Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Awarak byl přijat a rozešel se zkoumat krásy našeho lesa. Doufal jsem, že mu neupadnou oči z vší té krásy. Určitě ještě tak nádherný les neviděl. Tedy jen, když sem přišel. Wizku již byla také pryč. Zůstal jsem díky tomu sám jen s Makadim. Jak vzácný okamžik! Mozek se mi začal rozjíždět naplno a představoval jsem si, co by se nyní mohlo všechno stát. Nesměl jsem ale nic uspěchat. Byl jsem s ním vůbec někdy sám? Co si o mě myslí? Mohl jsem mu samozřejmě přečíst myšlenky, ale bál jsem se, že v nich bude podobné prázdno jako v jeho slovech. Také jsem předpokládal, že náš výlet bude z výrazné části monolog. Už dlouho jsem nikomu nevyprávěl zážitky z dětství nebo hrdinských výprav. Povzbudivě jsem se na něj usmál. „Nuž, vyrazíme?“ Rozešel jsem se pomalu ven z úkrytu. Moc se mi zpět do světa nechtělo. Měl jsem na svých bedrech až příliš mnoho povinností. „Dlouho jsem s tebou pořádně nemluvil. Jak se ti zatím ve smečce líbí? Bohužel, poslední dobou je to tu nějaké neklidné. Doufám, že se nebojíš,“ podíval jsem se na něj. „Slibuji, že na tebe dám pozor,“ trochu jsem vypjal hruď a doufal, že to vezme jako náznak mé náklonosti. „A máme tu teď více vlků, kteří nám s tím pomůžou,“ pozastavil jsem se. Na kraji úkrytu jsem zacítil známý pach, ovšem ne pach člena smečky. Povzdechl jsem si. „Zase nějaká návštěva. Snad už poslední,“ rozběhl jsem se za tím cizincem.

// Borůvka

Úkol číslo 5

Zdravím Vás a vítám u posledního úkolu z této minisérie.

Dnešní úkol bude doslova hračička. https://www.superhry.cz/hra/19432-yetisports-seal-bounce - Velmi jednoduchá onlinenovka. Poprosím vás, aby mi každý do vzkazu poslal screenshot vašeho nejvyššího skóre. Ovšem nejnižší uznatelné číslo je 250m.

Čas na splnění této hry máte do 15.11. 12:PM.

Děkuji všem za účast v těchto mini-hrách. Vyhodnocení bude spojeno s příštím měsíčníkem.

Pac a Pusu, Blue

Snažil jsem se být opatrný, ale nešlo to bez bolesti. Wizku v jednu chvíli začala křičet. Bylo to hlasité, tak neskutečně hlasité. Vždy je nepříjemné, když trpí někdo z vašich milovaných. Pohled mi o něco ztvrdnul, bylo potřeba to dokončit. Nebylo by výběr. Pokračoval jsem tedy v práci, když jsem si najednou všimnul jistého záblesku v jejím kožichu. Trochu jsem sebou cukl, když se její srst naježila. Magie? Nebyl čas to ale příliš řešit. Wizku po této operaci na chvíli usnula. Já byl také mírně unaven, ale věřil jsem, že se to rychle vrátí do normálu.
K mému překvapení Wizku chvíli po této operaci vyskočila na nohy a řekla, že se jde podívat po práci. „Cože?“ Zeptal jsem se jí a chtěl jsem jí v tom zabránit. Ona se ovšem bez zaváhání rozešla do lesa a ještě po cestě stihla přihodit Makadiho mým směrem. Mírně jsem se zachvěl a koukl po něm. Bylo to nemístné, aby ve mně vzbuzoval podobné pocity. Měl jsem být ta neochvějná alfa! Ale když on se mi tak líbil. A ta jeho tajemná povaha ve mně vzbuzovala jiskřičky vzrušení. Měl jsem potřebu jej chránit, protože působil tak zranitelně.
Uvědomil jsem si, že jsem se trochu ztratil v myšlenkách. Napřímil jsem se. „To je úžasné. Málem přijde o nohu, ale ihned se chce vrátit do práce,“ zasmál jsem se, abych odlehčil situaci. Pak jsem se podíval na Awaraka. Ten čekal na můj verdikt. „Dobře,“ pokývl jsem. „Za to jak jsi nám pomohl s Wizku, ti zde dovolím zůstat. Viděl jsi, jak jsou vlci v této smečce oddaní. Tvá slova o pracovitosti se mi líbí. Ale neboj se, je zde i spousta legrace. Říkám to pokaždé, ale vlci jsou tady jako rodina. A rád bych, aby do ní každý nově příchozí zapadl,“ usmál jsem se na něj. „Smečkový úkryt jsi již poznal. Zbytek lesa je ti k dispozici, plus se na našem území ještě nachází tůňka poblíž. Věřím, že ti to tu někdo rád ukáže,“ pousmál jsem se na něj. „Já mám nyní práci. Vítej v Borůvkové smečce,“ usmál jsem se na něj a doufal, že odejde. Podíval jsem se na Makadiho. „Tak co my, vydáme se najít Lilith?“ Usmál jsem se na něj. „Netuším, kde by mohla být. Ale mohli bychom se podívat alespoň v okolních oblastech,“ povzdechl jsem si. „Třeba narazíme na Tae,“ pozoroval jsem jej s úsměvem.

