Příspěvky uživatele

< návrat zpět

|| Loterie 59 ||

Bianca se skutálela z kopce mnohem větší rychlostí, než čekala. Nic se jí ale díky hordám sněhu nestalo. Hlava se jí teda pěknou chvíli motala, jako kdyby se stále ještě kutálela, ale nic ji nebolelo. Vyšlapat nahoru trvalo tak dlouho a přitom jsme za pár chvilek zase dole, povzdechla si, když tak nějak přišla k sobě. Do kopce by si ale klidně znovu vyšla, protože ji ta cesta dolů bavila.
To už se dolů řítil i Nemesis. Bianca s úšklebkem pozorovala, jak se kutálí a taky neví, která bije. Uhnula se mu z cesty a i on po chvilce zabrzdil ve sněhu. Bianca se hned ptala, jestli to zkusí znovu, aniž by brala ohledy na to, jestli se její kamarád z té jízdy už vzpamatoval nebo ne. Obrátila se tedy pohledem znovu na kopec a zvažovala jestli vyrazit napřed. Z přemýšlení ji ale vyrušil cizí hlas, který říkal že je mu špatně. Bianca se zamračila. "Kdo...?" Měla za to, že tu jsou s Nemesisem sami. A taky že byli. Tam, kam předtím ale dopadl velký černý vlk, stálo teď malé šedé vlče. "Co?" Bianca vykulila oči a přiskočila k němu. Byl menší než ona, měl úplně jiný hlas a dokonce i vzhled. Tak nějak čekala, že bude taky černý. "Fakt jsi to ty? Nemesis?" zeptala se podezíravě. Bylo to pro ni moc velké překvapení, které potřebovala chvilku vstřebávat.
Ale vlastně proč ne? Snadno mu uvěřila, že je v cizím těle. I když to vypadalo, že k navrácení bude muset něco udělat nebo čekat, proč by se to nemohlo stát zrovna teď? "Myslíš že tě vrátilo to kutálení? Třeba jsi to ze sebe musel nějak vyklepat," zamyslela se. "A co, jak se cítíš? Furt je ti blbě?" zeptala se pro jistotu. Nerada by, aby tady z toho zkolaboval nebo tak něco. Navíc ji zajímalo, jaké to je, vrátit se do svého těla, když byl předtím v jiném.

|| Loterie 58 ||

Nemesis stejnak nesouhlasil s tím, čím mu Bianca oponovala. A asi měl pravdu, ale i tak. Chtěla to zkusit i přes rizika, které to přinášelo. Protože kdo ví, třeba bude mít štěstí a neprochladne a ještě si k tomu užije kopec zábavy. "No to je jedno. Nějak to dopadne," zamumlala. Následujícími problémy se bude zabývat až když nastanou.
Když se konečně rozhodla zastavit, už vyšli pěkný kousek do kopce. Tím déle se ale bude moct kutálet, takže to za to určitě stálo! Pak Bianca na nic nečekala, chvilku se odhodlávala a nakonec se po boku začala kutálet ze srázu dolů. Všude okolo byly kopy sněhu, takže dopad byl vždycky poměrně měkký a nebolestný. I díky tomu si to tak užívala. Těsně u konce začala ale zpomalovat až nakonec dole pod kopcem skončila ležet v hromadě sněhu. Chvilku přerývaně vydechovala, než se pokusila postavit na nohy. Byly trochu rozklepané a pohled jí chvíli lítal do všech stran, oči se jí stále točily jako by se ještě kutálela. Po chvilce však zaostřila, jen aby viděla jak se na ni z kopce řítí Nemesis. Vlastně by ho takhle ani nepoznala, byla to spíš taková koule sněhu. Tu a tam z hromady vykoukla noha, hlava nebo ocas, vypadalo to docela vtipně. Bianca se rozesmála a na poslední chvíli mu uskočila z cesty. "Zkusíme to znova? Pojďme ještě jednou!" povyskočila nadšeně. Tohle byla zatím asi nejzábavnější aktivita, kterou spolu podnikli. Ani klouzání na skluzu se tomu nevyrovnalo. Zima asi není tak strašná a nudná, pomyslela si.

