Příspěvky uživatele

< návrat zpět

// loterie 6

Heather mi vysvětlila, že ji ten mladý muž zachránil. „Tak o tom mi budete muset povyprávět. Věřím, že to bude dramatický příběh!“ Řekl jsem s falešným nadšením a na oba se usmál. Podíval jsem se na vlka, který poděkoval, že tu může zůstat. Jen jsem mu pokývl. „Měli byste pelášit oba do úkrytu,“ řekl jsem jim vlídně. „Bude tam tepleji,“ a jak dodal Makadi, je tam navíc i její taťka. Kdo ví co řekne na to, že si jeho dceruška dovedla mládence. Samozřejmě vše v počestnosti. Otázku na její matku jsem ignoroval, ať ji zasvětí raději sám její taťka. Já se místo toho zadíval krátce na Makadiho. Srdce mi při pohledu na něj stále dělalo zplašené vrtulky.
Zaměřil jsem pozornost na otázku vlčice. Zavrtěl jsem lítostivě hlavou. „Bohužel jsem je neviděl. Ale o sourozencích víme,“ zamračil jsem se. „Bohužel už jsme s nimi měli také zkušenost. Doufám, že je brzy najdeš. A pokud zjistíš, kde sídlí ta rodina, rád ti pomůžu jim potrhat kožich,“ švihl jsem rychle ocasem a napnul jsem se. Snažil jsem se zůstat klidný, ale dát těm slovům váhu.

Z nějakého zvláštního důvodu mám v jednom ze starých deníčků sepsaný seznam stavu ze dne 11.8.2015 :D Bohužel, někde můj škrabopis nemůžu přečíst a nejsem si jistá, kdo to je. :D Píšu to sem tedy i s chybami, tak jak to mé mladší já naškrábalo. Pokud máte nějakou připomínku, prosím do komentáře! :D

Ageronský les:
Restallina, Bloody Claw
Cernun
Fey, Neilynn??
Kallenjano

Zlatavá smečka
Neon
Cora
Blueberry, Nox, Nebína, Snow, Yakira, Jenna, Perenelle, Suzume, Winter
Cattan

Narvinijská smečka
Scarita
Lennie, Stella, Hotaru, Savior, Suerte, Art, Carmen, Daikon

Smrková smečka
Atray
Freya, Radnayden
Aranel, Coeden
Atimu, Indie, Bellatrix, Weriosasa, Takki, Lindasa, Fier, Izar, Lucy

Asgaarská smečka
Elisa, Arcanus
Naxther
Anelis, Laura, Meadow, Ashe
Ainesson, Deliven, Dorian, Antenyam, Etney, Awnay??, Light

Borůvková smečka
Storm
Coffin, Vločka
Naomi, Tavarille
Jinks, Haruhi, Sayap, Lexiett, Inaya, Lorios, Litai

Sarumenská smečka
Neyteri, Morfeus
Nate, Amnesia, Newlin, Setia

Maharská smečka
Skylieth

Vedení
Restallina - Admin
Cernun - Admin
Neon - Hlavní správce
Nox - Kreslíř
Scarita - Správce života a smrti
Savior - Správce registrací
Meinere - Správce osudu
Morfeus - Rosnička
Skylieth - Rosnička

S lehkým a zmrzlým krokem jsem měl namířeno do úkrytu, když jsem uslyšel další zavytí. Cizí pach, ovšem ucítil jsem u něj také jedno z našich vlčat. Další Sigyho dítě, očividně si je neumí ohlídat. Povzdechl jsem si a zastavil se. Tohle už nejspíše bude na mě. Předpokládal jsem, že by se tam vydal i někdo jiný ze smečky, ale chtěl jsem to mít pod kontrolou. Otočil jsem se tedy a stejnou cestou jsem se vydal zpět, až jsem natrefil na skupinku. Jako uvítací výbor zde sloužil Makadi, což nemohlo příliš dobře fungovat. Nechtěl jsem ho podceňovat, ale jaksi jsem v jeho vyjadřovací schopnosti neměl moc důvěry. Napnul jsem se a prohlédl si všechny přítomné. Při cestě jsem zaslechl většinu toho, co říkala ta vlčice. "Zdravím, Launee?" Projistotu jsem se zeptal, kdybych to zaslechl špatně. "Já jsem Blueberry, alfa Borůvkové smečky. Děkuji, že jsi přivedla Heather zpět k nám. Na to jak mají vlčata malé nožky, se rádi toulají," mile jsem se pousmál. V naší blízkosti jsem vytvořil ohnivou kouli, která sloužila k příjemnému zahřání všech přítomných. Alespoň trošku. Pak jsem se zadíval na to druhé vlče a trošku jsem se zamračil. "To počasí je hrozné, takže na něj klidně dáme pár dní pozor. Ale věřím, že by bylo nejlepší, aby se co nejdříve vrátil domů," zvedl jsem pohled zpět k vlčici. "Určitě o něj již budou mít starost," dovysvětlil jsem. Snažil jsem se působit mile, nebyl zde důvod k agresivnímu přístupu. Přes to jsem byl ve střehu, kdyby se mělo cokoliv zvrtnout.

