Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Wizku se dostavila na párty a já byl za to rád. Slyšel jsem totiž spoustu různých slov o tom, co se dělo a doufal jsem, že ona mi to vše osvětlí. Také jsem byl potěšen, že jako první oslovila mě. „Ahoj, Wizku. Rád tě vidím,“ usmál jsem se na ni. Jelikož Tati říkala, že to nebyla její vina, rozhodl jsem se na ni nezlobit. „Máme tady trochu dilema o tom, co se stalo. Tady ten pán tvrdí, že jste měli přátelský souboj, při kterém on vyhrál. Také Kaya sem přinesla Tati, kterou jsi měla hlídat – ovšem Tati říkala, že to nebyla tvá chyba, ale že se ztratila v dešti. V každém případě bych byl rád, kdybys mě zasvětila to tvé verze příběhu,“ usmál jsem se na ni, aby věděla, že je vše v pořádku.
„To nic, on nic zlého neprovedl. Naštval mě ovšem tím, že vyděsil Tati ohněm a stejně s ním nepřestal, i když to viděl. Nemluvě o tom, že se jí poté vysmíval, že se bojí,“ zavrátil jsem nad tím oči. „Jak vyspělé,“ tohle jsem opravdu nechápal. Vlk se ovšem rozhodl odejít, za což jsem byl rád. Pořád to byl cizinec a já neměl náladu na to, dělat někomu hlídače. Měl jsem starostí víc než dost. Kaya se najednou sebrala a z nějakého důvodu také naštvaně odešla. Její plusové body se tím vynulovali a já byl rád, že mám všechny cizince z krku. Usmál jsem se na Wizku. „Rád bych s tebou něco probral,“ řekl jsem odhodlaně. Poté jsem ale ucítil, že se vrátil Tae. Déšť sice smýval pach krve, ale já zaslechl jeho myšlenky. „Wizku, pojď prosím se mnou,“ poprosil jsem ji a pak už na nic nečekal a rozběhl se za ním. Počítal jsem s tím, že bude vyděšený. „To jsem já, Blueberry!“ Zavolal jsem na něj z dálky. Když jsem se přiblížil, zůstal jsem překvapeně stát. „Tae,“ hekl jsem a dokráčel až k němu. Vypadal hrozně. Neměl jsem ho nikam pouštět samotného. „Co se stalo? Kdo ti to udělal? Bolí to moc?“ Netušil jsem, jak mu pomoci. Sedl jsem si k němu. Původně jsem si chtěl lehnout, ale bahno a mé bříško – to je velké nene. A navíc - co se to se mnou dělo?

// Jsem na oslavě až do večera. Pokusím se večer odepsat, když to nevyjde, tak zítra ráno. :) #vínečko