|| Loterie 57 ||

Když dorazili k úpatí hory, Bianca se rozhodla popojít ještě kousek výš. Zaprvé by nerada skončila tady někde v keřích a stromech, zadruhé se tak bude moct válet delší dobu, ne? A tím víc zábavy si užije! Kdyby snad pochybovala o tom, že to bude sranda, asi by se ani tolik nenamáhala s takovou cestou a šplháním do kopce ve sněhu. Teď to prostě musí vyjít, nadšeně se podívala na Nemesise, který jí dělal cestičku.
Namítl, že to bude nuda, chodit vlastně sem a tam. Bianca se na chvilku zamyslela, ale nenašla jiné řešení. Když se jednou skutálí dolů, logicky bude muset zase nahoru, jestli se bude chtít kutálet znovu. "Alespoň se pak po cestě zahřejeme, když budeme mokrý od sněhu," řekla. Nebyla to sice nic moc útěcha, ale aspoň při kutálení neumrznou. "Třeba to nebude ani tak strašný, když budeš myslet na něco jinýho," navrhla pak ještě. Odreagovat se od nepříjemných myšlenek něčím jiným bylo vždycky nejlepší. V případě fyzického vypětí to fungovalo stejně.
"Tady by to mohlo stačit," zastavila se po chvilce, když za sebou viděla už pěkný sráz. Teď jak se na to dívala, vypadalo to docela nebezpečně. Srdíčko se jí rozbušilo očekáváním a adrenalinem. "Tak... tak já jdu první, jo?" hlas jí přeskočil mírným vyjeknutím. Překonala ale svůj strach, nastavila se bokem ke kopci a pak tak nějak... prostě spadla směrem dolů. Chvilku jela po zádech, ale potom se začala zběsile kutálet, až se jí z toho motala hlava. Celou cestu dolů vydávala podivné zvuky veselého výskání a zmatení, jak vůbec netušila, kterým směrem je obloha, kterým země a kde se teď vlastně nachází. "Tohleee... je-e-e... sup- supeer!" zaječela ještě tak, aby to Nemesis slyšel a zkusil to taky.

<< Tajga
|| Loterie 56 ||

Jehličnatým lesem šli dlouho. Nebo se spíš brodili. Bylo tu nějak víc a víc sněhu, než Bianca čekala. Proto jí i dlouho trvalo, než se vlastně někam dostali, sněhová pokrývka byla pomalu větší než ona sama. Ještě chvíli a bude mi čouhat jenom hlava, pomyslela si trochu mrzutě. Nebylo to vůbec příjemné, ale vzhledem k tomu že její další aktivitou bude válení se ve sněhu, asi bylo zbytečné snažit se zůstat suchý a v teple. Jakmile zjistí, jaký to kutálení vlastně je, poběží zase zpátky dolů, kde je aspoň o něco tepleji.
Nemesis ji po chvilce dokonce nadšením předběhl, což jí alespoň usnadnilo to prodírání. Napasovala se do jeho stop, jako předtím s Kenaiem. Proč mě to nenapadlo dřív? cukla koutkem, ale nic neřekla. Docela si užívala být chvilku velitel téhle výpravy. "Jsme... tady," vydechla zadýchaně a zastavila se, když konečně z lesa vylezli. Před nimi se rozprostíraly vysokánské hory. Bylo to poprvé, co je Bianca viděla. Sheya tenkrát říkala, že je z hor, vzpomněla si na hnědou vlčici se kterou hledala poklad. Od té doby ji ale neviděla, a už vůbec netušila, jestli jsou tohle ty správné hory. Určitě tady nebyly jenom jedny.
"Tak jo, nejdřív vylezeme ještě o kousek výš. A pak, hop! Uděláme kotrmelce dolů," zazubila se Bianca a vysvětlila, jak si to celé představuje. Pak se hned dala do kroku, vybrala si svah, který byl tak akorát. Ani ne moc strmý, ale ani ne placatý.

