Příspěvky uživatele

< návrat zpět

// Zlatavý les

Stále jsem byl z Neilynn v rozpacích. Vypadala, jako by ji nadchlo každé mé slovo a já na to nebyl zvyklý. Většinou jsem prostě byl a ostatní mě ignororvali. Dobře, asi jsem se nesnažil o to extra se zapojit. Chvíli jsem zamyšleně mlčel a pak po ní hodil očkem. Přikývl jsem. "Nikdy neříkám věci, co nemyslím upřímně," nebyl jsem si jistý, jestli je to pravda. Ve většině případech ano, jednal jsem tak, jak mě první napadlo. Často jsem toho litoval.
Zmínila se o mém zbarvení. "Na severu téhle země, nebo co to je, je taková velká stará barabizna," odmlčel jsem se. Nechtěl jsem, aby mě ta staroba uvnitř slyšela a usmažila. "A uvnitř žije vlčice... Smrt. Je taková... divná... Ale bere úplatky. Když jí dáš dost věcí, tak tě postříká barvama... Nebo tě naučí nějakou magii..." Nebyl jsem nejlepší na vysvětlování věcí, navíc ani já jsem moc nechápal, jak tahle věc funguje. Prostě to bylo. "Můžu ti někdy ukázat, kde to je." Cestu jsem si pamatoval... Měl jsem z toho místa šok doteďka, na to se nezapomíná... "Je to ale dost daleko," řekl jsem zamyšleně a pak po ní koukl. Zrychlil jsem do běhu. Nelíbilo se mi, že Coru s Jennou ztrácíme, zároveň jsem je ale nemohl doběhnout, abych neutekl Neilynn. Po chvíli jsme je přeci jen doběhli a Cora nás ztišila. Kývl jsem a zmlkl.

// Ohnivé jezero

Jenna ignorovala mou hru na uraženého. Hodlal jsem namítat něco ve stylu, že ignorovat mě je mimo pravidla, pak mi ale došlo, že nic takového není. Zatím. Zamračil jsem se. Jednou ovládnu svět.
Flirty? Překvapeně jsem zamrkal a málem z těch slov narazil do stromu. Něčeho podobného jsem se účastnil naposledy před rokem a od té doby jsem byl sám pouze se svou depresí. Byla fajn změna vědět, že bych se mohl z té fáze "navždy sám" dostat. No na druhou stranu, už jsem se párkrát spálil a pokaždé bylo těžší a těžší se z toho vzpamatovat. I když mé zkušenosti nebyli nejlepší... Povzdechl jsem si. Neilynn ale vypadala docela přijatelně. Vlastně dost, jen na to asi trochu tlačila, když to kolem všichni poznali. Až na mě, samozřejmě. Já byl v tomhle směru momentálně mimo. No když to říkala Jenna, rozhodl jsem se tomu věřit. To zdí absurdně, proč věřit zrovna jí? Zamručel jsem. No ale pak jsem s Neilynn osaměl a došlo mi, že mi nelhala. Její slova mě přiváděla do rozpaků a já byl červený jako spartakiádní trenky, naštěstí to přes horu chlupů nešlo vidět. "Ehm... Jo lov se nám určitě podaří," chvíli jsem přemýšlel, co jí říct na to další."Děkuji," řekl jsem nakonec. Byla to přeci jen slušnost. "Jsem rád, že si to myslíš, jednoho dne jsem je prostě našel..." plácal jsem tak trochu nesmyslně. V myšlenkách jsem přemýšlel, jestli hrát nedostupného, nebo její hru. Nakonec jsem prostě plácl to první, co mě napadlo. "Tobě by určitě slušely taky," věnoval jsem jí úsměv. Doufal jsem, že to nepochopí tak, že jsem ochotný jí je věnovat. To v žádném případě.
Cora zastavila. Spolu s Neilynn jsme je doběhli a pozvedl jsem obočí, co se děje. Než jsem se stihl sesmolit intelektuální odpověď, což mi momentálně trvalo déle než obvykle, to Cora sama vysvětlila, pak bylo krátké ňufání a běželo se dál. Opět jsem se zařadil na místo, kde předtím.