Pozvedl bych tázavě obočí, kdybych nějaké měl. Ta vlčice naznačovala, jako bych snad nesplňoval její očekávání. "Slyšela jsi o mě?" Zeptal jsem se zaujatě. Určitě nemohla uvěřit tomu, jak úžasný vlastně ve skutečnosti jsem. Myslela si, že sem přišel nějaký sexy polobůh a já byl přitom jenom sexy alfák. Bylo pochopitelné, že byla překvapená. Ach, maličká.
Vlčice se mi také představila a já se pokusil uložit její jméno do paměti, kdyby se rozhodla tudy znovu projít. Dřív bych jej pravděpodobně zapomněl, ale měla na krku zajímavou věc.
Duncan svůj oheň neplánoval uhasit a ještě se chovat jako naprostý blb. Byl drzý na malé vlče a smál se jí, že se něčeho bojí. Vážně si myslel, že by se měl tato chovat? Nejspíše měl podobný vztah k vlčatům jako Elisa. Já taky vlčata neměl rád, ale nebyl jsem bezcitný idiot. "Uhas to," poručil jsem mu přísně. Tímto u mě ztratil plusové body z minulé návštěvy. Naopak Kaya je získala, jelikož se chovala ochranářsky a rozumně.
Řekl mi, že se jednalo o přátelský souboj. Netipoval jsem Wizku na rváře. Navíc Tati pak řekla něco o tom, že jí ublížil a má zranění. "Řekni mi o jejím skutečném stavu více, nebo zažiješ také nějakou tu bolest," začínal jsem být nepříjemný, jelikož jsem byl naštvaný. Ublíží členovi mé smečky, děsí mé vlče a ještě lže?
Kaya dostala další bod, když se snažila pomoci Tati, aby mě měla alespoň trochu raději. Usmál jsem se na ni. "Máš již nějakou smečku?" Zeptal jsem se zaujatě a naklonil hlavu na stranu. Podobná pomoc by se zde hodila. Tati na má slova příliš nereagovala, ale rozplakala se. Nervózně jsem přešlápl a sledoval, jak šla ke stromu. Viděl jsem, jak je to pro ni těžké. "To je v pořádku, Tati. Nejsi hloupá, nic se neděje. A budeš v pořádku. Mrzí mě, že tvé rodině někdo ublížil," řekl jsem upřímně. "Už to nikomu dalšímu nedovolím, dobře? A neboj se! Já měl taky problémy s mluvením, když jsem byl menší. Všechno se to zlepší," začínal jsem ji snad mít opravdu rád? A ona mi řekla něco pozitivního! Jakože haló! Stával se ze mě nejlepší alfák a tatík na světě!
Najednou se sem ovšem sletěla tlupa extrémně roztomilých tvořeníček. "Jéé," usmál jsem se a sledoval, jak si to Tati užívá. Zůstal jsem okouzlen, ovšem jen do chvíle, než odletěli a Tati byla pryč. Málem jsem dostal infarkt! "Oni mi sežrali vlče," zamumlal jsem si pro sebe a rozhlédl se, zda tu není více masožravých roztomilých motýlků. Naštěstí ne. Uviděl jsem pouze nějaké klikyháky na stromě. Zamračil jsem se. Nikdo mi zde nebude dělat graffity. Nějak jsem ale tušil, že je Tati v pořádku a rozhodl jsem se to neřešit.
"Nuž," podíval jsem se na oba vlky. "Toužíte ještě po něčem?"

Duncan vypadal, jako by od poslední návštěvy přišel o polovinu IQ. Mluvil trhaně a zmateně. Nervózně jsem se ošil a v duchu zanadával nad faktem, že se zde Naomi stále neobjevila. "Děkuji, že jste ji přivedli," zopakoval jsem po jejich vyjádření. Doufal jsem, že když už je tady, tak ji co nejdříve odvedou. Také jsem doufal, že za ni nebudou chtít nějakou odměnu.
Řekl mi, že se popral s Wizku. Vypjal jsem hruď. "Proč a kde si se popral s členem mé smečky?" Zeptal jsem se prudce. Pokud někomu z mé smečky ublížil a pak si sem jen tak nakráčel, byl ještě stupidnější, než jsem si myslel. Navíc vypadal, že by mu nakopala zadek i veverka. Vsadil bych se na Wizku.
Vlčice, která se mi ještě nepředstavila, měla dotaz, zda jsem odsud. Takže očividně také nepobrala příliš mnoho inteligence. Blbý a blbější. "Ano," naprázdno jsem polkl. "Mé jméno je Blueberry a jsem alfou této smečky," věřil jsem, že po tomto představení se začne chovat alespoň trochu s větší úctou.
Tati se předemnou opět schovala. Jak překvapivé. Povzdechl jsem si, ale rozhodl jsem se, že ji nebudu provokovat. Věřil jsem tomu, že se to časem zlepší. Řekla mi, že to ona se Wizku ztratila při dešti. Pokýval jsem hlavou. Ulevilo se mi. "Aha, dobře. Tak snad se brzy vrátí, aby se o tebe nemusela bát," usmál jsem se na ni mile. "Děkuji, že jsi mi to řekla. Bál jsem se, že tě Wizku někde nechala. A to by dělat neměla," měl bych Tati nejspíše pokárat, že nedávala pozor. Ale měl jsem v plánu na ni být hodný. Načež ovšem ten extrémně inteligentní debil vykouzlil plamen, který udeřil blízko nás a tu malou vyděsil ještě více. Podíval jsem se na něj a zamračil se. "Prosím?" Zeptal jsem se nechápavě, co to jako vymýšlí. Poznal jsem, že to byl on, díky magii myšlenek. To měl nějakou potřebu zastrašovat vlčata? Podíval jsem se na Tati. "Neboj se, to byl jenom ohýnek. Je to děsivé, taky bych se jich bál. Ale oni nám neublíží, nedovolím to," mrkl jsem na ni. "A mě se taky nemusíš bát, vážně ne. Sice umím používat magii ohně, ale nikdy bych ji nepoužil proti někomu v této smečce. Jste moje rodina. Na druhou stranu, můžeme jít spolu do úkrytu se schovat před deštěm a já ti díky té magii můžu vysušit kožich. Bez ohně - jen teplem," usmál jsem se. Chtěl jsem jí ukázat, že jsem hodný. Doufal jsem, že ti cizinci odejdou a já s ní budu moci mluvit sám.

