Gallirea - Příspěvky uživatele

Vlk očividně jinde taky nebydlel. Bianca se trošku zarazila. Takže je sám? Nemá rodinu? A není mu smutno? Nedokázala si představit, že by teď byla někde sama. Ale byla ještě stále vlče, i když už starší. Dospělí to asi měli úplně jinak a samota jim nedělala problém. Stejně si ale myslela, že ona taková nebude, až vyroste. Měla ráda společnost a další vlky, bez nich to byla trochu nuda.
Nakonec Meinere asi nebyl tak úplně kamarád s Launee, když řekl že ji viděl jen párkrát. Ale to nevadilo, Lau je tu s ním nechala, tak určitě nebyl špatný. Vlastně si u Biancy vysloužil plusové body, protože souhlasil, že jim pomůže s lovením. A to měli jít dokonce na ryby, o kterých všichni tolik mluvili, ale ona neměla zatím šanci nějakou jíst. Půlený vlk vypadal zaraženě z entusiazmu obou sourozenců, což bylo poměrně vtipné. I kdyby Biance ryby nakonec nechutnaly, nejspíš by je snědla, protože měla tak velký hlad, že jí to bylo úplně jedno. Jindy by si možná vymýšlela, ale teď ne. Hlavně, že bude moct svůj prázdný žaludek něčím poživatelným zaplnit. Rychle dohnala Meinera i Saturna a vesele máchla ocáskem na souhlas, když ji bráška představil. Vůbec jí nedošlo, že černobílý asi doteď neznal jejich jména. Hlavu měla plnou lovu a ryb. "Je lovení ryb složité?" zeptala se, protože o tom vůbec nic nevěděla. Ještě ani nikoho neviděla lovit. Pokud nepočítala Kenaie, který jí chytil myš.

>> řeka Kiërb

Vypadalo to, že Meinere s tady s nimi bydlet nebude. Ale byl to asi kamarád Launee, takže neviděla žádný problém v tom, tu s ním sama zůstávat. Kdyby mu nevěřila, Lau by je tu určitě nenechala samotné. Bianca tedy doufala, že v téhle domněnce se nemýlí. Černobílý vlk ale zatím vypadal víc znuděně než nebezpečně. "Takže bydlíš někde jinde?" naklonila hlavu na stranu v otázce. Bylo to tady přeci hodně hezké, lesík plný mechu. Neviděla důvod, proč tu nežít, pokud ovšem vlk neměl rodinu na jiném místě. Nejvíc beztak záleželo na tom, s kým tu je, než jak to tu vypadá.
Cítila se trochu zahanbeně, když jí hlasitě zakručelo v břiše. Vlastně na svůj hlad na chvilku i zapomněla, ale když se takhle ozval, už ho nešlo ignorovat. Bianca se začala shánět po Therionovi jen aby zjistila, že stále zkoumá tu díru pod stromem. A Launee se k němu přidala, takže tu vlastně zůstala jenom samá vlčata a ten zrzek. Nějak si ale nebyla jistá, jestli vůbec zrzavý vlk umí lovit. Podle toho, jak se choval, to nevypadalo. Její jedinou záchranou teď zůstal rozpůlený, kterého sotva znala. Snad neodmítne, doufala, když se ho ptala, zda jim pomůže lovit. Naštěstí přijal a nabídl jim ryby. Bianca vesele máchla ocáskem. "Já jsem ryby ještě nikdy neměla. Ale chtěla bych je ochutnat!" přiznala se. Bráška tvrdil, že jsou dobré a Therion je s nimi chtěl jít taky jednou lovit, takže na nich určitě něco bylo. "Chci taky pomáhat!" přidala se k Saturnovi, když se nabídl. Přeci jen už by se měla něco naučit a být trochu samostatnější. Nechtěla, aby jí jídlo pokaždé někdo lovil, to by brzy umřela hlady, kdyby byli všichni zaneprázdnění. Jak se takové ryby loví? Je to složité? trochu se bála vší té vody, ve které ryby žily. Neuměla přeci plavat a nechtěla se utopit...

