Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Očekával jsem, že Storm půjde se mnou. Chtěl jsem jeho přítomnost jen a jen pro sebe. Chyběl mi, pořád jsem ho bral jako nejlepšího kamaráda a v podstatě jediného. Ucítil jsem ovšem pach Aranel a Storm za mnou nešel. Spojil jsem si tyto dvě věci dohromady a usoudil jsem, že nejspíše zůstal s ní. Co mě mírně znepokojilo bylo to, že jsem necítil pach Gavriila. Doufal jsem, že Aranel si jej vezme na starost. Přisoudil jsem to tedy tomu, že pouze všechny pachy přehlušili ten jeho a je v pořádku. Byl jsem teď na cestě za jiným opuštěným vlčetem.
Tae si spokojeně vylehával na skalisku, vypadal docela majestátně. Nejspíše byl perfektně zdravý, což mi přineslo úlevu. Kdyby se mu něco stalo, byl bych za ještě většího vola než nyní. Popis jeho výpravy mě ale zarazil. Nespokojeně jsem si mlasknul. Očividně měl velké štěstí. „Jsi statečný a šikovný, že jsi to zvládl sám. Přes to bych tě ale chtěl poprosit, abys to znovu nedělal,“ přísně jsem se na něj podíval. „Byl bych rád, kdyby se žádné z vlčat nikde samo netoulalo. Před chvílí zde byly alfy sousední smečky a prozradily mi, že se v okolí pohybují velmi zvláštní vlci. Nebezpeční, útočící na vlčata. Věřím, že jsi silák! Ale přeci jen budu rád, když se budeš držet s někým dospělým, dobře? Také pokud budeš chtít opustit smečku, vždy by si to měl někomu říct, abychom se o tebe nebáli,“ doufal jsem, že to pochopí. Netušil jsem, jak rozumí záležitostem smečky. Ale bylo to důležité.
Usmál jsem se. „Tak to jsi moc hodný, že hlídkuješ. Zhostil ses správně své funkce! Myslím, že by z tebe mohl vyrůst silný ochránce smečky, co myslíš?“ Usmíval jsem se. Naomi by se mohla stát mou polovičkou, kdyby měla zájem. Tím jsem si nebyl nyní úplně jist.
„Popravdě těžko říci. Smečky se často rozpadají a začínají nové. Vím jistě jen o tom, že hned kousek tímto směrem je Asgaarská smečka. To jsou naši přátelé a domluvili jsme se s nimi na tom, že přivedou jejich vlčata, abyste se mohli spřátelit. Těšíš se?“ Usmál jsem se na něj.

Poslouchal jsem Stormovo vysvětlování s jeho odchodem. Pokýval jsem na souhlas. Nebyl jsem moc rád, že v této době bude odcházet, ovšem dokázal jsem to pochopit. To jméno mi sice nic neříkalo, ale chápal jsem důležitost přátelství. "Doufám, že jej najdeš," usmál jsem se na něj povzbudivě.
Po mé otázce Storm nějakou dobu mlčel. Jeho odpověď nebyla moc nadšená, ale byla pozitivní. Chápal jsem to a pokýval. "Děkuji, že to přijímáš. Jsem za to opravdu rád. Nerad na tebe házím tuto tíhu, ale upřímně - komu jinému? Naomi získala post ochránce a Aranel je nyní potřeba jako pečovatelka. Zbytek vlků zde v podstatě není," zamračil jsem se. "Budu tedy velmi rád, pokud mi s tímto pomůžeš," myslel jsem to opravdu upřímně. "A snad se brzy objeví noví vlci, kteří budou věrní naší smečce a zaslouží si čestné místo. A máme tu ty vlčata. Tae se ihned hlásil o funkci, můžeme je již od malička učit a zjistit, v čem vynikají. Potřebujeme lovce, možná by to mohla být jeho přednost. Tati jsem neměl moc šanci poznat, ale třeba jí to taky půjde. A Gavriil," uchechtl jsem se. "Momentálně vypadá tak, že by nám mohl jedině dělat maskota. Je to hrozný lenoch," ale to mi dost vyhovovalo.
Téma Neyteri mi jen potvrdilo, co jsem již tušil. Smutně jsem sklopil pohled a lehl si. Nyní to již bylo jisté. "Tak je to pravda," vydechl jsem. Tolik mě nyní mrzelo, že jsem ji tak dlouho neviděl. Po dlouhou dobu byla mému srdci neskutečně blízko. "To je mi líto," věděl jsem, že i pro něj byla blízká. Bylo mi ovšem líto, že mi to Storm neřekl dřív. To si nepamatoval, co pro mě znamená?
"Ano, to zní rozumně. Kdo ví, jestli k nám půjde," postavil jsem se. Nejraději bych se někam schoval a plakal, místo toho jsem se ale rozhodl zahltit jinými věcmi. Rozešel jsem se tedy směrem za tím vlčetem. Našli jsme ho poměrně snadno. "Zdravím," usmál jsem se na něj a prohlédl si ho. Nevypadal, že by byl zraněný. "Všechno v pořádku? Kdepak máš nějaký doprovod?" Pamatoval jsem si, že naposledy mluvil o strážení hranic. To tady teď dělá?