// Loterie 5

Sigy nebyl příliš přátelský. Choval se odměřeně, jako bych byl jeho neoblíbený strýček. Byl jsem sice jeho alfa a jeho respekt mi lichotil, přes to – já si na podobném chování příliš nezakládal. Mírně mě to znervózňovalo, což byl také důvod, proč jsem při jeho úklonu raději koukl jinam. Pak jsem se široce usmál a jen přikývl.
„Tomu rozumím. Je poměrně kruté, že někdo odhodí své vlče. Na druhou stranu, všechna z nich přišla opravdu malá. Myslím si, že jednou si na rodiče ani nevzpomenou. O to je důležitější, jak se tu o ně postaráme,“ odmlčel jsem se. „Ale ano, pořád je to dost smutné,“ nechtěl jsem znít jako necita. Možná na to bylo již pozdě. Měl jsem ale pocit, že Sigy každý můj výrok převrací v něco, co jsem tak ani nemyslel. „Momentálně mě nic nenapadá,“ řekl jsem upřímně. Netušil jsem, kde jsou vlčata. Ale jelikož jsem tu měl dvě pečovatelky, tak to nebyla až tolik má starost. Měl jsem v plánu místo toho zkontrolovat ostatní v úkrytu. Zvedl jsem se a chtěl se rozloučit, když jsem zaslechl několikanásobné zavytí a i přes to děsné počasí jsem ucítil pach Kessela a Flynna. Před chvílí jsem ho vyhodil a už je zase zpět. Očividně to ale souviselo s tím prckem. Podíval jsem se na Sigyho. „No vidíš, hned máš práci. To bude pro tebe,“ usmál jsem se na něj mile. Zavyl jsem nazpět, aby věděl, že jsem ho slyšel. „Jdu zkontrolovat úkryt. Doufám, že se tam poté také přesunete zahřát,“ mrkl jsem na něj a rozešel se směrem k úkrytu.

// Úkryt

// Loterie 4

Všiml jsem si, že jsem se Sigyho nejspíše dotknul. Zatvářil se nespokojeně, i když se nejspíše emoce snažil držet. Odhadoval jsem ho na to, že bude profesionální. Měl jsem podobné chování raději, než když se každý nechal ovládat horlivě svými emocemi. Za svou větou jsem si ale stál. Pokud je někdo členem smečky, má k ní povinnosti. A v tomto období, kdy je krutá zima, je potřeba se o smečku starat o to víc. Nemluvě o tom, že tu nechala svá vlčata.
Netroufl jsem si do Sigyho dloubnout, tak jsem jen pohodil hlavou směrem k němu a usmál jsem se. „Usměj se, nebo budeš mít vrásky,“ mrkl jsem na něj odlehčeně. „Tobě to za vinu nedávám. Jen už jsem se setkal mnohokrát s tím, že se podobné výlety mimo smečku stávají delší a delší, až se ten jedinec už nikdy nevrátí,“ odmlčel jsem se. Stalo se mi to jak s členy smečky, tak s partnerem. „Každý ale neseme zodpovědnost za vlastní chování. Ty a tvá vlčata tohle nijak neovlivní. A pokud je tvá partnerka taková, smířím se s tím,“ odmlčel jsem se. „Ale nejspíše si s ní o tom stejně promluvím,“ uchechtl jsem se nakonec. „Nemám ráda otevřené věci.“

Pobavili jsme se o možnosti učitele a on ji přijal. Zlepšilo mu to očividně podstatně náladu. „Výborně. Jsem rád, že se této role zhostíš. Něco mi říká, že tu těch vlčat bude jen a jen přibývat,“ zavrtěl jsem nad tím hlavou. Nikdy dřív se to nestalo, aby se našlo ztracené vlče. A teď tolik? Podíval jsem se na něj přátelsky. Nikdy jsem neměl moc šancí s ním pohovořit. „Měl jsi možnost se již se všemi seznámit? Již jste tu poměrně dlouho. I když přijde mi, že to hrozně utíká. Za poslední rok se smečka neskutečně rozrostla,“ zavrtěl jsem nad tím hlavou. „Jednu dobu jsem tu alfovat skoro jen sám sobě,“ zasmál jsem se, i když moc nebylo čemu.

