Gallirea - Příspěvky uživatele

Sigy se omluvil za jeho necitelnost. Jen jsem pokývl hlavou. „To je v pořádku,“ pronesl jsem tiše a rozhodl se to nijak víc nekomentovat. Neměl jsem náladu se k té situaci momentálně vracet. Běhal mi z toho mráz po zádech. Oba poděkovali a odešli kousek stranou, načež se vydali pryč ze smečky. Překvapilo mě to, že zde ihned nechali svá vlčata. Nebyl jsem z toho moc nadšený, na druhou stranu – Wizku očividně vůbec vlčata nevadila.
Posadil jsem se osamocen na zadek a chvíli koukal mezi stromy do úplného prázdna. Cítil jsem zvláštní prázdnotu, která mě začala obalovat jako temný sliz. Smutek, vyčerpání a tíha ztráty. Vše na mě doléhalo ve vlnách, které rozechvěli mé tělo. Zavrtěl jsem prudce hlavou, zkusil jsem to ze sebe setřást, ale nešlo to. Zakouslo se to do mě. Mezi stromy jsem zahlédl Makadiho. Vypadal, že má něco na srdci. Neměl jsem náladu na řešení jakékoliv další konverzace, přes to jsem ze sebe vydal co nejlepší úsměv. „Zdravím. Dáš mi prosím chviličku? Potřebuji si vyčistit hlavu a zkontrolovat les. Hned se ti budu věnovat,“ doufal jsem, že to pochopí a nebude se zlobit.

Rozběhl jsem se mezi stromy. Sledoval jsem jeho padlou krásu, zaprášenou vlastním popelem. I přes tuto strašlivou tragédii byl les stále nádherným místem. Měsíc osvěcoval svým světlem cestu. Díky tmě jsem nebyl schopen vnímat naplno jeho vzhled, přes to jsem si všiml několika míst, která byla pořád spálena. Neměl jsem sílu zde nechat vyrůst stromy, naštěstí se o to z velké části postaral Sigy. Naopak jsem se rozhodl tato místa zahrnout lehkým porostem trávy, mechu a borůvčí. Vůně sladkých borůvek se rozvoněla opět lesem a já se spokojeně nadechl. Bohužel, i přes vůni borůvek, vůně smečky tímto požárem otupěla. Storm poté obnovoval hranice, bylo na tom ale potřeba ještě trochu zapracovat. Obíhal jsem stromy a zanechával na nich vlastní pachovou stopu. Nikdo se sem nezatoulá a nebude mi tvrdit, že tu necítil smečku. Již nejsme ve stavu nouze. Již jsme měli dost členů. Místa se odteď budou rozdávat s daleko větším rozumem. Trápilo mě ale, ale Whiskey již nebyl na území dlouho. Co když se mu něco stalo? Chtěl jsem mu oznámit, že ho sesazuji na omegu. Nyní jsem ovšem přemýšlel, zda ho ze smečky nevyloučit úplně. Přišlo mi to necitlivé vůči Stormovi, ale sám viděl, že si to jeho syn nezaslouží. Pak tu byl Gavriil, který byl taky pořád mimo. To pořád někde spí? A Taenaran se někam zatoulal, stejně tak Tati. Kde jsou tak dlouho? Mohli jít lovit s námi. Tae byl naposledy s Makadim a Tati už jsem neviděl celou věčnost. Úmyslně jsem se při značkování území vyhnul hrobu Naomi. Nechť je ti zem lehká. Nebyl jsem připraven potkat znovu Storma a vidět jeho starý smutný výraz. Bál jsem se, že vypadám stejně strhaně jako on. Jsem přece ještě mladík. Tyto starosti mi nepochybně jen přidávají hromadu vrásek. Na konci značkování jsem se vydal na Makadim.

V jeho blízkosti jsem se zastavil a s o něco lepší náladou se na něj usmál. „Tak co ti leží na srdci? Všechno v pořádku?“ Věděl jsem, že jsem na něj byl předtím poměrně nepříjemný. Ovšem i přes mou milou povahu a snahu o to být takový alfa-taťka, jsem musel někdy ukázat i to, že umím být přísný. A oni nijak na krizi našeho lesa nereagovali. Lilith od té doby ani nepřišla. „Mohli bychom se vydat na společný lov, co myslíš? Je nás tu teď hodně a určitě mají všichni hlad. Budu rád, když se zapojíš a budeš asistovat. Svolám zbytek smečky, aby se připojil, kdo chce. Než dorazí, budeme mít na sebe určitě nějaký čas,“ usmál jsem se a poté zavyl k obloze na znamení smečkového lovu pro zájemce. Pak jsem se už zadíval na Makadiho a čekal, co z něj vyleze.

