Gallirea - Příspěvky uživatele

|| Loterie 44 ||

Bianca se snažila vysvětlit jak to měli v její bývalé smečce s magiemi. Vlastně o tom ale moc nevěděla. Jako malá se s nimi setkala pořádně až tady, kdy jí o nich řekl bráška a Launee. A v tu dobu to pro ní bylo něco naprosto nového, nečekaného a zajímavého. Jako malé vlče se však s existencí kouzel vyrovnala velmi rychle. Patřila k těm důvěřivým, možná až naivním typům, které neměly problém přijmout i sebedivnější informace. Třeba jako Nemesisovo prohozené tělo. Bianca mu to věřila defacto po pár větách, protože proč by jí přeci lhal?
Pak jí Nemesis povídal o šakalech a plavání. Bianca rychle pustila to první z hlavy, když očividně šakali nebyli vůči vlkům příliš přátelští. Víc se zajímala o plavání, protože to mohla třeba do budoucna využít, kdyby se to naučila. Zatím ale měla k vodě docela respekt a sama nic takového zkoušet nechtěla. Proto ji nadchlo, když Nemesis navrhl, že by se mohli v létě učit spolu. "Tak super! Budu se těšit," usmála se a vesele mávla ocáskem. Dělat něco s kamarády bylo určitě zábavnější než sám nebo s dospěláky. Navíc se nebude cítit tak hloupě, když to Nemesis taky nebude vůbec umět.
Trochu se divila, proč se černý vlk zatěžuje tak... složitými myšlenkami, když je ještě vlče. Ona sama si ničím takovým hlavu nelámala. Ani ji nenapadlo o budoucnosti přemýšlet, dokud se nezeptal. Jeho vysvětlení ji opět docela zarazilo. "Páni, vážně to doma nemáš rád," poznamenala trochu zaskočeně. Uvědomila si, jaké má vlastně štěstí, že bydlí se svou rodinou a hodnými vlky. A se všemi má dobré vztahy. Nemesis to měl asi těžký. "Za jak dlouho myslíš, že někdo smečku převezme? Třeba máš ještě... čas?" zauvažovala nejistě. Ale asi bylo lepší být připravený dopředu, než se rozhodovat na poslední chvíli, co se svým životem. "Nebo ji vůbec nepřevezmou tvoji sourozenci? A i kdyby, tak se potom můžeš toulat a postupně třeba najdeš místo, kde se ti bude líbit." Tak by to asi udělala ona. Všechno nechat na náhodě a osudu, však ono by se nějaké místo určitě našlo. "A nebo třeba smečku dostaneš ty? Chtěl bys?" zazubila se a položila mu docela zajímavou otázku. Z jeho slov to vypadalo, že smečku přebírají potomci alfy, ke kterým sám taky patřil. Měl sice kopu starších sourozenců, ale kdo ví, kdy předání nastane. V té době mohl být už dospělý a třeba i lepší než jeho sourozenci. I když Bianca vůbec netušila, co takový vlk potřebuje, aby byl kompetentní převzít smečku.

