Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Úkol číslo 1

První velmi prostý skvělý úkol bude psací. Určitě všichni milujete drabble!

Drabble je literární útvar o určitém počtu slov. Bývá psáno na zadání, pro procvičení tvůrčího psaní. Většinou má rychlý spád, ale mělo by zaujmout dějem.

Pro dnešní účely si dáváme počet slov 120. Tento počet slov je nutné dodržet přesně. Aby to nebylo tak jednoduché, přikládám pár slov, které se musí v tomto krátkém útvaru objevit. Budu ráda, když tato slova v textu zvýrazníte.

Kostra, louka, špína.

Čas na splnění této rychlovky je do 17. 10. do půlnoci.

Zdravím Borůvko!

Jelikož jsme se v tomto krásném počasí rozhodli lovit, věřím, že máte všichni spoustu času! Nechci vás zatěžovat žádnými složitosmi, přes to jste si odsouhlasili, že máte zájem o mini-neherní akce. A tak je tu máte! Berte tohle jako hlavní příspěvek. Pod něj budu postupně nahrávat různé mini-akce, na které budete mít vždy jen pár dnů. Nový příspěvek oznámím vždy na FB, ať se nemusíte bát, že něco propásnete. Prosím odpovědi posílat do jednoho vlákna s názvem “MINIAKCE” vždy s číslem úkolu na začátku. Kdo víc hraje, ten víc bere. Klasika!

Nespokojeně jsem si povzdechl. Ten déšť neustupoval. Zrovna když jsme se vydali na lov, musí pršet víc, než za celý rok. Všiml jsem si nespokojenosti mezi některými členy posádky. „Vím, že je ten déšť nepříjemný. Ale přeci se nyní nebudeme vracet. Jsme promočení, ale kořist taky. Věřím, že to zvládneme využít v náš prospěch,“ usmál jsem se.

Wizku neremcala nad počasím, ale vypadala dost zaraženě nad mou novinkou. Až jsem se polekal, že ji nepřijme. Ulevilo se mi ale, když udělala opak. Spokojeně jsem švihl ocasem. „Výborně. Tvá pozice pečovatelky ti zůstane, neboj se. Přece bych se nepřipravil o tak pečlivého pracanta, že?“ Usmál jsem se na ni i na Aranel. „Budu moc rád, když zůstaneš s Wizku. Myslím, že toho o lovu víš trošku víc,“ s úsměvem jsem je popíchl a přidal do kroku, abych srovnal pozici s Baghý.

Vedení lovu ji překvapilo, ale zhostila se toho dobře. Její plán se mi líbil. Zakládal se na logice, terénu, počasí. To vše hrálo v náš prospěch spolu s nemocnou srnou. Všem dala nějaký úkol. Mě přiřadila Lylwelin, za což jsem byl rád. Stále jsem o ní věděl minimum a je dobře, že ji budu mít přímo u sebe. Nori hodil do pléna také nápady, které dávali smysl. „To není vůbec špatný nápad, Nori. Myslím si ale, že znají zdejší prostředí podobně jako my a je možné, že by samy neběželi vstříc vodní pasti,“ namítl jsem na jeho plán s jezerem. Storm představil svou magii.„Ovládám řadu magií, které by nám lov mohli ulehčit. Myslím, že bychom to ale mohli udělat hezky po staru. A vytáhnout je, až když by se nedařilo,“ pousmál jsem se. „Budu šetřit síly, abych vás doma všechny vysušil,“ dodal jsem pak a koukl na Baghý. „Tak jo, všichni známe úkoly. Můžeme na to. Kdyby byl nějaký problém, stačí na to důrazně pomyslet,“ ujistil jsem je. Podíval jsem se povzbudivě na Lyl a potom se tiše rozešel na místo, kde máme čekat.

// Borůvkový les

Vyrazil jsem lehkým poklusem na planinu, která se rozprostírala vedle našeho lesa. Za zadkem se mi táhla kolona vlků, kteří spolu se mnou opouštěli hranice. Dlouho jsem mimo ně nebyl, byla to příjemná změna si zase protáhnout kožich.
Dlouho jsem také nelovil, což byl jeden z důvodů, proč jsem se do toho nechtěl vrhnout po hlavě. Aranel mi řekla, že to já bych měl určit vedoucího lovu. Nespokojeně jsem mlaskl, ale asi měla pravdu. Navíc nikdo nevyjádřil jasné nadšení z toho, že se toho chce ujmout. „Baghý a Nori. Poslední dobou jste lovili nejvíce právě vy dva. Máte to na povel,“ mrkl jsem na ně a pousmál se. Organizátor lovu musí být přece především taktik, nikoliv mrštný lovec.

