Gallirea - Příspěvky uživatele

<< Tajga
|| Loterie 56 ||

Jehličnatým lesem šli dlouho. Nebo se spíš brodili. Bylo tu nějak víc a víc sněhu, než Bianca čekala. Proto jí i dlouho trvalo, než se vlastně někam dostali, sněhová pokrývka byla pomalu větší než ona sama. Ještě chvíli a bude mi čouhat jenom hlava, pomyslela si trochu mrzutě. Nebylo to vůbec příjemné, ale vzhledem k tomu že její další aktivitou bude válení se ve sněhu, asi bylo zbytečné snažit se zůstat suchý a v teple. Jakmile zjistí, jaký to kutálení vlastně je, poběží zase zpátky dolů, kde je aspoň o něco tepleji.
Nemesis ji po chvilce dokonce nadšením předběhl, což jí alespoň usnadnilo to prodírání. Napasovala se do jeho stop, jako předtím s Kenaiem. Proč mě to nenapadlo dřív? cukla koutkem, ale nic neřekla. Docela si užívala být chvilku velitel téhle výpravy. "Jsme... tady," vydechla zadýchaně a zastavila se, když konečně z lesa vylezli. Před nimi se rozprostíraly vysokánské hory. Bylo to poprvé, co je Bianca viděla. Sheya tenkrát říkala, že je z hor, vzpomněla si na hnědou vlčici se kterou hledala poklad. Od té doby ji ale neviděla, a už vůbec netušila, jestli jsou tohle ty správné hory. Určitě tady nebyly jenom jedny.
"Tak jo, nejdřív vylezeme ještě o kousek výš. A pak, hop! Uděláme kotrmelce dolů," zazubila se Bianca a vysvětlila, jak si to celé představuje. Pak se hned dala do kroku, vybrala si svah, který byl tak akorát. Ani ne moc strmý, ale ani ne placatý.

<< Úzká rokle
|| Loterie 55 ||

Bianca zamířila nějakým směrem a doufala, že narazí na nějaký pěkný kopec. Svraštila čelo, když zjistila, že žádný v okolí nevidí. Když je vlk nechce, tak se před ním objevují a teď? Nikde nic! nafoukla se. Byl to úplný zákon schválnosti. Nemesisova slova ji však rozveselila. "Tak platí!" zazubila se na něj nadšeně. Už teď se těšila, až toho Fiéra přivede a něco zábavného spolu podniknou. A to měli na rozvrhu ještě tu společnou lekci plavání.
Nemesis očividně projevil zájem o její návrh. Zdál se i docela nadšený, když ho vyslechl, jen jejich největší překážka stále zůstávala. A to, najít nějaký parádní kopec, nejlépe bez kamení, stromů a kdo ví čeho dalšího. Bianca se proto zaradovala, když v dálce uviděla hory. "Koukej tamhle," ukázala packou směr. "Vypadá to na velký kopce, ale my nemusíme chodit tak vysoko. Můžem se klouzat dole," dodala pak. Byl to dobrý nápad, navíc, kde byly takové hory, musely být i menší kopečky, jako stvořené na válení. Cestou se docela nepříjemně ochlazovalo, ale ani to Biancu neodradilo. Vlezla do jehličnatého lesa a už tady pocítila nerovnost terénu, který se začal postupně zvedat. To bylo dobré znamení, mířili do hor a nebyli daleko. Když se odsud vymotají, určitě budou na místě.

