Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<< Mechový lesík

Saturn s Meinerem si prohodili prapodivné pohledy a prapodivná slova, která Bianca zcela ignorovala. Netušila, co je to za konverzaci a asi ani nechtěla zjišťovat, jestli to mělo nějaký skrytý význam nebo ne. Raději se věnovala Matteovi, který začal hlasitě protestovat. Snad první velký projev, který za jeho život Bianca zažila. "Však už jdeme," odpověděla a dál se nezdržovala. Šla v předu, za ní Matteo a pak Meinere, který syna ještě popoháněl.
K úkrytu se rodinka ale nedostala, místo toho Bianca narazila na zcela nové území, kterého si v lese nikdy ani nevšimla. A to tu žila prakticky od vlčete. Trapas, pomyslela si. Možná, kdyby se v lese zdržovala víc, tak by to tu víc znala. Na druhou stranu, nikdo jiný se jí o tomhle jezírku taky nezmínil, takže se tu možná zformovalo nedávno? Netušila. A bylo to vlastně i jedno.
"Něco to určitě je," odpověděla Matteovi na jeho další protest, nebo co to mělo znamenat. Opatrně přešla k jezírku a smočila do něj tlapku. Bylo příjemně teplé a v jeho okolí se ta teplota i držela. Navíc už zpoza mračen vysvítalo sluníčko, zdálo se, že počasí se trochu zlepší. Bianca si k vodě obezřetně přičichla. Už jednou se setkala s teplou vodou, ale ta zapáchala na metry daleko a rozhodně nebyla pro pití nebo koupání. Tohle bylo ale asi v pohodě, proto i trochu smočila jazyk a vodu ochutnala. Byla prostě teplá a trošku taková zemitá. Asi by to šlo, ale nechutnala úplně nejlíp. "Na pití to moc není," oznámila ostatním a podívala se na ně. "Ale koupat by se v tom asi dalo?" navrhla. Nebyla si jistá, jestli je to v tomhle počasí dobrý nápad. Zase by je to ale hezky prohřálo a kdyby se přihoršilo, vždycky můžou utéct do úkrytu.

Počasí se jen a jen zhoršovalo. Bianca byla sama ráda, že vlastně s Matteem stihli dojít do lesa, ještě než se to všechno semlelo. Nedokázala si představit, že by teď měla někde cestovat s malým vlčetem. A nedovedla si představit ani malé vlče opustit - Cornic měl štěstí, že ho Lylwelin našla a ujala se ho. Bianca už si moc nepamatovala, jaká zlatavá vlčice byla povahově. Ale měla pocit, že byla přísná, jako malá z ní měla trochu strach. Ale určitě nebyla vyloženě zlá, když zachránila cizí opuštěné vlče. Nebo se za ty roky taky změnila, byla to už dlouhá doba.
Saturn jim dal informace o novém vlčeti a Bianca přikývla. "Asi bychom měli," pronesla trochu s obavami. Ani v lese nebylo úplně nejlépe a Matteovi se sníh už taky přestával líbit. Ani se mu nedivila, byl tak malý že by mohl v téhle kalamitě celý zapadat sněhem. "Ano, už jdeme," přikývla synovi, když se začal dožadovat odchodu. Meinere se Saturnem si vyměňovali zvláštní pohled a ještě zvláštnější slova, ale Bianca nad tím jen zakroutila hlavou. Do tohohle se míchat nechtěla. "Ty by ses tu taky neměl zdržovat moc dlouho, vypadá to, že počasí nebude o moc lepší. Abys tu nenastydl," varovala ještě bratra. Netušila, co tu bude dělat, ale věděla, že pro dobrou práci je potřeba i dobrý odpočinek. A nemělo by se na něj zapomínat, obzvlášť v takové zimě.
Bianca se rozešla směrem k úkrytu, ale jak tu dlouho nebyla a jak stále sněžilo, navigace v lese byla trochu obtížnější. Proto zabloudila do míst, která snad nikdy ani neviděla, a to tu žila. "Počkat, co je to támhle?" zamračila se lehce a poukázala na jakýsi opar mezi nedalekými skalkami. Byl to zvláštní jev, něco od sousedící sopky? Mohlo to ohrožovat les? Když se přiblížila, spatřila jezírko, ze kterého šla pára... a teplo. I kolem bylo viditelně méně sněhu.

