Gallirea - Příspěvky uživatele

VLA 1/5
<< Východní hvozd

Meinere přivedl téma zase na rozhovor a na fakt, že už ho Bianca trochu odkládala. Na druhou stranu to nebyla úplně její vina, protože povinnosti měly přednost. A sotva se do lesa vrátila, už bylo co řešit a na nějaké povídání moc nezbýval čas. "Jistě," odkývala Meinerovi s úsměvem. "Máš na mysli něco konkrétního?" zeptala se rovnou, že to tak navrhoval. Nebo už ho prostě svědily nohy a potřeboval se pohnout dál? Každopádně, Bianca nebyla vůbec proti, pro dobro své vlastní duše hodlala na Saturna všechno vybalit a pak se zdejchnout a dát oběma čas, aby to zpracovali. Zdálo se to jako dobrý plán.
Saturn poněkud nervózně s rozhovorem souhlasil a Biance taky naskočil knedlík v krku, kterého se nemohla zbavit. Ale už to nakousla, nemohla z toho zase vycouvat. Pokud se ovšem Saturnova slova nevyplní a v lese se zase nebude něco dít. Prosím, už ne, povzdechla si nad tím trochu. Poslední dobou tam bylo nevídaně živo a musela tak hrát roli 'dobré alfy', ze které jí šel akorát mráz po zádech. Ale zatím to zvládala. "Ani o tom nemluv," opáčila žertovně, aby si to náhodou myšlenkami na problémy nepřivolala.
Pak už jen zbývalo odtáhnout kořist k úkrytu. Za cesty se snažila moc nepřemýšlet nad tím, co ji vlastně čeká. Ani netušila, jak by vlastně měla začít. Tím, že jsem umřela? Nebo že je Meinere teď můj partner? To byly asi dvě největší novinky, z toho jedna vysloveně špatná a ta druhá... no upřímně netušila, jak se na to bude Saturn tvářit. Když dotáhli maso k úkrytu, s lítostí přišla na to, že docela ztratila chuť na jakékoli jídlo. Ale bylo lepší se najíst teď, dokud měla možnost, takže si kousek kořisti přisvojila a trochu násilně nacpala do žaludku. "Můžeš. Nevím, jestli jsi tam už byla, ale máme dole takovou studenou jámu na maso. Dej ho tam, vydrží pak déle," odpověděla Phantasii na její otázku. Když se vlčice tak nabízela, proč toho nevyužít. Pak se ještě otočila na Meinera, který nevypadal, že by se chtěl přidat. Docela to chápala a vlastně byla taky ráda, že si může se Saturnem popovídat opravdu o samotě. "Můžeš si zatím třeba odskočit na ryby," navrhla černobílému, který tu hloupě stál, zatímco ostatní žrali. Byl to trochu smutný pohled, ale vybral si to sám. "Chvilku nám to asi zabere," dodala pak lehce nervózně, než se otočila na Saturna s pohledem, že je připravená.

VLA 1/5

Vypadalo to i trochu komicky, tři vlci navěšení na jednoho kamzíka, z každé strany jeden. Teď už bylo jasné, že kořist nikam neuteče. To by museli být všichni naprostí hlupáci, kdyby jim frnkla i tak. Naštěstí se Bianca nemusela obávat, Saturn s kamzicí udělal rychlý proces a zvíře po chvíli kopání kolem sebe konečně zemřelo.
Nebylo moc co komentovat, teď přišla ta nudnější ale důležitější část lovu, odtáhnout kořist zpátky domů. Saturn všem věnoval kolektivní pochvalu a pak ještě poděkoval Meinerovi, který se docela nečekaně zjevil v půlce akce. Phantasia byla najednou zase ta stejná zamlklá vlčice, ale asi to k ní prostě patřilo. Vypadalo to, že při lovu se soustředila na jiné věci a nechala trochu prokouknout svou pravou povahu, ale teď se zase stáhla. Na tváři měla ale úsměv, takže Bianca se rozhodla to nerozvádět.
Saturn s Phantasií začali tahat kořist směrem k lesu a Bianca nenápadně počkala na Meinera, který se zase spojoval v jednoho. Pomalu se rozešla za dvojicí, připravená taky pomoct, ale Meinere se najednou přihnal s otázkou div do ní nevrazil. "Uhh, ještě ne, nebyl čas," vykoktala trochu zaskočeně, protože to byla dost náhlá změna tématu. Ještě měla hlavu plnou lovu a vlastně přitom tak trochu zapomněla, že měla na řešení důležité věci. Trochu se jí zhoupl žaludek, když z Meinera vypadlo, že to vyžvanil Launee. Bianca to trochu čekala, když je viděla jak se baví, ale i tak. Párkrát se nadechla a vydechla, aby se uklidnila a pak doběhla dvojici Saturna a Phantasie. "Saturne, až to dotáhneme domů, mohl bys... ten rozhovor," řekla rychle, než se taky zakousla do kořisti a začala tahat.

