Gallirea - Příspěvky uživatele

<< Mechový lesík (přes Východní hvozd)

Bianca byla vlastně trochu ráda, že Proxima vyrušila její povídání se Saturnem. Na poslední poznámku se totiž netvářil moc nadšeně a vlastně i ona si to ještě potřebovala nechat projít hlavou. Byl to zatím jen takový návrh, možnost. Nechtěla pak Saturna nemile překvapit, kdyby se z ničeho nic rozhodla, že opravdu svou funkci nebo dokonce i smečku pustí. Teď na to ale nemusela aspoň chvíli myslet, nemělo by se to stát v nejbližší době.
Nějak si myslela, že řeka byla trochu blíže Mechovému lesíku, ale asi se trošku přepočítala. Chvilku jí trvalo, než prolezla další les a konečně zaslechla šumění vody. Šla po Meinerově pachu, takže doufala, že na konci najde vlka a že řeku někde nepřekročil. Spolu s jeho pachem ale také ucítila cizince. Když vykoukla na břehu, zpozorovala, že černobílý stojí kousek dál a baví se s nějakou vlčicí. Na jednu stranu nechtěla opakovat Proximino chování a neomaleně se jim vecpat do konverzace, na druhou... nechtěla stát opodál jako tupec a čekat, kdy si jí Meinere všimne. Jestli by si vůbec všiml. Proto se prostě rozešla směrem k nim a doufala, že neleze do nějakého důležitého rozhovoru.
Při bližším pozorování si všimla, že vlčice vypadá docela divně. Měla parůžky, křídla, divnou barvu v kožichu a spoustu řetízků. Rozhodně netroškařila extravagancí, ale Bianca si všimla, že na tom není nejlépe ani fyzicky. Znala to moc dobře, protože nějaký čas vypadala asi dost podobně. "Meinere," broukla na černobílého a postavila se vedle něj. "Kdo je to? Neruším?" hlavou kývla k vlčici a lehce se pousmála. Bylo jí vlastně docela jedno, kdo vlčice je nebo co tu řeší. Měli s Meinerem vyrazit na výlet a její natěšenost převažovala slušné chování. Chtěla jen aby si to co nejrychleji dořešili a ona mohla s černobílým vyrazit pryč.