|| Loterie 43 ||

Nějak jí nedošlo, že Nemesis vlastně o její rodné smečce nic moc neví. Jen to, že na ni zaútočili a Bianca se pak ztratila. "Ne, ale naše území odtud nebylo zase tak daleko," pokusila se to lépe vysvětlit. Vlastně by se dalo říct, že pomalu žili na hranicích s touhle zemí, nebo maximálně kousek od nich. "Já právě nevím. Možná jo, možná taky ne. Nikoho jsme neviděla, že by je používal, nebo si to už prostě nepamatuju. Byla jsem hodně malá, když jsem ještě žila s rodinou. Menší než ty teď," smutně se usmála. To, že nestrávila se svými rodiči příliš času bylo její největší zklamání. A už s ním nemohla nic dělat, protože je nikdy v životě neuvidí. "Právě proto, že jsme ale žili blízko, si myslim že je pravděpodobně uměli ovládat nebo o nich vlci alespoň věděli," podělila se o svou domněnku. Přišlo jí to jako logické vysvětlení, ale samozřejmě to tak nemuselo být. Tahle otázka asi zůstane nejasná navždycky, protože Bianca neměla v plánu se tam někdy v budoucnu vracet. Rozhodně ne jen proto, aby se zeptala jak to mají s magiemi.
Od Nemesise se dozvěděla, že šakal vypadá podobně jako vlk. Zajímavý. Někdy by ho chtěla vidět, ale když zjistila, že jsou zlí, tak tu myšlenku raději vypustila z hlavy. "Jo tak. Taky bych se to asi chtěla naučit. Ale vody se trochu bojím," přiznala se trochu ostýchavě. Poměrně nerada přiznávala, že něco neumí nebo nedokáže, ale teď nějak uznala, že není za co se stydět. Voda totiž opravdu byla děsivá, když jí bylo hodně. A neměla na ni zrovna ty nejlepší vzpomínky.
Jak se Bianca zeptala Nemesise zpátky, odpověděl, že neví co chce dělat v budoucnu. Byla to koneckonců složitá otázka. Ani ona si svými plány nebyla příliš jistá. Navíc se mohlo stát něco nečekaného a ona je nakonec úplně změní. "Já myslim že na to přijdeš časem. Proč si s tím vůbec zatěžuješ hlavu teď? Já taky nevím, co bych pořádně měla být," pokrčila rameny. "Nejdůležitější je, že se bavím teď," dodala pak s úsměvem. Vždycky dělala to, co chtěla nejvíc. Občas se tedy přizpůsobila i přání druhých vlků, hlavně těch, na kterých jí záleželo, protože tak dělala radost zase jim. A to podle ní bylo taky fajn. Bianca se nezaobírala představami o budoucnosti a raději žila v přítomnosti, chovala se podle svých emocí a všechno zatím docela vycházelo.

|| Loterie 42 ||

Nemesis se ptal, jestli u nich používají magie. Nejspíš si všiml Biančina překvapení a rozhodl se vyzvídat. "No, tam kde jsem se narodila jsem nikoho neviděla, že by je používal," zamyslela se. V rodné smečce nikdo podle ní magie neovládal, nebo to prostě před vlčaty jen neukazovali. Navíc tam nestrávila tolik času, hlavně toho, kdy už byla schopná tak nějak vnímat venkovní svět. "Myslím ale, že o nich dospěláci minimálně věděli. Nežili jsme tak daleko od tohohle kraje." I Biancu samotnou překvapilo, jak blízko se Elinské údolí nacházelo. Když jako maličké vlče utekla, přišlo jí, že se zatoulala neskutečně daleko a cestu domů nikdy nenajde. A pak když se tam vrátila, uvědomila si, že to tak vzdálené nebylo. Vlci tam určitě museli o magiích vědět. Od doby co jsem ale tady jsem párkrát viděla, jak magie někdo používá. Ale spíš jako ukázku." Doopravdy vlastně magie v akci příliš neznala. Nebo naopak ani nevěděla, že je někdo používá, v případě těch telepatických. Pamatovala si, jak ji Therion zahříval vánkem a Launee říkala, že cítí emoce ostatních a dokáže tak poznat, jestli jsou smutní. Jinak toho moc nebylo.
Klidně, ale stále s obezřetností, seděla u ohně a užívala si chvilku klidu a tepla. Už se vzpamatovala ze svého prvotního překvapení, ale odstup si stále ponechávala. Docela to pálilo, když se přiblížila víc, a to se ohně ani nedotýkala. Nemesis taky nevěděl co dělat, ale Biancu zaujalo hned několik věcí, co řekl. "Šakali? Jak vypadají?" podivila se. Nikdy je ještě neviděla. "A ty umíš plavat? Já ne," ptala se pak dál. Z vody neměla vyloženě hrůzu, byla schopná bez problémů vlézt na mělčinu. Nebo prostě někam, kde postačila. Ale to byl konec, dál se neopovážila, protože vlastně nevěděla, jak se plave. A vzpomínka na zaplavené močály taky nebyla zrovna něco, co by ji povzbuzovalo plavání zkoušet. "Huh? Nad tím jsem... asi nepřemýšlela," zarazila se při jeho další otázce. Jako starší? Co bych vlastně chtěla dělat? "No, ale asi bych chtěla zůstat ve smečce a pomoct alfám to tam udržovat. A pak jsem slíbila kamarádovi, že za ním přijdu na návštěvu do jeho smečky," vysvětlila Bianca, co měla tak nějak v plánu do budoucna. Příliš se nad těmito myšlenkami ale nepozastavovala. Věděla jistě, že z mechového lesíka na dobro odcházet nechce. A pak že slíbila Kenaiovi tu návštěvu. Zbytek její budoucnosti byl však příliš nestálý, každou chvíli se mohlo něco změnit. A Bianca zatím nepřišla na žádné velké cíle, které by chtěla dosáhnout. "A taky bych chtěla poznat víc vlků a míst tady," vesele mávla ocáskem. "Co bys chtěl dělat ty?" obrátila otázku zpět na Nemesise.