Zdravím Vás!

Děkuji za ni a reaguji na diskuzi níže. Vznesli jste námitky a já bych je rád vyslyšel.
Než se ovšem vrhneme na změny v postavení ve smečce, či pravidlům o aktivitě - rád bych se zeptal vás, co si přejete. Vím, že jste to již napsali níže. Pro přehlednost a ucelení bych ale byl ráda, aby se každý člen smečky zúčastnil této akce/neakce. Bude za to odměna, ovšem hlavní motivací by pro vás měla být budoucnost této smečky. :) Čas na odpovědi máte do 3.5.2020

Proto vás prosím, zda byste mohli zodpovědět mě do vzkazů několik prostých otázek.

1) Jaká jsou vaše přání, co se týče vašeho vlka ve smečce? Máte vysněnou pozici? Postavení?

2) Jakou sami u sebe očekáváte v budoucnosti aktivitu? Plánujete se více zdržovat ve smečce? Druhá část otázky je směřována hlavně na Whiskeyho a Nefret.

3) Jaká je vaše představa o neherních akcích, kterých byste se chtěli zúčastnit?
Byli zde totiž připomínky, že by to chtělo více neherních akcí. Nedávno zde Taenaran vyhlásil jednu z nich a většina z vás se nezúčastnila. Proto se ptám - jakých akcí byste se chtěli zúčastnit?

4) Pokud máte jakoukoliv další připomínku, radu tip - ráda jej vyslyším.

BONUS: Pokud na konec těchto odpovědí připojíte nějaký kreativní výtvor, můžete očekávat zvýšenou odměnu a hlubokou poklonu od všech!

Děkuji všem předem za účast.

