Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Gratuluji všem vítězům!

A se slzou v oku prosím o nějakou tu kompenzaci. Blueberry jinak bude plakat sám v úkrytu a to přece nikdo nechce. :O

Děkuji moc za celou loterii, musela to být šílená práce!

Makadi mou nabídku na doprovod odmítla. Sice se u toho usmívala jako nevinná malá kulička, ale já se i tak cítil mírně potupen. Na chvíli jsem se zarazil a opadl mi úsměv. Nejsem ti dost dobrý mladá dámo? Tak si to zkus sama, když seš tak chytrá. Pokud máš potřebu si projít zvláštní formou očistce. Rychle jsem ovšem úsměv nahodil zpět, aby neměla příliš času na to něco poznat. „Dobrá tedy,“ vydechl jsem. „Tak ti budu přát, aby to dobře dopadlo,“ dodal jsem.
Ležel jsem jako placka. Byl jsem samozřejmě krásná placka, do které by se každý rád zabalil. „Jistě, nic se nestalo,“ zasmál jsem se hrdinsky. Trochu to štípalo, ale to jsem přece nemohl přiznat. Makadi si ke mně přilehla, otočil jsem se také na břicho. „Brzy už se tu zase budou dát lovit ryby. Nejsem velkým fanouškem ryb, ale je to lepší než prázdný žaludek. Ale věřím, že s tím si nebudeme muset dělat příliš starostí. Baghý je velmi schopný lovec a nepochybně zaúkoluje i ostatní z nás, aby jí s tím pomohli. Ty sis na lovu vedla taky skvěle, určitě by se jí hodila tvá pomoc,“ napadlo mě pak. „S příchodem jara bude zase co lovit,“ trochu jsem se napnul. Lov jsem miloval a těšil jsem se, až zase vyrazím na nějaký samostatný.

ZNAČKOVÁNÍ

Makadi se za mnou po krátkém váhání vydala. Zvědavě jsem se na ni zadíval, když zmínila to vlče. Pak jsem se mile usmál. „Myslím, že takový kožíšek jako ty nikdo jiný nemá!“ Prohlásil jsem pevným hlasem. Byl jsem si tím jistý. Měla zvláštní odstín, který lahodil mým očím. Navíc jsem si to vlče moc neprohlížel a kdyby mi někdo tvrdil, že bylo celé zelené, klidně bych mu to uvěřil. Vlčata vypadala všechna stejně. Nevyvinutě a uslintaně.
Makadi pak ale začala mluvit rychle o návštěvě smrti v Wizku, což mě zaujalo více. „To je skvělé. Kdybys chtěla, tak tě k ní klidně doprovodím. Samozřejmě, až budeš sama chtít. Dovnitř musí bohužel každý sám, asi. Ale hlídal bych tě z povzdálí a kdyby ti něco zkusila provést, vyprášil bych jí kožich!“ Vypjal jsem hrdinsky hruď a zadíval se někam do dály. Ovšem pozapomněl jsem u toho, kde jsem. Přední tlapy se mi svezly do stran a já skončil na břiše s roztaženými končetinami. U toho jsem se praštil do brady, až mi cvakly zuby. Kousl jsem se trochu do jazyku. Nevydal jsem ovšem ani hlásku a jen vyplivnul trošku krve z pusy. Na ledu to vypadalo téměř magicky. Ihned jsem se pokusil zvednout, jelikož mé ego bylo větší než má bolest. Má zbrklá snaha byla ale zbytečná, jelikož mi to dál klouzalo. Přetočil jsem se tedy následně na záda a široce jsem se usmál, jako by se nic nestalo. „Konečně začíná být hezky. Zimu nemám rád,“ řekl jsem a cítil jsem, jak mě brní jazyk.