>> Mech

Bianca a Phantasia vyrazily a stádo se okamžitě rozprchlo. Naštěstí měly předem vybraný kus a byly dobře domluvené, takže nahánění šlo vcelku bez problémů. Byly na to dvě, takže starší kamzici obklíčily ze dvou stran a tak se jim podařilo ji nahnat k místu, kde měl číhat Saturn. Biance bušilo srdce adrenalinem, ale hlava zůstávala překvapivě chladná. Potřebovala se pořádně soustředit na lov, aby nic nepokazila.
Saturn čekal na svém místě a kamzice si ho do poslední chvíle nevšimla. Vyskočil po ní a zakousl se jí do krku, ale to na její skolení nestačilo. Bianca chtěla přidat do kroku a skočit z druhé strany, ale předběhla ji Phantasia, která byla najednou jako vyměněná. Byla to ale pozitivní změna, vlčice vypadala schopně a Bianca byla hned mnohem radši, že ji do smečky nakonec přijali. Nad tím ale nebyl čas teď přemýšlet, Bianca se snažila najít vhodnou příležitost, aby taky přidala tlapku k dílu. Ale zase ji někdo předběhl. Z obou stran se najednou vynořili dva vlci, jeden černý a jeden bílý. Bianca chvíli zmateně koukala co se to děje, než jí došlo, že je to rozdvojený Meinere. Neměl zůstat v lese? prolétlo jí hlavou. No, teď už to bylo jedno. Možná si řekl že jim to dlouho trvá a přišel pomoct. Nebo se prostě jen nudil. Každopádně byl tady a jeho černá polovina chňapla kamzici za nohu. Teď už na ní viseli tři vlci a pro Biancu už tam vážně nebylo místo. Mohla jen běžet za nimi a celou situaci zkusit nějak ohlídat. Zareagovat, kdyby se něco pokazilo. A nemusela čekat dlouho. Kamzice byla po chvilce na zemi, ale stále živá. Teď už stačilo jen uštědřit poslední ránu a tu čest Bianca přenechávala těm, co ji skolili.

Hlásím: Biancu, Alkairana
Týmová výzva: ne, ano

Bianca měla z lovu trochu obavy, ale Saturn tvrdil, že to zvládnou. Měli by, byli na to tři a všichni snad měli už nějaké zkušenosti, i kdyby jen minimální. Jen co vstoupili do vedlejšího lesa, Saturn jim našel kořist. Páslo se tu stádo kamzíků, jako by na ně snad čekalo, což pro ně bylo dobré, ale pro kamzíky špatné. No, Bianca si nemohla stěžovat, znamenalo to že nebudou muset kořist pracně stopovat přes několik území.
Na Saturnův návrh přikývla, plán byl jasný a relativně lehký. Byla ráda, že na ni padl úkol nahánění, v tom už měla nějakou praxi a rychlost jí nechyběla. Zato Phantasia se překvapivě rozmluvila a navrhla, aby se pokusili ulovit starší kus. Na konci se ale zasekla a začala se omlouvat. "Souhlasím, je to asi lepší nápad," Bianca přikývla na její návrh, aby vlčici dodala trochu sebevědomí. Měla pravdu, logicky by mohlo být snazší jít po starší kamzici, protože nebude tak rychlá jako zdravé a mladé kusy. "Dobře, že jsi na to upozornila," dodala ještě, když to vypadalo, že Phantasia je ze své poznámky špatná. Byla to podobná situace, jako tenkrát na hranicích, najednou se stáhla a vypadala dost vyděšeně. Jaký měla asi život? z těch pár slov co Bianca zaznamenala to nevypadalo na nic hezkého. Ale tady se nemusela bát, mechová smečka bylo poslední místo, kde by někdo někomu ubližoval.
Saturn se šel skrýt do trávy a Bianca zůstala s Phantasií sama. Chtěla něco říct, ale vlčice ji předběhla. "Dobře, půjdu zprava," odsouhlasila. "Nemusíš se omlouvat. Spolupráce je při takovém lovu důležitá, je dobře že každý má jasno v tom, co má dělat," ujistila ji a pak se začala soustředit na lov. Očima pozorně sledovala starší samici, a když se Phantasia zeptala, Bianca kývla. "Jdeme!" zavelela a vyběhla ke stádu. Držela se vpravo, jak byly domluvené. Kamzíci si jich všimli téměř okamžitě, ale nebyli zase tak daleko, takže ve stádu zavládl chvilkový zmatek. Toho Bianca využila a snažila se starší samici odříznout od zbytku a směřovat směrem k místu, kde byl ukrytý Saturn.