Jakmile se přenesla přes počáteční nervozitu a strach, slova se z ní sypala jedno za druhým. Jakmile už se k něčemu dostala, šlo to samo. Hlavně ani sama nechtěla, aby se to s ní táhlo déle, než muselo, když už o tom mluvila, tak hodlala říct opravdu vše. Samozřejmě nějaké detaily vynechala, to by pak bylo vyprávění na hodně dlouhou dobu, ale podstatné věci ze sebe přeci jen dostala. Saturn většinu času pouze naslouchal, což bylo docela dobře. Možná, že kdyby ji přerušoval, ztratila by nit a o nějakých věcech mu ani neřekla.
Když dopovídala, zastavila se a Saturnus taky. Potřeboval nějaký čas aby to všechno zpracoval. Biance bylo trochu líto, že to na něj takhle hodila všechno najednou. Hlavně doufala, že se snad nebude vinit za věci, co se jí staly. Měl by k tomu sklony. "Já vím, ale já na to tehdy sama být chtěla. Chtěla jsem to zvládnout vyřešit a nezatěžovat ostatní... Teď bych se asi rozhodla jinak, kdybych se do té doby zase vrátila," usmála se omluvně. Saturnus ji litoval a litoval i toho, že jí nemohl pomoct. To tak nějak očekávala, ale stejně ji při tom trochu píchlo u srdce. Teď už věděla, že si tenkrát měla říct o pomoc i kdyby se jí tady měli vysmát. Holt nikdy nebyla svérázná vlčice, co by si v každé situaci hravě poradila. Potřebovala mít někoho, na koho se mohla spolehnout. "Ano, Meinere mi pomohl," přikývla. Možná nedával najevo svou starost, ale už jen jejich rozhovory a jeho přítomnost Biancu zachraňovala.
Saturnus vypadal, že to všechno povětšinou zpracoval dobře. Krátce Biancu objal a věnoval jí pár dojemných slov, až se jí z toho málem rozslzely oči. "Teď už jsem v pořádku, neboj. Když se něco bude dít, což doufejme nebude, určitě už to před tebou nebudu tajit. Taky tě mám ráda," opětovala mu objetí. Jakmile se ale odtáhla a v dálce slyšela něčí vytí, došlo jí, že přeci jen na jedno téma zapomněla. Smečka. Tak nějak nepříjemně se zakroutila a povzdechla si. "Vlastně... je tu ještě jedna věc. Dost jsem přemýšlela o svém postavení ve smečce. Zdá se mi, že role alfy není úplně pro mě a upřímně... v lese všechno obstaráváš ty. Je mi to až blbé," provinile odvrátila oči někam do lesa. "Přemýšlela jsem, jestli by pro mě nebylo vhodnější se té pozice vzdát a přenechat ji třeba Sheye jako tvojí partnerce, většinou je logičtější, aby smečku vedl pár a ne sourozenci. Navíc Meinere má docela toulavé nohy a dokonce zvažoval odchod ze smečky a já bych s ním chtěla trávit co nejvíce času. Ne se cítit připoutaná sem," dovysvětlila ještě další své důvody. "Samozřejmě se ale nechystám odejít nadobro, vždycky to tady bude můj domov, ke kterému se budu ráda vracet," dodala ještě rychle, aby to Saturnus nepochopil zle. Nechtěla nikam utíkat nebo navždy odejít. Přeci jen tu měla teď s návratem Launee zase alespoň větší část rodiny.
Byla docela zvědavá, co na to Saturnus řekne, ale bohužel je někdo vyrušil. Z lesa přiběhla mladá vlčice, jedna ze Saturnových dcer. Bianca ji naposledy viděla s tím zavalitým mladým vlkem, ale ten tentokrát v dohledu nebyl. Možná šel domů? pochopila, že jsou s Proximou kamarádi a vlček nevoněl jako mechový les, takže byl cizí. "Ahoj Proxi," Biance chvilku trvalo, než zareagovala a nahodila mírný úsměv. Pravda ale byla, že Proxima přišla v trochu nesprávnou chvíli a nevypadalo to, že by se chystala hned odejít. No nic, povzdechla si Bianca. Saturn měl alespoň víc času to zpracovat. "Nechám tě o tom trochu popřemýšlet a zatím půjdu za Meinerem. Pak se o tom můžeme ještě pobavit." Pravda, že v lese strávili už docela dlouhou chvíli. Meinere šel dolů k řece pro něco na zub a předpokládala, že tam na ni asi čeká, protože se tam měli sejít a vyrazit na výlet. Nemohla ho nechat čekat dlouho, že? Na rozloučenou kývla Saturnovi i Proxi a vyrazila k řece.

>> Midiam (přes Východní hvozd)