// Ovocná tůň
Usmál jsem se. „Rád popovídám cokoliv, co tě bude zajímat,“ usmál jsem se. Došli jsme společně k jezeru. Na chvíli jsem se zastavil, abych si užil ten hezký pohled. Nebylo tu takové ticho, jak bych čekal. Bylo tu hned několik vlků, všiml jsem si mezi nimi také Baghý. Záměrně jsem se ovšem vydal na druhou stranu jezera, abychom měli co nejvíce soukromí a nikdo nás nerušil. Tohle byla moje chvíle. Naše chvíle.
Zastavil jsem se až u břehu. Opatrně jsem tlapou prohrábl zem a poté jsem se podíval na Makadi. „Líbí se ti tu?“ Zeptal jsem se s úsměvem, jako mladík před první dívkou. Poté jsem pomalu položil tlapu na led. Chladil. Působil pevně, tak jsem se odvážil na led pomalu vylézt. Vypadalo to, že i přes oteplení nás ještě unese. Kousek jsem se schválně sklouzl, dokonce trochu poskočil. Chtěl jsem to otestovat, než za mnou půjde Makadi. Otočil jsem se k ní a trochu se přikrčil. „Půjdeš za mnou?“ Hravě jsem pohodil ocasem. Přemýšlel jsem, zda na tuto hru přistoupí. Zda mě neodsoudí jako pomatené vlče. V dáli jsem si všiml místa, kde byl red probořen. Doufal jsem, že se to nestane také tady.

Všechno se semlelo nadmíru dobře. Storm byl spokojen, to vlče taky. Stal jsem se hrdinou dne a vše to viděla Makadi. Poté se ke mě to vlče přitulilo. Nečekal jsem to, zasekl jsem se a vytřeštil oči. Došlo mi ovšem, že musím vypadat jako blázen. Trochu jsem se tedy uvolnil a pokusil se to v rámci možností opětovat. Naštěstí to netrvalo příliš dlouho a to nedozrálé stvoření se šlo věnovat něčemu jinému. Objevila se zde také Aranel. Mile jsem se na ni usmál. „Ahoj, Storm tě určitě zasvětí, my musíme běžet,“ mrkl jsem na ně.
Makadi na nic nečekala a rovnou se vydala k jezeru. Ta iniciativa se mi líbila a poslušně jsem ji následoval. „Ano,“ usmál jsem se. „Konečně máme čas pro sebe. A věřím, že ho bude víc než dost. O smečku je postaráno, tak se můžeme vrátit až ve chvíli, kdy začneme umrzat,“ zasmál jsem se. V mém smíchu bylo trochu nervozity, jelikož jsem si nebyl vůbec jistý tím, co tu vlastně dělám. Už dlouho jsem se necítil jako puberťák, co se snaží někoho okouzlit. Věděl jsem sice, že o mě má Makadi zájem. To ovšem nemuselo znamenat vůbec nic převratného. Nemluvě o tom, že nebylo jisté, zda budeme po tom všem schopni spolu fungovat. Při představě, že bych měl stále mluvit k tichému společníkovi se mi dělalo zle. Jistě, bylo to tajemné a sexy. Navíc na mě přicházelo jaro a chtěl jsem se s někým mazlit. Ale z dlouhodobého hlediska? Šli jsme chvíli tiše bok po boku. Nebyl jsem na ticho zvyklý, tížilo mě. A vzhledem k zimě zde nebyly ani příjemné zvuky přírody. Slyšel jsem jen občasné zvuky praskání ledu, které se ozývaly od jezera.
„Tohle jezero si pamatuji od prvních chvil, kdy jsem přišel do tohoto světa. Vždy se u něj scházelo hrozně moc vlků. Bylo to takové centrum, kde to vždy žilo. Pak se ale celý tento svět nějak změnil, světšil. A už to není jako dřív. Přijde mi, že se někam ztratila všechna ta legrace. Možná jsem z ní jen vyrostl,“ zamyslel jsem se. „Promiň. Promiň, že tak plácám,“ řekl jsem pak nervózně. „Už tam budeme,“ dodal jsem rychle, když jsem uviděl jezero v dálce.

