Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Hlasuji pro Brno.
Stejně jako ostatní jsem pro víkend. Konkrétní víkend takhle dopředu asi nikdo neví, tak to nechám na sílách božích.

Bye-bye.

Probudil jsem se do tichého lesa. Smečka odešla na lov a já tu zůstal sám. Věrný z nejvěrnějších. Byla to dobrá příležitost k občůrání hranic lesa. Zvedl jsem se, protáhl se, zívl a možná mi unikl i jiný vzdoušek. Naštěstí tu nikdo nebyl, tak co. "Krásné ráno mocný alfáku. Blueberry, tak krásné jméno. K snídani se dnes podává trocha značkování, k obědu trocha samoty ale k večeři! To bude možná nějaká dobrota, co ti tvá smečka přitáhne z lovu!" Poskočil jsem. Měl jsem dobrou náladu, již dlouho jsem se tak dobře nevyspal. Rozešel jsem se k hranici lesa. Kdo ví, kdy se vrátí Makadi. Snad brzy. Snad se jí nic nestane. Má hezký kožich. Přemýšlel jsem nad mým aktuálním vlkem zájmu. Přitom jsem se otíral hřbetem o okolní stromy a čůral na vše, co stálo za to. Nechtěl jsem riskovat, že nás tu zase postihne nějaká katastrofa. Odchod Naomi byl dostatečnou tragédií, hlavně utrpěl také náš les. O to víc jsem si nyní vážil každého stromečku, na kterém spočinul můj neodolatelný pach. Byl zde stále cítit pach Noriho, který nebyl vůbec tak příjemný, jako ten můj. Myšlenkama jsem se ale stejně toulal úplně jinde a tak jsem tu jeho pachvou stopu moc nevnímal. Spíš jsem se zamyslel nad tím, jak hezky voní Makadi. Doufal jsem, že to zvládne v pořádku a bude se moci do lesa brzy vrátit. Dokonce bych jí klidně vyčůral srdíčko na některý ze stromů, ale nebyl jsem tak talentovaný. Předpokládal jsem, že by to ani moc neocenila. Ale co by ocenila? Moc jsem toho o ní pořád nevěděl. Přes to se mě doposud držel zájem o její poznání. Z přemýšlení mě vyrušil fakt, že jsem se dostal zpět do bodu, kde jsem začal. Posadil jsem se k hranicím lesa a zadíval se někam do blba. Měl jsem odsud docela dobrý výhled na jezero, od kterého jsem se před chvílí vzdálil. V dálce jsem mohl také pozorovat vlky, kteří mířili na lov. Doufal jsem, že sem přinesou nějakou srnu nebo divočáka. Taky bych si dal nějakou rybku, kdyby byla možnost.

!ODMĚNY ROZDÁNY!

Za kostým: 20 drahých kamenů
Za pozvánku: 15 květin
Za tanec: 10 mušliček

Ti co splnili všechno + 2 křišťály.

Zdravím Borůvko!

Doufám, že jste si užili Velikonoční svátky a neumrzli jste v tom šíleném počasí, které je venku posledních pár dnů. Hlásím se vám s dalším měsíčníkem, abyste na mě nezapomněli. Za uplynulý měsíc se toho ovšem popravdě moc neudálo, tak to bude rychlé hlášení.

Ve smečce s radostí vítám mladou Liu. Tak nějak nebylo na výběr a nebudeme si nalhávat, že je to ideální borůvkové vlče snů. Ale i tak doufám, že se ti v naší smečce bude líbit.

Kromě tohoto ďábla vše zůstává při starém a tak zbývá jen vyhlášení minulé smečkoakce. Musím se přiznat, že jsem čekala trochu větší účast. Ale i tak děkuji všem zúčastněným za nádherné kresbičky a vtipné posty.

Kostým
Wizku: https://imgup.cz/images/2021/03/04/wizkubal.png
Nori: https://i.ibb.co/wyf0txm/IMG-20210329-014749.jpg
Baghý: https://baghs.weebly.com/uploads/9/8/0/5/98059574/ball_orig.jpg

Pozvánka
Nori: https://i.ibb.co/HzTywvg/pozv-nka-bor-vka.png
Baghý: https://baghs.weebly.com/uploads/9/8/0/5/98059574/pozvanka_orig.jpg

Tanec
Nori: http://gallirea.cz/index.php?m=topic&id=25672#post-178895
Baghý: http://gallirea.cz/index.php?m=topic&id=25672#post-179047
Awarak: http://gallirea.cz/index.php?m=topic&id=25672&r=1&autolast#post-179173

Odměny vyřeším a pak vám je klasicky připnu do komentáře.