//Část o motýlkách tedy zatím ignoruji a nahodím ji, až po Tati.

Konečně! Zůstal jsem chvíli sám, jakou já z toho měl radost. Plánoval jsem krátkého šlovíka s tím, že se pak vrátím za Stormem s Aranel. Nu, bohužel. Můj plán tak úplně nevyšel, jelikož se sem opět dovalila skupinka cizinců. Ucítil jsem jejich pachy, načeš následovalo zavytí. Alespoň, že to byla slušná parta. Po chvíli jsem mezi nimi rozeznal i pach toho vlčete, co patřilo k naší smečce, ale moc jsem ho tu ještě neviděl. Otráveně jsem si povzdechl. Naomi by se mohla také konečně zapojit, být ochránce je čest. Napadlo mě chladně.
Rozběhl jsem se směrem, odkud se ozvalo zavytí. Našel jsem zde dva dospělé vlky a Tati. Jednoho z nich jsem již znal, nedávno se zde zastavil. Poměrně drzý vlk, co si povídal s Wizku. Na mě si naštěstí netroufl. Co mě ovšem zaujalo byl fakt, že s nimi nebyla Wizku. Takže další z vlků se vybodl na hlídaní vlčete. Skvělé.
"Zdravím vás," řekl jsem poklidným hlasem a napřímil jsem se. Nehodlal jsem být nijak nepříjemný, jelikož se chovali velmi slušně. "Děkuji, že jste přivedli Tati," usmál jsem se. Nějak jsou usoudil, že to bude smysl jejich návštěvy. "Musím se ovšem zeptat, kde je Wizku?" Tuto otázku jsem směřoval především na to vlče. Od Wizku jsem čekal, že bude zodpovědná a opravdu se postará. Pokud ji opustila, nejspíše budu muset ještě přehodnotit mé plány.

//Odepíši vám ihned zítra ráno. :)

"Pokud je to dobrý ochránce, tak nepochybně ano," usmál jsem se. Věřil jsem tomu. Pokud se vlci uvnitř smečky pohádají a vzájemně napadnou, měl by zde být někdo, kdo je zastaví. Kdo zhodnotí situaci. Pamatoval jsem si dobře, jak jsem se pohádal s Taillou natolik, že mi těžce ublížila. Nenáviděl jsem ji za to tak dlouho a nikdy jsem jí to popravdě neodpustil. Od počátku jsme byli rivalové. Vadilo mi, že pro sebe získala Storma. A teď když byla pryč, tak se stejně nic nezměnilo. Věděl jsem, že můj nikdy nebude. A vidět ho smutného je ještě horší, než ho vidět s ní.
"Kromě ochránce a lovce můžeš být ještě pečovatel nebo učitel. Je to více méně to stejné, prostě se staráš o vlčata. Vychováváš je, dáváš na ně pozor a učíš je novým věcem," mrkl jsem na něj. "U nás ve smečce se o tuto funkci stará Aranel. Rád bych ale, aby ji získala i Wizku, jelikož má k vlčatům velmi dobrý vztah," usmál jsem se. Zvláštní, že zrovna ona sem tenkrát přišla s tak odpornou vlčicí.
"Potom samozřejmě Alfa, ta se stará o celou smečku a řídí ji. Beta je její zástupce. To jsou všechny hlavní funkce, řekl bych. Určitě bychom si mohli ještě najít komika smečky, který nás bude bavit!"
"Doufám, že nemáš pravdu. Snad jí její vlastní alfa domluví," pousmál jsem se. Nechtěl jsem, aby plán zkrachoval na nějaké protivné samici. "Kde jsi se s ní vlastně potkal?" Zeptal jsem se se zájmem. Pokud to bylo na jejich území, tak bych se vůbec nedivil, že byla nepříjemná. I když mi cizí vlčata taky přivítali.
Čekal jsem, jak přijme smrt. Je to těžké téma a nejspíše jej nebude ani schopen zpracovat. Jeho reakce mě mile překvapila. "Bohužel, Tae. Je mi to líto, ale vlci co přejdou na druhou stranu se již nemohou vrátit zpátky," byl jsem na něj hrdý, jak to vzal. Těžko ovšem říci, zda to opravdu pochopil. Viděl jsem na něm ale, že je z toho posmutnělý.
Zeptal se mě, zda ho nechám jít samotného se napít. Nejistě jsem zaváhal. "D-dobře. Věřím, že to zvládneš. Slib mi ale, že půjdeš jen k tůni a zpět. Žádné výlety mimo území sám, slibuješ?" Naléhal jsem na něj. "A kdyby jsi viděl cokoliv nebezpečného, ihned zavyj a mi ti přiběhneme na pomoc," slíbil jsem mu. Nelíbilo se mi to, ale dokud bude na území, mělo by to být v pořádku. Navíc u tůňky byla pořád Naomi.

