Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Odměny za akci!

1 bod : 3 květiny nebo 3 drahé kameny + 5 mušliček za účast.

Do 14.1. máte možnost si psát do komentářů o odměny, poté všichni dostanou květinky.

Rekapitulace:

7 bodů - Makadi a Sigy
5 bodů - Baghý a Elora
3 body - Storm
1 bod - Nori a Awarak

Zdravím Borůvko!

V první řadě bych vám ráda popřála vše nejlepší v novém roce. Doufám, že jste měli krásné svátky a spolu s nimi a krásnou oslavu nového roku. Ráda bych vám moc podělovala za to, že jste. V loňském roce se nám společně podařilo vytáhnou Borůvku ze záhrobí a každý z vás si za to zaslouží velký čokoládový bonbón! Věřím, že se z nás nestala jen virutální smečka, ale taky virtuální přátelé! Zatlačím nyní slzu v oku a posuneme se dál. Co nás čeká v tomto roce?

Začneme první příjemnou změnou. Je mi ctí a radostí, že tímto jmenuji Baghý na místo našeho oficiálního lovce a chlebodárce! Aby mohla pořádat ty správné lovy, potřebuje samozřejmě nějaký ten respekt. Získává tedy v balíčku 1+1 také pozici delty. Blahopřeji!

Co už není tak příjemné je to, že se zde již několik dlouhých měsíců neobjevila Lilith. Utekla ze smečky po nepříjemném incidentu a ona i hráčka se rozhodli, že její srdce si cestu mezi nás již nenajde. Nebudeme to tedy déle zbytečně protahovat a bohužel tímto Lilith již není nadále členem naší smečky.

Zbytek momentálně zůstává stejný, ale s úderem 25.1. nebude již členem naší smečky ani Taenaran.

No a nyní zpět zase k tomu příjemnému. V prosinci se velká část z vás zúčastnila alespoň částnečně adventního kalendáře. Odesílat úkoly jste mohli do 1.1. a věřím, že se nyní již třesete na vaše odměny! Shrnu vám zde získané body a po domluvě s vyšší sílou vám zde zveřejním odměny. Chci všem poděkovat za účast.

Řád zlatých frajerů se 7 body získávají Makadi a Sigy!
Řád stříbrných princezen si odnáší Baghý a Elora s 5 body!
Řád bronzového krále se 3 body získává Storm!
A bramborovou cenu, která ovšem nesmí být zapomenuta, si odnáší Nori a Awarak za jeden roztomilý bodík!

Přeji Vám krásný zbytek dne a brzy se můžete těšit na další legraci!

Borůvková přáníčka

Zdravím vás při rychlém oznámení! Zájem o ONLINE přáníčkovanou vyjádřili tito hráči:

Sigy
Elora
Nori
Awarak
Baghý
Makadi
Blueberry

Jak to bude probíhat?

To je opravdu hlavně na vás. Můžete poslat přáníčko všem, nebo jen někomu. Text, nebo nějakou kresbičku. Nebo pokud jste odvážní, klidně si napiště o adresu a můžete se domluvit i na nějakém tom pohledu, nebo dárečku. Chtěla jsem ale kvůli současné době držet především online formát, abych vás nehnala na poštu. Vím, že je teď něco podobného na nástěnce, ale my to měli v adventu první!
Pokud chcete někomu poslat přáníčko pod rouškou tajemství, pošlete mi ho prosím do vzkazů a já jej jako tajný ježíšek přepošlu. Aby z toho byla taky nějaká ta odměna stonks můžete mi do konce roku spolu s ostatními úkoly zaslat také počet přáníček, které jste poslali a komu. Dostanete za svou krásnou práci taky nějakou drobnůstku.