Přikývl jsem a podíval se na jeho partnerku. „S ochranářem váhat nebudu, ale doslova jsem odcházel a ještě nebyl vykopaný ani hrob,“ řekl jsem trochu podrážděně. Zhluboka jsem se nadechl a pokusil se uklidnit. Bylo to těžké, ztratit přítelkyni a chovat se, jako by se nic nestalo, protože musím řešit smečkové záležitosti. „Někoho brzy pověřím. Ovšem nemusíte se bát, jsem na území momentálně v podstatě pořád. Není to ideální, abych bránil smečku, ale dokud nepověřím nikoho jiného, nenechám smečku na holičkách,“ řekl jsem pevným hlasem. Bránil bych ji vlastním životem, tak jako před chvílí. Pokusil jsem se o něco mileji usmát na oba. „O této skupině vlků bohužel víme. Snažíme se na ně dávat pozor. Můžete mi povědět více o této nepříjemné návštěvě? Nové informace by se hodily, dlouho jsem o nich neslyšel,“ doufal jsem, že se přesunuli dál od naší smečky.
Sigy se zeptal, zda je tedy přijmu. Hrdě jsem se napnul. Jeho partnerka s ním souhlasila, já ale zavrtěl hlavou. „Poloviční přijetí nebo zkušební dobu zde neaplikuji. Pokud se stanete součástí smečky, budete jí. Se vším všudy. Odejít můžete stále kdykoliv, nebo vás můžu vyhodit. Samozřejmě bych byl za obojí velmi nerad,“ odmlčel jsou se. „Přiznávám, že další vlčata jsou starostí navíc. Věřím ale, že si oba místo zde zasloužíte. Již víte, jak to ve smečkách chodí. Vítejte tedy v té naší. Mám v plánu všechny svolat, abychom dali les dohromady. Také bych chtěl vyrazit na smečkový lov, ať si všichni doplní síly a poznají se,“ měl jsem to v plánu jako takový teambuilding, jelikož zde bylo hodně nových tváří.
„Tímto směrem je smečkový úkryt, nemůžete jej minout. Neváhejte v jeho užívání. Vaše vlčata se vydala směrem k Ovocné tůni, která je také součástí našeho území,“ tím byla prohlídka lesa více méně u konce. Měli jsme malý, ale nádherný les. Rozhodně hezčí, než nějaké močály. „Aby jste nebyli překvapení - tímto směrem sídlí sousední Asgaarská smečka. Máme s nimi uzavřenou přátelskou dohodu, právě i kvůli té nebezpečné skupině vlků. Někteří z jejich vlků mohou procházet tímto územím, my naopak jejím. Vzájemně si budeme pomáhat. Dost nám pomohli při požáru lesa,“ zadíval jsem se na ně. „Máte nějaké otázky?“ Nejraději bych si šel už po svých. Byl jsem vyčerpaný.

Jejich vysvětlování ohledně minulé smečky dávalo smysl. Podle jejich slov odešli dobrovolně, na základě nevhodného vedení a terénu. Neměl jsem příliš důvodů jim nedůvěřovat. Maharskou smečku jsem neznal, ale přeci nikde to nemůže fungovat tak dobře, jako tady. I když momentálně nám taky pár funkcí scházelo. Minimálně dvě dost zásadní.
Sigy se následně rozpovídal a zeptal se mě na řadu otázek, které mu měli osvětlit více o naší smečce. Zhluboka jsem se nadechl. Jak jen mohl pochybovat o tom, že je to perfektní smečka pro každého? Přes to jsem se rozhodl odpovědět. „Smečku vedu již několik zim,“ řekl jsem klidně. Byli to sice jen dvě, možná jedna – ale podrobnosti jsem si hodlal nechat pro sebe. „Předtím jsem byl ochranářem této smečky a dlouholetým členem,“ znal jsem to tu prostě skvěle. „Potravy v okolí je dost. Přímo v lese je možné najít spoustu drobné zvěře, zajíců. V okolí jsou potom pláně s vysokou, která se po těžké zimě opět vrátila,“ zadíval jsem se na něj. „I když momentálně nemáme oficiálního lovce, o lov se dost dobře starají dva vlci, kteří jsou zde poměrně krátce. O nedostatek potravy se bát nemusíte. Naše beta je bývalá alfa,“ odmlčel jsem se. Bylo mi Storma líto, momentálně pohřbíval svou dceru. „Dále máme právě dvě delty pečovatelky. Jak jsem již zmínil, funkce ochranáře je momentálně čerstvě neobsazená, ale nepochybně ji brzo obsadíme,“ zadíval jsem se na Lyl. Vypadala, že by to mohla být třeba zrovna funkce pro ni.
Wizku se začala okamžitě věnovat vlčatům, z čehož jsem měl neskutečnou radost. Byla přímo dokonalým příkladem někoho, kdo plní svou funkci srdcem. Byl jsem rád, že právě ji vlci viděli. Chtěl jsem si ji ovšem odchytit také samotnou a zeptat se, jak to dopadlo s Lilith. Nyní ale měla jiné starosti.

// Omlouvám se, napíšu zítra.

Vlk se představil jako Sigy, který přichází z Maharské smečky. Nic mi tato smečka neříkala, netušil jsem, kde se nachází. Potěšil mě fakt, že právě on může za obnovu našeho lesa. Díky tomu ihned získal pár plusových bodů. Potřebovali jsme nyní každou tlapu. Sám jsem měl v plánu se vrhnout na obnovu lesa. „Děkuji za tvou pomoc, velmi si toho vážím. Je mi líto, že jste přišli zrovna nyní. Borůvkový les je nádherné veselé místo. Bohužel, některým tragédiím nejde zabránit,“ povzdechl jsem si a prohlédl si oba vlky i s jejich rodinou. Divil jsem se, že nešli rovnou o dům dál. „I přes toto velké plus, se musím zeptat, jaký byl důvod vašeho nuceného odchodu z minulé smečky?“ Oba jsem si prohlédl. Pokud udělali něco nevhodného, chtěl jsem to vědět. Neměl jsem zájem o potíže.
„Tady Wizku a ještě jedna z našich vlčic jsou pečovatelky. Naše vlčata jsou ale převážně již odrostlá a nepochybně by se hodil někdo, kdo bude schopen se zhostit role učitele. Na oplátku věřím, že naše pečovatelky rády pomohou s vašimi vlčaty,“ já se do toho nijak zapojovat nechtěl. Pak jsem se zadíval na jeho partnerku, která promluvila o jejích schopnostech. Přikývl jsem. „Nebudu mlžit. Naše ochranářka padla při nedávné katastrofě. Nepochybně budeme potřebovat někoho, kdo nastoupí na její místo. Samozřejmě neočekávám, že se ihned zhostíte oficiálně nějaké funkce. Budu ovšem rád, pokud předvedete vaše schopnosti,“ ještě jsem sice oficiálně neřekl, že je beru. Ale nejspíše pochopili, že jsem tomu nakloněn. Jen jsem čekal, proč je vyhodili z předchozí smečky. „Rád bych zdůraznil, že naše smečka je poměrně malá. Chováme se k sobě jako rodina a nestojíme tu o žádné konflikty,“ zadíval jsem se na oba. Měli štěstí, že o jejich přijetí vůbec uvažuji. Otec zraněný, k tomu dvě vlčata. Jejich matka byla největším lákadlem, protože někoho takového jsme potřebovali. Ale on je očividně silný v magii.