Úkol číslo 4

Well, well, well… minulý úkol odeslal pouze jeden z vás. Proplakala jde celou noc. Taková nestoudnost!

Dnešní úkol bude opět zase psací. Poprosím vás, aby mi každý do vzkazu poslal (anti-)ódu na zimu. Záleží na vás, zda chcete napsat co milujete, či nenávidíte. Budu ráda, pokud se pokusíte o „poetické“ vyjádření, které bude mít délku alespoň 250 slov.

Čas na splnění této nádhery máte do 5.11. 12:PM.

Vše se zdálo lepší než před chvílí. Awarak se nás nepokusil sežrat. Wizku ležela na kožešině a odpočívala. A Makadi – byl prostě Makadi. Tiše tu seděl a byl tajemný, jako vždy. Kdybych měl žít jako on, asi bych se zbláznil. Potřeboval jsem se ke každému tématu nějak vyjádřit. On vypadal, že vede všechny konverzace jen ve své hlavě.

Zeptal jsem se Awaraka, co tu vlastně dělá. Zažil jsem tohle již mnohokrát. Většina vlků začne hovořit o tom, co chtějí sama od sebe. Nikdo se nepoflakuje po území smečky jen tak. On očividně ano. Měl hlavu v oblacích? Dokázal jsem si to představit. Také jsem se kdysi vydával na dlouhé výpravy, přemýšlel nad světem a představoval jsem si, jak jej pokořím. Vyjádřil svůj zájem o to, že by zde rád zůstal. Líbila se mu naše krásná smečka? Zmínil výpadky paměti. Bylo to zajímavé, ale nedokázal jsem říct, jaké to může mít následky. Zatím se projevil jen v dobrém. „Místo ve smečce máme. Rád bych tě ale upozornil, že nejsme noclehárna. Ani možnost ulevit si před těžkou zimou. Pokud se k nám chceš přidat, je to se vším všudy. Čím bys mohl být pro smečku přínosem?“ Zeptal jsem se nakonec zpříma a zadíval se mu do očí. Každý něco umí. Doufal jsem, že mě něčím oslní.