Po cestě na planinu jsem trochu zpomalil, abych se potkal s Wizku. Mile jsem se na ni usmál. „Jsem na tebe moc hrdý. Předvádíš jeden výkon za druhým. Vidím, že ti na této smečce moc záleží. A o vlčata se staráš perfektně,“ pousmál jsem se na ty dva. „Nevím, zda je nejvhodnější chvíle, ale chci to udělat teď. Od této chvíle budeš naší Gammou. Pokud o to samozřejmě stojíš,“ usmál jsem se na ni a jemně jí přejel ocasem po boku. „Gratuluji. Zasloužíš si to,“ mrkl jsem na ni. Hned po mě a Stormovi měla nyní nejsilnější postavení. Bral jsem ji jako svého rádce a blízkého spojence.

Zastavil jsem se, když jsem zahlédl hlouček vysoké. Automaticky jsem se přikrčil. Vyhledal jsem pohledem Baghý s Norim. Čekal jsem, co nám předvedou za kouzla.

Zdravím Borůvko!

Další měsíc máme za sebou. Byl to velmi úspěšný měsíc, jelikož mezi námi mohu přivítat nové tváře. Lylwelin, Sigy, Heather a Flynn si vybrali pro své žití naši smečku. Doufám, že se jim bude mezi námi patřičně líbit. Jsem nadšená z toho, jak se naše smečka rozrostla a je aktivní. O tom svědčí také momentálně probíhající smečkový lov, kterého se účastní téměř všichni členové.

Začneme těmi příjemnými věcmi, které máme nepochybně všichni nejraději. S radostní oznamuji, že jako překvapení tímto získává naše skvělá Wizku pozici Gammy. Myslím si, že si to za svou nepřebernou aktivitu a velmi poctiví přístup ke své funkci zaslouží.

A nyní naopak trochu toho nepříjemného, co je nejspíše bohužel na místě. Whiskey již od této chvíle není členem naší smečky. Dostal nespočet napomenutí, které nijak neobrátil ve svůj prospěch. Doufám, že se nerozejdeme ve špatném a věřím, že třeba jednou najdeš cestu zpět.

Velké pokárání patří také Gavriilovi. Ten nám již čerstvě vyrostl a jeho místo ve smečce již není samozřejmostí. Za celou dobu svého života nebyl téměř aktivní, což mě dost mrzí. Podobně jako dříve, i Gavriil získává pozici Omegy jako "varování" a doufám, že se k nám připojí opět aktivněji.

Snažím se přistupovat k vedení smečky spravedlivě. Pokud někdo s těmito změnami nesouhlasí, jsem samozřejmě otevřena vaším poznámkám.

Brzy můžete očekávat novou mini-akci.

Zatím posílám pac-a-pusu.

Váš nejlepší alfák Blueberry.

Poslouchal jsem Makadiho omluvy. Nic mě příliš nezaujalo. Už se to stalo, byl jsem rád, že za to bere zodpovědnost. Ale bylo potřeba se z toho poučit a příště to neudělat. To bylo hlavní. Jeho poslední slova mě ale zaujala o dost více. Napřímil jsem se. Jistě, všiml jsem si, že se vrátil bez něj. „Jsem si jistý, že bude v pořádku. Taenaran se hodně toulá a vždy se vrátil v pořádku zpět. Říkal jsem mu mnohokrát, ať to nedělá, ale neposlouchal. Není to tvá chyba, že zmizel,“ povzdechl jsem si. „Pokud se ale nevrátí do konce lovu, půjdeme ho hledat. Společně. Má magie myšlenek by mohla pomoci,“ usmál jsem se na něj. „A musíme najít i Tati. Už dlouho tu nebyla. Myslel jsem si, že je s Wizku – ale ta přišla také sama,“ povzdechl jsem si. Nebyla to ale moje práce je hlídat. Aranel si své role pečovatelky moc nehleděla. Wizku byla skvělá, ale jaksi se ztratila všechna vlčata a nikdo nevěděl kam.

Poblíž jsem zahlédl Aranel společně se Stomem. Chtěli se také přidat k lovu, překvapilo mě to. Nečekal jsem, že budou chtít jít s námi. Minimálně Storm. Nejspíše ale chtěl stejně jako já přijít na jiné myšlenky. Zamířila k nám také Baghý. Mile jsem se na ni usmál. Byla velmi dobrým členem smečky. Často se zdržovala na území, nosila nám potravu a pomohla co mohla při požáru. „Zdravím, samozřejmě se přidej, budeme rádi,“ mrkl jsem na ni. Kdyby byla o něco mladší, byla by perfektním lovcem. Netrvalo to dlouho a její pravá-drzá-ruka se tu objevila také. Skočil po ní, nejspíše se dlouho neviděli. Mírně jsem se pousmál. Také jsem dříve byl tak rozvířený. Snažil jsem se to akceptovat. „Naštěstí ne, nejedná se o další útok,“ uchechtl jsem se, i když v tom nebylo moc radosti. „Chci, abychom šli ulovit nějakou větší kořist. Za chvíli se ochladí a bude to pro všechny obtížnější. Navíc, myslím, že se spousta vlků ani vzájemně nezná. Tohle bude dobrá možnost se vzájemně poznat,“ vysvětlil jsem stručně.