V mechovém lesíku se jí líbilo. Zdálo se jí skoro nereálné, že tady teď bude bydlet. Byl to oproti močálům takový rozdíl, a zdál se o mnoho lepší. Bylo to skoro stejné jako bývalý domov, ale tam už se nikdy vrátit nemohla. Minimálně teď na to neměla ani pomyšlení. Bylo jí lépe s Launee a Therionem než se smečkou jejích rodičů. Škoda, že tu nemůžou být s námi, posmutněla trochu. Rodina jí tak chyběla, ale musela jít dál. Nikdo kromě Saturna jí nezbyl, a bráška byl přeci tady. A taky vypadal z nového domova nadšeně, Bianca neměla důvod to kazit ani jemu, ani sobě chmurnými myšlenkami na rodiče.
K Launee se brzy přidala i dvojčata. Lorenzo a jeho sestra, u které Bianca stále netušila, jak se jmenuje. Nějak je úplně vypustila z hlavy, překvapil ji náhlý hluk, který doprovázel jejich příchod. Očivně se trošku zpozdili za jejich skupinkou. Uháněli jsme sem jako o život, ušklíbla se trošku, když si vzpomněla, jak ona sama nestíhala. Dvojčata byla ještě o něco mladší, takže bylo logické, že trochu zaostali. Sice si s nimi chtěla popovídat, ale zatím se rozhodla držet brášky, který šel vyzvídat na černobílého cizince. Nakonec Meinere nebyl z močálů, jak si Bianca myslela. Pomáhal někoho hledat? Byl to Ray? napadlo ji ihned. Vůbec by se nedivila, kdyby se černošedý vlček někam zatoulal. Ostatně si vždycky dělal co chtěl, nebo to tak Biance alespoň přišlo. "Mě se tam teda moc nelíbilo," pokývala souhlasně hlavou na Meinerova slova. Močály byly nejspíš nepříliš oblíbené místo pro mnoho vlků. Proč si Skylí udělala smečku zrovna tam? A kde vlastně byla celou dobu? vzpomněla si na močálovou alfu. Viděla ji vlastně jenom jednou. Pak se s Lau a Therionem vydali na tu dlouhou výpravu. Ale ta s námi asi nepůjde sem. Bude se zlobit, že jsme odešli? lekla se trošku a nervózně se ohlédla směrem, kterým by měly být močály. Naštěstí neviděla, že by se odtamtud řítila naštvaná černošedá vlčice s úmyslem jim pořádně vynadat. Raději by Skylí už nikdy neviděla, než aby čelila jejímu vzteku. Otřásla se nervozitou a raději se otočila zpět na Meinera a Saturna. Chtěla se zeptat, jestli černobílý vlk bydlí jinde, ale než stihla cokoli říct, ozvalo se hlasité zakručení z jejího bříška. Měla opravdu velký hlad. "Kde je Therion? Půjdeme na ten lov?" zeptala se prosebně, ale hnědý vlk byl stále zalezlý v díře pod tím stromem. I Launee se po něm šla po chvíli podívat. Bianca doufala, že se jim tam dole nic nestalo, ale docela se bála tam lézt. Místo toho se otočila na velkého vlka, co poznala teprve nedávno a zeptala se jeho. "Nepomůžeš nám s lovením ty?" Vážně už se chtěla najíst, ale sama si ulovit nic nezvládla. Ani netušila, jak se to dělá...

<< Orlí dráp

Když už si Bianca myslela, že neujde ani krok, konečně se ti vepředu zastavili. Oddechla si a pomalu se došourala k nim, aby také slyšela, o čem si povídají. Navíc se držela blízko brášky, tak, jak byla zvyklá. Vlastně spolu byli pořád, od doby co se znovu shledali. Už si to ani nedovedla představit jinak.
Rozhlédla se kolem, když se Launee zeptala, jestli se jim tu líbí. Bianca byla z lesíku poměrně nadšená. Počasí se pomalu uklidňovalo a nad ránem začalo vysvítat sluníčko. Les byl světlý, veselý. Vůbec ne ponurý nebo děsivý, jako si z poslední doby pamatovala močály. Pod tlapkami měla příjemný mech a vypadalo to tu hezky klidně. "Je to tady pěkné," nadšeně pokývala hlavou. "A měkké!" dodala vesele, když si ozkoušela hopsání na jednom z mechových polštářů. Trochu to začvachtalo, protože předtím dlouho pršelo, ale ani to nezkazilo její projednou veselou náladu. Budeme tady teď bydlet? Bude to náš nový domov? pomyslela si. Netušila, jestli tomu zatím může říkat domov, ale pokud tu bude s vlky, které má ráda, určitě se rychle zabydlí. Neměla problém tu zůstat a zkusit to. Vždycky se přeci můžou přestěhovat jinam ne?
Saturnus se začal vyptávat toho cizince, proč s nimi vlastně je. Bianca nastražila uši a přišla blíž k nim. Také byla na půleného vlka zvědavá. Z močálů? Mohl by být ve smečce, jenom jsme ho nikdy neviděli? To by asi bylo logické. Nikoho dalšího z močálů moc neznala, kromě alfy, Lylwelin a Sigyho. Určitě tam museli být i další členové, se kterými se pouze nesetkala. "Taky se ti v močálech nelíbilo?" zeptala se zvědavě. Therion a Launee se mezitím trochu vzdálili. Dokud je ale Bianca viděla, nebála se s Meinerem bavit. Kdyby se ukázalo, že je zlý, určitě by je hned přiběhli zachránit.