Zdravím Borůvko!

Vítám vás u dalšího měsíčníku. Vemte si horký nápoj, posaďte se na židličku a nechte se unášet písmenky.

Začneme jako vždy v pozitivním duchu. Nedávno se do naší smečky připojila další mladá duše, Maeve! Ráda bych ji zde přivítala a doufám, že na ni budete všichni hodní.
Zároveň prohlašuji našeho Sigyho za učitele. Gratuluji! Pokud je vůbec k čemu? Spíše přeji pevné nervy s těmi haranty.
Pokud zůstaneme v tomto duchu, bohužel nás jeden člen smečky také opustil. Taenaran již konečně vyrostl a mohl tak být oficiálně vykopnut z té nejlepší smečky pod sluncem. Jeho škoda. Gavriil dostává poslední varovný puntík. A Blueberry taky.

Ráda bych poděkovala Wizku za uspořádání supr-čupr akce. Mám vždy radost, když máte zájem o to uspořádat něco svého a určitě by bylo fajn, kdyby se někdo zhostil například i herní smečkové akce?
Velké poděkování patří také Baghý, která se stala oficiálním správcem našeho Borůvkového webu. Můžeme se tak všichni těšit na oživení a aktuálnost stránek, což se tomu zlému Blueberrymu vůbec nedařilo.

Tímto bych dnešní sešlost rozpustil,
Mějte se krásně a do příště,
ZDAR!

Zdravíčko

14.1. - 27.1. - Poprosím o tři lístky za posty pro Blueberryho

+ Nákup:

40 oblázků za 5 lístků
10 safírů za 1 lístek
10 vlčích máků za 1 lístek

Celkem tedy momentálně mám: 10 lístků

// Loterie 3

Sigy mi vysvětlil, že se jeho partnerka pravděpodobně někde toulá po okolí a nemám se tím příliš stresovat. Mírně jsem se zamračil v nesouhlasu. Příliš podobné chování se mi nelíbilo a doufal jsem, že to nedopadne jako s Lilith. Chápal jsem samozřejmě to, že ne každý miluje být stále ve středu pozornosti. Také jsem někdy ocenil chvíli klidu. Přes to jsem takové distancování neschvaloval. Již jsem ji tu neviděl opravdu dlouho. "To je nepříjemné, ale budu s tím tedy takto počítat. Přes to to neznamená, že by se tu snad nemusela ukazovat," odpověděl jsem mu s mírným důrazem. Tím jsem to bral ale za uravřené. Neviděl jsem důvod v tom to více rozpitvávat. On sám vypadal smutně a šikanovat ho za něco, co ani neudělal, bylo zbytečné. Každý měl zodpovědnost sám za sebe a maximálně své potomky.

Sigyho otázka mě zaskočila. Nikdo se mě nikdy takto otevřeně na práci nezeptal, tedy kromě Taenarana. Musel jsem se ale usmát. I když to bylo troufalé, takový přístup se mi líbil. Bohužel, zrovna on nebyl nejlepším adeptem na funkce, které naše smečka potřebovala nejvíce. Byl jsem ale hlava bystrá a tak jsem ihned něco vymyslel. "Původně jsem si myslel, že Wizku s Aranel vše zvládnout, ale vlčat nám stále přibývá a jejich věk se již rozchází. Tati a tvá vlčata již nepotřebují tolik péče, ale hodily by se jim nějaké ty rady do života. Mám namysli informace ohledně magií, nějaké ty základy lovu," zamyšleně jsem se na něj díval. "Cokoliv ti přijde užitečné. Wizku jim s lovem moc nepomůže a aspoň nebudou mít tolik práce. Taky tu máme Tati, která se bojí magie ohně. Bohužel, bude se s ní nepochybně ve svém životě setkávat. Mohl by jí tedy s tímto také někdo pomoci," já už jsem to zkoušel, ale vzhledem k tomu že jsem byl nejčervenější vlk v okolí jsem neměl příliš úspěchů. "Co myslíš, troufáš si na to?" Podíval jsem se na něj s otázkou v očích.

