Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Chaos bylo příhodné slovo pro situaci ve smečce. Cítil jsem hromadu cizích pachů, jako bychom byli snad nějaké turistické městečko. Naštěstí jsem tu nyní měl schopné pomocníky a nemusel jsem již nic řešit sám. Tedy kromě napůl mrtvého vlčete, které tu na mě nyní zbylo. S tím jsem zůstal sám, jelikož Makadi šla zajistit něco k snědku. Než byla také vyrušena. Podíval jsem se na to mrně. "Půjdeš se mnou," rozhodl jsem se a vzal jej do zubů, jako to většinou dělávají vlčice svým mladým. Ucítil jsem totiž další pach, za kterým následovalo zavytí. Rozešel jsem se tímto směrem. Po cestě jsem procházel okolo Kayi, která zrovna někoho zpacifikovala. Přimhouřil jsem oči.
Soustředil jsem se co nejvíce, abych se napojil na mysl Kayi. Nechtěl jsem slyšet její myšlenky, ale nějaké k nim přidat. "Skvělá práce, Kayo. Již jsem nad tím přemýšlel dlouho a teď jsem si jist. Chci, aby jsi byla naším novým ochráncem společně s Norim," vrazil jsem jí vzkaz do mysli a doufal jsem, že jej uslyší. "Blueberry končí!" Dodal jsem pak a přidal do kroku. Už jsem se blížil k tomu cizinci. Toho vlka jsem si pamatoval. Nebyl jsem si jistý jak, ale neměl jsem vůči němu pozitivní vibrace. "Zdravím. Jsi na území Borůvkové smečky. Co tu chceš?" Neměl jsem dobrou náladu a šlo to slyšet. Zase si tu z toho všichni dělali cirkus.

Jak má geniální mysl poznala, skutečně se jednalo o vlče. I když nevypadalo zrovna nejlépe. Makadi mu chtěla pomoci, což jsem také předpokládal. Všichni byli tak přecitlivělí. Příroda věděla, jak si poradit. Přežijí jen ti nejsilnější. Záchranou každého ubožáčka moc daleko nedojdeme. Přes to jsem ovšem přikývl. „Jistě,“ co jiného jsem mohl říct? Že si ho tu nechám umřít?
Vlče bylo překvapivě při smyslech, protože promluvilo o Wizku. Povzdechl jsem si. Další vlče, co sem dotáhla? A to ho tu takhle nechala? To se mi nějak nezdálo. Pak řeklo, že je Styx zlá. Takže tohle byla její práce. Již jsem o Styx slyšel mnohokrát, jako by byla nějaká bájná legenda. Přišlo mi to stupidní. Zatím jsem o ní slyšel jen to, že útočí na vlčata. Na vlčata zvládne zaútočit každý dospělý vlk, který má IQ vyšší než pampelišky. Přišla mi tedy pouze jako nezajímavá otravná spodina společnosti, která nestála za mou energii.
Sedl jsem si k tomu vlčeti. „Tady jsi v bezpečí, takže budeš mít čas se uzdravit. Jak se jmenuješ?“ Neuměl jsem jí nijak víc pomoci. „Nechceš nějaké jídlo? Nebo vodu?“ Napadlo mě jen. Pak jsem se podíval na Makadi. „Víš, jak nějak víc pomoct?“