>> Horký pramen

Ahoj, děkuji za akci :D. Prosím o odměny takto:

přívěsek - asi Alkairan nebo Bianca, pořeším si sama
doplňující vlastnost (smysly) - Alkairan
50 křišťálů - Alkairan
44 kytek - Odin
teleportační lístek - 5x Odin, 5x Kai (pokud nejde dělit tak všechny na Odina)

Díky

Odměny nahozeny. Teleportační lístek jsi ale vyhrála bohužel jen jeden(10x znamená to, kolik lidí tu věc vyhrálo), takže putuje na první char, který sis vybrala :)

Ano, už jsem si toho všimla, děkuji ^^’

Ahoj, poprosím o:
10 lístků za 50 křišťálů - úkryt Bianca
10 lístků za 150 drahokamů - úkryt Bianca
10 lístků za 50 křišťálů - úkryt Odin
10 lístků za 100 mušliček - úkryt Odin
5 lístků za 75 drahokamů - úkryt Alkairan

celkem 45 30 lístků, děkuji

Loterie 5/5
Cielo / leden 4/10

Tak to přeci jen vypadalo, že se trefila do černého. Cielo Pippu znal, a teď už i pochopila, že zia nebude jméno, ale nějaký titul. "Copak to znamená zia?" zeptala se proto zvědavě. Chtěla být v obraze, jejich mluvě bylo občas složité porozumět. I při konverzaci s Pippou měla problém. Ale Cielo zatím naštěstí mluvil normálně, nejspíš tak byl už vychovaný.
Vlček byl samozřejmě smutný, když se dozvěděl, že mu Bianca s hledáním domova moc nepomůže. Povídal, že to nevadí, ale z jeho chování bylo znát, že tomu tak není. "No, ale mohla bych s tebou kousek jít. Třeba to odtud nebude daleko a budeme mít štěstí," navrhla tedy. Tak jako tak nemohla takhle malé vlče opustit. "Nebo třeba narazíme na někoho, kdo bude znát cestu," dodala ještě. Cielo byl poměrně malý, i kdyby se zatoulal tak nemohl dojít daleko. Takže jeho domov určitě musel být někde v okolí.
Bianca se rozešla směrem, kde tušila jih. Alespoň nějakou indícii měla. "Máme to tam měkkoučké," přikývla s úsměvem. "A dokonce umíme mech ovládat, třeba tvořit vlnky, nebo v něm můžeme vlka uvěznit," rozpovídala se trochu o smečkové magii. Ne že by ji nějak často využívala, ale jinak zněla zajímavě. "Stromy tam máme taky, spíš listnaté, ale i jehličnaté. A jejich kmeny jsou taky často porostlé mechem."

Loterie 4/5

Očividně se vlci s černýma očima mohli i rodit, ale asi to nebylo moc běžné. No, přinejmenším to bylo trochu zvláštní a Bianca byla vážně zvědavá, k jaké magii se to pojí. Ale Meinere sám netušil. Trochu se zašklebila na jeho další poznámku. "Nebo můžeme poprosit Života aby mu je nenápadně změnil," ušklíbla se lehce. "To bude asi míň náročnější." Ne, že by nebyla vděčná. Nikdy nad vlastními vlčaty sice nepřemýšlela, ale ani nebyla vyloženě proti. A když už se Matteo vyloupl na svět, samozřejmě ho milovala jako každá matka. Ale že by si to celé chtěla podstupovat znovu? V nejbližší době určitě ne.
Saturn byl naštěstí ohledně nového příbuzného chápavý. "Já vím. A jsem ráda," přikývla vděčně, když ji ujišťoval, že rodina tu vždy bude. Byla opravdu šťastná, že kolem sebe měla takové dobré vlky. Konverzace ale rychle sklouzla k počasí a tím pádem se Bianca začala zajímat o zásoby a novinky ze smečky. Překvapeně zamrkala, když bratr zmínil návrat Lylwelin. Dlouho o vlčici neslyšela a ani si nemyslela, že ji kdy potká. A najednou byla zpátky. "Tak to je fajn. Ještě že stihli dojít, než je zastihlo tohle sněžení. Kdo ví, co by se s vlčetem stalo," zamračila se lehce. To byla nevezpečná situace. Ale naštěstí došli sem. "Konečně by Matteo měl nějakého kamaráda stejného věku. Celou cestu se ptá, jestli tu budou malí vlci," pousmála se a to už i syn reagoval na Saturnova slova. A hned se dožadoval, kde toho malého vlka najde. "Je Cornic někde v lese? Mohli bychom je seznámit," zeptala se. Teď jí docházelo, že to byl asi ten malý hlásek co odpověděl na její vytí spolu se Saturnem. Ale k nim už nedošel.