Zdravím Borůvko!

V první řadě bych chtěla poděkovat Naomi za její dlouhá léta v naší smečce. Byla ochranářem naší smečky a skvělou kamarádkou. Věřím, že nám budeš všem chybět. Třeba se ti tvá chuť jednou vrátí a zase se shledáme. Spolu s tím děkuji všem, kteří se zapojili do hasení našeho lesa. Věřím, že tato událost nijak nepoznamená naše členy ani chuť sladkých borůvek.

Ráda bych zde oznámila, že ideálně 21.9. bude začátek smečkového lovu. Budu ráda, když se všichni do té doby přesunete na území Borůvkové smečky, ať si můžeme společně zalovit a zároveň se seznámit.

VYHODNOCENÍ AKCE

Moc děkuji Makadimu, Baghý, Wizku a Norimu, kteří se zapojili do Multimediálního okénka. Odměny zde uvedu do komentářů, až budou pořešeny.

Makadi

https://i.imgur.com/VJh6GlX.jpg

Jedná se o poměrně klasickou soap operu s nekonečným množstvím epizod, přičemž nikdo si už nepamatuje, jaké postavy vlastně byly na začátku a jestli vůbec nějaká původní stále existuje. Původně to začalo jako drobné drama, ale postupem let a nátlakem fanoušků se vše změnilo do lgbt propagandy, kdy nikdo nemůže být čistě hetero a nic jako normální neexistuje. Každý spí s každym, v pozadí stále hraje dramatická muzika a blízké záběry na tváře ostatních pro přidání ještě trochu dramatičnosti.
Momentální dění se točí okolo Wizku, která bojuje se svou sexualitou a Taenarana, který plánuje, že svrhne dosavadního alfu, Blueberryho, který beztak nedělá nic jiného než to, že nabaluje ostatní členy. Momentálně nejméně oblíbeným členem osazenstva je Lilith, která se tajně snaží zničit vztah Blueberryho a Makadiho a zároveň nenápadně tahá za nos Wizku, která je pro svou nevinnost televizním oblíbencem.

Baghý

https://i.imgur.com/TtPtLRo.png?1

Blueberry Hills

Seriál vyprávějící komediální příběh nešťastné Lilith. Mladá vlčice se zamiluje do své nejlepší přítelkyně Makadi, která ovšem sama řeší nespočet problémů – včetně transsexuality. Při jejich řešení se zaplete s Bluberrym. Mile vyhlížejícím gangsterem, který má údajně lék na všechny její strasti. Makadi však zmizí a Lilith, spolu se svou věrnou parťačkou Wizku se vydávají po stopách zmizelé lásky. Aby toho však nebylo málo, Wizku tajně po naší hrdince touží. Při pátrání po stopách, které neschopní detektivové nedokáži pochopit a vyčíst z nich souvislosti potkávají nové přátele: optimistickou zpěvačku Aranel a alkoholem zničeného Whiskeyho. S jejich pomocí unikají z nástrah Blueberryho nohsledů pod vedením Naomi, bývalé milenky obávaného zločince.
Mezi hlavní dějovou linií navíc probleskují zážitky neschopných policistů a jejich zkušeného mentora, Storma, který by nejradši odešel do důchodu. Jeho syn však válčí sdrogovou závislostí a on tak musí trpět s nesnesitelnými učni.
S pokračováním ovšem zjišťujeme, že není nic, jak se zdá a že někteří nemusí Lilith být tak nápomocí, jak by měli být. Kdo je přítel a kdo nepřítel? Najde Lilith svou lásku a to nejdůležitější! Opětuje vůbec Makadi její pocity?

Premierový díl bude vysílán 1.9. 2020 na Borůvka TV!

Wizku

https://i.ibb.co/Dwz6vWF/akce.png

Nori

https://i.ibb.co/ZHNghqZ/plak-t-moodboard.png

Hon na Smrt

Festivalový název: Blueberry Hill

Dokumentární / Akční / Dobrodružný / Drama / Fantasy / Tragikomedie
Gallirea / Borůvkový les / Stará zřícenina / Nori(ho) hlava, 2020, 125 min

Režie: Nori
Scénář: Nori
Hrají: Naomi, Smrt, Blueberry, Storm, Whiskey, Aranel, Lilith, Wizku, Makadi, Nori, Baghý