<< Úzká rokle
|| Loterie 55 ||

Bianca zamířila nějakým směrem a doufala, že narazí na nějaký pěkný kopec. Svraštila čelo, když zjistila, že žádný v okolí nevidí. Když je vlk nechce, tak se před ním objevují a teď? Nikde nic! nafoukla se. Byl to úplný zákon schválnosti. Nemesisova slova ji však rozveselila. "Tak platí!" zazubila se na něj nadšeně. Už teď se těšila, až toho Fiéra přivede a něco zábavného spolu podniknou. A to měli na rozvrhu ještě tu společnou lekci plavání.
Nemesis očividně projevil zájem o její návrh. Zdál se i docela nadšený, když ho vyslechl, jen jejich největší překážka stále zůstávala. A to, najít nějaký parádní kopec, nejlépe bez kamení, stromů a kdo ví čeho dalšího. Bianca se proto zaradovala, když v dálce uviděla hory. "Koukej tamhle," ukázala packou směr. "Vypadá to na velký kopce, ale my nemusíme chodit tak vysoko. Můžem se klouzat dole," dodala pak. Byl to dobrý nápad, navíc, kde byly takové hory, musely být i menší kopečky, jako stvořené na válení. Cestou se docela nepříjemně ochlazovalo, ale ani to Biancu neodradilo. Vlezla do jehličnatého lesa a už tady pocítila nerovnost terénu, který se začal postupně zvedat. To bylo dobré znamení, mířili do hor a nebyli daleko. Když se odsud vymotají, určitě budou na místě.

>> Sněžné hory

<< Ostružinová louka (přes Dlouhou řeku)
|| Loterie 54 ||

Bylo vlastně logické, že vlk úl po cestě z hlavy setřásl. Jinak by se mu špatně vidělo a taky by skončil čumákem ve stromu. Ovšem i tak to nemohlo být nic příjemného, když ho poďobaly vosy. "Asi jo, no. Jinak by snad ani neviděl kam běží," ušklíbla se Bianca. Nemesis z oho byl ale očividně nadšený, čemuž se ale ani nedivila. Znělo to jako parádní sranda, i když to nejprve nemuselo být příjemné. "Fakt? To by bylo super, ráda bych ho poznala!" otočila se na vlka nadšeně, když nabídl, že ji s Fiérem seznámí. Přesně s někým takovým se chtěla také spřátelit. Zatím znala spíš... jak to říct, klidnější vlky, kteří neměli takovéhle šílené nápady. Poznat někoho víc energického znělo fajn.
Pak už se dostali ke kmeni a Bianca se ujala vedení. Šla jako první a i když to dělala poprvé, přes řeku se dostala naprosto v pořádku. Ani jednou nezavrávorala. Ale kmen byl dost široký, byla by příliš paranoidní, kdyby se přechodu bála. I Nemesis to s jejími instrukcemi zvládl v pohodě, až na ten zrychlený konec. Z kmene seskočil, jako by ho pálily tlapky. "Vidíš, zvládl jsi to v pořádku," mávla vesele ocáskem a rozhlédla se, kam to vlastně dorazili. Opět stáli na nějaké pláni, ale dost se klikatila a ze sněhu tu a tam čouhaly kameny. Jak Bianca koukala na ten sníh, měla náhle chuť se do něj položit. Zablýskly se jí oči. "Víš co mě napadlo? Co takhle najít nějakej kopec a zkusit se kutálet dolů po sněhu? Nebude to snad tolik bolet a mohla by to být sranda!" navrhla nadšeně. Tady to nešlo, nechtěla se rozmáznout o nějaký balvan, tak se dala do kroku. Jinak to ale stálo za zkoušku, ne? "Zkoušel jsi se někdy válet z kopce?" zeptala se, protože chtěla aby se podělil o případné zkušenosti s tímhle nápadem. Však kdyby to nebyl dobrý nápad, raději by to nezkoušela. Nejdřív ale museli najít ten kopec.

