Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Poslouchal jsem její vysvětlení o případu Lucy. Chtěl jsem vědět, jestli je tak pitomá, nebo má problém s námi. Trochu jsem zapochyboval o tom, co znamenají ty její dny. Já měl své dny pořád! Pořád jsem to byl já. Rozhodl jsem se to ale raději neřešit, aby to nevypadalo, že něčemu nerozumím. „Dobře, děkuji za upřímnou odpověď. Znám vlčici, která se chová dost podobně, ale pod tím vším je jen strach z toho, že jí ublíží. V každém případě, pokud ji uvidím znovu, budu očekávat jiný přístup,“ odmlčel jsem se. „My ve smečce nikoho protivného nemáme a vlastně momentálně ani žádné vypjaté vztahy,“ od toho co Tailla zaklepala bačkorama. „Ty vypadáš velmi přátelsky, to se mi líbí,“ pochválil jsem ji spokojeně.
„Určitě můžete jít, to by bylo skvělé. Taky bych se k vám rád podíval,“ usmál jsem se a mrkl po nich. „Jen momentálně je můj beťák v hlubokém spánku,“ musel jsem se pousmát. No jo, už to byl stařec. Ale taky jsem nechtěl, aby šel Makadi zase pryč. Byl tak krásný a nejraději bych si ho vystavil na poličce.
Zavrtěl jsem prudce hlavou. „Určitě jsi tam nebyla navíc. Cítil jsem se mnohem líp, když jsem věděl, že je Taenaran pod kontrolou. Je to výletník, jak jsi říkala,“ zavrtěl jsem nad tím hlavou. „Myslel jsem si, že ho to po setkání s tím mordovačem přejde. A ono nic,“ povzdechl jsem si. Ale zas by tu bylo aspoň o hladový krk méně. A Tae nevypadal, že z něj vyroste mrštný lovec. „Ale věřím, že jsi skvělá opatrovatelka,“ mrkl jsem na ni. Byl to neschovávaný kompliment. Oh bože, viděli jste už jeho kožich? Možná jsem trošku tlačil na pilu, ale Makadi byl… Makadi. Už jsem za tu krátkou chvíli pochopil, že narážky a pomalá cesta bude dlouhá cesta. A já neměl tolik času, chtěl jsem se tulit ihned.
Ucítil jsem cizí pach. Napřímil jsem se a všiml jsem si v dálce již dvou postav. Musel jsem působit jako super alfák, takže jsem se napřímil a čekal, kohopak mi to Wizku vede.

// Prosím, přeskočíte Lorenza? Dnes to vůbec nestíhám, zítra nejspíš také ne :(

Vlčice byla velmi-velmi přátelská, díky čemuž jsem se uvolnil. Takhle se mi to líbilo, když byli vlci pozitivní a příjemní. Proč by měl být každý nabručený a dokazovat si, že on je větší frajer než ten druhý? Tyhle souboje o největší ego mě vůbec nebavili – hlavně když bylo jasné, kdo je vítěz. Elisa byla nepříjemná tak nějak permanentně a Arcanuse mi bylo líto, že s ní musí žít, takže jsem neměl čas na to, abych hledal jeho negativní vlastnosti.
„Děkuji Ti, že ses ve vší slušnosti představila. Opravdu si toho cením, jelikož je to dle mého skvělá dohoda. Nechci to myslet zle, ale rád bych se zeptal – nedávno nás navštívila Lucy z vaší smečky,“ odmlčel jsem se. „Ta bohužel nebyla natolik přátelská a chovala se poměrně nevhodně. Je to u ní běžné chování? Hádala se tu s malým vlčetem, což mi přijde trochu… dětinské?“ Nechtěl jsem nijak urazit její rodinu takhle zhurta. „Jak jsem říkal – nemyslím to zle a nechci nikoho urazit. Jen mi to teď popravdě leží v žaludku,“ zadíval jsem se na ni. Byla to přeci jen Beta, měla by k tomu mít co říct.
„Klidně se tu můžeš zdržet,“ řekl jsem po její narážce na osamělost. Také by se mi hodila nějaká společnost a třeba se jí ještě podaří rozmluvit Makadiho, který teď bohužel stichnul. Otočil jsem se přímo na něj. „Děkuji ti, že jsi dala pozor na Tae. Byl hodný?“ Usmál jsem se mile.