Kessel se ujal vysvětlování toho, proč tu je. Baghý doplnila pár dalších informací. Oběma jsem pokývl a mile jsem se usmál. "Děkuji, že jsi jí pomohl. Je to krásný kus kořisti," on byl taky celkem pohledný. Ale to jsem teď samozřejmě nesměl moc vnímat, když jsem měl být s Makadim. Že? V každém případě jsem nehodlal návštěvníka vyhánět. Tento les nepatřil jen mě, ale byl také členů smečky. Pokud tu nijak neškodil, klidně tu mohla být návštěva.
Promluvilo na mě i to vlče. Snažil jsem se ho doposud ignorovat a doufal jsem, že zmizí. Nebo že si ho nikdo nebude všímat a já ho pak nenápadně zakopu do země. Bohužel, nyní mi ho představila i Baghý s tím, že je to další opuštěnec, o kterého se máme starat. Velmi nejistě jsem se usmál. "Vážně?" Můj falešný úsměv se stočil k tomu mrněti. Měla štěstí, že ostatní ztracenci už vyrostli. Navíc, Wizku bude mít možná radost. Měla na vlčata zvláští úchylku. "Nuž, dobře. Co s vámi mám dělat. Musíme si přeci pomáhat. Musíš být ale hodná, jasný? A nikam neutíkat. Už je zima a touto dobou je potřeba si dávat velký pozor," mrkl jsem na ni. Doufal jsem, že to bude všechno a budu se moci někam schovat. Nori začal mluvit o tom, že někam musí odejít. Doufal jsem, že Kessel půjde s nimi. Což by znamenalo, že bych zůstal s tím vlčetem sám. Jako na zavolanou se tu ale objevila Wizku. "Oh, ahoj Wizku. Rád tě vidím," usmál jsem se na ni a pak se podíval na Eloru. Wizku se s ní začala seznamovat, ale vypadala nějak sklesle. Víc než obvykle. "Jak se cítíš? Je ti už lépe? Já mám spoustu novinek," chtěl jsem jí popovídat o Makadim. I když nebyla asi nejvhodnější chvíle.

Byl jsem spokojený, že nic nemusím. Mohl jsem se chvíli jen tak poflakovat a dívat se na Makadiho. Přemýšlel jsem, co přinese další den. Byli jsme nyní něco víc. Nespecifikovaně. „Je mi s tebou moc hezky,“ řekl jsem zasněně a usmál se na něj. Nejraději bych ho celého utulil, ale nejspíše by to bylo trochu moc hrr. Ovšem bohužel, budoucnost chtěla něco jiného. Uslyšel jsem zavytí, které nebylo požehnáním našich milostných radovánek, ale prozrazovalo další povinnosti. Vždyť jsem jasně řekl, že je smečka plná a nechci tu žádné další cizince! Snad je to jen návštěva. Podíval jsem se lítostně na Makadiho. „Promiň, ale budu muset na chvíli odejít. Už jsou tu zase další povinnosti. Ale vrátím se pak za tebou, dobře?“ Opatrně jsem se mu otřel čenichem o srst na krku. Pak jsem se zvedl ze své lenošné polohy a poměrně pomalým krokem se vydal za tím vytím. Baghý mezitím stila zavít ještě jednou. Povzdechl jsem si a přidal do kroku, aby jsem tam naklusal jako mocný alfák.
Dostavil jsem se k partiččce vlků. Měl jsem hrdě vypnurou hruď. Zastavil jsem se a pohled mi prvně padl na Baghý. Viděl jsem ji po delší době, ale vypadala k mému překvapení mladší. Zamrkal jsem a chvíli na ni koukal. Pak jsem se ale probral a prohlédl si i ostatní. Nějaké vlče, nějaký vlk a Nori. Nepříliš ideální kombinace. „Zdravím,“ pronesl jsem se snahou o milý tón, i když mi narušili rekreaci. „Jmenuji se Blueberry. Smím se zeptat, co vás přivádí?“ Pousmál jsem se a tu otázku směřoval hlavně k Baghý. Všiml jsem si také toho zvířete, mňamka.