Během mého povídání se vrátila také Lylwelin. Byl jsem rád, že nám nenechala její vlčata na krku a nešla za lepším životem. Mile jsem se na ni usmál, i když ona nevypadala moc spokojeně. Nyní to byl ale i její domov. Chtěl jsem vědět, co v ní je. „Zdravím, přidáš se k nám?“ Na má slova se tu objevila také Wizku s těmi vlčaty. Vypadala stydlivě a odměřeně jako vždy, i když mi věnovala milý pozdrav. Usmál jsem se na ni. „Jsi víc než vítána,“ bral jsem ji teď jako jeden ze stavebních kamenů smečky. Plnila své povinnosti, věnovala se smečce. Snažila se. A navíc jsem ji měl rád. Doufal jsem, že nás nikdy neopustí.

Vypadalo to, že jsme tu všichni. „Zdravím!“ Pronesl jsem nahlas, abych upoutal pozornost všech. „Předem bych vás rád uvedl do situace. Nejspíše jste všichni zaregistrovali, že nás nedávno navštívila sama smrt a předala nám dárek v podobě hořícího lesa a mrtvé kolegyně,“ na chvíli jsem se odmlčel. „Velmi mě její ztráta mrzí a udělám vše proto, aby se nic podobného neopakovalo,“ samozřejmě bohužel, proti samotné smrti se nedá příliš bojovat. „Nyní je důležité, abychom se soustředili na budoucnost. Naše smečka je bez ochránce. Beru si tuto funkci na svá ramena, tak jako vždy, dokud se nenajde někdo, kdo to bude schopen vykonávat,“ bylo potřeba tuto funkci obsadit. „Ale abych byl pozitivní, máme spoustu nových členů naší borůvkové rodiny! Tady Lylwelin a její partner s vlčaty. Baghý s Norim,“ pousmál jsem se. Lilith s Makadim již jsem nepočítal. Kdo ví, kde je Lilith konec. „Rád bych využil vašeho shromáždění a vyrazil na společný lov. Jelikož je to hned na vedlejší pláni věřím, že se nám nikdo nepokusí ukrást les,“ uchechtl jsem se. Určitě bychom si všimli, kdyby se nám tu někdo usadil. „Wizku se postará o vlčata, dá na ně stranou pozor,“ tušil jsem, že za to bude ráda. „Zbytek se může zapojit do samotného lovu. Jak jistě víte, momentálně nemáme ani oficiálního lovce. Nebudu si na nic hrát, pokud někdo z vás má podobné ambice, budu rád, když se ujme vedení tohoto lovu,“ věnoval jsem postupně významný pohled těm, kteří pro mě byli nejžhavějšími adepty. Baghý, Lylwelin, Nori a Makadi. „Můžeme?“ Nečekal jsem na odpověď a pomalým během zamířil na onu pláň. Po cestě jsem čekal, kdo se nabídne.

// Východní Galtavar

Sigy se omluvil za jeho necitelnost. Jen jsem pokývl hlavou. „To je v pořádku,“ pronesl jsem tiše a rozhodl se to nijak víc nekomentovat. Neměl jsem náladu se k té situaci momentálně vracet. Běhal mi z toho mráz po zádech. Oba poděkovali a odešli kousek stranou, načež se vydali pryč ze smečky. Překvapilo mě to, že zde ihned nechali svá vlčata. Nebyl jsem z toho moc nadšený, na druhou stranu – Wizku očividně vůbec vlčata nevadila.
Posadil jsem se osamocen na zadek a chvíli koukal mezi stromy do úplného prázdna. Cítil jsem zvláštní prázdnotu, která mě začala obalovat jako temný sliz. Smutek, vyčerpání a tíha ztráty. Vše na mě doléhalo ve vlnách, které rozechvěli mé tělo. Zavrtěl jsem prudce hlavou, zkusil jsem to ze sebe setřást, ale nešlo to. Zakouslo se to do mě. Mezi stromy jsem zahlédl Makadiho. Vypadal, že má něco na srdci. Neměl jsem náladu na řešení jakékoliv další konverzace, přes to jsem ze sebe vydal co nejlepší úsměv. „Zdravím. Dáš mi prosím chviličku? Potřebuji si vyčistit hlavu a zkontrolovat les. Hned se ti budu věnovat,“ doufal jsem, že to pochopí a nebude se zlobit.

