Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Pousmál jsem se. Makadi konečně promluvil sám od sebe a dokonce se mě zeptal na osobní otázku. Líbila se mi. Měl jsem rád svůj příběh o tom, jak jsem se stal všemocným alfou. "Už je to nějakou dobu. Hodně se toho od mého začátku alfování změnilo," usmál jsem se na něj. Dlouho, krátce. To je dost relativní pojem, ne? Pro někoho je i hodina dlouhá. V každém případě... Udělal jsem z Borůvky tu nejlepší smečku pod sluncem. I Hotaru s Angelusem by na mě byli pyšní, kdyby alespoň jeden z nich ještě dýchal. "Je to vtipný příběh. Když jsem se do Borůvkové smečky hlásil poprvé, byl jsem ještě mladý vlk. Alfou zde byla vlčice Hotaru. Udělila mi tenkrát pozici omegy, což nebylo příliš obvyklé, ale rozhodl jsem se s tím poprat. Šplhal jsem postupně v žebříčku nahoru. Bohužel, Borůvková smečka se poté rozpadla. Storm ji ale po pár letech se svou partnerkou obnovil a já se zde stal ochranářem. A když už se na to Storm necítil, předal mi alfování," pousmál jsem se a trochu se zasnil. "Byla to dlouhá cesta, ale jsem za to neskutečně rád. Borůvka je můj domov a rád o něj podělím s dalšími vlky, kteří si to zaslouží. Jsem moc rád, že jsi k nám přišla," mrkl jsem na něj. Sice zatím neudělala nic převratného, ale je stálým členem smečky, který se alespoň pořád někde netoulá. Mohu s ním počítat. A to je důležité.

Zavrtěl jsem hlavou. "Ale, vždyť máš krásný kožíšek. Popravdě, podobné zbarvení jsem snad ještě na nikom neviděl. Moc se mi líbí. A pokud ti na něj někdo řekne něco ošklivého, vypráším mu kožich," zasmál jsem se. "Měla jsi dobrý vztah s rodinou? Nebo jak to že jsi od nich vlastně odešla?" Doufal jsem, že už mi to neříkal. Makadi byl ale najednou zase smutný, když se Lilith neozvala. Viděl jsem, jak ho ten smutek obalil a pohltil. Naprázdno jsem polkl, to jsem nechtěl. Asi. Udělal jsem k němu pomalý opatrný krok dopředu, nechtěl jsem ho vystrašit. Pomaličku jsem se mu otřel čumákem o srst na krku. Pak jsem se zase odtáhl, ale zůstal jsem stát blízko. Nebyl jsem si jistý, jak bude reagovat. "To je v pořádku, Makadi. Nic se neděje, ano? Někdy strávíme s někým celý život a nakonec zjistíme, že jsme o nich nic nevěděli. Už se mi to stalo. Bohužel, někteří vlci nejsou moc sdílní," povzbudivě jsem se na něj usmál. Nechtěl jsem, aby byl smutný. Ale taky to byla dobrá příležitost, jak se k němu dostat blíž.

// Odměny jsou momentálně v řešení, následně sem dám příspěvek s vyhodnocením.