// VVJ

Storm mě viděl dle své oháňky velmi rád. Zahřálo mě to u mého již tak nadšeného srdíčka. Stále byl mým nejlepším přítelem, i když jsem poslední dobou neměl moc času si s ním popovídat. Představil mi tu mladou vlčici. Nepřekvapilo mě, že si ji chce nechat. Již se to stalo zajetým scénářem. Každý sem vodil mrňata. A já ji samozřejmě nemohl prostě vyhodit do zimy, alespoň dokud nevyroste. Poté ovšem vlče prohlásilo, že jsem velký vůdce. V tu chvíli mělo vyhráno. Pokud mi kdokoliv bude říkat velký vůdce, může tu zůstat, „Nu, dobrá,“ řekl jsem a povzdechl si. „Máme tu vlčat již hodně, ale alespoň bude mít naše trio dost práce. Můžeš tu zůstat,“ podíval jsem se na oba a usmál se.
„Rychlé informační okénko. Gavriil již nepatří do naší smečky. Mrzí mě to, ale je už dospělí a neviděl jsem ho tu celou věčnost. Dále, Nori je ochranář a Baghý je Lovec. Jo a Sigy učitel,“ zamyslel jsem se, jestli je to vše. Pak jsem hrdě vypjal hruď, jak jsem to hezky rozdal. „Mám v plánu vyrazit s Makadi na výlet a chci, aby jsi byl jako můj parťák v obraze,“ mrkl jsem na něj. „To je z novinek vše. Věřím, že ty funkce zvládnou víc než dobře. Jsme prostě skvělá smečka,“ zasněně jsem se usmál a pak mrkl po té malé vlčici. „Určitě se staneš její součástí,“ měl jsem nyní mnohem lepší náladu. Už jsem se viděl vyvalený u jezera s mou vyvolenou. Všiml jsem si ovšem, že se netváří příliš šťastně. Jemně jsem se opřel svým tělem o její a zvědavě jsem se na ni podíval. Na otázku o Norim mi předtím neodpověděla.

Děkuji Vám oběma za vaši dlouhou práci. ♥ Pamatuji si začátek vašeho tlapkování, pamatuji si to nadšení a stejně s tím i jeho opad. Osobně jsem se nikdy do linčování adminů nezapojila, i tak mě ale mrzí, jak se vám tato komunita "zhnusila". Když si ovšem vzpomenu na některé z poznámek které jsem tu někdy četla, nedivím se. Nevděčnost. Mrzí mě hořkost, se kterou budete na náš skromný svět vzpomínat. Snad se po odpočinku navrátí ona líbezná nostalgie a dobré vzpomínky převáží ty špatné. ♥ Věřím, že ne všichni jsou zde špatní. A snad se někdy potkáme na srazu.

Zdravím Borůvko!

Tak tu máme další měsíc. Únor prosvištěl rychlostí blesku a tak nezbývá než přijít s dalším měsíčníkem. Máme tu pár žhavých novinek.

V první řadě bych chtěla pogratulovat Norimu, který v tomto měsíci získal funkci ochranáře. Spolu s ní ho také pasuji na deltu, aby sklidil ovoce své těžké dřiny. Jsem také ráda, že Baghý a její lovec je konečně také stvrzen herním způsobem. Opožděně také získává pozici delty Sigy, který si ji za svou trpělivost s mrňaty nepochybně také zaslouží.

K tomu co je více nepříjemné. Po opakovaných upozorněních a snaze o kontakt se samotnou hráčkou se již nedá oddalovat tento fakt. Gavriil již není členem naší smečky, ať mě to jako adoptivního otce mrzí. Varovný puntík dostává také Lylwelin, kterou jsme zde již taky delší dobu nespatřili - ale slíbila mi, že se k nám již brzy plánuje navrátit. ❤

Všechny z vás chci pochválit za vaši aktivitu, která je skvělá. ❤ Jsem moc ráda, že jsme se tu sešli v takové fajn partě.