Ucítil jsem zvláštní pocit. Projela mnou vlna tepla, jako by se mé tělo prohřálo. Poté jsem ovšem také zacítil ten nepříjemný pocit někde vzadu v hlavě, že možná mé tělo není jen moje. Magie, vrátily se. Nejistě jsem se podíval ke koutu jeskyně. Tak, aby si toho ostatní nevšimli, jsem v něm nechal vzplanout maličkou ohnivou kuličku. Povedlo se. Nechal jsem ji ihned zase zhasnou a napřímil jsem se. „Magie zase fungují, takže je na čase tě dát do pořádku,“ podíval jsem se na Wizku a na její nohu. „Musím tě ale upozornit, že to bude nepochybně nepříjemné,“ pomalu jsem se dotkl její zadní nohy. S co největší opatrností jsem ji pomalu narovnal do polohy, která byla přirozená. Všiml jsem si, jak jí zlomená kost nepřirozeně vyčnívá pod kožichem. Oklepal jsem se. Muselo ji to bolet. „To nejhorší máš za sebou,“ pokusil jsem se ji uklidnit. „Nevím, jestli sis toho všimla, ale vrátila se Tati. Je v pořádku,“ usmál jsem se na ni. Doufal jsem, že jí to trochu odvede od toho, co tu děláme.
Rozhlédl jsem se okolo sebe. Nebylo tu příliš materiálu, se kterým pracovat. Nechal jsem sem tedy přicestovat kořeny z okolí jeskyně. Netrvalo to moc dlouho a začali se obalovat okolo nohy Wizku. Byla to poměrně složitá práce, snažil jsem se být opatrný a vytvořit solidní znehybnění. Podařilo se. Mělo by to pomoci. „Tak a je to. Budeš určitě v pořádku,“ nechal jsem přehořet kořeny v místě, kdy už nebyly potřeba, aby se Wizku mohla následně volně pohybovat. Mrkl jsem po Makadim. Doufal jsem, že jsem na něj udělal dojem.

Počet bodů: 11
Chci: 30 kopretin za 9 bodů
30 mušlí za 2 body

Děkuji

// Borůvkový les

Makadi i Awarak mi s nebohou Wizku ochotně pomohli. Dovlekli jsme ji společně dovnitř do úkrytu. Po cestě jsme shodou náhod potkali Flynna s Baghý. Na oba jsem se unaveně pousmál. „Dej na něj prosím pozor,“ řekl jsem jí.
Úkryt pro členy smečky byl poměrně velký. Pomalu jsem Wizku donesl do jeho zadní části a položil ji na jednu z kožešin, aby neležela na chladné zemi. Věřil jsem, že jsme jí obstarali ten nejlepší komfort, aby se jí nic nestalo. „Budeš muset mít velmi klidový režim, aby se ti s tím nic nestalo,“ povzdechl jsem si. Věděl jsem, jak to bolí. Sám jsem měl jednou zlomenou nohu. „Sám jsem si tím prošel a koukni na mě! Pořád běhám jako laňka. Chtělo by to ale něčím upevnit. Zatracené magie, proč nefungují? Mohl bych ti udělat nádhernou dlahu z větviček,“ povzdechl jsem si a sedl si k ní. „Bude to v pořádku, přineseme ti sem nějakou kořist a brzo budeš zase běhat,“ pokývl jsem jí. Doufal jsem, že se uzdraví a bude plnohodnotným členem smečky. Sigy měl něco s tlapou, nepotřebovali jsme dalšího chromého.
Podíval jsem se na Awaraka. „Když máme nyní čas, rád bych se zeptal na důvod tvé návštěvy?“

Úkol číslo 3

Ano, vaše tajné přání bylo vyslyšeno. Je tu další úkol! Určitě všichni znáte nádherný nástroj Sketch toy. V této jednoduché aplikaci vás poprosím o to, abyste nakreslili sketch vašeho oblíbeného místa, kde trávíte koronapárty. Budu ráda, když ke sketchi připojíte do vzkazu také pár slov, o jaké místo se jedná. Prosím o zasílání přímo odkazu, který na vás vyskočí po kliknutí na save. https://sketchtoy.com

Čas na splnění této srandičky máte do 29.10. 12:PM.