Zamračil jsem se. Whiskey u mě měl už spoustu černých puntíků a rozhodně to nebylo v jeho prospěch. "Tak o tom si s ním budu muset promluvit," řekl jsem neutrálně. Nechtěl jsem znít před ním naštvaně, aby se mě nebál. Ale takové chování opravdu nebylo na místě. Kdo by opustil malé vlče na hranicích? Nebo mimo ně?
"To máš pravdu, jsou to opravdu divní vlci. Asi to nemají v hlavě v pořádku. Je potřeba si dávat pozor, dobře? A buď rád, že sem moc cizích vlků nechodí. Ochránce hlídá hranice a cizince, musí ale taky dávat pozor na bězný provoz smečky. Co kdyby se někdo uvnitř pohádal? Ochránce to musí vyřešit," chtěl jsem ho povzbudit.
"Lucy by měla být jejich lovec a měla by nám pomoci sehnat nějaké jídlo. Určitě máš také hlad, že?" Já měl hlad jako vlk!
On měl ještě naději, že jeho sourozenci nebudou neslušné pijavice cucající štěstí a radost. "Pokud budeš chtít, pomůžeme ti je najít. Určitě ale nechoď sám. Můžeš se domluvit třeba s Wizku, jestli by tě neprovedla? Až se sem vrátí? Ona je šikovná a věřím, že by se o tebe postarala," mrkl jsem na ni.
Jeho otázka mě zaskočila. Znejistěl jsem, tohle jsem ještě nikdy nikomu vysvětloval nemusel. Rozhodl jsem se tomu postavit čelem. Někdo mu to musel opatrně vysvětlit a čím dřív se s tím smíří, tím lépe. "Znamená to, že už není mezi námi, víš?" Sklopil jsem pohled. "Je na druhé straně tohoto světa. My ji bohužel nevidíme, ale jsou tam ti, kteří už nejsou s námi. Ti, kterým se něco stalo. Umřeli," nechtěl jsem to poslední slovo říkat. "Ty ji nevidíš, ale ona tě teď už určitě pozoruje a bude na tebe vždy dávat pozor," slíbil jsem mu. Doufal jsem, že nebude příliš smutný. Chtěl jsem to takhle zaobalit.