|| Loterie 41 ||

Bianca byla z náhlého vzplanutí poměrně vyděšená. Stála blízko a oheň viděla naživo prakticky poprvé. Nečekala, že to bude tak... nepříjemné. Polekaně uskočila od hořícího dřeva a splašeně mrkala, aby nechala své oči přivyknout tomu zvláštnímu světlu. "Magie jsou děsivý," zamumlala tiše, stále trochu mimo. Tohle byla první situace, kdy jí to došlo, kdy viděla, že nejde jen o něco, co vlkům ulehčuje život, ale co dokáže i zranit, pokud se s tím neumí pořádně zacházet. Nasucho polkla a nasadila rádoby klidný výraz, i když očima často zalétala k ohni. Raději kontrolovala, jestli se nevymyká kontrole. Nechtěla se přibližovat víc, než bylo nutné pro to, aby se zahřála.
Uvědomila si, že něco jako magie ohně opravdu nebude pro ni. Docela by ji to děsilo, kdyby se měla něco takového učit ovládat. Raději preferovala něco... klidnějšího, méně výbušného a nebezpečného pro všechny kolem. Ale existovaly vůbec takové magie? Jaká z nich není ve výsledku nebezpečná, zamračila se lehce, ale nechala to být. Zatím se spokojí s tím, když nedostane oheň.
S Nemesisem tiše seděla u ohně a nechala se ohřívat. Z dálky to bylo i docela příjemné, jako by se náhle uprostřed zimy objevil kousek léta. Zamyslela se nad Nemesisovou otázkou, ale žádný plán v hlavě neměla. "Asi jo, ale nevím už co," odpověděla. Všechny hry, na které si vzpomněla už pomalu vyzkoušeli. Na honěnou se jí teď zrovna hrát nechtělo. Byla tma a foukalo, neměla moc náladu se někam hnát. "Nenapadá tebe něco? Co jsi třeba chtěl vždycky zkusit?" zeptala se se zájmem. Ve smečce se podle jeho slov nudil, takže asi musel přemýšlet nad tím, co by dělal radši, ne? Biance bylo ve výsledku jedno, co dělali. Mohli hrát hry, nebo jenom bloumat po okolí. Dokonce ani krátkým šlofíkem by nepohrdla, i když nebyla vyloženě unavená. Možná bychom mohli zkusit něco ulovit? zamyslela se na chvilku. Sice nepředpokládala, že Nemesis bude něco umět, když je vlastně vlče, ale možná byla ta správná chvíle to vyzkoušet. Měl přeci tělo dospěláka.

|| Loterie 40 ||

Černý vlk očividně nebyl svým nápadem tak nadšený, když se mu nakonec docela vymstil. Bianca na jeho poznámku nic neříkala, jen po něm střelila pobaveným pohledem. Kdyby to udělal znova a přitom věděl jak to dopadne, tak by byl opravdu hloupý, ušklíbla se, ale jen si na chytrou hrála. Zaprvé už měla s mokrým kožichem v zimě zkušenosti, a nebylo to nic příjemného, za druhé měla až příliš ráda svoje pohodlí. Docela pečovala o svůj vzhled a rozhodně by nechtěla, aby se její srst pod sněhem nějak zničila a byla jí zbytečně zima.
Jelikožani jeden z nich okolí pořádně neznal, nakonec se rozhodli založit oheň. Teda, nanosit větve na hromádku a udělat si malý táboráček. Tady ale nastal problém, kde sehnat pořádné větve. Většina krajiny byla pod sněhem, ačkoliv tohle byl les, větve se tu hledaly poměrně obtížně. Bianca vytahala pár čouhajících kousků z pod sněhu, ale ty byly dost k ničemu. Rozhodla se proto otrhat okolní nízké stromky. To už byl lepší nápad. Jí to šlo poměrně z tuha, protože moc síly nepobrala, ale Nemesis to měl poměrně jednoduché. Zanedlouho nasbírali dostatek na zapálení ohně.
Bianca sledovala, jak se Nemesis soustředí svým pohledem na hromadu dřeva. Tak nějak instinktivně odstoupila trochu dál. O magii ohně zatím pouze slyšela, nikdy ji neviděla naživo a netušila, co očekávat. Viděla, jak se ve dřevě něco blýsklo a v dalším okamžiku ucítila v obličeji šílený žár. Polekaně vyjekla a uskočila ještě kousek dál. Chvilku nic neviděla, jak byla oslepená vzplanutím ohně, pomalu začínala panikařit, že o zrak přišla. Oddechla si až když opět spatřila nějaké ty obrysy. Oči jí však stále nepříjemně pálily a slzely. V úleku se ani nezmohla na to, něco říct. Lapala po dechu a snažila se uklidnit své splašené srdce.