>> Tajga

|| Loterie 53 ||

Bianca byla možná i trochu zklamaná, když Nemesis řekl, že to zranění je minimální. Ne že by na něj chtěla být zlá nebo tak něco, ale trochu škodolibosti si nějak nechtěla odpustit. Na brášku nic takového zkoušet nemohla, protože by to vzal až příliš vážně. No, Launee by ji za to určitě pokárala a Therion... ten na by na tom byl snad pomalu hůř než Saturnus, jen by tvrdil jak je to všechno v pořádku. Povzdechla si. Na ně škodolibá prostě být nemohla, i kdyby sebevíc chtěla. Moc by ji tížilo svědomí.
Raději přestala přemýšlet nad hloupostmi a poslouchala Nemesisovov vyprávění, zatímco přecházeli nudnou pláň. Alespoň to bylo nějaké osvěžení jinak nezáživné cesty. "No počkej, a neměl na hlavě náhodou ten úl?" Jak by ho v tom případě chytil za srst? Tak jako tak, celá ta historka zněla dost... neskutečně. Bianca netušila, jestli se tomu má smát nebo vlky litovat nebo kdo ví co. "Od začátku do konce to zní dost, ehh, záživně," zazubila se. Jeden hloupej nápad za druhým, ale nakonec všechno dobře dopadlo. "Ale aspoň máš nějakej fajn zážitek z dětství!" Zažívat to možná nebylo tak super, ale když to pak vlk s odstupem času vyprávěl, mohl se nad tím dost pobavit. "Já asi nic takovýho nezažila," zauvažovala Bianca krátce. Doufala, že se v budoucnu taky taková příležitost naskytne, i když toho v tu dobu možná bude litovat.
Když jim cestu i tentokrát přehradila řeka, Bianca se rozhodla vzdorovat a dostat se na druhý břeh. Na nějaké kameny raději nesázela, protože řeka měla zaprvé příliš strmé břehy a zadruhé v ní ani moc šutrů nebylo. Navíc docela hučela a plynula rychle, divoce. Naštěstí Bianca zahlédla nedaleký spadlý kmen a rozhodla se přes něj přelézt. Nemesis souhlasil, takže Bianca na nic nečekala a vyskočila na strom. Dělala to vlastně poprvé, ale... ani tak vyděšená nebyla. Srdce jí sice bilo trochu rychleji než obvykle, ale kmen byl tlustý a stabilní. Nebylo se snad čeho obávat. "Tak jo, jdem na to," povzbudila se a pořádně zasekla drápky do dřeva, aby se lépe udržela. Docela to šlo. Když byla uprostřed, neodolala pokušení podívat se dolů, což se neukázalo jako dobrý nápad. Řeka pod ní byla docela kus, kdyby z téhle výšky spadla třeba na kámen, asi by se z toho už nevylízala. Na sucho polkla a zavřela oči, aby uklidnila svoje zděšené myšlenky. Pak se zase pomalu rozešla. Nakonec to zvládla na druhou stranu bez větších problémů a zádrhelů. "Teď ty!" zavolala na Nemesise na druhé straně. "Dělej to, co já. Jdi pomalu a zatínej drápy do dřeva, ať se líp udržíš. A nekoukej pod sebe!" Dala mu snad dostatek instrukcí, aby to zvládl.

>> Úzká rokle (přes dlouhou řeku)