Očekával jsem, že Storm půjde se mnou. Chtěl jsem jeho přítomnost jen a jen pro sebe. Chyběl mi, pořád jsem ho bral jako nejlepšího kamaráda a v podstatě jediného. Ucítil jsem ovšem pach Aranel a Storm za mnou nešel. Spojil jsem si tyto dvě věci dohromady a usoudil jsem, že nejspíše zůstal s ní. Co mě mírně znepokojilo bylo to, že jsem necítil pach Gavriila. Doufal jsem, že Aranel si jej vezme na starost. Přisoudil jsem to tedy tomu, že pouze všechny pachy přehlušili ten jeho a je v pořádku. Byl jsem teď na cestě za jiným opuštěným vlčetem.
Tae si spokojeně vylehával na skalisku, vypadal docela majestátně. Nejspíše byl perfektně zdravý, což mi přineslo úlevu. Kdyby se mu něco stalo, byl bych za ještě většího vola než nyní. Popis jeho výpravy mě ale zarazil. Nespokojeně jsem si mlasknul. Očividně měl velké štěstí. „Jsi statečný a šikovný, že jsi to zvládl sám. Přes to bych tě ale chtěl poprosit, abys to znovu nedělal,“ přísně jsem se na něj podíval. „Byl bych rád, kdyby se žádné z vlčat nikde samo netoulalo. Před chvílí zde byly alfy sousední smečky a prozradily mi, že se v okolí pohybují velmi zvláštní vlci. Nebezpeční, útočící na vlčata. Věřím, že jsi silák! Ale přeci jen budu rád, když se budeš držet s někým dospělým, dobře? Také pokud budeš chtít opustit smečku, vždy by si to měl někomu říct, abychom se o tebe nebáli,“ doufal jsem, že to pochopí. Netušil jsem, jak rozumí záležitostem smečky. Ale bylo to důležité.
Usmál jsem se. „Tak to jsi moc hodný, že hlídkuješ. Zhostil ses správně své funkce! Myslím, že by z tebe mohl vyrůst silný ochránce smečky, co myslíš?“ Usmíval jsem se. Naomi by se mohla stát mou polovičkou, kdyby měla zájem. Tím jsem si nebyl nyní úplně jist.
„Popravdě těžko říci. Smečky se často rozpadají a začínají nové. Vím jistě jen o tom, že hned kousek tímto směrem je Asgaarská smečka. To jsou naši přátelé a domluvili jsme se s nimi na tom, že přivedou jejich vlčata, abyste se mohli spřátelit. Těšíš se?“ Usmál jsem se na něj.

Poslouchal jsem Stormovo vysvětlování s jeho odchodem. Pokýval jsem na souhlas. Nebyl jsem moc rád, že v této době bude odcházet, ovšem dokázal jsem to pochopit. To jméno mi sice nic neříkalo, ale chápal jsem důležitost přátelství. "Doufám, že jej najdeš," usmál jsem se na něj povzbudivě.
Po mé otázce Storm nějakou dobu mlčel. Jeho odpověď nebyla moc nadšená, ale byla pozitivní. Chápal jsem to a pokýval. "Děkuji, že to přijímáš. Jsem za to opravdu rád. Nerad na tebe házím tuto tíhu, ale upřímně - komu jinému? Naomi získala post ochránce a Aranel je nyní potřeba jako pečovatelka. Zbytek vlků zde v podstatě není," zamračil jsem se. "Budu tedy velmi rád, pokud mi s tímto pomůžeš," myslel jsem to opravdu upřímně. "A snad se brzy objeví noví vlci, kteří budou věrní naší smečce a zaslouží si čestné místo. A máme tu ty vlčata. Tae se ihned hlásil o funkci, můžeme je již od malička učit a zjistit, v čem vynikají. Potřebujeme lovce, možná by to mohla být jeho přednost. Tati jsem neměl moc šanci poznat, ale třeba jí to taky půjde. A Gavriil," uchechtl jsem se. "Momentálně vypadá tak, že by nám mohl jedině dělat maskota. Je to hrozný lenoch," ale to mi dost vyhovovalo.
Téma Neyteri mi jen potvrdilo, co jsem již tušil. Smutně jsem sklopil pohled a lehl si. Nyní to již bylo jisté. "Tak je to pravda," vydechl jsem. Tolik mě nyní mrzelo, že jsem ji tak dlouho neviděl. Po dlouhou dobu byla mému srdci neskutečně blízko. "To je mi líto," věděl jsem, že i pro něj byla blízká. Bylo mi ovšem líto, že mi to Storm neřekl dřív. To si nepamatoval, co pro mě znamená?
"Ano, to zní rozumně. Kdo ví, jestli k nám půjde," postavil jsem se. Nejraději bych se někam schoval a plakal, místo toho jsem se ale rozhodl zahltit jinými věcmi. Rozešel jsem se tedy směrem za tím vlčetem. Našli jsme ho poměrně snadno. "Zdravím," usmál jsem se na něj a prohlédl si ho. Nevypadal, že by byl zraněný. "Všechno v pořádku? Kdepak máš nějaký doprovod?" Pamatoval jsem si, že naposledy mluvil o strážení hranic. To tady teď dělá?