Rozběhl jsem se mezi stromy. Sledoval jsem jeho padlou krásu, zaprášenou vlastním popelem. I přes tuto strašlivou tragédii byl les stále nádherným místem. Měsíc osvěcoval svým světlem cestu. Díky tmě jsem nebyl schopen vnímat naplno jeho vzhled, přes to jsem si všiml několika míst, která byla pořád spálena. Neměl jsem sílu zde nechat vyrůst stromy, naštěstí se o to z velké části postaral Sigy. Naopak jsem se rozhodl tato místa zahrnout lehkým porostem trávy, mechu a borůvčí. Vůně sladkých borůvek se rozvoněla opět lesem a já se spokojeně nadechl. Bohužel, i přes vůni borůvek, vůně smečky tímto požárem otupěla. Storm poté obnovoval hranice, bylo na tom ale potřeba ještě trochu zapracovat. Obíhal jsem stromy a zanechával na nich vlastní pachovou stopu. Nikdo se sem nezatoulá a nebude mi tvrdit, že tu necítil smečku. Již nejsme ve stavu nouze. Již jsme měli dost členů. Místa se odteď budou rozdávat s daleko větším rozumem. Trápilo mě ale, ale Whiskey již nebyl na území dlouho. Co když se mu něco stalo? Chtěl jsem mu oznámit, že ho sesazuji na omegu. Nyní jsem ovšem přemýšlel, zda ho ze smečky nevyloučit úplně. Přišlo mi to necitlivé vůči Stormovi, ale sám viděl, že si to jeho syn nezaslouží. Pak tu byl Gavriil, který byl taky pořád mimo. To pořád někde spí? A Taenaran se někam zatoulal, stejně tak Tati. Kde jsou tak dlouho? Mohli jít lovit s námi. Tae byl naposledy s Makadim a Tati už jsem neviděl celou věčnost. Úmyslně jsem se při značkování území vyhnul hrobu Naomi. Nechť je ti zem lehká. Nebyl jsem připraven potkat znovu Storma a vidět jeho starý smutný výraz. Bál jsem se, že vypadám stejně strhaně jako on. Jsem přece ještě mladík. Tyto starosti mi nepochybně jen přidávají hromadu vrásek. Na konci značkování jsem se vydal na Makadim.

V jeho blízkosti jsem se zastavil a s o něco lepší náladou se na něj usmál. „Tak co ti leží na srdci? Všechno v pořádku?“ Věděl jsem, že jsem na něj byl předtím poměrně nepříjemný. Ovšem i přes mou milou povahu a snahu o to být takový alfa-taťka, jsem musel někdy ukázat i to, že umím být přísný. A oni nijak na krizi našeho lesa nereagovali. Lilith od té doby ani nepřišla. „Mohli bychom se vydat na společný lov, co myslíš? Je nás tu teď hodně a určitě mají všichni hlad. Budu rád, když se zapojíš a budeš asistovat. Svolám zbytek smečky, aby se připojil, kdo chce. Než dorazí, budeme mít na sebe určitě nějaký čas,“ usmál jsem se a poté zavyl k obloze na znamení smečkového lovu pro zájemce. Pak jsem se už zadíval na Makadiho a čekal, co z něj vyleze.

Přikývl jsem a podíval se na jeho partnerku. „S ochranářem váhat nebudu, ale doslova jsem odcházel a ještě nebyl vykopaný ani hrob,“ řekl jsem trochu podrážděně. Zhluboka jsem se nadechl a pokusil se uklidnit. Bylo to těžké, ztratit přítelkyni a chovat se, jako by se nic nestalo, protože musím řešit smečkové záležitosti. „Někoho brzy pověřím. Ovšem nemusíte se bát, jsem na území momentálně v podstatě pořád. Není to ideální, abych bránil smečku, ale dokud nepověřím nikoho jiného, nenechám smečku na holičkách,“ řekl jsem pevným hlasem. Bránil bych ji vlastním životem, tak jako před chvílí. Pokusil jsem se o něco mileji usmát na oba. „O této skupině vlků bohužel víme. Snažíme se na ně dávat pozor. Můžete mi povědět více o této nepříjemné návštěvě? Nové informace by se hodily, dlouho jsem o nich neslyšel,“ doufal jsem, že se přesunuli dál od naší smečky.
Sigy se zeptal, zda je tedy přijmu. Hrdě jsem se napnul. Jeho partnerka s ním souhlasila, já ale zavrtěl hlavou. „Poloviční přijetí nebo zkušební dobu zde neaplikuji. Pokud se stanete součástí smečky, budete jí. Se vším všudy. Odejít můžete stále kdykoliv, nebo vás můžu vyhodit. Samozřejmě bych byl za obojí velmi nerad,“ odmlčel jsou se. „Přiznávám, že další vlčata jsou starostí navíc. Věřím ale, že si oba místo zde zasloužíte. Již víte, jak to ve smečkách chodí. Vítejte tedy v té naší. Mám v plánu všechny svolat, abychom dali les dohromady. Také bych chtěl vyrazit na smečkový lov, ať si všichni doplní síly a poznají se,“ měl jsem to v plánu jako takový teambuilding, jelikož zde bylo hodně nových tváří.
„Tímto směrem je smečkový úkryt, nemůžete jej minout. Neváhejte v jeho užívání. Vaše vlčata se vydala směrem k Ovocné tůni, která je také součástí našeho území,“ tím byla prohlídka lesa více méně u konce. Měli jsme malý, ale nádherný les. Rozhodně hezčí, než nějaké močály. „Aby jste nebyli překvapení - tímto směrem sídlí sousední Asgaarská smečka. Máme s nimi uzavřenou přátelskou dohodu, právě i kvůli té nebezpečné skupině vlků. Někteří z jejich vlků mohou procházet tímto územím, my naopak jejím. Vzájemně si budeme pomáhat. Dost nám pomohli při požáru lesa,“ zadíval jsem se na ně. „Máte nějaké otázky?“ Nejraději bych si šel už po svých. Byl jsem vyčerpaný.