Moje cesta začala na stránce Stáj Ufonek. Byla jsem zde 24/7 jako největší dětský mafián, překupník a ojebávač už od svého velmi útlého věku 6 let. Jednoho dne jsem zde nabídla své nepříliš kvalitní kreslířské služby. Byl začátek roku 2012, měla jsem krásných 13 let a začínala jsem svou kariéru umělce. Byla jsem skoro jako Monet, ale bez rukou. Na můj profesionální inzerát se ozvala slečna, která mi poslala fotografii vlka. Chtěla jej překreslit a poslala mi k tomu již namalovaného vlka s modrými odznaky. Co je to za vlka? Ptala jsem se chytře. A slečna mi pověděla o Silmarionu. Tak započala má cesta díky Alicien. Sepsala jsem nepříliš kvalitní registraci a s hrdostí jsem ji odeslala. Každý den jsem se dívala, zda už ji Neon okomentoval. Trvalo to několik měsíců, než jsem prošla registrací. Neona jsem si svým jedním činem, a tak jsem musela čekat, než mi registraci okomentovala samozná Xeena. Čekání se ale vyplatilo, navíc jsem si během něj udělala spoustu přátel. A od té doby jsem zde s Blueberrym a za chvíli to bude šílených 9 let.

A já? Ahoj, mé jméno je Eliška. Narodila jsem se na populární datum 1. 9. Konkrétně v roce 1998. Moudřejší již tuší, je mi nyní krásných 22 let. I když si to nějak stále nemohu zamapatovat. Vyrůstala jsem s mými rodiči a sestrou v krásné malé vesnici Lužice u Hodonína. Nachází se hned na hranicích se Slovenskem, kde sídlí také část mé rodiny. Momentálně ale žiju již 6 let v Brně a naučila jsem se říkat ŠALINA! Bydlím zde s mým přítelem a králíčkem, které oba miluji. A chci někdy zabít. Momentálně se věnuji hned několika vážným aktivitám. Pracuji jako Multimedia Specialist ve firmě specializující se na lokalizaci. Každý den tedy upravuji dokumenty, videa, animace a grafiku. Kdybych vám řekla pro koho, musela bych vás zabít. Zároveň studuji na Masarykově univerzitě 3. ročník obor Teorie interaktivních médií, píšu bakalářskou práci a poctivě poslouchám zábavné online přednášky. Co mě ale nejvíce momentálně naplňuje je Urbanstage. Internetová redakce, kde již několik let působím jako šéfredaktor. Volného času příliš mnoho nemám, když se ale najde, trávím ho nejraději koukáním na seriály a čtením knih. Sem tam si taky zapařím nějakou tu hru, dělám grafiku, videa, animace a fotím.

// Ano prosím, do vzkazů.

// Zelené nory

A bylo to tady. Zpět do našeho domova, našeho lesa. Miloval jsem ho, takže mi to nevadilo. I když jsem měl někdy pocit, že jsem k němu přivázán těžkými okovy. Měl jsem nyní navíc starosti, co se mohlo v době mé nepřítomnosti stát. Byli jsme ale doslova hned vedle, takže kdyby se stalo cokoliv, věděli bychom o tom. Na nos mi dopadlo pár prvních sněhových vloček. Pozastavil jsem se a podíval se k obloze. Zamračil jsem se. "Už zase? Zase nás budeš otravovat?" Nebyl jsem velkým fanouškem sněhu. Dřív s ním byla sranda, ale nyní to již pro mé tělo nebylo tak působivé. Bylo to studené a ve výsledku mokré. Navíc u nás v lese se před tím nebylo pořádně kde schovat. Již dávno stromy odhodily svou korunu. Potřeboval si odpočinout, aby nám zase zbytek roku mohl sloužit v celé své kráse. A když už jsme u té krásy, podíval jsem se na Makadiho. "Mám v hlavě pár jmen, kterým bych tuto funkci svěřil. Nejvíce bych si u toho dokázal představit Noriho, ale to by zde musel trávit více času. Navíc, nejsem si jistý, zda by při všech těch srandičkách byl dobrý ochránce," pohodil jsem ocasem. "A pak tu máme několik nových tváří, tak uvidíme, co se z toho vyvine. Lyl vypadá silně a Awarak také," věřil jsem, že si poradíme. "A co ty? Představuješ si svůj život s nějakou funkcí?" I když mě u něj nic moc nenapadalo. Ochránce určitě ne, ani učitel. Možná lovec? Kdo ví. Na tu funkci si nyní dobře vyšlapovala Baghý, musel jsem ji ale prvně najít.
Rozhlédl jsem se okolo. Les vypadal v pořádku, nebyla tu žádná panika. Spokojeně jsem se posadil a poklidě se rozplácl na břicho s úmyslem si odpočinout.

