Gallirea - Příspěvky uživatele

|| Loterie 32 ||

Všechno mu odsouhlasila, protože na onoho vlka sdílela stejný názor, potom, co jí řekl. Cítila se dost nepříjemně při představě, že by někdo něco takového očekával od ní. A to ještě tím způsobem, že jí to přikáže. Zamračila se. Nevadilo jí pomáhat, pokud jí o to slušně požádali, i kdyby na to ve výsledku neměla, alespoň by se snažila. Dostat ale něco chladným příkazem by se jí ani za mák nelíbilo. "A co je delta?" Nezapomněla na důležitý fakt, kterému nerozuměla. Očividně to byl někdo, kdo byl nějakým způsobem nad obyčejnými vlky, ale netušila, co přesně to má vyjadřovat. "Jasný, taky by se mi to nechtělo tahat. Ale na vlče bych to nehodila, když by mi stejně nepomohlo," ušklíbla se trochu. Očekávat něco takového od vlčete bylo i pod její úroveň. Pod úroveň všech.
Pak se zeptala na ty dvě vlčice u jezera. Z jedné se vyklubala jeho máma v cizím těle. Bianca se divila, proč s tím vlastně nic nedělají. To je neotravuje, že nemají vlastní kožich? Ale pletla se, ovšemže s tím něco dělali. Jen to asi nepomohlo. "Aha. A co zkusit Smrt? Mohla by to být třeba její práce," dodala pak nejistě, protože Smrt neznala. Věděla ale, že je zlá. Už jen podle jména to bylo poznat. Nikdy se s ní však nesetkala, narozdíl od Života, takže netušila, jestli to opravdu byla ona, kdo je proházel.

|| Loterie 31 ||

Bianca si pod sebou udusala a trochu odhrábla sníh, než se posadila na zadek. Klouzání a všechno bylo docela vyčerpávající. Hlavně udržovat rovnováhu na skluzu bylo nic moc, takže uvítala možnost si odpočinout na pevné zemi. I když to studilo stejně, ale tomu se teď v zimě asi nevyhne nikde. Nemesis mezitím upřesnil svoje předešlá slova, která Bianca špatně pochopila. Nad jeho vysvětlením se ale docela podivila. "Eh, to jako fakt? To je dost hloupej vlk," dodala trošku rozhozeně. "Já bych měla problém se srnou teď, natož před půl rokem. Chtít něco takovýho po vlčeti je blbost. Proč ji neodtáhl sám?" zeptala se nakonec. Nemesis tvrdil že tam u nich toho dospěláci moc nedělali. Jestli měli teda tolik času, tak srnu určitě mohl odtáhnout sám.
Pak jsem mu pověděla o vlcích v naší smečce, ale ve výsledku to asi nebylo nic zajímavého nebo jiného. Zdálo se, že všude jsou vlci stejní, jen na ně jeden musel mít dobrý názor, aby se to s nimi dalo přežít. Bianca měla členy své smečky ráda, na rozdíl od Nemesise, jak to tak vypadalo. Pak bylo jasné, že se doma nebude cítit dobře. "No, asi vlastně jo. Ale ani mi to tak neva. Není to zas taková nuda," dodala nakonec trošku nezaujatě. Dokud tam byli ti, na kterých jí záleželo, tak se jí tam bude líbit. "Hah," pousmála se trochu nad jeho poslední poznámkou. "A zkoušel jsi to nějak řešit? Nebo dospěláci? To se nechtějí vrátit zpátky, nevědí jak, nebo to prostě nejde?" zeptala se. Přišlo jí zvláštní, že je Nemesis vlastně tady s ní, místo toho aby se snažil vyřešit jak se dostat zpátky do vlastního těla.