LOVU ZDAR!

PS: Oficiální cestou zde odkládám omluvenku. V červnu mě čekají státnice a do té doby mám spoustu práce, která mě docela vyčerpává. Odrazí se to nepochybně na aktivitě zde. Nezoufejte, ihned poté se k vám nepochybně vrátím v plné síle. A do té doby se budu snažit co nejvíce.

// VVJ

Byl jsem ohromen. Les zde stále stál a dokonce vypadal úplně stejně, jako když jsem ho opustil. Tak nějak jsem očekával, že když odejdu, vše se zde zhroutí. Že se vlci požerou navzájem a zavládne chaos. Stromy se zřítí a zbyde jen jeden uprostřed, který mi bude připomínat můj hloupý sobecký čin. Ale nic z toho se nestalo. Dokonce jsem slyšel Baghý, jak svolává ostatní k lovu. Musel jsem se usmát. Rozdal jsem pár funkcí a smečka krásně fungovala. Poskočil jsem radostně a přeběhl do středu lesa. Konečně tu nebyl žádný sníh, což bylo úžasné. Země byla sice ještě trochu rozčvachtaná, ale i tak jsem si na ni s uspokojením lehl. Pro dnes lov vynechám. Rozhodl jsem se. Zavyl jsem také. Upozornil jsem tím Baghý na to, že se k lovu nepřipojím, ale má mou plnou podporu. Byl jsem na ni pyšný. Byla jako mé skvěle vychované dítko. Poté jsem položil hlavu k předním tlapám a zavřel jsem oči. Byl čas na příjemný a dlouhý alfaspánek.

Zdál se mi sen, ve kterém jsem mohl lítat. Vznášel jsem se nad Gallireou a pozoroval jsem místa, která jsem kdysi navštívil. Z vrchu vypadala úplně jinak! Jako bych měl celý svět na dosah tlapky. Snesl jsem se na sněžnou horu, kde jsem se usadil. Sníh mě vůbec nestudil. Sledoval jsem celý svět a přemýšlel jsem, zda bych zde mohl zůstat. Sám, navždy?

Sledoval jsem, jak led pomalu praská. Povzdechl jsem si. Nebyl jsem dostatečně trpělivý. Její neustálé shazování sebe samé mi začínalo trhat nervy. „A i kdyby, tak co?“ Zeptal jsem se stále milým hlasem. „Ne každý musí mít nějakou funkci. Když se na to podíváme jednoduchým pohledem, tak dělání společnost je ve výsledku tou nejdůležitější funkcí smečky. Prostě nechceme být sami, ne?“ Usmál jsem se. Ano, určitě bylo výhodou také bezpečí a jídlo. Ale přátelství nebylo o nic méně důležité.
Rozpovídala se o tom, že kdysi dělala také ochranáře a lovce. „A jak se ti to líbilo? Byla to zábava?“ Usmál jsem se na ni. Nechtěl jsem se soustředit na to, že jí to někdo zabral. Celá její existence byla sestavena z nekonečného sklouzávání k pesimismu. Měl jsem toho plné zuby.
Zmínila smrt. Postavil jsem se a usmál. „Hodně štěstí, Makadi. Já se tedy vrátím do lesa a zkontroluji, zda se za naši krátkou výpravu nic nestalo. Budu se na tebe těšit a brzy se zase uvidíme,“ otřel jsem se čumákem o její bok. Pak jsem se otočil a v dešti se pomalu rozešel do lesa. Stejně jsem už byl celý promočený.
V jejich slovech jsem sice zaznamenal, že bych možná měl přeci jen jít s ní. Mé ego se ovšem ještě nevzpamatovalo a tak jsem se rozhodl nejít. Možná jsem si také potřebovat trochu odpočinout.