>> Sněžné hory

<< Ostružinová louka (přes Dlouhou řeku)
|| Loterie 54 ||

Bylo vlastně logické, že vlk úl po cestě z hlavy setřásl. Jinak by se mu špatně vidělo a taky by skončil čumákem ve stromu. Ovšem i tak to nemohlo být nic příjemného, když ho poďobaly vosy. "Asi jo, no. Jinak by snad ani neviděl kam běží," ušklíbla se Bianca. Nemesis z oho byl ale očividně nadšený, čemuž se ale ani nedivila. Znělo to jako parádní sranda, i když to nejprve nemuselo být příjemné. "Fakt? To by bylo super, ráda bych ho poznala!" otočila se na vlka nadšeně, když nabídl, že ji s Fiérem seznámí. Přesně s někým takovým se chtěla také spřátelit. Zatím znala spíš... jak to říct, klidnější vlky, kteří neměli takovéhle šílené nápady. Poznat někoho víc energického znělo fajn.
Pak už se dostali ke kmeni a Bianca se ujala vedení. Šla jako první a i když to dělala poprvé, přes řeku se dostala naprosto v pořádku. Ani jednou nezavrávorala. Ale kmen byl dost široký, byla by příliš paranoidní, kdyby se přechodu bála. I Nemesis to s jejími instrukcemi zvládl v pohodě, až na ten zrychlený konec. Z kmene seskočil, jako by ho pálily tlapky. "Vidíš, zvládl jsi to v pořádku," mávla vesele ocáskem a rozhlédla se, kam to vlastně dorazili. Opět stáli na nějaké pláni, ale dost se klikatila a ze sněhu tu a tam čouhaly kameny. Jak Bianca koukala na ten sníh, měla náhle chuť se do něj položit. Zablýskly se jí oči. "Víš co mě napadlo? Co takhle najít nějakej kopec a zkusit se kutálet dolů po sněhu? Nebude to snad tolik bolet a mohla by to být sranda!" navrhla nadšeně. Tady to nešlo, nechtěla se rozmáznout o nějaký balvan, tak se dala do kroku. Jinak to ale stálo za zkoušku, ne? "Zkoušel jsi se někdy válet z kopce?" zeptala se, protože chtěla aby se podělil o případné zkušenosti s tímhle nápadem. Však kdyby to nebyl dobrý nápad, raději by to nezkoušela. Nejdřív ale museli najít ten kopec.

>> Tajga

|| Loterie 53 ||

Bianca byla možná i trochu zklamaná, když Nemesis řekl, že to zranění je minimální. Ne že by na něj chtěla být zlá nebo tak něco, ale trochu škodolibosti si nějak nechtěla odpustit. Na brášku nic takového zkoušet nemohla, protože by to vzal až příliš vážně. No, Launee by ji za to určitě pokárala a Therion... ten na by na tom byl snad pomalu hůř než Saturnus, jen by tvrdil jak je to všechno v pořádku. Povzdechla si. Na ně škodolibá prostě být nemohla, i kdyby sebevíc chtěla. Moc by ji tížilo svědomí.
Raději přestala přemýšlet nad hloupostmi a poslouchala Nemesisovov vyprávění, zatímco přecházeli nudnou pláň. Alespoň to bylo nějaké osvěžení jinak nezáživné cesty. "No počkej, a neměl na hlavě náhodou ten úl?" Jak by ho v tom případě chytil za srst? Tak jako tak, celá ta historka zněla dost... neskutečně. Bianca netušila, jestli se tomu má smát nebo vlky litovat nebo kdo ví co. "Od začátku do konce to zní dost, ehh, záživně," zazubila se. Jeden hloupej nápad za druhým, ale nakonec všechno dobře dopadlo. "Ale aspoň máš nějakej fajn zážitek z dětství!" Zažívat to možná nebylo tak super, ale když to pak vlk s odstupem času vyprávěl, mohl se nad tím dost pobavit. "Já asi nic takovýho nezažila," zauvažovala Bianca krátce. Doufala, že se v budoucnu taky taková příležitost naskytne, i když toho v tu dobu možná bude litovat.
Když jim cestu i tentokrát přehradila řeka, Bianca se rozhodla vzdorovat a dostat se na druhý břeh. Na nějaké kameny raději nesázela, protože řeka měla zaprvé příliš strmé břehy a zadruhé v ní ani moc šutrů nebylo. Navíc docela hučela a plynula rychle, divoce. Naštěstí Bianca zahlédla nedaleký spadlý kmen a rozhodla se přes něj přelézt. Nemesis souhlasil, takže Bianca na nic nečekala a vyskočila na strom. Dělala to vlastně poprvé, ale... ani tak vyděšená nebyla. Srdce jí sice bilo trochu rychleji než obvykle, ale kmen byl tlustý a stabilní. Nebylo se snad čeho obávat. "Tak jo, jdem na to," povzbudila se a pořádně zasekla drápky do dřeva, aby se lépe udržela. Docela to šlo. Když byla uprostřed, neodolala pokušení podívat se dolů, což se neukázalo jako dobrý nápad. Řeka pod ní byla docela kus, kdyby z téhle výšky spadla třeba na kámen, asi by se z toho už nevylízala. Na sucho polkla a zavřela oči, aby uklidnila svoje zděšené myšlenky. Pak se zase pomalu rozešla. Nakonec to zvládla na druhou stranu bez větších problémů a zádrhelů. "Teď ty!" zavolala na Nemesise na druhé straně. "Dělej to, co já. Jdi pomalu a zatínej drápy do dřeva, ať se líp udržíš. A nekoukej pod sebe!" Dala mu snad dostatek instrukcí, aby to zvládl.