<< VVJ
|| Loterie 30 ||

Bianca po krátkém zaváhání následovala Nemesise pryč od jezera a dvou neznámých vlčic. Šli docela rychle, na to jak se jim podsmekávaly tlapky. Několikrát si málem zase natloukla, ale neříkala nic. Nestěžovala si, protože Nemesis vypadal dost rozhozeně. Co se děje? Zajímalo by mě proč utíkáme, pomyslela si a rozhodla se ho zeptat, jakmile někde zastaví.
Dostali se do lesíku, kde už jednou byla. Vlastně se vraceli zase zpátky k místu, kde se potkali. Tomu ale teď Bianca nevěnovala žádnou pozornost. Tiše poslouchala, jak Nemesis vysvětluje, že jde o jeho mámu v cizím těle. Ajo vlastně, oni se tam skoro všichni prohodili, připomněla si znovu onen fakt, na který docela často zapomínala. Bylo to zvláštní, říkat si, že tohle tělo vlastně není jeho. Soucitně přikývla na jeho slova. "Taky bych se děsně nudila kdybych byla v lese sama," přitakala. Vůbec se mu nedivila, že se nechce vracet, když to tam bylo takový. "No taky se tam nic moc neděje, ale aspoň tam mám vždy něčí společnost," zamyslela se na chvilku nad vlastním domovem. "Většinou jsem hlavně s bráchou a Launee s Therionem, to jsou alfy. Krom toho divnýho vlčete tam máme ještě dvojčata," vzpomněla si na další členy smečky, které ale příliš neznala. "Maj úplně stejný kožíšky, ale upřímně... se mi vůbec nelíběj. Jsou tak nehezky hnědě flekatí," ztišila hlas, když pomlouvala Lorenza a jeho sestru a nakonec se tomu ušklíbla. Jejich kožichy byly katastrofální, ovšem do očí by jim to neřekla, protože je nechtěla urazit. Zatím. Když je pozná a nebudou si rozumět, asi jim to klidně i řekne. "Ti jsou ale většinou taky někde pryč, nevídám je tam," pokrčila rameny. "Pak tam jsou asi samí dospěláci nebo noví členové, cítila jsem tam hodně neznámých pachů, ale zatim je neznám." Poslední dobou se to v mechovém lese hemžilo novými vlky, které ještě neměla šanci potkat. Jejich pachy tam však zaregistrovala.

|| Loterie 29 ||

Černý vlk se nevzdával šance si do Biancy rýpnout. Ani její snaha svou neznalost nějak ospravedlnit ho nezastavila. Bianca pak jen uraženě protočila očima a rozhodla se nehádat. Nebude si přeci kazit zábavu, jen aby dokázala, že je lepší nebo že to není její vina. Jeho slova byla pravdivá, jenže tu byla krátce předtím, než Nemesise potkala. A nikdo jiný tu nebyl. A vůbec ji nenapadlo zajímat se, jak se zmrzlá voda jmenuje.
Vymýšlení názvů bylo zajímavé a zábavnější, než se pošťuchovat. Nemesis nejdřív navrhoval klouzačku, což neznělo špatně, ale bylo to dost zdlouhavé. Bianca se proto snažila přijít s něčím lepším, ale jen házela nápady. Ve výsledku jí bylo jedno, jak plochu pojmenují. Ona sama ani název nepotřebovala znát, poradila by si i bez toho. Ale jak tady nad tím přemýšlela, začalo ji zajímat, jak se to doopravdy jmenuje. Až se vrátím domů tak se musim zeptat, pomyslela si. Nemesis souhlasil s jejím prvním nápadem. Vesele zamávala ocáskem. "Tak je rozhodnuto!" zazubila se vesele. Odteď je to skluz.
Bianca si upřímně myslela, že na jezeře stráví delší čas. Nemesis se sotva naučil pořádně klouzat, ještě ani nepřišel čas na ten závod, který navrhovala. Jejich plány ale překazilo táhlé vytí, které se najednou rozlehlo okolím. Bianca se podívala po zvuku a spatřila dvě vlčice na kraji jezera. Jedna byla větší než ta druhá, vypadala podobně staře, jako Bianca sama. Zdraví nás? Nebo někoho jiného? Nebo jen tak? nechápala. Nemesis ale nejspíš vlčice znal, protože hned jak si jich všiml, otočil se na patě a chtěl jít pryč. Bianca chvilku stála na skluzu a koukala na dvě vlčice, než se vzpamatovala a rychle ho dohnala. "Kdo to je? Znáš je? Jsou z tvojí smečky?" zeptala se zvědavě.

>> Cedrháj

|| Loterie 28 ||

Chtěla dojet k Nemesisovi, ale trošku to přehnala a musela se opatrnými kroky vracet, protože se jí tak nějak nechtělo na něj pokřikovat z dálky. Zajímal se, jak se voda jmenuje, na což mu nedokázala odpovědět, protože to taky nikdy neslyšela. "Chm, ale jenom o půl roku, to není zas tolik. Navíc jsem se minulou zimu narodila, byla jsem ještě malá," odfrkla si, na oko uraženě. Stále to brala jako zábavu. Tedy připadalo jí, že se ji nesnaží urazit, jen si rýpnout.
Naopak nápad pojmenovat si kluzkou plochu jak se jí zlíbí, se zdál výtečný. Takhle to bylo beztak nejlepší, nemuset nic nijak škatulkovat podle ostatních. Proč by musela znát ten 'správný' název, který používali všichni? To byla nuda! Bylo mnohem lepší vymyslet si vlastní. Nemesis hned navrhl jeden vcelku obyčejný, ale výstižný název. "Hmm, klouzačka. To docela sedí," zauvažovala Bianca a přejela po zmrzlé vodě packou. Ale chtělo by to možná něco víc... extra. Líbilo by se jí nějaké super úderné jméno. Klouzačka bylo možná jezero, ale pak chodit a říkat o kdejaké zmrzlé vodě, že je klouzačka, jí moc nesedělo. "A co třeba jenom skluz? Jako krátce? Nebo, ehh, smekavka?" navrhla, i když to nebyly zrovna názvy hodné pochvaly. Oproti klouzačce zněly rozhodně divněji, ale i tak na nich něco bylo.