<< Vodopády
|| Loterie 52 ||

Trošku jí nešlo do hlavy, že vlk byl tak odvážný a nasadil si na hlavu úl i s vosama. Teda, musela to být zajímavá podívaná, to určitě, ale... stálo to opravdu za to? Nemesis povídal, jak je vosy proháněly a i tak měli všude bodance. Bianca se zašklebila. "Nedivim se." Taky by utíkala, co jí nohy stačily, kdyby ji pronásledovaly rozzuřené vosy. Divila se, že je to vůbec napadlo, na druhou stranu, její nápady taky nebyly občas úplně zářné, takže si nedovolovala Fiéra nijak soudit. Navíc to opravdu znělo docela vtipně, jak o tom Nemesis mluvil. Alespoň měl zábavnou historku z dětství, co může vypravovat. U Biancy převažovaly ty smutné.
Poslouchala, jak Nemesis vypráví, zatímco se konečně vyškrábala nad vodopády. Překvapivě tam netekla žádná řeka, voda se objevovala tak nějak... z podzemí? Bianca to chvilku pozorovala, protože nejspíš přišla na to, jak se věci mají a jak teda vznikají řeky. I když otázkou zůstávalo, kde se ta voda v zemi bere. To už ale zacházela dost do podrobna. K životu stačilo vědět, že tam prostě někde je. Chm, to musel bejt dost zběsilej útěk," zasmála se na jeho účet, když Nemesis řekl, že narazil do stromu a sedřel si čumák. "A jak strašný to zranění je?" utahovala si z něj trochu, ale víc ji zajímalo, jak to opravdu vypadá. To má jako vršek čenichu teď bez chlupů? Nebo třeba jenom jednu půlku? Hehe, zašklebila se té představě. To by vypadal dost pitomě.
Mezitím po náročném stoupání a obcházení dorazili na louku. Bianca si povzdechla. "Další nudná pláň," zabručela trochu znuděně. Zatim to byla teda nic moc procházka. Doufala, že se to ale časem zlepší. Bohužel, co vlk nechtěl, před nimi byla zase řeka. Tentokrát se Bianca na vodu vzdorovitě zamračila a rozhlédla se kolem. Chtěla na druhý břeh a naštěstí v dálce zahlédla spadlý kmen, který vypadal i docela stabilně. "Zkusíme to přelézt?" mávla tlapkou ke kmeni a zeptala se Nemesise s tím, že už se tím směrem rozešla. Z větší blízkosti se kmen zdál opravdu docela v pořádku. S její obratností by snad neměl být problém dostat se na druhou stranu.

|| Loterie 51 ||

Bianca tak trochu začínala litovat, že se dospěláků neptala víc, když měla šanci. Teď byla s mladším vlčetem, které se na něco neustále ptalo a ani ona sama nebyla schopna většinu otázek zodpovědět. Samozřejmě, její situace byla ještě bizarnější, protože Nemesis vypadal a mluvil jako někdo mnohem starší. Bylo zvláštní, dívat se na starého vlka a poslouchat, jak se neustále ptá na zdánlivě jednoduché otázky.
Ovoce ve vodopádech znělo zajímavě, ovšem teď tam nebylo, čehož Bianca trochu litovala. Ráda by nějaké ochutnala, ale v zimě bohužel nerostlo. Vlastně by bylo hodně zvláštní, kdyby se teď objevilo. Nejvíce pravděpodobné bylo, že do vody spadlo někde ze stromu a pak doplavalo až sem. Jak jinak by se tam asi vzalo? Co když to bylo nějaký vodní ovoce co roste ve vodě? Existuje něco takového? podivila se, ale ani svou otázku nevyslovovala nahlas. Nemesis by nejspíš taky nevěděl a už tak měli seznam otázek dlouhý až hanba.
Nemesis se nakonec uvolil Biance převyprávět svoje zážitky s vodopády. Opět zmínil nějakého Fiéra, o kterém předtím říkal, že je jediný fajn. Nejspíš byli kamarádi. Historku o Smrti už víceméně znala. Přikývla na jeho slova, ale následně vyvalila oči. "Vosí úl? To... ty vosy byly pryč? Nebo... to muselo dost bolet, ne?" zamrkala zmateně. Dát si na hlavu vosí úl neznělo jako úplně chytrý nápad, i když vyděsit se s ním dalo asi parádně. Minimálně Bianca by byla dost šokovaná, vidět někoho takového. Zeptala se, jestli chce Nemesis pokračovat v chůzi a povídat přitom. Neměl žádné námitky, takže Bianca zvolila cestu vzhůru, k vršku vodopádů. Nešlo se jim úplně příjemně, ještě k tomu ve sněhu. Často se zastavovala a dlouze přemýšlela, kudy by to měla vzít dál. Po své eskapádě na skluzu byla se i se sněhem o mnoho opatrnější. Přeci jen pomalu neviděla, co má pod sebou a kam šlape. Nechtěla se někam zřítit a už se nevyhrabat.