Zavrtěl jsem hlavou. "Co tě to vůbec napadá? Nic takového nepřichází v úvahu. Musíš být se mnou, pořád!" Myslel jsem to předtím samozřejmě jako legraci. "Budeš moje poradkyně a podpůrkyně," usnesl jsem své prohlášení hlubokým pokývnutím.
Navrhla, že bychom mohli někoho poznat spolu. Dobrý první krok od mé podpůrkyně. Socializace mohla být vyčerpávající. A navíc Makadi měla co dohánět. Někdy jsem měl pocit, že vyrůstala sama v jeskyni. Vydal jsem se tedy po jejím boku vpřed a přemýšlel jsem, koho si podáme jako prvního. Měl jsem nachystaných pár úvodních hlášek, které mohli rozparádit každou diskuzi. Ovšem, neměl jsem prostor je využít, jelikož Makadi zaujala nějaká věc na zemi. Zeptala se mě, co to je. Pohodil jsem ocasem a začichal jsem. Cítil jsem krev a vlčí pach. Nemělo to ale barvu jako žádné vlče z naší smečky, tak jsem se tím nenechal rozhodit a pomalu jsem se za tím rozešel. Bylo to vlče a krvácelo, takže můj superčich fungoval. "Mrtvola," řekl jsem s pozoruhodnou absencí emocí a podíval jsem se na Makadi. "Leží tu asi tak hodinu, dle stádia rozkladu ji okousal medvěd. Ale asi mu to nechutnalo, tak to tu vyplivl. Myslím, že ten medvěd měl včera k obědu lososa," dodal jsem pak svůj působivý rozbor. Když potom jsem si všiml, že se ta mrtvola nadechla. A snad i trochu pootevřela oči. Povzdechl jsem si. "Zajímavé. No nic, není to mrtvola. Jen obyčejné vlče. Co krvácí. Hm. Co s tím?" Podíval jsem se na Makadi. Bylo to možná kruté, ale měli jsme tu dost hladových krků a nemohli jsme zachraňovat každého sirotka a smrada, co projde okolo. "Slyšíš mě?" Zavolal jsem o něco hlasitěji na tu mrtvolu, co už vlastně nebyla mrtvola.

Užíval jsem si její hebkou srst, která mě jemně lechtala ve tváři. Panovalo naprosté bezvětří, i když jsem měl v kožichu kousky písku. Jako by se tu děli nějaké šílenosti, ale náš les nás chránil. Slastně jsem zamručel nad její blízkostí a její otázku chvíli takticky ignoroval. „Ani nevím,“ zamumlal jsem pak. Mozek mi ovšem automaticky začal tuto otázku zpracovávat. Věděl jsem, že mám hned několik úkolů. Rozhodl jsem se pro několik změn ve smečce, to ovšem nestačilo. Bylo potřeba je oznámit jednotlivým vybraným jedincům. Jako první jsem chtěl vyhledat Baghý, jelikož jsem ji měl navíc rád. Byla velmi šikovná a dokonce dokázala trochu zkrotit Noriho, ke kterému jsem zas tolik sympatií nechovat. Cítil jsem ovšem, že les jde cítit jeho pachem a bylo mi tak jasné, že svou funkci plní jak má.
„Rád bych si našel čas na to, abych se více seznámil s ostatními členy smečky. Říkal jsem to už několikrát, ale pořád jsem se k tomu nějak nedostal. Nevím jak je to možné,“ zasmál jsem se. „I když možná to bude tím, že si poslední dobou někdo krade moc pozornost pro sebe,“ vesele jsem se na ni ušklíbl. Měl jsem dobrou a možná i trochu hravou náladu. Nebavilo mě kolem ní pořád chodit po špičkách.

Zdravím Borůvko!

Po delší době se hlásím s návratem zpět k životu. Děkuji všem za trpělivost, ochotu a starost o chod smečky.
Rády bych v naší partě přivítala další zbloudilé tlapky Night sea. Doufám, že se Ti v naší smečce bude líbit.

Chtěla bych věnoval velkou pochvalu Baghý, která se nám pravidelně stará o náš smečkový web, je aktivním hráčem a také uspořádala smečkový lov. Myslím, že mi nikdo nebude mít za zlé, když ji oficiálně přiřadím pozici Gammy. Gratuluji!

Jelikož se nám smečka pořádně rozrostla, myslím že je na místě přijít ještě s dvěma dalšími oznámeními. Kaya se tímto stává ochráncem naší smečky společně s Norim! A pak tu mám jedno nečekané oznámení. Flynn opakovaně vyjádřil během své hry zájem o lov. Sice je trochu indisponován, ale Blueberry se jako moudrý klobouk rozhodl, že jej zařádí pod vedení naší šikovné Baghý a udělá z něj spolulovce! Gratuluji oběma.

Všechny ostatní chci také moc pochválit za vaši aktivitu a nezoufejte, určitě se ještě nějaké to místečko najde.

Bohužel, musím přijít nakonec i s nemilým oznámením. Jelikož Lylwelin není již ani mezi aktivními hráči, přijde mi na místě ji oficiálně vyloučit ze smečky. Dveře jsou jí ovšem nadále otevřeny, pokud by se někdy rozhodla vrátit.