Jejich vysvětlování ohledně minulé smečky dávalo smysl. Podle jejich slov odešli dobrovolně, na základě nevhodného vedení a terénu. Neměl jsem příliš důvodů jim nedůvěřovat. Maharskou smečku jsem neznal, ale přeci nikde to nemůže fungovat tak dobře, jako tady. I když momentálně nám taky pár funkcí scházelo. Minimálně dvě dost zásadní.
Sigy se následně rozpovídal a zeptal se mě na řadu otázek, které mu měli osvětlit více o naší smečce. Zhluboka jsem se nadechl. Jak jen mohl pochybovat o tom, že je to perfektní smečka pro každého? Přes to jsem se rozhodl odpovědět. „Smečku vedu již několik zim,“ řekl jsem klidně. Byli to sice jen dvě, možná jedna – ale podrobnosti jsem si hodlal nechat pro sebe. „Předtím jsem byl ochranářem této smečky a dlouholetým členem,“ znal jsem to tu prostě skvěle. „Potravy v okolí je dost. Přímo v lese je možné najít spoustu drobné zvěře, zajíců. V okolí jsou potom pláně s vysokou, která se po těžké zimě opět vrátila,“ zadíval jsem se na něj. „I když momentálně nemáme oficiálního lovce, o lov se dost dobře starají dva vlci, kteří jsou zde poměrně krátce. O nedostatek potravy se bát nemusíte. Naše beta je bývalá alfa,“ odmlčel jsem se. Bylo mi Storma líto, momentálně pohřbíval svou dceru. „Dále máme právě dvě delty pečovatelky. Jak jsem již zmínil, funkce ochranáře je momentálně čerstvě neobsazená, ale nepochybně ji brzo obsadíme,“ zadíval jsem se na Lyl. Vypadala, že by to mohla být třeba zrovna funkce pro ni.
Wizku se začala okamžitě věnovat vlčatům, z čehož jsem měl neskutečnou radost. Byla přímo dokonalým příkladem někoho, kdo plní svou funkci srdcem. Byl jsem rád, že právě ji vlci viděli. Chtěl jsem si ji ovšem odchytit také samotnou a zeptat se, jak to dopadlo s Lilith. Nyní ale měla jiné starosti.

// Omlouvám se, napíšu zítra.

Vlk se představil jako Sigy, který přichází z Maharské smečky. Nic mi tato smečka neříkala, netušil jsem, kde se nachází. Potěšil mě fakt, že právě on může za obnovu našeho lesa. Díky tomu ihned získal pár plusových bodů. Potřebovali jsme nyní každou tlapu. Sám jsem měl v plánu se vrhnout na obnovu lesa. „Děkuji za tvou pomoc, velmi si toho vážím. Je mi líto, že jste přišli zrovna nyní. Borůvkový les je nádherné veselé místo. Bohužel, některým tragédiím nejde zabránit,“ povzdechl jsem si a prohlédl si oba vlky i s jejich rodinou. Divil jsem se, že nešli rovnou o dům dál. „I přes toto velké plus, se musím zeptat, jaký byl důvod vašeho nuceného odchodu z minulé smečky?“ Oba jsem si prohlédl. Pokud udělali něco nevhodného, chtěl jsem to vědět. Neměl jsem zájem o potíže.
„Tady Wizku a ještě jedna z našich vlčic jsou pečovatelky. Naše vlčata jsou ale převážně již odrostlá a nepochybně by se hodil někdo, kdo bude schopen se zhostit role učitele. Na oplátku věřím, že naše pečovatelky rády pomohou s vašimi vlčaty,“ já se do toho nijak zapojovat nechtěl. Pak jsem se zadíval na jeho partnerku, která promluvila o jejích schopnostech. Přikývl jsem. „Nebudu mlžit. Naše ochranářka padla při nedávné katastrofě. Nepochybně budeme potřebovat někoho, kdo nastoupí na její místo. Samozřejmě neočekávám, že se ihned zhostíte oficiálně nějaké funkce. Budu ovšem rád, pokud předvedete vaše schopnosti,“ ještě jsem sice oficiálně neřekl, že je beru. Ale nejspíše pochopili, že jsem tomu nakloněn. Jen jsem čekal, proč je vyhodili z předchozí smečky. „Rád bych zdůraznil, že naše smečka je poměrně malá. Chováme se k sobě jako rodina a nestojíme tu o žádné konflikty,“ zadíval jsem se na oba. Měli štěstí, že o jejich přijetí vůbec uvažuji. Otec zraněný, k tomu dvě vlčata. Jejich matka byla největším lákadlem, protože někoho takového jsme potřebovali. Ale on je očividně silný v magii.