<< Mahar

Ukázalo se, že si nakonec šedočeného vlčete jen nevšimla. Jen, co se zeptala Saturna kde je, objevil se za ní a po chvilce je všechny dohnal. To je dobře, oddechla si Bianca. Když si pomyslela, že zrovna Raye by měli nechat samotného na místě, jakým močály byly. Vůbec se jí to nelíbilo a to toho vlčka zase tolik ráda neměla.
Když tedy byli všichni, mohla si konečně hledět skupiny. Bianca nechápala proč, ale cestovali docela rychle, všechno to bylo tak trochu chaotické. Proč je tu s námi i ten cizinec? Meinere? svraštila trochu obočí. Nechápala to. Jde nám pomoct s lovem? Ale potřebujeme to, když je nás tolik? Therion jí naznačil, že nakonec nejspíš lovit nejdou. "Tohle? Co je... Kam jdeme?" zamrkala zmateně a snažila se přidat do kroku, aby jí ostatní neutekli. Přeci jen se škrábali do prudkého kopce a ona tak rychle jako dospělí nemohla. Zůstávala na samém chvostu skupiny, zaostávala. Taky byla hladová a vysílená. Jenže na lov asi nebyl čas, když takhle pospíchali. Saturn se musel cítit stejně, ale nestěžoval si. Bianca už se nadechovala, že se vyjádří, ale nakonec tlamičku zase sklapla.
Všichni začali výt. Nejdřív si nebyla jistá tím, co se děje, ale pak jí došlo, že se asi loučí s močály. Donutilo ji to zamyslet se nad tím místem a vlky co tam potkala. Ti důležití tu teď byli s ní a odcházeli. Jdeme pryč? Jdeme na výpravu za domovem? došlo jí. I když ke konci neviděla v močálech nic krásného a to místo ji začalo děsit, byla vděčná, že ji tam přijali, když to potřebovala nejvíc. Taky zvedla hlavu k nebi a pořádně zavyla. Nepříliš hlasitě, ale stačilo to. Děkovala Maharským vlkům, kteří zůstali a kteří ji tam nechali tu krátkou chvíli bydlet. Tím to ale končilo. S vytím po krátké chvíli přestala, jelikož se skupina zase dala do pohybu.

>> Mechový lesík

<< úkryt

Bianca vycházela z úkrytu, když se jí do uší dostalo hlasité skřehotání. Vyděšeně se zarazila uprostřed pohybu a trošku se zatřásla. Tím víc, když jí nad hlavou zběžně přelétl stín. Nožičky se jí rozklepaly leknutím. Na nic nečekala a zase se rychle rozpohybovala. Přímo vystřelila ke skupince známých vlků, které se snažila dohonit. Nenechávejte mě tu! Nezapomínejte na mě! usilovně se snažila utéct té černé věci. Když se ale po chvilce odvážila ohlédnout, nic ji nepronásledovalo. Po chvilce se vynořil pouze zrzavý vlk, který se zdržel v úkrytu. Byl dokonce tak rychlý, že ji předběhl!
Bianca náhle v dešti a tmě osaměla. A vůbec se jí to nelíbilo! Tohle zlověstné počasí už trvalo tak dlouho, že jí přišlo, jako by se už týdny máchala ve vodě. Kožíšek měla skoro neustále promočený z toho, jak vydatně pršelo. Kdy už vysvitne Sluníčko? zamračila se na temnou oblohu a přidala do kroku, protože tu nechtěla zůstávat sama. Nedaleko zaslechla volání Saturna, který ji pobízel, aby si pospíšila. Někde se tu ještě měl motat Rayster, ale toho Bianca nikde neviděla. "Kde je Ray?" zeptala se, když doběhla k Saturnovi. Šedé vlče z úkrytu odcházelo rozhodně dřív než ona. Myslela si, že se drží u Launee, ale asi se taky někde opozdil. Nemohl být ale daleko. Určitě si jich všimne a přidá se, takže Bianca se o něj zase tolik nestrachovala. Až v této chvíli si všimla i cizího vlka, kterého nikdy neviděla. A měl takové divné zbarvení! Nejistě se po něm podívala, ale stál tu s Launee, takže asi nebyl zlý. "Ahoj," pozdravila po vzoru brášky. Pak následovala skupinku pryč z močálů. Sice jí na chvilku přišlo divné, že jich jde lovit tolik a ještě s ciznicem, ale příliš se nad tím nezamýšlela. Třeba se jde taky jenom podívat?

