Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Rozhovor s Wizku a milostné rady museli počkat na později. Vlčice se přišla pouze na něco zeptat. Nezněla příliš přívětivě, ale její dotaz mi osvětlil proč. Měl jsem na starosti tři vlčata a dokázal jsem si dobře představit, jaká musí být podobná ztráta. Bohužel jsem jí nedokázal pomoci. Pomalu jsem zavrtěl hlavu. „Je mi líto, ale neviděli jsme ji,“ podíval jsem se tázavě na Wizku, zda souhlasí. „Pokud by se tu ovšem objevila, rádi ji přivedeme domů. Pokud mi tedy prozradíš, kde to je,“ pousmál jsem se. Chtěl jsem být s ostatními za dobře. Hlavně v době, kdy se zde potulovala taková verbeš. „Jsi na její hledání sama? Nechci být vlezlý, ale pomoci. Určitě bych nasadil na hledání více sil. Nechci tě zbytečně strašit, ale nedávno jedno z našich vlčat napadl cizí vlk. A podle toho co jsme slyšeli, není sám, kdo útočí na vlčata,“ oklepal jsem se. „Ale věřím, že není čeho se bát a najde se,“ mrkl jsem na ni mile. Ovšem uvnitř jsem si tak jistý nebyl. Tae vypadal dost zpustošeně a mě štěstí, že utekl.

„Borůvková smečka je ta nejlepší rodina, jakou jsem mohl mít. O to s kým sdílíš krev přece vůbec nejde,“ spokojeně jsem zamával ocasem. Wizku mi dokázala velmi rychle zlepšit náladu a já za to byl rád. „Udělal jsem ovšem rozhodnutí. Nefret již do této smečky nepatří. Nevím, kde se nyní nachází, ale za celou dobu mého alfování jsem ji tu viděl asi dvakrát. Věřím, že se to Stormovi a Naomi nebude líbit. Bohužel i takové rozhodnutí je potřeba dělat. Musím myslet na všechny členy smečky a nechci se o ni nadále bát a počítat s ní, když ona s námi nepočítá,“ bylo to nepříjemné, ale bylo to tak. „Jen nevím, jak to říct Stormovi. Bojím se, mi to bude mít za zlé,“ nejistě jsem mlaskl.
Nemohl jsem si nevšimnout, že Wizku můj zvýšený hlas rozhodil více, než bych čekal. Byla velmi citlivá, často nejistá. Bylo to zvláštní sledoval její rychlé změny emocí. „Mohu se tě na něco upřímně zeptat?“ Mohlo to vyznít trochu drze. „Mám pocit, že máš často strach z věcí, kterých se bát nemusíš,“ mluvil jsem nejistě a potichu. Nechtěl jsem ji urazit.
„Doufám v to, že se někdo takový najde brzy. Již mě nebaví, že jsem sám,“ uchechtl jsem se. Pravděpodobně jsme se s Wizku tímto vzájemně zaškatulkovali do frienzone vztahu.
Překvapovala mě míra odhodlanosti, se kterou Wizku obhajovala toho vlka. Jako bych řekl, že mu chci sníst ocas. „Já proti němu nic nemám. Respektuji, že se tak cítí. A určitě si na to také zvyknu. Jen už jsem na tomto světě dost dlouho a je pro mě těžké si zvykat na nové věci,“ zasmál jsem se. „Ale věř mi, mám zkušenosti s tím, jaké to je být jiný. Makadi u nás bude mít bezpečné místo, o to se postarám,“ usmál jsem se. „Je to krásná slečna,“ dodal jsem k ní stručně a tím souhlasil s tím, jak Wizku zdůrazňovala její pohlaví.
Pokýval jsem hlavou a usmál jsem se. Zamilovanost je krásná. „Měla by ses s ní blíže seznámit,“ pobídl jsem ji. „Pokud to nezkusíš, budeš toho litovat. Navíc jste teď spolubydlící, tak to bude přirozené, že ji chceš poznat. Já bych si zase rád promluvil s Makadi,“ divné věci mě taky tak trochu přitahovali a on byl prostě zvláštní. Nejspíše to křičelo malér.
Uslyšel jsem zavytí a povzdechl jsem si. Další návštěvník naší skvělé smečky. Snad začala turistická sezóna nebo co. Pro dnes jsem měl dostatek nových členů, přes to jsem se rozhodl rekrutovat další. „Doprovodíš mě?“ Usmál jsem se. Nyní jsem jí to nabídl sám. Nečekal jsem na odpověď a rozběhl se směrem za dalším návštěvníkem. Stávali jsme se nějak populárními.
Zastavil jsem kousek od nově příchozí vlčice a změřil jsem si ji pohledem. Vypadala otrhaně a slabě. Usmál jsem se na ni se vzpřímeným postojem. „Vítám tě v Borůvkové smečce. Co tě k nám přivádí?“ Prohlížel jsem si ji. Nikdy jsem ji ještě neviděl. Vypadala vážně a mírně nešťastně. Na krku měla nějakou ozdůbku, to už mě nepřekvapovalo, spousta vlků měla nějaké srandičky. Spíš mě zaujala jizva na jejím boku. Doufal jsem, že nebude působit problémy.