Zdravím Vás!

Děkuji za ni a reaguji na diskuzi níže. Vznesli jste námitky a já bych je rád vyslyšel.
Než se ovšem vrhneme na změny v postavení ve smečce, či pravidlům o aktivitě - rád bych se zeptal vás, co si přejete. Vím, že jste to již napsali níže. Pro přehlednost a ucelení bych ale byl ráda, aby se každý člen smečky zúčastnil této akce/neakce. Bude za to odměna, ovšem hlavní motivací by pro vás měla být budoucnost této smečky. :) Čas na odpovědi máte do 3.5.2020

Proto vás prosím, zda byste mohli zodpovědět mě do vzkazů několik prostých otázek.

1) Jaká jsou vaše přání, co se týče vašeho vlka ve smečce? Máte vysněnou pozici? Postavení?

2) Jakou sami u sebe očekáváte v budoucnosti aktivitu? Plánujete se více zdržovat ve smečce? Druhá část otázky je směřována hlavně na Whiskeyho a Nefret.

3) Jaká je vaše představa o neherních akcích, kterých byste se chtěli zúčastnit?
Byli zde totiž připomínky, že by to chtělo více neherních akcí. Nedávno zde Taenaran vyhlásil jednu z nich a většina z vás se nezúčastnila. Proto se ptám - jakých akcí byste se chtěli zúčastnit?

4) Pokud máte jakoukoliv další připomínku, radu tip - ráda jej vyslyším.

BONUS: Pokud na konec těchto odpovědí připojíte nějaký kreativní výtvor, můžete očekávat zvýšenou odměnu a hlubokou poklonu od všech!

Děkuji všem předem za účast.

Storm mi sdělil polohu svěch nezvěstných vlčat a já se usmál. Výborně, vypadalo to, že by nikdo neměl být sám. Začínal jsem být ale trochu nervózní z toho, kde je Aranel s Gavriilem. Nechtěl jsem to přiznávat, ale ten prcek byl se mnou poslední dobou pořád a teď mi chyběl.
Arcanus navrhl, abych apeloval na své členy. "Musím říci, že mi přijde podobné pravidlo samozřejmostí. Bohužel, ne všichni členové ho dodržují. Děkuji za tvou radu, budu na vlky více tlačit. Přeci jen - pokud se někdo přidá ke smečce, tak je zde z nějakého důvodu," pousmál jsem se.
Elisa se rozloučila a rozběhla se pryč ze smečky. "Uvidíme se," přitakal jsem a rozloučil se s ní i s Arcanusem. Následně jsem se podíval tázavě na Storma. "Máš v plánu s nimi někam jít?" Zeptal jsem se tázavě a prohlížel si jej. Nebyl jsem si jistý, zda jsem to již měl pochytit z rozhovoru či ne.
"Jsem rád, že tě zase vidím. Byla to dlouhá doba. Jsi v pořádku? Naomi mi již vyprávěla, co se přihodilo," pousmál jsem se. "Nevím, co bych si bez někoho z vás počal," řekl jsem upřímně.
Chvíli jsem přemýšlel a pak se na něj zadíval. "Mohu se tě na něco upřímně zeptat? Uvědomuji si, že je potřeba zvolit někoho, kdo mě bude případně zastupovat. Nejsem si ovšem jistý, kdo by to měl být. Většina vlků zde má toulavé nohy, nebo je zde krátce. Jediný komu bych podobné postavení svěřil jsi ty, ale nevím, zda se cítíš na to být betou," podíval jsem se na něj. Myslel jsem to upřímně. "Vím, že si zasloužíš lepší postavení než kappa. Jen potom co jsi mi předal alfování jsem věřil, že budeš rád za odpočinek od všech zodpovědností. Kdyby jsi ovšem měl zájem, rád tě uvítám na této pozici. Věřím ti celým svým srdcem," usmál jsem se na něj. "Ale pokud se na to necítíš, tak to pochopím," nemyslel jsem to tak, že by to nezvládl. Ale již si své roky ve vedení odsloužil. Ztratil lásku. Možná již chtěl prostě jen klid.
"Nevíš náhodou něco o Neyteri?" Zadíval jsem se na něj a v obličeji se mi opět objevil strach. Doufal jsem, že by mi řekl, kdyby se jí něco opravdu stalo.
Ucítil jsem pach příchozího, bylo to jedno z těch vlčat. A přišlo samo? Nespokojeně jsem se ošil a zavyl jsem na znamení, aby se Taenaran přesunul k nám. Chtěl jsem si s ním promluvit, co se stalo a kde je Whiskey.