|| Loterie 39 ||

Nemesis se schovával v hroudě sněhu, což na jednu stranu nebylo moc chytré. Bianca sice měla trochu problém ho najít, protože by ji ani ve snu nenapadlo, že by se zahrabal. Za to nepohodlí to podle ní ale určitě nestálo. Věděla, jak nepříjemné je být v zimě mokrý, všechno studilo a na zahřátí moc věcí nepomáhalo. "Ale jinak dobrá skrýš! Já bych nic takovýho nepodstoupila," zazubila se na něj. Překvapivě byl do hry zapálenější než ona, i když to tak na začátku nevypadalo.
Důležitější teď ale bylo najít nějaké řešení pro jeho problém. Bianca navrhla úkryt a po chvilce zvažování i magie, do kterých se Nemesis ale moc nehrnul. Vzhledem k tomu, že to tu ale ani jeden z nich neznal, a než by nějaký úkryt s trochou štěstí našli, Nemesis by určitě prochladnul. Což nebylo zrovna něco co by si oba přáli. "Taky to tu neznám," řekla trochu bezmocně. Vypadalo to, že se budou muset spolehnout na ty magie. "Dobrej nápad, půjdu se po něčem podívat," přikývla Bianca na jeho návrh a ztratila se mezi stromy. Hledání větví ve sněhu však nebylo zrovna ideální. Občas se jí poštěstilo a něco čouhalo ven, takže to vytáhla na malou hromádku a postupně donášela k Nemesisovi. "Tohle asi stačit nebude," zamračila se na mokré, pomalu tlející dřevo. Navíc ho bylo málo. "Co zkusit orvat něco ze stromů?" Předpokládala, že to bude hořet lépe. Navíc, než takhle zdlouhavě nasbírají dostatek, za chvilku to stejně spálí a všechna práce bude na nic.
Vybrala si strom s nízkými větvemi. Do jedné hubené se potom zakousla a předními packami se opřela o kmen a pořádně zatahala. V tlamě cítila hnusnou pachuť dřeva, ale vydržela to a párkrát s větví zakroutila, než se utrhla. Bianca s žuchnutím spadla na záda, ale rychle vstala a oklepala se. Dotáhla jehličnatou větev k předešlé hromádce, kde ji vítězně položila. "Tahle bude hořet snad dobře. Můžeš to zkusit zapálit," pokývala hlavou. Doufala, že se mu to povede.

|| Loterie 38 ||

Nemesis se očividně trochu urazil, když mu tahání za ocas neprošlo jako normální upozornění. Bianca si toho všimla až pozdě na to, aby mu vysvětlila že ji to jen překvapilo a nebylo to zrovna příjemný, jinak se nezlobila. Nakonec nad tím jen mávla tlapkou, bylo to malé nedorozumění, na které oba určitě brzo zapomenou. Minimálně Bianca si s tím lámat hlavu nebude.
Nemesis se pak odešel schovat, zatímco ona čekala se zavřenýma očima. Hned na to se ho vydala hledat. Dalo jí docela zabrat najít nějakou stopu. Nejdřív kontrolovala skrýše podobné té, kterou si na začátku sama zvolila. Nemesis ale očividně našel jinou schovku, protože pod nízkými větvemi nebyl. Dál ji napadlo dívat se po stopách ve sněhu. To bylo druhé nejjednodušší řešení. Bylo jich tu ale mnohem víc, než jen ty jejich. Už podle faktu, že tudyma předešlý den procházela, se dalo poznat, že les je poměrně frekventovaný. Podle stop ve sněhu se také stoprocentně řídit nemohla. Jak ale věnovala bílé pokrývce větší pozornost, všimla si podezřelé hroudy.
Trochu do hromádky šťouchla a odhalila Nemesisovu černou srst. Bianca se rázem zaradovala, že ho našla. Chvilku se sice nehýbal a dělal jakože nic, ale tím ji neoblbnul. Vítězně prohlásila, že ho našla, načež on vystřelil ze sněhu, jako kdyby ho něco honilo. V dalším okamžiku jí došlo proč. Drkotal zuby a celý se třásl zimou! "To nebylo zrovna chytrý," ušklíbla se trochu, ale pak se na něj starostlivě podívala. "Půjdeme najít nějaký úkryt? Tady venku na větru se moc nezahřeješ," navrhla. "Nebo... můžeš použít ty magie, jako na mě," dodala pak nejistě. Věděla, že je nemá rád, ale tady šlo o jeho zdraví. Bianca by byla určitě nerada, kdyby kvůli její hře nastydl.