>> Úzká rokle (přes dlouhou řeku)

<< Vodopády
|| Loterie 52 ||

Trošku jí nešlo do hlavy, že vlk byl tak odvážný a nasadil si na hlavu úl i s vosama. Teda, musela to být zajímavá podívaná, to určitě, ale... stálo to opravdu za to? Nemesis povídal, jak je vosy proháněly a i tak měli všude bodance. Bianca se zašklebila. "Nedivim se." Taky by utíkala, co jí nohy stačily, kdyby ji pronásledovaly rozzuřené vosy. Divila se, že je to vůbec napadlo, na druhou stranu, její nápady taky nebyly občas úplně zářné, takže si nedovolovala Fiéra nijak soudit. Navíc to opravdu znělo docela vtipně, jak o tom Nemesis mluvil. Alespoň měl zábavnou historku z dětství, co může vypravovat. U Biancy převažovaly ty smutné.
Poslouchala, jak Nemesis vypráví, zatímco se konečně vyškrábala nad vodopády. Překvapivě tam netekla žádná řeka, voda se objevovala tak nějak... z podzemí? Bianca to chvilku pozorovala, protože nejspíš přišla na to, jak se věci mají a jak teda vznikají řeky. I když otázkou zůstávalo, kde se ta voda v zemi bere. To už ale zacházela dost do podrobna. K životu stačilo vědět, že tam prostě někde je. Chm, to musel bejt dost zběsilej útěk," zasmála se na jeho účet, když Nemesis řekl, že narazil do stromu a sedřel si čumák. "A jak strašný to zranění je?" utahovala si z něj trochu, ale víc ji zajímalo, jak to opravdu vypadá. To má jako vršek čenichu teď bez chlupů? Nebo třeba jenom jednu půlku? Hehe, zašklebila se té představě. To by vypadal dost pitomě.
Mezitím po náročném stoupání a obcházení dorazili na louku. Bianca si povzdechla. "Další nudná pláň," zabručela trochu znuděně. Zatim to byla teda nic moc procházka. Doufala, že se to ale časem zlepší. Bohužel, co vlk nechtěl, před nimi byla zase řeka. Tentokrát se Bianca na vodu vzdorovitě zamračila a rozhlédla se kolem. Chtěla na druhý břeh a naštěstí v dálce zahlédla spadlý kmen, který vypadal i docela stabilně. "Zkusíme to přelézt?" mávla tlapkou ke kmeni a zeptala se Nemesise s tím, že už se tím směrem rozešla. Z větší blízkosti se kmen zdál opravdu docela v pořádku. S její obratností by snad neměl být problém dostat se na druhou stranu.

|| Loterie 51 ||

Bianca tak trochu začínala litovat, že se dospěláků neptala víc, když měla šanci. Teď byla s mladším vlčetem, které se na něco neustále ptalo a ani ona sama nebyla schopna většinu otázek zodpovědět. Samozřejmě, její situace byla ještě bizarnější, protože Nemesis vypadal a mluvil jako někdo mnohem starší. Bylo zvláštní, dívat se na starého vlka a poslouchat, jak se neustále ptá na zdánlivě jednoduché otázky.
Ovoce ve vodopádech znělo zajímavě, ovšem teď tam nebylo, čehož Bianca trochu litovala. Ráda by nějaké ochutnala, ale v zimě bohužel nerostlo. Vlastně by bylo hodně zvláštní, kdyby se teď objevilo. Nejvíce pravděpodobné bylo, že do vody spadlo někde ze stromu a pak doplavalo až sem. Jak jinak by se tam asi vzalo? Co když to bylo nějaký vodní ovoce co roste ve vodě? Existuje něco takového? podivila se, ale ani svou otázku nevyslovovala nahlas. Nemesis by nejspíš taky nevěděl a už tak měli seznam otázek dlouhý až hanba.
Nemesis se nakonec uvolil Biance převyprávět svoje zážitky s vodopády. Opět zmínil nějakého Fiéra, o kterém předtím říkal, že je jediný fajn. Nejspíš byli kamarádi. Historku o Smrti už víceméně znala. Přikývla na jeho slova, ale následně vyvalila oči. "Vosí úl? To... ty vosy byly pryč? Nebo... to muselo dost bolet, ne?" zamrkala zmateně. Dát si na hlavu vosí úl neznělo jako úplně chytrý nápad, i když vyděsit se s ním dalo asi parádně. Minimálně Bianca by byla dost šokovaná, vidět někoho takového. Zeptala se, jestli chce Nemesis pokračovat v chůzi a povídat přitom. Neměl žádné námitky, takže Bianca zvolila cestu vzhůru, k vršku vodopádů. Nešlo se jim úplně příjemně, ještě k tomu ve sněhu. Často se zastavovala a dlouze přemýšlela, kudy by to měla vzít dál. Po své eskapádě na skluzu byla se i se sněhem o mnoho opatrnější. Přeci jen pomalu neviděla, co má pod sebou a kam šlape. Nechtěla se někam zřítit a už se nevyhrabat.

