Příspěvky uživatele

< návrat zpět

// Promiň, nevěděla jsem, jak moc můžu zasahovat do děje. :) Beru tvoje slova v potaz. :)

Neilynn byla ohrožována starým jelenem a já měl pár sekund na to si vybrat, jestli pomůžu Coře a Jenn, nebo jí. Nakonec jsem se zhluboka nadechl a utíkal ihned za Corou. Promiň Nei, ale nedržíš plán...
Křup, křup... Sníh mi praskal pod tlapama. Bílý a mocný, moc nám do karet nehrál, ale nejspíš se nám v něm běhalo lépe než jelenovi.
Hon začíná, pomyslel jsem si a běžel ihned za Corou. Dobře jsem si pamatoval, co bylo v plánu. Ve chvíli, kdy Cora nebude moci, jsem na prvním místě já... Až nebude moci jelen, tak ho musíme skolit. Ten parchant ale měl pořád energie až moc. Jó, když vám jde o život...
Jenn spadla. Zamrkal jsem, no dále běžel. Cora trochu zaostala, nejspíš se o Jenn postarala a já myslel, že budu muset na první místo, no Cora se vrátila rychle do vedení. Jenn jsem neviděl, no tušil jsem, že teď nám nebude moc platná. Takže je to mezi námi. Došlo mi. Je mi ctí, Coro, přivřel jsem oči a držel se za ní. Ten mladý měl dost síly a vytrvalost nebyla má nejlepší stránka. Momentálně jsem měl natrénováno asi jako kdybych byl v důchodu. Jen jsem se válel a koukal po ostatních životech.
Došla mi trpělivost, možná jsem nebyl nejvytrvalejší, no uměl jsem i něco užitečného. Soustředění a pak se po jelenovi vyřítila ohnivá koule. Usmál jsem se. Tohle jsem měl nacvičované z toho, když jsem podpaloval jednu vlčici. Kdo ví kde je té konec...
Koule ho trefila a jak šlo předpokládat, pokud vás trefí ohnivá koule do zadku, bolí to. I toho jelena to bolelo a zpomalil. Nyní jsme měli větší šanci, vlastně jsme ho takhle mohli zničit, aniž bychom se ho museli dotknout. Jo, ale co by z něho asi tak zbylo... Grilovaný kebab... spálený kebab. No moje koule mu jen udělala povrchové zranění. Koukl jsem na Coru, proč neudělala něco podobného? Vždyť uměla používat oheň a nejspíše daleko lépe jak já, tak proč ji nenapadne magii použít proti němu? Určitě umí více věcí.
Další koule. Unavovalo mě to, ale rozhodněji to bylo výhodnější, tu pobíhat do odpadnutí. Jelen ještě zpomalil, zdál se dosažitelnějším a pokulhával. "Jdeme?" Křikl jsem na ni a sledoval ji. Pomalu jsem docházel o dech. Pojďme to dokončit...

// Promiňte, jel jsem na intr.

Buch buch... buch buch... buch buch... Vnímal jsem údery svého srdce. To zvládneš, to zvládneš, to zvládneš... Přál jsem Nei v duchu a pozoroval jí. Pak to začalo. Vyřítila se sem i se stádem, křičela, hulákala dělala neskutečný randál. Usmál jsem se. Výborně! Pomyslel jsem si spokojeně. Stádo se blížilo. Já začínal chápat, co ostatní myslí tím, když říkají, jako by se svět zastavil. Buch buch... buch buch... buch buch... Každý nádech a výdech. Vnímání celého těla, každý sval byl připraven na útok. Pokukoval jsem po Coře. Jako by to trvalo věčnost, než vypadala rozkaz naše část úkolu začala. Zatarasili jsme stádo. Pár sekund jsem držel formaci a pak jak mi Cora řekla, vběhl jsem mezi ně a začal dělat bordel. Štěkal jsem, vrčel, poskakoval a cvakal zuby, jako by na tom závisel můj život. Taky že jo... Snažil jsem se dávat na všechny ty parohy a ostrá kopyta pozor. Nebylo to moc jednoduché, ale asi jsem měl víc štěstí jak rozumu, protože mě nic nezranilo. Přiskočil jsem k tomu velkému, co stále bojoval něj a zavyl jsem v jeho blízkosti. Pak jsem přeběhl zpět za stádem. Zaznamenal jsem tu i pach jiného vlka, no nepletl se nám do cesty. Koukl jsem po Coře. Teď to bylo na ní a na Jenne.