Zamyšleně jsem se na ni zadíval a vybavil si toho boha. „To netuším, popravdě. Když jsem tam byl, jiného vlka jsem neviděl. Ale nedivil bych se, kdyby ano. Bylo to tam nádherné,“ zasněně jsem si povzdechl. Musím se tam zase někdy zajít podívat a pozdravit toho krasavce.
Zeptala se, co provedla má sestra. Mlaskl jsem a přemýšlel, kde začít. „Neviděl jsem ji velmi dlouho, takže jsem měl radost, když jsem ji potkal v tomto světě. Počítal jsem s tím, že budeme rodina. Že se budeme scházet. Věděla, kde žiji a už neskutečně dlouho za mnou nepřišla. Myslel jsem si, že možná odešla. Nedávno se ale prohnala tímto územím, ani nezastavila na slovo. Takže tady pořád je, ví kde jsem, ale nikdy za mnou nepřišla. Já netuším, kde žije. Nemám ji jak najít,“ zamračil jsem se a srst se mi mírně naježila. Rozčilovalo mě to. Připadalo mi to jako vrchol drzosti.
Wizku se mi pokusila dát naději, že se Suzume možná někdy vrátí. Zavrtěl jsem prudce hlavou. „Já ho už zpátky nechci. Kdyby mě miloval, nikdy by neodešel. Je pryč a já doufám, že už ho nikdy – NIKDY – neuvidím,“ tohle bylo dosti mládežnické chování. Omluvně jsem se na ni podíval. Měl bych být vyspělí super alfa jako vždy. Ale Suzume mi rozmačkal srdce na kaši a já bych chtěl rozmačkat jeho hlavu, dokud neuvidím jeho mozek téct ušima. Raději jsem všechny své pocity cpal do této nenávisti, než naivně doufat, že se za mnou jednou vrátí.
Zeptala se mě na otázku, která mě zaskočila. Pohodil jsem ocasem. „Vypadala, že je to silná vlčice. Že se ničeho nezalekne, to se mi na ní líbilo. Působila taky trochu protivně a odtažitě, ale to se snad zlepší. Do oka mi padl spíše ten vlk, ale nejsem si jistý, co je s ním vlastně špatně. Byl takový nejistý a skoro celou dobu mlčel. A ještě to s tím pohlavím,“ mlaskl jsem. Vlk byl prostě vlk. Nechápal jsem, co to mělo znamenat. „Ale tobě se zalíbila, že?“ Usmál jsem se.

Wizku se mě jemně dotkla, bylo to konejšivé a já se na ni usmál. Ona teď byla šťastná a já jí to nehodlal kazit. Ani náhodou! Navíc jsem měl taky dobrou náladu a chtěl jsem si ji udržet. Vše se dařilo skvěle. Smečka byla na lovu, měli jsme nové otroky. Mé osamělé srdce muselo počkat na jindy.
„Borůvková poradna zní skvěle. Věřím, že každý by měl něco na srdci. Budeme vybírat poplatky?“ Zasmál jsem se. Pár kamínků do mé skrýše by bylo fajn.
Wizku vypadala z mého vyprávění unešená. Netušil jsem, která část ji tak dostala, ovšem byl jsem za to rád. Vlci často poslouchali, ale reálně ani nevnímali, co říkáte. U ní jsem měl pocit, že ji to opravdu zajímá. Proto jsem se rozhodl, že budu pozorně poslouchat její příběh.
Zmínila se, že má celkem čtyři sourozence. Uznale jsem pokývl, početná rodina. Zmínila také nějakou blízkou kamarádku a její problém s lovem. Chápavě jsem pokýval, úplně jsem na to zapomněl, že nerada loví. Najednou jsem více chápal, proč nešla se Stormem. Popravdě – ani pro naši smečku to nebylo zrovna přínosné. Ale pokud bude hlídat vlčata, dostane za to najíst. A vlčata může naučit lovit i někdo jiný.
„Třeba tě ještě osud překvapí a přivede ji do této země. Nebo někoho ze sourozenců. Moje sestra se tu kdysi objevila a to jsem myslel, že už ji nikdy neuvidím,“ chvíli jsem mlčel. „Pak už jsem ji ale nikdy neviděl. Mrzí mě to, vzhledem k tomu, že ví kde bydlím. Já netuším, kde ji hledat,“ přiznal jsem. „A teď už ji ani najít nechci,“ zase jsem sklouzával k depresivním tématům. Usmál jsem se na ni. „Ale u tebe by to určitě bylo jiné.“
Wizku mi položila poměrně netaktní otázku. Překvapeně jsem zamrkal a mírně sebou cukl. Jistě, nezmínil jsem, že je bývalý. „On,“ odmlčel jsem se. Přemýšlel jsem, jak začít. „Začal se toulat. Vracel se za mnou minimálně, nebral mě na jeho výlety sebou. Dlouho jsem ho neviděl a pak jsem ho vždy potkal s jednou jeho kamarádkou,“ zamračil jsem se. „Popravdě nevím, co se stalo. Jednoho dne odešel a už se nikdy nevrátil,“ sklopil jsem pohled. Sice už to bylo dlouho, ale ta nevědomost na tom byla nejhorší. Kdybych aspoň věděl, co jsem udělal špatně. V hlavě jsem předpokládal, že odešel s tou příšernou ošklivou smradlavou Winter.
Podíval jsem se na Wizku a usmál jsem se. „Už je to ale dlouho a přenesl jsem se přes to,“ to byla pravda tak napůl.