Adventní kalendář Borůvkové smečky

Zdravím Vás, Borůvko. Již zítra nám začíná prosinec a nepochybně alespoň někteří z nás mají připravené adventní kalendáře. Rozhodla jsem se si pro váš připravit Borůvkový adventní kalendář. Najdete ho na tomto odkazu:

https://calendar.myadvent.net/?id=495583449acd8e9ad195434e65ce0096

Každý den se zde pro vás budou otevírat políčka s ukrytými drobnostmi. Bude zde také pár úkolů, ze které můžete získat nějakou tu drobnost do inventáře. Všechny úkoly můžete plnit v libovolném pořadí až do konce roku. Budou se vám ovšem ukazovat postupně. Je to spíše kalendář pro radost, než akce.

Také vám chci předem popřád poklidné prožití adventu, spoustu pohody a hlavně lásky od vašeho okolí. Mám vás všechny moc ráda.

Pac a pusu,
Blueberry

Usmál jsem se. Podíval jsem se vedle nás na zem. Pomocí magie země jsem z ní nechal vyrůst jeden jediný kvítek na dlouhém stonku. Byl krásný, tyrkysový. Velmi nevšední květina, ale nádherná. Opatrně jsem jej drápem utrhl a následně jej Makamu vložil opatrně za ucho. Vydrží jen chvíli, ale byl to dárek. Drobnost pro radost. "Takže něco víc," mile jsem se na něj usmál. Čumákem jsem se mu opatrně otřel o srst na krku. Byl to neskutečně příjemný pocit. Jeho kožich byl tak jemný, před zimou nabíral ještě větší hustotu. Chtěl jsem se do něj zabořit a čuchat jeho pach celý den. Nyní na to ale nebyl čas. Kdybych byl kočka, vrněl bych. Nyní jsem ale jen hravě houpal ocasem ze strany na stranu a měl jsem dobrou náladu. V očích mi tančily jiskřičky. "Nemusíme tomu zatím dávat žádný název. Nechme to plynout a uvidíme, jak se nám to bude líbit. Ale oba víme, co chceme. Tak se nemusíme bát," mrkl jsem na něj. Nechtěl jsem ho ihned označovat za mého partnera. Nechtěl jsem to uspěchat. Chtěl jsem nám oběma dát čas si to rozmyslet a vzájemně se pořádně poznat. "Teď bychom se mohli vrátit do smečky. Můžeme pokračovat v našem rozhovoru i tam a bohužel, povinnosti volají. Musím to tam zkontrolovat, pořád nemáme oficiálního ochranáře," mrkl jsem na něj. Pomalu jsem se zvedl a po jeho boku se s dobrou náladou vydal zpátky do lesa. Konec průzkumu