Běžel jsem za Corou tak, abych byl tichý, ale abych ji neztratil. Snažil jsem se, co to šlo. Ihned za mnou mi na paty funěla Jenna. Měl jsem strach, aby ten její konflikt s Nei nevyústil v selhání při společné práci. Pokud se budete hádat při lovení, podpálím vás obě. Pomyslel jsem si nevrle. Byl jsem celý nervózní. Šlo to o život a o jídlo. Jedno bylo důležitější jak druhé. A nebo naopak.
Pak jsem uviděl, proti komu jdeme. Odfrkl jsem si. Snažil jsem se myslet pozitivně. Jeden velký, jeden malý, nějaké ženské a stará bába, pomyslel jsem si a pokusil se nad tím usmát, no nakonec se mi to ani nepovedlo. Humor v každé situaci nyní moc neplatil. Přeci jen, šlo nám všem o život.
Dostal jsem se na místo, kde jsem měl být a blízko Cory se přikrčil. Kývl jsem jí. Byl jsem připravený a v hlavě si opakoval, co je třeba. Teď to jen Nei nepokaz...
Počkat, zatarasit cestu a pak dělat bordel. Počkat, zatarasit cestu a pak dělat bordel. Počkat, zatarasit cestu a pak dělat bordel...

Již jsem nevnímal to, co se děje v okolí. Věci jako sněhové vločky a podobně. I když stálo za zmínku, že se počasí zbláznilo. Vnímal jsem pouze Coru a její rozkazy. Vypadala, že ví co dělá a já jí věřil. Snad to nebude chyba. Naprázdno jsem polkl a koukl na Nei. Měla v podstatě bezpečnější úkol, pokud si samec nebude chtít dokázat své mužství a nepůjde po ní sám... Ale věřil jsem, že to Nei zvládne. Přeci jen, dělat randál jí šlo zatím nejlépe. Huba jí jela, jak na běžícím pásu... Nechtěl jsem být ale zlý. Její slova dělali dobře mému egu a nejen jemu. Vypadala, že to myslí dobře, ale zatím měla jen plnou hubu keců a skutek utek. Teď přišla její šance mě oslnit a ukázat, že něco umí.
Z mého zamyšlení mě vyrušila Cora, která se nyní obrátila na mě. Pozorně jsem ji poslouchal. Nemohl jsem říct, že bych si užíval být v roli živé návnady, no byl jsem ochotný to udělat. Přikývl jsem. "Chápu, šéfe," zazubil jsem se na ni, pak jsem se ale zatvářil vážně, aby viděla, že se na mě může spolehnout. Poslouchal jsem i zbytek toho, jak by měl lov probíhat. Pěkný plán... jak ale často věci vychází přesně podle plánů? Povzdechl jsem si. To že teď řekla, jak to bude neznamenalo, že to tak opravdu bude. Důležité taky bylo umět rychle reagovat, spolupracovat a v nejhorším případě utíkat.
"Hodně štěstí," řekl jsem Nei povzbudivě a pak jsem se od ní otočil a rozběhl se spolu s Corou a Jenn na druhou stranu.

