Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Wizku šla z nepochopitelného důvodu se mnou. Mlaskl jsem a doufal, že již nebude předvádět onu show a uklidní se. Rozhodně by nepomohlo, kdyby se tu před novými tvářemi zhroutila, nebo je také urazila jako Aranel.
„Těší mě, Lilith a Makadi,“ usmál jsem se na oba. Na toho samce jsem se zadíval dlouze a důrazně s úsměvem. Vypadal, že se bojí cokoliv říci či udělat. Vypadal jaksi šťastně-nešťastně a nijak zároveň. Netušil jsem, zda vlastně umí mluvit, ale předpokládal jsem, že ano.
Chtějí do smečky! V duši jsem radostí zajásal, ovšem nedával jsem to příliš najevo. Musel jsem vypadat přeci, že dostat se do naší smečky je super těžké. „To rád slyším, jsme otevřeni novým členům. Tohle je Wizku,“ zmínil jsem jakoby mimochodem. „Naše smečka je plná úžasných vlků, plus máme na území momentálně tři vlčata. Rád bych se o vás dozvěděl něco více,“ byl jsem samozřejmě hlavně zvědavý, čím by mohli být pro smečku prospěšní. Podíval jsem se povzbudivě na toho samce. „V čem jsi dobrý?“ Zeptal jsem se ho povzbudivě.

Tati poslala opožděně obrázek k akci a nepochybně se s ním musím podělit!

A bylo to tady. Wizku na sto procent přeskočilo. Brečela, vzlykala a dívala se na Aranel, jako by jí utrhla kus ucha. Nespokojeně jsem mlaskl, jelikož tohle narušovalo můj plán jim hodit na krk vlčata a odjet na dovolenou. Storm na Wizku promluvil něco ve smyslu, že za to nestál. Takže šlo o nešťastnou lásku? Chápal jsem, že láska bolí. Podobně dramatické chování jsem ovšem nečekal u nikoho. „Najdeš si někoho lepšího,“ mrkl jsem na ni a trochu se zavlnil. Nikdy jsem o Wizku nepřemýšlel úplně romanticky. Ale byl jsem trochu zoufalý také a chtěl jsem někoho, kdo mě olíže.
Podíval jsem se na vlče a pokýval hlavou. „Ano, ano. To byli přesně oni. Myslel jsem si, že si netroufnou na smečkové území. Ale nemusíš se bát, odteď budeme dávat větší pozor,“ mrkl jsem na něj. „A ty musíš taky. Raději nikomu cizímu nevěř,“ řekl jsem mu s důrazem.
A bylo to tady. Storm mi to potvrdil. Jsem hubený! Rozhlédl jsem se hystericky okolo sebe a hledal někoho, koho bych mohl sníst. Samozřejmě ideální kořistí byl momentálně Tae, ale bylo tu až moc svědků. Nejspíše by mi tento ohavný čin neodpustili, ani přes to, že jsem měl dokonale racionální důvod. Abych si udržel mou sexy postavu.
Storm i Aranel souhlasili s lovem. Tae chtěl přihlížet, čehož byl Storm fanouškem a Aranel příliš ne. Zamyslel jsem se a pak přikývl. „Budu rád, když se s námi půjdeš dívat. Musíš mi ale slíbit, že budeš někde v bezpečí a budeš se opravdu jen koukat, ano? Jsi ještě zraněný a měl bys odpočívat,“ tohle mi přišlo jako vhodný kompromis.
Uslyšel jsem zavytí. Povzdechl jsem si a otočil se tím směrem. Oběd? „Návštěva,“ konstatoval jsem a podíval se na ostatní vlky, především na Storma. „Vyřídím to. Nechám to na tobě Storme, zda chcete vyrazit na lov již nyní beze mě, či počkat. Klidně můžete jít, pokud myslíš, že to zvládnete,“ nejistě jsem se podíval na Wizku, která byla dokonalým příkladem slečny v pubertě, která zjistila, že její idol začal chodit s jinou. Usmál jsem se na všechny ještě jednou a pak jsem se rozběhl směrem k nově příchozím.