// Louka vlčích máků

// Tak tedy Neonku promiň. Jde se lovit. :D

Čekal jsem na to, co nám Cora poručí, když mé oči něco zakrylo. Kdo si tohle sakra dovoluje?! Zavrčel jsem ze zákonu sebezáchovy a chytal se násilím tu nežádoucí věc odstranit. Ukázalo se, že to byla Jenna. Probodl jsem ji pohledem. Neměl jsem náladu na to, aby mě někdo provokoval. Pak jsem se ještě k tomu ublíženě zamračil a stáhl se. "To že s mé jméno nepamatuješ ještě neznamená, že bych ti ho měl opakovat," odsekl jsem zamračeně. "To já u tebe byl, když jsi vypadala jako kus špinavých chlupů," řekl jsem ukřivděně. "Když šla Cora pryč," upřesnil jsem a pohodil ocasem. Takhle ignorovat moji dobrotivost a práci. Vždyť jsem byl dobrý opatrovatel, no ne?
Podíval jsem se na tu neznámou a čekal, jestli se mi i sama představí. Udělala to. "Těší mě, Neilynn," tu zdrobnělinu jsem od Jenny ignoroval. Bylo to krásné jméno a byla by škoda ho takhle ničit, nebo ochudit ho byť jen o jednu slabiku. "Ano, můžeš mi říkat Blue," souhlasil jsem. Říkaly mi tak skoro všichni. Skoro. Pomyslel jsem si a mírně se zamračil. Našli se i takový, kteří mé jméno nepěkně komolili, nebo si dovolovali mi dávat nějaké hloupé dětské přezdívky.
Když mi Neilynn Jennu představovala, já jsem kývl. "Já ji znám... už nějaký ten pátek," znovu jsem poukázal na nedostačující vědomosti Jenny ohledně mé maličkosti a to, že jí to dám pořádně vyžrat. Já neměl problém si pamatovat jména vlků. Hlavně pokud se mnou sdílí můj domov, nevrle jsem švihl ocasem.
Neilynn zahlásila, že se jde lovit. Uchechtl jsem se a koukl na Coru. Tu už jsem taky chvíli znal a pochyboval jsem o tom, že se jí tohle líbí. To ona tu teď šéfovala. Ta ale vypadala, že si všímá spíš Jenny. Tiše jsem zamručel a zařadil se k Neilynn a rozběhl se po jejím boku za Corou a tou nevděčnicí. Konečně provětráme kožichy...

// Mám teď ještě čekat na Neona? :)

Díky sestřičko za akci. ^^ Tu inteligenci máš určitě po mé maličkosti. :D

// Jo. :D Děsíš své poddané. :D Ale ano, respekt máš. ^^

Stál jsem na místě a čekal, jak se situace vyvine. Upřímně jsem doufal v to, že se připojí Cora. Od Neona jsem účast nečekal, přeci jen mi tu byli, aby jsme mu jídlo přinesli. On neměl důvod se namáhat. To je trochu sprostý... Nahlas jsem si ale nedovolil nic namítat. Neon neměl dobrou náladu a já ještě nechtěl umřít. Stál jsem tu tedy s úsměvem a pomyslnou svatozáří nad svým dobrovolnictvím. Ta nová z toho vypadala hodně nadšeně. Zírala na mě, jako bych byl něco k jídlu, nebo něco úžasného, roztomilého nebo úchvatného. Pokusil jsem se na ni usmát, jako bych takový měl opravdu být. Úchvatný, ne to jídlo. Byl jsem z toho mírně v rozpacích, její upřený pohled jsem na sobě cítil, i když jsem se díval někam jinam. Za to bych si nejraději omlátil hlavu o strom. Je to jen vlčice, Blue. Nechce tě zabít a dokonce ani olízat.
Vděčně jsem se podíval na Coru. Byl jsem rád, že se k nám připojila a tím všechna zodpovědnost padla na ni. Ještě jsem zaregistroval její otázku. "Mám se docela fajn," momentálně to byla i pravda. "Mě docela jo," řekl jsem tiše. "Aspoň tu bylo na chvíli něco jiného... nějaká změna okolí," vážně mi ta bílá pokrývka chyběla. Už jsem ji neviděl dlouho, více jak rok.
Neon vypadal spokojeně. Koukal na nás s tatínkovským pohledem. Působil tak ještě starší a větší, než doopravdy byl, což mě donutilo zmlknout a poslouchat ho. Jeho projev a auru ale něco narušilo, tedy spíše někdo. Byla to Nebína. Ta se umí uvést. Spíš mi to ale přišlo, že si zahrává se životem. Pokud ji neušlape Neon, udělá to Cora. Napadlo mě, ale nestalo se. Neon tuhle událost asi nehodlal řešit. Já jsem to ale nebyl schopný ignorovat. Dusil jsem v sobě smích, ale moc mi to nešlo. Raději jsem zacouval dozadu, aby jsem nebyl tak na očích a koukl na tu neznámou. "Tvé jméno ještě neznám," poznamenal jsem k vlčici, co už na mě nyní nezírala. "Já jsem Blueberry," představil jsem se jako první a pak kmitl pohledem k Neonovi a kývl. Neměl jsem žádné námitky k tomu, že máme Coru poslouchat. Nemyslel jsem si, že by tu byl někdo, kdo by to nechápal. Snad až na Jennu. Tak vypadala, že z toho nadšená není. Bylo mi to ale tak nějak jedno, přeci jen to nebyla moje starost. Podíval jsem se tedy na Coru s milým úsměvem. Byl jsem ochotný přijímat její rozkazy.
Moment! Pomyslel jsem si po chvíli a přejížděl pohledem ty, kteří byli součástí lovu. To jdou samé baby? První mě to vyděsilo, pak jsem se ale mírně uklidnil. Mělo to přeci i své výhody.