Loterie 3/5
Cielo / leden 3/10

Vlček se po jejích slovech naštěstí trochu uklidnil a začal se zvědavě ptát. Už nevypadal tak vystrašeně, ale docela roztomile, jako každé jiné vlče. Docela jí připomínal Mattea, alespoň těmi otázkami. "No občas se mi to stane, ale důležité je jít prostě dál. A vždycky dojdu někam, kde už to znám," vysvětlila. "Docela dost jsem se jako malá naběhala. A alespoň k něčemu mi to bylo," zazubila se pak. Cestování ji bavilo, přeci jen měla docela toulavé tlapky, i když celý život patřila do smečky.
Vlček se představil jako Cielo z Cosa Nostry. Bianca se zarazila, ten název jí připadal nějak povědomý. Musela ale hodně zapátrat v paměti, aby si vzpomněla na Pippu. Ta jí o tom vyprávěla. Ale ve vrbovém lese tehdy ještě nebydlela. "A neznáš náhodou Pippu? Je to stejně stará vlčice jako já. Kdysi jsem ji potkala a o Cosa Nostře mi pověděla," usmála se na vlčka. Mohl to být její příbuzný? Nebo prostě jen patřil do stejné smečky. "Jestli tam rostou vrby, tak to musí být někde na jihu, ale bohužel takové místo neznám," odpověděla trochu lítostivě. Vypadalo to, že Cielovi moc nepomůže, ale zase tady nemohla nechat vlče samotné. Jenže jih byl rozsáhlý, taky si nemohla dovolit ho doprovázet dlouho. Možná bude stačit, když s ním půjdu a buďto to najdem, nebo snad najdem někoho kdo to bude znát, zamyslela se. To znělo jako plán.
"Ne, já bydlím kousek odtud na severu. V Mechovém lesíku. Jako ty máš vrby, tak my máme les plný mechu," usmála se na vlčka. Názvy byly opravdu jednoduché, a o to lépe si to vlk zapamatoval.

Loterie 2/5
Cielo / leden 2/10

Vlček byl z její přítomnosti asi dost vyděšený. Cítila se trochu provinile, a zároveň se tomu podivovala. Přeci nevypadala nějak děsivě, ne? Ani ho nevylekala, nebo tedy určitě ne záměrně. "V klidu, nemusíš se bát," o krok ucouvla a usmála se, když vlče začalo koktat odpověď. Nakonec z něj vylezlo, že se šel jen projít kousek od domova a ztratil se. Bianca přikývla, to by asi k vlčeti jeho věku odpovídalo. Ale růžové stromy? "Hmm, no žádné růžové stromy jsem tady neviděla. Navíc... teď je asi stejně nenajdeš," sdělila mu nemilou zprávu. "Sníh sice slézá, ale ještě není takové teplo, aby rostliny začaly kvést," dovysvětlila. Tedy, už to určitě nebude trvat dlouho, ale sama po cestě zatím neviděla nic rozkvetlého.
"A nemusíš se omlouvat, každý se jako malý občas někam zaběhne. Já třeba jsem se taky dost ztrácela, než jsem se naučila stopovat a zapamatovala si cestu domů," ujistila vlčka, že je to normální. Protože vypadal opravdu vyděšeně, a ještě tvrdil že ho za to doma vyhubují. "A kdepak bydlíš? Třeba bych ti mohla pomoct to najít. A Zia Lia si vůbec nemusí všimnout, že jsi se na chvilku ztratil, co? Když si to necháš pro sebe, nikdo na to nepřijde," mrkla na něj spiklenecky. Jestli si nevšimli hned, co vystrčil tlapky z lesa, asi byli něčím zaneprázdněni. Možná ani teď ještě netušili, že se jim tenhle malý vlček zatoulal. "A jakpak se jmenuješ? Já jsem Bianca," představila se.