Dorazil jsem k malé skupině dvou vlků. Samec a samice. Na oba jsem se mile usmál, udržoval jsem si ovšem vzpřímený postoj a ostražitý pohled. „Zdravím vás a vítám na území Borůvkové smečky,“ oba jsem si pečlivě prohlížel. Žádné známky boje na sobě nenesli. Vypadali slušně. Já potřeboval nové členy smečky, takže jsem se rozhodl být milý. „Já jsem Blueberry, alfa této smečky. Děkuji, že jste oznámili svůj příchod. Jak vám mohu pomoci?“ Prohlížel jsem si je a čekal na jejich odpověď. Doufal jsem, že bude pozitivní. I když vždycky je tu záložní plán ten, že je přeci jen mohu sníst a doplnit svoji ideální linii. Nikdo by o tom ani nemusel vědět.

// Prosím všechny mrk na nástěnku.

Zdravím všechny členy Borůvkové smečky!

Děkuji všem, kdo se zúčastnili minulé akce a zodpověděli dotazy. Získala jsem díky tomu váš feedback na to, jak si představujete budoucnout této smečky. Akce se nezúčastnili Naomi, Nefret, Gavriil a Whiskey, na které bych ráda apelovala, aby na otázky časem přeci jen zodpověděli, i když již bez nároku na odměnu.

Kreativní část úkolu splnila pouze Wizku a Taenaran. Zde je obrázek od Wizku, část od Tae se nepochybně brzo dozvíte.



Nové tváře

Ráda bych ve smečce oficiální cestou přivítala 3 "nová" vlčata. Tati, Taenaran a Gavriil. Mám radost z vaší aktivity. Velká chvála patří Taenaranovi, který pro vás připravil jednu akci a již spolu připravujeme další. Doufám, že se vám ve smečce bude líbit.
Také bych chtěla zmínit, že tento počet vlčat je prozatím na nějakou dobu STOP stav. Dospělé vlky samozřejmě rádi přivítáme a až nám odrostou vlčata, tak i další z nich.

Hiearchie

V nedávné době zde proběhla diskuze která naznačila, že byste byli rádi za větší důraz na hierarchii. Proto přicházím udělat několik příjemných, ale také nepříjemných oznamení. Zdůrazňuji, že všechny tyto místa jsou zasloužené. Nejedná se o snahu uspokojit smečku.

Poprvé - Storm. Bylo na místě učinit rozhonutí, které by zvolilo někoho jako zástupce alfy. Proto je Storm vystřelen na pozici bety. Ovšem on sám si přeje, aby tato pozice byla pouze dočasná - proto nezoufejte, snažte se, jelikož se budu pečlivě dívat, kdo by se o toto místo mohl zasloužit.

Dále s novými vlčaty je třeba určit pečovatele. Aranel již tuto funkci zastává a je věrným členem smečky. Věřím, že si za svou výdrž zaslouží ponechání této pozice. Druhou pečovatelkou se stává Wizku, která se své úlohy zhostila od samotného příchodu vlčat. Musím také uznat, že je neskutečně aktivním členem smečky a tato aktivita nemá žádné větší výkyvy. Aranel i Wizku tímto získávají delta postavení. Pokud vám ale aktivita vydrží, nepochybně se můžete těšit na další posun.

Naomi doposud nezískala příliš možností se projevit jako ochránce smečky a její aktivita je bohužel dosti kolísavá. Vzhledem k tomu, že Naomi momentálně čeká maturita, mějme pochopení, že má myšlenky jinde. Její pozice jí tedy momentálně zůstává a doufám, že až úspěšně zvládne maturitu, vrátí se k nám v plném nasazení.

A nyní k tomu nepříjemnému.

