Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Zdravím Borůvko!

Tak tu máme další měsíc. Únor prosvištěl rychlostí blesku a tak nezbývá než přijít s dalším měsíčníkem. Máme tu pár žhavých novinek.

V první řadě bych chtěla pogratulovat Norimu, který v tomto měsíci získal funkci ochranáře. Spolu s ní ho také pasuji na deltu, aby sklidil ovoce své těžké dřiny. Jsem také ráda, že Baghý a její lovec je konečně také stvrzen herním způsobem. Opožděně také získává pozici delty Sigy, který si ji za svou trpělivost s mrňaty nepochybně také zaslouží.

K tomu co je více nepříjemné. Po opakovaných upozorněních a snaze o kontakt se samotnou hráčkou se již nedá oddalovat tento fakt. Gavriil již není členem naší smečky, ať mě to jako adoptivního otce mrzí. Varovný puntík dostává také Lylwelin, kterou jsme zde již taky delší dobu nespatřili - ale slíbila mi, že se k nám již brzy plánuje navrátit. ❤

Všechny z vás chci pochválit za vaši aktivitu, která je skvělá. ❤ Jsem moc ráda, že jsme se tu sešli v takové fajn partě.

_________________

A nyní tu máme smečkovou akci!

Únor a březen se běžně stávají plesovou sezónou. Bohužel, v letošním roce jsme neměli možnost si podobnou zábavu užít. Ať už klasický ples, či nějakou tu diskotéku. Proto vyhlašuji Borůvkový bál!

Ptáte se, jak to bude probíhat?

Budou zde tři části. Můžete splnit libovolný počet částí v libovolném pořadí.

První část pro kreativně nadané a odvážlivce : Budete mít za úkol oháknout vašeho vlka do společenského oděvu. Ať už to bude kresba, fotomontáž či to popíšete textem. Čím více si dáte záležet, tím větší odměna vás čeká. ❤ Můžete také předat obrázek + text.

Druhá část pro sociálně nadané a odvážlivce : V druhé části budete mít za úkol si najít družku či druha, či celou partu, se kterou budete tento ples chtít strávit. Vaším úkolem bude dotyčnému či dotyčným zaslat pozvání na bál. (Tedy že chcete jít přímo s nimi.) Můžete ji opět napsat, nebo také nějak vizuálně zpracovat.

Třetí část pro tanečníky : Poslední část už bude samotný bál! Do termínu napište herní post obsahující jakoukoliv formu "tance" s kýmkoliv.

Do kdy, kam a co?

Splněné úkoly posílejte Blueberrymu do vzkazů s předmětem Borůvkový bál a to do 31.3. Prosím posílejte vše do jednoho vlákna. Můžete klidně posílat jednotlivé úkoly zvlášť, či vše najednou. Pokud je vaše pozvánka na bál osobního rázu, stačí mi zaslat informaci o tom, komu jste pozvánku poslali.

Zatím pac a pusu,
Blueberry

// Borůvkový les

Potěšilo mě, že se Makadi nachází v podobném rozpoložení jako já. Začínal jsem se vznášet na růžovém obláčku, který stoupal výš a výš. Bohužel, čím výš takový obláček je, tím více bolí pád z něj. Doufal jsem, že nyní nebudu muset padat, jako už tolikrát. Jeden by si pomyslel, že v mých letech už budu mít rozum. Bohužel, asi jsem byl starý blázen. Ovšem i z výšin mé naivity jsem si povšimnul, že se Makadi tvářila neklidně. Než jsme dorazili ke Stormovi, na chvíli jsem zastavil. „Je všechno v pořádku? Všiml jsem si, že se ti přítomnost těch svou moc nelíbila. Stalo se něco, o čem nevím? Nechci, aby ses cítila kvůli čemukoliv špatně,“ starostlivě jsem si ji prohlížel.
Následně jsem se vydal za Stormem. Už z dálky jsem viděl, že se k němu lísá nějaké malé stvoření. Další vlče. Sice jsem Storma neviděl dlouho, ale usoudil jsem, že zas tak dlouho to nebylo. Povzdechl jsem si a s neutrálím výrazem k těm dvěma dorazil. „Zdravíčko,“ pozdravil jsem oba a mile se usmál. „Copak to tu máme?“ Zeptal jsem se příjemným hlasem, protože jsem měl stále kapku naděje, že nebude nutné si to vlče nechávat.

