Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Na tomto rozmanitém světě je sice každý jiný, ale typů osobnosti zas tolik není. A i když se každý v něčem lišíme, něčím jsme si podobní. A tato vlčice oplývala typem, který jsem vůbec nemusel. Jenna byla již na pohled slabší než ona, ale tato vlčice si ještě pomohla magií k tomu, aby ji spoutala. Normálně bych řekl, že přesně k tomuhle magie jsou a je to dobře. Ale dnes ne. Mohlo jí dojít, že Jenna po ní nestartuje ze zábavy, ale z bolesti. To by ale právě tato vlčice nesměla být toho typu osobnosti, aby si potřebovala něco dokazovat na druhých. Jen jsem se napnul a sledoval ji. “Pokud se takto chováš běžně, lituji tvé smečky,“ odsekl jsem. Nedokázal jsem si představit, že by se takto choval Storm. Ano, uměl být pěkně nepříjemný k tulákům, ale nehodil si na nich své ego.
Jenna obvinila mě z toho, že jsem to věděl. “Ale to vůbec není pravda! Já jsem na to přišel až tady, netušil jsem, jak to s lesem je,“ přiběhl jsem k ní, abych ji zastavil na druhém území. “Je mi to moc líto,“ sledoval jsem ji a přemýšlel, jak ji ukonejšit.

//Rychlý odpad z mobilu, jedu teď zase na týden pryč.
-> Náhorná plošina

1) 5 křišťálů
2) 5 x příspěvek = 50 oblázků
6) Výjimečná perlička = 5 květin (BluebeRRy)

Vrátím se do lesa brzy a jsem pro lov. Čas si najdu, přeci jen je to jen chvíle. :)

//Středozemní pláň

Už ve chvíli, kdy jsem na toto území vkročil, bylo patrné, že něco není v pořádku. Když jsem zde ještě žil, pach smečky byl cítit velmi silně. Cora se o to starala a Neon byl takový puntičkář. Navíc máky zde již nevypadali tak krásně, jako když byly pod jeho velením. Každý, kdo sem vstoupil cítil, že tohle je pach smečky. Její území.
Ale teď?
Byla zde jen malá téměř neexistující stopa po tom, že kdysi hranice udržována byla. Zavřel jsem oči. Hluboký nádech, výdech. Oční víčka jsem pevně stiskl k sobě. Prosím, ještě chvíli vydržte. Protože až je otevřu, vím, že budu muset čelit Jenně. Ucítil jsem lítost spojenou s tím, že ji to bude bolet. Zadržel jsem dech a snažil se vymyslet způsob, jak jí to říct. Taky se v mé hlavě objevily nápady typu, že to je jen toto místo a Zlatavý les pořád žije. Co kdybych prostě nevydechl? Ale plíce mě donutili se znovu nadechnout. Donutili mě žít.
Otevřel jsem oči. Jenna se díky náskoku již stihla rozběhnout za dvěma vlky, kteří na toto území nepatřili. Netušil jsem, zda jí to nedošlo, ale spíše stále chtěla mít víru. Zhluboka jsem se nadechl a rozběhl se za ní s tím, že ji zastavím, než udělá nějakou blbost. Ale byla to Jenna, takže jsem to samozřejmě nestihl.
Ani jednoho z přítomných vlků jsem neznal. Vlčice byla cítit velmi silným pachem jiné smečky, takovým, který jsem si nedokázal s nikým spojit. Nejspíše byla výše postavená, možná až alfa. To došlo i Jenně, alespoň podle toho, co řekla. Povzdechl jsem si a pokusil se alespoň napřímit, abych jí dělal nějaké křoví a ta vlčice po ní hned neskočila. Já bych to udělal, kdyby se chovala takhle a neznal jsem ji.
A ten vlk? Nejspíše tulák. Nic zajímavého, ale na zádech měl křídla. Naklonil jsem hlavu na stranu a chvíli si jej užasle prohlížel. Spíš jsem ale přemýšlel nad tím, jak těžké musí být.
Jenna vypadala oproti oběda dost bídně. Nebyla úplně ochranářský typ. Já se snažil tvářit tak nějak tvrďácky, přeci jen jsem byl kdysi ochránce této smečky a nyní dokonce i smečky Borůvkové. Takže jsem v tom asi dobrý. Napadlo mě, ale nepousmál jsem se. Předtucha toho, jak najdeme opuštěný Zlatavý les mě tížila. Protože Jennu to raní. I když to třeba nedá najevo. A teď ještě byla na této sebevražedné misi.
Otočil jsem hlavu k zlatavému lesu a zavřel oči. Pokusil jsem se pomocí magie myšlenek zjistit, zda tam někdo je. Nebylo to nejjednodušší, ale přeci jen jsem ji měl dost vytrénovanou. A k mému děsu tam byli vlci, kteří tam nepatřili. Takže ani srdce Zlatavé smečky nebylo uchráněno. A Cora? Ta tam nebyla.
Vrátil jsem se zpět do reality a koukl na Jennu s lítostí v očích. “Jenno,“ oslovil jsem ji tiše a konejšivě. Musela se uklidnit. Musela pochopit.