Storm mi sdělil polohu svěch nezvěstných vlčat a já se usmál. Výborně, vypadalo to, že by nikdo neměl být sám. Začínal jsem být ale trochu nervózní z toho, kde je Aranel s Gavriilem. Nechtěl jsem to přiznávat, ale ten prcek byl se mnou poslední dobou pořád a teď mi chyběl.
Arcanus navrhl, abych apeloval na své členy. "Musím říci, že mi přijde podobné pravidlo samozřejmostí. Bohužel, ne všichni členové ho dodržují. Děkuji za tvou radu, budu na vlky více tlačit. Přeci jen - pokud se někdo přidá ke smečce, tak je zde z nějakého důvodu," pousmál jsem se.
Elisa se rozloučila a rozběhla se pryč ze smečky. "Uvidíme se," přitakal jsem a rozloučil se s ní i s Arcanusem. Následně jsem se podíval tázavě na Storma. "Máš v plánu s nimi někam jít?" Zeptal jsem se tázavě a prohlížel si jej. Nebyl jsem si jistý, zda jsem to již měl pochytit z rozhovoru či ne.
"Jsem rád, že tě zase vidím. Byla to dlouhá doba. Jsi v pořádku? Naomi mi již vyprávěla, co se přihodilo," pousmál jsem se. "Nevím, co bych si bez někoho z vás počal," řekl jsem upřímně.
Chvíli jsem přemýšlel a pak se na něj zadíval. "Mohu se tě na něco upřímně zeptat? Uvědomuji si, že je potřeba zvolit někoho, kdo mě bude případně zastupovat. Nejsem si ovšem jistý, kdo by to měl být. Většina vlků zde má toulavé nohy, nebo je zde krátce. Jediný komu bych podobné postavení svěřil jsi ty, ale nevím, zda se cítíš na to být betou," podíval jsem se na něj. Myslel jsem to upřímně. "Vím, že si zasloužíš lepší postavení než kappa. Jen potom co jsi mi předal alfování jsem věřil, že budeš rád za odpočinek od všech zodpovědností. Kdyby jsi ovšem měl zájem, rád tě uvítám na této pozici. Věřím ti celým svým srdcem," usmál jsem se na něj. "Ale pokud se na to necítíš, tak to pochopím," nemyslel jsem to tak, že by to nezvládl. Ale již si své roky ve vedení odsloužil. Ztratil lásku. Možná již chtěl prostě jen klid.
"Nevíš náhodou něco o Neyteri?" Zadíval jsem se na něj a v obličeji se mi opět objevil strach. Doufal jsem, že by mi řekl, kdyby se jí něco opravdu stalo.
Ucítil jsem pach příchozího, bylo to jedno z těch vlčat. A přišlo samo? Nespokojeně jsem se ošil a zavyl jsem na znamení, aby se Taenaran přesunul k nám. Chtěl jsem si s ním promluvit, co se stalo a kde je Whiskey.

„Styx?“ Nemusel jsem nad tím vůbec přemýšlet. „Tu si pamatuji velmi dobře a hádám, že i zbytek smečky,“ mračil jsem se. Právě díky ní jsem pochopil, že Naomi se na tuto pozici hodí. Ale je pravda, že neplnila svou funkci nejlépe. Teď tu nebyla, měla hlídat hranice. „Pamatuji si ji. Budeme na ni dávat pozor,“ podíval jsem se na Storma. „Naomi ovládá velmi dobře magii iluzí, pokud se nepletu. Jistě by mohla vlčatům ukázat její obraz, ať si na ni dávají pozor,“ přišlo mi to jako dobrý nápad.
„Někdo by měl ovšem vlčata neustále hlídat. U nás se o to stará Aranel a Wizku. Gavriil je právě s Ar,“ otočil jsem se k tůňce. „Hádám, že brzy dorazí. Nevíš, kde se nachází Wizku s vlčaty?“ Předpokládal jsem, že jsou s ní, jelikož jsem jí je dal na starost.
Arcanus zmínil ještě druhého hrozivého vlka. Pokýval jsem hlavou. „Dáme si pozor. Nevím zda mi to budete věřit, ale jsem překvapen. Žiji zde již dlouho, ale nikdy jsem se s podobným chováním nepotkal. Nikdo nevyhrožoval žádné smečce, kde jsem žil. Možná ten hlad dělá zlo, nebo jsem měl jen velké štěstí. V každém případě bude vzájemná pomoc na místě,“ i když jsem cítil, že si budují dominantní pozici. Bylo to ovšem pochopitelné. Očividně byla jejich smečka na lepší úrovni.
„To zní velmi dobře. Poznáme se a následně můžeme začít spolupráci. Pokud to bude za těchto podmínek, přijímám vaši dohodu,“ velké rozhodnutí. Měl bych mluvit s ostatními ve smečce? Možná. Ale já byl alfa a tohle bylo dobré pro naše přežití. Všichni to museli vědět.
Elisa zmínila schopného lovce. Přikývl jsem. „Rád bych vyčlenil někoho ze smečky, kdo by mohl zastávat tuto pozici, ovšem adeptů moc nemáme. Stormův syn Whiskey by se na tuto pozici hodil, ale bohužel má toulavé boty. Až se sem vrátí, jistě si o tom s ním promluvím,“ měl by se vrátit domů. Nebo tomu již nebude moci říkat domov, podobně jako Nefret.
Elisa navrhla možné znamení pro případ nouze a já souhlasně pokýval. „Ovládám magii na vysoké úrovni, jsem schopen také vysílat tyto zprávy. Nepochybně tím pádem nebude o komunikační kanál nouze,“ jeden problém se mohl odškrknout. „Mimo smečku téměř nechodím, takže to nebude problém,“ podíval jsem se na Storma. Ten ji také ovládal, ale nechtěl jsem to říkat za něj. Magie mi přišli jako něco osobního.
„Děkuji za radu. Rozhodně zvážím možnost toho, abych vybral svého zástupce. Naomi není špatný ochranář. Bohužel, nedávno se velká část členů smečky vrátila z výpravy a Naomi je z toho velmi unavená. Potřebovala by něco zakousnout. Jako všichni,“ také jsem již ztratil nějaká ta kilečka. „Dokud nezvolím oficiální betu, Stormovi věřím. A v mé nepřítomnosti můžete jednat s ním,“ podíval jsem se na něj. „Pokud tedy souhlasíš,“ usmál jsem se. Vlastně mě napadal jako jediný na tuto pozici.
Storm souhlasil s jejich plánem. Byl jsem za to rád, také se mi líbil. Byl to můj nejlepší přítel a na jeho názoru by mi záleželo, i kdyby nebyl bývalou alfou. „Děkuji, příteli. Tím pádem si myslím, že bychom do toho mohli jít,“ pokývl jsem. „Samozřejmě za podmínek, o kterých jsme mluvili. Také bych byl rád, kdybychom se mohli domluvit na tom, že pokud by se jedna ze stran necítila následně v tomto spojení dobře, bylo by možné z dohody přátelsky odstoupit,“ pousmál jsem se. „Věřím ovšem, že to nebude potřeba,“ znělo to vše rozumně.