Sledoval jsem, jak během mého monologu roste úsměv Wizku. Téměř pulzovala nadšením. Výborně, konečně reakce jak se patří. Nebyl jsem zvědavý na další kyselé výrazy. A přijala mou nabídku! Kdybych mohl, zatančil bych tu vítězný tanec. Ovšem má sebeúcta mi to nedovolila. Tohle byl velký krok. Jistě, Aranel již tuto funkci měla, ale pochyboval jsem, že by zvládla neustále hlídat tři mrňata. Musel jsem si s ní ovšem také promluvit, zda s touto funkcí stále počítá.
Wizku byla tak nadšená, že jsem ucítil na hrudi zvláštní hřejivý pocit. Dlouho jsem nic podobného nepocítil. Byl jsem šťatný spolu s ní a taky hrdý. „Nemáš za co. Já jsem moc rád, že jsi k nám přišla. Tato smečka by bez tebe již nebyla kompletní,“ myslel jsem to vážně. Udělal jsem k ní nejistý krok blíž. Tahle chvíle ve mně prohlubovala naše spojení.
Zeptala se na Tati. „Popravdě nevím,“ odmlčel jsem se. „Ale je v pořádku,“ tak nějak jsem to věděl. „Odneslo ji nějaké kouzlo. Slétlo se okolo ní hodně motýlků a puf – byla pryč,“ zasmál jsem se. Bylo to zvláštní, že mě to neznepokojovalo. Jako by mi něco obsadilo mozek.
Všiml jsem si, že z mé přátelské nabídky je mírně nesvá. Jen jsem se usmál. „Nemusíš mi říkat nic, co nechceš. Neboj se. Jen sám dobře vím, jak je těžké, když musíš vše držet uvnitř. Dlouho jsem neměl ke komu mluvit,“ chvíli jsem mlčel. „Popravdě mám pocit, že pořád nemám,“ nechtěl jsem dát najevo své problémy. Ale vždy jsem byl hodně společenský typ. Storm byl můj nejlepší kamarád, ale nemohl jsem s ním mluvit o všem. Nějak jsem se necítil komfortně mu vyprávět o mých pocitech. Miloval jsem ho a on to nikdy neopětoval. Od chvíle, kdy jsem mu to prozradil, jsem se před ním cítil nesvůj.
Z přemýšlení mě vytrhl její hlas. Posadil jsem se. „To bude dlouhý příběh,“ upozornil jsem ji a uchechtl se.
„Když jsem přišel do tohoto světa, byl jsem si velmi jistý tím, že chci najít smečku. Kdybys mě potkala tenkrát, ani bys mě nepotkala. Byl jsem úplně jiný,“ uchechtl jsem se. „Takový šašek. Prošel jsem tady hodně smeček. Chtěl jsem se podívat, jak to kde vypadá. Vždy jsem jen pozdravil, poptal jsem se na pár věcí a odešel jsem. Zaujala mě pouze Zlatavá smečka, ale bohužel tam v té době nebyla alfa a poslali mě pryč. Poté jsem ovšem potkal Lexiett. Bylo to ještě vlče, když jsem ji poznal. Ale já si s vlčaty tenkrát rozuměl perfektně. Okamžitě jsme se skamarádili a dovedla mě do Borůvkového lesa. Tenkrát zde byla alfou Hotaru a její partner Angelus. Tailla, Stormova zemřelá partnerka, o tom věděla. Že jsem prošel hodně smeček a vzala to tak, že jsem nerozhodný. Snažila se přesvědčit celou smečku, aby mě neměli rádi. Hotaru mi ovšem dala šanci a udělila mi pozici omegy,“ musel jsem se zasmát. Nejhorší možná pozice ve smečce, ale já byl i za ni šťastný. „Časem jsem se vyškrábal na Kappu. Miloval jsem tu smečku. Byli jsme rodina. Bylo zde mnoho vlků, které jsem již dlouho neviděl. Angelus ovšem zemřel a Hotaru to po nějaké době vzdala. Smečka se rozpadla,“ posmutněl jsem. „Byl jsem z toho naprosto zdrcený, jelikož mě ve stejnou dobu opustila má partnerka. Připadal jsem si velmi dlouho hrozně sám, dlouho jsem se jen toulal a netušil, co se sebou. Hodně mě to změnilo,“ byla to temná doba. „Nakonec jsem se rozhodl, že už toho mám dost a přidal jsem se do Zlatavé smečky. Byl jsem tam poměrně dlouhou dobu. Byla to krásná smečka, úžasný les, poznal jsem tam lásku,“ trochu jsem se zasnil. „Při jedné výpravě jsem ale zjistil, že Storm a Tailla obnovili Borůvkovou smečku. Byl jsem z toho velmi rozpolcen. Nechtěl jsem ublížit mým přátelům ve Zlatavé smečce, ale mé srdce vždy patřilo do Borůvky. A Storm byl vždy můj nejlepší kamarád. Nakonec jsem se musel rozhodnout a spolu s mým partnerem jsme odešli do Borůvkové smečky. Zlatavá se nedlouho poté rozpadla, jelikož se alfa nějak ztratil a hodně členů taky,“ posmutněl jsem. „Storm mi zde asi po 2 zimách udělil funkci ochránce smečky a já se stal první deltou pod jeho vedením. Po dlouhé době ovšem Storm řekl, že se již na alfování necítí a smečku mi předal. Doufám, že jej nikdy nezklamu,“ hrdě jsem se usmál. „Mám radost, z každého nového věrného člena. Doufám, že smečka se ještě rozroste o hodné členy a budeme zde šťastní,“ usmál jsem se na ni. „A co ty? Jaký je tvůj příběh?“