// Supr-čupr Borůvka

„Není zač, Makadi,“ usmál jsem se na něj. „To víš, já bych se pro vás všechny rozkrájel,“ řekl jsem s falešnou laskavostí v hlase. To zrovna. Proč bych tohle měl dělat zrovna já? Měl jsem asi milion jiných povinností a tohle by žádný jiný alfa neudělal. Proč bychom měli hledat nevděčné členy smečky? Lilith se celou dobu v Borůvce tvářila jako kakabus. Při požáru nehnula ani jedním prstíčkem. Vůbec nic neudělala, nechala by to tu celé shořet. Pokud se vrátí do smečky, budu samozřejmě rád. Ať má jakoukoliv povahu, je její součástí. Ale abych ji hledal a dělal jí chůvu? To bylo mimo. A Makadi by to taky neměl dělat. Lilith byla dospělá a rozhodně daleko samostatnější než Makadi. Štvalo mě to, že jej nechala tak dlouho samotného, i když věděla, že je na ni velmi upnutý. Doufal jsem, že bych možná mohl tuto roli převzít já a stát se jeho středem vesmíru. To byl taky důvod, proč jsem se vydal na tuto „záchranou“ misi.
„Dej si pozor, kam šlapeš. Tohle území je opravdu zrádné a můžeš si jednoduše něco udělat. A to ani jeden nechceme, ne?“ Usmál jsem se na něj vesele. „Byla by škoda tak krásných tlapek,“ dodal jsem ještě významně. Chodil jsem už nějakou dobu okolo horké kaše a netušil jsem, jestli vůbec Makadi vnímá jakékoliv mé náznaky. Bylo to úplně jiné koketovat s někým, kdo skoro nemluví.
Zastavil jsem se na mírném kopečku. Rozhlédl jsem se okolo. Viděl jsem velké prd. „Haló? Lilith? Jsi tu někde?“ Zavolal jsem přiměřeně nahlas. Nevrátila se mi žádná odezva, kromě mírné ozvěny. Zavřel jsem pak na chvíli oči. Její pach jsem zde necítil. Magií myšlenek se mi ji také nepodařilo zachytit. „Nepovídala ti někdy o tom, kam by se chtěla vydat? Nebo kam by šla, kdyby nebyla v Borůvce? Cokoliv?“ Podíval jsem se na něj vážně, i když to znělo absurdně. Kdo by prosím vás nechtěl být v Borůvce?

Obě vypadali potěšeně z toho, že jsem Kayu přijal. Cítil jsem se jako polobůh. Kaya naštěstí žádné otázky neměla, Aranel se ale ještě zeptala na Taenarana. Zamračil jsem se. Jeho jméno mě momentálně vytáčelo. A taky, Aranel byla pečovatelka. Neměla by ona mít přehled o tom, kde jsou její vlčata? „Tati říkala, že jej potkala. Prý se zde necítí dobře,“ rozhodl jsem se nevyslovit jeho jméno. „Nedokážu říct proč. Udělal jsem doslova vše, co si přál. V každém případě, je živý. A pokud se mu zde nelíbí, nikdo ho tu nenutí být. Je už v podstatě dospělý. Může si dělat co chce,“ nezněl jsem moc nadšeně. Byl to poměrně krutý verdikt, ale zranilo mě to a jen to podpořilo můj nepříliš pozitivní vztah k vlčatům. Podporoval jsem ho, dovolil jsem mu vše, co chtěl. A on stejně bude frflat? Fracek. Pokud se sem někdy vrátí, bude to muset buď dobře osvětlit, nebo vypadnout s tou jeho tlustou prdelí z území. Cítil jsem, jak se ve mně trochu vařila krev. Naštěstí se Aranel zeptala taky na Gavriila. Toho jsem měl docela rád, ale taky jsem se na něj zlobil. „Myslím, že se jeho pach nese lesem. Někde tu určitě je. Zajímalo by mě, kde byl celé léto,“ určitě se ho na to zeptám sám, ale nyní nebyl čas.
Poté jsem obrátil svou pozornost k Makadimu. „Tak slečno, můžeme vyrazit. Nejsem si jistý, kde začít. Gallirea je velká a nemáme žádnou stopu. Napadá mě ale zajít se podívat na vedlejší území, které je plné zrádných nor,“ popravdě jsem pochyboval, že Lilith najdeme. Pokud byla v pořádku, už by se dávno vrátila. Pokud byla naštvaná natolik, že se tak dlouho neukázala, asi nemá smysl ji hledat. A pokud někde zapadla do díry, už je dávno po ní. Přes to jsem doufal, že ji najdeme. Už jen proto, aby měl Makadi radost. Krátce jsem se na něj zadíval. „Doufám, že ji najdeme. Budu se snažit co nejvíc, dobře?“ Usmál jsem se na něj a pak se pomalu rozešel na vedlejší území.

// Zelné nory

Zdravím Borůvko!

Další měsíc máme za sebou. Stále se bohužel musíme distancovat od sociálního života, ale alespoň máme víc času na Gallireu a Netflix, že? Musím mezi námi tento měsíc přivítat hned 3 nové tváře. Awarak, Kaya a Elora. Doufám, že zde budou spokojení a zažijeme spolu řadu krásných dnů. Jiné změny v tomto měsíci neproběhnou.

Mám zde dvě pochvaly. Jsem moc ráda, že se k nám po delší době mimo smečku vrátila Tati. Doufám, že už ji znovu neztratíme. Stejně tak mě těší to, že se po dlouhém spánku probral Gavriil. Doufám, že tato aktivita vydrží a bude nějaké to povyšování. *Mrk mrk*.