„Styx?“ Nemusel jsem nad tím vůbec přemýšlet. „Tu si pamatuji velmi dobře a hádám, že i zbytek smečky,“ mračil jsem se. Právě díky ní jsem pochopil, že Naomi se na tuto pozici hodí. Ale je pravda, že neplnila svou funkci nejlépe. Teď tu nebyla, měla hlídat hranice. „Pamatuji si ji. Budeme na ni dávat pozor,“ podíval jsem se na Storma. „Naomi ovládá velmi dobře magii iluzí, pokud se nepletu. Jistě by mohla vlčatům ukázat její obraz, ať si na ni dávají pozor,“ přišlo mi to jako dobrý nápad.
„Někdo by měl ovšem vlčata neustále hlídat. U nás se o to stará Aranel a Wizku. Gavriil je právě s Ar,“ otočil jsem se k tůňce. „Hádám, že brzy dorazí. Nevíš, kde se nachází Wizku s vlčaty?“ Předpokládal jsem, že jsou s ní, jelikož jsem jí je dal na starost.
Arcanus zmínil ještě druhého hrozivého vlka. Pokýval jsem hlavou. „Dáme si pozor. Nevím zda mi to budete věřit, ale jsem překvapen. Žiji zde již dlouho, ale nikdy jsem se s podobným chováním nepotkal. Nikdo nevyhrožoval žádné smečce, kde jsem žil. Možná ten hlad dělá zlo, nebo jsem měl jen velké štěstí. V každém případě bude vzájemná pomoc na místě,“ i když jsem cítil, že si budují dominantní pozici. Bylo to ovšem pochopitelné. Očividně byla jejich smečka na lepší úrovni.
„To zní velmi dobře. Poznáme se a následně můžeme začít spolupráci. Pokud to bude za těchto podmínek, přijímám vaši dohodu,“ velké rozhodnutí. Měl bych mluvit s ostatními ve smečce? Možná. Ale já byl alfa a tohle bylo dobré pro naše přežití. Všichni to museli vědět.
Elisa zmínila schopného lovce. Přikývl jsem. „Rád bych vyčlenil někoho ze smečky, kdo by mohl zastávat tuto pozici, ovšem adeptů moc nemáme. Stormův syn Whiskey by se na tuto pozici hodil, ale bohužel má toulavé boty. Až se sem vrátí, jistě si o tom s ním promluvím,“ měl by se vrátit domů. Nebo tomu již nebude moci říkat domov, podobně jako Nefret.
Elisa navrhla možné znamení pro případ nouze a já souhlasně pokýval. „Ovládám magii na vysoké úrovni, jsem schopen také vysílat tyto zprávy. Nepochybně tím pádem nebude o komunikační kanál nouze,“ jeden problém se mohl odškrknout. „Mimo smečku téměř nechodím, takže to nebude problém,“ podíval jsem se na Storma. Ten ji také ovládal, ale nechtěl jsem to říkat za něj. Magie mi přišli jako něco osobního.
„Děkuji za radu. Rozhodně zvážím možnost toho, abych vybral svého zástupce. Naomi není špatný ochranář. Bohužel, nedávno se velká část členů smečky vrátila z výpravy a Naomi je z toho velmi unavená. Potřebovala by něco zakousnout. Jako všichni,“ také jsem již ztratil nějaká ta kilečka. „Dokud nezvolím oficiální betu, Stormovi věřím. A v mé nepřítomnosti můžete jednat s ním,“ podíval jsem se na něj. „Pokud tedy souhlasíš,“ usmál jsem se. Vlastně mě napadal jako jediný na tuto pozici.
Storm souhlasil s jejich plánem. Byl jsem za to rád, také se mi líbil. Byl to můj nejlepší přítel a na jeho názoru by mi záleželo, i kdyby nebyl bývalou alfou. „Děkuji, příteli. Tím pádem si myslím, že bychom do toho mohli jít,“ pokývl jsem. „Samozřejmě za podmínek, o kterých jsme mluvili. Také bych byl rád, kdybychom se mohli domluvit na tom, že pokud by se jedna ze stran necítila následně v tomto spojení dobře, bylo by možné z dohody přátelsky odstoupit,“ pousmál jsem se. „Věřím ovšem, že to nebude potřeba,“ znělo to vše rozumně.