Loterie 3/5
Cielo / leden 1/10

Jakmile začal sníh trochu odtávat, Bianca se rozhodla vyrazit z lesa na krátkou procházku. Tentokrát sama, bez nikoho, což pro ni nebylo obvyklé. Ale celou zimu byla zavřená doma, neustále v něčí přítomnosti, že i extroverta jako byla ona to vyčerpalo. Navíc si říkala, že by si mohla něco malého ulovit, možná donést do smečky, když toho bude víc. Přeci jen pro chod lesa nic moc nedělala... jako alfa.
Svižným krokem se dostala až k jezeru, kde se rozhodla zastavit a napít. Tohle nebylo zrovna ideální místo pro lov, i když... Možná bych mohla Meinerovi přinést rybu? Určitě by byl raději, než kdyby přinesla cokoli jiného. A ona mu chtěla udělat radost. Ale jsou tu vůbec ryby? lehce se na hladinu zamračila a snažila se chvíli koukat, ale nevykoukala zhola nic. Místo toho se rychle otočila, když za sebou uslyšela šustění. Nečekala společnost, o to víc byla překvapená, když se z křoví vykutálelo zmatené vlče. Mohlo být stejně staré jako její Matteo. A vypadalo to, že bylo samotné? "Ahoj," pozdravila. "Copak tu děláš? Kde máš doprovod?" zeptala se pak. Třeba jen odběhlo z dohledu dospěláka a ten se sem za chvíli dostaví? Snad to není další ztracený sirotek, pomyslela si úzkostně. Tady na Gallirei se jich občas vyrojilo víc než dost. Víc, než bylo zdravé. Ale co, přinejhorším by ho odvedla do Mechu, kde vlčata byla vždycky vítána.

Loterie 1/5

Meinere přiznal, že dříve měl zelené oči podle svojí magie. "A proč vlastně černá? K jaké magii to vůbec patří?" zeptala se zvědavě. Mohl si vybrat cokoli, ale zvolil zrovna tuhle barvu. Ale pravda, že to bylo velmi neobvyklé. A možná i trochu děsivé, oko jako uhel, na černé polovině se úplně ztrácelo. "To by bylo fajn," pousmála se na jeho poznámku. Přála si, aby Matteo měl taky něco po ní. Zatím se zdálo, že se spíš potatil.
To už ale přišel Saturnus a Matteo se do něj nevybíravě pustil. No, bylo to taky jeho první setkání s cizím vlkem, asi se to dalo očekávat. "Kouká, protože je překvapený," odpověděla mu na otázku a hned se vyjádřil i Saturn s tím samým. Každopádně to vypadalo, že všechny ty informace zpracoval v pořádku. I když mu to chvilku trvalo. Z Mattea byl ale nadšený, což Biance dost ulevilo. Podpora rodiny pro ni byla důležitá. "Za to se omlouvám, taky... jsme to nečekali," výmluvně se na bratra podívala a Matteovu otázku proč přešla bez povšimnutí. Ještě nebyl čas na to, mu všechno tohle vysvětlovat. Kde se vzal a proč. Navíc se tentokrát dožadoval odpovědi od Meinera, takže ona ze sebe tuhle zodpovědnost shodila a doufala, že Matteo na tu otázku zapomene.
Naštěstí konverzace rychle sklouzla k počasí, což bylo sice nudné téma, ale tentokrát se dělo něco zvláštního. Nepřestávalo chumelit a mrznout, Bianca se toho trochu obávala. "No nevypadá to hezky. Jestli to takhle bude pokračovat, tak to nebude dobré... Máme dost zásob v úkrytu?" zeptala se nervózně. I kdyby ne, teď už bylo dost pozdě to řešit. Lov v tomhle počasí byl téměř nemožný, navíc zvířata už se asi taky někam skryla. "A vůbec, změnilo se tu něco zásadního, zatímco jsme byli pryč?" Chtěla být alespoň trochu uvedená do děje.