Aranel se ptala na naši dohodu se sousedy. Jistě, že to mohla vědět. Kdokoliv to mohl a měl vědět. "Byla zde Elisa s Arcanusem. Chtěli mluvit o tom, že se v okolí pohybují nebezpeční vlci a bude výhodné jak pro ně tak pro nás, pokud uzavřeme dohodu. Ta spočívá v tom, že na sebe budeme dávat vzájemně pozor," řekl jsem to velmi zjednodušeně. "Budeme se upozorňovat, pokud zjistíme něco nového. Můžeme si pomoci s lovem. Či si vodit vzájemně vlčata, aby se socializovala. Nejvíce nás pravděpodobně ovlivní to, že jsme se dohodli, že můžeme vzájemně procházet územím - samozřejmě rychle a na kraji," podíval jsem se na ni. "Přišlo mi to jako vhodné, vzhledem k tomu co se tu děje. Storm s tím také souhlasil. Navíc, nejsme zrovna největší smečka," doufal jsem, že se to brzy změní.
Zavětřil jsem cizince. Zvedl jsem hlavu a zaujatě jsem se tím směrem podíval. "Myslím, že máme návštěvu. Omluvíš mě?" Usmál jsem se na Aranel a rozběhl jsem se směrem k Makadimu a nově příchozí.
Zastavil jsem se ve slušné blízkosti od obou, ohromen tím, co se doneslo k mým uším. Makadi opravdu hovořil. "Zdravím!" usmál jsem se na ni. "Mohu se zeptat na důvod tvé návštěvy?" cítil jsem z ní pach Asgaaru. Proto jsem byl milý. "Já jsem Blueberry, místní alfa. Odhaduji, že přicházíš s Asgaaru?"

Zdravím vás spolusmečkovači!

Zalíbily se mi piktogramové smajlíkové hádanky, které na Gall párkrát proběhly. Rozhodla jsem se, že je zkusíme aplikovat také do jednoduché smečkové akce! Uděláme si to ovšem trošku jinak. Byla bych ráda, aby jste měli všichni možnost jak hádat - tak dávat hádanky.

PRVNÍ FÁZE

První fáze této akce bude tedy vymýšlení samotných hádanek. Poprosím vás, aby každý z vás vymyslel alespoň 5 hádanek a poslal mi je do vzkazů s předmětem HÁDANKY. (Samozřejmě i s odpověďmi.) Můžete použít buď klasické emoji, nebo pro odvážnější - nakreslete si je samy! A obsah hádanky? Může jít o cokoliv. Název knihy, písnička, film, pořekadlo. Cokoliv vás napadne a je to veřejně známé. Na vymýšlení máte čas do středy 24. 6.

Pravděpodobně bude nejideálnější napsat celý text na mobilu - se smajlíky, udělat screenshot a ten následně poslat. O:) Pokud by se naskytly technické potíže, dejte vědět!

Následně bude fáze druhá, hádací.

✋ a pusu!

Spokojeně jsem si oddychoval, v domění že les je stále krásně prázdný. Když jsem ale procitl, do čenichu mě udeřila celá symfonie pachů. Donutilo mě to pochopitelně otevřít oči a rozhlédnout se po okolí. Nacházelo se zde asi milion vlků. Wizku s Lilith se vrátili. Taenaran s Makadim taky. Všiml jsem si, že je poblíž také Tati. Mluvila zrovna s Aranel, ale nepostřehl jsem úplně téma rozhovoru. Byl jsem pořád v polospánku. Pomalu jsem se posadil a pečlivě se protáhl. Dokonce se vrátil i Gavriil. Počkat. Střelil jsem pohledem k tomu prckovi. To nebyl Gavriil. Ani Taenaran - pokud se nerozdvojil. Povzdechl jsem si, doufal jsem, že to není další vlče, co potřebuje nový domov. Už jsme tu měli mimin dost. Podíval jsem se na Aranel, která mi v tu chvíli přišla jako nejrozumější nespící jedinec. "Ehm, ahoj," vydal jsem ze sebe ještě rozespale. "Kdo je to cizí vlče?" Doufal jsem, že mi bude schopna nabídnout uspokojující odpověď.
Zároveň jsem pohledem zabloudil k Wizku. Byl jsem tolik zvědavý, co se všechno stalo. Byla pryč tak dlouho!