VLA 1/5

Lov byl ukončen, vlci byli nažraní a teď se šlo na ty nepříjemné věci. Meinere se vyjádřil, že si odskočí k řece na ryby a počká tam. Bianca na něj kývla a pak se rozešla za Saturnem kousek dál do lesa. U úkrytu se vlci většinou setkávali, ale jinak bylo v lese poměrně prázdno. A Bianca nechtěla, aby zrovna u tohohle rozhovoru byly další uši.
Čím dál šli, tím větší tíživé ticho mezi nimi vládlo. Bianca nějak netušila, jak by měla začít, tak jen párkrát naprázdno klapla tlamou a nakonec nevydala ani hlásku. A musel to být až Saturnus, který to ticho prolomil otázkou, co má na srdci. "No... je toho dost," povzdechla si trochu. Měli spolu jako sourozenci dobrý vztah, ale jak dospěli a netrávili spolu už tolik času, trochu se odcizili. A přestali se jeden druhému svěřovat. "Začnu asi tím, co to všechno odstartovalo a to... byla moje smrt," naprázdno polkla, když to vyslovovala. Už o tom zážitku dokázala mluvit poměrně klidně, ale vyvolávalo to nepříjemné vzpomínky, ke kterým se nechtěla vracet. "Jedno léto, asi dvě zimy zpátky jsme s Meinerem prošli magickým portálem na jiné místo a ve zkratce Smrt a Život spolu měli neshody, které se rozhodli řešit skrze nás a dalších pár vlků. Většina z nich to nepřežila, jednu vlčici jsme dokonce kolektivně museli obětovat, aby Život nabral dostatek magické energie. Nebyl to hezký zážitek," rozpovídala se trochu víc. Smrt Lilith pro ni byla ze všech těch cizáků asi nejvíc traumatická, když nepočítala svou vlastní. Rozhodovat o cizím životě bylo prostě děsivé. "Když jsem tam plnila jeden úkol, bodla mě jedovatá vosa a já jsem cítila, jak umírám..." na chvilku se odmlčela a sledovala Saturnovu reakci. Vlastně vůbec netušila, jestli jí to bude věřit, jestli třeba někoho takového taky nepotkal. Možná mě bude mít za blázna, pomyslela si nervózně. Netušila, jestli by to tak nebylo nejlepší. Pak zase odvrátila pohled někam do lesa. "Bylo to tak reálné, že když jsem svou 'existenci' vnímala i po tom, myslela jsem si že jsem v posmrtném životě. Dlouhou dobu jsem se nacházela ve tmě, ale zároveň jsem věděla, že jsem v prostoru. Až když jsem narazila na jinou vlčici, došlo mi že jsem jen slepá, ale zase naživu. Hrozně mě to zmátlo, vůbec jsem nevěděla, co se to děje a proč se mi to děje. Ale nakonec jsem zase začala vidět a zjistila jsem, že jsem zpátky tady." Tuhle část stále moc nechápala. Bylo oslepnutí jen nějaký vedlejší účinek jedu? Nebo mělo být trvalé a nějak to nevyšlo? "Měla jsem... problémy. Mentálně jsem na tom nebyla dobře, dokonce jsem si myslela, že jsem raději měla zůstat mrtvá a nevracet se. Netušila jsem, jak na to budete reagovat tady, takže jsem se nechtěla vracet. A v té době jsem o tom ani nechtěla mluvit, nebyla jsem na to připravená," přiznala svoji zbabělost čelit čemukoli. Snažila se na tom pracovat, a poslední dobou se jí to snad i dařilo. "Ale nakonec jsem se vrátila, dělala jsem jakože nic a všichni mi to věřili. Akorát jsem se tu zase setkala s Meinerem, který jako jeden z mála přežil a věděl, co se mi stalo a to... nakonec vedlo k tomu, že jsme se sblížili a stali partnery," poslední část tiše zamumlala. Bylo to jako na horské dráze, v jednu chvíli mluvila o dost vážných traumatech a pak se pod srstí skoro červenala studem, když musela bratrovi přiznávat svůj vztah. Bylo to zvláštní, ale byla ráda, že už to má konečně za sebou a všechno je venku. Nakonec to ani tak nebolelo, potřebovala se jen rozmluvit a pak se to sypalo samo. Jen chudák Saturnus dostal pořádnou nálož informací, které asi nebude jednoduché zpracovat. Bianca se zastavila a zkontrolovala, jak to její bratr bere. Trošku se jeho reakce obávala.

VLA 1/5
<< Východní hvozd

Meinere přivedl téma zase na rozhovor a na fakt, že už ho Bianca trochu odkládala. Na druhou stranu to nebyla úplně její vina, protože povinnosti měly přednost. A sotva se do lesa vrátila, už bylo co řešit a na nějaké povídání moc nezbýval čas. "Jistě," odkývala Meinerovi s úsměvem. "Máš na mysli něco konkrétního?" zeptala se rovnou, že to tak navrhoval. Nebo už ho prostě svědily nohy a potřeboval se pohnout dál? Každopádně, Bianca nebyla vůbec proti, pro dobro své vlastní duše hodlala na Saturna všechno vybalit a pak se zdejchnout a dát oběma čas, aby to zpracovali. Zdálo se to jako dobrý plán.
Saturn poněkud nervózně s rozhovorem souhlasil a Biance taky naskočil knedlík v krku, kterého se nemohla zbavit. Ale už to nakousla, nemohla z toho zase vycouvat. Pokud se ovšem Saturnova slova nevyplní a v lese se zase nebude něco dít. Prosím, už ne, povzdechla si nad tím trochu. Poslední dobou tam bylo nevídaně živo a musela tak hrát roli 'dobré alfy', ze které jí šel akorát mráz po zádech. Ale zatím to zvládala. "Ani o tom nemluv," opáčila žertovně, aby si to náhodou myšlenkami na problémy nepřivolala.
Pak už jen zbývalo odtáhnout kořist k úkrytu. Za cesty se snažila moc nepřemýšlet nad tím, co ji vlastně čeká. Ani netušila, jak by vlastně měla začít. Tím, že jsem umřela? Nebo že je Meinere teď můj partner? To byly asi dvě největší novinky, z toho jedna vysloveně špatná a ta druhá... no upřímně netušila, jak se na to bude Saturn tvářit. Když dotáhli maso k úkrytu, s lítostí přišla na to, že docela ztratila chuť na jakékoli jídlo. Ale bylo lepší se najíst teď, dokud měla možnost, takže si kousek kořisti přisvojila a trochu násilně nacpala do žaludku. "Můžeš. Nevím, jestli jsi tam už byla, ale máme dole takovou studenou jámu na maso. Dej ho tam, vydrží pak déle," odpověděla Phantasii na její otázku. Když se vlčice tak nabízela, proč toho nevyužít. Pak se ještě otočila na Meinera, který nevypadal, že by se chtěl přidat. Docela to chápala a vlastně byla taky ráda, že si může se Saturnem popovídat opravdu o samotě. "Můžeš si zatím třeba odskočit na ryby," navrhla černobílému, který tu hloupě stál, zatímco ostatní žrali. Byl to trochu smutný pohled, ale vybral si to sám. "Chvilku nám to asi zabere," dodala pak lehce nervózně, než se otočila na Saturna s pohledem, že je připravená.