_________________

A nyní tu máme smečkovou akci!

Únor a březen se běžně stávají plesovou sezónou. Bohužel, v letošním roce jsme neměli možnost si podobnou zábavu užít. Ať už klasický ples, či nějakou tu diskotéku. Proto vyhlašuji Borůvkový bál!

Ptáte se, jak to bude probíhat?

Budou zde tři části. Můžete splnit libovolný počet částí v libovolném pořadí.

První část pro kreativně nadané a odvážlivce : Budete mít za úkol oháknout vašeho vlka do společenského oděvu. Ať už to bude kresba, fotomontáž či to popíšete textem. Čím více si dáte záležet, tím větší odměna vás čeká. ❤ Můžete také předat obrázek + text.

Druhá část pro sociálně nadané a odvážlivce : V druhé části budete mít za úkol si najít družku či druha, či celou partu, se kterou budete tento ples chtít strávit. Vaším úkolem bude dotyčnému či dotyčným zaslat pozvání na bál. (Tedy že chcete jít přímo s nimi.) Můžete ji opět napsat, nebo také nějak vizuálně zpracovat.

Třetí část pro tanečníky : Poslední část už bude samotný bál! Do termínu napište herní post obsahující jakoukoliv formu "tance" s kýmkoliv.

Do kdy, kam a co?

Splněné úkoly posílejte Blueberrymu do vzkazů s předmětem Borůvkový bál a to do 31.3. Prosím posílejte vše do jednoho vlákna. Můžete klidně posílat jednotlivé úkoly zvlášť, či vše najednou. Pokud je vaše pozvánka na bál osobního rázu, stačí mi zaslat informaci o tom, komu jste pozvánku poslali.

Zatím pac a pusu,
Blueberry

// Borůvkový les

Potěšilo mě, že se Makadi nachází v podobném rozpoložení jako já. Začínal jsem se vznášet na růžovém obláčku, který stoupal výš a výš. Bohužel, čím výš takový obláček je, tím více bolí pád z něj. Doufal jsem, že nyní nebudu muset padat, jako už tolikrát. Jeden by si pomyslel, že v mých letech už budu mít rozum. Bohužel, asi jsem byl starý blázen. Ovšem i z výšin mé naivity jsem si povšimnul, že se Makadi tvářila neklidně. Než jsme dorazili ke Stormovi, na chvíli jsem zastavil. „Je všechno v pořádku? Všiml jsem si, že se ti přítomnost těch svou moc nelíbila. Stalo se něco, o čem nevím? Nechci, aby ses cítila kvůli čemukoliv špatně,“ starostlivě jsem si ji prohlížel.
Následně jsem se vydal za Stormem. Už z dálky jsem viděl, že se k němu lísá nějaké malé stvoření. Další vlče. Sice jsem Storma neviděl dlouho, ale usoudil jsem, že zas tak dlouho to nebylo. Povzdechl jsem si a s neutrálím výrazem k těm dvěma dorazil. „Zdravíčko,“ pozdravil jsem oba a mile se usmál. „Copak to tu máme?“ Zeptal jsem se příjemným hlasem, protože jsem měl stále kapku naděje, že nebude nutné si to vlče nechávat.