>> Ostružinová louka

|| Loterie 50 ||

Nemesis Biancu zaskočil otázkou proč je ta voda vlastně slaná. To ona taky netušila a vlastně ji doteď ani nenapadlo se o to zajímat. Oceán byl od jejího domova stejně daleko a nečekala, že by se tam někdy v blízkém čase zase vracela. Přeci jen tam nic moc nebylo. "To nevim proč. Ale chutná fakt hnusně," zašklebila se s odporem. "Třeba je to tím jak je to velký? Nebo třeba na opačnym břehu je nějaká věc, která to způsobuje?" navrhla. Na druhý břeh však neviděli, takže to nemohli potvrdit, ale ani vyvrátit. Možná to byla prostě další z mnoha záhad tohohle kraje. Když tu měli vlčí bohy, proč by nemohli mít i hnusnou vodu?
Očividně řeky nezačínaly vodopády. Nebo alespoň ne všechny. Biancu udivilo, že v létě vodopádem plave ovoce. Nebylo náhodou z rostliny? Ve vodě nemělo co dělat. "Jakto? Myslíš že tam napadalo ze stromů?" Pohledem střelila po vodopádech, ale žádné ovoce v něm neviděla. No, nejspíš taky proto, že byla zima a v zimě ani nerostlo. "Nevadí mi delší povídání. Jestli to nevadí tobě," zazubila se na Nemesise. Nenutila ho do sdílení svých zážitků, i když byla docela zvědavá.
"Byl jsi někdy na druhé straně?" zeptala se a mávla rukou přes řeku. Tady u vodopádů bylo ale mnohem víc nemožné řeku překonat. "Co zkusit vodopády obejít a podívat se co je dál?" navrhla. Vypadalo to docela náročně, když viděla ty vysoké skály a strmý kopec, ale měli času dost. Ani jeden z nich nikam urgentně nepotřeboval.

<< Mahtaë sever
|| Loterie 49 ||

Bianca na Nemesisova slova jen krátce přikývla. Nebylo třeba říkat nic víc, však si to dokázal domyslet. Řeka byla v zimě možná víc nebezpečná než v létě. Když už se z ní vlk dostal, měl naběhnuto na prochladnutí, pokud rychle nenašel nějaké teplé místo nebo neovládal magie. A Bianca si ani nebyla jistá, jestli nějakou magii vůbec má. Každopádně vlka varovala, jak si to přebere už bylo jen na něm.
Zanedlouho jim řeka přehradila cestu. Vypadalo to, že se tady dvě slévají do jedné. Bianca se zamračila, protože se nějak nechtěla vracet, když už byli na cestě. Ale ani přes řeku už se neodvažovala jen tak přecházet. Zatočila tedy doprava, protože neviděla jinou možnost. Nemesis to tady přeci jen asi znal, protože věděl kam dojdou. Dokonce to místo nazval jako fajn, což mohlo značit nějakou zábavu. "Byl jsi tam? A jak to tam vypadá?" Bianca vyzvídala.
Pak se zajímala, jak řeka vlastně začíná. Na to jí nikdo neodpověděl, ale Nemesis řekl, že končí v obrovském jezeře. Biance chvilku trvalo, než si spojila dvě a dvě dohromady. U toho takzvaného jezera už přeci jednou byla! "To jsem viděla taky! Byla jsem tam jako malá. Neříká se tomu jezero ale oceán! Je podle všeho obrovský, možná i nekonečný," podělila se o informace, které měla. Oceán byl... zajímavý, ale zároveň se s ním ale nedalo nic moc dělat. "Voda tam je hnusná a slaná. Nikdy to nepij," zašklebila se nad svou nepříliš veselou vzpomínkou, kdy chtěla v oceánu uhasit žízeň. No, nehezky se jí to vymstilo a ještě se ztrapnila před ostatními vlčicemi a kouzelným motýlem.
Když dorazila k onomu fajn místu, málem jí spadla brada. Řeka tady doslova padala ze skály, hrozně to hučelo, ale bylo to zároveň fascinující. Byl to hezký pohled, ačkoliv Bianca by si ho užila víc v létě. "Páni, co to je?" vydechla. Vodopád ještě nikdy neviděla. "Takže takhle začínaj všechny řeky?" zeptala se, ale stále byla dost nejistá ohledně tohoto nového zjištění. "Nemesisi, co jsi tady dělal, když jsi tu byl?" obrátila se zvědavě na černého vlka. Znal takové hezké místo a přitom jí tvrdil, že tu v okolí nic není. Bylo tady snad nějaké tajemství, které nesměla znát? Nebo ho to jenom nenapadlo, když se ptala?