Meinere se rozhodl zůstat v lese a sejít se zase po lovu. Bianca si všimla, že opodál stojí mezi stromy Phantasia, která od zimy jaksi zůstala. No co se dá dělat, pomyslela si s povzdechem. Snad byla vlčice tentokrát opravdu rozhodnutá a nejednalo se o něco unáhleného. Biance vlastně ani tak nevadila, měla na ni dokonce lehce pozitivní pohled, ale nechtěla aby se přidala do smečky a po chvíli zase odešla. Přidělávalo to starosti, navíc by pak Bianca určitě přemýšlela nad tím, co dělá špatně nebo co smečce chybí, že tu vlci nechtějí zůstávat.
"Vyrazíme," přikývla s úsměvem. Z příchodu Launee byla docela pozitivně naladěná. Jak se ukázalo, Phantasia přišla kvůli svolání na lov. Bianca z toho byla příjemně překvapená, takže se nakonec rozhodla vlčici nemít za zlé její váhání. "V pořádku, líbí se mi tvoje odhodlání. Snad se ti u nás bude líbit," usmála se na ni a pak se otočila na Saturna. "Můžeme. Myslíš, že zvládneme kamzíka ulovit takhle ve třech?" zeptala se, aby se ujistila. Se smečkovým lovem neměla zase tolik zkušeností. S lovem obecně neměla moc zkušeností, byla ráda, když si zvládla sehnat nějakého malého tvora. A taky podle toho i vypadala. Naštěstí měla magie, kterými si svoje nedostatky mohla kompenzovat, takže by neměla být úplně k ničemu.

>> Východní hvozd

Bianca sotva dořekla svoje slova a mezi stromy se objevil i Saturn, který před chvílí zavyl. Také byl z přítomnosti Launee trochu vyvedený z míry, ale hlavně nadšený. Ptal se skoro na to samé, jako Bianca. Nejvíc je zajímalo, kde Launee tak dlouho byla a co dělala, ale odpověď nebyla moc zajímavá. Vlčice prostě jen někde odpočívala a nejspíš ztratila pojem o čase. To byl teda dlouhý spánek, pomyslela si Bianca trochu starostlivě, ale navenek se usmála. "Hlavně, že jsi zase v pořádku zpátky," odpověděla.
Na dlouhý rozhovor ale nebyl čas, jelikož Saturn svolával k lovu. A asi bylo lepší si nejdřív splnit povinnosti a popovídat si v klidu potom. Navíc byla Bianca ráda, že se ještě chvíli bude moct vyhnout povídání o sobě. Potřebovala si to nejdřív utřídit v hlavě a připravit se, protože... toho měla opravdu hodně. Tolik věcí, se kterými se nikomu krom Meinera ještě nesvěřila.
"Já půjdu," odkývala Saturnovi. Launee lovu chtěla zdržet, na což Bianca přikývla. "Máš za sebou určitě dlouhou cestu, tak si klidně odpočiň." Vlčice vypadala trochu unaveně. Sotva se s nimi přivítala a zase si lehla, Bianca ji rozhodně neměla za zlé, že se lovu nezúčastní. Navíc tu určitě byli i jiní členové smečky, ne? Třeba jeden černobílý, který se po uslyšení slova 'lov' tvářil dost nezúčastněně a pozoroval stromy. Ale ani toho Bianca nemohla nutit, když žral jenom ryby. "Půjdeš taky, nebo tu zůstaneš?" popošla k Meinerovi a zeptala se. Docela ji zajímalo, co tady s Launee řešil, ale teď nebyla vhodná chvíle pro vyzvídání. "Po lovu s tebou můžu na ryby," navrhla s úsměvem. Nebylo by fér, aby měli všichni co jíst a on ne. Naštěstí to od lesa nebylo daleko k jezeru nebo řece, takže rybolov taky nebyl problém.