VLA 1/5

Vypadalo to i trochu komicky, tři vlci navěšení na jednoho kamzíka, z každé strany jeden. Teď už bylo jasné, že kořist nikam neuteče. To by museli být všichni naprostí hlupáci, kdyby jim frnkla i tak. Naštěstí se Bianca nemusela obávat, Saturn s kamzicí udělal rychlý proces a zvíře po chvíli kopání kolem sebe konečně zemřelo.
Nebylo moc co komentovat, teď přišla ta nudnější ale důležitější část lovu, odtáhnout kořist zpátky domů. Saturn všem věnoval kolektivní pochvalu a pak ještě poděkoval Meinerovi, který se docela nečekaně zjevil v půlce akce. Phantasia byla najednou zase ta stejná zamlklá vlčice, ale asi to k ní prostě patřilo. Vypadalo to, že při lovu se soustředila na jiné věci a nechala trochu prokouknout svou pravou povahu, ale teď se zase stáhla. Na tváři měla ale úsměv, takže Bianca se rozhodla to nerozvádět.
Saturn s Phantasií začali tahat kořist směrem k lesu a Bianca nenápadně počkala na Meinera, který se zase spojoval v jednoho. Pomalu se rozešla za dvojicí, připravená taky pomoct, ale Meinere se najednou přihnal s otázkou div do ní nevrazil. "Uhh, ještě ne, nebyl čas," vykoktala trochu zaskočeně, protože to byla dost náhlá změna tématu. Ještě měla hlavu plnou lovu a vlastně přitom tak trochu zapomněla, že měla na řešení důležité věci. Trochu se jí zhoupl žaludek, když z Meinera vypadlo, že to vyžvanil Launee. Bianca to trochu čekala, když je viděla jak se baví, ale i tak. Párkrát se nadechla a vydechla, aby se uklidnila a pak doběhla dvojici Saturna a Phantasie. "Saturne, až to dotáhneme domů, mohl bys... ten rozhovor," řekla rychle, než se taky zakousla do kořisti a začala tahat.

>> Mech

Bianca a Phantasia vyrazily a stádo se okamžitě rozprchlo. Naštěstí měly předem vybraný kus a byly dobře domluvené, takže nahánění šlo vcelku bez problémů. Byly na to dvě, takže starší kamzici obklíčily ze dvou stran a tak se jim podařilo ji nahnat k místu, kde měl číhat Saturn. Biance bušilo srdce adrenalinem, ale hlava zůstávala překvapivě chladná. Potřebovala se pořádně soustředit na lov, aby nic nepokazila.
Saturn čekal na svém místě a kamzice si ho do poslední chvíle nevšimla. Vyskočil po ní a zakousl se jí do krku, ale to na její skolení nestačilo. Bianca chtěla přidat do kroku a skočit z druhé strany, ale předběhla ji Phantasia, která byla najednou jako vyměněná. Byla to ale pozitivní změna, vlčice vypadala schopně a Bianca byla hned mnohem radši, že ji do smečky nakonec přijali. Nad tím ale nebyl čas teď přemýšlet, Bianca se snažila najít vhodnou příležitost, aby taky přidala tlapku k dílu. Ale zase ji někdo předběhl. Z obou stran se najednou vynořili dva vlci, jeden černý a jeden bílý. Bianca chvíli zmateně koukala co se to děje, než jí došlo, že je to rozdvojený Meinere. Neměl zůstat v lese? prolétlo jí hlavou. No, teď už to bylo jedno. Možná si řekl že jim to dlouho trvá a přišel pomoct. Nebo se prostě jen nudil. Každopádně byl tady a jeho černá polovina chňapla kamzici za nohu. Teď už na ní viseli tři vlci a pro Biancu už tam vážně nebylo místo. Mohla jen běžet za nimi a celou situaci zkusit nějak ohlídat. Zareagovat, kdyby se něco pokazilo. A nemusela čekat dlouho. Kamzice byla po chvilce na zemi, ale stále živá. Teď už stačilo jen uštědřit poslední ránu a tu čest Bianca přenechávala těm, co ji skolili.

