Zdravím vás, přátelé.
Po přečtení diskuze zde je mi smutno. Přečetla jsem si spoustu kritiky na mou hlavu, kterou nikdo nevyjádřil dříve. Ano jistě, mohla bych této smečce dávat více a omlouvám se těm, kohož očekávání nesplňuje. Opravdu jsem se snažila tuto smečku vést k lepším zítřkům. Ovšem sami se prosím podívejte na sebe, než budete ukazovat prstem. Například - uskutečnilo se několik něherních akcí, kdo z vás se zúčastnil?
Jsem velmi ráda, že jste o smečkovou akci měli zájem. A mrzí mě, že vám její délka nepřišla vhodná. Původně jsem měla ještě větší plány a také jsem čekala, že to zvládneme rychleji. Osobně mi přijde zajímavé se vydat na dobrodružné putování a na delší dobu vypadnout z běžného hraní zde. Ale nejspíše to tak nemá každý.
Je mi líto, že jste získali pocit, že na hru kašlu. Překvapuje mě, že při pohledu na venkovní svět nemá nikdo z Vás pochopení, proč třeba Blueberry není tolik aktivní. Pracuji z domu tolik kolik mohu. A po práci se věnuji do večera škole, zvířeti, příteli. Když večer skončím myslím na to, že se nemohu dostat za svou nemocnou rodinou. Nevím, jak to máte vy - ale před týdnem jsem byla v situaci, kdy jsem neměla peníze ani na jídlo. Natož tak náladu na hraní.
Nyní by se měla situace již vylepšit a pokusím se být aktivnější.
// Omlouvám se, že jsem nepřišla dřív. Je to složité období a mám v něm méně času i chuti než obvykle.
// Ovocná tůň
Když už jsem se konečně odhodlal vydat do našeho lesa, rozhodl jsem se pro rychlé tempo. Jako bych snad mohl dohnat svou nepřítomnost tam, kde mě bylo potřeba. Ale tolik mě to rozčilovalo! Za několik měsíců zde jsem nepotkal téměř ani živáčka a to jsem zde byl sám. A nyní, když se vrátí má smečka, tak se tu seběhne parta nových vlčat a k tomu hromada cizinců. Jak je to vůbec možné?
Dorazil jsem ke skupině tří vlků. Prohlédl jsem si všechny, nikdo se netvářil příliš šťastně. Ale to ani já. Storm, Elisa a pak vlk, který mi byl sice povědomí, ale jeho jméno jsem si nedokázal vybavit. "Zdravím vás," omluvně jsem se na všechny usmál. "Je mi líto, že jsem vás nechal čekat. Slyšel jsem ovšem velmi trýznivou informaci, která mě zasáhla a potřeboval jsem trochu času na její zpracování," věděl jsem, že mě to neomlouvá. Hlavně když Elisa nebyla zrovna hodná holka. "No, nyní již jsem zde a rád vyslyším, co máte na srdci. Nejsem si jist, zda jsme se již potkali. Já jsem Blueberry," usmál jsem se na vlka a naklonil hlavu na stranu. Čím déle jsem zde byl, tím jsem si byl jistější, že jsem ho již potkal. Podle jejich silného podobného pachu jsem odhadoval, že jsou to pravděpodobně dvě alfy stejné smečky.
"Jak se vám daří? Děkuji za to upozornění ohledně kojotů. Žádný nás od té doby nenavštívil, bohužel ale ani jiná zvířata. Ale to jistě pozorujete také," pousmál jsem se. Pozdal jsem z jejich myšlenek, které na mě neustále doléhaly, že o mě nemají nejlepší mínění. Doufal jsem, že se mi to podaří zlepšit.
Naomi pronesla něco, co mnou zachvělo. Neyteri zemřela? Naprázdno jsem polkl. Jak to bylo možné? "Dobře. Děkuji za informaci," zašeptal jsem.