>> Orlí dráp

100! <3
Gallictober 15 - crow

Netušila sice, co by měla od takového lovu očekávat, ale docela ji ta představa nadchla. I její bráška vypadal nadšeně, že půjde s nimi. Bianca se ale neubránila obavám, že něco třeba zkazí. Co když mi to vůbec nepůjde? Co když se kvůli mě nikdo nenají a pak se na mě budou zlobit? úsměv na tvářičce jí nepřirozeně ztuhl z nervozity. Doufala ale, že všechno půjde podle plánu a něco nového se přiučí. Na Saturnovu výzvu kývla a hled jemu v patách se vydala do hlavní místnosti, kde byli další tři vlci.
Rayster zrovna sděloval Therionovi, že zrzek je divný. To ty jsi ale taky! Bianca se na něj podívala zvláštním pohledem ale nahlas nic neřekla, aby třeba vlčka neurazila. Netušila sice, zda by to pochopil, ale riskovat to taky nechtěla. Byla ale pravda, že i zrzavý vlk se choval zvláštně. Posledně když ho viděla, krčil se podobně, zakrýval si tlapkama uši a kňučel. Teď si alespoň to kňučení odpustil, za což byla Bianca ráda. Vůbec by nevěděla, jak mu pomoci, kdyby začal. Ale na to tu snad byl Therion. "Uhm, ahoj. Já jsem Bianca. Jak se jmenuješ ty?" přistoupila k němu opatrně a zeptala se. Jeho jméno zapomněla, tak by bylo fajn dozvědět se ho přímo od něj.
Zanedlouho její pozornost odpoutal zase Therion, který se rozhodl vyrazit na slibovaný lov. Jeho slova Biance potvrdila, že opravdu budou zkoušet lovit i oni. Z rodiny lovců? při zmínce o rodině jí nehezky píchlo u srdíčka, ale špatné myšlenky zase rychle zaplašila. Raději se soustředila na fakt, že půjde poprvé v životě lovit. Všichni se pomalu vydali ven z jeskyně, ale Bianca se samým zamyšlením opozdila. Když zjistila, že je tam sama se zrzavým vlkem, rychle popoběhla k východu. "Pojď rychle, nebo nám utečou!" zavolala ještě na zrzka a snažila se dohnat odcházející. Vůbec se jí nelíbilo být v úkrytu samotná nebo s úplným cizincem, co byl navíc divný. I když proti němu nic neměla, necítila se úplně v bezpečí. Cestou ven však zaslechla zvláštní zvuky, kterých se pěkně lekla. Co to je? děsivé skřehotání se neslo jako ozvěna kamennou místností. Je to nějaký pták? Netušila, že ony zvuky vydává právě vrána, která se usadila na větev stromu rostoucího nedaleko úkrytu.

>> Mahar

99.
Gallictober 12 - squeeze

Bianca se v alfa jeskyni uvelebila na suchém mechu. Nejspíš to byla jediná pořádně suchá místnost v tomhle úkrytu, alespoň to si myslela, podle toho, co viděla. Myslela si, že si tady na chvíli všichni odpočinou, ale očividně se spletla. V úkrytu totiž začalo být po chvilce pěkně rušno. Bianca ale neměla na nějaké seznamování moc nálady. Nepřidala se ani po tom, co dokonce i Saturnus odešel k nově příchozím. Byla sice trochu nejistá, ale nebála se, že by ji tu nechali samotnou, kdyby se rozhodli odejít. Dokud jsou v té velké místnosti, tak je to v pořádku, pomyslela si a snažila se usnout. Alespoň na malou chviličku si chtěla odpočinout, protože už to vážně potřebovala.
Nakonec se jí podařilo usnout, i když vlků i hluku v úkrytu přibývalo. Byl to ten typ hlubokého bezesného spánku, který v téhle situaci vážně ocenila. Probudilo ji až Saturnovo volání. "Lovit zajíce? Já..." zamumlala zmateně, ještě stále trochu rozespalá. Když konečně přestala mžourat a pořádně se probrala, vykoukla ven z místnůstky a uviděla další dva vlky, krom Theriona. Oba už je znala. Jeden byl Ray, kterého si poměrně dobře pamatovala. Ten druhý byl zrzavý a Bianca si pamatovala, že už jí ho někdo představil, ale jeho jméno jí vypadlo z hlavy. "Já půjdu taky," vymáčkla ze sebe konečně kloudnou odpověď. Netušila sice, jak se loví, ale ráda by se na takový lov alespoň podívala. Hlavně když mě tu nenecháte samotnou.