A bylo to za námi. Kdybych mohl, sám bych se poplácal po rameni. Nová krev ve smečce znamená nové posily! Asi. Zatím jsem si tím popravdě nebyl úplně jistý. Ta vlčice vypadala, že je docela ostrá a zvládne cokoliv. Ten vlk... Řekněme, že byl jako jogurt. Takový - meh. Ale byl krásný a mohl být ozdobou této smečky. Já ale potřeboval někoho, kdo by se mohl stát prvotřídním lovcem a shánět potravu.
Podle pachů jsem pochopil, že skupina se již vydala na lov. Spokojeně jsem přikývl a doufal jsem, že to zvládnou. Sice jsem byl pořád naštvaný, že s nimi nešla i Wizku, ale alespoň jsem ji měl chvíli pro sebe. Zastavil jsem se na místě, kde by nás nikdo nepozoroval. Vypadala nervózně. "Neboj se, nejedná se o nic zlého," začal jsem uklidněním. "Viděl jsem, jak ti to jde s vlčaty. Máš je očividně ráda. Máme tu teď vlčat hodně a potřebujeme někoho, kdo je bude hlídat. Jistě jsi také postřehla fakt, že se zde potulují zlí vlci. Tae to teď odnesl a já nechci, aby se to stalo znovu. Rád bych ti nabídl stát se oficiálním pečovatelem a taky tak trochu učitelem a životním mentorem pro tyto vlčata," byla to těžká úloha. "Potřebují někoho, kdo jim nahradí rodiče. Ty a Aranel jste na tuto pozici jako stvořené," usmál jsem se na ni. "Zároveň bych tě odměnil za tuto práci s tím, že by jsi byla naše delta. Samozřejmě to není konečné, rád tě vyznamenám v budoucnosti i více. Dokážu si představit, jak náročná péče o vlčata může být," uchechtl jsem se. Byla to čest, když je vlk povýšen. Pamatuji si, jak moc jsem z toho já byl šťastný. "Za tu dobu co jsi přišla do smečky jsi proukázala, že k nám patříš. Beru tě jako součást mé rodiny," doufal jsem, že to cítí stejně.
"Kromě tohoto bych se tě chtěl zeptat, zda si nechceš promluvit o tvém srdci," pousmál jsem se. "Nějaká kamarádka by byla asi lepší, ale pokud chceš někomu říct o svém trápení, rád tě vyslechnu," mrkl jsem na ni.