Obsah:
Zatímco krásná Naomi podala životu demisi a vydala se do věčných lovišť, parta vlků, kteří díky jejímu počinu téměř přišla o domov, se bouří. To by totiž nebyl Blueberry, vlk, jenž se svým Borůvkovým lesem nejvíc vychloubá, aby se nerozhodl Naomin odchod pořádně zajíst. A to jistým opiátem, který se nachází v kouzelných borůvkách rostoucích všude po lese. Zda je jeho přejídání založeno na zármutku, či radosti, není jisté.
Do Naomi práskl blesk. Byla to pořádná šlupka, aby toho však nebylo málo, přišla si pro její duši samotná Smrt. Vlčice, která žije na dalekém severu a která je horší než straka a chamtivá snacha dohromady, se objevila přímo nad jejím tělem. S výsměchem pak zapálila jeden ze stromů svými jedovatými plameny a zmizela. Spěchala na další rande - jako matka živitelka hledá sponzora pro své dítko už dlouhou dobu, avšak neúspěšně.
Vlci se ale bouří. A to nejen tím, že hodují na sladkém opiátu, ale v takových chvílích se rodí nápady. Geniální nápady! Alespoň podle Storma, vitálního staříka, který se po odchodu své milované rozhodl poznat nepoznané. Jak však říká jeho syn, Whiskey: „Otec byl vždy kreativní, kouzelné borůvky v něm ale otevřely třetí oko.” Whiskey je veliký vyznavač borůvkového moku a úspěšný podnikatel v undergroundové sféře.
Po rozhodnutí oplatit Smrti stejnou mincí se celá smečka pod vlivem borůvek začíná formovat. Má v rukávu několik silných es, například andělsky krásnou Aranel a chladně vyhlížející mlčenlivou Wizku. V uskupení nechybí ani duo sexbomb Lilith a Makadi(ho), který řeší existenční krizi a nerozlučná dvojka Baghý a Nori. Jako staří motorkáři se vlci vydávají na hon. Dušují se, že plesnivou čarovlčici zničí, jen co jí přejdou přes práh. Pomstí Naomi, jejich hlavní příjem drahého kamení a v neposlední řadě svůj milovaný les? Business s kouzelnými borůvkami v Galiree jen vzkvétá... A Smrt to ví.

Byl jsem vyčerpaný, smutný, zoufalý a podrážděný. Moje nejlepší kamarádka umřela. Les byl v troskách. A na tváři Lilith jsem viděl výraz, který dával jasně najevo, co si o tom všem myslí. Necítila se nijak vina a mé kárání ji jen obtěžovalo. Napřímil jsem se. Pokud v této smečce nechtěla být, nikdo ji přece nedržel. „Tohle je i tvůj les,“ vyjel jsem na ni. „A každý kdo v něm žije, za něj nese zodpovědnost. Pokud lehne v plamenech, tak bys měla být připravena lehnout s ním,“ zhluboka jsem se nadechl. „Pokud tě netrápí, že jsme mohli přijít o domov a že jeden z členů taky TVÉ rodiny umřel, tak nechápu, proč zde vůbec jsi,“ zamračil jsem se. Byl jsem vždy hodný na své členy. Ale měl jsem také hranici, která se neměla překračovat. „Zamysli se nad tím,“ dodal jsem pak o něco mírněji a podíval jsem se na Makadiho, zda bude mít taky podobně debilní výraz. Naštěstí ne. Vypadal, že ho to mrzí a utíkal za Taem, aby ho hlídal. To bylo asi dobře.

Již jsem byl se Stormem a Aranel u těla Naomi, když jsem uslyšel Wizku křičet. Překvapeně jsem se otočil. Kárala Lilith za to, jak se chová. Byla naštvaná a sprostá. Bránila náš les a smýšlela o něm podobně, jako já. Musel jsem se pousmát. Souhlasil jsem s ní. Nelíbilo se mi sice, že Lilith s brekem utekla. Ale někdo jí musel otevřít oči. A když ne já, tak Wizku. Navíc, všichni byli unavení a ne ve své kůži. Otočil jsem se zpět k Naomi. Bylo potřeba ji pohřbít. Storm se ale vydal na nějaký očistný pochod. Zadíval jsem se na Aranel. Naštěstí se Storm vrátil brzy. Ovšem mezitím odběhla a vrátila se také Wizku, jejíž zavytí jsem uslyšel. Musel jsem tam jít, znělo to naléhavě. „Omlouvám se, ale musím jít. Věřím, že to zvládnete. Omlouvám se,“ pohladil jsem Storma po hřbetu. Byl jsem rád, že můžu jít pryč. Nechtěl jsem být u jejího těla už ani sekundu.

Rozběhl jsem se za Wizku. Byla ve společností celé rodinky vlků, v jejímž okolí les vypadal překvapivě dobře. Již po cestě jsem si všiml, že les vypadá mnohem lépe. Užasle jsem se na všechny přítomné zadíval, pak jsem se ale napřímil a zvážněl. Byl jsem neskutečně unavený, ale snažil jsem se to nedat znát. „Zdravím vás a vítám v Borůvkové smečce. Já jsem Blueberry, její alfa. Co vás k nám přivádí?“ Znovu jsem se podíval po okolí. Všichni z vlků měli zlaté oči a bylo tedy těžké určit, jaké jsou jejich magie. Jejich vlčata i matka měli neobvyklou barvu kožichu. „Prozradíte mi, kdo z vás pomohl našemu lesu?“ Zadíval jsem se na ty stromy. Trochu mi to obměkčilo srdce. Ty dvě vlčata mi zas tak velkou radost nedělali.

Makadi i Lilith si očividně ohně nevšimli. Přišlo mi to zvláštní, jelikož sem přiběhli vlci i z okolních území. Neměl jsem ale energii na to se vztekat. „Nebudu vás nutit jít. Pro příště ovšem budu rád, když budete více ve střehu. Vaše pomoc by přišla vhod. Byla to náročná akce, pomáhali i vlci ze sousední smečky,“ napřímil jsem se. Tohle byl nepochybně černý puntík. Rozhodně to ale neznamenalo to, že bych je hned vyhnal. „Budu rád, když se alespoň zapojíte do následného úklidu lesa. Nebo když zkontrolujete, jak jsou na tom vlčata,“ rozhlédl jsem se. „Která jsou kdo-ví-kde,“ sklopil jsem na chvíli vyčerpaně pohled. Taenaran totiž během naší konverzace opět odešel ze smečky. Chápal jsem, že nechce jít na pohřeb, ale moc se mi nelíbil jeho postoj.
Vrátila se k nám také Wizku. Vypadala z nějakého důvodu provinile. „Za co se omlouváš? Vždyť jsi odvedla skvělou práci,“ že potom odešla, jsem jí nezazlíval. Musela být vyčerpaná. Navíc jsem je k tomu pobídl. „Jdeme nyní pohřbít Naomi. Je na tobě, zda se přidáš.“

Zahlédl jsem Storma. Přišel, nejspíše kvůli kouři. Zastavil se u těla Naomi. Muselo to pro něj být těžké. Jeho rodina se postupně rozpadala. Já žádnou neměl a díky tomu jsem alespoň nemohl žádnou ztratit. Pomalu jsem k nim přišel. Aranel již položila hlavu na Stormův hřbet. Zůstal jsem stát opodál. „Storme,“ špitl jsem. „Moc mě to mrzí,“ sklopil jsem pohled k jejímu tělu. Bylo trochu ohořené, ale ne natolik, aby nešla poznat. Již tu chvíli ležela, tělo se začalo rozkládat ihned. Museli jsme to provést nyní. Ovšem tu čest by měl mít Storm.