Tím se zásoba mých dnešních oznámení ukončuje. Děkuji všem za pozornost!
Pac a pusu,
Blueberry

Wizku mi podala správu o vlčatech. Vlastně jich už nebylo tolik, jako dřív. Gavriil z našeho lesa zmizel a už se nevrátil. Považoval jsem ho tedy za cizince a dost jsem mu křivdil, jelikož jsem v něm viděl jakousi naději pro pokračování mého rodu. Nikdy jsem ovšem neměl dostatek času ho převychovat a nyní bylo již pozdě. A Tae? Ten malý nevděčník? Kdyby se vrátil, sám bych se mu zakousl do kožichu a vyhodil ho za hranice lesa.
„Děkuji za informace. Určitě budu ráda, když se oba zapojí do chodu smečky. Sice teď máme konečně všechny funkce obstarané, ale byl bych rád, kdyby měl Nori k hlídání smečky nějakou výpomoc. A možná i Baghý by se hodila pomocná ruka k lovu,“ usmál jsem se. „Neviděli jste náhodou rodiče vlčat?“ Zeptal jsem se pak. Už předtím jsem si stěžoval na absenci jejich matky. A od té doby jsem ji neviděl. Wizku se poté rozloučila s tím, že jde za Tati. Jen jsem pokýval hlavou a otočil svou pozornost k Makadi, na kterou jsem se usmál. Po odchodu Wizku se také rozpovídala o vlčatech a jejich dobrodružstvích. Užasle jsem vykulil oči. „Wow, tolik vzrušení. Je mi líto, že jsem to neviděl. Věřím, že jsi to tomu hnusnému hadovi natřela,“ pyšně jsem se usmál. „Jste obě moc šikovné, že jste společně zachránili les a nic se vám nestalo,“ usmál jsem se pak upřímně. Všiml jsem si, jak se ke mně naklonila. Její pohyb jsem zaznamenal, ale zastavila se příliš daleko. Rozhodl jsem se jej proto dokončit a sám jsem se k ní natáhl a přejel jí čumákem přes kožich. Nasál jsem plně její vůni a pak jsem se zase poodtáhl. „Chyběla jsi mi,“ sice jsem celou dobu prospal, ale kdybych spal po jejím boku, určitě bych se cítil lépe.

Ani jedna z nich mi nezodpověděli mou otázku. Chtěl jsem slyšet fakta o tom, co se tu stalo. Kolik je ztrát, kdo tudy prošel a kde jsou všichni. Jelikož na mě ale ani jedna nevyhrkla, že třeba spadnul obří kámen doprostřed lesa a všechny vlčata zabil, asi se nic hrozného nestalo. Rozhodl jsem se to tedy přejít a počkat, až potkám třeba Storma. Ten přemýšlel v tomhle poměrně pragmaticky.
Makadi měla za sebou návštěvu Smrti a dokonce i Života. Vzpomněl jsem si na to, jak odmítla můj doprovod a trochu jsem se zakabonil. Pak jsem se ale opět usmál. „A bylo to v pořádku? Nestalo se ti nic? Smrt není zrovna milá a Život překvapivě skrývá možná ještě záludnější nástrahy,“ vzpomněl jsem si na ten sladce omamný pocit, který mě v jeho domově obklopil. Měl jsem chuť tam zůstat navěky, což je nejspíše ještě horší, než mít natrhnutý kožich od Smrti.
Obrátil jsem pozornost k Wizku. „Dlouho jsme se neviděli. Cítíš se dobře?“ Mile jsem se usmál. Pamatoval jsem si, že když jsem ji viděl naposledy, vypadala dost smutně. A to jsem přece nemohl dopustit!
Makadi se zeptala, zda jsem se dobře vyspal. Pohodil jsem hlavou. „Popravdě ani ne. Když spím moc dlouho, mám potom pocit, že jsem srostl se zemí,“ zasmál jsem se. „A taky cítím výčitky, že jsem vás tu nechal tak dlouho samotné. Věřím, že jste všichni tajně brečeli,“ zasmál jsem se. „Ale očividně se svět nezhroutil. Co vlčata? Předpokládám, že zase vyrostla,“ zamyslel jsem se. Nikdy jsem jim nevěnoval moc pozornosti, takže jsem ani netušil, jak teď mohou být veliká. A jestli je vlastně nějaké ještě vlčetem, nebo tu už máme jen mladé samice a samce.