>> Ostružinová louka

|| Loterie 50 ||

Nemesis Biancu zaskočil otázkou proč je ta voda vlastně slaná. To ona taky netušila a vlastně ji doteď ani nenapadlo se o to zajímat. Oceán byl od jejího domova stejně daleko a nečekala, že by se tam někdy v blízkém čase zase vracela. Přeci jen tam nic moc nebylo. "To nevim proč. Ale chutná fakt hnusně," zašklebila se s odporem. "Třeba je to tím jak je to velký? Nebo třeba na opačnym břehu je nějaká věc, která to způsobuje?" navrhla. Na druhý břeh však neviděli, takže to nemohli potvrdit, ale ani vyvrátit. Možná to byla prostě další z mnoha záhad tohohle kraje. Když tu měli vlčí bohy, proč by nemohli mít i hnusnou vodu?
Očividně řeky nezačínaly vodopády. Nebo alespoň ne všechny. Biancu udivilo, že v létě vodopádem plave ovoce. Nebylo náhodou z rostliny? Ve vodě nemělo co dělat. "Jakto? Myslíš že tam napadalo ze stromů?" Pohledem střelila po vodopádech, ale žádné ovoce v něm neviděla. No, nejspíš taky proto, že byla zima a v zimě ani nerostlo. "Nevadí mi delší povídání. Jestli to nevadí tobě," zazubila se na Nemesise. Nenutila ho do sdílení svých zážitků, i když byla docela zvědavá.
"Byl jsi někdy na druhé straně?" zeptala se a mávla rukou přes řeku. Tady u vodopádů bylo ale mnohem víc nemožné řeku překonat. "Co zkusit vodopády obejít a podívat se co je dál?" navrhla. Vypadalo to docela náročně, když viděla ty vysoké skály a strmý kopec, ale měli času dost. Ani jeden z nich nikam urgentně nepotřeboval.

<< Mahtaë sever
|| Loterie 49 ||

Bianca na Nemesisova slova jen krátce přikývla. Nebylo třeba říkat nic víc, však si to dokázal domyslet. Řeka byla v zimě možná víc nebezpečná než v létě. Když už se z ní vlk dostal, měl naběhnuto na prochladnutí, pokud rychle nenašel nějaké teplé místo nebo neovládal magie. A Bianca si ani nebyla jistá, jestli nějakou magii vůbec má. Každopádně vlka varovala, jak si to přebere už bylo jen na něm.
Zanedlouho jim řeka přehradila cestu. Vypadalo to, že se tady dvě slévají do jedné. Bianca se zamračila, protože se nějak nechtěla vracet, když už byli na cestě. Ale ani přes řeku už se neodvažovala jen tak přecházet. Zatočila tedy doprava, protože neviděla jinou možnost. Nemesis to tady přeci jen asi znal, protože věděl kam dojdou. Dokonce to místo nazval jako fajn, což mohlo značit nějakou zábavu. "Byl jsi tam? A jak to tam vypadá?" Bianca vyzvídala.
Pak se zajímala, jak řeka vlastně začíná. Na to jí nikdo neodpověděl, ale Nemesis řekl, že končí v obrovském jezeře. Biance chvilku trvalo, než si spojila dvě a dvě dohromady. U toho takzvaného jezera už přeci jednou byla! "To jsem viděla taky! Byla jsem tam jako malá. Neříká se tomu jezero ale oceán! Je podle všeho obrovský, možná i nekonečný," podělila se o informace, které měla. Oceán byl... zajímavý, ale zároveň se s ním ale nedalo nic moc dělat. "Voda tam je hnusná a slaná. Nikdy to nepij," zašklebila se nad svou nepříliš veselou vzpomínkou, kdy chtěla v oceánu uhasit žízeň. No, nehezky se jí to vymstilo a ještě se ztrapnila před ostatními vlčicemi a kouzelným motýlem.
Když dorazila k onomu fajn místu, málem jí spadla brada. Řeka tady doslova padala ze skály, hrozně to hučelo, ale bylo to zároveň fascinující. Byl to hezký pohled, ačkoliv Bianca by si ho užila víc v létě. "Páni, co to je?" vydechla. Vodopád ještě nikdy neviděla. "Takže takhle začínaj všechny řeky?" zeptala se, ale stále byla dost nejistá ohledně tohoto nového zjištění. "Nemesisi, co jsi tady dělal, když jsi tu byl?" obrátila se zvědavě na černého vlka. Znal takové hezké místo a přitom jí tvrdil, že tu v okolí nic není. Bylo tady snad nějaké tajemství, které nesměla znát? Nebo ho to jenom nenapadlo, když se ptala?