|| Loterie 37 ||

Byla poměrně nepříjemně překvapená, když ji Nemesis zatáhl za ocas. Nebylo to nic bolestivého, ale vůbec ho za sebou nezaregistrovala a děsně se ho lekla. Na malý okamžik si myslela, že na ni snad útočí nějaké příšery! Soustředila se svým zrakem hlavně před sebe, vůbec ji nenapadlo kontrolovat situaci za sebou a Nemesise přes hučení větru neslyšela přicházet. Trochu ji uklidnilo, že ho ve svém úleku alespoň nahodila sněhem. "Našel, ale mohl jsi to udělat trochu... jemněji. Stačí říct, nemusíš mě tahat za ocas," odpověděla stále trochu mrzutě, ale neměla mu to vyloženě za zlé. Jen se lekla, nic hrozného se jí nestalo.
Nemesisovi se hra očividně docela zamlouvala. Bianca přikývla, když řekl, že to chce víc schovek. Tady v lese byly bohužel jenom stromy. Typicky. Ale to bylo furt to samý, monotónní a Biancu to příliš nenadchlo. Schovávaná se ale dala hrát i tak. "Já asi taky ne," vyslovila trochu nesměle. po tom co jí o jeho smečce napovídal se Biance taky zrovna nechtělo to místo navštěvovat. "Mohla bych tam vůbec? Cizí vlci do smečky nesměj, ne?" zarazila se trochu. Alespoň tak jí to bylo řečeno když dorazila do močálů. To už se ale Nemesis běžel schovat.
Bianca zavřela oči a postupně počítala do dvaceti. Když je zase otevřela, byla v lese sama, v úplném tichu. Obezřetně se podívala po okolí, ale nikde nikdo. Nejspíš bude taky někde pod stromem, pomyslela si a vydala se hledat. Aby si ušetřila práci tak kontrolovala jen ty stromky s nízkými větvemi. Nikde Nemesise ale neviděla. Kde jinde by mohl být? zamračila se pro sebe. Už hledala docela dlouho a nic. S povzdechem šla kontrolovat i další stromy, jestli třeba není schovaný za kmenem. Koutkem oka náhle zachytila zvláštní hromadu sněhu. Bylo vidět, že s ní někdo hýbal, nebyla tak rovnoměrná, jako čerstvě napadený sníh. Že by? Nepředpokládala však, že by se vlk do sněhu schoval. Však to bylo studený!
Překvapivě, čím víc se blížila, tím podezřelejší to bylo. Zastavila se těsně u hromádky a opatrně do ní šťouchla packou. Trocha sněhu opadala a ukázala se černá srst. Bianca vykulila oči a následně se šťastně zazubila. "Mám tě!" křikla na schovaného Nemesise.