Všiml jsem si toho, jak se Makadi zarazil. Nebo zarazila? Pokud se cítí být samicí, měl bych to respektovat nejen ve svých slovech, ale také ve své mysli. Může to být první krok k tomu, aby si začal více věřit. Tak tedy, Makadi se zarazila. Rozhodl jsem to ovšem respektovat a vyhledat Wizku následně sám. Věřil jsem, že mám její důvěru. A chtěl jsem si s ní konečně promluvit o tom, co se děje mezi mnou a Makadi! Cítil jsem se jako rozjařená puberťačka po prvním polibku. Nyní jsem měl ovšem jiné plány.
Noriho jsem zaskočil a potěšil, nad čím mé alfovské srdce zaplesalo. Rozhodně on i Baghý vypadali velmi vděčně a nadšeně. Podobně ovšem vypadal každý, kdo dostal nějakou funkci. Tedy až na Sigyho. Ten se tvářil pořád stejně nabručeně, až jsem měl chuť vzít pořádnou sněhovo-bládivou kouli a rozmazat mu ji po obličeji. Naštěstí jsem nad tím nemohl příliš dlouho přemýšlet, jelikož Norimu rovnou přišla první práce. Cizí pachy v lese, které konečně nebudu muset řešit já. „Hodně štěstí a děkuju!“ Zavolal jsem za ním ještě a sledoval ho, jak odchází. Brzy na to se rozešla pryč i Baghý, která se postarala o další cizáky. Jak nádherný den. Úlevně jsem se zadíval na Makadi. „Tak to by bylo. Teď ještě Storm. Cítim tam také nějaký cizí pach, tak to aspoň obkoukneme. Jelikož teď máme oficiálního ochranáře, mohlo by to znamenat naši propustku na výlet!“ Spokojeně jsem poskočil. Pak jsem se trochu uklidnil. „Teda samozřejmě jen pokud budeš chtít,“ dodal jsem rychle. Otřel jsem se o ni bokem. „Nejraději bych tě měl stále po svém boku, víš?“ Řekl jsem o něco tišeji a nejistě se usmál. Pak jsem se rozešel k ovocné tůni.

// Ovocná tůň

„Tak to rád slyším. Jsem moc rád, že jste se více seznámili. Přijde mi, že je Wizku poslední dobou nějaká smutná,“ přiznal jsem. Pak jsem se ale opět usmál. „Určitě je to moc dobrá věc. Mrzí mě, že jsem neměl možnost doposud pořádně poznat všechny ve smečce. Ale mám pocit, že toho moc nevím ani o tobě. A tebe chci poznat ze všech nejvíc,“ přiznal jsem. Sice se to mohlo brát jako diskriminace ostatních jedinců, ale Makadimu to zatím nepřinášelo žádné výhody. Tedy, až na mou nejlepší a jedinečnou přítomnost. Zeptal se mě, jak se mám. Úsměv mi prvně naskočil od ucha k uchu, ale pak trochu nejistě opadl. Chtěl jsem k nemu být upřímný. „Popravdě? Jsem vyčerpaný. Neustálá zima, stále nějaká ztracená vlčata, cizinci a povinnosti. Miluju to a jsem rád, že to tu můžu vést. Ale potřeboval bych dovolenou,“ pokusil jsem se zasmát. Poslední dobou jsem často přemýšlel nad tím, že mi život utíká mezi prsty. Doufal jsem, že více vlků a funkcí mi s tím pomůže. „O to víc se těším na ten výlet,“ mrkl jsem po něm. Byl jsem moc rád, že jde se mnou. Po cestě jsem po něm pokukoval a trochu se uculoval. Všiml jsem si ovšem, že když jsme dorazili, Makadi se mi schoval za záda. Zvědavě jsem k němu otočil hlavu a zadíval se na něj. „Jsi v pořádku, sluníčko?“ Zeptal jsem se automaticky. Tato dětinská přezdívka ze mě vyletěla rychlostí blesku a já jí ihned zalitoval. Byl jsem přeci mocný alfák, podobné něžnosti jsem si mohl strčit za klobouk. Přes to jsem doufal, že to slyšel jen Makadi a nebude se mu z toho chtít zvracet.
Baghý se mě zeptala, jak se mám. Neváhal jsem ani sekundu. „Také se mám velmi dobře,“ zalhal jsem autmaticky a usmál se. Baghý mou nabídku přijala, což mi popravdě zlepšilo náladu. „Je to složitá funce a teď v zimě,“ zavrtěl jsem hlavou a oddechl si. „Myslím si, že si zasloužíš post delty,“ povzbudivě jsem na ni mrkl. Byla to pocta a já doufal, že jí to udělá radost. I když v realitě to v naší smečce nic moc neznamenalo. O jídlo jsme se neprali, kdo měl hlad, se prostě najedl. Otočil jsem se k Norimu, který byl mou nabídnou nadšen jak se patří. Spokojeně jsem pokýval hladou. „Skvěle. Mám radost, že jste oba věrní členi smečky,“ na chvíli jsem se odmlčel. „Myslím, že bych vás neměl rozdělovat,“ řekl jsem pak rošťácky. „Norimu se post delty bude taky určitě líbit,“ řekl jsem s úsměvem a pak se mírně opřel tělem o Makadiho.
„Pokud nemáte žádná další přání, opustím vás. Volají mě ještě další povinnosti,“ mrkl jsem na oba a čekal, zda nemají něco na srdci.