Doufám, že se to zlepší. :) Pokusím se vyslyšet, co jsem zde přečetla.

A omlouvám se, že jsem nereagovala dřív. Jednoduše jsem si nevšimla, že se tu něco řeší. Příspěvky na Gall nehlídám, jen tam kde hraji. :) Nenapadlo mě kontrolovat nástěnku, když se tam běžně nic neřeší, pokud nedám já příspěvek. :)

//Edit Savior: To je celkom divné, že alfu ani len nenapadne skontrolovať nastenku a veci okolo svorky... Tak máš poučenie do budúcna.

Edit: Za tu dobu co jsem alfa, tam nikdy nikdo nic nepřidal. :) Ano, nenapadlo mě to kontrolovat.

Arcanus se představil. Očividně to nebyl můj dlouho ztracený bratr, jelikož mi nepadl do náruče. Přestal jsem si tedy dělat hlavu s tím, odkud ho znám. Mluvil chladně a odměřeně, jako bych mu něco provedl. Mírně jsem se napnul. Pokud jsem se díval naposledy, tohle byla naše smečka a i kdybychom tu mi sami jedli vlčata, mohlo mu to být úplně jedno. Ovšem - věděl jsem, že naše smečka je na tom teď docela špatně. A ocenil bych nějakou tu pomoc.
"Divní vlci?" Naklonil jsem zaujatě hlavu na stranu. Nechápal jsem, proč by někdo ubližoval vlčatům. Myslel jsem si, že Gallirea je velmi poklidná země plná kytiček a radosti. Trochu mě ale překvapilo, že mi tuto informaci přináší zrovna oni, když Elisa sama vyhrožovala, že zabije Gavriila.
To už začala mluvil ona. Její teorie o tom, že bychom měli spolupracovat, protože spolu sousedíme dávala smysl. Pokýval jsem hlavou. Ovšem narážku na rady od Storma jsem nepochopil a koukl se na něj tázavě. Již dlouho jsem s ním nemluvil a popravdě jsem se snažil řídit tím, co mi řekl.
"Rád si poslechnu vaše rady. Pokud je někdo ochoten pomoci, je potřeba si toho vážit," moje ego u toho sice trochu plakalo, ale situace byla těžká. A přátelství mohlo být prospěšné pro všechny.
"Je to velmi zajímavá nabídka," pokýval jsem hlavou. "Předtím než se ovšem na něčem dohodneme, byl bych rád obeznámem s tím, kdo je součástí vaší smečky. Bohužel vás příliš neznám. Jsem ochoten umožnit vlkům volný průchod územím, pokud je před tím budu moci jednotlivě poznat. Tedy každý kdo bude procházet poprvé by se měl pozastavit k rozhovoru," připadalo mi to jako férová nabídka. "Bude tento průchod možný také skrz vaše území? Upřímně si myslím, že nebudeme navštěvovat vaše území nijak často. Ale v případě potřeby by to mohlo být ulehčující," pokýval jsem. "Věřím, že vlčata budou mít ze společných setkání radost," s touhle součástí jsem neměl problém. Hlavně pokud na ně bude někdo dohlížet. "A co se smečkového lovu týče, ten přijímám rovnou. Věřím, že máme ve smečce schopné vlky. Momentálně bude ovšem větším oříškem potravu najít. A na to se bude hodit více jedinců," přikývl jsem. Pohledem jsem poté zůstal na Stormovi. "Co si o tom myslíš ty, příteli?" Pousmál jsem se. Věděl jsem, že rozhodnutí je na mě. Ale Storm byl moudrý a já to nebral na lehkou váhu. Nechápal jsem, proč si to Elisa myslela. "Také by bylo dobré informovat našeho ochranáře, který se snad brzy také dostaví," usmál jsem se. Řešit tuto situaci alespoň odvádělo pozornost od Neyteri.