Zdravím Borůvko!

V první řadě bych chtěla poděkovat Naomi za její dlouhá léta v naší smečce. Byla ochranářem naší smečky a skvělou kamarádkou. Věřím, že nám budeš všem chybět. Třeba se ti tvá chuť jednou vrátí a zase se shledáme. Spolu s tím děkuji všem, kteří se zapojili do hasení našeho lesa. Věřím, že tato událost nijak nepoznamená naše členy ani chuť sladkých borůvek.

Ráda bych zde oznámila, že ideálně 21.9. bude začátek smečkového lovu. Budu ráda, když se všichni do té doby přesunete na území Borůvkové smečky, ať si můžeme společně zalovit a zároveň se seznámit.

VYHODNOCENÍ AKCE

Moc děkuji Makadimu, Baghý, Wizku a Norimu, kteří se zapojili do Multimediálního okénka. Odměny zde uvedu do komentářů, až budou pořešeny.

Makadi

https://i.imgur.com/VJh6GlX.jpg

Jedná se o poměrně klasickou soap operu s nekonečným množstvím epizod, přičemž nikdo si už nepamatuje, jaké postavy vlastně byly na začátku a jestli vůbec nějaká původní stále existuje. Původně to začalo jako drobné drama, ale postupem let a nátlakem fanoušků se vše změnilo do lgbt propagandy, kdy nikdo nemůže být čistě hetero a nic jako normální neexistuje. Každý spí s každym, v pozadí stále hraje dramatická muzika a blízké záběry na tváře ostatních pro přidání ještě trochu dramatičnosti.
Momentální dění se točí okolo Wizku, která bojuje se svou sexualitou a Taenarana, který plánuje, že svrhne dosavadního alfu, Blueberryho, který beztak nedělá nic jiného než to, že nabaluje ostatní členy. Momentálně nejméně oblíbeným členem osazenstva je Lilith, která se tajně snaží zničit vztah Blueberryho a Makadiho a zároveň nenápadně tahá za nos Wizku, která je pro svou nevinnost televizním oblíbencem.

Baghý

https://i.imgur.com/TtPtLRo.png?1

Blueberry Hills

Seriál vyprávějící komediální příběh nešťastné Lilith. Mladá vlčice se zamiluje do své nejlepší přítelkyně Makadi, která ovšem sama řeší nespočet problémů – včetně transsexuality. Při jejich řešení se zaplete s Bluberrym. Mile vyhlížejícím gangsterem, který má údajně lék na všechny její strasti. Makadi však zmizí a Lilith, spolu se svou věrnou parťačkou Wizku se vydávají po stopách zmizelé lásky. Aby toho však nebylo málo, Wizku tajně po naší hrdince touží. Při pátrání po stopách, které neschopní detektivové nedokáži pochopit a vyčíst z nich souvislosti potkávají nové přátele: optimistickou zpěvačku Aranel a alkoholem zničeného Whiskeyho. S jejich pomocí unikají z nástrah Blueberryho nohsledů pod vedením Naomi, bývalé milenky obávaného zločince.
Mezi hlavní dějovou linií navíc probleskují zážitky neschopných policistů a jejich zkušeného mentora, Storma, který by nejradši odešel do důchodu. Jeho syn však válčí sdrogovou závislostí a on tak musí trpět s nesnesitelnými učni.
S pokračováním ovšem zjišťujeme, že není nic, jak se zdá a že někteří nemusí Lilith být tak nápomocí, jak by měli být. Kdo je přítel a kdo nepřítel? Najde Lilith svou lásku a to nejdůležitější! Opětuje vůbec Makadi její pocity?

Premierový díl bude vysílán 1.9. 2020 na Borůvka TV!

Wizku

https://i.ibb.co/Dwz6vWF/akce.png

Nori

https://i.ibb.co/ZHNghqZ/plak-t-moodboard.png

Hon na Smrt

Festivalový název: Blueberry Hill

Dokumentární / Akční / Dobrodružný / Drama / Fantasy / Tragikomedie
Gallirea / Borůvkový les / Stará zřícenina / Nori(ho) hlava, 2020, 125 min

Režie: Nori
Scénář: Nori
Hrají: Naomi, Smrt, Blueberry, Storm, Whiskey, Aranel, Lilith, Wizku, Makadi, Nori, Baghý