Hlásím: Biancu, Alkairana
Týmová výzva: ne, ano

Bianca měla z lovu trochu obavy, ale Saturn tvrdil, že to zvládnou. Měli by, byli na to tři a všichni snad měli už nějaké zkušenosti, i kdyby jen minimální. Jen co vstoupili do vedlejšího lesa, Saturn jim našel kořist. Páslo se tu stádo kamzíků, jako by na ně snad čekalo, což pro ně bylo dobré, ale pro kamzíky špatné. No, Bianca si nemohla stěžovat, znamenalo to že nebudou muset kořist pracně stopovat přes několik území.
Na Saturnův návrh přikývla, plán byl jasný a relativně lehký. Byla ráda, že na ni padl úkol nahánění, v tom už měla nějakou praxi a rychlost jí nechyběla. Zato Phantasia se překvapivě rozmluvila a navrhla, aby se pokusili ulovit starší kus. Na konci se ale zasekla a začala se omlouvat. "Souhlasím, je to asi lepší nápad," Bianca přikývla na její návrh, aby vlčici dodala trochu sebevědomí. Měla pravdu, logicky by mohlo být snazší jít po starší kamzici, protože nebude tak rychlá jako zdravé a mladé kusy. "Dobře, že jsi na to upozornila," dodala ještě, když to vypadalo, že Phantasia je ze své poznámky špatná. Byla to podobná situace, jako tenkrát na hranicích, najednou se stáhla a vypadala dost vyděšeně. Jaký měla asi život? z těch pár slov co Bianca zaznamenala to nevypadalo na nic hezkého. Ale tady se nemusela bát, mechová smečka bylo poslední místo, kde by někdo někomu ubližoval.
Saturn se šel skrýt do trávy a Bianca zůstala s Phantasií sama. Chtěla něco říct, ale vlčice ji předběhla. "Dobře, půjdu zprava," odsouhlasila. "Nemusíš se omlouvat. Spolupráce je při takovém lovu důležitá, je dobře že každý má jasno v tom, co má dělat," ujistila ji a pak se začala soustředit na lov. Očima pozorně sledovala starší samici, a když se Phantasia zeptala, Bianca kývla. "Jdeme!" zavelela a vyběhla ke stádu. Držela se vpravo, jak byly domluvené. Kamzíci si jich všimli téměř okamžitě, ale nebyli zase tak daleko, takže ve stádu zavládl chvilkový zmatek. Toho Bianca využila a snažila se starší samici odříznout od zbytku a směřovat směrem k místu, kde byl ukrytý Saturn.

Meinere se rozhodl zůstat v lese a sejít se zase po lovu. Bianca si všimla, že opodál stojí mezi stromy Phantasia, která od zimy jaksi zůstala. No co se dá dělat, pomyslela si s povzdechem. Snad byla vlčice tentokrát opravdu rozhodnutá a nejednalo se o něco unáhleného. Biance vlastně ani tak nevadila, měla na ni dokonce lehce pozitivní pohled, ale nechtěla aby se přidala do smečky a po chvíli zase odešla. Přidělávalo to starosti, navíc by pak Bianca určitě přemýšlela nad tím, co dělá špatně nebo co smečce chybí, že tu vlci nechtějí zůstávat.
"Vyrazíme," přikývla s úsměvem. Z příchodu Launee byla docela pozitivně naladěná. Jak se ukázalo, Phantasia přišla kvůli svolání na lov. Bianca z toho byla příjemně překvapená, takže se nakonec rozhodla vlčici nemít za zlé její váhání. "V pořádku, líbí se mi tvoje odhodlání. Snad se ti u nás bude líbit," usmála se na ni a pak se otočila na Saturna. "Můžeme. Myslíš, že zvládneme kamzíka ulovit takhle ve třech?" zeptala se, aby se ujistila. Se smečkovým lovem neměla zase tolik zkušeností. S lovem obecně neměla moc zkušeností, byla ráda, když si zvládla sehnat nějakého malého tvora. A taky podle toho i vypadala. Naštěstí měla magie, kterými si svoje nedostatky mohla kompenzovat, takže by neměla být úplně k ničemu.