Loterie 1/5

Na to, jak Meinere neměl rád pozornost byl docela výstřední postavou. Co se vzhledu i povahy týkalo. Biance to přišlo ironické a docela i úsměvné. Nakonec prozradil, že jeho vrozenou magií byla země. "Míval jsi předtím zelené oči? Nebo zlaté?" zeptala se zvědavě. "Zelená a černá je hezká kombinace. Určitě ti to slušelo i tak," dodala potom s úsměvem. "Možná ji bude mít i Matteo," zamyslela se trochu. Bylo dost pravděpodobné, že by měl magii po jednom z rodičů. Bianca jich zase tolik neovládala, ale u Meinera bylo dost kde vybírat, takže nemohla sázet na to, že s jistotou zdědí jejich vrozené.
Dorazili k úkrytu a Matteo se dost neobratně svalil z Meinerova hřbetu do sněhu. Bianca netušila, co s ním, ale nezdálo se, že by mu něco bylo. Byl prostě jen nemotorný. Snad se to časem zlepší, pomyslela si lehce úzkostně. To nebyla zrovna dobrá vlastnost do života. Než ale stihla cokoli říct, přišel Saturnus. Sám, cizinec se nejspíš odebral po svých. A Saturn se hned začal zajímat o Mattea. Celá ta situace byla lehce komická, ale pro Biancu taky lehce tragická, protože všechno vysvětlování bylo na ní. Matteo se ale ze strýčka nezdál moc nadšený. "'Čumí' se neříká, to je neslušný. Říká se 'kouká'," opravila ho a trochu provinile se koukla na Saturna. Nevypadala zrovna jako matka roku, ani netušila, kde na tenhle slovník přišel. "To je Matteo, eh... tvůj synovec," řekla prostě nakonec. Nebylo třeba chodit kolem horké kaše. A bratr vypadal, že si ještě nevšiml jak se věci mají. "Matteo, tohle je tvůj strejda Saturnus, o kterém jsem ti povídala," vysvětlila ještě synovi, aby byl taky v obraze. A tím to celé představování zakončila.

Loterie 1/5

"Hmm, teď ještě ne. Až tu příští. Ale může se taky objevit mnohem později. Někteří vlci potřebují více času, některým se objeví samovolně," opravila Mattea, který musel mít z magiií v hlavě pěkný guláš. Proto byla Bianca docela ráda, že tohle bylo jediné, na co se ptal. Protože s dalším vysvětlováním hrozilo, že by se do toho zamotala i ona sama. "Je toho hodně," přikývla souhlasně. "Ale to nevadí, máš dost času se to naučit. Stejně to není nic, co bys potřeboval vědět hned teď. Jen si pamatuj, že existují magie, až se ti přihodí něco nelogického," varovala ho nakonec. Pro vlky, co přicházeli z okolí a magii viděli prvně to musel být určitě velký šok. Nechtěla, aby si Matteo něčím takovým prošel, takže bylo dobře, že je aspoň trochu informovaný.
Meinere se nijak nehrnul do předvádění svých magií, místo toho na Biancu hodil nečekanou otázku. Trochu se zamračila a přemýšlela, ale nějak si nemohla vzpomenout. "Myslím, že jsme se o tom možná někdy bavili. Ale máš jich tolik, že je ani všechny nevyjmenuju," pousmála se trochu. Opravdu netušila, co všechno Meinere s magiemi uměl. "A podle očí se to poznat nedá, černá rozhodně není běžná barva," dodala pak. Vlastně ani netušila, jestli se kdy setkala s nějakým dalším vlkem, co měl černé oči. Asi ani ne. "Jaká to tedy je? Řekneš mi to?" lehce ho šťouchla do boku.
To už ale dorazili domů a jako slušná alfa, o sobě dala Bianca hned vědět. Nazpět se ozvaly dva hlasy, z toho jeden neznámý. Zněl ale dost mladě, možná další přírůstek do smečky? To by bylo skvělé, alespoň by měl Matteo stejně starého společníka, pomyslela si nadšeně. Přeci jen se pořád ptal na malé vlky a Saturnovy dcery už nebyly úplně vlčaty. "Na to se moc vrtí," odpověděla na poznámku o hrbu. "A vůbec, slez už dolů, Matteo. Tady už můžeš po svých," zamračila se trošku. Co měla být krátká jízda, byla nakonec celá cesta. Meinera už z toho určitě musela bolet záda. "To byl můj bratr - tvůj strejda. A někdo nový," odpověděla vlčeti na otázku, kdo to vyl. "Nejdřív se ale půjdeme podívat k úkrytu a pak až půjdeme za nimi. Jestli si nás nenajdou dřív," rozhodla se. Jídlo a odpočinek bylo důležitější, než vysvětlování, proč se vrátila s vlčetem.