Wizku vedli horlivě popřela náš imaginární vztah, až se mě to mírně dotklo. Jistě, já udělal to stejné. Pro ni by to ale měla být čest, že ji někdo považuje za partnera alfy. Zaujatě jsem se na ni podíval. Ještě před chvílí brečela po nějaké neopětované lásce a teď mohla oči nechat na té vlčici. Nechtěl jsem jí ovšem dělat zle, rozhodl jsem se to zde nekomentovat. Ovšem měl jsem v plánu jí přednést několik rad zkušeného milovníka. Navíc Lilith vypadala, že by se rozkouskovala pro to, aby ten vlk byl šťastný.
Oba měli pochybnosti o původu těchto vlčat, což bylo pochopitelné. Taky jsem to nikdy nezažil, aby se vlčata někde jen tak toulala, natož v takovém množství. „To první, Gavriila, jsem našel kus odsud u jezera. Byl sám již dlouho, přišel odněkud z ciziny. Říkal, že jeho rodiče jsou pryč,“ už jsem si to přesně nepamatoval. „Nebylo pochyb o tom, že nepatří do okolní smečky. Kdybych ho tam nechal, asi by umřel. To jsem nemohl dopustit,“ vlastně mohl, ale vzal jsem si ho, abych mohl sbalit Naomi. To se nepovedlo a teď už jsem ho nemohl vykopnout. „Další z těch vlčat přivedli ostatní členové. Tati dokonce mluvila o tom, že její rodinu někdo napadl a zapálil,“ naprázdno jsem polkl. „To mě přivádí k tomu, že pokud z vás někdo ovládá magii ohně, bude lepší ji v lese prozatím nepoužívat,“ možná jsem mluvil až moc, ale potřeboval jsem jim objasnit a sdělit spoustu informací.
Přijal jsem je jako mesiáš a ani jeden z nich se netvářili příliš šťastně. Nejistě jsem se zavrtěl, Lilith vypadala, že by tu raději ani nebyla a Makadi měl stejný výraz od chvíle, co sem přišel. Nejspíše si přál být neviditelný. „Věděly byste rády ještě něco?“ Zeptal jsem se obou. Nehodlal jsem jejich nenadšení příliš rozpitvávat.
Wizku se opětovně představila a já jen mlasknul. Nechtěl jsem ji posílat pryč, ale pořád tu byla jaksi navíc. Hlavně jsem očekával, že se přidá ke Stormovi na lovu. Nabídla ovšem, že bude dělat průvodce. To znělo fajn, alespoň se budu moci vrátit k mým spacím povinnostem. Makadi ovšem pronesla, že je unavená. Chápavě jsem pokýval a doufal, že to pochopí i Wizku. „Pokud chcete, můžete se jít schovat do úkrytu. Nebo být jen tady,“ pohodil jsem ocasem. „Dáme vám soukromí,“ usmál jsem se. Určitě byli unavení oba a chtěli si odpočinout, promluvit. Bylo toho před nimi hodně nového. Podíval jsem se na Wizku. „Rád bych si s tebou stejně promluvil stranou, půjdeme?“ Připravil jsem se k odchodu a doufal, že nebude protestovat. Bude jít ještě dost času tu vlčici sledovat.