>> Východní hvozd

Bianca sotva dořekla svoje slova a mezi stromy se objevil i Saturn, který před chvílí zavyl. Také byl z přítomnosti Launee trochu vyvedený z míry, ale hlavně nadšený. Ptal se skoro na to samé, jako Bianca. Nejvíc je zajímalo, kde Launee tak dlouho byla a co dělala, ale odpověď nebyla moc zajímavá. Vlčice prostě jen někde odpočívala a nejspíš ztratila pojem o čase. To byl teda dlouhý spánek, pomyslela si Bianca trochu starostlivě, ale navenek se usmála. "Hlavně, že jsi zase v pořádku zpátky," odpověděla.
Na dlouhý rozhovor ale nebyl čas, jelikož Saturn svolával k lovu. A asi bylo lepší si nejdřív splnit povinnosti a popovídat si v klidu potom. Navíc byla Bianca ráda, že se ještě chvíli bude moct vyhnout povídání o sobě. Potřebovala si to nejdřív utřídit v hlavě a připravit se, protože... toho měla opravdu hodně. Tolik věcí, se kterými se nikomu krom Meinera ještě nesvěřila.
"Já půjdu," odkývala Saturnovi. Launee lovu chtěla zdržet, na což Bianca přikývla. "Máš za sebou určitě dlouhou cestu, tak si klidně odpočiň." Vlčice vypadala trochu unaveně. Sotva se s nimi přivítala a zase si lehla, Bianca ji rozhodně neměla za zlé, že se lovu nezúčastní. Navíc tu určitě byli i jiní členové smečky, ne? Třeba jeden černobílý, který se po uslyšení slova 'lov' tvářil dost nezúčastněně a pozoroval stromy. Ale ani toho Bianca nemohla nutit, když žral jenom ryby. "Půjdeš taky, nebo tu zůstaneš?" popošla k Meinerovi a zeptala se. Docela ji zajímalo, co tady s Launee řešil, ale teď nebyla vhodná chvíle pro vyzvídání. "Po lovu s tebou můžu na ryby," navrhla s úsměvem. Nebylo by fér, aby měli všichni co jíst a on ne. Naštěstí to od lesa nebylo daleko k jezeru nebo řece, takže rybolov taky nebyl problém.

Bianca bedlivě sledovala ty dva, co dělají a jak se tváří. Jedině díky tomu mohla aspoň odhadovat, co si myslí, protože krom svého jména neřekli ani slovo. Co se dá dělat, povzdechla si lehce. Šedý vlček stále vypadal vyděšeně, ale po chvíli se pohnul a zhltnul kus masa, které měl u nohou. Asi jeho podíl. Pak překvapivě přešel k Biance, která na něj zmateně koukala. Z jeho postoje bylo jasné, že se nechystá ublížit. Když do ní drknul hlavou tak ustoupila a nechala ho táhnout kýtu. Byl mladý, ale opravdu velký, takže sílu na to měl. A když se takhle nabídnul... "Děkuju," pousmála se na něj. Neměl žádný problém se s kýtou táhnout. Proxima se ujala vedení a Bianca teda zůstala na vážkách, jestli jít s nimi, nebo ne. Vypadalo to, že to v pohodě zvládnou sami.
Nakonec je chvíli následovala. Tedy do doby, dokud se lesem nerozeznělo další vytí. Skoro už protočila oči nad tím, že zase někdo otravuje, ale tenhle tón byl jiný. Byl spíš oznamovací, navíc velmi známý. Jen ho už dlouhou dobu neslyšela. Když jí docvaklo, že se jedná o hlas Launee, šokovaně vyvalila oči a radostně rozkmitala ocásek. Vrátila se? Už ani nedoufala, že ji ještě někdy uvidí. "Já to půjdu omrknout," zahlásila jen spěšně Proxi a Dravenovi, než svižným krokem zamířila směrem, odkud se vytí neslo.
Po chvíli ucítila i známý pach a byla si návratem Launee ještě víc jistější. A když zahlédla hnědý kožich mezi stromy, nebyl o tom pochyb. "Mami!" vyhrkla jen co dorazila na palouk, kde vlčice stála a radostně se s ní přivítala. Skoro jí vhrkly slzy do očí. Opravdu si myslela, že už se pravděpodobně nikdy neuvidí. Saturn jí sice sdělil, že se Launee vydala na toulky, ale když se tak dlouho nevracela a nikdo o ní neslyšel, začínala si dělat starosti. Nebylo by to poprvé, co vlci z jejího života jen tak zmizeli. "Kde jsi byla tak dlouho?" zeptala se hned, jak se od Launee odtáhla.
Když se trochu uklidnila, všimla si že opodál stojí i Meinere. Povídal si s Launee?Na chvilku zamrzla v pohybu, protože ho tu nečekala, ale pak se zase uvolnila. Snažila se vypadat co nejpřirozeněji. Chtěl přeci jejich vztah udržovat v tajnosti. Navíc nějak nebyla připravená o tom teď s Launee mluvit. Sotva zpracovala fakt, že se hnědá vrátila.