// *Facepalm.* Úplně jsem ten post přehlédla. Omlouvám se. Lorenzo se za to bude chovat obzvlášť slušně a už se nenechá unést. :D

Povinnosti mi utekly. Vlčice odešla a plánovala se vrátit domů. Zůstal jsem tu sám s Makadim, což bylo vždy příjemné. Na chvíli jsem se na něj jen s úsměvem zakoukal. Byl tak pohledný, že mi srdce skákalo v hrudi. Pravdou ovšem bylo, že jsem o něm moc stále nevěděl. "Jak ses poslední dobou měl?" Usmál jsem se a trochu se k němu přiblížil. "Je tu stále blázinec a neměli jsme na sebe moc času. Bohužel, potřebuji si ještě promluvit s Baghý a cítím, že se u tůňky válí Storm. Měl bych ho také pozdravit," a narušit mu chvíli klidu, kterou já neměl už sakra dlouho. Pohladil jsem ho čumákem po tváři. "Až to vyřídím, uděláme si hezký den spolu. Pokud teda budeš chtít, samozřejmě," nervózně jsem se zahihňal. "Mohli bychom se třeba projít k jezeru, určitě to teď bude zamrzlé. Můžeme se klouzat!" Dlouho jsem nic podobného nedělal a měl jsem pocit, že mi v jeho přítomnosti měkne mozek. Zvedl jsem se. "Zajdu za tou Baghý. Pokud chceš jít se mnou, budu rád," usmál jsem se na něj vřele a pak se pomalu rozešel za nimi.

Baghý vypadala pořád nějak moc čiperně a Nori na ni koukal jako na bonbónek. Tento vývoj situace jsem nečekal, ale byl jsem rád. Vypadalo to, že se dobře baví. "Zdravíčko, máte se dobře?" Mile jsem se usmál a doufal, že Nori nebude mít příliš mnoho vtipných řečí. "Nebudu vás na dlouho zdržovat, ale jste tady v této smečce již nějakou dobu a oběma vám věřím. Tady Baghý mi stále oznamuje, že přinesla něco k jídlu. Bylo by mi ctí, kdyby ses chtěla stát naším lovcem," usmál jsem se na ni. Pokud to přijme, dostane krásné povýšení. Pak jsem se podíval na Noriho, kterého jsem zatím neměl moc šanci poznat a trochu mě iritoval. Přes to jsem pokračoval. "Hodil by se nám i ochránce. Věřím, že by to mladý statný vlk jako ty zvládl. Ovšem je potřeba, aby jsi se více zdržoval v lese. Myslíš, že to zvládněš?" Samozřejmě jsem nebyl proti žádnému výletu. A být ochranářem smečky je čest.

Doplnění lístků za posty:

Blueberry: 2 lístky. Jeden příspěvek mám označený až po 14.2., ten nepočítám.

Celkem má tedy Blueberry svých pouhých 12 lístečků.