// Borůvkový les

Teplo bylo čím dál patrnější. Pomalu jsem se posadil. „Možná bychom měli přeci jen už zavítat na břeh, než se to s námi propadne,“ pousmál jsem se na ni a pomalu se k břehu rozešel. Rozvalil jsem se následně na pláži a užíval jsem si chvilku volna. Věděl jsem, že se budu muset brzy vrátit. „Při lovu je přece každý potřeba. Kdybys tam nebyla, stádo by se rozprchlo do všech stran a my bychom ulovily tak maximálně hlad. Nepodceňuj se,“ usmál jsem se na ni. „Navíc, nikdo přece nemusí být mistr světa a nejlepší ve všem. Nejde o to být nejlepší v lovu, nebo mít ty nejrychlejší nohy. Protože ať budeš sebelepší a seberychlejší, dokud budeš sám, bude ti to k ničemu. Největší síla je dle mého v počtu. Ve věrnosti a loajalitě. Pokud k sobě budeme v rámci smečky otevření, budeme si věřit a držet při sobě,“ odmlčel jsem se. „Tak můžeme dokázat cokoliv. Když si vzpomenu, jak nám hořel les. Myslel jsem si, že je to konec. A i když ovládám spoustu magií a jsem silný, tak bych s tím nic nesvedl. Muselo nám s tím pomoci spousta vlků. Potřebujeme každého jednoho člena, ať už je to alfa, nebo omega,“ usmál jsem se na ni. „I kdybys měla jen dělat společnost ostatním, pořád to pomáhá udržet veselou náladu,“ a ta byla důležitá.
Makadi se mě po mém monologu zeptala na další otázku. Potěšilo mě to, mile jsem se na ni usmál. Bylo fajn, že se od posledně rozmluvila. „Byl jsem nějakou dobu ochranář, když Storm dělal alfu. Velmi jsem si té funkce vážil, protože mi to v té době velmi pohladilo mé ego,“ zasmál jsem se. „Pravda byla ta, že jsme byly tak malá smečka, že nebylo skoro co a koho chránit. Takže se dá říct, že ta funkce na mě tak nějak zbyla,“ musel jsem se nad tím usmát. „Ale byla to paráda. Co ty? Měla jsi někdy nějakou funkci? Nebo co jsi ráda dělala, než jsi přišla do naší smečky?“

Gratuluji všem vítězům!

A se slzou v oku prosím o nějakou tu kompenzaci. Blueberry jinak bude plakat sám v úkrytu a to přece nikdo nechce. :O

Děkuji moc za celou loterii, musela to být šílená práce!

Makadi mou nabídku na doprovod odmítla. Sice se u toho usmívala jako nevinná malá kulička, ale já se i tak cítil mírně potupen. Na chvíli jsem se zarazil a opadl mi úsměv. Nejsem ti dost dobrý mladá dámo? Tak si to zkus sama, když seš tak chytrá. Pokud máš potřebu si projít zvláštní formou očistce. Rychle jsem ovšem úsměv nahodil zpět, aby neměla příliš času na to něco poznat. „Dobrá tedy,“ vydechl jsem. „Tak ti budu přát, aby to dobře dopadlo,“ dodal jsem.
Ležel jsem jako placka. Byl jsem samozřejmě krásná placka, do které by se každý rád zabalil. „Jistě, nic se nestalo,“ zasmál jsem se hrdinsky. Trochu to štípalo, ale to jsem přece nemohl přiznat. Makadi si ke mně přilehla, otočil jsem se také na břicho. „Brzy už se tu zase budou dát lovit ryby. Nejsem velkým fanouškem ryb, ale je to lepší než prázdný žaludek. Ale věřím, že s tím si nebudeme muset dělat příliš starostí. Baghý je velmi schopný lovec a nepochybně zaúkoluje i ostatní z nás, aby jí s tím pomohli. Ty sis na lovu vedla taky skvěle, určitě by se jí hodila tvá pomoc,“ napadlo mě pak. „S příchodem jara bude zase co lovit,“ trochu jsem se napnul. Lov jsem miloval a těšil jsem se, až zase vyrazím na nějaký samostatný.