Nyní pár nepříjemných sdělení, ze kterých nemám radost. Taenaran. V lednu již Taenaran nebude vlčetem a bude automaticky odebrán ze smečky, pokud se situace nezmění.

Aby byl můj přístup fér, chci upozornit také na dlouhou nepřítomnost Lilith. Momentálně proběhne hledací akce „zachraň Lilith a sbal Makadiho.“ Pokud se zde ale Lilith dlouhou dobu neobjeví, bohužel s ní nebudeme moci nadále počítat.

Ještě jednou všem moc děkuji za vaši herní i neherní aktivitu. Blíží se nám zima a Vánoce. Doufám, že bychom si je mohli udělat také spolu co nejhezčí. Můžete se těšit na ADVENTNÍ KALENDÁŘ Borůvkové smečky, který bude herně/neherní, plný malých drobností pro zlepšení nálady.

Přeji vám krásný, pro někoho prodloužený, víkend.

Blueberry.

Zeptal jsem se na klasikou otázku, kdo si a co tu chceš. Ta vlčice ani neměla šanci něco říct, protože za ni začala odpovídat Aranel. Pohled mi trochu ochladl. Neměl jsem tuhle vlastnost moc rád. Každý by měl mít šanci mluvit sám za sebe. Přes to jsem si Aranel vyslechl. Řekla mi v podstatě vše, co jsem potřeboval vědět. Přes to jsem na to nic neřekl a podíval jsem se na Kayu. Povzbudivě jsem na ni pokývl a čekal, co k tomu dodá. Představila se a pak pokračovala ve stylu, jako by posnídala vtipnou kaši. Nezasmál jsem se a jen ji přísně sledoval. Vtipálka jsme tu už měli. Nori tuhle roli obstarával dostatečně a já byl rád, že jsem s ním doposud nemusel strávit příliš mnoho času. Trpělivě jsem se ovšem nadechl a vydechl. Musel jsem respektovat povahy ostatních. Ne každý mohl být tak inteligentní a slušný jako já.
Pokýval jsem hlavou. „Děkuji Kayo za osvětlení situace. Nyní si tě již vybavuji. Je nepochybně výhodou, že tu některé vlky znáš. Aranel a Storm patří mezi naše nejstarší členy, takže pokud s tebou oni nemají problém, určitě za něco stojíš. Také to že jsi přivedla Tati beru v úvahu. Naše smečka je již plná,“ na chvíli jsem se dramaticky odmlčel. „Máme tu vlků již hodně. Borůvková smečka vždy byla menší rodinnou smečkou. Udělám ale v tomto případě výjimku a dovolím ti zde zůstat. Samozřejmě ale budu počítat s tím, že se budeš do smečky snažit zapadnout,“ podíval jsem se na Aranel. „Budu muset nyní odejít. Lilith se tu již dlouho neukázala, Makadi i Wizku o ni mají starost. Zkusíme ji v okolí pohledat,“ a zrovna strávíme nějaký čas spolu, že jo. To je ještě důležitější. Měl jsem členy své smečky rád, ale cestu domů musel najít každý dospělý sám. „Aranel ti to tu určitě ráda ukáže, případně můžeš jakékoliv otázky směrovat na Storma. Vítej v Borůvkové smečce!“ Široce jsem se usmál. Doufal jsem, že bude mít radost. Pak jsem se podíval o něco vážněji na Aranel. „Pokud se tu objeví kdokoliv další, tak mu prosím oznamte, že smečka je plná. Musíme se připravit na zimu,“ pokývl jsem souhlasně hlavou sám sobě. „Nějaké otázky?“ Podíval jsem se na všechny okolo.