Doufám, že se to zlepší. :) Pokusím se vyslyšet, co jsem zde přečetla.

A omlouvám se, že jsem nereagovala dřív. Jednoduše jsem si nevšimla, že se tu něco řeší. Příspěvky na Gall nehlídám, jen tam kde hraji. :) Nenapadlo mě kontrolovat nástěnku, když se tam běžně nic neřeší, pokud nedám já příspěvek. :)

//Edit Savior: To je celkom divné, že alfu ani len nenapadne skontrolovať nastenku a veci okolo svorky... Tak máš poučenie do budúcna.

Edit: Za tu dobu co jsem alfa, tam nikdy nikdo nic nepřidal. :) Ano, nenapadlo mě to kontrolovat.

Arcanus se představil. Očividně to nebyl můj dlouho ztracený bratr, jelikož mi nepadl do náruče. Přestal jsem si tedy dělat hlavu s tím, odkud ho znám. Mluvil chladně a odměřeně, jako bych mu něco provedl. Mírně jsem se napnul. Pokud jsem se díval naposledy, tohle byla naše smečka a i kdybychom tu mi sami jedli vlčata, mohlo mu to být úplně jedno. Ovšem - věděl jsem, že naše smečka je na tom teď docela špatně. A ocenil bych nějakou tu pomoc.
"Divní vlci?" Naklonil jsem zaujatě hlavu na stranu. Nechápal jsem, proč by někdo ubližoval vlčatům. Myslel jsem si, že Gallirea je velmi poklidná země plná kytiček a radosti. Trochu mě ale překvapilo, že mi tuto informaci přináší zrovna oni, když Elisa sama vyhrožovala, že zabije Gavriila.
To už začala mluvil ona. Její teorie o tom, že bychom měli spolupracovat, protože spolu sousedíme dávala smysl. Pokýval jsem hlavou. Ovšem narážku na rady od Storma jsem nepochopil a koukl se na něj tázavě. Již dlouho jsem s ním nemluvil a popravdě jsem se snažil řídit tím, co mi řekl.
"Rád si poslechnu vaše rady. Pokud je někdo ochoten pomoci, je potřeba si toho vážit," moje ego u toho sice trochu plakalo, ale situace byla těžká. A přátelství mohlo být prospěšné pro všechny.
"Je to velmi zajímavá nabídka," pokýval jsem hlavou. "Předtím než se ovšem na něčem dohodneme, byl bych rád obeznámem s tím, kdo je součástí vaší smečky. Bohužel vás příliš neznám. Jsem ochoten umožnit vlkům volný průchod územím, pokud je před tím budu moci jednotlivě poznat. Tedy každý kdo bude procházet poprvé by se měl pozastavit k rozhovoru," připadalo mi to jako férová nabídka. "Bude tento průchod možný také skrz vaše území? Upřímně si myslím, že nebudeme navštěvovat vaše území nijak často. Ale v případě potřeby by to mohlo být ulehčující," pokýval jsem. "Věřím, že vlčata budou mít ze společných setkání radost," s touhle součástí jsem neměl problém. Hlavně pokud na ně bude někdo dohlížet. "A co se smečkového lovu týče, ten přijímám rovnou. Věřím, že máme ve smečce schopné vlky. Momentálně bude ovšem větším oříškem potravu najít. A na to se bude hodit více jedinců," přikývl jsem. Pohledem jsem poté zůstal na Stormovi. "Co si o tom myslíš ty, příteli?" Pousmál jsem se. Věděl jsem, že rozhodnutí je na mě. Ale Storm byl moudrý a já to nebral na lehkou váhu. Nechápal jsem, proč si to Elisa myslela. "Také by bylo dobré informovat našeho ochranáře, který se snad brzy také dostaví," usmál jsem se. Řešit tuto situaci alespoň odvádělo pozornost od Neyteri.