ZNAČKOVÁNÍ

Makadi se za mnou po krátkém váhání vydala. Zvědavě jsem se na ni zadíval, když zmínila to vlče. Pak jsem se mile usmál. „Myslím, že takový kožíšek jako ty nikdo jiný nemá!“ Prohlásil jsem pevným hlasem. Byl jsem si tím jistý. Měla zvláštní odstín, který lahodil mým očím. Navíc jsem si to vlče moc neprohlížel a kdyby mi někdo tvrdil, že bylo celé zelené, klidně bych mu to uvěřil. Vlčata vypadala všechna stejně. Nevyvinutě a uslintaně.
Makadi pak ale začala mluvit rychle o návštěvě smrti v Wizku, což mě zaujalo více. „To je skvělé. Kdybys chtěla, tak tě k ní klidně doprovodím. Samozřejmě, až budeš sama chtít. Dovnitř musí bohužel každý sám, asi. Ale hlídal bych tě z povzdálí a kdyby ti něco zkusila provést, vyprášil bych jí kožich!“ Vypjal jsem hrdinsky hruď a zadíval se někam do dály. Ovšem pozapomněl jsem u toho, kde jsem. Přední tlapy se mi svezly do stran a já skončil na břiše s roztaženými končetinami. U toho jsem se praštil do brady, až mi cvakly zuby. Kousl jsem se trochu do jazyku. Nevydal jsem ovšem ani hlásku a jen vyplivnul trošku krve z pusy. Na ledu to vypadalo téměř magicky. Ihned jsem se pokusil zvednout, jelikož mé ego bylo větší než má bolest. Má zbrklá snaha byla ale zbytečná, jelikož mi to dál klouzalo. Přetočil jsem se tedy následně na záda a široce jsem se usmál, jako by se nic nestalo. „Konečně začíná být hezky. Zimu nemám rád,“ řekl jsem a cítil jsem, jak mě brní jazyk.

// Ovocná tůň
Usmál jsem se. „Rád popovídám cokoliv, co tě bude zajímat,“ usmál jsem se. Došli jsme společně k jezeru. Na chvíli jsem se zastavil, abych si užil ten hezký pohled. Nebylo tu takové ticho, jak bych čekal. Bylo tu hned několik vlků, všiml jsem si mezi nimi také Baghý. Záměrně jsem se ovšem vydal na druhou stranu jezera, abychom měli co nejvíce soukromí a nikdo nás nerušil. Tohle byla moje chvíle. Naše chvíle.
Zastavil jsem se až u břehu. Opatrně jsem tlapou prohrábl zem a poté jsem se podíval na Makadi. „Líbí se ti tu?“ Zeptal jsem se s úsměvem, jako mladík před první dívkou. Poté jsem pomalu položil tlapu na led. Chladil. Působil pevně, tak jsem se odvážil na led pomalu vylézt. Vypadalo to, že i přes oteplení nás ještě unese. Kousek jsem se schválně sklouzl, dokonce trochu poskočil. Chtěl jsem to otestovat, než za mnou půjde Makadi. Otočil jsem se k ní a trochu se přikrčil. „Půjdeš za mnou?“ Hravě jsem pohodil ocasem. Přemýšlel jsem, zda na tuto hru přistoupí. Zda mě neodsoudí jako pomatené vlče. V dáli jsem si všiml místa, kde byl red probořen. Doufal jsem, že se to nestane také tady.