// Ehm, teď už asi ano, ale Blueberry se nechával barvit v době, kdy byla jen Smrt a Život nebyl. :) To zní depresivně. :D

// Louka vlčích máků

Koukl jsem na ni a nejistě přikývl. "Já taky," hlesl jsem. Ještě abych neměl rád sám sebe, ušklíbl jsem se a ještě zrychlil. Nechtěl jsem naštvat Coru a navíc mi být vzadu dost nehezky dupalo po sebevědomí.
"No, asi jo. Je to smrt, přestavila se mi ta a kdyby si ji viděla, věřila by si mi," koukl jsem na ni. "Má dobré přesvědčovací metody," sklopil jsem pohled. Třeba tě přirazit k zemi a dusit tě, zatím co se všude válí kosti mrtvolek. Nad tou vzpomínkou jsem se znechuceně otřásl a automaticky přidal do běhu. Díky tomu jsem je doběhl a srovnal s Corou a Jennou krok. Držel jsem se za nimi a bylo mi jedno, jestli mě ona stíhá. Přeci jen, to ona se tu měla ukázat, jak bude pro smečku přínosem. Donést Neonovi jednu lasičku... Uchechtl jsem se. Já mu s Noxem přinesl hromadu kaprů, aby se na mě vůbec podíval. Pak jsem ho musel ještě přesvědčit, že jsem úžasný, že nechci vlčata a že budu hodný. Ona zatím projevila zájem o mě, což se Neonovi líbit nebude a ještě k tomu při lovu zaostávala. Docela jí to snižovalo možnost, že se jí povede se sem přidat, i když bych jí to docela přál. Zvyšovala mi sebevědomí.
Cora nás upozornila, ať se ztišíme. Díky tomu jsem už nemusel být nervózní, že plácnu nějakou blbost. Pak na nás ale šťekla i Jenna. Vycenil jsem na ni zuby. Její přístup se mi nelíbil a měl jsem chuť jí podpálit minimálně ocas. Neměl jsem rád, když mě peskuje někdo, kdo na to nemá právo. To znamenalo Cora, Neon nebo moje druhá polovička. Momentálně tedy Cora nebo Neon. Jenna si tímhle rozhodně moji lásku nezískávala. Nechápal jsem, kde se v ní bere ta drzost. Kdyby měla aspoň základy slušného vychování...
Tiše jsem postupoval kupředu a zahodil všechny nedůležité myšlenky za hlavu. Snažil jsem se být tichý, což mi podle všeho šlo. "Jdu na obklíčení," byl jsem spíš silnější, než rychlejší a taky jsem to mohl při nejhorším spolu s Corou ugrilovat. "Nebojím se být blízko," ano věděl jsem. Bylo to nebezpečné, ale raději to zakousnu, než abych tu běhal.

// Pokud smím něco říct, tak pokud Bluovi řekneš Bluíček, nebo nějak podobně, upálí ti uši. :D

// Zlatavý les

Stále jsem byl z Neilynn v rozpacích. Vypadala, jako by ji nadchlo každé mé slovo a já na to nebyl zvyklý. Většinou jsem prostě byl a ostatní mě ignororvali. Dobře, asi jsem se nesnažil o to extra se zapojit. Chvíli jsem zamyšleně mlčel a pak po ní hodil očkem. Přikývl jsem. "Nikdy neříkám věci, co nemyslím upřímně," nebyl jsem si jistý, jestli je to pravda. Ve většině případech ano, jednal jsem tak, jak mě první napadlo. Často jsem toho litoval.
Zmínila se o mém zbarvení. "Na severu téhle země, nebo co to je, je taková velká stará barabizna," odmlčel jsem se. Nechtěl jsem, aby mě ta staroba uvnitř slyšela a usmažila. "A uvnitř žije vlčice... Smrt. Je taková... divná... Ale bere úplatky. Když jí dáš dost věcí, tak tě postříká barvama... Nebo tě naučí nějakou magii..." Nebyl jsem nejlepší na vysvětlování věcí, navíc ani já jsem moc nechápal, jak tahle věc funguje. Prostě to bylo. "Můžu ti někdy ukázat, kde to je." Cestu jsem si pamatoval... Měl jsem z toho místa šok doteďka, na to se nezapomíná... "Je to ale dost daleko," řekl jsem zamyšleně a pak po ní koukl. Zrychlil jsem do běhu. Nelíbilo se mi, že Coru s Jennou ztrácíme, zároveň jsem je ale nemohl doběhnout, abych neutekl Neilynn. Po chvíli jsme je přeci jen doběhli a Cora nás ztišila. Kývl jsem a zmlkl.