// <- Medvedia rieka

Tailla se najednou vydala směrem, kterým jsme určitě neměli jít. Zastavil jsem se a sledoval, kam to jde. Nějaká bílá vlčice očividně zaujala její pozornost a začali si spolu štěbetat. Otráveně jsem si odfrkl a pokračoval za Jennou. Ona zamířila rovnou na území, které patřilo k mé bývalé smečce. Na chvíli jsem zaváhal a sledoval ji, jak se vzdaluje. Ano, bál jsem se Cory. Pak jsem si ale řekl, že nemám moc co ztratit. A rozběhl jsem se za ní i tak.
“To je mi úroveň, ani na mě nepočkáš a ta druhá se na nás prostě vykašle,“ zavrtěl jsem nad tím hlavou a vběhl na místo, co přinášelo spoustu vzpomínek.

-> Lúka vlčích makov

Jenna mě uhodila svým ocasem do obličeje. Automaticky jsem se po ní ohnal. Samozřejmě mě to nijak extra nebolelo, to by se musela snažit více, ale ani mě tím nepotěšila. Nebyl jsem rád, když byl můj obličej takhle konfrontován. “Tohle jsem si nezasloužil, Jennisko,“ zaprotestoval jsem a pánví do ní mírně žďuchl. Musel jsem se zasmát. Ona se ale nesmála. Z nějakého důvodu měla jen špatnou a protivnou náladu. Snažil jsem se jí ji zlepšit, ale zdálo se, že to spíš zhoršuji.
“Strašpytel? Ale, ale. Jak se mi můžeš divit? Když jsem ji viděl naposled, neudržela se a padl pod ní celý nevinný strom. Vybouchla. A já jsem také hořlavý a dokud budu, nemám v zájmu riskovat svoji srst,“ pohodil jsem hlavou. “Ále – můžeš mi u ní vyjednat mír. Už je to dlouho, ne? Mohla se přes to už přenést. A pokud se mi omluví, přenesu se přes to i já,“ mluvil jsem s nadsázkou, ale myslel jsem to vážně. Cora byla moje dobrá kamarádka a pak mi slovně velmi ublížila.
Tailla můj strach využila a natiskla se na mě. “Abych si ještě nemyslel, že se mě chceš dotýkat,“ ušklíbl jsem se. Když mi ale nabídla tu ochranu, napnul jsem se. “Nepotřebuji ochránit, mám vlastní triky. Problém je ten, že se s Corou nechci prát. To by znamenalo, že bych jí musel také ublížit,“ a to já dělat nechtěl.
Pak ale naopak Tailla ukázala její strach. Zasmál jsem se. “Bojíš se, že budeš sežrána?“ Vždyť sundat medvěda bylo jednodušší, než vlka. Stačilo použít magii. Ale tohle byla ta skvělá věc, co tu všichni uctívali. Nepoužívat magii při střetu s bytostmi, co ji neovládají. To zastupovalo i lovení potravy. Celé je to blbost. Zbytečná námaha a riskování. Taille se prý na posledním lovu něco stalo. Vždyť tomu zvířeti mohla udělat na hlavě vodní kouli a počkat, až se utopí.