<< Cedrový háj
|| Loterie 48 ||

Nemesis odpověděl, že už tu jednou byl. Když se na něj Bianca po očku podívala, nevypadal zrovna nadšeně. No, už se jednou rozhodla, a měnit směr teď, když stáli u řeky, bylo zbytečné. Mohli se od ní přeci oddělit později. Oh, to je tohle místo, polkla nervózně, když viděla známý břeh. "Uh, tady jsem spadal do vody, než jsem tě potkala v lese. Skluz tady není vůbec tak silný jako na jezeře," varovala Nemesise, kdyby chtěl náhodou zkoušet lézt i na tuhle zamrzlou vodu. To nebyl dobrý nápad, jak se sama stihla přesvědčit. A vzhledem k tomu, že černý vlk skluz taky prakticky neznal, pověděla mu o svém zážitku. V dálce možná zahlédla i ten děravý kus, který se pod ní propadl.
Cesta podél řeky vážně nebyla nic moc, ale aspoň svítilo slunce a nefučel vítr tolik jako předešlou noc. Bianca se brodila sněhem a mezitím se rozhlížela po krajině kolem sebe. Víc jak oslnivou bělobu však téměř neviděla. Někde v dálce po pravé straně byl les, kde Nemesise potkala. "Co takhle zatočit tudyma?" optala se na názor svého společníka. Řeka po jejich levici jim totiž přehradila i cestu vepředu, což je nutilo vrátit se do onoho lesa. Ten ale docela znali a nebylo na něm nic zajímavého. "Kam dojdeme, když půjdem furt podél řeky? Nechci moc zkoušet dostat se na druhý břeh, takový vymáchání v zimě není nic příjemnýho," poznamenala mrzutě. Zatím byla cesta nudná, ale byli jen na začátku. Bianca neztrácela naději, že se to zlepší. "Třeba zjistíme jak ta řeka vzniká," zauvažovala. Myslela si, že voda teče z jezera. Ale odkud se bere tam? Teď, když šla proti proudu, určitě dorazí na místo, kde řeka začíná.

>> Vodopády

|| Loterie 47 ||

Biance taky moc nesedělo, že by Smrt měla ráda kytky. Možná maximálně ty uvadlý a uschlý, ale i tak. Bylo by dost překvapivý, kdyby se jí líbilo něco takovýho. Navíc uvadlý kytky začnou po chvíli smrdět, Bianca nakrčila nos. Dost živě si to pamatovala z močálů, kde bylo takové 'zeleně' spousta a zrovna dvakrát to tam nevonělo. I když to čekala horší, vzhledem k tomu, co tam vídala. Možná taky nějaká magie, pomyslela si ale brzo to hodila za hlavu. "Taky se asi poptám doma," zamumlala. Bylo toho už tolik, na co se chtěla zeptat, že se začínala obávat, že všechny ty otázky zapomene, než se domů vůbec vrátí.
Pak Bianca navrhla, že by mohli někam jít. Ani jeden z nich nevěděl kam, což ale nebrala za příliš velký problém. Však když šla sem tak taky vlastně netušila, kam se to dostala. A nakonec potkala Nemesise, se kterým vyzkoušela nějaké hry a naučila ho na skluzu. "Fajn!" ochotně se ujala nabízeného vedení, protože ji nic neomezovalo. Mohla vyrazit přímo za čumákem, což vlastně taky udělala. Vstala a oklepala ze sebe trochu sněhu. Obrátila se na Nemesise, který zrovna uhasínal oheň. "Můžem jít třeba podél té řeky, co tu teče. Šel jsi tamtudy někdy?" zeptala se ze zvědavosti. Taky ho nechtěla nudit cestama, kterýma už prošel. I když, přihodit se mohlo cokoliv.