Baghý se vrátila poměrně rychle s kořistí. Vděčně jsem se na ni usmál a ihned si kus muflona utrhl. Neměl jsem příliš chuť, ale hlad jsem měl neskutečný. A věděl jsem, že budu potřebovat dost sil, abych se z toho tady vzpamatoval. „Kde jsi nechala Noriho?“ Zeptal jsem se jí u jídla. Ona ovšem po chvíli zase utíkala pryč. Nedivil jsem se jí. Les pro ně byl nové místo a okamžitě poznali největší katastrofu, co se tu kdy odehrála.
Arcanus s Laurou neměli o muflona zájem a rozhodli se vrátit do svého lesa. Pokýval jsem hlavou. „Nápodobně. Dohoda platí. Snad vás brzy také konečně navštívím,“ unaveně jsem sledoval, jak odchází. Zůstala se mnou pouze Aranel, která ihned chtěla něco dělat. Já bych se nejraději stočil do klubíčka, brečel a spal. Věděl jsem, že takový luxus není na místě. „Musíme ji pohřbít,“ řekl jsem jen a zvedl se. Rozešel jsem se šouravým krokem zpět k místu, kde se to stalo. Po cestě jsem potkal Makadiho, Lilith a Taenarana. Všichni vypadali, že jsou v pořádku. Minimálně fyzicky. Lilith vypadala v šoku. „Nikomu z vás se nic nestalo? Situace je již pod kontrolou. Ovšem – bohužel – opustila nás Naomi. Do lesa udeřil blesk, načež přišla smrt a les zapálila. Již je vše uhašeno a brzy bude les v původním stavu, postarám se o to,“ odmlčel jsem se. „Vím, že z vás Naomi nikdo příliš neznal. Ale byla to moc hodná vlčice, ochranářka této smečky. Po jedné výpravě se ale vrátila velmi vyčerpaná a dnes to nezvládnula. Pokud má někdo z vás zájem, může se připojit na pohřbení jejího těla,“ sklopil jsem pohled. Bylo to pro mě velmi bolestivé. Pohledem jsem se pragmaticky podíval na Taenarana. „Doteď jsi svou funkci plnil skvěle a budeme potřebovat nového ochránce,“ zůstal jsem na něj zírat. „Nevím, kdo přesně tě od toho ohně odtáhl, ale velmi si pomáhal,“ byl jsem ovšem rád, že neuhořel.

Na kraj lesa se s námi přesunula také Aranel. Nedala mi příliš času na vydechnutí, jelikož začala ihned mluvit o tom, že musíme pohřbít Naomi. Já na to ale nechtěl myslet, ne teď. Nyní jsem se snažil zachránit Luru spolu s Baghý a Arcanusem. Dokud jsem měl mysl zaměstnanou, bylo to daleko jednodušší na smrt Naomi nemyslet. Nedávno jsem zjistil, že odešla Neyteri. Nyní zase Naomi. Přišel jsem již o tolik známých za ty roky tady. Některé tváře jsem si již ani nedokázal vybavit, jako například tvář Lexiett nebo Malobora. Přál jsem si, aby tu byl alespoň Storm. Ten by mi dokázal pomoci. Ale toulal se kdo ví kde, zlobil jsem se na něj. Věděl jsem, že ho smrt Naomi zasáhne také velkou silou. Ale kdyby byl ve smečce, nemusel by přijít o poslední chvíle s ní. Všiml jsem si, že Aranel začala plakat. Odvrátil jsem pohled.
Nori s Baghý nabídly, že půjdou sehnat něco na posilnění. Jen jsem jim přikývl. „Děkuji. Přeji hodně štěstí,“ řekl jsem vysíleně.
Arcanus se o Lauru samozřejmě bál. Já jsem to cítil podobně a to jsem ji téměř neznal. Bylo to vždy velké neštěstí, když trpěla dobrá duše. Laura se nám snažila ze všech sil pomoci, měla dobré srdce. Škoda, že nebyla členem naší smečky. Klesl jsem vyčerpáním do pololehu. Fyzická únava mě dohnala a již nebylo, proč zůstávat na nohou. Přes to jsem si před Arcanusem nedovolil naplno ukázat slabost.
Když Arcanus použil vodu, Laura se probrala. Trochu se mi ulevilo a pousmál jsem se na ni. Byl jsem rád, že je vzhůru. Její slova ovšem ťala do živého a připomínala mi bezradnost, kterou jsem cítil. „Odpočineme si. Vzpamatujeme se. A pak to tu dáme do pořádku,“ rozhlédl jsem se okolo. Bylo to hodně práce. „Magie ohně a země by tu z toho měla zase udělat krásné místo. Jen budu potřebovat nějaký čas,“ bude to nepochybně stát spoustu energie, kterou jsem nyní neměl. Přivřel jsem oči. Navíc musíme udělat první jinou věc, pohřbít Naomi společně s Aranel. Měl by u toho být i Storm, ale nemůžeme přeci čekat. Otevřel jsem znovu oči. „Moc vám všem děkuji za pomoc. Bez vás… by tu bylo více ztrát,“ naprázdno jsem polkl.