Bohužel přes opětovné varování a prosby se aktivita Nefret nezlepšila. Dostala více šancí, než bylo potřeba. Je mi to líto, ale takhle by člen smečky vypadat neměl. Proto s těžkým srdcem musím oznámit, že Nefret od této chvíle již nepatří do naší smečky. Na našem území bude samozřejmě nadále vítaná, již ovšem pouze jako návštěva. Pokud bych viděla, že se aktivita Nefret zlepší, je možné usilovat o vrácení místa ve smečce.

Whiskey zatím v naší smečce zůstává, i když u mě má také černý puntík. Byla bych ráda, kdyby se mohla jeho aktivita zlepšit a eventuélně by mohl získat taky některou ze smečkových pozic.

Všechny tyto změny se odehrají také herně. Povýšení členové mají nárok na vylepšení vlastností.

Web aktualizován.

Ten prcek mi to vysvětlil. Někdo ho napadl, smraďoch jeden! Srst na zátylku se naježila, byl jsem tak naštvaný. A když se zmínil o tom, že mířili za Styx, ujelo mi slabé zavrčení. „Slibuji, že tu vlčici najdu a pohřbím ji,“ zamumlal jsem. Bylo to kruté prohlášení, ale pokud se jednalo o ochranu mé rodiny, byl jsem ochotný zajít jakkoliv daleko. Nikdo neublíží mému vlčeti a bude dál bez problémů chodit po tomto světě. Věděl jsem o sobě, jak jsem silný. Dokázal bych mým ohněm spálit deset takových tupých vlčic najednou. Natož tak jednu a nějakého poskoka.
„Ne, ten vlk nebyl ze smečky. Nikoho takového bychom nepřijali. Správně by na naše území vůbec neměl chodit, očividně ale využit toho deště a vkradl se k nám. Budeme muset lépe bránit území,“ podíval jsem se na Wizku. „A někdo by měl hlídat vlčata. Nejlépe pořád,“ nechtěl jsem, aby se opakoval nějaký únos. Ona se však svalila do bahna vedle vlčete a začala říkat nějaké nesmysly. Fuj. Napadlo mě jako první, když kolem ní vystříklo trochu bahna. Tohle jí nepochybně zničí kožich. Fuj. Napadlo mě podruhé, když jsem uslyšel její myšlenky. Proč zrovna on. „Ehm, Wizku? Jsi v pořádku?“
V tom se na místo přihnal Storm a těsně za ním Aranel. Usmál jsem se na oba, byl jsem rád, že přišli. Alespoň mi pomohou s touto situací. Místo toho, aby se Storm zaměřil na zraněné vlče, vrhl se ke mně a začal mě čumákem projíždět na boku. Začal jsem se hihňat a trochu jsem se ošil. „To šimrá,“ podíval jsem se na něj jako na kus dortu. „Hubený?!“ Vypískl jsem zděšeně a okamžitě začal zkoumat své tělo. Jelikož se vyjasňovalo, mohl jsem si jej prohlídnout v jedné z kaluží. Konečně už nepršelo. Nikdo mi dlouho neřekl, že by můj vzhled měl snad nějakou skulinku. Nejistě jsem se na Storma podíval, jestli náhodou nespadl na hlavu. Byl – jiný. Tedy, užíval jsem si jeho pozornost. Ale vypadal, jako kdyby zapil hrst extáze 10 litry kávy. „Je ti dobře?“ Nejspíše ne, když mě nazval nedokonalým.
Všiml jsem si faktu, že poblíž Aranel nikde není moje vlče. „Kde je Gavriil?“ Zeptal jsem se jí. Myslel jsem, že je s ní. Povzdechl jsem si. Situace byla příliš komplikovaná. Ona se ovšem vrhla k Taemu a začala mu čistit rány. Jazykem. Prohlížel jsem si to mírně znechuceně, i když jsem chápal, že je to běžné. Eww.

// Aranel a Storm se k nám mohou nepochybně přidat, pokud chtějí.