>> Mahtaë sever

|| Loterie 46 ||

Až Nemesisova slova donutila Biancu uvědomit si, že Život a Smrt asi nerozdávají magie a schopnosti jen tak z rozmaru, ale něco za to chtějí. "Slyšela jsem, že Život má rád květiny. Ale nevím jak Smrt. Ani kolik toho vlastně potřebuješ," zamračila se trochu. Hned to bylo složitější, jeden si nemohl jen tak rozkázat, co chce a dostat to, aniž by vynaložil nějakou námahu. To je dost na prd. Bianca by nejradši získala co chtěla bez problémů, ale tak svět bohužel nefungoval. Už jen to, že magie existovaly byla vlkům dost velká pomoc v mnoha případech. Nemohla požadovat víc.
Docela ji zajímalo, jak by měla taková smečka podle Nemesise vypadat. A jaký pravidla by v ní zavedl. "Hah! To je vlastně docela chytrý," zasmála se jeho návrhu. Kdo nic nedělal, nezasloužil si mít nějaké výhody nebo vyšší postavení. To znělo logicky. Biance by se taky nelíbilo, kdyby jí rozkazoval někdo kdo se vůbec nesnaží pomoct.
Když začalo svítat a oheň pomalu vyhasínal, rozhodla se zase něco dělat. Jen sedět bylo taky fajn, ale furt by se radši věnovala něčemu... zábavnějšímu. Bianca proto navrhla, aby se někam vydali. Nemesis však tentokrát nevypadal tak nadšeně a namítl, že neví kam by chtěl. "Tak to je jedno ne? Prostě... někam dojdeme a třeba narazíme na něco zajímavýho?" prohodila krátce. Ale jestli se mu nechtělo nikam chodit, klidně tu zůstane.

|| Loterie 45 ||

Bianca se usmála, když i Nemesis nadšeně potvrdil, že se budou učit plavání společně. Do jara nebo léta však zbývalo ještě docela dost času, ale Bianca věřila, že to uteče rychle. Pak se konverzace přesunula k trochu vážnějšímu tématu. Bianca zřejmě nechápala, jak to tedy Nemesis doma má. A ani z jeho slov moc moudrá nebyla. Přesto se snažila vlka nějak utěšit nebo mu nabídnout nějaké nápady, když očividně nebyl s něčím spokojený.
Podle Biancy se strachoval dost dopředu. Tedy, vždy bylo lepší být připravený, ale i kdyby ne, nějak se to nakonec vyvrbí. Třeba všechno dopadne úplně jinak, než si teď myslí. "Jestli rodiče říkali, že to ještě neplánují tak máš dost času vyrůst," usmála se na něj. "Navíc když je tady ten Život a Smrt, zesílení taky není takový problém jako jinde, ne?" Co záleželo, jestli byl mladý, když by dokázal všechny sourozence přeprat? I kdyby mu smečka potom nepřipadla, nikdo by mu tam nemohl rozkazovat a nový alfa by určitě nebyl tak respektovaný. "A jaké změny by se ti líbily? To mě docela zajímá, říkal jsi, že tam nikdo nic nedělá. Čím bys je zaúkoloval?" zazubila se vesele, možná trochu škodolibě. Muselo být fajn, mít moc nad ostatními vlky a všemožně jim rozkazovat. Biance by se ale na druhou stranu nelíbila ta přehnaná zodpovědnost, kterou za alfování vlk měl. To už taková sranda nebyla.
Oheň pomalu dohasínal, ačkoliv se ho Nemesis čas od času pokoušel posílit. Bianca si také všimla, že propovídali celou noc a už přišlo ráno. Trochu se protáhla a zívla si, ale unavená stále příliš nebyla. Však teď dlouhou dobu nic nedělala, jen seděla na zadku. "Co teď? Udržíme ještě oheň, nebo třeba někam půjdem?" zeptala se svého společníka. Docela by ocenila zase nějakou akci, i kdyby to měla být jen procházka.