Bianca byla ráda, že Proxima i Draven se začínali uklidňovat. Stále ji tedy vzadu v hlavě tlačila otázka, co je tolik vykolejilo. Jestli Meinere konkrétně, jeho vzhled nebo fakt, že byl samec? Nebo to mohlo být něco úplně jiného? Každopádně teď asi nebyla vhodná chvíle se na to ptát. Budou spolu ale muset sdílet smečku. Minimálně Proxima by si na černobílého měla zvyknout. Musíme to vyřešit, ale pak, Bianca si to poznamenala na pomyslný seznam úkolů a zeptala se, co tu vlčata vlastně dělají, proč sem někoho volali.
Jako první se překvapivě ozval Draven. "Oh," Bianca hlesla a až teď si všimla, že s sebou vlastně táhli kořist. Takže byli na lovu a vlk to sem pomáhal přinést? Proxima souhlasně kývala hlavou. "Dobrá práce, jídlo se určitě bude hodit," zazubila se Bianca. Netušila, jak je na tom mražák v úkrytu teď, ale jídlo navíc nikdy nebylo na škodu. "Pomůžu vám to dotáhnout k úkrytu," nabídla se a pomocí magie větru zvedla kýtu do vzduchu. Těžké věci bylo snazší tahat takhle.
Proxima po krátkém zaváhání odkývala i fakt, že je Draven její kamarád. "V tom případě ho tu máš na starosti," mrkla na Proximu. Vlček byl postavou trochu obr, ale povahou vypadal docela neškodně. Bianca se rozhodla věřit Proximinu úsudku, když ho sem přivedla, nejspíš pro smečku nepředstavoval nebezpečí. "Jestli chcete, můžete mě doprovodit k úkrytu. Nebo můžeš Dravena provést po okolí," navrhla Bianca. Nechtěla je zase nutit do nějakého pomáhání, maso zvládne odtáhnout sama. Nějak ani netušila, co by s nimi měla dělat, když ani jeden moc nemluvil, takže uznala za lepší, když se vypaří. "Saturn je teď někde na hranicích a nejspíš řeší přijetí nové členky," informovala ještě Proximu, kdyby náhodou chtěla hledat tátu. Stále tu cítila Phantasiin pach, i když počasí a teploty už se srovnaly, takže vlčice se asi přeci jen rozhodla zůstat. Trvalo jí to jen celou zimu, Bianca se poušklíbla nad tou nerozhodností. Sama ale měla podobné problémy, takže jí to nemohla mít tolik za zlé. Pak už jen popadla levitující kýtu do zubů a začala ji táhnout do středu lesa.

Docela hloupě tam stála a netušila, co by měla dělat. Asi nebyla nejlepším vítačem na hranicích, když se z ní a Meinera ti dva skoro nervově hroutili. Černobílý odpověděl, že jim nic neudělal a bezeslov se klidil pryč. To nemělo vyznít jako obvinění. Bianca naprázdno klapla pusou, protože se ani nestihla opravit a Meinere zmizel mezi stromy. No, možná to tak bylo lepší, protože vlčice i mladý vlk se potom přeci jen trochu uklidnili. Dokonce natolik, že ze sebe dokázali vymáčknout jména, i když jim bylo sotva rozumět. Draven a Proxi, dobře, Bianca přikývla. Oba se postupně přestávali klepat a vypadalo to, že žádné drama naštěstí nebude.
Překvapeně zamrkala, když pocítila cizí emoce. Byl to zvláštní pocit, ale věděla, že taková magie existuje, takže zas tak překvapená nebyla. Usmála se, když zjistila, že Proxi je přeci jen přátelská, jen to asi nedokáže vyjádřit. Asi je prostě po tátovi? pomyslela si Bianca. Saturn byl taky takový stydlivý jako vlče. "Jsem ráda, že tě konečně poznávám. Viděla jsem tě naposledy jako malinké vlče," usmála se na ni mile. "A Draven je tvůj kamarád? Vedeš ho na návštěvu?" naklonila hlavu v otázce. Proxima tu bydlela, nemusela svůj příchod a odchod vyloženě oznamovat. Ale tentokrát zavyla aby někoho přivolala. A z Dravena Bianca mechový les necítila.