// Ohnivé jezero

Jenna ignorovala mou hru na uraženého. Hodlal jsem namítat něco ve stylu, že ignorovat mě je mimo pravidla, pak mi ale došlo, že nic takového není. Zatím. Zamračil jsem se. Jednou ovládnu svět.
Flirty? Překvapeně jsem zamrkal a málem z těch slov narazil do stromu. Něčeho podobného jsem se účastnil naposledy před rokem a od té doby jsem byl sám pouze se svou depresí. Byla fajn změna vědět, že bych se mohl z té fáze "navždy sám" dostat. No na druhou stranu, už jsem se párkrát spálil a pokaždé bylo těžší a těžší se z toho vzpamatovat. I když mé zkušenosti nebyli nejlepší... Povzdechl jsem si. Neilynn ale vypadala docela přijatelně. Vlastně dost, jen na to asi trochu tlačila, když to kolem všichni poznali. Až na mě, samozřejmě. Já byl v tomhle směru momentálně mimo. No když to říkala Jenna, rozhodl jsem se tomu věřit. To zdí absurdně, proč věřit zrovna jí? Zamručel jsem. No ale pak jsem s Neilynn osaměl a došlo mi, že mi nelhala. Její slova mě přiváděla do rozpaků a já byl červený jako spartakiádní trenky, naštěstí to přes horu chlupů nešlo vidět. "Ehm... Jo lov se nám určitě podaří," chvíli jsem přemýšlel, co jí říct na to další."Děkuji," řekl jsem nakonec. Byla to přeci jen slušnost. "Jsem rád, že si to myslíš, jednoho dne jsem je prostě našel..." plácal jsem tak trochu nesmyslně. V myšlenkách jsem přemýšlel, jestli hrát nedostupného, nebo její hru. Nakonec jsem prostě plácl to první, co mě napadlo. "Tobě by určitě slušely taky," věnoval jsem jí úsměv. Doufal jsem, že to nepochopí tak, že jsem ochotný jí je věnovat. To v žádném případě.
Cora zastavila. Spolu s Neilynn jsme je doběhli a pozvedl jsem obočí, co se děje. Než jsem se stihl sesmolit intelektuální odpověď, což mi momentálně trvalo déle než obvykle, to Cora sama vysvětlila, pak bylo krátké ňufání a běželo se dál. Opět jsem se zařadil na místo, kde předtím.

// Louka vlčích máků

// Tak tedy Neonku promiň. Jde se lovit. :D

Čekal jsem na to, co nám Cora poručí, když mé oči něco zakrylo. Kdo si tohle sakra dovoluje?! Zavrčel jsem ze zákonu sebezáchovy a chytal se násilím tu nežádoucí věc odstranit. Ukázalo se, že to byla Jenna. Probodl jsem ji pohledem. Neměl jsem náladu na to, aby mě někdo provokoval. Pak jsem se ještě k tomu ublíženě zamračil a stáhl se. "To že s mé jméno nepamatuješ ještě neznamená, že bych ti ho měl opakovat," odsekl jsem zamračeně. "To já u tebe byl, když jsi vypadala jako kus špinavých chlupů," řekl jsem ukřivděně. "Když šla Cora pryč," upřesnil jsem a pohodil ocasem. Takhle ignorovat moji dobrotivost a práci. Vždyť jsem byl dobrý opatrovatel, no ne?
Podíval jsem se na tu neznámou a čekal, jestli se mi i sama představí. Udělala to. "Těší mě, Neilynn," tu zdrobnělinu jsem od Jenny ignoroval. Bylo to krásné jméno a byla by škoda ho takhle ničit, nebo ochudit ho byť jen o jednu slabiku. "Ano, můžeš mi říkat Blue," souhlasil jsem. Říkaly mi tak skoro všichni. Skoro. Pomyslel jsem si a mírně se zamračil. Našli se i takový, kteří mé jméno nepěkně komolili, nebo si dovolovali mi dávat nějaké hloupé dětské přezdívky.
Když mi Neilynn Jennu představovala, já jsem kývl. "Já ji znám... už nějaký ten pátek," znovu jsem poukázal na nedostačující vědomosti Jenny ohledně mé maličkosti a to, že jí to dám pořádně vyžrat. Já neměl problém si pamatovat jména vlků. Hlavně pokud se mnou sdílí můj domov, nevrle jsem švihl ocasem.
Neilynn zahlásila, že se jde lovit. Uchechtl jsem se a koukl na Coru. Tu už jsem taky chvíli znal a pochyboval jsem o tom, že se jí tohle líbí. To ona tu teď šéfovala. Ta ale vypadala, že si všímá spíš Jenny. Tiše jsem zamručel a zařadil se k Neilynn a rozběhl se po jejím boku za Corou a tou nevděčnicí. Konečně provětráme kožichy...