// Borůvka

Další kompliment? Srdce se mi téměř zastavilo. Že by snad i Makadi pod tou maskou srdce měl? Jistě že ano. Jeho srdce bylo nejspíše větší než všech ostatních, zatěžkané okovy minulosti. A proto byl tak uzavřený. Každé jeho slovo bylo vzácné, každá jeho emoce nečekaná. Ale já si vzal za úkol, že to změním. Ne aby byl jiným vlkem, ale aby si více věřil, aby nebyl smutný a tolik nejistý. Nechtěl jsem mu brát jeho vlastní slova, ale pomoci mu, aby dostat jeho vlastní hlas. „Děkuji, Makadi. Je to hezké od někoho slyšet. Myslím, že jsem o tom s nikým pořádně nemluvil. Některá břemena si neseme sami a o to jsou těžší, že?“ Pousmál jsem se. Bylo to hloupé, nést váhu světa na vlastních ramenou, když jsme se o ni mohli podělit. Co když se ale někomu otevřeme a on místo pomoci přihodí další náklad? Navíc, mé ego v tomhle hrálo velkou roli. Byl jsem přece alfák, měl jsem být všem vzorem, jako neporazitelný král.
Řekl jsem mu, co jsem cítil. Tedy, tak napůl. Nebyl to žádný hluboký monolog, spíše prostá konstatace faktů. Na dlouhé výlevy citů jsem si již moc nepotrpěl. Udělal jsem to asi jen jednou a nevedlo to k ničemu dobrému. Nechával jsem si tedy houfy poetických myšlenek pro sebe. Makadi pak ale vypustil z úst něco nečekaného. Srdce mi udělalo v hrudi několik kotrmelců a nemohl jsem uvěřit tomu, co řekl. Oči se mi rozšířili překvapením, ale pak jsem se usmál. Nečekal jsem, že tohle bude výsledek naší procházky. Došla mi slova, natolik jsem byl zaskočen. Teprve jsem se připravoval na bitvu o vysněné území, a jeho král mi jej předal na zlatém podnose. Ale to byl teprve začátek dlouhého budování dobrého vztahu s královstvím. Měl jsem spoustu věcí, které jsem chtěl Makadimu ukázat a naučit jej. Jeho city vůči mě byly ale překvapující. Příjemně, samozřejmě. Konečně jsem se také rozmluvil. „A co by jsi chtěla být?“ Zeptal jsem se pro jistotu na začátek, jestli jsem si to náhodou nevyložil špatně. „Víš, já to cítím stejně. Od chvíle kdy jsi přišla, na tebe musím pořád myslet. Okouzlila jsi mě,“ pousmál jsem se na něj. Doteky jsem si ale zakázal. Bál jsem se, že by se tato krásná chvíle rozplynula v pouhý sen. „Přál bych si, abych s tebou mohl trávit více času. Chtěl bych na tebe dávat pozor a dělat ti radost,“ usmál jsem se na něj. „Myslím, že si to zasloužíš.“ A já si přeci také zasloužím lásku. Po tolika zlomených srdcích.