//LOTERIE 2

Makadi se zmínil o tom, že půjdu za Wizku a ke smrti. Pokývl jsem a lítostivě sledoval, jak odkází. I kdyby Lilith našli, již jsem ji nebral jako člena naší smečky. Stejně jako Taenarana a Gavriila. Bylo mi to líto u obou, ale nemělo smysl s nimi nadále počítat. Bohužel, mládí má toulavé tlapy. Doufal jsem, že na Makadiho tato cestovatelská fáze již nepřijde. Chtěl jsem s ním strávit mnohem víc času. Zachytil jsem pach alfy vedlejšího lesa. Zvedl jsem se, abych to nějak řešil, ale brzy zase odešla. Tak jsem si zase sedl a prohlížel si vlastní tlapky. Přemýšlel jsem, jak vyplním nově nabitý pocit svobody, když se tu objevil Sigy. Ten se tu zdržoval velmi pravidelně a to mi dělalo radost. Naopak, jeho partnerku jsem již dlouho neviděl. Sigy se očividně vidal za mnou a celkem jsem to uvítal. Alespoň budu mít šanci jej lépe poznat. Zatím se osvědčil. "Zdravíčko," pronesl jsem mile a pak jsem přikývl. "Jistě, co máš na srdci?" S očekáváním jsem se na něj zahleděl. Nepředpokládal jsem žádnou tragédii. "Kde jsi nechal svou partnerku? Dlouho jsem ji zde neviděl," zeptal jsem se se vší slušností.

// Děkuji za upozornění.

// 1 Loterie

Makadi mi můj tuli-tuli pozdrav velmi lehce opětoval, což bylo ale stále lepší než nic. Cítil jsem se najednou seběvědoměji a také klidněji. Pokývl jsem mu hlavou. „Ano, vím o tom. Má nějaké problémy s pamětí, ale těžko říci, jak je to vážné. Věřím ovšem, že cestu domů vždy najde. S vlky tady si zatím rozumí. Byl na tebe hodný?“ Trochu jsem se napnul. Byla to zbytečná otázka, předpokládal jsem, že ano. Ale stejně jsem na ni chtěl znát odpověď.
Konverzace o smrti mě netěšila. Pořád jsem se nepřenesl přes to, co se stalo s Naomi. Tedy, necítil jsem se jako milenec, co přijde o ženu. Ale byla to moje kamarádka a bylo to velmi nepříjemné. „Určitě tu návštěvu zvládneš bravůrně. Jsi moc hodná a chytrá, takže nepochybuji o tom, že to nějak vymyslíš. Co by sis přála umět?“
Zvedl jsem se a začichal kolem. „Dáš mi chvilku? Strom šel někam pryč a je potřeba oběhnout hranice. Ten příval sněhu nám poničil značení. Brzy budu zpět,“ mrkl jsem na něj. Poměrně pomalu jsem se vydal na kraj lesa. Sníh mi sahal dost vysoko a bylo složité se jím brodit, přes to mi to ze začátku připadalo jako celekem vtipné. Otíral jsem se po cestě o všechny stromy, aby všichni věděli, že tady bydlí borůvkový král! Náš les byl v zimě sice trochu skromější a ne každý by o něj stál. Stromy byly holé, všude spousta sněhu. Ale sníh měl taky své kouzlo. Brzy mě ale jeho nadílka začala obtěžovat. Cestu před sebou jsem si začal rozpouštět nádherně symetrickou ohnivou koulí. Nemusel jsem díky tomu namáhat své alfatlapky, jak by řekl jeden můj přítel. Tedy, možná přítel. Trochu jsem díky tomu přidal do kroky, otíral se o stromy a sem tam očůrl některý ze stromů. Díky sněhu to šlo krásně vidět a já fascinovaně koukal, jak z něj stoupá opar. Ale hlavně to nejíst! Můj okruh se poměrně rychle uzavřel. Zastavil jsem se po cestě ještě u úkrytu, abych si uždibl z napůl zasněženého divočáka. Lahůdka. Kousek jsem ho urval a s parádou si to nakráčel k Makadimu. Předložil jsem ten kus masa před něj jako největší hrdina a široce jsem se usmál. Ten kus masa se začal pomalu propadat hloubš a hloubš do sněhu. Přes to jsem se dál usmíval a doufal, že bude mít radost.

// Prosím poslat za Lorenza.

Blueberry: b, b, b, e, e, f, d, c, b, d, a, e, b, a, e, d, a, a, b, a, b, a
Jedině Borůvková smečka, se pro tebe hodí. Nejméně vhodné by bylo obout toulavé botky.

Lorenzo: a, c, d, b, f, f, f, a, c, f, e, b, a, e, f, e, a, a, b, b, a, a
Sarumenská smečka je vidět v mých kartách. Pokud se dobře podíváš nalezneš v ní klid a pohodu, záměrně se však vyhni Asgaaru, Borůvce či toulání.