// Úkryt

„To mě mrzí. Ale uznávám, je tady hodně nových vlků. Už vezmu maximálně jednoho a konec. Potřebujeme se trochu zažít s tím, kdo tu všechno je,“ pousmál jsem se na něj. „Věřím, že si zvykneme všichni. Všichni vypadají přátelsky, nemyslíš?“ Prohlédl jsem si ho. On vypadal na první pohled jako nedovařené vajíčko. Nemastný, neslaný. Možná to mě nutilo v něm hledat něco víc.
Vylezl jsem neochotně z úkrytu. Neměl jsem náladu na to řešit další povinnosti. Chtěl jsem jít najít Lilith, což by bylo spojeno s výletem a hlavně Makadim. Ale bohužel, jako super alfa jsem si nemohl dovolit utéct. Cizí vlčici jsem našel ve společnosti Aranel. Vypadala mile, poklidně. „Zdravím dámy,“ pousmál jsem se. Nebyl jsem si tak úplně jistý, odkud vlčici znám. Rozhodl jsem se tedy tvářit tak, že se prostě neznáme. „Já jsem Blueberry, alfa Borůvkové smečky. Mohu se zeptat, co tě k nám přivádí?“ Pořádně jsem si ji prohlédl. Vypadala, že je v dobré kondici. To bylo jedině dobře. Pokud měla zájem o smečku, musí se k nám hodit. Jak psychicky, tak fyzicky. Nebyl jsem ten alfák, co nutí zájemce o smečku lovit kořist nebo dělat kotrmelce. Chceš dovnitř? Dobře. Tak pojď, ale musíš se snažit. Protože kdykoliv můžeš o to místo přijít.

Awarak byl přijat a rozešel se zkoumat krásy našeho lesa. Doufal jsem, že mu neupadnou oči z vší té krásy. Určitě ještě tak nádherný les neviděl. Tedy jen, když sem přišel. Wizku již byla také pryč. Zůstal jsem díky tomu sám jen s Makadim. Jak vzácný okamžik! Mozek se mi začal rozjíždět naplno a představoval jsem si, co by se nyní mohlo všechno stát. Nesměl jsem ale nic uspěchat. Byl jsem s ním vůbec někdy sám? Co si o mě myslí? Mohl jsem mu samozřejmě přečíst myšlenky, ale bál jsem se, že v nich bude podobné prázdno jako v jeho slovech. Také jsem předpokládal, že náš výlet bude z výrazné části monolog. Už dlouho jsem nikomu nevyprávěl zážitky z dětství nebo hrdinských výprav. Povzbudivě jsem se na něj usmál. „Nuž, vyrazíme?“ Rozešel jsem se pomalu ven z úkrytu. Moc se mi zpět do světa nechtělo. Měl jsem na svých bedrech až příliš mnoho povinností. „Dlouho jsem s tebou pořádně nemluvil. Jak se ti zatím ve smečce líbí? Bohužel, poslední dobou je to tu nějaké neklidné. Doufám, že se nebojíš,“ podíval jsem se na něj. „Slibuji, že na tebe dám pozor,“ trochu jsem vypjal hruď a doufal, že to vezme jako náznak mé náklonosti. „A máme tu teď více vlků, kteří nám s tím pomůžou,“ pozastavil jsem se. Na kraji úkrytu jsem zacítil známý pach, ovšem ne pach člena smečky. Povzdechl jsem si. „Zase nějaká návštěva. Snad už poslední,“ rozběhl jsem se za tím cizincem.

// Borůvka

Úkol číslo 5

Zdravím Vás a vítám u posledního úkolu z této minisérie.

Dnešní úkol bude doslova hračička. https://www.superhry.cz/hra/19432-yetisports-seal-bounce - Velmi jednoduchá onlinenovka. Poprosím vás, aby mi každý do vzkazu poslal screenshot vašeho nejvyššího skóre. Ovšem nejnižší uznatelné číslo je 250m.

Čas na splnění této hry máte do 15.11. 12:PM.

Děkuji všem za účast v těchto mini-hrách. Vyhodnocení bude spojeno s příštím měsíčníkem.