Málem jsem dostal infarkt a horlivě jsem zavrtěl hlavou. „Ale ne, to nejsou má vlčata,“ kdybych mohl, tak bys se snad i pokřižoval. „Ztratila se rodičům a my jsme se jich ujmuli. Je to zvláštní, nikdy dřív se to nestalo a najednou,“ zavrtěl jsem nad tím hlavou a pokusil se uklidnit. Prohlídl jsem si oba pozorněji. Ona stáli za hřích, hlavně se mi líbil ten zvláštně barevný samec. „Nemám partnerku,“ řekl jsem tak jakoby mimořeči a doufal jsem, že si to oba zapamatují. Byl jsem totiž ve fázi rozkoše a hledal jsem někoho, komu budu moci dát všechnu mou lásku. Naomi sice byla stále na první místě v žebříčku, ale nevypadala, že by měla zájem. Nebo alespoň mi ho dostatečně neukazovala. Já už moc trpělivosti neměl.
Wizku mě opravila, že se jedná o vlčici. Nechápavě jsem se na ni podíval, protože haló – nejedná. Byl jsem si jistý tím, že ještě rozeznám samce od samice. Jelikož ale oba nově příchozí s tímto souhlasili, naprázdno jsem polkl a rozhodl se nijak neprotestovat. Kývl jsem hlavou na souhlas.
Vlčice mi oznámila, že již mají zkušenosti se smečkou a byli zde aktivními členy. Spokojeně jsem přikývl, výborně. „To je dobře. Rozhodně jsem za to rád,“ nejistě jsem se podíval po zamlklém krásném vlkovi s krizí osobnosti. A haleluja! Konečně se ozval i on. Pozorně jsem poslouchal zvuk jeho hlasu, jako bych ho měl slyšet naposledy. Vypadalo to, že není příliš výřečný. „Hlídání hranic je velmi důležité. Máme zde již sice ochránce smečky, ovšem po tomto světě se pohybují velmi nebezpeční vlci. Jeden z nich nám nedávno dokonce unesl vlče,“ zamračil jsem se nad tím. „Budeme rádi za každou pomocnou tlapu. Společně budeme silnější,“ znělo to dost ideologicky, ale myslel jsem to vážně. „Nuž, myslím si, že není co zbytečně protahovat. Vy máte zájem o naši smečku a já mám zájem o nové členy. Vypadáte slušně a věřím, že budete pro smečku prospěšní. Samozřejmě vás budu z počátku mírně hlídat, abych se ujistil, že neplánujete nic zlého. Ovšem v tuto chvíli můžete brát tento les za váš domov. Vítejte ve smečce,“ hrdě jsem se usmál. „Naše území se skládá z tohoto lesa, plus kousek tímto směrem je ovocná tůňka,“ pohodil jsem hlavou tím směrem. „A naopak támhle můžete najít smečkový úkryt. Věřím, že budete mít dostatek času si to tady projít a se všemi se seznámit,“ usmál jsem se. Bylo to zvláštní vítat nové členy, popravdě jsem ani nevěděl, jak na to. Tušil jsem, že by někdo řekl, že jsem moc hodný. Neviděl jsem ale důvod křičet na někoho milého a někoho, kdo vypadal, že se bojí i svého stínu.

Wizku šla z nepochopitelného důvodu se mnou. Mlaskl jsem a doufal, že již nebude předvádět onu show a uklidní se. Rozhodně by nepomohlo, kdyby se tu před novými tvářemi zhroutila, nebo je také urazila jako Aranel.
„Těší mě, Lilith a Makadi,“ usmál jsem se na oba. Na toho samce jsem se zadíval dlouze a důrazně s úsměvem. Vypadal, že se bojí cokoliv říci či udělat. Vypadal jaksi šťastně-nešťastně a nijak zároveň. Netušil jsem, zda vlastně umí mluvit, ale předpokládal jsem, že ano.
Chtějí do smečky! V duši jsem radostí zajásal, ovšem nedával jsem to příliš najevo. Musel jsem vypadat přeci, že dostat se do naší smečky je super těžké. „To rád slyším, jsme otevřeni novým členům. Tohle je Wizku,“ zmínil jsem jakoby mimochodem. „Naše smečka je plná úžasných vlků, plus máme na území momentálně tři vlčata. Rád bych se o vás dozvěděl něco více,“ byl jsem samozřejmě hlavně zvědavý, čím by mohli být pro smečku prospěšní. Podíval jsem se povzbudivě na toho samce. „V čem jsi dobrý?“ Zeptal jsem se ho povzbudivě.

Tati poslala opožděně obrázek k akci a nepochybně se s ním musím podělit!