Wizku se dostavila na párty a já byl za to rád. Slyšel jsem totiž spoustu různých slov o tom, co se dělo a doufal jsem, že ona mi to vše osvětlí. Také jsem byl potěšen, že jako první oslovila mě. „Ahoj, Wizku. Rád tě vidím,“ usmál jsem se na ni. Jelikož Tati říkala, že to nebyla její vina, rozhodl jsem se na ni nezlobit. „Máme tady trochu dilema o tom, co se stalo. Tady ten pán tvrdí, že jste měli přátelský souboj, při kterém on vyhrál. Také Kaya sem přinesla Tati, kterou jsi měla hlídat – ovšem Tati říkala, že to nebyla tvá chyba, ale že se ztratila v dešti. V každém případě bych byl rád, kdybys mě zasvětila to tvé verze příběhu,“ usmál jsem se na ni, aby věděla, že je vše v pořádku.
„To nic, on nic zlého neprovedl. Naštval mě ovšem tím, že vyděsil Tati ohněm a stejně s ním nepřestal, i když to viděl. Nemluvě o tom, že se jí poté vysmíval, že se bojí,“ zavrátil jsem nad tím oči. „Jak vyspělé,“ tohle jsem opravdu nechápal. Vlk se ovšem rozhodl odejít, za což jsem byl rád. Pořád to byl cizinec a já neměl náladu na to, dělat někomu hlídače. Měl jsem starostí víc než dost. Kaya se najednou sebrala a z nějakého důvodu také naštvaně odešla. Její plusové body se tím vynulovali a já byl rád, že mám všechny cizince z krku. Usmál jsem se na Wizku. „Rád bych s tebou něco probral,“ řekl jsem odhodlaně. Poté jsem ale ucítil, že se vrátil Tae. Déšť sice smýval pach krve, ale já zaslechl jeho myšlenky. „Wizku, pojď prosím se mnou,“ poprosil jsem ji a pak už na nic nečekal a rozběhl se za ním. Počítal jsem s tím, že bude vyděšený. „To jsem já, Blueberry!“ Zavolal jsem na něj z dálky. Když jsem se přiblížil, zůstal jsem překvapeně stát. „Tae,“ hekl jsem a dokráčel až k němu. Vypadal hrozně. Neměl jsem ho nikam pouštět samotného. „Co se stalo? Kdo ti to udělal? Bolí to moc?“ Netušil jsem, jak mu pomoci. Sedl jsem si k němu. Původně jsem si chtěl lehnout, ale bahno a mé bříško – to je velké nene. A navíc - co se to se mnou dělo?

// Jsem na oslavě až do večera. Pokusím se večer odepsat, když to nevyjde, tak zítra ráno. :) #vínečko