98.
Gallictober 8 - slippery

<< Močály

Nikdo se do úkrytu nechtěl vracet a všechny očividně nadchla myšlenka jiného přístřešku. Bude to jako ten vykotlaný kmen, který jsme se Saturnem našli. Naše tajné místo? Ale teď už jsme moc velcí, abychom se tam vešli. To byla škoda. Biance se tenkrát strom docela líbil, i když měl své mouchy. Stále by se raději ukrývala tam, než tady. Bylo by super najít nějakou větší schovku a zahrnout i Launee s Therionem.
Z přemýšlení ji vytrhla hlasitá rána, která se nedaleko ozvala. Bianca šokem až nadskočila a rychle utíkala do úkrytu. Pohledem stihla zavadit o strom, který byl zasažen bleskem a zlámal se. Slyšela, jak praská a syčí, jak je raněný. Saturn se k ní taky rychle přidal a zmizel v tmavém otvoru ve skále.
Uvnitř to vypadalo... Jako když sem vešla poprvé. Marně doufala, že se místo stalo lepším, za ten čas, co odešla, ale očividně to byla jen marná naděje. Všude bylo mokro, po kluzkých stěnách se plazil mech a velkým otvorem uprostřed místnosti sem stále pršelo. Bianca roztřeseně pokývala hlavou, že je v pořádku, i když to asi moc přesvědčivé nebylo. Jak sem tak vystartovala, málem se na mokrém povrchu ještě smekla. Ani sama netušila, jak je možné, že se stále drží na nohou.
Therion jí řekl, že cizí vlčice je ve skutečnosti členka smečky. Vážně? Bianca byla podezřívavá, protože ji tu nikdy neviděla. Úplně zapomněla, že se s ní už jednou setkala a dokonce jí pomáhala dostat se z bahna. Teď spí támhle? pohledem zabloudila k jedné jeskyni, ale nespatřila nic jiného, než tmu. Čumáček jí ale napovídal, že vlčice nejspíš bude tam. Nechtělo se jí sice s vlčicí spát v jedné místnosti, ale když byla členka, tak by jim neměla ublížit, ne? Naštěstí Therion rozhodl jinak. Bianca ho těsně následovala, aby ji náhodou nezapomněl někde samotnou. To by asi opravdu už nevydržela. Pobyt v úkrytu v ní nepřestával vyvolávat nepříjemné pocity. Vyškrábala se do nejvyšší místnosti a bez okolků vlezla dovnitř. Věděla sice, že je ve smečce někdo jako alfa, a ten má nejvyšší postavení. Netušila však, že takový vlk má také nejvíc výhod. Prostě si myslela, že krom vedení smečky je jako každý její obyčejný člen. Přeci jen, její rodiče byly alfy a proto byla zvyklá spát v nejlepší části jeskyně. Ani ji nenapadlo, že nízko postavení vlci to mají jinak. Ale asi to ani nebylo podstatné, jelikož alfa tu nebyla...
Místnost byla menší, ale alespoň nebyla kluzká. Všude rostl mech, takže e dalo i příjemně ležet. "Je to lepší," řekla neutrálně a počkala na Saturna, aby se vedle něj mohla schoulit do klubíčka. Samozřejmě počítala s tím, že ani Therion nebude odcházet.