Obsah:
Zatímco krásná Naomi podala životu demisi a vydala se do věčných lovišť, parta vlků, kteří díky jejímu počinu téměř přišla o domov, se bouří. To by totiž nebyl Blueberry, vlk, jenž se svým Borůvkovým lesem nejvíc vychloubá, aby se nerozhodl Naomin odchod pořádně zajíst. A to jistým opiátem, který se nachází v kouzelných borůvkách rostoucích všude po lese. Zda je jeho přejídání založeno na zármutku, či radosti, není jisté.
Do Naomi práskl blesk. Byla to pořádná šlupka, aby toho však nebylo málo, přišla si pro její duši samotná Smrt. Vlčice, která žije na dalekém severu a která je horší než straka a chamtivá snacha dohromady, se objevila přímo nad jejím tělem. S výsměchem pak zapálila jeden ze stromů svými jedovatými plameny a zmizela. Spěchala na další rande - jako matka živitelka hledá sponzora pro své dítko už dlouhou dobu, avšak neúspěšně.
Vlci se ale bouří. A to nejen tím, že hodují na sladkém opiátu, ale v takových chvílích se rodí nápady. Geniální nápady! Alespoň podle Storma, vitálního staříka, který se po odchodu své milované rozhodl poznat nepoznané. Jak však říká jeho syn, Whiskey: „Otec byl vždy kreativní, kouzelné borůvky v něm ale otevřely třetí oko.” Whiskey je veliký vyznavač borůvkového moku a úspěšný podnikatel v undergroundové sféře.
Po rozhodnutí oplatit Smrti stejnou mincí se celá smečka pod vlivem borůvek začíná formovat. Má v rukávu několik silných es, například andělsky krásnou Aranel a chladně vyhlížející mlčenlivou Wizku. V uskupení nechybí ani duo sexbomb Lilith a Makadi(ho), který řeší existenční krizi a nerozlučná dvojka Baghý a Nori. Jako staří motorkáři se vlci vydávají na hon. Dušují se, že plesnivou čarovlčici zničí, jen co jí přejdou přes práh. Pomstí Naomi, jejich hlavní příjem drahého kamení a v neposlední řadě svůj milovaný les? Business s kouzelnými borůvkami v Galiree jen vzkvétá... A Smrt to ví.

Byl jsem vyčerpaný, smutný, zoufalý a podrážděný. Moje nejlepší kamarádka umřela. Les byl v troskách. A na tváři Lilith jsem viděl výraz, který dával jasně najevo, co si o tom všem myslí. Necítila se nijak vina a mé kárání ji jen obtěžovalo. Napřímil jsem se. Pokud v této smečce nechtěla být, nikdo ji přece nedržel. „Tohle je i tvůj les,“ vyjel jsem na ni. „A každý kdo v něm žije, za něj nese zodpovědnost. Pokud lehne v plamenech, tak bys měla být připravena lehnout s ním,“ zhluboka jsem se nadechl. „Pokud tě netrápí, že jsme mohli přijít o domov a že jeden z členů taky TVÉ rodiny umřel, tak nechápu, proč zde vůbec jsi,“ zamračil jsem se. Byl jsem vždy hodný na své členy. Ale měl jsem také hranici, která se neměla překračovat. „Zamysli se nad tím,“ dodal jsem pak o něco mírněji a podíval jsem se na Makadiho, zda bude mít taky podobně debilní výraz. Naštěstí ne. Vypadal, že ho to mrzí a utíkal za Taem, aby ho hlídal. To bylo asi dobře.

Již jsem byl se Stormem a Aranel u těla Naomi, když jsem uslyšel Wizku křičet. Překvapeně jsem se otočil. Kárala Lilith za to, jak se chová. Byla naštvaná a sprostá. Bránila náš les a smýšlela o něm podobně, jako já. Musel jsem se pousmát. Souhlasil jsem s ní. Nelíbilo se mi sice, že Lilith s brekem utekla. Ale někdo jí musel otevřít oči. A když ne já, tak Wizku. Navíc, všichni byli unavení a ne ve své kůži. Otočil jsem se zpět k Naomi. Bylo potřeba ji pohřbít. Storm se ale vydal na nějaký očistný pochod. Zadíval jsem se na Aranel. Naštěstí se Storm vrátil brzy. Ovšem mezitím odběhla a vrátila se také Wizku, jejíž zavytí jsem uslyšel. Musel jsem tam jít, znělo to naléhavě. „Omlouvám se, ale musím jít. Věřím, že to zvládnete. Omlouvám se,“ pohladil jsem Storma po hřbetu. Byl jsem rád, že můžu jít pryč. Nechtěl jsem být u jejího těla už ani sekundu.

Rozběhl jsem se za Wizku. Byla ve společností celé rodinky vlků, v jejímž okolí les vypadal překvapivě dobře. Již po cestě jsem si všiml, že les vypadá mnohem lépe. Užasle jsem se na všechny přítomné zadíval, pak jsem se ale napřímil a zvážněl. Byl jsem neskutečně unavený, ale snažil jsem se to nedat znát. „Zdravím vás a vítám v Borůvkové smečce. Já jsem Blueberry, její alfa. Co vás k nám přivádí?“ Znovu jsem se podíval po okolí. Všichni z vlků měli zlaté oči a bylo tedy těžké určit, jaké jsou jejich magie. Jejich vlčata i matka měli neobvyklou barvu kožichu. „Prozradíte mi, kdo z vás pomohl našemu lesu?“ Zadíval jsem se na ty stromy. Trochu mi to obměkčilo srdce. Ty dvě vlčata mi zas tak velkou radost nedělali.