Loterie 1/5
<< Zrcadlové hory (přes Východní hvozd)

Meinere vypadal její hravou otázkou možná trochu zaskočen? Bianca netušila, co ta krátká pauza měla znamenat, ale nakonec přišla i neurčitá odpověď. Jen se pousmála a dál tu konverzaci nerozvíjela. S malým vlčetem u nohou to nebylo úplně nejvhodnější.
Snažila se po cestě Matteovi vysvětlovat... věci. Tak nějak trošku od všeho, na co se zeptal. Sama moc nevěděla, jestli to dělá dobře a rozhodně nechtěla vlče mást nebo mu vykládat blbosti. Co kdyby se mu potom ostatní vlčata smála, že je hloupý? A přitom by to byla její vina. To nemohla dopustit. Meinere ale nebyl moc nápomocný, když mu navrhla, že by to vysvětlování mohl převzít. Možná měl pravdu, že ani vysvětlovat neuměl. To ovšem neznamenalo, že jí to měl dělat těžší, když Mattea upozornil na existenci magií. A ten se samozřejmě začal vyptávat. Bianca vrhla po černobílém jeden nehezký pohled a povzdechla si. "Magie... mohou být i počasí. Je to moc, kterou zde má většina vlků, objevíš ji většinou, až když jsi starší. Až ti bude jedna zima," začala tak nějak obecně. Bylo to další složité téma, které by si raději nechala na později. Ale možná lepší to řešit dřív. Magie si mohla pohrávat i s vlčaty a Matteo by se s ní stejně dříve nebo později setkal. Radši, aby na to byl připravený. "Existují přírodní magie, kdy vlk umí ovládat třeba vítr, jako já, zemi, oheň, vodu a tak dále. Pak někteří vlci umí číst myšlenky, šlehat blesky nebo způsobovat bolest pouhým pohledem, magií je opravdu spousta. Někteří dokonce ovládají takové věci, které nikdo jiný nedokáže. Jsou i vlci, co mají křídla a umí létat," vzpomínala, co tak o magiích věděla a co ji jako vlče nejvíce nadchlo. Od té doby ale nikdy vlka s křídly neviděla. "Na magie je ale mezi námi expert spíš táta. Určitě ti něco ukáže," hodila kousek povinnosti taky na Meinera. Když už to téma načal, ať se taky činí. Navíc byla pravda, že v tomhle odvětví byl znalejší, aspoň co se praktického použití týkalo.
Její poznámka o snaživosti byla asi trochu mimo, když se jeden po druhém ohradili, že to tak není. Potlačila nutkání se zasmát, tohle v její mysli jen potvrzovalo, jak jsou si podobní. "No dobře, omlouvám se. Oba dva jste snaživí," opravila se. To už ale došli do Mechového lesa. Bianca se na hranicích trochu oklepala a zhluboka nadechla a vydechla. Potřebovala se připravit na to vysvětlování, které bude zase muset podstoupit. Tentokrát se toho ale nebála tolik, jako jindy. Krátce zavyla, aby dala na vědomí svou přítomnost v lese a pak se rozešla hlouběji, cestou k úkrytu. "Tak jsme doma. Matteo, ukáži ti, jak to tady vypadá, hlavně náš úkryt, kde se spí. A možná tam bude i nějaké jídlo," nadšeně mávla ocáskem, protože už se těšila na nějaký pořádnější žvanec. I když by to mělo být starší maso.

Hello, děkuji za akci a poprosím 20 oblázků na Odina :D. Díky.

a ooooodin je o pár oblázků bohatší :> ✨