|| Loterie 27 ||

Bianca si přišla trochu nepatřičně, když Nemesisovi radila, jak se na ledu udržet a jak se klouzat. Byl to pro ni zvláštní pocit, někoho něco učit. Zvlášť když to byla většinu času ona, kdo něčemu nerozuměl. I teď si připadala docela hloupě, protože vlkovi to přes její rady příliš nešlo. Netušila, jak víc mu pomoci, a tak jen stála a sledovala, jak se snaží vyhrabat na nohy a nespadnout. Pár povzbudivých slov bylo všechno, co byla momentálně schopná nabídnout, jelikož sama netušila, jak se vlastně udržet na nohách furt. Taky se jí to smekalo a podjíždělo. Naštěstí se zdálo, že Nemesis na to začíná přicházet. Každý si asi musel najít svůj styl.
Když se zvedl, hned se zkusil rozeběhnout a sklouznout. "Paráda, jde ti to!" zavolala za ním nadšeně Bianca, když viděla, že si zase nenatloukl. Spadnul sice na zadek, ale to bylo o mnoho příjemnější než třeba na bok nebo na břicho. Opatrně se sklouzla k němu a byla ráda, když uznal, že je to zábavné. "Hah! Žejo!" přitakala s širokým úsměvem a cukla sebou, jak odolala nutkání si poskočit. Dělala to, když byla opravdu nadšená, avšak teď na kluzkém povrchu to nebyl ten nejlepší nápad. Nemesis se pak zeptal jak se té vodě říká, což Biancu zarazilo. "Hmm, já vlastně taky nevim. Tvrdá voda ale asi nee," zamračila se trošku, jak se snažila přemýšlet. Jak by ale mohla vymyslet název, který nikdy neslyšela? Minulou zimu se sice s touhle zamrzlou vodou setkala v močálech, ale v té době byla malá a něco takového ji naprosto nezajímalo. Vlastně na svůj věk řešila mnohem závažnější problémy. "Můžem si vymyslet vlastní název!" navrhla po chvilce se zářivým výrazem. Takhle ostatně řešila většinu problémů. Buď na ně zapomněla nebo je přetvořila v něco mnohem jednoduššího, čemu dokázala porozumět.

|| Loterie 26 ||

Konverzace o divných vlčatech byla ze začátku zajímavá, no, už k tomu neměla moc co říct. Konečně si sama trochu postěžovala, jak to u nich chodí, a nechala vypovídat i Nemesise. Ten ještě dodal, že se k nim zatoulalo další, skoro dospělé vlče. Když se nad tim zamyslim tak je tu nějak moc vlčat bez rodičů, pomyslela si Bianca s mírným zamračením. Z první ruky znala ten pocit, jaké to je nemít nikoho, na koho by se mohla stoprocentně spolehnout. Brala sice Launee a Theriona jako své náhradní rodiče, pečovatele, ale i tak to prostě nebylo ono. Byla vůči nim o mnoho zdrženlivější, než by byla vůči vlastním rodičům. Ale třeba je potkalo něco jiného, než nás se Saturnem, povzdechla si pak. Ne všichni byli vystaveni takovému osudu jako ona. Přeci jen bylo mnoho důvodů, proč by se takové vlče mohlo od rodiny oddělit.
Bianca se po pádu na ledě zvedla docela rychle, i když musela vynaložit trochu toho úsilí. Mezitím poradila Nemesisovi, jak to udělala, protože měl sám očividně problém. Po chvilce se taky zvedl, ačkoli dost rozklepaně. Bylo vidět, že je nejistý. Popravdě ani Bianca nebyla kdo ví jaký přeborník v klouzání, zkoušela to zatím jen jednou a tohle byl druhý pokus. Tu a tam jí noha podjela a ona nebezpečně zavrávorala. Dávala si ale pozor, aby nespadla, i když se s tím rozhodla počítat. Svoje skluzy také omezila na kratší vzdálenost, protože předchozí pád nebyl zrovna příjemný a nechtěla ho opakovat, nedej vlku ve větší rychlosti.
"Zkus to znova," povzbudila Nemesise, který se chystal na druhý skluz. "Vždycky toho můžem nechat," dodala pak s pokrčením ramen. Bylo jí jedno, co dělají, dokud se bavila a nebyla sama.