|| Loterie 36 ||

Bianca hrála na schovávanou poprvé. Znala hru ještě ze své rodné smečky, kdy viděla starší vlky se takhle bavit. Taky se je na to vyptávala a pochopila, jak se to hraje, ale neměla šanci to s nimi jednou zkusit. Byla vcelku nejistá, netušila, kde by mohla nejít tu nejlepší skrýš, aby ji Nemesis nenašel. Ale možná to bylo jen tímhle lesem, kde schovek moc nebylo.
Nakonec, když už cítila, že Nemesis za chvíli přestane počítat a půjde ji hledat, zapadla pod větve jednoho nedalekého stromu. Byly poměrně nízké a dalo se pod ně dobře schovat. Co nejvíc se skrčila a dokonce se pokusila trochu zahrabat do sněhu, i když to dost studilo. Takhle v tichosti čekala a skrz jehličí pozorovala, co se kolem ní děje. Aby byla upřímná, docela jí bušilo srdce. Jak vzrušením, tak strachem. Byla noc a tma, foukal studený vítr, který byl stromy alespoň trochu zpomalený, ale i tak Bianca cítila, jak fičí. V noci je to děsivé, prolétlo jí hlavou. Obzvlášť, když se teď schovávala a každou chvílí čekala, že ji Nemesis najde.
V okamžiku, kdy to nejméně čekala, ji něco zatáhlo za ocas! "Ahh!" vyjekla a vystřelila ven ze své skrýše. Trochu se jí naježil hřbet, ale když spatřila, že je to černý vlk, tak se uklidnila. "Vyděsil jsi mě," zabrblala trochu vyčítavě. Víc se ale zajímala o to, jaký má na schovku názor. Ji to poměrně bavilo. "Tak co? Je to dobrá hra?" zeptala se a oklepala ze sebe sníh, který se na ni stihl nabalit, když dřepěla pod stromem. "Není tady moc míst kam se skrýt, ale podle mě to ujde. Chceš být ještě hledač nebo se teď půjdeš schovat?" naklonila hlavu v otázce. Bylo jí jedno, jestli bude hledat nebo se schovávat. Chtěla si ale časem vyzkoušet obojí.

|| Loterie 35 ||

Dala si za úkol, že až se vrátí do mechového lesa tak se musí zeptat Launne nebo Theriona, k čemu taková smečka vlkům vůbec slouží. Bylo by fajn to vědět a nějak si to v hlavě ujasnit. V jedné přeci žila, potřebovala chápat, proč tam bydlí i ostatní, ne? Jaké výhody to oproti toulání mělo? Nikdy pořádný tulácký život nezažila, neměla to s čím porovnat. Jak předpokládala, Nemesis také netušil k čemu smečka je, takže tím skončila celá ta konverzace okolo toho.
Po tom, co se Bianca dozvěděla něco málo o Smrti a její povaze, se rozhodli zabavit se další hrou. Vesele vyskočila na nohy a vysvětlila Nemesisovi, jak se na schovku hraje. Vypadal taky dost nadšeně, přeci jenom povídat si furt o smečkách byla docela nuda. Bianca přikývla. "Tak jo, můžu jít první. Tak zavři oči a počítej třeba... do dvaceti," určila zhruba čas, který bude na nalezení skrýše potřebovat. "Nebo prostě chvíli počkej," dodala pak a začala se tiše krást pryč, aby náhodou neslyšel jakým směrem odchází.
Lesík byl poměrně malý, ale pro jednoho vlka, který se chtěl schovat byl ideální. Krom stromů tady ale nebylo moc skrýší, které by se daly využít. Bianca nakonec od Nemesise odešla pár desítek metrů než si zalezla pod jeden strom, který měl nízké větve. Skryla se pod nimi, kde na ni relativně nebylo vidět. Snažila se být co nejvíc potichu, aby se neprozradila. Teď už jen zbývalo čekat, jestli ji Nemesis najde.

|| Loterie 34 ||

Nicka, eh, Bianca se neurčitě zašklebila. Neznělo to zrovna jako to nejkrásnější označení, ale asi to byla pravda. Nic ve smečce nedělala a vlastně si připadala docela zbytečná. Co by mělo být jejím úkolem? Proč ve smečce vůbec byla? Svůj důvod znala, nechtěla se cítit sama, ale ostatní vlci museli mít určitě i jiné důvody. Zdálo se jí, že tam mají i samotářské členy, kteří se určitě nepřidali jen aby nebyli sami. "K čemu vlastně jsou smečky?" zamumlala svoje otázky nahlas. Nečekala však, že by jí Nemesis dal nějakou chytrou odpověď. Nejspíš byl stejně zmatený jako ona.
Jeho historka o Smrti Biance přišla vtipná a strašidelná zároveň. Vtipná byla ta část, kde jí se svým kamarádem urazil, no, utíkání a zapálený ocas už neznělo jako kdovíjaká zábava. Biancu docela zajímalo, jak na to vlkův ocas byl, když ho uhasil, ale radši se neptala. "To zní... nepříjemně," přikývla. Nemesis vypadal, že to nechce nijak dál rozvádět, což ji nijak nepřekvapilo. Taktně tedy odvedla téma na něco jiného.
Docela si oddechla, když souhlasil s nějakou další hrou. Sezení na zadku a nic nedělání jí v tuhle chvíli připadalo jako... plýtvání času. Byla mimo smečku, potkávala nové vlky a chtěla si to užít. Ne jen bloumat s ostatními a flákat se, to mohla dělat doma. "Na schovávanou," vesele švihla ocáskem a taky se postavila, "to se hraje tak, že se jeden někde schová a ten druhý ho musí najít. Nesmíš ale používat čich, jinak by to bylo moc jednoduchý," zamyslela se ještě. Kdyby šla po pachu, určitě by Nemesise hnedka našla, stejně jako on ji. Bylo proto lepší tohle zakázat, aby si hru víc užili.