Gallictober 7 - broken

Jak se obávala, vytí bylo opravdu od Launee. Zarazilo ji ale, s čím tady měli potíže. "Komáři? Nepoštípali vás? Jste v pořádku?" zeptala se starostlivě. Co dělali komáři v dešti v močálech? Navíc tu teď žádné neviděla. Určitě to nemohlo být nic hrozného ne? Však komáři jsou sice otravní, ale nejsou nebezpeční, pomyslela si. Stejně se ale při myšlence na malá hmyzí tělíčka všude kolem otřásla odporem. Jako by nestačilo, jak jsou oškliví, ještě uměli vlka popíchat. Therion je ujistil, že už je to v pořádku, takže se Bianca nemusela ničeho obávat.
Ani Saturn se nechtěl do úkrytu vracet. Bianca se vůbec nedivila. Bohužel se zdálo, že jiné místo na schování před deštěm močály neposkytují. "Ona tam bude taky?" Nějak jí nedošlo, že vlčice se nejspíš taky půjde ukrýt. "Co je to vůbec za vlčici?" Sice se jí nelíbilo, že bude s cizinkou v jednom stísněném prostoru, ale dokud s nimi půjde i Therion, nemělo by se jim nic stát. Slíbil, že je ochrání. A že si najdou lepší úkryt, až přestane pršet. To by bylo super. Bianca se tedy váhavě dala směrem za Therionem. Byla celá promáčená a až teď si uvědomila, jaká jí byla zima. Nebylo by na škodu se někde schovat...
Před úkrytem se však zarazila a znovu váhala. Měla z místa docela strach. O to víc, když tam teď byla ta nepříjemná vlčice. S rozmýšlením se jí rozhodla pomoci příroda. Nedaleko od nich udeřil blesk do stromu, který se zlomil vejpůl. Biancu to vyděsilo k smrti, obzvlášť z takové blízkosti. Co kdyby tam stála ona? Co kdyby ten strom spadnul na ní? Raději rozklepaně vystřelila do škvíry ve skále a nechala bouřku za sebou.

>> Skála Mahar

Gallictober 6 - dizzy

Zrovna byli uprostřed hledání Launee a Theriona, když je vyrušila a zároveň pěkně vyděsila nově příchozí vlčice. Bianca zděšeně uskočila za Saturna a pěknou chvíli se z toho musela vzpamatovávat, protože se asi pohnula moc rychle, až se jí z toho zamotala hlava. Navíc si na chvíli i myslela, že vlčice je vlastně duch, takže toho na ni bylo v momentální chvíli trochu moc. I přesto, že se s ní na chvilku zatočil svět, se dala dokupy poměrně rychle. Stále sice vrávorala na vlastních nohách, ale kdoví kde sebrala dostatek odvahy, aby se cizí vlčice ptala co je zač. Ani Saturnus na ni nereagoval příjemně. Až Biancu překvapilo, jak se naježil. Musel mít určitě strach z té cizí, ale přesto ji takhle chránil? Bianca se po dlouhé době konečně lehce usmála, zahřálo ji na srdci, jak byl její bráška ochranitelský. Ale to neznamenalo, že by ho v tom nechala samotného. Přestala se schovávat a postavila se vedle něj, ve snaze napodobit jakýsi obranný postoj. "Přesně tak!" podporovala jeho slova, když vlčici vyzval, aby je nechala být. "S cizími vlky nikam nepůj-" zarazila se uprostřed slova, protože spatřila hnědého vlka, kterého tak úpěnlivě hledali. "Therione!" vykřikla úlevně a přitiskla se k němu naoplátku. "My... jsme se báli, tak jsme vás šli hledat," popotáhla trošku, když si vzpomněla, jak byli v úkrytu sami a pak jak jim došlo, že Launee i Therion jsou venku v téhle děsné bouřce. Nakonec slzy zahnala, ale známka úsměvu byla taky ta tam.
Vlčice nakonec s příchodem Theriona beze slov odešla. Bianca už se jí taky dál nezabývala. "Ano, kde je Launee? A proč jsi tak rychle odešel z úkrytu?" Vzpomněla si, že slyšela vlčí vytí, ale netušila, komu patřilo. Bylo povědomé, byla to Launee? Nestalo se jí nic? Bianca doufala, že je v pořádku. "A... Therione, musíme se tam vracet?" zeptala se s pohledem zabořeným do země a nepříjemně se ošila. "Nelíbí se mi tam. Je tam zima a mokro." Úkryt pro ni nebyl místo odpočinku a klidu. Ne po poslední zkušenosti, kdy měla pocit, že se jí jeho stěny snaží umačkat. Jen při té vzpomínce se jí stahoval žaludek a dunělo v hlavě. Rozhodně by v takovém místě nechtěla zůstávat sama.