// loterie 6

Heather mi vysvětlila, že ji ten mladý muž zachránil. „Tak o tom mi budete muset povyprávět. Věřím, že to bude dramatický příběh!“ Řekl jsem s falešným nadšením a na oba se usmál. Podíval jsem se na vlka, který poděkoval, že tu může zůstat. Jen jsem mu pokývl. „Měli byste pelášit oba do úkrytu,“ řekl jsem jim vlídně. „Bude tam tepleji,“ a jak dodal Makadi, je tam navíc i její taťka. Kdo ví co řekne na to, že si jeho dceruška dovedla mládence. Samozřejmě vše v počestnosti. Otázku na její matku jsem ignoroval, ať ji zasvětí raději sám její taťka. Já se místo toho zadíval krátce na Makadiho. Srdce mi při pohledu na něj stále dělalo zplašené vrtulky.
Zaměřil jsem pozornost na otázku vlčice. Zavrtěl jsem lítostivě hlavou. „Bohužel jsem je neviděl. Ale o sourozencích víme,“ zamračil jsem se. „Bohužel už jsme s nimi měli také zkušenost. Doufám, že je brzy najdeš. A pokud zjistíš, kde sídlí ta rodina, rád ti pomůžu jim potrhat kožich,“ švihl jsem rychle ocasem a napnul jsem se. Snažil jsem se zůstat klidný, ale dát těm slovům váhu.

Z nějakého zvláštního důvodu mám v jednom ze starých deníčků sepsaný seznam stavu ze dne 11.8.2015 :D Bohužel, někde můj škrabopis nemůžu přečíst a nejsem si jistá, kdo to je. :D Píšu to sem tedy i s chybami, tak jak to mé mladší já naškrábalo. Pokud máte nějakou připomínku, prosím do komentáře! :D

Ageronský les:
Restallina, Bloody Claw
Cernun
Fey, Neilynn??
Kallenjano

Zlatavá smečka
Neon
Cora
Blueberry, Nox, Nebína, Snow, Yakira, Jenna, Perenelle, Suzume, Winter
Cattan

Narvinijská smečka
Scarita
Lennie, Stella, Hotaru, Savior, Suerte, Art, Carmen, Daikon

Smrková smečka
Atray
Freya, Radnayden
Aranel, Coeden
Atimu, Indie, Bellatrix, Weriosasa, Takki, Lindasa, Fier, Izar, Lucy

Asgaarská smečka
Elisa, Arcanus
Naxther
Anelis, Laura, Meadow, Ashe
Ainesson, Deliven, Dorian, Antenyam, Etney, Awnay??, Light

Borůvková smečka
Storm
Coffin, Vločka
Naomi, Tavarille
Jinks, Haruhi, Sayap, Lexiett, Inaya, Lorios, Litai

Sarumenská smečka
Neyteri, Morfeus
Nate, Amnesia, Newlin, Setia

Maharská smečka
Skylieth

Vedení
Restallina - Admin
Cernun - Admin
Neon - Hlavní správce
Nox - Kreslíř
Scarita - Správce života a smrti
Savior - Správce registrací
Meinere - Správce osudu
Morfeus - Rosnička
Skylieth - Rosnička

S lehkým a zmrzlým krokem jsem měl namířeno do úkrytu, když jsem uslyšel další zavytí. Cizí pach, ovšem ucítil jsem u něj také jedno z našich vlčat. Další Sigyho dítě, očividně si je neumí ohlídat. Povzdechl jsem si a zastavil se. Tohle už nejspíše bude na mě. Předpokládal jsem, že by se tam vydal i někdo jiný ze smečky, ale chtěl jsem to mít pod kontrolou. Otočil jsem se tedy a stejnou cestou jsem se vydal zpět, až jsem natrefil na skupinku. Jako uvítací výbor zde sloužil Makadi, což nemohlo příliš dobře fungovat. Nechtěl jsem ho podceňovat, ale jaksi jsem v jeho vyjadřovací schopnosti neměl moc důvěry. Napnul jsem se a prohlédl si všechny přítomné. Při cestě jsem zaslechl většinu toho, co říkala ta vlčice. "Zdravím, Launee?" Projistotu jsem se zeptal, kdybych to zaslechl špatně. "Já jsem Blueberry, alfa Borůvkové smečky. Děkuji, že jsi přivedla Heather zpět k nám. Na to jak mají vlčata malé nožky, se rádi toulají," mile jsem se pousmál. V naší blízkosti jsem vytvořil ohnivou kouli, která sloužila k příjemnému zahřání všech přítomných. Alespoň trošku. Pak jsem se zadíval na to druhé vlče a trošku jsem se zamračil. "To počasí je hrozné, takže na něj klidně dáme pár dní pozor. Ale věřím, že by bylo nejlepší, aby se co nejdříve vrátil domů," zvedl jsem pohled zpět k vlčici. "Určitě o něj již budou mít starost," dovysvětlil jsem. Snažil jsem se působit mile, nebyl zde důvod k agresivnímu přístupu. Přes to jsem byl ve střehu, kdyby se mělo cokoliv zvrtnout.