Awarak mi odvětil, že se do úkrytu právě chystal a téměř okamžitě vyklidil pole. Tiše jsem se za ním díval, jak odchází. Měl jsem v plánu se s ním seznámit a lépe ho poznat, stejně jako ostatní členy smečky. Nyní jsem měl ale jako prioritu Makadiho. Osamocený čas s ním byl stále luxusem, který se mi často nedostával. V okolí bylo sice stále několik párů zvědavých očí, to mě ale příliš netrápilo. Posunul jsem se nyní k Makadimu blíž a opatrně se mu otřel čumákem o srst na krku. Pak jsem si vedle něj sedl a zadíval se mu do očí. Tak rád jsem ho viděl.
„To je dobře, jsem rád, že se zajímá. Mrzí mě když vidím, že sem někoho přijmu a pro toho vlka je to jen místo, kde se vyspat,“ povzdechl jsem si. S Lilith jsem již nepočítal. Pokud se sem někdy uráčí vrátit, již nebude členem smečky a bude se muset hodně snažit, pokud se k nám bude chtít vrátit. Podobně nevděčně na mě nyní působil Nori. Sice sem tam přitáhl nějaký ten žvanec, jinak se tu ale vůbec nezdržoval. Přitom to byl mladý statný vlk, který by mohl dosáhnout vysokých funkcí! Každý měl ale jiné ambice.
Makadi se zeptal na smrt. Pousmál jsem se. „To je dobrá otázka. Je to smrt, její jméno toho dost napovídá. Není moc příjemná a to místo taky ne. Je to tam ponuré a zatuchlé, jak kdyby odtud vyprchala všechna radost. Je ale pravda, že to má i své kouzlo. Její věž je z nádherného kamene,“ takový by se mi také líbil v jeskyni. „A smrt samotná je nepříjemná, zlá a podlá. Není dobré si s ní zahrávat. Sama dobře víš, co nám tu provedla v lese,“ povzdechl jsem si. Naomi už byla pryč a nedalo se s tím nic dělat. „Pokud ale máš co nabídnout, jako třeba lesklé kameny, tak tě neodmítne a splní ti přání,“ povzdechl jsem si. „Řekl bych, že se to vyplatí. Vzhledem k tomu co umí, to za tu trochu hrůzy asi stojí. Ale musíš si dávat pozor,“ podíval jsem se mu přímo do očí. „Chystáš se tam?“ Trochu jsem se napnul. Nechtěl jsem, aby se mu něco stalo. A do toho to počasí.

Kessel se mě otázal, zda bychom neměli místo ve smečce. Povzdechl jsem si a zavrtěl hlavou. „Je mi to líto, určitě bys byl dobrým členem smečky. Nyní ale opravdu nemáme místo. Zkus se zastavit, až skončí zima a třeba něco vymyslíme,“ usmál jsem se na něj mile. Byl jsem hodný alfák a nejraději bych vzal všechny pod svá křídla. Nyní to ale nebylo možné. „Byl bych rád, kdyby jsi nyní opustil území smečky. Baghý je už pryč a já mám spoustu práce,“ pokývl jsem mu hlavou a poté se rozhlédl okolo. Wizku už se tak trochu ujala toho vlčete, i když vypadala, jako by se něčím praštila do hlavy. Naštěstí tu byla i duchapřítomná Aranel a mohl jsem si tak být jist, že na to vlče dají pozor. Zadíval jsem se ještě zaujatě na Wizku. Neměl jsem moc náladu na to zjišťovat, co se děje. Tvářila se pořád jako kakabus a já na to zrovna teď opravdu neměl ani trochu náladu. Proto jsem jí jen pokývnul a trochu uraženě se zamračil do země. Rozhodl jsem se raději vydat za Makadim, u kterého jsem čekal vřelejší přivítání. Viděl jsem ho, ale nešel za mnou. Místo toho si tam povídal s Awarakem. Vypadali, jako by vedli rozhovor jejich života. Se mnou Makadi nebyl tak výřečný! Zamračil jsem se, zhluboka nadechl a sebevědomým krokem se za mini vydal. S úsměvem jsem se zastavil a na oba se podíval. Žárlil jsem, ale doufal jsem, že to nejsem vidět. „To je ale příšerné počasí. Nechcete se jít spolu s ostatními schovat do úkrytu? Měl by u něj být i kanec, kterého dotáhla Baghý. Ta je ale šikovná,“ rozhodl jsem se, že z ní udělám oficiálního lovce. Už jen jí to oznámit a doufat, že to přijme.
Udělal jsem krok blíž přímo k Makadimu. „Vše v pořádku?“ Zeptal jsem se ochranářsky a nejistě si jej prohlížel. Doufal jsem, že od našeho posledního setkání se nic nezměnilo.