|| Loterie 44 ||

Bianca se snažila vysvětlit jak to měli v její bývalé smečce s magiemi. Vlastně o tom ale moc nevěděla. Jako malá se s nimi setkala pořádně až tady, kdy jí o nich řekl bráška a Launee. A v tu dobu to pro ní bylo něco naprosto nového, nečekaného a zajímavého. Jako malé vlče se však s existencí kouzel vyrovnala velmi rychle. Patřila k těm důvěřivým, možná až naivním typům, které neměly problém přijmout i sebedivnější informace. Třeba jako Nemesisovo prohozené tělo. Bianca mu to věřila defacto po pár větách, protože proč by jí přeci lhal?
Pak jí Nemesis povídal o šakalech a plavání. Bianca rychle pustila to první z hlavy, když očividně šakali nebyli vůči vlkům příliš přátelští. Víc se zajímala o plavání, protože to mohla třeba do budoucna využít, kdyby se to naučila. Zatím ale měla k vodě docela respekt a sama nic takového zkoušet nechtěla. Proto ji nadchlo, když Nemesis navrhl, že by se mohli v létě učit spolu. "Tak super! Budu se těšit," usmála se a vesele mávla ocáskem. Dělat něco s kamarády bylo určitě zábavnější než sám nebo s dospěláky. Navíc se nebude cítit tak hloupě, když to Nemesis taky nebude vůbec umět.
Trochu se divila, proč se černý vlk zatěžuje tak... složitými myšlenkami, když je ještě vlče. Ona sama si ničím takovým hlavu nelámala. Ani ji nenapadlo o budoucnosti přemýšlet, dokud se nezeptal. Jeho vysvětlení ji opět docela zarazilo. "Páni, vážně to doma nemáš rád," poznamenala trochu zaskočeně. Uvědomila si, jaké má vlastně štěstí, že bydlí se svou rodinou a hodnými vlky. A se všemi má dobré vztahy. Nemesis to měl asi těžký. "Za jak dlouho myslíš, že někdo smečku převezme? Třeba máš ještě... čas?" zauvažovala nejistě. Ale asi bylo lepší být připravený dopředu, než se rozhodovat na poslední chvíli, co se svým životem. "Nebo ji vůbec nepřevezmou tvoji sourozenci? A i kdyby, tak se potom můžeš toulat a postupně třeba najdeš místo, kde se ti bude líbit." Tak by to asi udělala ona. Všechno nechat na náhodě a osudu, však ono by se nějaké místo určitě našlo. "A nebo třeba smečku dostaneš ty? Chtěl bys?" zazubila se a položila mu docela zajímavou otázku. Z jeho slov to vypadalo, že smečku přebírají potomci alfy, ke kterým sám taky patřil. Měl sice kopu starších sourozenců, ale kdo ví, kdy předání nastane. V té době mohl být už dospělý a třeba i lepší než jeho sourozenci. I když Bianca vůbec netušila, co takový vlk potřebuje, aby byl kompetentní převzít smečku.

|| Loterie 43 ||

Nějak jí nedošlo, že Nemesis vlastně o její rodné smečce nic moc neví. Jen to, že na ni zaútočili a Bianca se pak ztratila. "Ne, ale naše území odtud nebylo zase tak daleko," pokusila se to lépe vysvětlit. Vlastně by se dalo říct, že pomalu žili na hranicích s touhle zemí, nebo maximálně kousek od nich. "Já právě nevím. Možná jo, možná taky ne. Nikoho jsme neviděla, že by je používal, nebo si to už prostě nepamatuju. Byla jsem hodně malá, když jsem ještě žila s rodinou. Menší než ty teď," smutně se usmála. To, že nestrávila se svými rodiči příliš času bylo její největší zklamání. A už s ním nemohla nic dělat, protože je nikdy v životě neuvidí. "Právě proto, že jsme ale žili blízko, si myslim že je pravděpodobně uměli ovládat nebo o nich vlci alespoň věděli," podělila se o svou domněnku. Přišlo jí to jako logické vysvětlení, ale samozřejmě to tak nemuselo být. Tahle otázka asi zůstane nejasná navždycky, protože Bianca neměla v plánu se tam někdy v budoucnu vracet. Rozhodně ne jen proto, aby se zeptala jak to mají s magiemi.
Od Nemesise se dozvěděla, že šakal vypadá podobně jako vlk. Zajímavý. Někdy by ho chtěla vidět, ale když zjistila, že jsou zlí, tak tu myšlenku raději vypustila z hlavy. "Jo tak. Taky bych se to asi chtěla naučit. Ale vody se trochu bojím," přiznala se trochu ostýchavě. Poměrně nerada přiznávala, že něco neumí nebo nedokáže, ale teď nějak uznala, že není za co se stydět. Voda totiž opravdu byla děsivá, když jí bylo hodně. A neměla na ni zrovna ty nejlepší vzpomínky.
Jak se Bianca zeptala Nemesise zpátky, odpověděl, že neví co chce dělat v budoucnu. Byla to koneckonců složitá otázka. Ani ona si svými plány nebyla příliš jistá. Navíc se mohlo stát něco nečekaného a ona je nakonec úplně změní. "Já myslim že na to přijdeš časem. Proč si s tím vůbec zatěžuješ hlavu teď? Já taky nevím, co bych pořádně měla být," pokrčila rameny. "Nejdůležitější je, že se bavím teď," dodala pak s úsměvem. Vždycky dělala to, co chtěla nejvíc. Občas se tedy přizpůsobila i přání druhých vlků, hlavně těch, na kterých jí záleželo, protože tak dělala radost zase jim. A to podle ní bylo taky fajn. Bianca se nezaobírala představami o budoucnosti a raději žila v přítomnosti, chovala se podle svých emocí a všechno zatím docela vycházelo.