// Někam. o.o

Trochu som si dokonca začal robiť starosti, lebo Jenna zrazu vyzerala snad viac ako „Jenna“ než zvyčajně. Povzdechol som si nad tím a důfal, že je všetko dobré. Pak som ale zbadal o chvílu později jej úškrn a mosel som sa zasmát.
“Ale notak, Jenna. Ja stejně viem, ako moc ma lůbíš,“ cvakol som jej zubama těsně u ucha. “Nemóžeš bezo mna žit, tak si prišla do Borůvkového lesa iba kvóli tomu, aby si ma mohla vidiet. A Lucy bola iba zásterka,“ laskovne som ju pohladil ocasom po boku a zasmál sa. Nevediel som, ako na toto bude reagovat.
Dve vlčice, co sa chovali v minulosti, ako že ma nesnáší, tu teď so mnou byli akoby nic. Jedna to dokonca myslela vážně. Aj keď, je fakt, že Jenna možno niekedy taky. A spolu s tímto som si vzpomenul na Coru a na prázdno polkl. “Ak bude na území Cora, asi radšej zůstanu někde dalej. Nepotrebujem ju vidiet,“ no nebola to pravda a musela to počut v mojom hlase. Ja som ju moc chciel vidiet. Mal som ju vždy rád. Ale taky som sa jej poriadne bal.
“Tailla, ty máš aků dobrů náladu. Takto som ťa dlho neviděl,“ zasmál som sa, lebo vždy keď som sa s ňou bavil, vyhrožovala mi, že ma zabije. A to čo raz urobila ve mě pohřbilo všechno, co k něj chovalo akýkoliv respekt alebo úctu. Však nutit partnera si vybrat mezi láskou a pratelstvím není normálne. A doteraz som si myslel, že má Storm na viac.

//Medvedí reka

Tailla bola nadšená, keď zjistila čo umím. Nešlo mi moc do hlavy prečo. A chcela po mě akůsi zombie armádu a ovládat svet. “Ale Tailla,“ zaúpel som zhrozeně. “Jakože asi hej, asi by som mohol,“ povedal som pak neochotně, lebo som nechcel lhát. “Nebo neviem. Nikdy sem nedržal viac ako jedno tělo. Vždy som sa snažil tomu ihned zabránit, než sa to rozrastlo,“ podíval som sa na tu hlavu. “Vieš, ta magie by mohla byt dost cool, ale nechcem ju moc dráždit. Lebo sa mi stalo, že som mal černo, výpadok a zobudil som sa a kolem pochodoval mrtvý krab,“ ta událost na pláži bola dost nepríjemná. “Niechcom, aby to malo nadomnou kontrolu. Ale asi hej, až ma tento svet omrzí a nebudu mít nic iné, udelám si armádu, pokud to bolo v mých silách,“ povedal som jej. V jeho silách, to bohužal nebolo, ale to Blueberry eště neveděl. “Lepší mrtvé děti, než žiadne, ne?“ Bizárnost tej vety mi nedocházela.
Odpoveď Jenny na Taillinu nevychovanů otázku ma skoro rozesmála, ale držol som sa. Tailla neveděla, aká Jenna je, takže o chvílu na to nahodila urazený pohled, který propichla Jennu i s jejím kvietkom. “Ale notak, dámy. Nebudeme sa hádat, preci o nič niede,“ Jenna ale bola Jenna a prostě sa rozošla preč. Nemože sa jednou chovat viac ako ja? Ja som taký hodný! Zaúpel som a rozbehol so za nimi, lebo Tailla sa dala ju pronásledovat. “Ale notak, po obede? Tolik námahy? Bude ma bolet bricho,“ povedal som si pro sebe a pomalu obi dve dobehol.
“Jenna, notak. Nehnievaj sa,“ drcol som ju jemno do boku. “Však vieš, ako ťa mám rád. A stále ťa chcem dovésť ku Zlaťáku,“ což znamenalo, že som nemohol s Taillou ku Smrkovému lesu, ako bolo chvílu v pláne. “Prepáč, Tailla, ale preci jen Jenne som to slůbil ako prvé. A eště k tomu povedala, že som ju málem nechal utopit – s tím bych nesouhlasil, ale ať je po jejím,“ ušklíbl jsem se. “Ale určitě Jenne nebude vadit, keď podeš s nami,“ toto preci jen bola misia za lepšími vztahami.