Všiml jsem si toho, jak se Makadi zarazil. Nebo zarazila? Pokud se cítí být samicí, měl bych to respektovat nejen ve svých slovech, ale také ve své mysli. Může to být první krok k tomu, aby si začal více věřit. Tak tedy, Makadi se zarazila. Rozhodl jsem to ovšem respektovat a vyhledat Wizku následně sám. Věřil jsem, že mám její důvěru. A chtěl jsem si s ní konečně promluvit o tom, co se děje mezi mnou a Makadi! Cítil jsem se jako rozjařená puberťačka po prvním polibku. Nyní jsem měl ovšem jiné plány.
Noriho jsem zaskočil a potěšil, nad čím mé alfovské srdce zaplesalo. Rozhodně on i Baghý vypadali velmi vděčně a nadšeně. Podobně ovšem vypadal každý, kdo dostal nějakou funkci. Tedy až na Sigyho. Ten se tvářil pořád stejně nabručeně, až jsem měl chuť vzít pořádnou sněhovo-bládivou kouli a rozmazat mu ji po obličeji. Naštěstí jsem nad tím nemohl příliš dlouho přemýšlet, jelikož Norimu rovnou přišla první práce. Cizí pachy v lese, které konečně nebudu muset řešit já. „Hodně štěstí a děkuju!“ Zavolal jsem za ním ještě a sledoval ho, jak odchází. Brzy na to se rozešla pryč i Baghý, která se postarala o další cizáky. Jak nádherný den. Úlevně jsem se zadíval na Makadi. „Tak to by bylo. Teď ještě Storm. Cítim tam také nějaký cizí pach, tak to aspoň obkoukneme. Jelikož teď máme oficiálního ochranáře, mohlo by to znamenat naši propustku na výlet!“ Spokojeně jsem poskočil. Pak jsem se trochu uklidnil. „Teda samozřejmě jen pokud budeš chtít,“ dodal jsem rychle. Otřel jsem se o ni bokem. „Nejraději bych tě měl stále po svém boku, víš?“ Řekl jsem o něco tišeji a nejistě se usmál. Pak jsem se rozešel k ovocné tůni.

// Ovocná tůň

„Tak to rád slyším. Jsem moc rád, že jste se více seznámili. Přijde mi, že je Wizku poslední dobou nějaká smutná,“ přiznal jsem. Pak jsem se ale opět usmál. „Určitě je to moc dobrá věc. Mrzí mě, že jsem neměl možnost doposud pořádně poznat všechny ve smečce. Ale mám pocit, že toho moc nevím ani o tobě. A tebe chci poznat ze všech nejvíc,“ přiznal jsem. Sice se to mohlo brát jako diskriminace ostatních jedinců, ale Makadimu to zatím nepřinášelo žádné výhody. Tedy, až na mou nejlepší a jedinečnou přítomnost. Zeptal se mě, jak se mám. Úsměv mi prvně naskočil od ucha k uchu, ale pak trochu nejistě opadl. Chtěl jsem k nemu být upřímný. „Popravdě? Jsem vyčerpaný. Neustálá zima, stále nějaká ztracená vlčata, cizinci a povinnosti. Miluju to a jsem rád, že to tu můžu vést. Ale potřeboval bych dovolenou,“ pokusil jsem se zasmát. Poslední dobou jsem často přemýšlel nad tím, že mi život utíká mezi prsty. Doufal jsem, že více vlků a funkcí mi s tím pomůže. „O to víc se těším na ten výlet,“ mrkl jsem po něm. Byl jsem moc rád, že jde se mnou. Po cestě jsem po něm pokukoval a trochu se uculoval. Všiml jsem si ovšem, že když jsme dorazili, Makadi se mi schoval za záda. Zvědavě jsem k němu otočil hlavu a zadíval se na něj. „Jsi v pořádku, sluníčko?“ Zeptal jsem se automaticky. Tato dětinská přezdívka ze mě vyletěla rychlostí blesku a já jí ihned zalitoval. Byl jsem přeci mocný alfák, podobné něžnosti jsem si mohl strčit za klobouk. Přes to jsem doufal, že to slyšel jen Makadi a nebude se mu z toho chtít zvracet.
Baghý se mě zeptala, jak se mám. Neváhal jsem ani sekundu. „Také se mám velmi dobře,“ zalhal jsem autmaticky a usmál se. Baghý mou nabídku přijala, což mi popravdě zlepšilo náladu. „Je to složitá funce a teď v zimě,“ zavrtěl jsem hlavou a oddechl si. „Myslím si, že si zasloužíš post delty,“ povzbudivě jsem na ni mrkl. Byla to pocta a já doufal, že jí to udělá radost. I když v realitě to v naší smečce nic moc neznamenalo. O jídlo jsme se neprali, kdo měl hlad, se prostě najedl. Otočil jsem se k Norimu, který byl mou nabídnou nadšen jak se patří. Spokojeně jsem pokýval hladou. „Skvěle. Mám radost, že jste oba věrní členi smečky,“ na chvíli jsem se odmlčel. „Myslím, že bych vás neměl rozdělovat,“ řekl jsem pak rošťácky. „Norimu se post delty bude taky určitě líbit,“ řekl jsem s úsměvem a pak se mírně opřel tělem o Makadiho.
„Pokud nemáte žádná další přání, opustím vás. Volají mě ještě další povinnosti,“ mrkl jsem na oba a čekal, zda nemají něco na srdci.