Byl jsem konečně sám, jak slastný pocit! Mohl jsem se na chvíli natáhnout, zavřít oči a jen tiše oddechovat. V poslední době jsem musel těžce pracovat. Všechna ta vlčata, smlouva s druhou smečkou, cizinci, nováčci. Byl jsem vážně frajer, tolik se toho odehrálo. Povýšil jsem hned tři členy! A jednoho jsem ze smečky vyhodil, i když o tom vlastně ještě nikdo nevěděl. Jen Wizku. Ale ta se nabídla, že to klidně řekne Stormovi. Já se tohoto oznámení bál, ale mohl se mi někdo divit? Za celou dobu mého alfování, jsem Nefret viděl asi dvakrát. A někdo takový si nezaslouží zabírat místo. Whiskey byl nyní na mém hledáčku, jelikož jsem ho tu také moc neviděl. A kde se sakra toulá Naomi?

Zdál se mi zvláštní sen. S několika dalšími vlky jsem byl na dlouhém pochodu. Byla to neskutečně dlouhá túra nepřátelským terénem. Mé tlapky byly od všech těch ostrých kamenů zničené do krve. Nemohl jsem již pokračovat dál, ale snažil jsem se. Nakonec už se mi ale podlomili kolena a já spadl. Ostatní na mě nechtěli čekat, nadali mi a rozešli se pryč. Zamračil jsem se a chtěl zkusit jít s nimi, ale nemohl jsem. V tom se tu ale objevil Storm a řekl mi, že mě ponese! Byl jsem nadšený. Vzal mě na záda a pokračovali jsme s tou skupinou dál v naší nekonečné výpravě. Storm mi říkal, že vše bude v pořádku. Že už mě brzy nic bolet nebude. Najednou jsem uslyšel malé poklepávání, otočil jsem se a uviděl jsem, že vedle nás běží krásný králíček. Felixi! Zvolal jsem nadšením a seskočil ze Stormova hřbetu. Tak dlouho jsem jej neviděl, můj starý přítel. Kdysi jsem jej snědl a jeho kůži jsem si schoval. Vykládal jsem jí různé příběhy z mého života, byl to můj nejlepší kamarád! Teda, dokud jsem ho někde neztratil. Ale teď byl zpět! Přiběhl jsem k němu, ale on mi utíkal a utíkal – mé tlapky mu nestačili. Zůstal jsem sám. Všiml jsem si, že jsme najednou byli v Borůvkové smečce. Králíček utekl, Storm zmizel. Byl jsem úplně sám, zraněný, vyčerpaný. Tak sám. A nebylo to vůbec slastné.

Přikývl jsem. „Jasně, klidně za nimi zaskoč. Jsou tam již dlouho,“ potutelně jsem se usmál. Těšil jsem se, až se Wizku vrátí a prozradí mi všechny drby. „Doufám, že je Tati opravdu v pořádku. A Gavriil,“ mírně jsem se zamračil. Už jsem ho neviděl dlouho.
Aranel souhlasila s mou nabídkou. Spokojeně jsem pohodil ocasem. „To je skvělé! Věřím, že to bude hodně práce. Byl bych tedy rád, kdybys spolu s tím přijala pozici delty,“ mrkl jsem na ni. Povyšování bylo skvělé! Všichni z toho měli radost a já se cítil jako bůh. Například, když jsem viděl to ohromné nadšení ze strany Wizku.
Storm k návrhu na učení nic neříkal, vypadalo to, že ho lov vyčerpal a je ve stavu hybernace. „Storm souhlasil, že mi bude dělat beťáka. Alespoň dokud se nenajde někdo, kdo by ho mohl nahradit,“ nejistě jsem se podíval na toho staříka. „Ale pokud by se pak chtěl stát učitelem, jsem pro. I když momentálně očekávám od vás pečovatelů, že vlčata něco naučíte,“ mrkl jsem na ni.
Makadi byl celou dobu tiše a pak řekl něco o tom, že se brzy vrátí a zmizel. Tae se toho ihned chopil a rozběhl se za ním. Zavrtěl jsem nad tím hlavou. Využívat každou příležitost, aby mohl zmizet ze smečky. To se mi nelíbilo. „Drž se s Makadim a dávej na sebe pozor!“ Houkl jsem za ním. Moc se mi to nepozdávalo, ale pochyboval jsem o tom, že je Makadi rozparovač.
Aranel se se mnou následně také v podstatě rozloučila. „Dobře,“ řekl jsem jen. Tím jsem tu zbyl sám se Stormem. Jindy by mi to nevadilo, ale on byl momentálně mimo. Rozhodl jsem se si dát tedy po dlouhé době konečně také vydatný spánek. Lehl jsem si blízko něj a usnul ihned.