// Nejhorší slovenština ever, ale snaha se cení. Navíc sedím na lavičce v parku a kradu někomu wifi. Prosím, neukamenujte mě.

Pomali som jej hlavů naznačil sůhlas a olízol som si zamýslene pery. “Ja viem, že to chcie čas. Ale mám strach, že o neho prídem,“ povzdechol som si. “Však to musíš chápat. Taky ti na někom záleží. Je ťažké si povedat, že to spraví čas, keď s tím nemůžeš nic urobiť,“ pohodil som rameny a pomalu si lahkal.
Téma „vlčatka“ bolo pro Taillu smutné, ale asi to bolo v pohodě oproti tématu „Maloboro.“ To na mě dokonca zavrčala. Zamračil jsem se, chovala se ako malá. “Já sa ospravedlňujem. Lebo bol to moj dobrý pritel a chýba mi,“ pak som sa ale rozhodol, že sa k tej téme už nebudem vracet.
Taillino výstůpení bolo uspokojivé, takže som po nom spokojeně papal potravu. Teda až do chvíle, kdy sa Tailla zeptala, či som jou já pohol. Naprázdno som prehltol a pomalu pohodil hlavou v sůhlase. “No, áno. Ale nepýtal som si tuto schopnost. Ovládat mrtvé. Bol to asi „darček“ od smrti,“ napnul som sa. “Keď som tam byl, hovorila, že dostanem viac, než som si želal,“ uhnul som pohledom. Neveděl som, ako na toto budů ostatní reagoval. A práve díky tomu som bol ještě viac nervózny. “Eště to neviem úplne dobre ovládat,“ sveril som sa jej.
Jenna na me obvinene reagovala druhým. “Ale no tak, ja som ťa važne neviděl. Tak to hodímé všetko za hlavu, hej?“
Tailla sa spýtala na její kvietok. Neveděl som povedať, jestli to byl dobrý či zlý nápad. Jenna nemala dobrů náladu. Ale nevzpomínal som si na chvílu, kdy by ju dobrů mala. “Je pekný, že? Povedal som jí to už ve chvílu, keď sa na nu prichytil. To bolo ale už pekne dávno,“ zasmial som sa. “No to důfám, že nepálí. Lebo by ta bolest trvala večně. Pamatám si, že ti niešel dat dole,“ zasmial som sa a pak ju sledoval. Tu chvílu som si pamatoval. Bylo to na love. Na tom, na kterom som poprvé poznal tu schopnost, která mi doteraz nedávala spat.

// Kamenná poruba, blízko Rajce. Bydlíš blízko? :D

// Jedu na týden na Slovensko bez netu. Možná se mi podaří někde v parku napojit, ale nevím. Pokud hodně spěcháte, klidně mě přeskočte. :)

kaaaam? ~Savo

Budou to ti nejaktivnější za červenec a srpen. Vím, že spešly nejsou za čísla. Ale teď zde bude očividně probíhat něco, co podle nich posuzováno bude.