<< Cedrový háj
|| Loterie 48 ||

Nemesis odpověděl, že už tu jednou byl. Když se na něj Bianca po očku podívala, nevypadal zrovna nadšeně. No, už se jednou rozhodla, a měnit směr teď, když stáli u řeky, bylo zbytečné. Mohli se od ní přeci oddělit později. Oh, to je tohle místo, polkla nervózně, když viděla známý břeh. "Uh, tady jsem spadal do vody, než jsem tě potkala v lese. Skluz tady není vůbec tak silný jako na jezeře," varovala Nemesise, kdyby chtěl náhodou zkoušet lézt i na tuhle zamrzlou vodu. To nebyl dobrý nápad, jak se sama stihla přesvědčit. A vzhledem k tomu, že černý vlk skluz taky prakticky neznal, pověděla mu o svém zážitku. V dálce možná zahlédla i ten děravý kus, který se pod ní propadl.
Cesta podél řeky vážně nebyla nic moc, ale aspoň svítilo slunce a nefučel vítr tolik jako předešlou noc. Bianca se brodila sněhem a mezitím se rozhlížela po krajině kolem sebe. Víc jak oslnivou bělobu však téměř neviděla. Někde v dálce po pravé straně byl les, kde Nemesise potkala. "Co takhle zatočit tudyma?" optala se na názor svého společníka. Řeka po jejich levici jim totiž přehradila i cestu vepředu, což je nutilo vrátit se do onoho lesa. Ten ale docela znali a nebylo na něm nic zajímavého. "Kam dojdeme, když půjdem furt podél řeky? Nechci moc zkoušet dostat se na druhý břeh, takový vymáchání v zimě není nic příjemnýho," poznamenala mrzutě. Zatím byla cesta nudná, ale byli jen na začátku. Bianca neztrácela naději, že se to zlepší. "Třeba zjistíme jak ta řeka vzniká," zauvažovala. Myslela si, že voda teče z jezera. Ale odkud se bere tam? Teď, když šla proti proudu, určitě dorazí na místo, kde řeka začíná.

>> Vodopády

|| Loterie 47 ||

Biance taky moc nesedělo, že by Smrt měla ráda kytky. Možná maximálně ty uvadlý a uschlý, ale i tak. Bylo by dost překvapivý, kdyby se jí líbilo něco takovýho. Navíc uvadlý kytky začnou po chvíli smrdět, Bianca nakrčila nos. Dost živě si to pamatovala z močálů, kde bylo takové 'zeleně' spousta a zrovna dvakrát to tam nevonělo. I když to čekala horší, vzhledem k tomu, co tam vídala. Možná taky nějaká magie, pomyslela si ale brzo to hodila za hlavu. "Taky se asi poptám doma," zamumlala. Bylo toho už tolik, na co se chtěla zeptat, že se začínala obávat, že všechny ty otázky zapomene, než se domů vůbec vrátí.
Pak Bianca navrhla, že by mohli někam jít. Ani jeden z nich nevěděl kam, což ale nebrala za příliš velký problém. Však když šla sem tak taky vlastně netušila, kam se to dostala. A nakonec potkala Nemesise, se kterým vyzkoušela nějaké hry a naučila ho na skluzu. "Fajn!" ochotně se ujala nabízeného vedení, protože ji nic neomezovalo. Mohla vyrazit přímo za čumákem, což vlastně taky udělala. Vstala a oklepala ze sebe trochu sněhu. Obrátila se na Nemesise, který zrovna uhasínal oheň. "Můžem jít třeba podél té řeky, co tu teče. Šel jsi tamtudy někdy?" zeptala se ze zvědavosti. Taky ho nechtěla nudit cestama, kterýma už prošel. I když, přihodit se mohlo cokoliv.