Pac a Pusu, Blue

Snažil jsem se být opatrný, ale nešlo to bez bolesti. Wizku v jednu chvíli začala křičet. Bylo to hlasité, tak neskutečně hlasité. Vždy je nepříjemné, když trpí někdo z vašich milovaných. Pohled mi o něco ztvrdnul, bylo potřeba to dokončit. Nebylo by výběr. Pokračoval jsem tedy v práci, když jsem si najednou všimnul jistého záblesku v jejím kožichu. Trochu jsem sebou cukl, když se její srst naježila. Magie? Nebyl čas to ale příliš řešit. Wizku po této operaci na chvíli usnula. Já byl také mírně unaven, ale věřil jsem, že se to rychle vrátí do normálu.
K mému překvapení Wizku chvíli po této operaci vyskočila na nohy a řekla, že se jde podívat po práci. „Cože?“ Zeptal jsem se jí a chtěl jsem jí v tom zabránit. Ona se ovšem bez zaváhání rozešla do lesa a ještě po cestě stihla přihodit Makadiho mým směrem. Mírně jsem se zachvěl a koukl po něm. Bylo to nemístné, aby ve mně vzbuzoval podobné pocity. Měl jsem být ta neochvějná alfa! Ale když on se mi tak líbil. A ta jeho tajemná povaha ve mně vzbuzovala jiskřičky vzrušení. Měl jsem potřebu jej chránit, protože působil tak zranitelně.
Uvědomil jsem si, že jsem se trochu ztratil v myšlenkách. Napřímil jsem se. „To je úžasné. Málem přijde o nohu, ale ihned se chce vrátit do práce,“ zasmál jsem se, abych odlehčil situaci. Pak jsem se podíval na Awaraka. Ten čekal na můj verdikt. „Dobře,“ pokývl jsem. „Za to jak jsi nám pomohl s Wizku, ti zde dovolím zůstat. Viděl jsi, jak jsou vlci v této smečce oddaní. Tvá slova o pracovitosti se mi líbí. Ale neboj se, je zde i spousta legrace. Říkám to pokaždé, ale vlci jsou tady jako rodina. A rád bych, aby do ní každý nově příchozí zapadl,“ usmál jsem se na něj. „Smečkový úkryt jsi již poznal. Zbytek lesa je ti k dispozici, plus se na našem území ještě nachází tůňka poblíž. Věřím, že ti to tu někdo rád ukáže,“ pousmál jsem se na něj. „Já mám nyní práci. Vítej v Borůvkové smečce,“ usmál jsem se na něj a doufal, že odejde. Podíval jsem se na Makadiho. „Tak co my, vydáme se najít Lilith?“ Usmál jsem se na něj. „Netuším, kde by mohla být. Ale mohli bychom se podívat alespoň v okolních oblastech,“ povzdechl jsem si. „Třeba narazíme na Tae,“ pozoroval jsem jej s úsměvem.

Úkol číslo 4

Well, well, well… minulý úkol odeslal pouze jeden z vás. Proplakala jde celou noc. Taková nestoudnost!

Dnešní úkol bude opět zase psací. Poprosím vás, aby mi každý do vzkazu poslal (anti-)ódu na zimu. Záleží na vás, zda chcete napsat co milujete, či nenávidíte. Budu ráda, pokud se pokusíte o „poetické“ vyjádření, které bude mít délku alespoň 250 slov.

Čas na splnění této nádhery máte do 5.11. 12:PM.

Vše se zdálo lepší než před chvílí. Awarak se nás nepokusil sežrat. Wizku ležela na kožešině a odpočívala. A Makadi – byl prostě Makadi. Tiše tu seděl a byl tajemný, jako vždy. Kdybych měl žít jako on, asi bych se zbláznil. Potřeboval jsem se ke každému tématu nějak vyjádřit. On vypadal, že vede všechny konverzace jen ve své hlavě.

Zeptal jsem se Awaraka, co tu vlastně dělá. Zažil jsem tohle již mnohokrát. Většina vlků začne hovořit o tom, co chtějí sama od sebe. Nikdo se nepoflakuje po území smečky jen tak. On očividně ano. Měl hlavu v oblacích? Dokázal jsem si to představit. Také jsem se kdysi vydával na dlouhé výpravy, přemýšlel nad světem a představoval jsem si, jak jej pokořím. Vyjádřil svůj zájem o to, že by zde rád zůstal. Líbila se mu naše krásná smečka? Zmínil výpadky paměti. Bylo to zajímavé, ale nedokázal jsem říct, jaké to může mít následky. Zatím se projevil jen v dobrém. „Místo ve smečce máme. Rád bych tě ale upozornil, že nejsme noclehárna. Ani možnost ulevit si před těžkou zimou. Pokud se k nám chceš přidat, je to se vším všudy. Čím bys mohl být pro smečku přínosem?“ Zeptal jsem se nakonec zpříma a zadíval se mu do očí. Každý něco umí. Doufal jsem, že mě něčím oslní.