Bianca bedlivě sledovala ty dva, co dělají a jak se tváří. Jedině díky tomu mohla aspoň odhadovat, co si myslí, protože krom svého jména neřekli ani slovo. Co se dá dělat, povzdechla si lehce. Šedý vlček stále vypadal vyděšeně, ale po chvíli se pohnul a zhltnul kus masa, které měl u nohou. Asi jeho podíl. Pak překvapivě přešel k Biance, která na něj zmateně koukala. Z jeho postoje bylo jasné, že se nechystá ublížit. Když do ní drknul hlavou tak ustoupila a nechala ho táhnout kýtu. Byl mladý, ale opravdu velký, takže sílu na to měl. A když se takhle nabídnul... "Děkuju," pousmála se na něj. Neměl žádný problém se s kýtou táhnout. Proxima se ujala vedení a Bianca teda zůstala na vážkách, jestli jít s nimi, nebo ne. Vypadalo to, že to v pohodě zvládnou sami.
Nakonec je chvíli následovala. Tedy do doby, dokud se lesem nerozeznělo další vytí. Skoro už protočila oči nad tím, že zase někdo otravuje, ale tenhle tón byl jiný. Byl spíš oznamovací, navíc velmi známý. Jen ho už dlouhou dobu neslyšela. Když jí docvaklo, že se jedná o hlas Launee, šokovaně vyvalila oči a radostně rozkmitala ocásek. Vrátila se? Už ani nedoufala, že ji ještě někdy uvidí. "Já to půjdu omrknout," zahlásila jen spěšně Proxi a Dravenovi, než svižným krokem zamířila směrem, odkud se vytí neslo.
Po chvíli ucítila i známý pach a byla si návratem Launee ještě víc jistější. A když zahlédla hnědý kožich mezi stromy, nebyl o tom pochyb. "Mami!" vyhrkla jen co dorazila na palouk, kde vlčice stála a radostně se s ní přivítala. Skoro jí vhrkly slzy do očí. Opravdu si myslela, že už se pravděpodobně nikdy neuvidí. Saturn jí sice sdělil, že se Launee vydala na toulky, ale když se tak dlouho nevracela a nikdo o ní neslyšel, začínala si dělat starosti. Nebylo by to poprvé, co vlci z jejího života jen tak zmizeli. "Kde jsi byla tak dlouho?" zeptala se hned, jak se od Launee odtáhla.
Když se trochu uklidnila, všimla si že opodál stojí i Meinere. Povídal si s Launee?Na chvilku zamrzla v pohybu, protože ho tu nečekala, ale pak se zase uvolnila. Snažila se vypadat co nejpřirozeněji. Chtěl přeci jejich vztah udržovat v tajnosti. Navíc nějak nebyla připravená o tom teď s Launee mluvit. Sotva zpracovala fakt, že se hnědá vrátila.