Pozvedl bych tázavě obočí, kdybych nějaké měl. Ta vlčice naznačovala, jako bych snad nesplňoval její očekávání. "Slyšela jsi o mě?" Zeptal jsem se zaujatě. Určitě nemohla uvěřit tomu, jak úžasný vlastně ve skutečnosti jsem. Myslela si, že sem přišel nějaký sexy polobůh a já byl přitom jenom sexy alfák. Bylo pochopitelné, že byla překvapená. Ach, maličká.
Vlčice se mi také představila a já se pokusil uložit její jméno do paměti, kdyby se rozhodla tudy znovu projít. Dřív bych jej pravděpodobně zapomněl, ale měla na krku zajímavou věc.
Duncan svůj oheň neplánoval uhasit a ještě se chovat jako naprostý blb. Byl drzý na malé vlče a smál se jí, že se něčeho bojí. Vážně si myslel, že by se měl tato chovat? Nejspíše měl podobný vztah k vlčatům jako Elisa. Já taky vlčata neměl rád, ale nebyl jsem bezcitný idiot. "Uhas to," poručil jsem mu přísně. Tímto u mě ztratil plusové body z minulé návštěvy. Naopak Kaya je získala, jelikož se chovala ochranářsky a rozumně.
Řekl mi, že se jednalo o přátelský souboj. Netipoval jsem Wizku na rváře. Navíc Tati pak řekla něco o tom, že jí ublížil a má zranění. "Řekni mi o jejím skutečném stavu více, nebo zažiješ také nějakou tu bolest," začínal jsem být nepříjemný, jelikož jsem byl naštvaný. Ublíží členovi mé smečky, děsí mé vlče a ještě lže?
Kaya dostala další bod, když se snažila pomoci Tati, aby mě měla alespoň trochu raději. Usmál jsem se na ni. "Máš již nějakou smečku?" Zeptal jsem se zaujatě a naklonil hlavu na stranu. Podobná pomoc by se zde hodila. Tati na má slova příliš nereagovala, ale rozplakala se. Nervózně jsem přešlápl a sledoval, jak šla ke stromu. Viděl jsem, jak je to pro ni těžké. "To je v pořádku, Tati. Nejsi hloupá, nic se neděje. A budeš v pořádku. Mrzí mě, že tvé rodině někdo ublížil," řekl jsem upřímně. "Už to nikomu dalšímu nedovolím, dobře? A neboj se! Já měl taky problémy s mluvením, když jsem byl menší. Všechno se to zlepší," začínal jsem ji snad mít opravdu rád? A ona mi řekla něco pozitivního! Jakože haló! Stával se ze mě nejlepší alfák a tatík na světě!
Najednou se sem ovšem sletěla tlupa extrémně roztomilých tvořeníček. "Jéé," usmál jsem se a sledoval, jak si to Tati užívá. Zůstal jsem okouzlen, ovšem jen do chvíle, než odletěli a Tati byla pryč. Málem jsem dostal infarkt! "Oni mi sežrali vlče," zamumlal jsem si pro sebe a rozhlédl se, zda tu není více masožravých roztomilých motýlků. Naštěstí ne. Uviděl jsem pouze nějaké klikyháky na stromě. Zamračil jsem se. Nikdo mi zde nebude dělat graffity. Nějak jsem ale tušil, že je Tati v pořádku a rozhodl jsem se to neřešit.
"Nuž," podíval jsem se na oba vlky. "Toužíte ještě po něčem?"

Duncan vypadal, jako by od poslední návštěvy přišel o polovinu IQ. Mluvil trhaně a zmateně. Nervózně jsem se ošil a v duchu zanadával nad faktem, že se zde Naomi stále neobjevila. "Děkuji, že jste ji přivedli," zopakoval jsem po jejich vyjádření. Doufal jsem, že když už je tady, tak ji co nejdříve odvedou. Také jsem doufal, že za ni nebudou chtít nějakou odměnu.
Řekl mi, že se popral s Wizku. Vypjal jsem hruď. "Proč a kde si se popral s členem mé smečky?" Zeptal jsem se prudce. Pokud někomu z mé smečky ublížil a pak si sem jen tak nakráčel, byl ještě stupidnější, než jsem si myslel. Navíc vypadal, že by mu nakopala zadek i veverka. Vsadil bych se na Wizku.
Vlčice, která se mi ještě nepředstavila, měla dotaz, zda jsem odsud. Takže očividně také nepobrala příliš mnoho inteligence. Blbý a blbější. "Ano," naprázdno jsem polkl. "Mé jméno je Blueberry a jsem alfou této smečky," věřil jsem, že po tomto představení se začne chovat alespoň trochu s větší úctou.
Tati se předemnou opět schovala. Jak překvapivé. Povzdechl jsem si, ale rozhodl jsem se, že ji nebudu provokovat. Věřil jsem tomu, že se to časem zlepší. Řekla mi, že to ona se Wizku ztratila při dešti. Pokýval jsem hlavou. Ulevilo se mi. "Aha, dobře. Tak snad se brzy vrátí, aby se o tebe nemusela bát," usmál jsem se na ni mile. "Děkuji, že jsi mi to řekla. Bál jsem se, že tě Wizku někde nechala. A to by dělat neměla," měl bych Tati nejspíše pokárat, že nedávala pozor. Ale měl jsem v plánu na ni být hodný. Načež ovšem ten extrémně inteligentní debil vykouzlil plamen, který udeřil blízko nás a tu malou vyděsil ještě více. Podíval jsem se na něj a zamračil se. "Prosím?" Zeptal jsem se nechápavě, co to jako vymýšlí. Poznal jsem, že to byl on, díky magii myšlenek. To měl nějakou potřebu zastrašovat vlčata? Podíval jsem se na Tati. "Neboj se, to byl jenom ohýnek. Je to děsivé, taky bych se jich bál. Ale oni nám neublíží, nedovolím to," mrkl jsem na ni. "A mě se taky nemusíš bát, vážně ne. Sice umím používat magii ohně, ale nikdy bych ji nepoužil proti někomu v této smečce. Jste moje rodina. Na druhou stranu, můžeme jít spolu do úkrytu se schovat před deštěm a já ti díky té magii můžu vysušit kožich. Bez ohně - jen teplem," usmál jsem se. Chtěl jsem jí ukázat, že jsem hodný. Doufal jsem, že ti cizinci odejdou a já s ní budu moci mluvit sám.