Zdravím vás, přátelé.
Po přečtení diskuze zde je mi smutno. Přečetla jsem si spoustu kritiky na mou hlavu, kterou nikdo nevyjádřil dříve. Ano jistě, mohla bych této smečce dávat více a omlouvám se těm, kohož očekávání nesplňuje. Opravdu jsem se snažila tuto smečku vést k lepším zítřkům. Ovšem sami se prosím podívejte na sebe, než budete ukazovat prstem. Například - uskutečnilo se několik něherních akcí, kdo z vás se zúčastnil?

Jsem velmi ráda, že jste o smečkovou akci měli zájem. A mrzí mě, že vám její délka nepřišla vhodná. Původně jsem měla ještě větší plány a také jsem čekala, že to zvládneme rychleji. Osobně mi přijde zajímavé se vydat na dobrodružné putování a na delší dobu vypadnout z běžného hraní zde. Ale nejspíše to tak nemá každý.

Je mi líto, že jste získali pocit, že na hru kašlu. Překvapuje mě, že při pohledu na venkovní svět nemá nikdo z Vás pochopení, proč třeba Blueberry není tolik aktivní. Pracuji z domu tolik kolik mohu. A po práci se věnuji do večera škole, zvířeti, příteli. Když večer skončím myslím na to, že se nemohu dostat za svou nemocnou rodinou. Nevím, jak to máte vy - ale před týdnem jsem byla v situaci, kdy jsem neměla peníze ani na jídlo. Natož tak náladu na hraní.

Nyní by se měla situace již vylepšit a pokusím se být aktivnější.

// Omlouvám se, že jsem nepřišla dřív. Je to složité období a mám v něm méně času i chuti než obvykle.

// Ovocná tůň

Když už jsem se konečně odhodlal vydat do našeho lesa, rozhodl jsem se pro rychlé tempo. Jako bych snad mohl dohnat svou nepřítomnost tam, kde mě bylo potřeba. Ale tolik mě to rozčilovalo! Za několik měsíců zde jsem nepotkal téměř ani živáčka a to jsem zde byl sám. A nyní, když se vrátí má smečka, tak se tu seběhne parta nových vlčat a k tomu hromada cizinců. Jak je to vůbec možné?
Dorazil jsem ke skupině tří vlků. Prohlédl jsem si všechny, nikdo se netvářil příliš šťastně. Ale to ani já. Storm, Elisa a pak vlk, který mi byl sice povědomí, ale jeho jméno jsem si nedokázal vybavit. "Zdravím vás," omluvně jsem se na všechny usmál. "Je mi líto, že jsem vás nechal čekat. Slyšel jsem ovšem velmi trýznivou informaci, která mě zasáhla a potřeboval jsem trochu času na její zpracování," věděl jsem, že mě to neomlouvá. Hlavně když Elisa nebyla zrovna hodná holka. "No, nyní již jsem zde a rád vyslyším, co máte na srdci. Nejsem si jist, zda jsme se již potkali. Já jsem Blueberry," usmál jsem se na vlka a naklonil hlavu na stranu. Čím déle jsem zde byl, tím jsem si byl jistější, že jsem ho již potkal. Podle jejich silného podobného pachu jsem odhadoval, že jsou to pravděpodobně dvě alfy stejné smečky.
"Jak se vám daří? Děkuji za to upozornění ohledně kojotů. Žádný nás od té doby nenavštívil, bohužel ale ani jiná zvířata. Ale to jistě pozorujete také," pousmál jsem se. Pozdal jsem z jejich myšlenek, které na mě neustále doléhaly, že o mě nemají nejlepší mínění. Doufal jsem, že se mi to podaří zlepšit.