Ucítil jsem zvláštní pocit. Projela mnou vlna tepla, jako by se mé tělo prohřálo. Poté jsem ovšem také zacítil ten nepříjemný pocit někde vzadu v hlavě, že možná mé tělo není jen moje. Magie, vrátily se. Nejistě jsem se podíval ke koutu jeskyně. Tak, aby si toho ostatní nevšimli, jsem v něm nechal vzplanout maličkou ohnivou kuličku. Povedlo se. Nechal jsem ji ihned zase zhasnou a napřímil jsem se. „Magie zase fungují, takže je na čase tě dát do pořádku,“ podíval jsem se na Wizku a na její nohu. „Musím tě ale upozornit, že to bude nepochybně nepříjemné,“ pomalu jsem se dotkl její zadní nohy. S co největší opatrností jsem ji pomalu narovnal do polohy, která byla přirozená. Všiml jsem si, jak jí zlomená kost nepřirozeně vyčnívá pod kožichem. Oklepal jsem se. Muselo ji to bolet. „To nejhorší máš za sebou,“ pokusil jsem se ji uklidnit. „Nevím, jestli sis toho všimla, ale vrátila se Tati. Je v pořádku,“ usmál jsem se na ni. Doufal jsem, že jí to trochu odvede od toho, co tu děláme.
Rozhlédl jsem se okolo sebe. Nebylo tu příliš materiálu, se kterým pracovat. Nechal jsem sem tedy přicestovat kořeny z okolí jeskyně. Netrvalo to moc dlouho a začali se obalovat okolo nohy Wizku. Byla to poměrně složitá práce, snažil jsem se být opatrný a vytvořit solidní znehybnění. Podařilo se. Mělo by to pomoci. „Tak a je to. Budeš určitě v pořádku,“ nechal jsem přehořet kořeny v místě, kdy už nebyly potřeba, aby se Wizku mohla následně volně pohybovat. Mrkl jsem po Makadim. Doufal jsem, že jsem na něj udělal dojem.

Počet bodů: 11
Chci: 30 kopretin za 9 bodů
30 mušlí za 2 body

Děkuji

// Borůvkový les

Makadi i Awarak mi s nebohou Wizku ochotně pomohli. Dovlekli jsme ji společně dovnitř do úkrytu. Po cestě jsme shodou náhod potkali Flynna s Baghý. Na oba jsem se unaveně pousmál. „Dej na něj prosím pozor,“ řekl jsem jí.
Úkryt pro členy smečky byl poměrně velký. Pomalu jsem Wizku donesl do jeho zadní části a položil ji na jednu z kožešin, aby neležela na chladné zemi. Věřil jsem, že jsme jí obstarali ten nejlepší komfort, aby se jí nic nestalo. „Budeš muset mít velmi klidový režim, aby se ti s tím nic nestalo,“ povzdechl jsem si. Věděl jsem, jak to bolí. Sám jsem měl jednou zlomenou nohu. „Sám jsem si tím prošel a koukni na mě! Pořád běhám jako laňka. Chtělo by to ale něčím upevnit. Zatracené magie, proč nefungují? Mohl bych ti udělat nádhernou dlahu z větviček,“ povzdechl jsem si a sedl si k ní. „Bude to v pořádku, přineseme ti sem nějakou kořist a brzo budeš zase běhat,“ pokývl jsem jí. Doufal jsem, že se uzdraví a bude plnohodnotným členem smečky. Sigy měl něco s tlapou, nepotřebovali jsme dalšího chromého.
Podíval jsem se na Awaraka. „Když máme nyní čas, rád bych se zeptal na důvod tvé návštěvy?“

Úkol číslo 3

Ano, vaše tajné přání bylo vyslyšeno. Je tu další úkol! Určitě všichni znáte nádherný nástroj Sketch toy. V této jednoduché aplikaci vás poprosím o to, abyste nakreslili sketch vašeho oblíbeného místa, kde trávíte koronapárty. Budu ráda, když ke sketchi připojíte do vzkazu také pár slov, o jaké místo se jedná. Prosím o zasílání přímo odkazu, který na vás vyskočí po kliknutí na save. https://sketchtoy.com

Čas na splnění této srandičky máte do 29.10. 12:PM.

Odpovědi z minulého kola:
1) Zelená míle
2) Chicago
3) Nedotknutelní
4) Saw
5) Nespoutaný Django