Gallictober 5 - Ghost
<< Skála Mahar

Ačkoliv se se svým bráškou odvážně vrhla z úkrytu ven, brzy toho litovala. Silný vítr se do nich opřel, div je neodfoukl o pěkný kus dál, a husté provazce deště jim za chvíli úplně promáčely kožichy. "Nic, nic nevidím," zahuhlala Bianca, protože přes kapky měla zamlžený zrak. I tak šla ale dál a snažila se prohlédnout každý kout, okolo kterého prošli. Co když jsou Launee a Therion pod něčím zavalení? Co když si v té bouřce nevšimli jezírka a... Stále se nacházeli na území močálů, které bylo skrz naskrz prosáklé vodou. I normálně to byl nebezpečný kus krajiny, natož teď, když tu burácely hromy a blesky.
"Launee! Therione!" volala stejně jako Saturn, ale nedostalo se jim žádných odpovědí. Náhle však něco upoutalo její pozornost. "Támhle!" vyjekla a trochu popošla tím směrem, kde si myslela, že vidí vlčí postavu. Ale hned v další chvíli jí došlo, že se jí to jen zdálo. Nebo to byl nějaký přízrak. Určitě tu teď i straší! Upřímně by Biancu ani moc nepřekvapilo, kdyby to byla pravda. Stačilo, že nemohli nikoho najít, teď budou ještě vídat duchy...
Urychleně se vrátila k Saturnovi a smutně sklopila oči. "Nebyl tam nikdo... Asi se mi to jen zdálo." Tedy, na jednu stranu teď opravdu doufala, že se jí to jen zdálo a v močálech nestraší. Silně o tom ale zapochybovala, když se jí u ucha ozvalo burácivé 'vy dva!'. Bianca leknutím nadskočila a snažila se schovat za Saturna. "Duch! Určitě tu straší!" stačila zděšeně zaječet, než si uvědomila, že je hlas dál komanduje. Duchové by se o nás určitě takhle nezajímali, ne? Pootevřela pevně semknutá víčka a konečně spatřila tmavou vlčí siluetu. Tentokrát tu ale vydržela a dál na ně mluvila. Lépe řečeno jim hubovala. Do jeskyně? Ale... "Kdo jsi?" zeptala se podezřívavě Bianca. Přeci jen se potřebovala ujistit, že je vlčice skutečná, a že jim nechce ublížit. Něco se mi na ní nezdá, nepůjdu s ní nikam! Sotva je potkala, hned na ně tak zle vyštěkla a vyděsila Biancu málem k smrti. Ještě teď se jí klepaly nohy z toho šoku.

94.
Gallictober 4 - Curse

Všechno se kazilo, a její dosavadní svět se jí nedávno téměř doslova zbortil pod tlapkama. Nebylo divu, že si Saturn myslel, že jsou prokletí. Ale proč bychom zrovna my měli trpět nějakou kletbu? Nic jsme přeci... Bianca sklopila oči. Možná, že měla vztek, ale stále se víc cítila raněná. "To by asi mohlo být ono," přikývla trochu váhavě, se smutným tónem hlasu. "Ale vůbec si to nezasloužíme," dodala vzápětí trošku rozhořčeně. Už ji unavovalo neustále se ptát a tápat proč. Stejně na své dotazy nikdy nedostala odpověď. A když ano... bylo to stejně neuspokojující, jako kdyby nic nevěděla. Jak se ale dá prokletí zbavit? Může ho někdo zvrátit? Třeba... třeba Launee? Ta umí ovládat hodně magií. Existuje vůbec nějaká na zvrácení kletby? Bianca se snažila vymyslet, co by s tím tak mohli dělat, ale nevěděla skoro nic. Nejspíš se bude muset dospěláků zeptat, pokud si vzpomene.
Ve správné chvíli si vzpomněla, že další dva vlci, kteří jí jsou momentálně nejbližší, by mohli být v nebezpečí. Venku zuřila hrozivá bouřka a oni se tam někde potulovali! Saturn rychle vyskočil na nohy, jen co mu o svých obavách řekla. Vzápětí se ale leknul burácení hromu. I Bianca úlekem uskočila. Před sílou přírody byla tak... malinkatá. Jedno zahřmění a jí se zdálo, že se svět rozpadá vejpůl. Strach o blízké byl ale silnější. "Bojím se. O ně, i... i té bouřky,"" kníkla vyplašeně, ale přesto se postavila po bok svého sourozence. Saturn ji ochrání, říkal to. "D-dobře. A já ochráním tebe!" dodala, aby se cítila o něco méně zbytečně. Venku to bude určitě nebezpečné a děsivé. Budou muset dávat pozor jeden na druhého.