// Loterie 5

Sigy nebyl příliš přátelský. Choval se odměřeně, jako bych byl jeho neoblíbený strýček. Byl jsem sice jeho alfa a jeho respekt mi lichotil, přes to – já si na podobném chování příliš nezakládal. Mírně mě to znervózňovalo, což byl také důvod, proč jsem při jeho úklonu raději koukl jinam. Pak jsem se široce usmál a jen přikývl.
„Tomu rozumím. Je poměrně kruté, že někdo odhodí své vlče. Na druhou stranu, všechna z nich přišla opravdu malá. Myslím si, že jednou si na rodiče ani nevzpomenou. O to je důležitější, jak se tu o ně postaráme,“ odmlčel jsem se. „Ale ano, pořád je to dost smutné,“ nechtěl jsem znít jako necita. Možná na to bylo již pozdě. Měl jsem ale pocit, že Sigy každý můj výrok převrací v něco, co jsem tak ani nemyslel. „Momentálně mě nic nenapadá,“ řekl jsem upřímně. Netušil jsem, kde jsou vlčata. Ale jelikož jsem tu měl dvě pečovatelky, tak to nebyla až tolik má starost. Měl jsem v plánu místo toho zkontrolovat ostatní v úkrytu. Zvedl jsem se a chtěl se rozloučit, když jsem zaslechl několikanásobné zavytí a i přes to děsné počasí jsem ucítil pach Kessela a Flynna. Před chvílí jsem ho vyhodil a už je zase zpět. Očividně to ale souviselo s tím prckem. Podíval jsem se na Sigyho. „No vidíš, hned máš práci. To bude pro tebe,“ usmál jsem se na něj mile. Zavyl jsem nazpět, aby věděl, že jsem ho slyšel. „Jdu zkontrolovat úkryt. Doufám, že se tam poté také přesunete zahřát,“ mrkl jsem na něj a rozešel se směrem k úkrytu.

// Úkryt

// Loterie 4

Všiml jsem si, že jsem se Sigyho nejspíše dotknul. Zatvářil se nespokojeně, i když se nejspíše emoce snažil držet. Odhadoval jsem ho na to, že bude profesionální. Měl jsem podobné chování raději, než když se každý nechal ovládat horlivě svými emocemi. Za svou větou jsem si ale stál. Pokud je někdo členem smečky, má k ní povinnosti. A v tomto období, kdy je krutá zima, je potřeba se o smečku starat o to víc. Nemluvě o tom, že tu nechala svá vlčata.
Netroufl jsem si do Sigyho dloubnout, tak jsem jen pohodil hlavou směrem k němu a usmál jsem se. „Usměj se, nebo budeš mít vrásky,“ mrkl jsem na něj odlehčeně. „Tobě to za vinu nedávám. Jen už jsem se setkal mnohokrát s tím, že se podobné výlety mimo smečku stávají delší a delší, až se ten jedinec už nikdy nevrátí,“ odmlčel jsem se. Stalo se mi to jak s členy smečky, tak s partnerem. „Každý ale neseme zodpovědnost za vlastní chování. Ty a tvá vlčata tohle nijak neovlivní. A pokud je tvá partnerka taková, smířím se s tím,“ odmlčel jsem se. „Ale nejspíše si s ní o tom stejně promluvím,“ uchechtl jsem se nakonec. „Nemám ráda otevřené věci.“

Pobavili jsme se o možnosti učitele a on ji přijal. Zlepšilo mu to očividně podstatně náladu. „Výborně. Jsem rád, že se této role zhostíš. Něco mi říká, že tu těch vlčat bude jen a jen přibývat,“ zavrtěl jsem nad tím hlavou. Nikdy dřív se to nestalo, aby se našlo ztracené vlče. A teď tolik? Podíval jsem se na něj přátelsky. Nikdy jsem neměl moc šancí s ním pohovořit. „Měl jsi možnost se již se všemi seznámit? Již jste tu poměrně dlouho. I když přijde mi, že to hrozně utíká. Za poslední rok se smečka neskutečně rozrostla,“ zavrtěl jsem nad tím hlavou. „Jednu dobu jsem tu alfovat skoro jen sám sobě,“ zasmál jsem se, i když moc nebylo čemu.