Naomi pronesla něco, co mnou zachvělo. Neyteri zemřela? Naprázdno jsem polkl. Jak to bylo možné? "Dobře. Děkuji za informaci," zašeptal jsem.
Chvíli na to k nám přišla Aranel. Pokusil jsem se usmál a zamával jsem ocasem. Nechtěl jsem se tvářit jako kakabus, když se vidíme po takové době. Přednesla mi poměrně hodně informací. Očividně se to ve smečce krapet zvrhlo a udála se spousta novinek. Povzdechl jsem si, nejspíše jsem to neměl nechat zajít tak daleko. Měl jsem se vrátit o dost dřív. Jen jsem neměl chuť. Alfování jsem si užíval - někdy. Dokud jsem nemusel nic dělat.
"Smečnový lov zní jako skvělý nápad. Mluvili jsme o tom, že by bylo na pořádku jej vyhlásit. Snad pro to budou co nejdříve vhodné podmínky," pokýval jsem. Byl jsem myšlenkami pořád trochu mimo.
Aranel se rozhodla vrátit do lesa a nabídla mrněti, že může s námi. Pokýval jsem hlavou. "Jen pojď, Gavriile. Potřebuješ se taky hýbat, aby jsi správně vyrostl," řekl jsem přísně a potom se rozešel do lesa.

// Borůvkový les

// Omlouvám se za malou aktivitu. V tomto nešťastném období mám ještě méně času než normálně a chuťi také.

Zdravím!
Jelikož jsem kalendář jen tak obkoukla, nebudu jej hodnotit. V každném případě jsem ráda, že se uskutečnil a byla taková účast!

Prosím za můj 1 bod :D 10 mušlí.

Naomi mě opět opravila. Zamračil jsem se a napřímil. Byl jsem vyčerpaný, tak to bylo. Ani jsem si nepamatoval, kdy jsem se naposledy najedl. Objevilo se tu několik nových krků, já neměl možnost spát už pořádně dlouho. Teď se k tomu přidal strach o Neyteri a nervozita z Naomi. Přes to jsem se zhluboka nadechl a přikývl. "Dobře. Budu rád, když mi pomůžeš. Co myslíš, že se jí mohlo stát?" Zeptal jsem se a zadíval se na ni. Netušil jsem, zda to chci vědět. Ale pravda je lepší, než nejistota.
Všiml jsem si, že se Gav zase probudil. Vypadalo to, že ho to nic nedělání unavuje. "Dobré - ráno?" Zrovna byla noc. Podíval jsem se na měsíc a pohoupl ocasem. Již se výrazně oteplilo, sníh postupně mizel. Sice se pořád držel v poměrně vysokém stavu, ale již to bylo lepší něž dřív. "Myslím, že brzo by se mohla situace zlepšit," zamumlal jsem si pro sebe.

Hrozně moc děkuji všem za účast a "Tadeášovi" za organizaci. Pokud má kdokoliv ze smečky zájem o organizaci akce, klidně se může kdykoliv ozvat do vzkazů a nějak to vymyslíme!

~Nezodpovedne som si rozložila čas a skicu môjho pohľadu na Bluovo alfovanie mám, nestihla som ju poslať, pretože sa mi náhle nakopilo kopec vecí pred konečným dokončením, pošlem ti to sem dodatočne? :) ~Tati

Super akce, děkuju! A prosím o hvězdu do magie vody