Bianca byla ráda, že Proxima i Draven se začínali uklidňovat. Stále ji tedy vzadu v hlavě tlačila otázka, co je tolik vykolejilo. Jestli Meinere konkrétně, jeho vzhled nebo fakt, že byl samec? Nebo to mohlo být něco úplně jiného? Každopádně teď asi nebyla vhodná chvíle se na to ptát. Budou spolu ale muset sdílet smečku. Minimálně Proxima by si na černobílého měla zvyknout. Musíme to vyřešit, ale pak, Bianca si to poznamenala na pomyslný seznam úkolů a zeptala se, co tu vlčata vlastně dělají, proč sem někoho volali.
Jako první se překvapivě ozval Draven. "Oh," Bianca hlesla a až teď si všimla, že s sebou vlastně táhli kořist. Takže byli na lovu a vlk to sem pomáhal přinést? Proxima souhlasně kývala hlavou. "Dobrá práce, jídlo se určitě bude hodit," zazubila se Bianca. Netušila, jak je na tom mražák v úkrytu teď, ale jídlo navíc nikdy nebylo na škodu. "Pomůžu vám to dotáhnout k úkrytu," nabídla se a pomocí magie větru zvedla kýtu do vzduchu. Těžké věci bylo snazší tahat takhle.
Proxima po krátkém zaváhání odkývala i fakt, že je Draven její kamarád. "V tom případě ho tu máš na starosti," mrkla na Proximu. Vlček byl postavou trochu obr, ale povahou vypadal docela neškodně. Bianca se rozhodla věřit Proximinu úsudku, když ho sem přivedla, nejspíš pro smečku nepředstavoval nebezpečí. "Jestli chcete, můžete mě doprovodit k úkrytu. Nebo můžeš Dravena provést po okolí," navrhla Bianca. Nechtěla je zase nutit do nějakého pomáhání, maso zvládne odtáhnout sama. Nějak ani netušila, co by s nimi měla dělat, když ani jeden moc nemluvil, takže uznala za lepší, když se vypaří. "Saturn je teď někde na hranicích a nejspíš řeší přijetí nové členky," informovala ještě Proximu, kdyby náhodou chtěla hledat tátu. Stále tu cítila Phantasiin pach, i když počasí a teploty už se srovnaly, takže vlčice se asi přeci jen rozhodla zůstat. Trvalo jí to jen celou zimu, Bianca se poušklíbla nad tou nerozhodností. Sama ale měla podobné problémy, takže jí to nemohla mít tolik za zlé. Pak už jen popadla levitující kýtu do zubů a začala ji táhnout do středu lesa.

Docela hloupě tam stála a netušila, co by měla dělat. Asi nebyla nejlepším vítačem na hranicích, když se z ní a Meinera ti dva skoro nervově hroutili. Černobílý odpověděl, že jim nic neudělal a bezeslov se klidil pryč. To nemělo vyznít jako obvinění. Bianca naprázdno klapla pusou, protože se ani nestihla opravit a Meinere zmizel mezi stromy. No, možná to tak bylo lepší, protože vlčice i mladý vlk se potom přeci jen trochu uklidnili. Dokonce natolik, že ze sebe dokázali vymáčknout jména, i když jim bylo sotva rozumět. Draven a Proxi, dobře, Bianca přikývla. Oba se postupně přestávali klepat a vypadalo to, že žádné drama naštěstí nebude.
Překvapeně zamrkala, když pocítila cizí emoce. Byl to zvláštní pocit, ale věděla, že taková magie existuje, takže zas tak překvapená nebyla. Usmála se, když zjistila, že Proxi je přeci jen přátelská, jen to asi nedokáže vyjádřit. Asi je prostě po tátovi? pomyslela si Bianca. Saturn byl taky takový stydlivý jako vlče. "Jsem ráda, že tě konečně poznávám. Viděla jsem tě naposledy jako malinké vlče," usmála se na ni mile. "A Draven je tvůj kamarád? Vedeš ho na návštěvu?" naklonila hlavu v otázce. Proxima tu bydlela, nemusela svůj příchod a odchod vyloženě oznamovat. Ale tentokrát zavyla aby někoho přivolala. A z Dravena Bianca mechový les necítila.

// Já to skloňuji s tvrdým, ale je mi jedno jak to ostatní píšou. Piš, co ti vyhovuje :D

1. Jaký nejlepší moment jsem s tímto charakterem zažil?
Asi celé její dětství. Hrálo se mi za ni v tu dobu nejlépe, nasbírala hezké zážitky a utvořila si dobré vztahy s vlky, kteří se pak stali rodinou.