Chvíli na to k nám přišla Aranel. Pokusil jsem se usmál a zamával jsem ocasem. Nechtěl jsem se tvářit jako kakabus, když se vidíme po takové době. Přednesla mi poměrně hodně informací. Očividně se to ve smečce krapet zvrhlo a udála se spousta novinek. Povzdechl jsem si, nejspíše jsem to neměl nechat zajít tak daleko. Měl jsem se vrátit o dost dřív. Jen jsem neměl chuť. Alfování jsem si užíval - někdy. Dokud jsem nemusel nic dělat.
"Smečnový lov zní jako skvělý nápad. Mluvili jsme o tom, že by bylo na pořádku jej vyhlásit. Snad pro to budou co nejdříve vhodné podmínky," pokýval jsem. Byl jsem myšlenkami pořád trochu mimo.
Aranel se rozhodla vrátit do lesa a nabídla mrněti, že může s námi. Pokýval jsem hlavou. "Jen pojď, Gavriile. Potřebuješ se taky hýbat, aby jsi správně vyrostl," řekl jsem přísně a potom se rozešel do lesa.
// Borůvkový les
// Omlouvám se za malou aktivitu. V tomto nešťastném období mám ještě méně času než normálně a chuťi také.
Zdravím!
Jelikož jsem kalendář jen tak obkoukla, nebudu jej hodnotit. V každném případě jsem ráda, že se uskutečnil a byla taková účast!
Prosím za můj 1 bod :D 10 mušlí.
Naomi mě opět opravila. Zamračil jsem se a napřímil. Byl jsem vyčerpaný, tak to bylo. Ani jsem si nepamatoval, kdy jsem se naposledy najedl. Objevilo se tu několik nových krků, já neměl možnost spát už pořádně dlouho. Teď se k tomu přidal strach o Neyteri a nervozita z Naomi. Přes to jsem se zhluboka nadechl a přikývl. "Dobře. Budu rád, když mi pomůžeš. Co myslíš, že se jí mohlo stát?" Zeptal jsem se a zadíval se na ni. Netušil jsem, zda to chci vědět. Ale pravda je lepší, než nejistota.
Všiml jsem si, že se Gav zase probudil. Vypadalo to, že ho to nic nedělání unavuje. "Dobré - ráno?" Zrovna byla noc. Podíval jsem se na měsíc a pohoupl ocasem. Již se výrazně oteplilo, sníh postupně mizel. Sice se pořád držel v poměrně vysokém stavu, ale již to bylo lepší něž dřív. "Myslím, že brzo by se mohla situace zlepšit," zamumlal jsem si pro sebe.
Hrozně moc děkuji všem za účast a "Tadeášovi" za organizaci.
Pokud má kdokoliv ze smečky zájem o organizaci akce, klidně se může kdykoliv ozvat do vzkazů a nějak to vymyslíme!
~Nezodpovedne som si rozložila čas a skicu môjho pohľadu na Bluovo alfovanie mám, nestihla som ju poslať, pretože sa mi náhle nakopilo kopec vecí pred konečným dokončením, pošlem ti to sem dodatočne? :) ~Tati
Super akce, děkuju! A prosím o hvězdu do magie vody 
Místo lidí planetě začali vládnout ohavní červení mravenci.
Pán dobra byl sice supr čupr, ale rozhodl se zabít všechny nečistá stvoření, čímž vyhladil polovinu populace.
Rodiče dítěte to velmi rozzuřilo a tak se rozhodli vytvořit tajný spolek proti pánu a začali shromaždovat armádu na jeho zničení.
Jednoho dne ovšem velmi silný muž oplodnil tygřici a vzniklo z toho tak zlé dítě, že vyvraždilo celou vesnici.
Mocný pán také umožnil podobnou reprodukci a začali vznikat bizarní kreatury.
Někteří lidé přeci jen neměli zoofilii nejraději a tak se proti těmto vztahům začali bouřit.
Ale důchodců ubývalo, miminka mizela a kdo zaplní zbytek světa?