A bylo to tady. Wizku na sto procent přeskočilo. Brečela, vzlykala a dívala se na Aranel, jako by jí utrhla kus ucha. Nespokojeně jsem mlaskl, jelikož tohle narušovalo můj plán jim hodit na krk vlčata a odjet na dovolenou. Storm na Wizku promluvil něco ve smyslu, že za to nestál. Takže šlo o nešťastnou lásku? Chápal jsem, že láska bolí. Podobně dramatické chování jsem ovšem nečekal u nikoho. „Najdeš si někoho lepšího,“ mrkl jsem na ni a trochu se zavlnil. Nikdy jsem o Wizku nepřemýšlel úplně romanticky. Ale byl jsem trochu zoufalý také a chtěl jsem někoho, kdo mě olíže.
Podíval jsem se na vlče a pokýval hlavou. „Ano, ano. To byli přesně oni. Myslel jsem si, že si netroufnou na smečkové území. Ale nemusíš se bát, odteď budeme dávat větší pozor,“ mrkl jsem na něj. „A ty musíš taky. Raději nikomu cizímu nevěř,“ řekl jsem mu s důrazem.
A bylo to tady. Storm mi to potvrdil. Jsem hubený! Rozhlédl jsem se hystericky okolo sebe a hledal někoho, koho bych mohl sníst. Samozřejmě ideální kořistí byl momentálně Tae, ale bylo tu až moc svědků. Nejspíše by mi tento ohavný čin neodpustili, ani přes to, že jsem měl dokonale racionální důvod. Abych si udržel mou sexy postavu.
Storm i Aranel souhlasili s lovem. Tae chtěl přihlížet, čehož byl Storm fanouškem a Aranel příliš ne. Zamyslel jsem se a pak přikývl. „Budu rád, když se s námi půjdeš dívat. Musíš mi ale slíbit, že budeš někde v bezpečí a budeš se opravdu jen koukat, ano? Jsi ještě zraněný a měl bys odpočívat,“ tohle mi přišlo jako vhodný kompromis.
Uslyšel jsem zavytí. Povzdechl jsem si a otočil se tím směrem. Oběd? „Návštěva,“ konstatoval jsem a podíval se na ostatní vlky, především na Storma. „Vyřídím to. Nechám to na tobě Storme, zda chcete vyrazit na lov již nyní beze mě, či počkat. Klidně můžete jít, pokud myslíš, že to zvládnete,“ nejistě jsem se podíval na Wizku, která byla dokonalým příkladem slečny v pubertě, která zjistila, že její idol začal chodit s jinou. Usmál jsem se na všechny ještě jednou a pak jsem se rozběhl směrem k nově příchozím.

Dorazil jsem k malé skupině dvou vlků. Samec a samice. Na oba jsem se mile usmál, udržoval jsem si ovšem vzpřímený postoj a ostražitý pohled. „Zdravím vás a vítám na území Borůvkové smečky,“ oba jsem si pečlivě prohlížel. Žádné známky boje na sobě nenesli. Vypadali slušně. Já potřeboval nové členy smečky, takže jsem se rozhodl být milý. „Já jsem Blueberry, alfa této smečky. Děkuji, že jste oznámili svůj příchod. Jak vám mohu pomoci?“ Prohlížel jsem si je a čekal na jejich odpověď. Doufal jsem, že bude pozitivní. I když vždycky je tu záložní plán ten, že je přeci jen mohu sníst a doplnit svoji ideální linii. Nikdo by o tom ani nemusel vědět.

// Prosím všechny mrk na nástěnku.

Zdravím všechny členy Borůvkové smečky!

Děkuji všem, kdo se zúčastnili minulé akce a zodpověděli dotazy. Získala jsem díky tomu váš feedback na to, jak si představujete budoucnout této smečky. Akce se nezúčastnili Naomi, Nefret, Gavriil a Whiskey, na které bych ráda apelovala, aby na otázky časem přeci jen zodpověděli, i když již bez nároku na odměnu.

Kreativní část úkolu splnila pouze Wizku a Taenaran. Zde je obrázek od Wizku, část od Tae se nepochybně brzo dozvíte.



Nové tváře

Ráda bych ve smečce oficiální cestou přivítala 3 "nová" vlčata. Tati, Taenaran a Gavriil. Mám radost z vaší aktivity. Velká chvála patří Taenaranovi, který pro vás připravil jednu akci a již spolu připravujeme další. Doufám, že se vám ve smečce bude líbit.
Také bych chtěla zmínit, že tento počet vlčat je prozatím na nějakou dobu STOP stav. Dospělé vlky samozřejmě rádi přivítáme a až nám odrostou vlčata, tak i další z nich.

Hiearchie

V nedávné době zde proběhla diskuze která naznačila, že byste byli rádi za větší důraz na hierarchii. Proto přicházím udělat několik příjemných, ale také nepříjemných oznamení. Zdůrazňuji, že všechny tyto místa jsou zasloužené. Nejedná se o snahu uspokojit smečku.

Poprvé - Storm. Bylo na místě učinit rozhonutí, které by zvolilo někoho jako zástupce alfy. Proto je Storm vystřelen na pozici bety. Ovšem on sám si přeje, aby tato pozice byla pouze dočasná - proto nezoufejte, snažte se, jelikož se budu pečlivě dívat, kdo by se o toto místo mohl zasloužit.

Dále s novými vlčaty je třeba určit pečovatele. Aranel již tuto funkci zastává a je věrným členem smečky. Věřím, že si za svou výdrž zaslouží ponechání této pozice. Druhou pečovatelkou se stává Wizku, která se své úlohy zhostila od samotného příchodu vlčat. Musím také uznat, že je neskutečně aktivním členem smečky a tato aktivita nemá žádné větší výkyvy. Aranel i Wizku tímto získávají delta postavení. Pokud vám ale aktivita vydrží, nepochybně se můžete těšit na další posun.