|| Loterie 33 ||

Možná by se opět cítila hloupě, že se ptá mladšího vlčete, kdyby Nemesis momentálně nevypadal o mnoho starší. Zahodila tedy nějaký stud za hlavu a vyzvídala, co je to delta. Překvapivě si z ní znovu nedělal srandu, že je starší a něco neví. Nejdřív nechápala, co se svou packou snaží naznačit. Jako že jsme malí? naklonila hlavu na stranu, když ukazoval určitou výšku. Pak jí to ale došlo. Ve smečce teda nejsou jenom alfy, došlo jí. Měla sice už delší dobu takové tušení, ale nikoho se na to ještě nestihla zeptat. "Jo tak, rozumim. A jak se říká našemu postavení?" Rychle se chytila stejného tématu, aby zjistila víc, když měla možnost. Samozřejmě to Nemesis taky nemusel vědět, to by se pak musela zeptat doma.
Zaujalo ji i jeho povídání o Smrti. "Oh, a co jsi jí řekl?" zakřenila se. Bianca byla zvědavá, čím urazil někoho jako je Smrt. "A jaká vlastně je? Já se s ní ještě nikdy nesetkala. Jak vypadá?" zauvažovala. Je podobná Životovi? Nebo úplně jiná? Vypadá vůbec jako vlk?
Pak se znuděně rozhlédla po okolí. Nebyla to úplně zábava, tady jen tak sedět. Ale na jezero se taky vrátit nemohli, když tam na Nemesise čekala jeho máma, která by ho odvedla domů. "Co budem dělat teď? Chceš si jenom povídat a sedět nebo...?" nechala otázku vyznít do prázdna v naději, že něco navrhne. Mohli bychom aspoň někam jít, když už nebudem nic hrát, pomyslela si. Sezení na studené zemi nebylo dlouhodobě příjemné.

|| Loterie 32 ||

Všechno mu odsouhlasila, protože na onoho vlka sdílela stejný názor, potom, co jí řekl. Cítila se dost nepříjemně při představě, že by někdo něco takového očekával od ní. A to ještě tím způsobem, že jí to přikáže. Zamračila se. Nevadilo jí pomáhat, pokud jí o to slušně požádali, i kdyby na to ve výsledku neměla, alespoň by se snažila. Dostat ale něco chladným příkazem by se jí ani za mák nelíbilo. "A co je delta?" Nezapomněla na důležitý fakt, kterému nerozuměla. Očividně to byl někdo, kdo byl nějakým způsobem nad obyčejnými vlky, ale netušila, co přesně to má vyjadřovat. "Jasný, taky by se mi to nechtělo tahat. Ale na vlče bych to nehodila, když by mi stejně nepomohlo," ušklíbla se trochu. Očekávat něco takového od vlčete bylo i pod její úroveň. Pod úroveň všech.
Pak se zeptala na ty dvě vlčice u jezera. Z jedné se vyklubala jeho máma v cizím těle. Bianca se divila, proč s tím vlastně nic nedělají. To je neotravuje, že nemají vlastní kožich? Ale pletla se, ovšemže s tím něco dělali. Jen to asi nepomohlo. "Aha. A co zkusit Smrt? Mohla by to být třeba její práce," dodala pak nejistě, protože Smrt neznala. Věděla ale, že je zlá. Už jen podle jména to bylo poznat. Nikdy se s ní však nesetkala, narozdíl od Života, takže netušila, jestli to opravdu byla ona, kdo je proházel.