// Přeskakuji kvůli VLA, rychlo post pro Baghý, zbytek víkendu tu nejsem – klidně s Bluem manipulujte v rozumné míře.

S Laurou mi překvapivě pomohla Baghý. Zadíval jsem se na ni, byla to nejnovější členka naší smečky. Moc jsem toho o ní nevěděl. Posmutněle jsem se na ni podíval, na úsměv jsem neměl sílu. Jen jsem jí vděčně pokývl a nechal jsem si pomoct s Laurou na zádech. Doufal jsem, že za to bude Arcanus rád. Museli jsme ji odnést někam do bezpečí, alespoň na kraj lesa. Tam by měl být vzduch mnohem čistější. Rozešel jsem se tím směrem. Zahlédl jsem Wizku, které odběhla směrem k úkrytu. Byl jsem rád, že bude v pořádku. I když jsem na ní viděl, že není moc šťastná.
Baghý začala mluvil o lovu. Byl jsem rád, že se snaží pomoct. „Budete laskaví, když se o to postaráte. Zde bude ještě hrozně moc práce. Budu muset použít spoustu magie země, abych dal náš krásný les zpět do pořádku,“ sklopil jsem pohled. „B-boužel Naomi to už nevrátí. Musíme se postarat o její tělo,“ dokud jsem měl na čem pracovat, neměl jsem tolik času na to se trápit. „Vím, že jsi ji neznala. Ale byla to ochranářka této smečky a skvělá vlčice. Je mi to hrozně líto. Ani jste neměli šanci ji poznat. Nerozumím tomu,“ odmlčel jsem se. Vehnalo mi to slzy do očí, na to nebyl čas. Navíc jsem netušil, jak moc mohu Baghý svěřovat své emoce.
Položili jsme Lauru na kraji lesa. Vzduch zde byl podstatně příjemnější. „Určitě bude v pořádku, Arcanus na ni dá jistě pozor. Já musím hlídat les. Rád bych se taky podíval na všechny, zda jsou v pořádku. Tobě se nic nestalo?“ Prohlédl jsem si ji. Já byl naštěstí v pořádku, ale byl jsem vyčerpaný.

Boj s ohněm pokračoval. Někdo bojoval z povinnosti, někdo z dobroty srdce. Já bojoval, protože jsem tento les miloval. Každý jeho strom, keř i borůvku. Byl to můj domov, který se nyní rozpadal. Všichni dělali co mohli, i já se snažil. A fungovalo to! Ale nestačilo to. Chtělo to něco víc. Zaslechl jsem slova Arcanuse, po kterých jsem prudce vydechl. Nedokázal jsem si představit, že bych měl spálit můj les. Laura ale naštěstí byla rychlejší než já. Země okolo nás se začala třást. Trochu se mi podlomila kolena, ale ustál jsem to. Zelený požár byl ohraničen propastí, díky které se oheň nemohl po zemi dále šířit. Když spadla nějaká větev, bylo to přímo do vodního příkopu. Koruny stromů se ale stále částečně dotýkaly. Nelíbila se mi jediná varianta, která mě napadala, ale musel jsem to udělat. Podíval jsem se s bolestí v ořích na Arcanuse a přikývl jsem.
Na chvíli jsem zavřel oči. Moje magie ohně byla to nejsilnější, co jsem ovládal. Má vrozená. Ovšem zapálit vlastní les? Vlastní stromy? Když jsem měl i magii země? Bylo to pro mě neskutečné utrpení. Přes to jsem to udělal. Otevřel jsem oči a zadíval se na místa, kde se koruny dotýkaly. Rychle začali hořet rudým plamenem, který je velmi efektivně pohlcoval. Na rozdíl od toho zeleného plamene, jsem jej měl ale plně pod kontrolou. Chvíli to tu vypadalo ještě hůře. Dým se stále šířil. Zaplavoval mi plíce, kašlal jsem, slzely mi oči. Ale nevzdával jsem to. I přes mžitky před očima a slabost v kolenou jsem to zvládl. Koruny byly spáleny, požár se již neměl kam šířit. Pak jsem nechal všechny rudé plameny uhasnout. Byla to nebezpečná magie. Ale nyní se hodila. Zelený oheň stále silně plál, již se ale neměl kam šířit a díky spoustě vody byl daleko menší. Nejhorší problém byl nyní asi vzduch, který byl již nedýchatelný. „Musíme pryč,“ podíval jsem se na Arcanuse. „Nebo se tu všichni udusíme,“ vlčata byla spolu s některými členy již opodál. Všiml jsem si Laury, která ležela na zemi. Naštěstí se jí zvedal hrudník, neskončila jako… Jako Naomi. Nebyla daleko ode mě. Přiběhl jsem k ní a začal se snažit o to ji vzít na hřbet a dostat ji pryč od toho kouře. Podíval jsem se na ostatní. „U tůňky by to mělo být v pořádku.“