Prkna 62
60 prken: 2 hvězdičky do magie země : Irony
2 prkna: Blueberry- 2 safíry

Hřebíky 39
30 hřebíků: 100 oblázků Blueberry
9 hřebíků: 9 kopretin Blueberry

Trubky 29
24 trubek: 3 hvězdičky do magie země :Irony
5 trubek: Po jedné hvězdičce do každé vlastnosti Lennie

Instantní sníh 21
20 x instantní sníh: 30 mušliček Blueberry
1 x instantní sníh: 5 vlčích máků Blueberry

Šrouby a matice 11¨
10 šroubů a matic : Magie země s 1* Blueberry
1 šoub a matice : hvězda do vlastnosti síla Blueberry

Mléko 8
8 litrů mléka : magie myšlenek s 5* Blueberry

// Ehm, mě to nevadí. :D Konečně nějaký vzrůšo. Jen Neonovi se to líbit nebude. Ten si Blueberryho údajně spojuje s Noxem. :D *Nebrání se.*

// Co jí na to měl chudáček říct? :D

// Jo, zahrajem si. ^^ :D

// Beru úplatky všeho druhu. :D

Nejspíše jsem byl opravdu hodně nezajímavý, když jsem svou odpověď nedostal. To se mi nelíbilo. První můj nápad bylo přijít ke Coře a zakřičet to na ni, no zbytky nějaké sebeúcty a hlavně sebezáchovy mi to nedovolili. Cora navíc vypadala, že není tak úplně mezi námi. Upírala pohled na nějaký prázdný bod a na tváři měla zvláštní úsměv. Pokusil jsem se najít to, na co se dívá, no tím směrem byla jen kupa stromů. Z čeho už ty vlci dneska nemají radost... Ze spánku ji nejspíš probudila Jenna, která se rozhodla žužlat její ocas. Ušklíbl jsem se. Pamatoval jsem si Jennu jen matně, ale asi není třeba, si na ni moc zvykat. S takovouhle z ní brzo bude Cořina kožešina. Zvedl jsem pohled. Cválal sem Neon. Bylo divu, že na sobě nemá plášť superhrdiny. Vypadal na to, že se právě takhle cítí a já mu to žral i s navijákem. Ty závěje kytek, které okolo sebe tvořil byly fascinující. Po dlouhé době mi to vyvolalo jakýsi náznak úsměvu na tváři a koukl jsem na naši alfu s okouzlením. Vypadal větší, jak minule. Všichni byli nějak větší, uvědomil jsem si pak a mírně se zamračil. To, že by to mělo být kvůli zimě, mi nedocházelo. Zatím totiž žádná zima nebyla, no musel jsem uznat, že to takhle sluší všem víc, když byli tak huňatí. Pomalu jsem se zvedl a nenápadně jsem se posunul k Neonovi. Tam jsem si sedl a se zájmem si prohlížel vlčí máky. Po dlouhé době to bylo něco, co mě dokázalo zaujmout. Na tváři jsem měl nepřítomný úsměv a pak jsem packou do jednoho strčil. Byl vážně opravdový. Koukl jsem užasle na Neona, no trochu mě ta blízkost vyděsila, přeci jen jsem z něj měl zatím respekt. Zatím. Tak jsem se posunul kousek dozadu, stále ale blízko něj jsem si lehl.

// Přidávám se k popřání krásných svátků vám všem. ^^ A šťastný nový rok.