Odpovědi z minulého kola:
1) Zelená míle
2) Chicago
3) Nedotknutelní
4) Saw
5) Nespoutaný Django

Jen jsem Awarakovi přikývnul. Nemusel to dělat z důvodu, aby si nějak přilepšil. Byl by ale hloupý, kdyby podobné situace nevyužil ve svůj prospěch. Kdyby tu jen tak stál a zíral, nejspíše bych ho rovnou vyhnal. Měl jsem rád vlky, kteří konají a jsou samostatní. Ne hloupé publikum.
Wizku se pokusila postavit, ale okamžitě spadla zpět na zem. Zamračil jsem se. „Hele,“ napomenul jsem ji přísně. „Žádné chození. A to jak moc si to pokazila si vyříkáme, až budeš v pořádku,“ pousmál jsem se na ni. Pokud je Flynn v pořádku, tak se nic hrozného nestalo. Tedy z obecného hlediska.
Makadi přistoupil k druhé straně, Awarak se zeptal, zda může podpírat Wizku z té první. Pokývl jsem. „Jistě, budu rád za pomoc,“ podíval jsem se na něj. Kdyby bylo více času, shledal bych ho nepochybně velmi pohledným.
Wizku mumlala něco o želvě. Příliš jsem to nepochopil a rozhodl jsem se to ignorovat. Když jsme se blížili k úkrytu, zacítil jsem z něj pach Flynna s Baghý. „Wizku, neboj se. Flynn už je zpět ve smečce, určitě bude v pořádku,“ pokud se sem zvládl dostat, minimálně nebyl mrtvý. Hurá? Těsně po mých slovech se tu zjevil Nori, nenechal mě pořádně nic říct a sám se rozešel k úkrytu s tím, že hledá Baghý. „Vypadá jinak?“ Zopakoval jsem po něj, ale to už byl pryč. Vypadá to na hojnou účast v úkrytu.

// Úkryt

Vlk mi vyvrátil, že by s tím měl něco společného. Nespokojeně jsem si ho prohlédl, když Wizku sama potvrdila jeho slova. Svalit na něj vinu bylo mnohem jednodušší, než se snažit najít viníka. „Dobře, věřím ti. Tvůj příchod nemá nejšťastnější načasování,“ podobně jako příchod rodinky. „Já jsem Blueberry, alfa Borůvkové smečky,“ pak už jsem se věnoval zase Wizku. Začala mi vysvětlovat, co se stalo. Mluvila o Flynnovi a o tom, že magie nefungují. Napřímil jsem se. Moje magie ohně pro mě byla naprosto neodmyslitelná. Málem jsem omdlel, když jsem zjistil, že ji opravdu nemohu použít. Ani malinkou kuličku z ohně jsem nebyl schopen vytvořit. „Zvláštní,“ povzdechl jsem si. Pak jsem se podíval na toho vlka. „Děkuji za tvou nabídku, rád ji využiji. Věř, že ti to přinese plusové body,“ neměl jsem moc žertovnou náladu. „Odneseme Wizku do úkrytu. Tak bude v bezpečí a teple,“ podíval jsem se směrem k ní. „Wizku, kde je Flynn?“ Zeptal jsem se ještě. To mládě mi nijak k srdci nepřirostlo, ale nechtěl jsem tu mít ihned konflikty mezi členy. A věřil jsem, že Lyl nebude šťastná, pokud naše pečovatelka ztratí její vlče. Přistoupil jsem k Wizku blíž, zaslechl jsem kroky. Otočil jsem se a uviděl jsem Makadiho. Vděčně jsem se pousmál. „Wizku je zraněná, pomůžeš nám s ní do úkrytu? Musíme opatrně, abychom jí ještě víc neublížili. Tady Awarak říkal, že má asi něco s nohou?“ Podíval jsem se na něj tázavě, jako by tu snad Wizku ani nebyla. Zvedl jsem poté hlavu a zavyl k nebesům na znamení, ať se k nám alespoň ještě někdo připojí. „Magie nefungují,“ řekl jsem k němu ještě pak. Opatrně jsem si začal Wizku přemisťovat na záda. „Bude to v pořádku,“ řekl jsem jí konejšivě.

