Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Ovšem každý den si dal k snídani jedno nevinné dítko.

Ovšem ty prostá zbytečná stvoření neměli dostatek sil, aby porazili pána zla!

Ze spárů pekla v puklině v zemi se jednoho dne vyškrábal zlý démon s úmyslem tohoto šamana zastavit.

Brzy se ovšem dostavil hladomor, nemoci a míra neštěstí začala stoupat.

Bohužel ne všichni na to chtěli přistoupit a tak začaly války o poslední vymoženosti moderního světa.

"Je to zvláštní. Tohle vlče se mi líbí. Hodně spí a má mě rádo," sklopil jsem pohled. Věděl jsem, že mě mají vlci v mém okolí rádi. Ale již dlouhou dobu jsem nezažil lásku. Chybělo mi to. Byl to krásný pocit, když vás někdo bezmezně miluje. Já to bohužel nikdy nezažil. Tedy, myslel jsem si to. Ale pak mě všichni opustili a uvědomil jsem si, že to nebyla ta epická osudová láska, na kterou jsem čekal celý život. Storm ji zažil s Taillou. Dlouho jsem mu to měl za zlé, protože to byla kráva. Ale nakonec jsem mu to odpustil, protože taková láska je někdy jen jedna. A Storm ji má za sebou, bude schopen si najít ještě někoho? Doufal jsem, že ano. Ale více jsem doufal, že i já najdu lásku, která mě pohltí.
"Dobře," pokývl jsem na její dovysvětlení a nekonfortně jsem se ošil. Neměl jsem moc rád, když mě někdo zpochybňoval. Kdo by to měl rád, že?
Nabídla mi, že mi pomůže se svou magií. Zavrtěl jsem hlavou. "Nechci se připravit ani o jednu emoci, která je moje. Třeba bych toho pak litoval. Navíc jsem zjistil, že vyhýbat se bolesti je o dost horší, než ji přijmout," pousmál jsem se. "Přišel jsem už o hodně blízkých a pokaždé to bolí úplně stejně," zamumlal jsem si spíše pro sebe.
"Nedivil bych se, kdyby jsi o ní slyšela. Storm ji také velmi dobře zdá," pousmál jsem se a podíval se směrem k lesu. Měl bych se tam vrátit, ale tak moc se mi nechtělo. Byl jsem hrozně unavený.

Ulevilo se mi, když řekla, že je jen unavená. "Tak to popravdě úplně chápu. Já na vlčata nemám náladu nikdy," uchechtl jsem se. "Jeden na to musí mít nervy z oceli," povzdechl jsem si.
Promluvila o tom, že by se ráda vydala za smrtí. Chápal jsem, že taková cesta je pro ni důležitá. Nejspíše po ní i po životu něco chtěla. Taky jsem měl již nashromážděn pořádný poklad a mohl bych jej využít. Bohužel, nepřipadalo mi to nyní jako vhodné načasování. Smečka byla oslabená, všichni jsme měli hlad. A do toho tu bylo několik vlčat, na které se musí dávat pozor. Nechtěl jsem jí ovšem nic zakazovat, měla mou důvěru. "Jsi ochránce smečky, Naomi. Sama musíš uznat, zda je podle tebe nyní vhodná chvíle ji zanechat bez tvé ochrany," podle mě nebyla. Ale chtěl jsem jí dát možnost volby.
"Vlastně ani ne. Jen jsem se ještě nechtěl vracet," odmlčel jsem se. "Než jsi přišla, byl tady jeden vlk z cizí smečky. Alfou této smečky by měla být má velmi dobrá kamarádka a její partner. Její partner zde stále alfou je, o mé kamarádce ale nikdy neslyšel," sklopil jsem pohled. "Nemyslím si, že by Neyteri jen tak odešla. Proto jsem zarmoucen, jestli se jí něco nestalo. Ale věřím, že to bude v pořádku," popravdě nevěřil. Ale nechtěl jsem znít příliš nešťastně.

Populace natolik prořídla, že postupně přestával fungovat systém lidských výtvorů, jako elektřina, dodávky vody, či možnost natankovat na pumpě.

Lidé zhýčkaní moderní dobou ovšem nebyli dostatečně schopní na lovení zvěře. Překvapivě se zdálo jednoduší začít lovit jiné lidi.

Prohození rolí

Nadprodukcí lidí se začalo bojovat o každé sousto.

Globální oteplování se velmi zpomalilo a planeta země se díky nižšímu počtu obyvatelstva začala zotavovat.

Netrvalo to dlouho a stát zaniknul. Lidé se vrátili k samostatnosti jednotlivých měst.

Díky tomu musela spousta velkých továren zavřít. Další bod pro přírodu!

Podíval jsem se zamyšleně na Naomi. Již nějakou dobu nepromluvila a já si o ni začal dělat starosti. "Stalo se něco?" Zeptal jsem se se zájmem. Neměl jsem rád, když se někdo trápil a místo toho aby to řekl, raději dělal nedostupného.
Pohledem jsem zkontroloval odcházející vlče. Gavriil si mezitím ustlal u mé tlapy. Vypadalo to, že měl v plánu opět spát. Tak líného tvora jsem ještě nikdy neviděl. Napadlo mě, ale rozhodně mi to nevadilo. Byl díky tomu o dost snesitelnější než jiná vlčata.
Podíval jsem se na Naomi a čekal na její odpověď. Netušil jsem, co jiného říci.
Nejspíše bych měl jít do smečky a najít ostatní vlky, kteří se vrátili z výpravy. Hlavně jsem chtěl vidět Storma. Byl jsem zvědavý, jak to zvládl.

Díky absenci MDH lidé začali více cestovat pěšky, což vedlo k zlepšení ovzduší a zdraví lidí. Byla to naděje pro zmrzlinu?