//Mušličková pláž

Od mušličkové pláže to k našemu lesíku nebylo daleko. To pro mě bylo dosti příjemné, ne že bych byl líný, jen se mi nechtělo. Po tom dlouhém spánku mě bolelo celé tělo. Byl jsem přespaný, hladový a k mému zděšený celý pokrytý slanou vodou. (Momentálně tedy už spíše krystalky soli, které se mi nepříjemně houpaly na kožichu.) Pomalu jsem se tedy táhl k domovu a doufal, že si nikdo těchto bílých kuliček nevšimne. Proplétal jsem se mezi známými stromy domova ke středu lesa, odkud jsem cítil pachy více vlků. Jediný pach, který nešel z toho místa, byl Neon. Buď drží samotku, nebo se rozhodl, že pro něj tahle smečka není dost dobrá. Nebyl jsem si jistý, no když jsem ho viděl naposled, tak spal. V poslední době spí hodně vlků. Asi je to trendy. Nakonec jsem se s myšlenkami na něj dostal až k houfu vlků. Většina z nich byly mě známé tváře, nebo jsem si to alespoň myslel. Momentálně jsem ale neměl náladu na to, to zjišťovat. Nahodil jsem falešný úsměv a rozvalil se vedle Noxe. Ten mi byl z nich nejznámější, díky uplácení Neona rybami. Za to jsem mu byl vděčný, jinak bych tu nejspíše nebyl. I když, nikdy nevíš... Chvíli jsem zamyšleně hleděl do blba, než mi došlo, že je slušné zdravit, když se někam přijde. Poněkud opožděně jsem se na ostatní usmál. "Zdravím," pronesl jsem s co nejvíce milosti v hlase, i když mi to moc nešlo. Měl jsem v krku jak na poušti a ještě jsem nenašel sladkou vodu, čistou vodu, nebo cokoliv, co by mi zvlhčilo ústa. Ani ten sníh tu není... Pomyslel jsem si kysele a zamračil se na bahno všude okolo. "Něco nového?" Zeptal jsem se po chvíli. Přeci jen jsem tu nějakou dobu nebyl, za což jsem ale přeci nemohl. To ten vlk... Musel mě nějak omráčit. Jinak jsem si svůj "krátký" spánek vysvětlit neuměl. Ještě se mi nestalo, že bych šel spát v létě a vzbudil se za pár měsíců v jiném ročním období... Byl jsem za to ale i rád. Pár měsíců spánku, pár měsíců bez bolesti. Už jsem ani nevnímal, odkud přišla. Objevila se jednoho dne a prostě tu byla. Jako tichý stín, který nechtěl odejít. Posunul jsem se kousek mimo kruh. Neměl jsem náladu, si povídat. Cítil jsem se hrozně, potřeboval jsem, aby má unavená hlava mohla odpočívat. Nevěděl jsem, co mě může osvobodit. Přátelství? Láska? Co mě dokáže zbavit myšlenek na minulost?

Vzbudil jsem se u vody. Slaná voda mi šplouchala na kožich, což jsem moc dobře neuvítal. Tiše jsem nespokojeně zamručel a ve spěchu se zvedl, abych unikl těmto nepříjemným sprškám. Udělal jsem pár kroků jiným směrem a jen hleděl někam do prázdna. Vzpamatovával jsem se z toho nepříjemného probuzení. Již jsem tedy zažil daleko pěknější. Párkrát jsem rozhořčeně švihl ocasem a rozešel se pryč. Tlapky se mi propadaly do mušliček. Přemýšlel jsem nad tím, kam se poděl. Když jsem usínal, byl tu se mnou jiný vlk. Zdál se fajn. Kde mám začít? Mám říct, jak moc to potřebuji? Víte, mám to všude, mám to pod kůží a hlava se mi z toho točí. Snažím se před tím utéct, možná schovat. Jsem v tom sám, stále sám, tak sám... Zapomínáte na mě. Žijete si dobře, smějete se a já? Cítím ostrý nůž zajíždějící mi skrz srdce. Vězte, já jsem tu úplně sám. Aspoň se tak cítím... Všude kolem mě jsou vlci, mají stále stejnou tvář. Chodí od ničeho k ničemu a hledí si jen svého. Žijeme v krabicích, do kterých si shromaždujeme co nejvíce věcí a pak v nich umíráme. Sami. Mrháme tak časem, který ani nemáme. Sleduji vločky a cítím, jak moje budoucnost odtéká spolu s ním. Hlavou se mi honily myšlenky a já se rozešel do prázdna.

//Zlatavý les