// Mám teď ještě čekat na Neona? :)

Díky sestřičko za akci. ^^ Tu inteligenci máš určitě po mé maličkosti. :D

// Jo. :D Děsíš své poddané. :D Ale ano, respekt máš. ^^

Stál jsem na místě a čekal, jak se situace vyvine. Upřímně jsem doufal v to, že se připojí Cora. Od Neona jsem účast nečekal, přeci jen mi tu byli, aby jsme mu jídlo přinesli. On neměl důvod se namáhat. To je trochu sprostý... Nahlas jsem si ale nedovolil nic namítat. Neon neměl dobrou náladu a já ještě nechtěl umřít. Stál jsem tu tedy s úsměvem a pomyslnou svatozáří nad svým dobrovolnictvím. Ta nová z toho vypadala hodně nadšeně. Zírala na mě, jako bych byl něco k jídlu, nebo něco úžasného, roztomilého nebo úchvatného. Pokusil jsem se na ni usmát, jako bych takový měl opravdu být. Úchvatný, ne to jídlo. Byl jsem z toho mírně v rozpacích, její upřený pohled jsem na sobě cítil, i když jsem se díval někam jinam. Za to bych si nejraději omlátil hlavu o strom. Je to jen vlčice, Blue. Nechce tě zabít a dokonce ani olízat.
Vděčně jsem se podíval na Coru. Byl jsem rád, že se k nám připojila a tím všechna zodpovědnost padla na ni. Ještě jsem zaregistroval její otázku. "Mám se docela fajn," momentálně to byla i pravda. "Mě docela jo," řekl jsem tiše. "Aspoň tu bylo na chvíli něco jiného... nějaká změna okolí," vážně mi ta bílá pokrývka chyběla. Už jsem ji neviděl dlouho, více jak rok.
Neon vypadal spokojeně. Koukal na nás s tatínkovským pohledem. Působil tak ještě starší a větší, než doopravdy byl, což mě donutilo zmlknout a poslouchat ho. Jeho projev a auru ale něco narušilo, tedy spíše někdo. Byla to Nebína. Ta se umí uvést. Spíš mi to ale přišlo, že si zahrává se životem. Pokud ji neušlape Neon, udělá to Cora. Napadlo mě, ale nestalo se. Neon tuhle událost asi nehodlal řešit. Já jsem to ale nebyl schopný ignorovat. Dusil jsem v sobě smích, ale moc mi to nešlo. Raději jsem zacouval dozadu, aby jsem nebyl tak na očích a koukl na tu neznámou. "Tvé jméno ještě neznám," poznamenal jsem k vlčici, co už na mě nyní nezírala. "Já jsem Blueberry," představil jsem se jako první a pak kmitl pohledem k Neonovi a kývl. Neměl jsem žádné námitky k tomu, že máme Coru poslouchat. Nemyslel jsem si, že by tu byl někdo, kdo by to nechápal. Snad až na Jennu. Tak vypadala, že z toho nadšená není. Bylo mi to ale tak nějak jedno, přeci jen to nebyla moje starost. Podíval jsem se tedy na Coru s milým úsměvem. Byl jsem ochotný přijímat její rozkazy.
Moment! Pomyslel jsem si po chvíli a přejížděl pohledem ty, kteří byli součástí lovu. To jdou samé baby? První mě to vyděsilo, pak jsem se ale mírně uklidnil. Mělo to přeci i své výhody.