Makadi se mě zeptal na Suzumeho. Trochu jsem se přikrčil, nebyla mi ta otázka moc příjemná. Přes to jsem se rozhodl odpovědět. „Nevím,“ řekl jsem tiše. „Už jsem ho několik let neviděl. Jednoho dne odešel a už se nikdy nevrátil. Měl jsem to ale čekat, nebylo to z ničeho nic. On byl moc mladý a naivní. Choval se pořád jako střelené vlče a chtěl objevovat celý svět. A pořád se poflakoval s jinými vlky,“ naprázdno jsem polkl. „Poslední rok jsem ho vídal čím dál míň a míň. Pak jsem ho dlouho neviděl, až jsem ho potkal s někým jiným. Pohádal jsem se s ním, hodně. A on už nikdy nepřišel,“ zlomilo mi to srdce. Bolelo to tak moc, cítil jsem se podveden a zahanben. Ale už to bylo pryč, už jsem se přes to přenesl. A zůstal jen vztek. Vztek nad tím, že mě opustil. Že se semnou nikdy nerozcloučil. Bublalo to ve mě jako žhavá láva, společně s dalšími křivdami. Ale bylo to lepší, než se nad tím celá ta léta trápit.
Makadi se pod mým dotekem napnul. Zrovna takovou reakci jsem si nepředstavoval. Cítil jsem, jak to v něm cuká, jako by měl každou chvíli dostat křeč. Ale neodtáhl se, ani nic neřekl. Zamrzelo mě to a sám jsem se odtáhl. Pak jsem ale zaslechl jeho myšlenku. Docházela mi trpělivost, proč si tolik nevěří? Jistě, také bych se cítil nervózní, kdyby mi tohle udělal Neon. Ale okamžitě by to nahradil pocit naprostého blaha, protože bych se mohl zabořit do jeho huňatého kožichu a rozplynout se v něm blahem. A o Stormovi ani nemluvím. Kdyby se rozhodl mi dát šanci, uřízl bych si klidně jedno ucho. Ale bohužel, to se niky nestane. Storm mi to dal dost jasně najevo a od té doby byla jeho přítomnost ubíjející a zároveň jsem ho vždy viděl rád. Ale co s Makadim? Jeho povaha byla nejistá a nejspíš mu budu muset omlátit informace o hlavu, aby si uvědomil, jak jsem na tom. „Makadi, řeknu ti to narovinu. Jsi krásná a milá slečna. Je přirozené, že se mi líbíš. Na to nemusíš mít vysoké postavení, nebo hromadu drahých kamenů. Rozumím tomu, že se cítíš nesvá. Nemusíš se předemnou stydět, dobře? Jsem tvůj kamarád. Kdybych s tebou jít nechtěl, nešel bych. Nedělám pro tebe dobrý skutek, protože jsem se slitoval. Dělám to proto, protože patříš do mé rodiny. A rodina si pomáhá a drží při sobě,“ povzbudivě jsem se na něj usmál, ale už jsem si netroufal se ho znovu dotknout.

Povzdechl jsem si. Tušil jsem, co se Makadimu děje v hlavě. Byl smutný, moc smutný. A dlouho s nikým nemluvil. Nejspíše se potřeboval vypovídat, potřeboval utěšit a teochu lásky. Snažil jsem se mu vyhovět a konejšivě ho sledovat, i když jsem na to moc nebyl. Pokud měl někdo trápení, rád jsem ho vyslechl a vedl s ním racionální rozhovor. Uklidňovat ale někoho, kdo pořád jen fňuká jsem moc nezvládal. Ale tohle byl Makadi. A Makadi se mi líbil. Snažil jsem se být tedy trpělivý, možná za vidinou nějaké fyzické odměny. Blízkost někoho druhého mi hrozně chyběla. A také jsem rád bořil ledy. „Věřím, že kdyby sama nechtěla, nikdo by ji nedonutil. Něco v ní tu muselo chtít být, i kdyby to bylo jen to, že chtěla být s tebou. To přece úplně stačí. Podle mě je to ta nejlepší motivace,“ usmál jsem se. „Taky jsem tak svého blízkého, ehm... kamaráda, jednou přemluvil, aby se přidal do Borůvky a odešel ze své smečky. Mohli jsme pak spolu trávit mnohem více času,“ pousmál jsem se. Litoval jsem toho nyní? Ne. Litoval jsem toho, že jsem mu vůbec kdy věřil natolik, abych ho miloval. Ve výsledku totiž jen pošlapal mé srdce a opustil mě.
Makadi pronesl velmi racionální slova, která nabádala k našemu návratu domů. Přikývl jsem. „Souhlasím s tebou. Až se bude chtít vrátit, tak přijde. Mohli bychom si tu ale ještě chvíli odpočinout, co myslíš? Je tu moc hezky a oběma nám prospěje trocha času,“ posadil jsem se. Chtěl jsem s ním ještě být chvíli sám, nechtěl jsem se hned vracet. Pomalu jsem se k němu naklonil a nyní mu již drze položil hlavu na krk a udělalil mu tak krásné alfa-objetí. Bylo to příjemné a rozhodl jsem se tak zůstat. Chtěl jsem to.
Složil mi kompliment! Usmál jsem se. Možná to nemyslel tak romanticky, jak jsem to pochopil. Ale já byl rád i tak. „Děkuju moc, mám červenou moc rád. Bez ní už bych to ani nebyl já. Ale bez té zlaté by jsi to zase nebyla ty. A to by byla velká škoda,“ poodtáhl jsem se tak, abych jí z blízka koukal do očí.