Byla to naprostá tragédie, ve které jsem se cítil velmi sám. Byla tu Aranel a Taenaran, ale ani k jednomu z nich jsem necítil to, co k Naomi. Přál jsem si, aby zde byl alespoň Storm. On by určitě věděl, co dělat. Sakra i Tailla by se teď hodila s její magií vody. Nebo bychom ji mohli použít jako bariéru. Cítil jsem, že bych nejraději podlehl emocím. Sakra – právě umřela má nejlepší kamarádka? Cítil jsem neskutečnou bolest, ale nyní byla potřeba bojovat. Zachránit les.
Byl jsem rozrušený a nesmyslně používal magii, ani jsem si nevšiml, že přiběhla Wizku. Měla magii vody stejně jako Aranel a já byl moc rád, že přiběhla. Dodala mi trochu více naděje, že bychom to mohli zvládnout. Na vítání či vysvětlování ovšem nebyl čas. Neklidně jsem přešlapoval na místě a sledoval ty dvě vlčice, jak zachraňují náš les. Jejich magie fungovala, ale požár byl již poměrně rozšířený. „Výborně, slečny! Pokračuje, jste úžasné, musíte ale pokračovat,“ povzbuzoval jsem je. V tom zmatku mě nenapadalo nic, jak jim pomoci.
Zahlédl jsem černý kožich cizince. Všechen ten dým zakryl jeho pach, takže jsem jej poznal, až byl blízko. Alfa vedlejšího lesa, nejspíše přišel na pomoc, jak jsme se dohodli. Zeptal se hlasitě, co se to tu děje. Netušil jsem, co říct. Co se vlastně stalo? „Smrt,“ vykřikl jsem pak na něj zpět. „Přišla smrt,“ dodal jsem o něco tišeji a na chvíli ztuhnul. Neměl jsem příliš náladu na vysvětlování. Můj milovaný les hořel. Jediným mým uchlácholením byl fakt, že až tohle skončí, budu ho moci díky magii země uzdravit. Nechat ohořené stromy proměnit se v prach a dát život novým. Bude to spousta energie a netušil jsem, kolik času mi to zabere. Ale udělal bych pro tento les vše. Cítil jsem bolest jeho stromů, kéž by mohli křičet.
Arcanus přivolal vítr, který pomáhal plameny usměrnit a přidusit. Horlivě jsem přikývl. „Prosím, nepřestávej. Vedeš si skvěle!“ Povzbudil jsem ho. Měl by se snažit. Jejich les je hned vedle, divím se, že ještě taky nehoří.
Vůbec jsem si Baghý nevšiml, až když na mě promluvila. S bolestí v očích jsem se na ni zadíval. Nedokázal jsem moc vnímat, co mi říkala. „Vlčata,“ řekl jsem a rozkašlal se. „Dej na ně prosím pozor,“ jako by je snad něco dokázalo dostat pryč. Tae se ovšem nechtěl nechat hlídat. S naprosto nepřítomným výrazem se rozběhl k místu, kde předtím vlčice shodily vodu a začal hrabat bahno všude okolo sebe. Bylo to nepříjemné, ale na menší plameny to fungovalo. „Výborně,“ řekl jsem mu a přiskočil k němu. Pomocí magie země jsem nechal vlhkou hlínu okolo nás, aby začala zasypávat menší ohníčky.
Tolik vlků bylo ochotných pomoci. Přihnala se sem Laura, moc milá vlčice ze sousední smečky. Ihned nám začala pomocí vody pomáhat a pak dokonce pomocí magie odklidila Tae stranou. Věřil jsem, že se mu tento krok nebude líbit, ale vděčně jsem Lauře přikývnul. "Děkuju," vypadala vyčerpaně. Oheň se zmenšoval, ale stále zde byl. Silný, posílený sílou samotné smrti. Byl jsem také vyčerpaný. Tolik magie jsem nepoužil již dlouhou. Museli jsme ale vytrvat. „Už to ustupuje, ještě trochu, už jen trochu,“ zakřičel jsem tak nějak na všechny.

„To je pochopitelné. Ne každý je stavěn pro smečkový život. Věřím, že je něco hezkého na životě tuláka. Ta svoboda. Ale nikdy bych to nevyměnil za možnost mít smečku a tuto skvělou rodinu,“ na oba jsem se mile usmál. „Navíc jsem už na nějaké potulování starý, mám rád svůj klid,“ musel jsem se zasmát. Byl to vtip, já přeci vůbec starý nebyl.
Ty pachy jsem cítil samozřejmě také, od toho mi narostl nos. Naježil jsem se a podíval se tím směrem. Vypadalo to, že kde kdo se rozhodl zabrousit na hranice našeho lesa. „Poslední dobou se tu všichni prohání, jak se jim zachce. Brzo to někdo odnese,“ zamrmlal jsem a zamračil se. Byl jsem hodný alfák, ale taky jsem měl omezenou trpělivost. Naštěstí mě trochu uklidnil příchod Aranel, která měla ovšem identický dotaz. Jen jsem něco zamrmlal a rozhodl se, že půjdu na hranice lesa, odkud chodilo nejvíc vlků, a budu je rovnou podpalovat.