2. Čeho nejvíce lituji a proč?
Lituje bohužel hodně věcí. Traumata co si nenasbírala jako malá ji dohnala v dospělosti. Nikdy jsem ji moc traumatizovat nechtěla, měla být happy charakter, ale nějak mi to nevyšlo. Například lituje, že má toulavé tlapky a není víc nápomocná Saturnovi ve smečce. Nebo že propásla dětství svých neteří, že netrávila víc času s adoptivními sourozenci… Těch věcí je dost. Naštěstí si myslím, že jsou to věci, co se ještě dají napravit.

3. Jaké další vylepšení plánuju?
Zahrát po víc jak roce ty odznaky i herně, uhh. Jinak asi vyloženě vymyšleno nemám nic. Chtěla bych jí dát nějakou spešl magii, možná i modifikace, ale to bude, až budu mít nápady. Zatím nemám ani měnu a na akce upřednostňuju jiný chary.

4. Koho ještě musím potkat a proč?
Chtěla by se asi zase potkat s Nemesisem a Kenaiem, protože zatím od doby svého dětství neměla šanci si s nimi pořádně promluvit a bere je za přátele. Pak by bylo fajn víc se poznat se Sheyou, Proximou a Saelind.

5. Co bych za tento charakter chtěl stihnout do konce roku?
Srovnat jí psychiku. Uvidíme, jestli se tím vrátí ke staré povaze, nebo ji zase o něco pozměním a zkusím za ni hrát nově.

6. Čeho chce můj charakter dosáhnout a proč?
Nemá nějaké extra velké cíle a upřímně nad tím nikdy moc nepřemýšlí. Ráda by ale žila šťastný a spokojený život.

7. Co je jeho hnacím pohonem?
Pravděpodobně rodina a Meinere.

8. Kdo je v jeho životě důležitý a proč?
Saturnus, Launee a zbytek rodiny. Jsou to vlci, kterým věří, a kteří tu pro ni vždycky byli a snad i budou. A samozřejmě Meinere, se kterým má trochu složitější vztah, ale aspoň už si ujasnili, že je to teda vztah. Za tyhle vlky by byla schopná se obětovat.

9. Nastal v jeho životě nějaký důležitý zlom?
Smrt na osudovce a následný postih ji pěkně traumatizoval. Do toho měla i problémy právě s Meinerem, což moc nepomohlo. Stala se z ní docela jiná osobnost, než byla na začátku, a ta změna mi dlouhodobě nesedla. Teď se ale tak nějak vrací zpátky.

10. Jaký vliv na něj měla Gallirea?
Rozhodně zásadní, když sem přišla jako malé vlče. Nic jiného ani nezná, takže by se dalo říct, že je tím, kým je právě kvůli Gallirei.

11. Co ho nejvíce traumatizovalo?
Smrt a následné zjištění, že vlastně není mrtvá, i když by měla být.

12. Kterého vlka vážně nesnáší a proč?
Donedávna by takový asi nebyl, ale teď si blízko k ‚nesnášenlivosti‘ šplhnul Alastor, díky tomu, že balil Meinera a útočil na ni bolestivou magií. Už do začátku neměl moc pozitivní vyhlídky, protože Bianca si pamatovala, jak svým odchodem ublížil Saturnovi. Nedá se ale asi říct, že by ho vyloženě nesnášela.