Otevřel jsem líně oči. Nejspíše jsem spal celou věčnost. Vždy to na sobě nějak poznám, když se můj spánek protáhne více, než je vhodné. Měl jsem tělo ztuhlé, jako bych se pomalu měnil v sochu z kamene. Navíc jsem se cítil spíše unaveně, než vyspán do růžova. Pomalu jsem se postavil na všechny čtyři a divil jsem se, že jsem neobrostl mechem. Mžoural jsem očima okolo sebe a trochu jsem litoval, že jsem se probudil. Cítil jsem horko a dusno, které mi bylo snad více nepříjemné než mráz. Povzdechl jsem si. Jít zase spát nepřicházelo v úvahu, tak jsem zvedl hlavu a mohutně zavyl, aby všichni věděli, že pořád žiju. Poté jsem nosem zkoumal pachy v okolí a přemýšlel jsem, kdo z přítomných mi bude schopen nejlépe popsat situaci. Ucítil jsem pach Wizku a v tu chvíli jsem měl jasno. Chyběla mi. Napřímil jsem se a rozběhl k ní.
Našel jsem ji společně s Makadi, což nebylo velkým překvapením. Po odchodu Lilith se překvapivě sblížily. Mile jsem se usmál. „Zdravím vás dámy!“ Usmál jsem se na obě a Makadi jsem pak věnoval o něco delší láskyplný pohled, aby věděla, že jsem na ni nezapomněl. „Jak se máte? Já jsem nějak usnul a vzbudil jsem se teď. Něco mi říká, že jsem spal déle, než by se hodilo. O co jsem přišel?“ Usmál jsem se na obě. „Slibuji, že už vás tu znovu nenechám!“ Ujistil jsem je pak horlivě.
Čekal jsem na jejich odpověď a pohledem jsem se zatoulal k Makadi. Něco na ní bylo jiné. Nejspíše jsem byl příliš mužný na to, abych ihned poznal, o co se jedná. Poté mi to ale docvaklo. Změna jejího kožichu i očí byla patrná a já cítil smíšené pocity. Její kožich byl od přírody jedinečný. Nyní už ne. Přes to jsem se široce usmál. „Moc ti to sluší,“ řekl jsem upřímně. Slušelo jí to, to ano. Jen už to nebyla ona, kterou jsem poznal. Ale všichni se měníme a vzhled není tak důležitý. Rozhodl jsem nechat vyptávání na později.

Hlasuji pro Brno.
Stejně jako ostatní jsem pro víkend. Konkrétní víkend takhle dopředu asi nikdo neví, tak to nechám na sílách božích.

Bye-bye.

Probudil jsem se do tichého lesa. Smečka odešla na lov a já tu zůstal sám. Věrný z nejvěrnějších. Byla to dobrá příležitost k občůrání hranic lesa. Zvedl jsem se, protáhl se, zívl a možná mi unikl i jiný vzdoušek. Naštěstí tu nikdo nebyl, tak co. "Krásné ráno mocný alfáku. Blueberry, tak krásné jméno. K snídani se dnes podává trocha značkování, k obědu trocha samoty ale k večeři! To bude možná nějaká dobrota, co ti tvá smečka přitáhne z lovu!" Poskočil jsem. Měl jsem dobrou náladu, již dlouho jsem se tak dobře nevyspal. Rozešel jsem se k hranici lesa. Kdo ví, kdy se vrátí Makadi. Snad brzy. Snad se jí nic nestane. Má hezký kožich. Přemýšlel jsem nad mým aktuálním vlkem zájmu. Přitom jsem se otíral hřbetem o okolní stromy a čůral na vše, co stálo za to. Nechtěl jsem riskovat, že nás tu zase postihne nějaká katastrofa. Odchod Naomi byl dostatečnou tragédií, hlavně utrpěl také náš les. O to víc jsem si nyní vážil každého stromečku, na kterém spočinul můj neodolatelný pach. Byl zde stále cítit pach Noriho, který nebyl vůbec tak příjemný, jako ten můj. Myšlenkama jsem se ale stejně toulal úplně jinde a tak jsem tu jeho pachvou stopu moc nevnímal. Spíš jsem se zamyslel nad tím, jak hezky voní Makadi. Doufal jsem, že to zvládne v pořádku a bude se moci do lesa brzy vrátit. Dokonce bych jí klidně vyčůral srdíčko na některý ze stromů, ale nebyl jsem tak talentovaný. Předpokládal jsem, že by to ani moc neocenila. Ale co by ocenila? Moc jsem toho o ní pořád nevěděl. Přes to se mě doposud držel zájem o její poznání. Z přemýšlení mě vyrušil fakt, že jsem se dostal zpět do bodu, kde jsem začal. Posadil jsem se k hranicím lesa a zadíval se někam do blba. Měl jsem odsud docela dobrý výhled na jezero, od kterého jsem se před chvílí vzdálil. V dálce jsem mohl také pozorovat vlky, kteří mířili na lov. Doufal jsem, že sem přinesou nějakou srnu nebo divočáka. Taky bych si dal nějakou rybku, kdyby byla možnost.