Dusno se proměnilo na vytrvalý déšť. Blesky protínaly noční oblohu, mě ta voda nijak netrápila. Byla to úleva po tom horku. Ovšem hromy mým citlivým ouškám nedělaly moc dobře. Natož tak, když jeden z nich udeřil přímo vedle nás. Byla to rána jako kráva. Překvapeně jsem uskočil a zadíval se na můj krásný strom, jak začíná plápolat. Déšť mu nedovolil se pořádně projevit, což ovšem nebyla škoda. Měl jsem oheň rád, ale nepotřeboval jsem, aby mi sežral les. Podíval jsem se po ostatních, zda jsou všichni v pořádku a všiml jsem si, že Naomi leží na zemi a upírá na mě pohled. Zaslechl jsem její myšlenky plné bolesti. Rychle jsem k ní bez váhání přiskočil. „Co se stalo? Co tě bolí? Zasáhlo tě to?“ Vyptával jsem se rychle a prohlížel jsi ji. Neviděl jsem na ní žádné fyzické zranění. „Naomi!“ Zavolal jsem, když nic neříkala. I když jsem jí nechtěl dát mé srdce, stejně jsem ji měl moc rád. „Naomi,“ zavolal jsem znovu a sledoval, jak pomalu zavřela oči a její mysl utichla. Místo toho jsem však začal cítit její tělo. Její svaly, kosti. Jako bych byl uvnitř ní a ona byla součástí mě samého. Věděl jsem, co to znamená, ale nechtěl jsem to přijmout. Ovšem pak jsem zahlédl ji samotnou, smrt. Zjevila se nad tělem Naomi a bez kousku citu do něj kopla. Bezmyšlenkovitě jsem zavrčel a vyskočil na nohy. Byl jsem připravený se prát, i když to bylo naivní, ovšem než jsem stihl se k ní dostat, zmizela. Proměnila se pouze v zelený dým, který mě donutil se rozkašlat. Slzy mi tekly po tvářích, plíce jsem měl plné toho hnusu. Můj krásný les začaly pohlcovat zelené plameny, jaké barbarství. U nohou mi leželo tělo mé kamarádky. Kašlal jsem, ale jinak jsem stál bez pohnutí. Snažil jsem se tomu zabránit, ale nešlo to. Byl jsem vyčerpaný a tak jsem se podvolil. Tělo Naomi sebou zaškubalo a pak se pomalým trhavým pohybem zvednula. Jako hadrová panenka s lesklýma očima se zadívala na přítomné vlky a pak spočinula pohledem na mě a já hleděl na ni. Mé oči byli také zastřené, nepřítomné. „Naomi,“ vyšlo ze mě a udělal jsem krok k ní. „Jsi v pořádku?“ Zeptal jsem se a snad se i usmál. „Já se tak bál,“ když v tom mi na záda spadla ohořelá větev a probrala mě z transu. Zadíval jsem se rychle okolo sebe, na hořící les. Srdce mi krvácelo, ale byla potřeba konat. „Aranel!“ Křikl jsem na ni. „Vodu!“ Měla přeci magii vody. Já mohl udělat jen málo. Pomocí magie země jsem ze země vytrhal vlhké kořeny a pokusil se udělat bariéru. Kořeny ovšem pod žárem rychle schnuly.

Zdravím Borůvko!

Mám tu pro vás update a další akci.

UPDATE

Na prvním místě bych mezi námi ráda přivítala novou krev - Noriho a Baghý. Mám velkou radost, že si pro své žití vybrali právě Borůvkovou smečku a doufám, že se jim zde bude líbit. Samozřejmě, že bude.

Chci velmi pochválit ty z vás, kteří se pravidělně účastní akcí. Děláte mi velkou radost. Všichni si zaslouží smeknutí kloboukem. Samozřejmě mám ale radost také z vás, kteří se sice neúčastní tolik smečkových akcí, ale jsou herně aktivní.

Jsem ráda, že se k nám vrátila Naomi po delší pauze. Doufám, že jí hraní vydrží a bude ji bavit. Ráda bych se zeptala, jak to do budoucna vidí Gavriil, Storm a Aranel?

Jak jste si jistě všimli, konečně byl spuštěn i smečkový FB chat.

Co se týče smečkových věcí, momentálně téměř vše zůstává při starém. Wizku a Aranel jsou i nadále naše šikovné pečovatelky. Naomi prozatím zůstává funkce ochranáře, ale musí ukázat, že se opravdu plánuje vrátit do hry.

A teď trochu té negativity, která bohužel musí být. Když proběhla diskuze o vedení smečky, často jste zmiňovali, že chcete být motivováni a ohodnocováni. Přijde mi tedy nefér, aby nedošlo k této změně. Whiskey je sice stále členem naší smečky, ale kvůli své velmi nízké aktivitě během posledních měsíců tímto získává pozici Omegy. Všimla jsem si, že během posledních dvou týdnů přibudlo z Whiskeyho strany pár postů a přemýšlela jsem dlouho, zda tento krok opravdu udělat. Ale vzala jsem do úvahy, že Blueberry viděl Whiskeyho za celou dobu svého alfování v lese minimálně. Osobně si myslím, že i tento herní aspekt by měl být zohledněn, pokud jde o postavení ve smečce. Samozřejmě, že se Whiskey může dostat zpět na Kappu, ale musí si tuto pozici zasloužit a opravdu strávit nějaký čas ve smečce, aby Blueberry vůbec věděl, že ještě žije.

Co se týče budoucnosti smečky, je obecně známo, že se hledá nová beta, jelikož ji Storm nechce vykonávat věčně. A taky by bylo fajn, kdyby to dělal někdo s dostatkem volného času, protože potřebujeme profesionálního značkovače území. Naše smečka se momentálně skládá z méně aktivních starších členů a velmi aktivních nových členů, v čemž se adept na betu hledá docela špatně. Ovšem nezoufejte!

AKCE

Nyní již k samotné akci, která je na námět naší skvělé a jedinečné Wizku, zpracováno skvělým a jedinečným Blueberrym. Představte si, že je Borůvková smečka seriál, sitcom, reality show nebo film. Určitě by to byla skvělá podívaná! Je čistě na vaší představivosti, či by se jednalo o kriminálku, drama nebo něco ve stylu Přátel. Omezení nejsou.

1. Navrhněte prosím plakát na vámi zvolené médium. Můžete jej namalovat do detailů, udělat koláž z obrázků, nebo klidně jen načmrkat skicu. Digitální či ruční verze, jak chcete.

2. Popište, čeho se médium týká. Jaká je hlavní příběhová linie? Jaké jsou vztahy postav? Jak by vypadal pilotní díl? Cokoliv vás napadne.

Budu samozřejmě ráda, pokud se zúčastníte obou částí v co největším počtu. Pokud si ale nevěříte s tou první, můžete poslat pouze psanou část. (Což se ale samozřejmě ukáže na odměně a na tom, kolik to bude legrace.)

Prosím posílat do vzkazů s předmětem: Smečkové multimediální okénko. Čas máte do 1.9.

S přáním krásného dne,
Blueberry.

Pokud máte jakékoliv připomínky k momentálnímu dění ve smečce, chtěli byste nějakou změnu, nebo něco pochválit - směle do toho.

ZASEDÁNÍ ROZPUŠTĚNO