|| Loterie 42 ||

Nemesis se ptal, jestli u nich používají magie. Nejspíš si všiml Biančina překvapení a rozhodl se vyzvídat. "No, tam kde jsem se narodila jsem nikoho neviděla, že by je používal," zamyslela se. V rodné smečce nikdo podle ní magie neovládal, nebo to prostě před vlčaty jen neukazovali. Navíc tam nestrávila tolik času, hlavně toho, kdy už byla schopná tak nějak vnímat venkovní svět. "Myslím ale, že o nich dospěláci minimálně věděli. Nežili jsme tak daleko od tohohle kraje." I Biancu samotnou překvapilo, jak blízko se Elinské údolí nacházelo. Když jako maličké vlče utekla, přišlo jí, že se zatoulala neskutečně daleko a cestu domů nikdy nenajde. A pak když se tam vrátila, uvědomila si, že to tak vzdálené nebylo. Vlci tam určitě museli o magiích vědět. Od doby co jsem ale tady jsem párkrát viděla, jak magie někdo používá. Ale spíš jako ukázku." Doopravdy vlastně magie v akci příliš neznala. Nebo naopak ani nevěděla, že je někdo používá, v případě těch telepatických. Pamatovala si, jak ji Therion zahříval vánkem a Launee říkala, že cítí emoce ostatních a dokáže tak poznat, jestli jsou smutní. Jinak toho moc nebylo.
Klidně, ale stále s obezřetností, seděla u ohně a užívala si chvilku klidu a tepla. Už se vzpamatovala ze svého prvotního překvapení, ale odstup si stále ponechávala. Docela to pálilo, když se přiblížila víc, a to se ohně ani nedotýkala. Nemesis taky nevěděl co dělat, ale Biancu zaujalo hned několik věcí, co řekl. "Šakali? Jak vypadají?" podivila se. Nikdy je ještě neviděla. "A ty umíš plavat? Já ne," ptala se pak dál. Z vody neměla vyloženě hrůzu, byla schopná bez problémů vlézt na mělčinu. Nebo prostě někam, kde postačila. Ale to byl konec, dál se neopovážila, protože vlastně nevěděla, jak se plave. A vzpomínka na zaplavené močály taky nebyla zrovna něco, co by ji povzbuzovalo plavání zkoušet. "Huh? Nad tím jsem... asi nepřemýšlela," zarazila se při jeho další otázce. Jako starší? Co bych vlastně chtěla dělat? "No, ale asi bych chtěla zůstat ve smečce a pomoct alfám to tam udržovat. A pak jsem slíbila kamarádovi, že za ním přijdu na návštěvu do jeho smečky," vysvětlila Bianca, co měla tak nějak v plánu do budoucna. Příliš se nad těmito myšlenkami ale nepozastavovala. Věděla jistě, že z mechového lesíka na dobro odcházet nechce. A pak že slíbila Kenaiovi tu návštěvu. Zbytek její budoucnosti byl však příliš nestálý, každou chvíli se mohlo něco změnit. A Bianca zatím nepřišla na žádné velké cíle, které by chtěla dosáhnout. "A taky bych chtěla poznat víc vlků a míst tady," vesele mávla ocáskem. "Co bys chtěl dělat ty?" obrátila otázku zpět na Nemesise.