!ODMĚNY ROZDÁNY!

Za kostým: 20 drahých kamenů
Za pozvánku: 15 květin
Za tanec: 10 mušliček

Ti co splnili všechno + 2 křišťály.

Zdravím Borůvko!

Doufám, že jste si užili Velikonoční svátky a neumrzli jste v tom šíleném počasí, které je venku posledních pár dnů. Hlásím se vám s dalším měsíčníkem, abyste na mě nezapomněli. Za uplynulý měsíc se toho ovšem popravdě moc neudálo, tak to bude rychlé hlášení.

Ve smečce s radostí vítám mladou Liu. Tak nějak nebylo na výběr a nebudeme si nalhávat, že je to ideální borůvkové vlče snů. Ale i tak doufám, že se ti v naší smečce bude líbit.

Kromě tohoto ďábla vše zůstává při starém a tak zbývá jen vyhlášení minulé smečkoakce. Musím se přiznat, že jsem čekala trochu větší účast. Ale i tak děkuji všem zúčastněným za nádherné kresbičky a vtipné posty.

Kostým
Wizku: https://imgup.cz/images/2021/03/04/wizkubal.png
Nori: https://i.ibb.co/wyf0txm/IMG-20210329-014749.jpg
Baghý: https://baghs.weebly.com/uploads/9/8/0/5/98059574/ball_orig.jpg

Pozvánka
Nori: https://i.ibb.co/HzTywvg/pozv-nka-bor-vka.png
Baghý: https://baghs.weebly.com/uploads/9/8/0/5/98059574/pozvanka_orig.jpg

Tanec
Nori: http://gallirea.cz/index.php?m=topic&id=25672#post-178895
Baghý: http://gallirea.cz/index.php?m=topic&id=25672#post-179047
Awarak: http://gallirea.cz/index.php?m=topic&id=25672&r=1&autolast#post-179173

Odměny vyřeším a pak vám je klasicky připnu do komentáře.

LOVU ZDAR!

PS: Oficiální cestou zde odkládám omluvenku. V červnu mě čekají státnice a do té doby mám spoustu práce, která mě docela vyčerpává. Odrazí se to nepochybně na aktivitě zde. Nezoufejte, ihned poté se k vám nepochybně vrátím v plné síle. A do té doby se budu snažit co nejvíce.

// VVJ

Byl jsem ohromen. Les zde stále stál a dokonce vypadal úplně stejně, jako když jsem ho opustil. Tak nějak jsem očekával, že když odejdu, vše se zde zhroutí. Že se vlci požerou navzájem a zavládne chaos. Stromy se zřítí a zbyde jen jeden uprostřed, který mi bude připomínat můj hloupý sobecký čin. Ale nic z toho se nestalo. Dokonce jsem slyšel Baghý, jak svolává ostatní k lovu. Musel jsem se usmát. Rozdal jsem pár funkcí a smečka krásně fungovala. Poskočil jsem radostně a přeběhl do středu lesa. Konečně tu nebyl žádný sníh, což bylo úžasné. Země byla sice ještě trochu rozčvachtaná, ale i tak jsem si na ni s uspokojením lehl. Pro dnes lov vynechám. Rozhodl jsem se. Zavyl jsem také. Upozornil jsem tím Baghý na to, že se k lovu nepřipojím, ale má mou plnou podporu. Byl jsem na ni pyšný. Byla jako mé skvěle vychované dítko. Poté jsem položil hlavu k předním tlapám a zavřel jsem oči. Byl čas na příjemný a dlouhý alfaspánek.

