Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Místo lidí planetě začali vládnout ohavní červení mravenci.

Pán dobra byl sice supr čupr, ale rozhodl se zabít všechny nečistá stvoření, čímž vyhladil polovinu populace.

Rodiče dítěte to velmi rozzuřilo a tak se rozhodli vytvořit tajný spolek proti pánu a začali shromaždovat armádu na jeho zničení.

Jednoho dne ovšem velmi silný muž oplodnil tygřici a vzniklo z toho tak zlé dítě, že vyvraždilo celou vesnici.

Mocný pán také umožnil podobnou reprodukci a začali vznikat bizarní kreatury.

Někteří lidé přeci jen neměli zoofilii nejraději a tak se proti těmto vztahům začali bouřit.

Ale důchodců ubývalo, miminka mizela a kdo zaplní zbytek světa?

Ovšem každý den si dal k snídani jedno nevinné dítko.

Ovšem ty prostá zbytečná stvoření neměli dostatek sil, aby porazili pána zla!

Ze spárů pekla v puklině v zemi se jednoho dne vyškrábal zlý démon s úmyslem tohoto šamana zastavit.

Brzy se ovšem dostavil hladomor, nemoci a míra neštěstí začala stoupat.

Bohužel ne všichni na to chtěli přistoupit a tak začaly války o poslední vymoženosti moderního světa.

"Je to zvláštní. Tohle vlče se mi líbí. Hodně spí a má mě rádo," sklopil jsem pohled. Věděl jsem, že mě mají vlci v mém okolí rádi. Ale již dlouhou dobu jsem nezažil lásku. Chybělo mi to. Byl to krásný pocit, když vás někdo bezmezně miluje. Já to bohužel nikdy nezažil. Tedy, myslel jsem si to. Ale pak mě všichni opustili a uvědomil jsem si, že to nebyla ta epická osudová láska, na kterou jsem čekal celý život. Storm ji zažil s Taillou. Dlouho jsem mu to měl za zlé, protože to byla kráva. Ale nakonec jsem mu to odpustil, protože taková láska je někdy jen jedna. A Storm ji má za sebou, bude schopen si najít ještě někoho? Doufal jsem, že ano. Ale více jsem doufal, že i já najdu lásku, která mě pohltí.
"Dobře," pokývl jsem na její dovysvětlení a nekonfortně jsem se ošil. Neměl jsem moc rád, když mě někdo zpochybňoval. Kdo by to měl rád, že?
Nabídla mi, že mi pomůže se svou magií. Zavrtěl jsem hlavou. "Nechci se připravit ani o jednu emoci, která je moje. Třeba bych toho pak litoval. Navíc jsem zjistil, že vyhýbat se bolesti je o dost horší, než ji přijmout," pousmál jsem se. "Přišel jsem už o hodně blízkých a pokaždé to bolí úplně stejně," zamumlal jsem si spíše pro sebe.
"Nedivil bych se, kdyby jsi o ní slyšela. Storm ji také velmi dobře zdá," pousmál jsem se a podíval se směrem k lesu. Měl bych se tam vrátit, ale tak moc se mi nechtělo. Byl jsem hrozně unavený.

Ulevilo se mi, když řekla, že je jen unavená. "Tak to popravdě úplně chápu. Já na vlčata nemám náladu nikdy," uchechtl jsem se. "Jeden na to musí mít nervy z oceli," povzdechl jsem si.
Promluvila o tom, že by se ráda vydala za smrtí. Chápal jsem, že taková cesta je pro ni důležitá. Nejspíše po ní i po životu něco chtěla. Taky jsem měl již nashromážděn pořádný poklad a mohl bych jej využít. Bohužel, nepřipadalo mi to nyní jako vhodné načasování. Smečka byla oslabená, všichni jsme měli hlad. A do toho tu bylo několik vlčat, na které se musí dávat pozor. Nechtěl jsem jí ovšem nic zakazovat, měla mou důvěru. "Jsi ochránce smečky, Naomi. Sama musíš uznat, zda je podle tebe nyní vhodná chvíle ji zanechat bez tvé ochrany," podle mě nebyla. Ale chtěl jsem jí dát možnost volby.
"Vlastně ani ne. Jen jsem se ještě nechtěl vracet," odmlčel jsem se. "Než jsi přišla, byl tady jeden vlk z cizí smečky. Alfou této smečky by měla být má velmi dobrá kamarádka a její partner. Její partner zde stále alfou je, o mé kamarádce ale nikdy neslyšel," sklopil jsem pohled. "Nemyslím si, že by Neyteri jen tak odešla. Proto jsem zarmoucen, jestli se jí něco nestalo. Ale věřím, že to bude v pořádku," popravdě nevěřil. Ale nechtěl jsem znít příliš nešťastně.

Populace natolik prořídla, že postupně přestával fungovat systém lidských výtvorů, jako elektřina, dodávky vody, či možnost natankovat na pumpě.