>> Mahtaë sever

|| Loterie 46 ||

Až Nemesisova slova donutila Biancu uvědomit si, že Život a Smrt asi nerozdávají magie a schopnosti jen tak z rozmaru, ale něco za to chtějí. "Slyšela jsem, že Život má rád květiny. Ale nevím jak Smrt. Ani kolik toho vlastně potřebuješ," zamračila se trochu. Hned to bylo složitější, jeden si nemohl jen tak rozkázat, co chce a dostat to, aniž by vynaložil nějakou námahu. To je dost na prd. Bianca by nejradši získala co chtěla bez problémů, ale tak svět bohužel nefungoval. Už jen to, že magie existovaly byla vlkům dost velká pomoc v mnoha případech. Nemohla požadovat víc.
Docela ji zajímalo, jak by měla taková smečka podle Nemesise vypadat. A jaký pravidla by v ní zavedl. "Hah! To je vlastně docela chytrý," zasmála se jeho návrhu. Kdo nic nedělal, nezasloužil si mít nějaké výhody nebo vyšší postavení. To znělo logicky. Biance by se taky nelíbilo, kdyby jí rozkazoval někdo kdo se vůbec nesnaží pomoct.
Když začalo svítat a oheň pomalu vyhasínal, rozhodla se zase něco dělat. Jen sedět bylo taky fajn, ale furt by se radši věnovala něčemu... zábavnějšímu. Bianca proto navrhla, aby se někam vydali. Nemesis však tentokrát nevypadal tak nadšeně a namítl, že neví kam by chtěl. "Tak to je jedno ne? Prostě... někam dojdeme a třeba narazíme na něco zajímavýho?" prohodila krátce. Ale jestli se mu nechtělo nikam chodit, klidně tu zůstane.

|| Loterie 45 ||

Bianca se usmála, když i Nemesis nadšeně potvrdil, že se budou učit plavání společně. Do jara nebo léta však zbývalo ještě docela dost času, ale Bianca věřila, že to uteče rychle. Pak se konverzace přesunula k trochu vážnějšímu tématu. Bianca zřejmě nechápala, jak to tedy Nemesis doma má. A ani z jeho slov moc moudrá nebyla. Přesto se snažila vlka nějak utěšit nebo mu nabídnout nějaké nápady, když očividně nebyl s něčím spokojený.
Podle Biancy se strachoval dost dopředu. Tedy, vždy bylo lepší být připravený, ale i kdyby ne, nějak se to nakonec vyvrbí. Třeba všechno dopadne úplně jinak, než si teď myslí. "Jestli rodiče říkali, že to ještě neplánují tak máš dost času vyrůst," usmála se na něj. "Navíc když je tady ten Život a Smrt, zesílení taky není takový problém jako jinde, ne?" Co záleželo, jestli byl mladý, když by dokázal všechny sourozence přeprat? I kdyby mu smečka potom nepřipadla, nikdo by mu tam nemohl rozkazovat a nový alfa by určitě nebyl tak respektovaný. "A jaké změny by se ti líbily? To mě docela zajímá, říkal jsi, že tam nikdo nic nedělá. Čím bys je zaúkoloval?" zazubila se vesele, možná trochu škodolibě. Muselo být fajn, mít moc nad ostatními vlky a všemožně jim rozkazovat. Biance by se ale na druhou stranu nelíbila ta přehnaná zodpovědnost, kterou za alfování vlk měl. To už taková sranda nebyla.
Oheň pomalu dohasínal, ačkoliv se ho Nemesis čas od času pokoušel posílit. Bianca si také všimla, že propovídali celou noc a už přišlo ráno. Trochu se protáhla a zívla si, ale unavená stále příliš nebyla. Však teď dlouhou dobu nic nedělala, jen seděla na zadku. "Co teď? Udržíme ještě oheň, nebo třeba někam půjdem?" zeptala se svého společníka. Docela by ocenila zase nějakou akci, i kdyby to měla být jen procházka.