Zdál se mi sen, ve kterém jsem mohl lítat. Vznášel jsem se nad Gallireou a pozoroval jsem místa, která jsem kdysi navštívil. Z vrchu vypadala úplně jinak! Jako bych měl celý svět na dosah tlapky. Snesl jsem se na sněžnou horu, kde jsem se usadil. Sníh mě vůbec nestudil. Sledoval jsem celý svět a přemýšlel jsem, zda bych zde mohl zůstat. Sám, navždy?

Sledoval jsem, jak led pomalu praská. Povzdechl jsem si. Nebyl jsem dostatečně trpělivý. Její neustálé shazování sebe samé mi začínalo trhat nervy. „A i kdyby, tak co?“ Zeptal jsem se stále milým hlasem. „Ne každý musí mít nějakou funkci. Když se na to podíváme jednoduchým pohledem, tak dělání společnost je ve výsledku tou nejdůležitější funkcí smečky. Prostě nechceme být sami, ne?“ Usmál jsem se. Ano, určitě bylo výhodou také bezpečí a jídlo. Ale přátelství nebylo o nic méně důležité.
Rozpovídala se o tom, že kdysi dělala také ochranáře a lovce. „A jak se ti to líbilo? Byla to zábava?“ Usmál jsem se na ni. Nechtěl jsem se soustředit na to, že jí to někdo zabral. Celá její existence byla sestavena z nekonečného sklouzávání k pesimismu. Měl jsem toho plné zuby.
Zmínila smrt. Postavil jsem se a usmál. „Hodně štěstí, Makadi. Já se tedy vrátím do lesa a zkontroluji, zda se za naši krátkou výpravu nic nestalo. Budu se na tebe těšit a brzy se zase uvidíme,“ otřel jsem se čumákem o její bok. Pak jsem se otočil a v dešti se pomalu rozešel do lesa. Stejně jsem už byl celý promočený.
V jejich slovech jsem sice zaznamenal, že bych možná měl přeci jen jít s ní. Mé ego se ovšem ještě nevzpamatovalo a tak jsem se rozhodl nejít. Možná jsem si také potřebovat trochu odpočinout.

// Borůvkový les

Teplo bylo čím dál patrnější. Pomalu jsem se posadil. „Možná bychom měli přeci jen už zavítat na břeh, než se to s námi propadne,“ pousmál jsem se na ni a pomalu se k břehu rozešel. Rozvalil jsem se následně na pláži a užíval jsem si chvilku volna. Věděl jsem, že se budu muset brzy vrátit. „Při lovu je přece každý potřeba. Kdybys tam nebyla, stádo by se rozprchlo do všech stran a my bychom ulovily tak maximálně hlad. Nepodceňuj se,“ usmál jsem se na ni. „Navíc, nikdo přece nemusí být mistr světa a nejlepší ve všem. Nejde o to být nejlepší v lovu, nebo mít ty nejrychlejší nohy. Protože ať budeš sebelepší a seberychlejší, dokud budeš sám, bude ti to k ničemu. Největší síla je dle mého v počtu. Ve věrnosti a loajalitě. Pokud k sobě budeme v rámci smečky otevření, budeme si věřit a držet při sobě,“ odmlčel jsem se. „Tak můžeme dokázat cokoliv. Když si vzpomenu, jak nám hořel les. Myslel jsem si, že je to konec. A i když ovládám spoustu magií a jsem silný, tak bych s tím nic nesvedl. Muselo nám s tím pomoci spousta vlků. Potřebujeme každého jednoho člena, ať už je to alfa, nebo omega,“ usmál jsem se na ni. „I kdybys měla jen dělat společnost ostatním, pořád to pomáhá udržet veselou náladu,“ a ta byla důležitá.
Makadi se mě po mém monologu zeptala na další otázku. Potěšilo mě to, mile jsem se na ni usmál. Bylo fajn, že se od posledně rozmluvila. „Byl jsem nějakou dobu ochranář, když Storm dělal alfu. Velmi jsem si té funkce vážil, protože mi to v té době velmi pohladilo mé ego,“ zasmál jsem se. „Pravda byla ta, že jsme byly tak malá smečka, že nebylo skoro co a koho chránit. Takže se dá říct, že ta funkce na mě tak nějak zbyla,“ musel jsem se nad tím usmát. „Ale byla to paráda. Co ty? Měla jsi někdy nějakou funkci? Nebo co jsi ráda dělala, než jsi přišla do naší smečky?“