13. Jak by seřadil smečky dle jeho ochoty se k nim přidat?
1 Mech 2 Sarumen 3 Asgaar 4 Borůvka 5 Vrba 6 Cedr 7 Buk

Snažila se ho přemluvit, nebo spíš uprosit, aby dal smečce ještě jednu šanci. Doufala, že když už nic jiného, tak aspoň kvůli ní by to zkusil. Byli přeci pár, ne? Měli by držet při sobě. Navíc Biance nepřišlo, že by ho smečka až tolik omezovala, ale on to asi viděl jinak. Když domluvila, Meinere neříkal nic. Docela dost dlouho, nejdřív koukal na nebe a pak na ni, ale mlčel. Až z toho začínala být pěkně nervózní. Co když řekne ne? Byla to taky dost pravděpodobná možnost, i když Bianca nechtěla, aby si ji zvolil. Nakonec promluvil, ne moc nadšeně, ale souhlasil s tím, že zůstane. Biance spadl velký kámen ze srdce, snad by se i nadšeně radovala, kdyby Meinerova odpověď nebyla tak strohá. Teď se napůl cítila bídně, že ho k tomu nutí. "Děkuju," odpověděla tiše a usmála se.
Než stačila říct cokoli dalšího, ozvalo se vytí a tím pádem i povinnosti. S trochou nevole se rozešla k místu, odkud to přicházelo. Bylo zvláštní, jak bylo v lese najednou rušno, vůbec na to nebyla zvyklá a upřímně už to začínalo být trochu otravné. Když došla k hranicím, naskytla se jí poměrně zvláštní scéna. Dva mladí vlci, jeden mohutný šedý a druhá drobnější hnědá, která ho držela za ocas. A dokonce nebyla cizačkou, Bianca z jejího pachu poznala pach Saturna. Jedna z jeho dcer. Docela ji to překvapilo, ale snažila se to nedat znát. Myslela si, že zaujala docela milý postoj, ale asi se spletla. Co se dělo po jejím příchodu bylo snad stejně divný jako setkání s Alastorem a Nemesisem. Šedý vlk se začal krčit jako zpráskaný pes, očividně z něčeho vyděšený. A hnědá nejdřív šokovaně couvala a pak se postavila před něj v obranném postoji. A nikdo přitom neřekl ani slovo. Bianca taky překvapeně couvla. Co je za problém? všimla si, že vlčice si jí vůbec nevšimla a soustředila se pohledem někam za ni, na Meinera. "Něco si jim provedl?" pošeptala jeho směrem krátce, než se zase obrátila na ty dva. Netušila, co tohle způsobilo. Meinere z jejího pohledu nevypadal nijak děsivě, možná měl pár jizev a neměl oko, ale byli tu i vlci s horšími zraněními. Navíc nebyl ten typ, co by bezdůvodně mlátil vlčata, ne? Možná něco blbýho řekl? to by dávalo větší smysl. "Nemusíte se bát," snažila se situaci trochu uklidnit. "Jak se jmenujete? Já jsem Bianca," představila se znovu ve snaze odvést jejich pozornost konverzací. A taky z nich vydolovat jména, blbě se s nimi bude mluvit, když je ani neosloví.

Meinere netušil, co za magii to Alastor použil. Bianca se lehce zamračila, protože to byla docela útočná magie. Ještě nikdy ji takhle hlava nebolela, jako by se měla každou chvilkou rozskočit. Možná bych mohla jít za Životem a zeptat se? trochu si pohrávala s myšlenkou, že by si nějakou podobnou sílu pořídila. Co věděla, ovládala jen vítr a pak smečkovou magii, ale obě se jí zdály spíše obranné. Možná by nebyl špatný nápad mít i nějaké to eso v rukávu.
Bianca rozhodně nechtěla řešit odchody ze smečky teď, když měli chvilku klidu. Bylo to nepříjemné téma, kterému se chtěla vyhnout. Ale bylo jí jasné, že to nebude moct dělat do nekonečna. Problém byl, že sama opravdu netušila, co by měla dělat. Jak se rozhodnout? Nemohla si vybírat mezi svým domovem a rodinou a partnerem, to bylo neřešitelné. Snažila se to nějak uhrát na obě strany, ale moc se jí to nedařilo. Meinere si povzdechl a přiznal, že už se jako člena smečky nevnímá. "Tak... můžeš být obyčejný člen?" navrhla s prosebnýma očima. "Nechceš tomu dát ještě jednu šanci? Kvůli mně, prosím?" znovu se o něj otřela. "Když to vážně nepůjde... nechám tě odejít," vymáčkla ze sebe nakonec. Nechtěla ho tady držet násilím nebo vydíráním, to by pak nebyl opravdu šťastný nikdo.
A zrovna když zase řešili důležité téma, někdo je vyrušil. Od hranic se ozvalo vytí a Bianca zakoulela očima. Návštěvníci si opravdu neuměli vybrat načasování. Proč byl Mechový les najednou tak populární místo, že se sem všichni hrnuli? "Achjo," povzdechla si a začala se zvedat, že to jde řešit. Pohledem naznačila Meinerovi, že může jít s ní, jestli chce. Ale tohle byla hlavně její povinnost.
Dorazila k hranicím, kde byli dva mladí vlci. Vlčice a vlk, a nesli s sebou nějakou kořist. Bianca si nejdříve myslela, že jsou oba cizinci, ale když pocítila jeden z pachů, hrklo v ní. To je... jedna ze Saturnových dcer? vykulila oči. Pamatovala si je obě jako dvě hnědé kuličky, a teď už byly takhle velké? Jaká z nich? ...Saelind a Proxima? chvilku jí trvalo, než si vybavila jejich jména. "Ahoj, já jsem Bianca, tvoje... teta. Ty jsi?" zeptala se vlčice. "A tohle? Je to tvůj kamarád?" hlavou pohodila k tmavému vlčkovi, kterého vlčice držela za ocas. Trochu zvláštní scéna.