//Část o motýlkách tedy zatím ignoruji a nahodím ji, až po Tati.

Konečně! Zůstal jsem chvíli sám, jakou já z toho měl radost. Plánoval jsem krátkého šlovíka s tím, že se pak vrátím za Stormem s Aranel. Nu, bohužel. Můj plán tak úplně nevyšel, jelikož se sem opět dovalila skupinka cizinců. Ucítil jsem jejich pachy, načeš následovalo zavytí. Alespoň, že to byla slušná parta. Po chvíli jsem mezi nimi rozeznal i pach toho vlčete, co patřilo k naší smečce, ale moc jsem ho tu ještě neviděl. Otráveně jsem si povzdechl. Naomi by se mohla také konečně zapojit, být ochránce je čest. Napadlo mě chladně.
Rozběhl jsem se směrem, odkud se ozvalo zavytí. Našel jsem zde dva dospělé vlky a Tati. Jednoho z nich jsem již znal, nedávno se zde zastavil. Poměrně drzý vlk, co si povídal s Wizku. Na mě si naštěstí netroufl. Co mě ovšem zaujalo byl fakt, že s nimi nebyla Wizku. Takže další z vlků se vybodl na hlídaní vlčete. Skvělé.
"Zdravím vás," řekl jsem poklidným hlasem a napřímil jsem se. Nehodlal jsem být nijak nepříjemný, jelikož se chovali velmi slušně. "Děkuji, že jste přivedli Tati," usmál jsem se. Nějak jsou usoudil, že to bude smysl jejich návštěvy. "Musím se ovšem zeptat, kde je Wizku?" Tuto otázku jsem směřoval především na to vlče. Od Wizku jsem čekal, že bude zodpovědná a opravdu se postará. Pokud ji opustila, nejspíše budu muset ještě přehodnotit mé plány.

//Odepíši vám ihned zítra ráno. :)