Zdravím Borůvko!

Vítám vás u dalšího měsíčníku. Vemte si horký nápoj, posaďte se na židličku a nechte se unášet písmenky.

Začneme jako vždy v pozitivním duchu. Nedávno se do naší smečky připojila další mladá duše, Maeve! Ráda bych ji zde přivítala a doufám, že na ni budete všichni hodní.
Zároveň prohlašuji našeho Sigyho za učitele. Gratuluji! Pokud je vůbec k čemu? Spíše přeji pevné nervy s těmi haranty.
Pokud zůstaneme v tomto duchu, bohužel nás jeden člen smečky také opustil. Taenaran již konečně vyrostl a mohl tak být oficiálně vykopnut z té nejlepší smečky pod sluncem. Jeho škoda. Gavriil dostává poslední varovný puntík. A Blueberry taky.

Ráda bych poděkovala Wizku za uspořádání supr-čupr akce. Mám vždy radost, když máte zájem o to uspořádat něco svého a určitě by bylo fajn, kdyby se někdo zhostil například i herní smečkové akce?
Velké poděkování patří také Baghý, která se stala oficiálním správcem našeho Borůvkového webu. Můžeme se tak všichni těšit na oživení a aktuálnost stránek, což se tomu zlému Blueberrymu vůbec nedařilo.

Tímto bych dnešní sešlost rozpustil,
Mějte se krásně a do příště,
ZDAR!

Zdravíčko

14.1. - 27.1. - Poprosím o tři lístky za posty pro Blueberryho

+ Nákup:

40 oblázků za 5 lístků
10 safírů za 1 lístek
10 vlčích máků za 1 lístek

Celkem tedy momentálně mám: 10 lístků

// Loterie 3

Sigy mi vysvětlil, že se jeho partnerka pravděpodobně někde toulá po okolí a nemám se tím příliš stresovat. Mírně jsem se zamračil v nesouhlasu. Příliš podobné chování se mi nelíbilo a doufal jsem, že to nedopadne jako s Lilith. Chápal jsem samozřejmě to, že ne každý miluje být stále ve středu pozornosti. Také jsem někdy ocenil chvíli klidu. Přes to jsem takové distancování neschvaloval. Již jsem ji tu neviděl opravdu dlouho. "To je nepříjemné, ale budu s tím tedy takto počítat. Přes to to neznamená, že by se tu snad nemusela ukazovat," odpověděl jsem mu s mírným důrazem. Tím jsem to bral ale za uravřené. Neviděl jsem důvod v tom to více rozpitvávat. On sám vypadal smutně a šikanovat ho za něco, co ani neudělal, bylo zbytečné. Každý měl zodpovědnost sám za sebe a maximálně své potomky.

Sigyho otázka mě zaskočila. Nikdo se mě nikdy takto otevřeně na práci nezeptal, tedy kromě Taenarana. Musel jsem se ale usmát. I když to bylo troufalé, takový přístup se mi líbil. Bohužel, zrovna on nebyl nejlepším adeptem na funkce, které naše smečka potřebovala nejvíce. Byl jsem ale hlava bystrá a tak jsem ihned něco vymyslel. "Původně jsem si myslel, že Wizku s Aranel vše zvládnout, ale vlčat nám stále přibývá a jejich věk se již rozchází. Tati a tvá vlčata již nepotřebují tolik péče, ale hodily by se jim nějaké ty rady do života. Mám namysli informace ohledně magií, nějaké ty základy lovu," zamyšleně jsem se na něj díval. "Cokoliv ti přijde užitečné. Wizku jim s lovem moc nepomůže a aspoň nebudou mít tolik práce. Taky tu máme Tati, která se bojí magie ohně. Bohužel, bude se s ní nepochybně ve svém životě setkávat. Mohl by jí tedy s tímto také někdo pomoci," já už jsem to zkoušel, ale vzhledem k tomu že jsem byl nejčervenější vlk v okolí jsem neměl příliš úspěchů. "Co myslíš, troufáš si na to?" Podíval jsem se na něj s otázkou v očích.