Meinere přiznal, že z té situace nebyl úplně ve své kůži, ale teď už byl asi v pohodě. Všechno se naštěstí relativně uklidnilo. Jak to Saturn vyřešil? Poslal ALastora s Nemesisem pryč? Bianca se podívala tím směrem, odkud přišla, ale nic neviděla. Ani žádný křik nebo nářek se neozýval, takže cokoli tam bratr ještě řekl už se obešlo bez drama. Tak to bylo asi i dobře, na to jak býval Mechový les klidným místem pro odpočinek bylo tohle trochu moc. Bianca rozhodně nečekala, že když po dlouhé době dorazí domů, bude se toho tolik dít. Taky stále cítila, že Phantasia se zdržuje u hranic, ale někdo jí dělal společnost. Isma? podle pachu to tak vypadalo, ale nebyla si jistá. Taky sestru už dlouho neviděla.
"Možná trochu od obojího," dodala na Meinerovu poznámku o zdejších podivnostech. Třeba za všechno mohla ta magie. Dělala zdejší svět i některý jedince prostě divnými. Ale to byla jen spekulace, na kterou asi nebylo možné odpovědět přesně. A ve výsledku, i kdyby měli odpověď, dalo by se s ní něco dělat? "To už bylo přes čáru," zamračila se trochu, když zmínil Alastorův magický útok. "Co to vůbec bylo za magii? Nikdy jsem se s takovou ještě nesetkala." Její vědomosti o magiích nebyly moc rozsáhlé, když ani ty svoje moc nepoužívala. Občas při lovu nebo na cestách pro větší pohodlí. Ale ani jich moc neměla, nebo netušila jak ty další ovládat. Stejně je nepotřebuju, pokrčila pak rameny. Na to tu byl Meinere.
Teprve když slyšela slova útěchy si mohla pořádně oddechnout, že její obavy byly nemístné. Po své smrti už stačila nasbírat trochu toho ztraceného sebevědomí aby jí to došlo samotné, ale potřebovala i to ujištění. Když tohle teda bylo vyřešeno, najednou nebylo co dělat. Bianca už přemýšlela, jak tuhle chvilku klidu a volna využít, když se Meinere zeptal, co bude se smečkou. Trochu zamrzla v pohybu a pak se na něj podívala. Koukal kdesi mezi stromy, jako by zrovna nenadhodil docela závažné téma. Bianca se chvíli odmlčela a pak si povzdechla. "Já nevím. Nemůžeme to zatím nechat tak jak je to teď?" zeptala se. Docela jí to takhle vyhovovalo. "Ještě jsi oficiální člen. Navíc tady stejnak nikomu nesejde na tom, jak moc se touláš nebo ne. Já jsem alfa jen jménem, když trávím víc času mimo les než v něm," dodala ještě. Na tituly se tu nikdy moc nehrálo. Trochu ji to rozhodilo, když jí Saturn o předání smečky řekl, ale teď po čase vnímala, že se vlastně nic nezměnilo. Všichni zdejší byli víc jako rodina než jako smečka, nikdo se nekoukal kdo má jaké postavení. Stačilo jednou za čas s něčím pomoct a všechno šlapalo jak mělo.