"Pokud je to dobrý ochránce, tak nepochybně ano," usmál jsem se. Věřil jsem tomu. Pokud se vlci uvnitř smečky pohádají a vzájemně napadnou, měl by zde být někdo, kdo je zastaví. Kdo zhodnotí situaci. Pamatoval jsem si dobře, jak jsem se pohádal s Taillou natolik, že mi těžce ublížila. Nenáviděl jsem ji za to tak dlouho a nikdy jsem jí to popravdě neodpustil. Od počátku jsme byli rivalové. Vadilo mi, že pro sebe získala Storma. A teď když byla pryč, tak se stejně nic nezměnilo. Věděl jsem, že můj nikdy nebude. A vidět ho smutného je ještě horší, než ho vidět s ní.
"Kromě ochránce a lovce můžeš být ještě pečovatel nebo učitel. Je to více méně to stejné, prostě se staráš o vlčata. Vychováváš je, dáváš na ně pozor a učíš je novým věcem," mrkl jsem na něj. "U nás ve smečce se o tuto funkci stará Aranel. Rád bych ale, aby ji získala i Wizku, jelikož má k vlčatům velmi dobrý vztah," usmál jsem se. Zvláštní, že zrovna ona sem tenkrát přišla s tak odpornou vlčicí.
"Potom samozřejmě Alfa, ta se stará o celou smečku a řídí ji. Beta je její zástupce. To jsou všechny hlavní funkce, řekl bych. Určitě bychom si mohli ještě najít komika smečky, který nás bude bavit!"
"Doufám, že nemáš pravdu. Snad jí její vlastní alfa domluví," pousmál jsem se. Nechtěl jsem, aby plán zkrachoval na nějaké protivné samici. "Kde jsi se s ní vlastně potkal?" Zeptal jsem se se zájmem. Pokud to bylo na jejich území, tak bych se vůbec nedivil, že byla nepříjemná. I když mi cizí vlčata taky přivítali.
Čekal jsem, jak přijme smrt. Je to těžké téma a nejspíše jej nebude ani schopen zpracovat. Jeho reakce mě mile překvapila. "Bohužel, Tae. Je mi to líto, ale vlci co přejdou na druhou stranu se již nemohou vrátit zpátky," byl jsem na něj hrdý, jak to vzal. Těžko ovšem říci, zda to opravdu pochopil. Viděl jsem na něm ale, že je z toho posmutnělý.
Zeptal se mě, zda ho nechám jít samotného se napít. Nejistě jsem zaváhal. "D-dobře. Věřím, že to zvládneš. Slib mi ale, že půjdeš jen k tůni a zpět. Žádné výlety mimo území sám, slibuješ?" Naléhal jsem na něj. "A kdyby jsi viděl cokoliv nebezpečného, ihned zavyj a mi ti přiběhneme na pomoc," slíbil jsem mu. Nelíbilo se mi to, ale dokud bude na území, mělo by to být v pořádku. Navíc u tůňky byla pořád Naomi.

Zamračil jsem se. Whiskey u mě měl už spoustu černých puntíků a rozhodně to nebylo v jeho prospěch. "Tak o tom si s ním budu muset promluvit," řekl jsem neutrálně. Nechtěl jsem znít před ním naštvaně, aby se mě nebál. Ale takové chování opravdu nebylo na místě. Kdo by opustil malé vlče na hranicích? Nebo mimo ně?
"To máš pravdu, jsou to opravdu divní vlci. Asi to nemají v hlavě v pořádku. Je potřeba si dávat pozor, dobře? A buď rád, že sem moc cizích vlků nechodí. Ochránce hlídá hranice a cizince, musí ale taky dávat pozor na bězný provoz smečky. Co kdyby se někdo uvnitř pohádal? Ochránce to musí vyřešit," chtěl jsem ho povzbudit.
"Lucy by měla být jejich lovec a měla by nám pomoci sehnat nějaké jídlo. Určitě máš také hlad, že?" Já měl hlad jako vlk!
On měl ještě naději, že jeho sourozenci nebudou neslušné pijavice cucající štěstí a radost. "Pokud budeš chtít, pomůžeme ti je najít. Určitě ale nechoď sám. Můžeš se domluvit třeba s Wizku, jestli by tě neprovedla? Až se sem vrátí? Ona je šikovná a věřím, že by se o tebe postarala," mrkl jsem na ni.
Jeho otázka mě zaskočila. Znejistěl jsem, tohle jsem ještě nikdy nikomu vysvětloval nemusel. Rozhodl jsem se tomu postavit čelem. Někdo mu to musel opatrně vysvětlit a čím dřív se s tím smíří, tím lépe. "Znamená to, že už není mezi námi, víš?" Sklopil jsem pohled. "Je na druhé straně tohoto světa. My ji bohužel nevidíme, ale jsou tam ti, kteří už nejsou s námi. Ti, kterým se něco stalo. Umřeli," nechtěl jsem to poslední slovo říkat. "Ty ji nevidíš, ale ona tě teď už určitě pozoruje a bude na tebe vždy dávat pozor," slíbil jsem mu. Doufal jsem, že nebude příliš smutný. Chtěl jsem to takhle zaobalit.