Podíval jsem se jí do očí a pomalu přikývl. “Jistě,“ souhlasil jsem. “To je bez pochyb možné. Mohl bych, nebo spíš musel bych se ho zeptat, ale dostat z něj vážný rozhovor?“ Odfrkl jsem si. “To se mi nepovedlo už dlouho. Ale hádám, že nebude mít na vybranou,“ tím odloučením od něj jsem byl jen více a více paranoidní.
Tailla se nechtěla ještě vrátit do lesa ke Stormovi. Nabídl jsem jí tím přeci jen dokonalý útěk o mé společnosti a ona to odmítla. Polichoceně jsem vypjal hruď. “Máš pravdu. Určitě si najde nějakou zábavu. Přeci jen, pobíhá tam Aranel se všemi těmi mrňaty,“ při té myšlence se mi úsměv rozšířil. “Co vlastně tvá vlčata? Kromě Naomi jsem je dlouho neviděl,“ nechtěl jsem narazit na nepříjemné téma, ale vlčata měli přece dělat radost. Ale možná to bylo jako Storm a Whiskey. Byl smutný z toho, že se ztratil. Pořád jsem doufal, že se jednou vrátí – kvůli němu.
“M-možná se to sem úplně nehodí,“ nejistě jsem přešlápl. “Asi si poté už neslyšela o Maloborovi, co?“ Podíval jsem se jí do očí. Nevěděl jsem, jestli to ví. Ale Maloboro a já jsme jednu dobu byli dobří přátelé. Když jsem ho viděl naposledy, pohádal jsem se s ním kvůli Megan a myslel jsem si, že s ním již nikdy nepromluvím. Kdybych věděl, že zmizí, nejspíše bych se choval jinak. Chyběl mi.
“Ano, ano. Hlad je špatný kamarád, nebo tak nějak se to říká, ne?“ Ušklíbl jsem se a pak se spokojeně usmál, když souhlasila. Zůstal jsem stát kousek od břehu a sledoval ji, jak jde k vodě. Dlouho jsem neviděl žádnou změnu, až jsem si říkal, jestli třeba nezapomněla, jak se to dělá. Ale pak se najednou nad hladinou objevila vodní koule plná ryb. Musel jsem se usmát. Nebylo to nic neočekávatelného, už jsem pár vlků s magií vody potkal, ale pořád mě to fascinovalo. “To je parádní!“ Vykřikl jsem jak za mlada a sledoval, jak se rozprsklo o zem vedle mě. Než jsem ale stihl kteroukoliv vzít do úst a sežrat, Tailla zmínila kamarádku. Zvedl jsem pohled a tázavě se rozhlédl. Uviděl jsem Jennu.
“Tak tady si!“ Řekl jsem protáhle. “Myslel jsem si, že ses na mě už vykašlala a utekla,“ sjel jsem pohledem níž a všiml si toho stvoření, co mučila. To zvíře už tušilo, že zemře. Jako bych to mohl cítit spolu s ním. Stiskl jsem zuby k sobě, neměl jsem podobné mučení kořisti moc rád. “Ne, ona je v pohodě,“ řekl jsem k Tailli, která mě pobídla, ať se s Jennou podělím. “Už něco má. My dva to určitě zvládneme,“ přitáhl jsem si jednu z ryb a zhluboka se nadechl. Věděl jsem, co bude následovat. Rychlým pohybem jsem jí utrhl hlavu a kousek ji odhodil, ale to nepomohlo. Ucítil jsem opět to spojení. Rybí hlava zapohybovala naprázdno pusou a její oko se nasměřovalo na mě. Zároveň zbytek jejího těla sebou zacukal. Zavřel jsem oči a zhluboka se nadechl. Pomalu to přestalo, ale musel jsem se hodně ovládat. Tuhle věc jsem nikdy nechtěl. Bylo to tak zvláštní.
Pak jsem se pustil do jídla. Ryby nebyli mé preferované jídlo, ale když k tomu byla ta show, vychutnal jsem si ji. A postaral jsem se o to, aby byla natolik na padrť, aby na ní nebylo nic, co by se mohlo vrátit k životu. I když jen na chvíli.

Stejně mi přijde, že všechno to co máte, reálně skoro nepoužijete. o.o Málo kdo se tu s někým pere a pokud ano, skoro nikdo na vlastnosti nekouká a prostě je to nějak "vyrovnané." A jak často opravdu používáte všechny ty magie? :D

// Mám čekat na Coedena?