Poslouchal jsem jeho příběh o rodině. Neznělo to moc dobře. Ale ještě jsem snad neslyšel o nikom, kdo by pocházel z dokonalé perfektně fungující rodiny. Každý sebou nesl nějaké břemeno. Co bylo to moje? Těžko říct. Vykopnutí rodičů? Ztracená láska? Zklamání na celý život kvůli nezájmu sourozenců? Kdo ví. Neměl jsem žádné velké trauma z dětství, kvůli kterému bych se v noci budil z nočních děsů. Makadiho příběh taky nebyl žádný horor. Vzhledem k jeho povaze a pomatenosti jsem čekal, že ho jako malého někdo týral v jeskyni. Jeho příběh se ale ničím extra nelyšil. Přes to jsem soucitně pokýval hlavou. „Nejspíš jsi udělala dobře. Někdy je nejlepší odejít,“ pousmál jsem se na něj. „Přála by sis ji někdy vidět znovu?"
Dostali jsme se do fyzické situace. Ve více jsem ani nedoufal. Srdce mi bušilo v hrudi. Makadi pokračoval ve svém fňukání a já jsem mu empaticky naslouchal. I když popravdě jsem měl v hlavě klubíčko zamotaných myšlenek, jako bych byl znovu v pubertě. „To je hloupost. Lilith tě milovala celým srdcem. Šlo to na ní vidět. Už jen to, jak na tebe koukala,“ usmál jsem se na něj. „Myslím si, že do smečky vůbec nechtěla a přišla jen kvůli tobě. To je docela velká pocta, ne? Určitě tě má moc ráda a neodešla od tebe,“ Posadil jsem se. Díky své magii myšlenek jsem sbíral útržky, které jsem si později lepil dohromady.
„Kam podle tebe máme jít dál? Tady bohužel Lilith není. Můžeme se poptat ve vedlejší smečce, nebo prostě dál procházet území. Přijde mi nepravděpodobné, že by šla od nás rovnou jinam,“ chtěl jsem to nechat na něm. Já bych tu totiž klidně jen seděl a koukal se na něj, jako na nádherný obraz. Trochu jsem se tím pohldem nechal unést. „Nevím, jestli jsem se tě už ptal. Máš nádherné zlaté oči, ale předpokládám, že také ovládáš nějakou magii,“ usmál jsem se. Ta náhlá změna tématu mohla být udivující, když já byl rozptýlen! Bylo těžné se soustředit.

Zdravím Borůvko!

Tak tu máme vyhodnocení naší úžasné série miniakcí! Účast byla opravdu hojná, což mě zahřálo u srdíčka. Bodování probíhalo stylem 1 bod - 1 odpověď. U hádací akce s filmy jsem přidávala bodíky za všechny správné odpovědi a bonus.

1 BOD: Lylwelin, Gavriil, Tati, Awarak

3 BODY: Sigy, Makadi, Baghý, Nori, Flynn

A teď k tomu, co všechny zajímá nejvíc - odměny.

Po poradě s jsme se dohodli na následujícím:

1 bodík = 10 květin/drahokamů + 10 mušlí/ oblázků

3 bodíky = 30 květin/drahokamů + 30 mušlí/ oblázků

O odměny si můžete psát zde do komentářů do 25.11. Kdo to nestihne, dostane odměnu náhodně.

Děkuji všem za účast.

Pac a pusu,
Blueberry.