// Omlouvám se, dnes asi nestihnu odepsat. Klidně mě přeskočte, ať vás nezdržuji.

Zdravím vás mí spolusmečkovači a vítám vás u měsíčníku Borůvkové smečky!

Od posledního příspěvku uběhnul cca měsíc. Ráda bych zavedla tyto krátké pravidelné “aktualizace”, aby si každý z vás mohl udělat představu o tom, jak to nyní ve smečce vypadá.

Od posledního příspěvku se nám událo několik pozitivních změn. Ráda bych se oficiální cestou přivýtala Makadiho a Lilith. Doufám, že zde budou spokojení. (A navždy. :D)

Take se nám od posledně odehrál “smečkový mini lov”, který nebyl nikterak oficiální. Přes to si myslím, že si jeho účastníci zaslouží alespoň malou odměnu, která Stormovi, Aranel a Taenarovi přistála v úkrytu.

Gavriil, Naomi a Whiskey se bohužel od posledního příspěvku do hry nijak nezapojili. Věřím, že se situace v jejich životech brzy uklidní a budou se moci vrátit k aktivnímu psaní a životu ve smečce.

Nakonec chci velmi poděkovat Taenaranovi za jeho pořádání akcí! Je to skvělé vidět, že si na tom dává někdo tolik záležet. Brzy zde budou nepochybně další jak z mé strany, či od vás.

Naviděnou!

// Prosím o kameny. Jedno jaké.

- Přidáno

Tae se mě zeptal na absolutně skandální otázku a já se celý napnul. Trochu jsem se zalknul a z nosu mi možná dokonce vystříknula troška soplíku, ale samozřejmě to nikdo nemohl vidět. Že? „Cože?“ Zeptal jsem se, když jsem popadl dech. „Já a starý? Ani náhodou, co tě to vůbec napadlo,“ začal jsem se přehnaně nervózně smát a jeho další otázku jsem se rozhodl úplně ignorovat. Já přeci o stáří nic nevím. Ať se zeptá někoho, kdo jo. Třeba Storma!

Oba z vlků se vydali za mnou, když jsem se vydal za jídlem. A tedy samozřejmě i za mými spolusmečkovači. Podíval jsem se na Makadiho, který typicky postával mimo hlavní dění. „Aranel, Storme – tohle je Makadi. Nová členka naší smečky. Přišla společně se svou kamarádkou Lilith, která je teď pravděpodobně někdy s Wizku,“ uchechtl jsem se. Netušil jsem, jak to mezi nimi vypadá a nechtěl jsem do toho moc šťourat.
Poslouchal jsem pečlivě příběh o lovu. Znělo to tak dramaticky! Mě se už nic zajímavého dlouho nestalo. Byl jsem ale rád, že se zvířata konečně vrátila a máme co žrát. „Jste oba úžasní. Chtělo by to sice smečkového lovce, ale zatím se o tento kříž nějak podělíme,“ podíval jsem se na Makadiho poměrně výrazně. „Než se najde někdo, kdo by se tento těžký úkol mohl naučit,“ chvíli jsem na něj ještě výrazně zíral a pak zamrkal a koukl na Aranel. „Což mě přivádí k tomu, že bych s tebou chtěl rychle prohodit pár slov,“ ztišil jsem hlas. „Chtěl jsem se tě zeptat, zda chceš stále vykonávat funkci pečovatelky? Nikdy jsme to spolu neřešili, nebylo proč. Ale když jsou nyní vlčata zpět, byl bych za to velmi rád. Poprosil také Wizku, zda by se této funkce mohla ujmout. Aby toho na tebe nebylo moc. Věřím, že to společně zvládnete. Stojíš stále o tuto pozici?“ Počítal jsem s tím, že pokud bude souhlasit, oznámím jí také postup v žebříčku. Pokud souhlasit nebude, ať si naprdne.