|| Loterie 25 ||

Nemesis se zajímal, kde se divná vlčata berou. Tedy, spíš si naštvaně stěžoval. Bianca se však jeho myšlenky chytila. "Nejspíš... možná je jejich rodiče třeba nechtěli. Ale to je dost hnusný," odpověděla zamyšleně. Bylo to vcelku logické, jestli byla vlčata tak nezbedná a divná, mohla se příčit i vlastním rodičům. Bianca se trochu otřásla, byla to ošklivá myšlenka, kterou si nedovedla představit. Alespoň její rodiče ji chtěli, i když s nimi dlouhý čas nestrávila. "Nebo se prostě zatoulali, když jsou tak pohrkaní," dodala ještě, aby to celé nevyznělo tak pesimisticky.
Pak přešlo na klouzání po ledu a padání na mokrý a studený povrch. Bianca to protentokrát vzala zvesela, ovšem kdyby byla sama a rozmajzla se tady, nejspíš by začala brečet nebo se vztekat. Teď tu ale měla společnost, navíc se s Nemesisem docela bavila. Ozval se, že je po pádu v pohodě. Dobrý. Nic se mu nestalo. Nšjak si nedovedla představit, jak by takovému velkému vlkovi pomáhala, kdyby se tu zranil. Stejnak to bylo občas obtížné, přemýšlet o něm jako o vlčeti. Obzvlášť když se na něj dívala.
Překvapivě dal klouzání další šanci. Bianca radostně přikývla a sledovala jak se snaží postavit s lehce pobaveným úsměvem. "To by bylo blbý, kdybychom nevstali. Zkus nejdřív zaseknout drápy na předních nohách, pak se nějak postavit pomocí zadních?" navrhla řešení, které se jí zdálo nejjednodušší. Když měla stabilizovaný předek, zapřela se zadníma nohama. Vypadalo to trochu, jako by běžela na místě, protože se jí neustále podsmekávaly. Jak ale zaryla drápky do ledu, dokázala se zastavit. "Možná je lepší být trochu víc rozkročenej, pak se ti klouže líp," dodala ještě jeden svůj poznatek, na který stačila přijít.

|| Loterie 24 ||

Bianca se zahihňala, když si Nemesis postěžoval na Sunflower. Z jeho tónu i výrazu bylo poznat že ji fakt nemusí. "My máme ve smečce vlastně taky jedno divný vlče. Ale je asi víc praštěný než to vaše. Nemá to v hlavě v pořádku," řekla při vzpomínce na Raystera. "Na něm to poznáš hned, už od prvního pohledu. Ale není tak protivnej jako Sunflower, jen je dost hloupej a nedá se s nim moc bavit," uvedla věci na pravou míru, protože si přeci jenom myslela, že Ray byl lepší než to jejich vlče. Alespoň za to sám nemohl, takže to bylo omluvitelný. Možná bych se s ním mohla seznámit víc, až budu doma. Dlouho jsem ho tam neviděla, pomyslela si krátce. I když ho nechápala a moc nemusela, mohlo se to v budoucnu ještě změnit. Věděla, že hluboko uvnitř není zlý, jen se občas špatně vyjádří.
Shireen opravdu byla Nemesisova sestra, dokonce mladší. Bianca kývla hlavou. "Já jsem nejmladší ze sourozenců." Jaký to bylo bejt ten starší? Nemesise se moc ptát nemohla, protože se svou sestrou neměl dobrý vztah. A s ostatními prý taky ne. Bianca se mu snažila zvednout náladu slovy, že se to snad do budoucna zlepší, ale asi se jí to moc nepovedlo. Vypadalo to, že Nemesis má jen málo naděje. Věnovala mu jeden smutný úsměv a zaměřila se raději na jezero, ke kterému dorazili.
Bianca se tam nadšeně vrhla a začala se klouzat. Nepřišlo jí to nijak namáhavé, naopak, předtím tu strávila docela chvíli a měla to v malíčku. Nemesis ale nevypadal kdo ví jak nadšeně. Ukázala mu, jak se nejlépe klouže a pak ho povzbuzovala ať to taky zkusí. Když se konečně odvážil, nedopadlo to tak, jak předpokládala. Rozeběh vypadal dobře, ale samotný skluz byl spíš pád a následný klouzání na břiše. Bianca vyvalila oči. "Jsi v pořádku?" hnala se k němu, přičemž se jí ale zamotaly v nepozornosti nohy a skončila na tom velmi podobně. "Uh!" Dopad byl tvrdý a ne zrovna dvakrát příjemný. Směr však nezměnila a na boku dojela k Nemesisovi. Sice byla trochu natlučená, ale situace jí přišla docela vtipná. Krátce se rozesmála a začala se hrabat zpět na nohy. "Možná to nebyl tak super nápad. Měli jsme zkusit něco jinýho," prohodila s úsměvem. "Nebo chceš pokračovat?" Předpokládala ale, že se po tomhle pádu bude zdráhat ještě víc. Už od začátku nevypadal tak nadšeně, jak si myslela.