Všechno se semlelo nadmíru dobře. Storm byl spokojen, to vlče taky. Stal jsem se hrdinou dne a vše to viděla Makadi. Poté se ke mě to vlče přitulilo. Nečekal jsem to, zasekl jsem se a vytřeštil oči. Došlo mi ovšem, že musím vypadat jako blázen. Trochu jsem se tedy uvolnil a pokusil se to v rámci možností opětovat. Naštěstí to netrvalo příliš dlouho a to nedozrálé stvoření se šlo věnovat něčemu jinému. Objevila se zde také Aranel. Mile jsem se na ni usmál. „Ahoj, Storm tě určitě zasvětí, my musíme běžet,“ mrkl jsem na ně.
Makadi na nic nečekala a rovnou se vydala k jezeru. Ta iniciativa se mi líbila a poslušně jsem ji následoval. „Ano,“ usmál jsem se. „Konečně máme čas pro sebe. A věřím, že ho bude víc než dost. O smečku je postaráno, tak se můžeme vrátit až ve chvíli, kdy začneme umrzat,“ zasmál jsem se. V mém smíchu bylo trochu nervozity, jelikož jsem si nebyl vůbec jistý tím, co tu vlastně dělám. Už dlouho jsem se necítil jako puberťák, co se snaží někoho okouzlit. Věděl jsem sice, že o mě má Makadi zájem. To ovšem nemuselo znamenat vůbec nic převratného. Nemluvě o tom, že nebylo jisté, zda budeme po tom všem schopni spolu fungovat. Při představě, že bych měl stále mluvit k tichému společníkovi se mi dělalo zle. Jistě, bylo to tajemné a sexy. Navíc na mě přicházelo jaro a chtěl jsem se s někým mazlit. Ale z dlouhodobého hlediska? Šli jsme chvíli tiše bok po boku. Nebyl jsem na ticho zvyklý, tížilo mě. A vzhledem k zimě zde nebyly ani příjemné zvuky přírody. Slyšel jsem jen občasné zvuky praskání ledu, které se ozývaly od jezera.
„Tohle jezero si pamatuji od prvních chvil, kdy jsem přišel do tohoto světa. Vždy se u něj scházelo hrozně moc vlků. Bylo to takové centrum, kde to vždy žilo. Pak se ale celý tento svět nějak změnil, světšil. A už to není jako dřív. Přijde mi, že se někam ztratila všechna ta legrace. Možná jsem z ní jen vyrostl,“ zamyslel jsem se. „Promiň. Promiň, že tak plácám,“ řekl jsem pak nervózně. „Už tam budeme,“ dodal jsem rychle, když jsem uviděl jezero v dálce.

// VVJ

Storm mě viděl dle své oháňky velmi rád. Zahřálo mě to u mého již tak nadšeného srdíčka. Stále byl mým nejlepším přítelem, i když jsem poslední dobou neměl moc času si s ním popovídat. Představil mi tu mladou vlčici. Nepřekvapilo mě, že si ji chce nechat. Již se to stalo zajetým scénářem. Každý sem vodil mrňata. A já ji samozřejmě nemohl prostě vyhodit do zimy, alespoň dokud nevyroste. Poté ovšem vlče prohlásilo, že jsem velký vůdce. V tu chvíli mělo vyhráno. Pokud mi kdokoliv bude říkat velký vůdce, může tu zůstat, „Nu, dobrá,“ řekl jsem a povzdechl si. „Máme tu vlčat již hodně, ale alespoň bude mít naše trio dost práce. Můžeš tu zůstat,“ podíval jsem se na oba a usmál se.
„Rychlé informační okénko. Gavriil již nepatří do naší smečky. Mrzí mě to, ale je už dospělí a neviděl jsem ho tu celou věčnost. Dále, Nori je ochranář a Baghý je Lovec. Jo a Sigy učitel,“ zamyslel jsem se, jestli je to vše. Pak jsem hrdě vypjal hruď, jak jsem to hezky rozdal. „Mám v plánu vyrazit s Makadi na výlet a chci, aby jsi byl jako můj parťák v obraze,“ mrkl jsem na něj. „To je z novinek vše. Věřím, že ty funkce zvládnou víc než dobře. Jsme prostě skvělá smečka,“ zasněně jsem se usmál a pak mrkl po té malé vlčici. „Určitě se staneš její součástí,“ měl jsem nyní mnohem lepší náladu. Už jsem se viděl vyvalený u jezera s mou vyvolenou. Všiml jsem si ovšem, že se netváří příliš šťastně. Jemně jsem se opřel svým tělem o její a zvědavě jsem se na ni podíval. Na otázku o Norim mi předtím neodpověděla.

Děkuji Vám oběma za vaši dlouhou práci. ♥ Pamatuji si začátek vašeho tlapkování, pamatuji si to nadšení a stejně s tím i jeho opad. Osobně jsem se nikdy do linčování adminů nezapojila, i tak mě ale mrzí, jak se vám tato komunita "zhnusila". Když si ovšem vzpomenu na některé z poznámek které jsem tu někdy četla, nedivím se. Nevděčnost. Mrzí mě hořkost, se kterou budete na náš skromný svět vzpomínat. Snad se po odpočinku navrátí ona líbezná nostalgie a dobré vzpomínky převáží ty špatné. ♥ Věřím, že ne všichni jsou zde špatní. A snad se někdy potkáme na srazu.