// *Facepalm.* Úplně jsem ten post přehlédla. Omlouvám se. Lorenzo se za to bude chovat obzvlášť slušně a už se nenechá unést. :D

Povinnosti mi utekly. Vlčice odešla a plánovala se vrátit domů. Zůstal jsem tu sám s Makadim, což bylo vždy příjemné. Na chvíli jsem se na něj jen s úsměvem zakoukal. Byl tak pohledný, že mi srdce skákalo v hrudi. Pravdou ovšem bylo, že jsem o něm moc stále nevěděl. "Jak ses poslední dobou měl?" Usmál jsem se a trochu se k němu přiblížil. "Je tu stále blázinec a neměli jsme na sebe moc času. Bohužel, potřebuji si ještě promluvit s Baghý a cítím, že se u tůňky válí Storm. Měl bych ho také pozdravit," a narušit mu chvíli klidu, kterou já neměl už sakra dlouho. Pohladil jsem ho čumákem po tváři. "Až to vyřídím, uděláme si hezký den spolu. Pokud teda budeš chtít, samozřejmě," nervózně jsem se zahihňal. "Mohli bychom se třeba projít k jezeru, určitě to teď bude zamrzlé. Můžeme se klouzat!" Dlouho jsem nic podobného nedělal a měl jsem pocit, že mi v jeho přítomnosti měkne mozek. Zvedl jsem se. "Zajdu za tou Baghý. Pokud chceš jít se mnou, budu rád," usmál jsem se na něj vřele a pak se pomalu rozešel za nimi.

Baghý vypadala pořád nějak moc čiperně a Nori na ni koukal jako na bonbónek. Tento vývoj situace jsem nečekal, ale byl jsem rád. Vypadalo to, že se dobře baví. "Zdravíčko, máte se dobře?" Mile jsem se usmál a doufal, že Nori nebude mít příliš mnoho vtipných řečí. "Nebudu vás na dlouho zdržovat, ale jste tady v této smečce již nějakou dobu a oběma vám věřím. Tady Baghý mi stále oznamuje, že přinesla něco k jídlu. Bylo by mi ctí, kdyby ses chtěla stát naším lovcem," usmál jsem se na ni. Pokud to přijme, dostane krásné povýšení. Pak jsem se podíval na Noriho, kterého jsem zatím neměl moc šanci poznat a trochu mě iritoval. Přes to jsem pokračoval. "Hodil by se nám i ochránce. Věřím, že by to mladý statný vlk jako ty zvládl. Ovšem je potřeba, aby jsi se více zdržoval v lese. Myslíš, že to zvládněš?" Samozřejmě jsem nebyl proti žádnému výletu. A být ochranářem smečky je čest.

Doplnění lístků za posty:

Blueberry: 2 lístky. Jeden příspěvek mám označený až po 14.2., ten nepočítám.

Celkem má tedy Blueberry svých pouhých 12 lístečků.