|| Loterie 23 ||

"Tak to je fakt hloupá. Taky bych se s ní nechtěla bavit," uznala nakonec po tom všem, co jí Nemesis vyjmenoval. Sunflower vypadala dost potrhle a zlobivě. Ovšem i to Biance přišlo do jisté míry zajímavé, protože se s nikým takovým ještě nesetkala. Tedy kromě Raye, ale s tím si vůbec nerozuměla, protože byl až moc divný. Pak Nemesis zmínil nějakou Shireen. Biance chvilku trvalo, než jí došlo, že to bude asi jedna z jeho sourozenců. "Tvoje sestra? Tak to mě mrzí," povzdechla si trochu. Očividně sourozenci měli nějaké divné tendence se odcizit, jen co byli trochu větší. U Saturna si však byla dost jistá, že ji ještě má stále rád. Nejspíš se prostě šel taky toulat, objevovat co je kolem smečkového území a tak. Nemohla mu zase tolik křivdit, když sama dělala to samé, i kdyby z trucu. "Třeba se to v budoucnu zlepší," dodala k Nemesisovi s chabou útěchou. Dokud tu oba dva byli tak se přeci mohli začít bavit, i kdyby to mělo trvat. Zajímalo ji ale, proč si ho jeho sestra nevšímá, vypadal, že ho to docela mrzí.
To už ale došli k ledovému jezeru. Nemesis se ohradil, že zimu nezná, když ho Bianca nařkla hloupým. "Nojo vlastně. To mi nedošlo," pokrčila rameny a zazubila se na něj. Pak sama vlezla na led a udělala mu názornou ukázku, jak se správně klouzat. Byla docela obratná, takže s tím neměla žádný problém. Nemesis v cizím těle ale mohl mít, vždyť jí říkal, že se v něm nechodilo zrovna nejlíp. Možná jsme mohli vybrat jinou hru, zamyslela se na chvilku. Na její otázky neodpověděl, ale viditelně se zdráhal na kluzkou plochu vkročit. Doklouzla se tedy k němu a starostlivě ho přejela pohledem. "Nelíbí se ti to? Nebo chceš nějak pomoct? Znovu ukázat?" zeptala se. "Můžem jít dělat něco jinýho, jestli nechceš. Je mi to jedno," dodala ještě. Byl to sice její nápad a těšila se na něj, protože jí přišel zábavný. Ale jiné aktivitě se taky nebránila. Bylo by blbý, kdyby se Nemesisovi něco stalo kvůli tomu, že ho nutila do klouzání na tvrdém ledu.

<< Erynijský les
|| Loterie 22 ||

To vlče, které nemělo rodinu a bylo hloupý, se jmenovalo Sulflower, jak Nemesis řekl. Bianca jejímu jménu nevěnovala příliš pozornosti. Jestli byla vlčice totiž opravdu hloupá, radši se s ní bavit nebo kamarádit nebude. I když by to mohla být sranda, zazubila se té představě. Ovšem, musela by být víc chytřejší jak Rayster, aby se s ní vůbec dalo komunikovat. Teď si ji akorát zařadila na seznam, kde byli vlci, na které si má dát pozor. Jestli se ukáže jako divná, raději se jí Bianca vyhne. "A co hloupého třeba dělá? To je tak otravná?" vyzvídala nakonec, aby řeč nestála. Bylo jí vlčete vlastně i trochu líto. Když přišla o rodiče podobně jako ona sama.
Pak přišla řeč na rodiny, smečky, sourozence a tak. Nemesis se zajímal, proč se s bráchou tak dlouho neviděla. Bianca pokrčila rameny. Vlastně k tomu nebyl žádný závažný důvod, jako že by se pohádali nebo tak. "Jednou jsme šli spát do úkrytu a on pak prostě odešel. Nevím kam, asi si šel najít lepší společnost," poznamenala trochu hořce. Kdyby k sobě měla být upřímná tak se jí to docela dotklo. A že by ho šla hledat? Na to tady byla zase její pýcha, která jí neustále podsouvala myšlenku, že kdyby s ní chtěl Saturnus být, sám by si ji našel. A že ona by se neměla nikoho doprošovat. "Nejspíš mě nehledal a já na truc nehledám jeho," dovysvětlila pak se svraštěným obočím, aniž by čekala, že to Nemesis pochopí. Ani ona sama své chování nechápala, ale prostě nemohla jinak. Potřebovala by klid a přemýšlivou chvilku, aby zvážila, jestli náhodou není malicherná a nedělá z komára velblouda. Teď byla ale s Nemesisem a svoje problémy klasicky hodila za hlavu.
Zasmála se, když potvrdil fakt, že tvrdá voda studila. "To byl docela hloupej nápad ne?" posmívala se mu trošku. Teď už chápala, proč se často dostával do problémů a měl smůlu. Očividně si za to aspoň z půlky mohl sám. Otočila svůj zrak k jezeru, které bylo přímo před nimi. "Tak jsme tady," broukla a opatrně vlezla na studenou plochu. Vypadala docela vtipně, jak se jí klouzaly nohy a ona se snažila udržet rovnováhu. Jakmile se ale stabilizovala, zazubila se na svého společníka. "Stál jsi na tom někdy? Pojď to zkusit," vyzvala ho. Říkal sice, že tu už byl, ale jen pro pití, takže na jezero asi nevlezl. Bianca se pak zaryla drápky do ledu a udělala jen několik krátkých kroků. Pak se nechala vézt po kluzké ploše a zvonivě se přitom smála. "Takhle se to dělá nejlíp. Není na tom nic složitýho," zavolala na Nemesise.