Makadi i Lilith si očividně ohně nevšimli. Přišlo mi to zvláštní, jelikož sem přiběhli vlci i z okolních území. Neměl jsem ale energii na to se vztekat. „Nebudu vás nutit jít. Pro příště ovšem budu rád, když budete více ve střehu. Vaše pomoc by přišla vhod. Byla to náročná akce, pomáhali i vlci ze sousední smečky,“ napřímil jsem se. Tohle byl nepochybně černý puntík. Rozhodně to ale neznamenalo to, že bych je hned vyhnal. „Budu rád, když se alespoň zapojíte do následného úklidu lesa. Nebo když zkontrolujete, jak jsou na tom vlčata,“ rozhlédl jsem se. „Která jsou kdo-ví-kde,“ sklopil jsem na chvíli vyčerpaně pohled. Taenaran totiž během naší konverzace opět odešel ze smečky. Chápal jsem, že nechce jít na pohřeb, ale moc se mi nelíbil jeho postoj.
Vrátila se k nám také Wizku. Vypadala z nějakého důvodu provinile. „Za co se omlouváš? Vždyť jsi odvedla skvělou práci,“ že potom odešla, jsem jí nezazlíval. Musela být vyčerpaná. Navíc jsem je k tomu pobídl. „Jdeme nyní pohřbít Naomi. Je na tobě, zda se přidáš.“

Zahlédl jsem Storma. Přišel, nejspíše kvůli kouři. Zastavil se u těla Naomi. Muselo to pro něj být těžké. Jeho rodina se postupně rozpadala. Já žádnou neměl a díky tomu jsem alespoň nemohl žádnou ztratit. Pomalu jsem k nim přišel. Aranel již položila hlavu na Stormův hřbet. Zůstal jsem stát opodál. „Storme,“ špitl jsem. „Moc mě to mrzí,“ sklopil jsem pohled k jejímu tělu. Bylo trochu ohořené, ale ne natolik, aby nešla poznat. Již tu chvíli ležela, tělo se začalo rozkládat ihned. Museli jsme to provést nyní. Ovšem tu čest by měl mít Storm.

Baghý se vrátila poměrně rychle s kořistí. Vděčně jsem se na ni usmál a ihned si kus muflona utrhl. Neměl jsem příliš chuť, ale hlad jsem měl neskutečný. A věděl jsem, že budu potřebovat dost sil, abych se z toho tady vzpamatoval. „Kde jsi nechala Noriho?“ Zeptal jsem se jí u jídla. Ona ovšem po chvíli zase utíkala pryč. Nedivil jsem se jí. Les pro ně byl nové místo a okamžitě poznali největší katastrofu, co se tu kdy odehrála.
Arcanus s Laurou neměli o muflona zájem a rozhodli se vrátit do svého lesa. Pokýval jsem hlavou. „Nápodobně. Dohoda platí. Snad vás brzy také konečně navštívím,“ unaveně jsem sledoval, jak odchází. Zůstala se mnou pouze Aranel, která ihned chtěla něco dělat. Já bych se nejraději stočil do klubíčka, brečel a spal. Věděl jsem, že takový luxus není na místě. „Musíme ji pohřbít,“ řekl jsem jen a zvedl se. Rozešel jsem se šouravým krokem zpět k místu, kde se to stalo. Po cestě jsem potkal Makadiho, Lilith a Taenarana. Všichni vypadali, že jsou v pořádku. Minimálně fyzicky. Lilith vypadala v šoku. „Nikomu z vás se nic nestalo? Situace je již pod kontrolou. Ovšem – bohužel – opustila nás Naomi. Do lesa udeřil blesk, načež přišla smrt a les zapálila. Již je vše uhašeno a brzy bude les v původním stavu, postarám se o to,“ odmlčel jsem se. „Vím, že z vás Naomi nikdo příliš neznal. Ale byla to moc hodná vlčice, ochranářka této smečky. Po jedné výpravě se ale vrátila velmi vyčerpaná a dnes to nezvládnula. Pokud má někdo z vás zájem, může se připojit na pohřbení jejího těla,“ sklopil jsem pohled. Bylo to pro mě velmi bolestivé. Pohledem jsem se pragmaticky podíval na Taenarana. „Doteď jsi svou funkci plnil skvěle a budeme potřebovat nového ochránce,“ zůstal jsem na něj zírat. „Nevím, kdo přesně tě od toho ohně odtáhl, ale velmi si pomáhal,“ byl jsem ovšem rád, že neuhořel.