„Jsou celkem malé. Hodně, malé,“ nedokázal jsem říci nic více odpovídajícího. Moc jsem se ve vlčatech neorientoval a ani jsem nechtěl. Doufal jsem, že se tu už další neukáže. Pokud ano, udělám ze svého nástupce. S Grilem se to moc nepovedlo. Začínal jsem na něj být naštvaný. „Ale určitě si budete rozumět,“ dodal jsem pak.
Na poznámku o jídle slyšela, jako snad každý. Postavil jsem se. „Tak pojď, dovedu tě-„ zastavil jsem svou řeč, jelikož se sama rozešla za skupinkou vlků. Jen jsem pokývl a trpělivě se rozešel za ní. „Necítí se tu dobře?“ Zeptal jsem se překvapeně. „To nechápu. Snažil jsem se mu ve všem vyhovět, povzbuzoval jsem ho, dovolil jsem mu snad vše. Jestli se mu tu nelíbí, ať si,“ zastavil jsem se. Málem jsem řekl něco sprostého, ale cítil jsem se naštvaně. Nevděčný spratek. „Snad najde rozum,“ řekl jsem pak jen o něco mírněji a nechal jsem ji u kořisti. Byla tu již také Lylwelin. Pokývl jsem jí na pozdrav. Podíval jsem se na Makadiho, chtěl jsem již vyrazit. Ucítil jsem ale cizí pach. „Máme návštěvu,“ zhodnotil jsem situaci a rozešel se směrem k cizinci. Chystal jsem si svůj alfa-proslov o tom, že tu teda máme hodně vlků, ale nějaké to místo ovívače by se možná našlo. K mému překvapení se ale vedle vlka nacházela Wizku. Nevypadalo to, že by jí ten vlk něco udělal, i tak jsem ale zavrčel. „Co se tu stalo?“ Zeptal jsem se a přiskočil k Wizku. „Wizku? Jsi v pořádku?“ Ptát se na to vlče mě ani nenapadlo.

Tati se nedala na úprk, bral jsem to jako dobré znamení. Ani nekňučela, nebo sebou necukala. Pomalu jsem se posadil poblíž a o něco se uvolnil. Přes to jsem si ovšem povšimnul, že se mi vyhýbá pohledem. Ani jsem netušil, jestli tu byla, když hořelo. Doufal jsem, že ne. Nebylo to hezké a pro ni už vůbec ne. „Wizku ti to určitě vysvětlí, netuším, proč by tě tam nechala. Máme tu pár nových členů a jsou mezi nimi i dvě vlčata. Heather a Flynn. Budeš jim moct dělat staršího poradce,“ usmál jsem se na ni pozitivně. „Jsi šikovná, že jsi našla cestu zpět,“ trochu jsem plaval v tom, jak k ní vlastně přistupovat. Nebyla už malé vlče, ale ještě nebyla dospělá. Stále měla problém s výslovností a byla roztomilá. Tedy, v rámci možností toho, že je to pořád vlče. Nebyl jsem příliš otcovský typ.
„Nemáš hlad? Zrovna jsme se vrátili ze smečkového lovu, můžeš si pořádně naplnit žaludek,“ tohle nebyla má povinnost. Měla by to dělat Wizku, nebo Aranel. Přes to jsem chtěl mít ke každému členu své smečky v rámci možností blízko.
„Říkáš, že jsi potkala Tarana?“ Zopakoval jsem po ní. „Taky bych jej rád potkal. Již dlouho tu nebyl. Možná tak dlouho jako ty,“ tohle samozřejmě nebyla její starost. Bylo ale fajn mít alespoň nějakou indícii kde ho hledat.