|| Loterie 21 ||

Na povinnostech a práci dospělých se moc neshodli. Bianca to však dál nekomentovala, protože sama taky netušila, proč vlastně byli tolik zaneprázdnění. Byla ale pravda, že ve smečce nebyla jediné vlče a Launee s Therionem se museli věnovat i ostatním. Nebo... ne museli, dělali to rádi, samozřejmě. A s tím, jak byla Bianca větší už asi nemysleli, že zaslouží tolik pozornosti. Nemesis měl doma očividně taky někoho, kdo se ztratil nebo přišel o rodinu. "U nás jsou vlastně jenom nalezená vlčata. Nikdo tam nemá rodiče," došlo jí náhle. Na to kolik jich tam dohromady měli to bylo dost zvláštní. A o nově příchozí rodince zatím nevěděla. Od vlka se pak dozvěděla, co jsou to borůvky. Takže bobule, pomyslela si, ale byla si dost jistá, že nic takového zatím v životě nejedla. Jak asi chutnají? Nemesis z nich nevypadal dvakrát nadšeně.
Pak přišla řada na otázku, ke které se rozhodla připojit trochu delší příběh. Bylo to asi víc informací, než které Nemesise zajímaly, ale jak o tom jednou spustila, nedokázala to zadržet. A ve výsledku se jí i ulevilo. Nedostatek emocí ze strany jejího společníka ji nijak neurazil. Ba naopak. Vděčně a smutně se na něj usmála. Byla ráda, že se v tom nechtěl pitvat víc, že ji zase tolik nelitoval. To by ji dozajista rozbrečelo a sesypala by se tu před ním jak hromádka neštěstí. "Jo, s bráchou mám dobrý vztah. I když jsem ho teď už delší dobu neviděla." Docela jí chyběla Saturnova společnost. Byla zvyklá být neustále s ním, co se znovu shledali.
Nemesise nakonec nezaujala ani jedna z her, které vyjmenovala, nýbrž zamrzlé jezero. Na jeho slova horlivě pokývala hlavou. "Ne přímo s ní, ale na ní. Teda podle toho co jsem zjistila. Když se dobře rozeběhneš, tak se můžeš dlouze sklouznout. Je to docela sranda," zazubila se na něj. "Můžem to jít zkusit a třeba si dát závody kdo se sklouzne dál!" navrhla a vesele poskočila. Rovnou se zvedla na nohy a rozešla se zpátky směrem jezeru. "Pít jsem z toho ale nezkoušela. Nestudilo to?" zeptala se pochybovačně. Když na tom stála tak ji trochu zebaly packy. Navíc... bylo od pohledu vidět, že je to úplně jiné jak obyčejná voda. Bylo to ztvrdlé, jasně, že se z toho nedalo pít.