„Myslím, že Tati se nachází u tůňky s Wizku,“ řekl jsem po chvíli. Rozhodl jsem se neříkat, jak to vím. Ale magie myšlenek byla někdy velmi užitečná a já prostě věděl, že tam s nimi Tati je. Navíc jsem ji také trochu cítil. Také jsem ale cítil toho divočáka a rozhodl jsem se, že na všechno už prdím a pustím se do jídla. Má super-nechtěná magie se naštěstí neozvala. Oh bože, jak byl lahodný! Naplnil jsem si břicho, ale tak, aby zbylo na ostatní. Pak jsem sebou plácnul na zem a spokojeně přivřel oči.

Samolibý úsměv Taerana se mi příliš nepozdával. Tedy, chtěl jsem ho chválit a dělat mu radost. Jen jsem se bál, že z něj vyroste přesný opak Makadiho. To bych asi nepřežil. Přehnané sebevědomí mohlo způsobovat spoustu problémů, dokonce možná i revoluci! Co kdyby si chtěl jednou vzít moje místo? Jistě, potřeboval jsem nástupce. Ovšem toho jsem chtěl vybrat sám s velkým oslavným ceremoniálem plným potu a boje.
Usmál jsem se na Makadiho. „To máš pravdu. Museli bychom jich sníst snad milion, abychom se z toho aspoň trochu najedli,“ uchechtl jsem se. Nemluvě o to, že žížaly vypadají nechutně. Nepotřeboval jsem si je strkat do krku.
„Popravdě já jsem již dlouho nelovil. Když jsem byl ale mladý, byl jsem super lovec,“ usmál jsem se. „Základ úspěchu je nebýt sám. Na jakékoliv velké zvíře je lepší jít ve více vlcích, pokud nepoužíváš magii. Musíš to zvíře odříznout od zbytku skupiny, pokud v nějaké je. A potom se jej snažíš unavit a zranit, dokud není dostatečně slabé na poslední ránu,“ pousmál jsem se. Tak nějak ve zkratce se to dalo shrnout. Kdybych teď já někdy vyrazil na lov, rozhodně bych magii použil. Ať se to zdá ostatním jakkoliv etické či ne.
„Klidně hned,“ usmál jsem se. „Wizku tě tohle bohužel nenaučí, ale věřím, že Aranel by ti ráda něco předala. Uvidíme, až přijde,“ mrkl jsem na něj. „Ale asi teď bude unavená, tak ji necháme se zotavit,“ měl jsem o ně stále starosti. Potom jsem ale zacítil dva pachy a oddechl jsem si.
„Šikula!“ Pochválil jsem Tae. „To je Aranel. A s ní i Storm,“ nadšeně jsem se zachvěl. Konečně se vraceli, konečně. „Půjdu se za nimi podívat,“ řekl jsem rázně a bylo mi celkem jedno, jestli půjdou se mnou nebo ne. „Určitě přinesli něco k snědku, pokud máte hlad,“ jakože já měl obrovský. A věřil jsem tomu, že oni taky. Rozběhl jsem se směrem k nim a to už jsem uslyšel zavytí.
Oba dva stáli u krásného divočáka. „Vy jste úžasní!“ Řekl jsem k oběma nadšeně a usmíval se. „Skvělá práce. Mockrát vám děkuji. Jak to šlo?“ Podíval jsem se na Aranel, jelikož Storm vypadal trochu nepřítomně. „Vše proběhlo v pořádku?“ Trpělivě jsem se vedle divočáka posadit. Věděl jsem, že mám nárok na to jíst první, ale rozhodl jsem se počkat. „Klidně se do toho pusťte, zasloužíte si to,“ mrkl jsem na ni. „Je tu toho dost pro všechny,“ otočil jsem se směrem, odkud jsem přišel a přemýšlel, zda mě někdo následoval.

