevila Wizku. "Oh, ahoj Wizku. Rád tě vidím," usmál jsem se na ni a pak se podíval na Eloru. Wizku se s ní začala seznamovat, ale vypadala nějak sklesle. Víc než obvykle. "Jak se cítíš? Je ti už lépe? Já mám spoustu novinek," chtěl jsem jí popovídat o Makadim. I když nebyla asi nejvhodnější chvíle.

Byl jsem spokojený, že nic nemusím. Mohl jsem se chvíli jen tak poflakovat a dívat se na Makadiho. Přemýšlel jsem, co přinese další den. Byli jsme nyní něco víc. Nespecifikovaně. „Je mi s tebou moc hezky,“ řekl jsem zasněně a usmál se na něj. Nejraději bych ho celého utulil, ale nejspíše by to bylo trochu moc hrr. Ovšem bohužel, budoucnost chtěla něco jiného. Uslyšel jsem zavytí, které nebylo požehnáním našich milostných radovánek, ale prozrazovalo další povinnosti. Vždyť jsem jasně řekl, že je smečka plná a nechci tu žádné další cizince! Snad je to jen návštěva. Podíval jsem se lítostně na Makadiho. „Promiň, ale budu muset na chvíli odejít. Už jsou tu zase další povinnosti. Ale vrátím se pak za tebou, dobře?“ Opatrně jsem se mu otřel čenichem o srst na krku. Pak jsem se zvedl ze své lenošné polohy a poměrně pomalým krokem se vydal za tím vytím. Baghý mezitím stila zavít ještě jednou. Povzdechl jsem si a přidal do kroku, aby jsem tam naklusal jako mocný alfák.
Dostavil jsem se k partiččce vlků. Měl jsem hrdě vypnurou hruď. Zastavil jsem se a pohled mi prvně padl na Baghý. Viděl jsem ji po delší době, ale vypadala k mému překvapení mladší. Zamrkal jsem a chvíli na ni koukal. Pak jsem se ale probral a prohlédl si i ostatní. Nějaké vlče, nějaký vlk a Nori. Nepříliš ideální kombinace. „Zdravím,“ pronesl jsem se snahou o milý tón, i když mi narušili rekreaci. „Jmenuji se Blueberry. Smím se zeptat, co vás přivádí?“ Pousmál jsem se a tu otázku směřoval hlavně k Baghý. Všiml jsem si také toho zvířete, mňamka.

Moje cesta začala na stránce Stáj Ufonek. Byla jsem zde 24/7 jako největší dětský mafián, překupník a ojebávač už od svého velmi útlého věku 6 let. Jednoho dne jsem zde nabídla své nepříliš kvalitní kreslířské služby. Byl začátek roku 2012, měla jsem krásných 13 let a začínala jsem svou kariéru umělce. Byla jsem skoro jako Monet, ale bez rukou. Na můj profesionální inzerát se ozvala slečna, která mi poslala fotografii vlka. Chtěla jej překreslit a poslala mi k tomu již namalovaného vlka s modrými odznaky. Co je to za vlka? Ptala jsem se chytře. A slečna mi pověděla o Silmarionu. Tak započala má cesta díky Alicien. Sepsala jsem nepříliš kvalitní registraci a s hrdostí jsem ji odeslala. Každý den jsem se dívala, zda už ji Neon okomentoval. Trvalo to několik měsíců, než jsem prošla registrací. Neona jsem si svým jedním činem, a tak jsem musela čekat, než mi registraci okomentovala samozná Xeena. Čekání se ale vyplatilo, navíc jsem si během něj udělala spoustu přátel. A od té doby jsem zde s Blueberrym a za chvíli to bude šílených 9 let.

A já? Ahoj, mé jméno je Eliška. Narodila jsem se na populární datum 1. 9. Konkrétně v roce 1998. Moudřejší již tuší, je mi nyní krásných 22 let. I když si to nějak stále nemohu zamapatovat. Vyrůstala jsem s mými rodiči a sestrou v krásné malé vesnici Lužice u Hodonína. Nachází se hned na hranicích se Slovenskem, kde sídlí také část mé rodiny. Momentálně ale žiju již 6 let v Brně a naučila jsem se říkat ŠALINA! Bydlím zde s mým přítelem a králíčkem, které oba miluji. A chci někdy zabít. Momentálně se věnuji hned několika vážným aktivitám. Pracuji jako Multimedia Specialist ve firmě specializující se na lokalizaci. Každý den tedy upravuji dokumenty, videa, animace a grafiku. Kdybych vám řekla pro koho, musela bych vás zabít. Zároveň studuji na Masarykově univerzitě 3. ročník obor Teorie interaktivních médií, píšu bakalářskou práci a poctivě poslouchám zábavné online přednášky. Co mě ale nejvíce momentálně naplňuje je Urbanstage. Internetová redakce, kde již několik let působím jako šéfredaktor. Volného času příliš mnoho nemám, když se ale najde, trávím ho nejraději koukáním na seriály a čtením knih. Sem tam si taky zapařím nějakou tu hru, dělám grafiku, videa, animace a fotím.

// Ano prosím, do vzkazů.

// Zelené nory

A bylo to tady. Zpět do našeho domova, našeho lesa. Miloval jsem ho, takže mi to nevadilo. I když jsem měl někdy pocit, že jsem k němu přivázán těžkými okovy. Měl jsem nyní navíc starosti, co se mohlo v době mé nepřítomnosti stát. Byli jsme ale doslova hned vedle, takže kdyby se stalo cokoliv, věděli bychom o tom. Na nos mi dopadlo pár prvních sněhových vloček. Pozastavil jsem se a podíval se k obloze. Zamračil jsem se. "Už zase? Zase nás budeš otravovat?" Nebyl jsem velkým fanouškem sněhu. Dřív s ním byla sranda, ale nyní to již pro mé tělo nebylo tak působivé. Bylo to studené a ve výsledku mokré. Navíc u nás v lese se před tím nebylo pořádně kde schovat. Již dávno stromy odhodily svou korunu. Potřeboval si odpočinout, aby nám zase zbytek roku mohl sloužit v celé své kráse. A když už jsme u té krásy, podíval jsem se na Makadiho. "Mám v hlavě pár jmen, kterým bych tuto funkci svěřil. Nejvíce bych si u toho dokázal představit Noriho, ale to by zde musel trávit více času. Navíc, nejsem si jistý, zda by při všech těch srandičkách byl dobrý ochránce," pohodil jsem ocasem. "A pak tu máme několik nových tváří, tak uvidíme, co se z toho vyvine. Lyl vypadá silně a Awarak také," věřil jsem, že si poradíme. "A co ty? Představuješ si svůj život s nějakou funkcí?" I když mě u něj nic moc nenapadalo. Ochránce určitě ne, ani učitel. Možná lovec? Kdo ví. Na tu funkci si nyní dobře vyšlapovala Baghý, musel jsem ji ale prvně najít.
Rozhlédl jsem se okolo. Les vypadal v pořádku, nebyla tu žádná panika. Spokojeně jsem se posadil a poklidě se rozplácl na břicho s úmyslem si odpočinout.