>> VVJ přes Západní Galtavar

|| Loterie 20 ||

Nedivila se, že o dospělácích smýšlel jako o ignorantech, ale nemohla zcela souhlasit. "Třeba mají jen hodně práce," povzdechla si trochu. Launee s Therionem měli spoustu jiných starostí, než se starat o cizí vlčata. "Já totiž... nebydlím s rodiči. S bráškou se o nás stará pár hodných vlků, jenže jak najednou vedou smečku, už na nás nemají čas." Byl to fakt. Od doby co do Mechového lesíku přišli se s Lau a Therionem snad ani neviděla. Poslouchala, jak Nemesis popisuje kde bydlí. Vůbec nic jí to místo neříkalo, takže nejspíš ani nešla kolem. Ale i tak přikývla a s úsměvem se na něj podívala. "Tak někdy můžu přijít na návštěvu, jestli chceš," zazubila se. Poznámka o alfách ji nijak z míry nevyvedla. Však pochopila, že její praví rodiče měli stejné postavení a její opatrovníci teď taky. Zato ji zajímalo něco naprosto jiného. "Co jsou borůvky?" zeptala se pak s nakloněním hlavy. O ničem takovém zatím neslyšela.
Bianca se zajímala, co příšery Nemesisovi udělaly a jestli byl zraněný. Z jeho slov vyznělo, že byl docela v pořádku. "To jsi měl docela smůlu," ušklíbla se trošku. Spadnout do jámy a hned potom být pod útokem monster neznělo jako moc šťastná náhoda. Pak se začali bavit o sourozencích. Bianca byla najednou ráda, že má pouze Saturna. Alespoň spolu měli dobrý vztah, ne jako Nemesis se svými čtyřmi sourozenci. Bylo jí ho trochu líto. Nedovedla si představit, že blízká rodina by se o ni nezajímala. "Ztratili jsme se vlastně všichni," řekla tiše a chvilku se rozmýšlela, jestli na něj má všechno vybalit. Tak nějak... se jí to zdálo jako dobrý nápad. Ještě se nikomu nesvěřila se svou ztrátou rodiny a teď náhle pocítila nutkání to udělat, přesto, že byl Nemesis vlastně úplně cizí. "Krátce potom, co jsem se narodila... tak... na smečku mých rodičů zaútočili cizí vlci," vydechla těžce, ale donutila se pokračovat. Ryhclým mrkáním zahnala všechny slzy, co se jí valily do očí a po několikátém polknut se znovu pustila do řeči. "Já a moji bráchové Saturnus a Vulcan jsme se přitom rozdělili, jak od sebe tak od rodičů. Pak jsem se se Saturnem znova setkala v močálech, ale Vulcana jsem od té doby neviděla," zakončila a silně popotáhla. Bylo jí do breku, ale... cítila se o něco lépe. Bylo docela příjemné to všechno vypustit a nezadržovat v sobě. Pomohlo jí to se s tím faktem víc smířit. I když ještě nedokázala říct, že její rodiče byli mrtví, byl to další krok k tomu, aby se s tím vyrovnala.
Aby přišla na jiné myšlenky jak ona, tak Nemesis, navrhla Bianca hru. Nejdřív zkusila, jestli vlk něco zábavného nezná, protože ona sama nebyla moc velký expert na hry. Bohužel nepochodila, černý se zdál dokonce zahanbený svou neznalostí. Taky se na něj trochu nervózně podívala. "No, já jich taky moc neznám. Ale třeba... hmm, co třeba na honěnou? Nebo na schovku?" navrhla pár jednoduchých her, které si pamatovala, avšak nikdy nezkoušela, jak moc zábavné jsou. "Nebo! Kousek odtud je jezero s tvrdou vodou, která se smeká. Byla docela sranda se tam klouzat!" vzpomněla si a máchla ocáskem.