Zamyslel jsem se. Smrt, život. Existuje někdo další? O nikom jsem nevěděl. Pohybovala se zde spousta divných stvoření, jako například nedávno ten druid. Ale na to se Makadi neptal. „O nikom dalším nevím,“ přiznal jsem s úsměvem. „Ale to je asi jedině dobře,“ mrkl jsem na něj. Bylo hezké, že se alespoň na něco ptal. Doufal jsem, že se mi ho podaří rozmluvit. Když ale přišel Tae, opět více méně utichl. Zvládl se pouze představit. Tae naštěstí nekomentoval tyto genderové nerovnosti a jen se slušně představil. Za to si ten mínusový bod zase vyžehlil.
Poslouchal jsem jeho slova doufajíc, že mi vysvětlí jeho neslušné chování. Když zmínil zlou vlčici, nebyl jsem si prvně jist, o kom mluví. Napadla mě okamžitě Styx, ale co ta by tu dělala? Pak mi došlo, že přeci mluví o nedávné návštěvě, ve kterou jsem dal tolik důvěry. Podle jeho slov jsem to ale neměl dělat. Zamračil jsem se. „Značkovala si naše území,“ řekl jsem naštvaně. „Děkuji, že jsi mi to řekl. Takové chování je nepřípustné, měla by se chovat slušně na území cizí smečky. Budu si to s ní muset vyřídit. A také s její alfou, nejspíše jí nevysvětlila, jaké jsou hranice. Ale ty jsi šikovný!“ Usmál jsem se na něj. „Ubránil jsi naše území a nedal ses. Svou funkci zastáváš skvěle!“ Trochu jsem přeháněl. Nepochyboval jsem o tom, že kdyby Lucy chtěla, tak by Tae rozkouskovala. Ovšem on byl vlče a já ho chtěl povzbudit.
Zamyslel jsem se nad jeho zbytečnou otázkou. „Podle mého se žížaly chytají,“ souhlasil jsem s ním. „Ale pokud jejich chytání Lucy považuje za lov, asi není moc dobrý lovec,“ zasmál jsem se. Dělat si legraci z idiotů jsem měl rád.
Vysvětlil mi situaci z louky a vše dávalo najednou smysl. Pokýval jsem spokojeně hlavou. „Tak v tom případě jsi udělal dobře. Divočáci jsou nebezpeční. Asi si netroufl do lesa, když tu cítil tolik pachů,“ spokojeně jsem svého svěřence sledoval. Výborně.

„Žije v takové staré zřícenině na kraji Gallirei. Nejsem si jistý proč zde je. Nebo co tu dělá. Ale je hodně chamtivá. Když za ní přijdeš a dáš jí pár třpytivých kamínků, je ochotná plnit přání. Například ti může dát nové magie, či tvé vylepšit,“ odkašlal jsem si. Mě spolu s objednávkou přihodila velmi nežádoucí magii. „Ale je to zlá baba, takže každá návštěva jejího smradlavého paláce je nepříjemná.“
Chápavě jsem přikývl. „Tomu rozumím. Někdy to je těžké přijmout a najít vhodná slova,“ dříve jsem to také neuměl. Moc jsem si nevěřil a komplimenty jsem bral těžce, většinou jsem je prostě ignoroval. Ale když nyní ze mě vyrostl tak skvělý chlapík, komplimenty jsem miloval, užíval jsem si je a mohl bych je poslouchat od rána do večera.
Odněkud z lesa se k nám přikolébal obtloustlý Tae a já si uvědomil, že jsem si jeho nadváhy nikdy nevšiml. Změřil jsem si ho pohledem. S takovou brzo umře a budeme mít o starost méně. Přes to jsem doufal, že se z toho dostane a budu si ho moc vychovat k obrazu svému. Pozdravil nás stylem, jako by od poslední návštěvy zestárl o půl století a byli jsme dobří kámoši. „Ahoj,“ řekl jsem nejistě a trochu se zamračil. Vypadal nasraně. Byl jsem z toho zaražen, že mi ani nedošlo, že oslovil Makadiho jinak, než by si přál.
Tae se zeptal Makadiho, kdo to je. Věděl jsem, že Lilith za něj dřív říkala úplně všechno a já to nehodlal opakovat. Proto jsem se na Makadiho povzbudivě usmál a doufal, že se zvládne představit sám.
Po jeho dalších slovech jsem se na něj káravě podíval. Choval se drze. „Proč myslíš?“ Řekl jsem poměrně chladně a z výšky se na něj koukal. Očekával jsem od něj jistý respekt. Jak kvůli tomu, že jsem starší, tak protože jsem jeho alfa. Něco takového by tímto stylem neřekl ani Storm.
„Nejsou,“ odvětil jsem a nespokojeně jsem mlaskl. „Doufám, že jsou v pořádku. Co se dělo, když jsi odešel? A proč jsi vlastně odešel?“ Zeptal jsem se o něco mileji. Měl jsem o ně starost.