// Já to skloňuji s tvrdým, ale je mi jedno jak to ostatní píšou. Piš, co ti vyhovuje :D

1. Jaký nejlepší moment jsem s tímto charakterem zažil?
Asi celé její dětství. Hrálo se mi za ni v tu dobu nejlépe, nasbírala hezké zážitky a utvořila si dobré vztahy s vlky, kteří se pak stali rodinou.

2. Čeho nejvíce lituji a proč?
Lituje bohužel hodně věcí. Traumata co si nenasbírala jako malá ji dohnala v dospělosti. Nikdy jsem ji moc traumatizovat nechtěla, měla být happy charakter, ale nějak mi to nevyšlo. Například lituje, že má toulavé tlapky a není víc nápomocná Saturnovi ve smečce. Nebo že propásla dětství svých neteří, že netrávila víc času s adoptivními sourozenci… Těch věcí je dost. Naštěstí si myslím, že jsou to věci, co se ještě dají napravit.

3. Jaké další vylepšení plánuju?
Zahrát po víc jak roce ty odznaky i herně, uhh. Jinak asi vyloženě vymyšleno nemám nic. Chtěla bych jí dát nějakou spešl magii, možná i modifikace, ale to bude, až budu mít nápady. Zatím nemám ani měnu a na akce upřednostňuju jiný chary.

4. Koho ještě musím potkat a proč?
Chtěla by se asi zase potkat s Nemesisem a Kenaiem, protože zatím od doby svého dětství neměla šanci si s nimi pořádně promluvit a bere je za přátele. Pak by bylo fajn víc se poznat se Sheyou, Proximou a Saelind.

5. Co bych za tento charakter chtěl stihnout do konce roku?
Srovnat jí psychiku. Uvidíme, jestli se tím vrátí ke staré povaze, nebo ji zase o něco pozměním a zkusím za ni hrát nově.

6. Čeho chce můj charakter dosáhnout a proč?
Nemá nějaké extra velké cíle a upřímně nad tím nikdy moc nepřemýšlí. Ráda by ale žila šťastný a spokojený život.

7. Co je jeho hnacím pohonem?
Pravděpodobně rodina a Meinere.

8. Kdo je v jeho životě důležitý a proč?
Saturnus, Launee a zbytek rodiny. Jsou to vlci, kterým věří, a kteří tu pro ni vždycky byli a snad i budou. A samozřejmě Meinere, se kterým má trochu složitější vztah, ale aspoň už si ujasnili, že je to teda vztah. Za tyhle vlky by byla schopná se obětovat.

9. Nastal v jeho životě nějaký důležitý zlom?
Smrt na osudovce a následný postih ji pěkně traumatizoval. Do toho měla i problémy právě s Meinerem, což moc nepomohlo. Stala se z ní docela jiná osobnost, než byla na začátku, a ta změna mi dlouhodobě nesedla. Teď se ale tak nějak vrací zpátky.

10. Jaký vliv na něj měla Gallirea?
Rozhodně zásadní, když sem přišla jako malé vlče. Nic jiného ani nezná, takže by se dalo říct, že je tím, kým je právě kvůli Gallirei.

11. Co ho nejvíce traumatizovalo?
Smrt a následné zjištění, že vlastně není mrtvá, i když by měla být.

12. Kterého vlka vážně nesnáší a proč?
Donedávna by takový asi nebyl, ale teď si blízko k ‚nesnášenlivosti‘ šplhnul Alastor, díky tomu, že balil Meinera a útočil na ni bolestivou magií. Už do začátku neměl moc pozitivní vyhlídky, protože Bianca si pamatovala, jak svým odchodem ublížil Saturnovi. Nedá se ale asi říct, že by ho vyloženě nesnášela.

13. Jak by seřadil smečky dle jeho ochoty se k nim přidat?
1 Mech 2 Sarumen 3 Asgaar 4 Borůvka 5 Vrba 6 Cedr 7 Buk