|| Loterie 19 ||

Nemesis neutekl, ale jeho situace byla podobná jako Biančina. "Taky si myslím, že si nikdo nevšiml, že jsem pryč," smutně sklopila uši. Mrzelo ji to. Hlavě v případě brášky, jediné rodiny, kterého už dlouho neviděla. "Bydlím tamtím směrem," ukázala packou odkud si myslela, že přišla. "Máme les plný mechu, je úplně všude. Ale teď je to pod sněhem," dodala ještě, aby mu to místo přiblížila, i když se teď Mechový lesík zdál jako každý jiný, obyčejný les. "Kde bydlíš ty?" Třeba by mohl být ze stejné smečky jako Kenai?
Pak se konverzace přesunula k zlým a nudným vlkům. Bianca jen přikývla na jeho poznámku, že tamten šedivec kecal. Podle ní to byla pravda. "Krom zlýho pohledu byl normální." Dokonce se s ním shodla na vícero věcech než s černým vlčetem, což bylo taky divný. Ta vlčice byla asi jediná, koho zatím zcela nechápala. Její posedlost Smrtí se Biance příčila. Jak se jí může něco takového líbit? otřásla se odporem.
I když Nemesis zprvu tvrdil, že příšery nepotkal, očividně tomu tak nebylo. Takže vážně jsou v močálech. Měla jsem pravdu, pomyslela si Bianca a přesunula močály k místům, kterým se bude vyhýbat velkým obloukem. "Nevypadáš-" Chtěla říct, že nevypadá zraněně když jí došlo, že tohle vlastně není jeho tělo. "A zranily tě hodně? Bolelo to?" zeptala se lítostivě. Zároveň si ale oddechla, že odtamtud stihla zmizet dřív, než na ni něco zaútočilo. Těžko by se bez pomoci dospělých ubránila.
Poslouchala, jak Nemesis povídá o svojí smečce. Z jeho slov to vážně nevyznívalo jako kdoví jak zábavné místo. Bianca by se asi taky pěkně nudila, kdyby bydlela ve stejné smečce. "Já vlastně moc našich členů neznám. Přestěhovali jsme se teprve před chvílí," vysvětlila jak se to má u ní doma. Což Nemesisovi vlastně vůbec nic neřeklo. "Ale ty máš nějak hodně sourozenců. Já mám jen dva. A jeden bráška je už dlouho ztracený," povzdechla si, opět s trochou smutku. Vlastně ani netušila, jak by měl Vulcan vypadat. Možná by ho ani nepoznala, kdyby se setkali? Bylo to už tak dávno, co ho viděla...
"Aha. Tak to se doma asi dost nudíš, co?" poznamenala lehce. Nedivila se, že odešel, jestli to tam bylo takový, jak tvrdil. "Co takhle si jít hrát se mnou? Znáš nějaký zábavný hry?"navrhla s úsměvem po chvilce ticha. Povídání a sezení bylo fajn, ale už ji to přestávalo bavit. Hlavně neměla moc co Nemesisovi říct na jeho stížnosti. Ty vlky neznala. A vypadalo to, že právě potřeboval někoho, kdo by ho rozveselil. Celou dobu co s ním byla se moc neusmíval. Navíc chtěla taky vymyslet nějakou zábavu, bylo smutný, že si vlastně jako vlče se svými vrstevníky skoro vůbec nehrála. Když už se s někým víc seznámila, byl to podobný klidný typ jako Saturnus.

|| Loterie 18 ||

"Já v zimě. Minule," prozradila svůj vlastní věk. Byla tedy o půl roku starší, než Nemesis. Vlastně to bylo asi poprvé, co se bavila s mladším vlčetem déle než pár vět. Tušila, že dvojčata, co s nimi přišli z močálů byli mladší, ale moc se s nimi nestýkala. Vlčice, co potkala při hledání pokladu od té doby taky neviděla, ale ty se zdály naopak starší. Ale to bylo asi jedno, Bianca se ráda bavila s každým, ať už byl dospělý, starý nebo malý.
Vlk odpověděl, že se jen tak toulá. To Bianca teď dělala vlastně taky. "A baví tě to? Já jsem utekla a taky se toulám, ale zatim to vypadá jako pořádná nuda. Když jseš sám," zahučela znuděným hlasem. Docela se na toulání těšila, tedy, chtěla to vyzkoušet protože to neznělo tak špatně. Ale dosavadní zkušenosti, které přitom získala by raději vyměnila za hraní v lese nebo povídání s někým. "Já jsem slyšela, že se tu potulují zlí vlci. Jednoho jsem potkala, říkal, že žere vlčata. Ale nakonec mi nic neudělal," pronesla trošku nezaujatě. Nemesis říkal, že se není čeho bát a opravdu to tak vypadalo. Ten šedivák taky jenom vyhrožoval a zle se díval, ale neublížil ani jí, ani té černé co s nimi šla. Nebo možná jí jo. Potom, co jsem se oddělila, zamrazilo ji trošku, ale byla to pouhá spekulace. Neslyšela o tom nic.
Přikazování? To jako může někomu poručit a on to udělá? došlo Biance. Většina magií se dala jednoduše odvodit od jejich jména, i když to častokrát nepochopila úplně. Tentokrát si ale byla poměrně jistá. A znělo to užitečně. "No jo. Bydlela jsem v močálech a nejdřív jsme tam měli potopu. A pak ty příšery. Já žádnou teda nezahlédla, ale dospělí s nimi bojovali. A bylo to tam děsivé. Proto jsme utekli pryč," vysvětlila krátce. Nejspíš se s žádnými příšerami ještě nesetkal. Zato měl ve smečce asi pár vlků, které neměl rád. Bianca se na chvíli zamyslela. "A jak moc příšerní? Moc jsem jich ještě nepotkala," zazubila se. "Tak když máš teď to tělo s magiemi, mohl bys jim jít dělat naschvály," mrkla spiklenecky. Sama nikomu naschvály neměla šanci dělat. Vlky ze své smečky měla ráda, a těm, které má ráda by neškodila.