Naomi doposud nezískala příliš možností se projevit jako ochránce smečky a její aktivita je bohužel dosti kolísavá. Vzhledem k tomu, že Naomi momentálně čeká maturita, mějme pochopení, že má myšlenky jinde. Její pozice jí tedy momentálně zůstává a doufám, že až úspěšně zvládne maturitu, vrátí se k nám v plném nasazení.

A nyní k tomu nepříjemnému.

Bohužel přes opětovné varování a prosby se aktivita Nefret nezlepšila. Dostala více šancí, než bylo potřeba. Je mi to líto, ale takhle by člen smečky vypadat neměl. Proto s těžkým srdcem musím oznámit, že Nefret od této chvíle již nepatří do naší smečky. Na našem území bude samozřejmě nadále vítaná, již ovšem pouze jako návštěva. Pokud bych viděla, že se aktivita Nefret zlepší, je možné usilovat o vrácení místa ve smečce.

Whiskey zatím v naší smečce zůstává, i když u mě má také černý puntík. Byla bych ráda, kdyby se mohla jeho aktivita zlepšit a eventuélně by mohl získat taky některou ze smečkových pozic.

Všechny tyto změny se odehrají také herně. Povýšení členové mají nárok na vylepšení vlastností.

Web aktualizován.

Ten prcek mi to vysvětlil. Někdo ho napadl, smraďoch jeden! Srst na zátylku se naježila, byl jsem tak naštvaný. A když se zmínil o tom, že mířili za Styx, ujelo mi slabé zavrčení. „Slibuji, že tu vlčici najdu a pohřbím ji,“ zamumlal jsem. Bylo to kruté prohlášení, ale pokud se jednalo o ochranu mé rodiny, byl jsem ochotný zajít jakkoliv daleko. Nikdo neublíží mému vlčeti a bude dál bez problémů chodit po tomto světě. Věděl jsem o sobě, jak jsem silný. Dokázal bych mým ohněm spálit deset takových tupých vlčic najednou. Natož tak jednu a nějakého poskoka.
„Ne, ten vlk nebyl ze smečky. Nikoho takového bychom nepřijali. Správně by na naše území vůbec neměl chodit, očividně ale využit toho deště a vkradl se k nám. Budeme muset lépe bránit území,“ podíval jsem se na Wizku. „A někdo by měl hlídat vlčata. Nejlépe pořád,“ nechtěl jsem, aby se opakoval nějaký únos. Ona se však svalila do bahna vedle vlčete a začala říkat nějaké nesmysly. Fuj. Napadlo mě jako první, když kolem ní vystříklo trochu bahna. Tohle jí nepochybně zničí kožich. Fuj. Napadlo mě podruhé, když jsem uslyšel její myšlenky. Proč zrovna on. „Ehm, Wizku? Jsi v pořádku?“
V tom se na místo přihnal Storm a těsně za ním Aranel. Usmál jsem se na oba, byl jsem rád, že přišli. Alespoň mi pomohou s touto situací. Místo toho, aby se Storm zaměřil na zraněné vlče, vrhl se ke mně a začal mě čumákem projíždět na boku. Začal jsem se hihňat a trochu jsem se ošil. „To šimrá,“ podíval jsem se na něj jako na kus dortu. „Hubený?!“ Vypískl jsem zděšeně a okamžitě začal zkoumat své tělo. Jelikož se vyjasňovalo, mohl jsem si jej prohlídnout v jedné z kaluží. Konečně už nepršelo. Nikdo mi dlouho neřekl, že by můj vzhled měl snad nějakou skulinku. Nejistě jsem se na Storma podíval, jestli náhodou nespadl na hlavu. Byl – jiný. Tedy, užíval jsem si jeho pozornost. Ale vypadal, jako kdyby zapil hrst extáze 10 litry kávy. „Je ti dobře?“ Nejspíše ne, když mě nazval nedokonalým.
Všiml jsem si faktu, že poblíž Aranel nikde není moje vlče. „Kde je Gavriil?“ Zeptal jsem se jí. Myslel jsem, že je s ní. Povzdechl jsem si. Situace byla příliš komplikovaná. Ona se ovšem vrhla k Taemu a začala mu čistit rány. Jazykem. Prohlížel jsem si to mírně znechuceně, i když jsem chápal, že je to běžné. Eww.

// Aranel a Storm se k nám mohou nepochybně přidat, pokud chtějí.