|| Loterie 31 ||

Bianca si pod sebou udusala a trochu odhrábla sníh, než se posadila na zadek. Klouzání a všechno bylo docela vyčerpávající. Hlavně udržovat rovnováhu na skluzu bylo nic moc, takže uvítala možnost si odpočinout na pevné zemi. I když to studilo stejně, ale tomu se teď v zimě asi nevyhne nikde. Nemesis mezitím upřesnil svoje předešlá slova, která Bianca špatně pochopila. Nad jeho vysvětlením se ale docela podivila. "Eh, to jako fakt? To je dost hloupej vlk," dodala trošku rozhozeně. "Já bych měla problém se srnou teď, natož před půl rokem. Chtít něco takovýho po vlčeti je blbost. Proč ji neodtáhl sám?" zeptala se nakonec. Nemesis tvrdil že tam u nich toho dospěláci moc nedělali. Jestli měli teda tolik času, tak srnu určitě mohl odtáhnout sám.
Pak jsem mu pověděla o vlcích v naší smečce, ale ve výsledku to asi nebylo nic zajímavého nebo jiného. Zdálo se, že všude jsou vlci stejní, jen na ně jeden musel mít dobrý názor, aby se to s nimi dalo přežít. Bianca měla členy své smečky ráda, na rozdíl od Nemesise, jak to tak vypadalo. Pak bylo jasné, že se doma nebude cítit dobře. "No, asi vlastně jo. Ale ani mi to tak neva. Není to zas taková nuda," dodala nakonec trošku nezaujatě. Dokud tam byli ti, na kterých jí záleželo, tak se jí tam bude líbit. "Hah," pousmála se trochu nad jeho poslední poznámkou. "A zkoušel jsi to nějak řešit? Nebo dospěláci? To se nechtějí vrátit zpátky, nevědí jak, nebo to prostě nejde?" zeptala se. Přišlo jí zvláštní, že je Nemesis vlastně tady s ní, místo toho aby se snažil vyřešit jak se dostat zpátky do vlastního těla.

<< VVJ
|| Loterie 30 ||

Bianca po krátkém zaváhání následovala Nemesise pryč od jezera a dvou neznámých vlčic. Šli docela rychle, na to jak se jim podsmekávaly tlapky. Několikrát si málem zase natloukla, ale neříkala nic. Nestěžovala si, protože Nemesis vypadal dost rozhozeně. Co se děje? Zajímalo by mě proč utíkáme, pomyslela si a rozhodla se ho zeptat, jakmile někde zastaví.
Dostali se do lesíku, kde už jednou byla. Vlastně se vraceli zase zpátky k místu, kde se potkali. Tomu ale teď Bianca nevěnovala žádnou pozornost. Tiše poslouchala, jak Nemesis vysvětluje, že jde o jeho mámu v cizím těle. Ajo vlastně, oni se tam skoro všichni prohodili, připomněla si znovu onen fakt, na který docela často zapomínala. Bylo to zvláštní, říkat si, že tohle tělo vlastně není jeho. Soucitně přikývla na jeho slova. "Taky bych se děsně nudila kdybych byla v lese sama," přitakala. Vůbec se mu nedivila, že se nechce vracet, když to tam bylo takový. "No taky se tam nic moc neděje, ale aspoň tam mám vždy něčí společnost," zamyslela se na chvilku nad vlastním domovem. "Většinou jsem hlavně s bráchou a Launee s Therionem, to jsou alfy. Krom toho divnýho vlčete tam máme ještě dvojčata," vzpomněla si na další členy smečky, které ale příliš neznala. "Maj úplně stejný kožíšky, ale upřímně... se mi vůbec nelíběj. Jsou tak nehezky hnědě flekatí," ztišila hlas, když pomlouvala Lorenza a jeho sestru a nakonec se tomu ušklíbla. Jejich kožichy byly katastrofální, ovšem do očí by jim to neřekla, protože je nechtěla urazit. Zatím. Když je pozná a nebudou si rozumět, asi jim to klidně i řekne. "Ti jsou ale většinou taky někde pryč, nevídám je tam," pokrčila rameny. "Pak tam jsou asi samí dospěláci nebo noví členové, cítila jsem tam hodně neznámých pachů, ale zatim je neznám." Poslední dobou se to v mechovém lese hemžilo novými vlky, které ještě neměla šanci potkat. Jejich pachy tam však zaregistrovala.