>> Mahar

93.
Gallictober 3 - Omnious

Sice se jí podařilo usnout, ale nic hezkého se jí stejně nezdálo. Její sny byly změtí nepříjemných a zlověstných představ, které představovaly dění posledních pár dní. Naštěstí se ve spánku jen trochu kroutila a škubala sebou, a žádný ze snů ji neprobudil děsem. I tak si ale pořádně odpočinout nemohla, protože i venku panovalo zlověstné počasí. Několik hromů a blesků sice prospala, ale když se zdálo, že hřmí snad přímo nad úkrytem, úlekem se probudila. "Saturne?" zašeptala, aby se přesvědčila, že je bráška taky vzhůru. "Proč se všechno pořád kazí," vyprskla najednou. "Rodiče jsou pryč, Vulcan ztracený, venku je bouřka a Lau s Therionem...!" Bianca cítila zlost na ošklivé počasí a vůbec. Nedokázala teď korigovat prudké změny nálad, jelikož byla emocionálně rozhozená. V další chvíli si ale uvědomila, že Therion i Launee byli vlastně stále venku. Co když se jim v té bouři něco stane? Nemůžeme... nemůžeme přijít i o ně, lekla se a cítila, jak se jí úzkostí stáhlo srdce. "Oni jsou... pořád venku," hlesla s trochu rozklepaným hlasem. Bouřky byly děsivé, pokaždé se lekla, když se zahřmělo nebo někde práskl blesk. "Co když, co když se tam zraní?"Nemůžou nás tu nechat samotné. Bianca měla náhle zlověstnou předtuchu, nebo možná sobecký strach. Z části o Launee a Theriona, ale z části šlo o to, že když o ně přijde, bude to skoro stejná rána, jako přijít o rodiče. Nikdy je sice nemohla brát jako pravou rodinu, ale měla je moc ráda. Byli to její opatrovatelé, určitě nechtěla vidět, že se jim něco stane. "Neměli bychom... je jít najít?" zeptala se Saturna roztřeseně. Měla sice z bouřky strach, ale strach o Launee s Therionem byl přeci jen silnější...

92.
Gallictober 2. - friend

Bianca se snažila plakat co nejtišeji to jen šlo. A očividně se to i dařilo, jelikož Saturn vedle ní se dlouhou dobu neprobudil. Alespoň jeden z nás si může odpočinout. Ona zatím nemohla ani zamhouřit oči, protože se jí vracely nehezké vzpomínky.
Když konečně překonala ten strach a paniku, která se na ni znenadání přihnala, trochu se uklidnila. Slzy už jí tekly z očí spíše symbolicky a už se naštěstí ani nezalykala. Místo toho... přemýšlela. Nedělala to zas tak často, tedy ne takhle. Že by se opravdu a dlouze zamyslela nad tím, co se stalo a co bude teď dělat. Najít si nový domov znělo fajn. Therion tu taky není doma. Nemáme tu ani žádné kamarády, pomyslela si. Jediný kamarád, kterého tak mohla opravdu považovat, byl Kenai. Ale i s ním se už dlouho neviděla. Navíc... občas měla pocit, že se s ní kamarádí jen z donucení. A ty vlčice, které potkala, když hledala poklad s motýlem... od té doby také neviděla. Nebyla si vůbec jistá, jestli si pamatuje jejich jména správně. Ale co když nebudeme moct odejít? lekla se trošku. Mohla je tu alfa držet násilím? A co dospěláci, co když se tu Launee líbilo? Museli bychom jít bez ní? Ne, to by nikdo z nás neudělal. Ale když tu nejsme šťastní... Všechno bylo tak složité a ona byla ještě vlče. Touhle dobou by si měla hrát na louce s motýly, ne řešit svou budoucnost. Bohužel jí takové bezstarostnosti nebylo dopřáno.
Z myšlenek ji vytrhl hlas Saturna. Trošku sebou cukla, prozože nečekala, že bude vzhůru. Vlastně ani netušila, jak dlouho takhle ležela a přemýšlela. A také netušila, že ještě nepřestala brečet a po tvářích jí stále stékaly mokrá slzy. Až když jí připomenul, že by měla také spát, si uvědomila, jak moc je unavená. "D-dobře," popotáhla a packou si setřela zbylé slzy. Cítila se mnohem líp, když věděla, že na ni Saturn bude dávat pozor. Jak se již přesvědčila, nezvládala být silná za oba. Nakonec stejně potřebovala utěšit... Schoulila se do klubíčka, trochu jako v obranné pozici, ve snaze se odříznout od světa a jen, co zavřela oči, usnula.