Přikývl jsem. „Tak co kdybychom ji šli spolu najít?“ Nabídl jsem mu. „Může být teda téměř kdykoliv, ale určitě najedeme nějaké stopy. Myslím si, že je smutná. Viděl jsem ji naposled, když se pohádali s Wizku. Potom utekla,“ sklopil jsem pohled. Byl jsem u toho. Ale byla také pravda, že si Lilith to vynadání zasloužila. Chovala se, jako by byl tento les za trest. Nebyla zrovna nejvěrnějším členem smečky, přes to jím ale stále byla a zasloužila si mou pozornost jako všichni ostatní.
Najednou jsem zacítil pach vlčete, které jsem měl v plánu hledat. Prudce jsem se postavil. „Tati,“ řekl jsem zamyšleně. „Mluvíme o ní a ona zrovna přijde. Půjdu ji pozdravit a zkontrolovat. Potom vymyslíme co s Lilith, dobře?“ Usmál jsem se na Makadiho. Chtěl jsem s ním navíc strávit nějaký čas sám. Pořád jsem se nehodlal vzdát jeho krásného kožichu.
Rozešel jsem se pomalu za ní. Určitě jsem nebyl ten, koho chce zrovna nejvíce vidět. Zhluboka jsem se nadechl. Přistoupil jsem k ní velmi pomalu, aby se nepolekala. „Ahoj, Tati. To jsem já,“ byla o dost větší, než když jsem ji viděl naposledy. „Měl jsem o tebe strach, zrovna jsem tě chtěl jít hledat. Wizku mi říkala, že jsi s Whiskeym, tak jsem věřil, že jsi v pořádku. Ale už to bylo dlouho,“ odmlčel jsem se. „Jsi v pořádku? Kde jsi se toulala? Našla jsi cestu zpět sama?“

// VVJ

Můj výlet byl u konce. Překročil jsem práh našeho lesa, nasadil jsem si pomyslné okovy a připravil jsem se na fakt, že se odsud asi jen tam nedostanu. I když jsem měl v mysli pár důvodů, proč odejít.
Rozešel jsem se rovnou za Stormem. Jeho pach se nesl celým územím. Potěšeně jsem zamával ocasem. Bylo dobře, že obnovil hranice. Škoda, že nebyl mladší. Nechtěl jsem hledat jinou betu. Jemu jsem věřil a byl to statný vlk. Respektoval jsem ovšem jeho přání, že chce mít svůj klid. Kdo ví, kdy i jeho navštíví ta stará prašivá vlčice. Smrti jsme si tu užili na nějakou dobu dost.
Našel jsem jej spolu s Makadim a Sigym. Baghý s Norim již očividně někam zmizeli, vlčata jsem tu neviděl. Stejně tak tu ale nebyla ani Wizku s Aranel, tak jsem věřil, že jsou s nimi.
„Zdravím,“ pronesl jsem klidným hlasem. Doufal jsem, že nikdo z nich nepozná, co se stalo. Cítil jsem se tak špinavě. „Tak to máme za sebou. Doufám, že jste se pořádně najedli,“ Storm zrovna něco žvýkal. Také jsem si utrhl kus kořisti. Posunul jsem se s ní kousek stranou. „Lov dopadl skvěle. Všichni byli úžasní, tvoje partnerka taky zazářila,“ usmál jsem se na Sigyho. Chvíli jsem pak jen tiše zamyšleně jedl. „Nechci kazit dobrou náladu, ale musím se zeptat. Kde je Lilith?“ Podíval jsem se na Makadiho. „Whiskey s Tati už jsou také dlouho pryč. A i přes to, že se Tae rád toulá, chtěl bych jej také najít,“ ošil jsem se. „Gavriil určitě zas někde spí,“ zamračil jsem se. Věděl jsem, že Sigy netuší, o kom mluvím. Bylo to ale důležité vyřešit.

// Jedlový pás, přes Galtavar

Chtěl jsem jít co nejrychleji domů, ale tohle místo mě donutilo, se alespoň na chvíli zastavit. Postavil jsem se na písčitou pláž a zaryl drápy do jeho zrníček. Podíval jsem se sám na sebe do vody. Tohle místo vyvolávalo neskutečně moc vzpomínek. Jeden čas jsem zde trávil snad pořád. Bylo to radostné místo, stvořené pro poznávání vlků. Snad vždy když jsem sem přišel, někdo se tu smál. Poznal jsem tu spoustu vlků, kteří nyní byli již stíny minulosti. Lovil jsem tu kapry s Noxem, aby mě přijali do Zlatavé smečky. Poznal jsem zde Lexiett, díky které jsem poprvé zavítal do Borůvky. A Neyteri? Tu jsem zde viděl také naposled. Bylo to magické a mocné místo, i když jako by za ta léta ztratilo své kouzlo. Tento svět byl nějak větší a jakoby všeho v něm bylo tak nějak… míň.

// Borůvka