Gallirea - Příspěvky uživatele

Bianca se rozhodla otravovat Meinera. Tedy, doufala, že ho svou přítomností příliš nevyrušila, ale bylo těžké to odhadnout. Ostatně on se většinu času tvářil, že je napůl tady a napůl ve svých myšlenkách a nechce být rušen. Takže dokud vyloženě neřekl, že chce být sám, Bianca to brala jako souhlas s její společností.
Jak předpokládala, černobílý věděl, co jsou ty rostliny zač a jak se jmenují. "Aha, takže lišejník. Taky mi přišel podobný mechu," pokývala hlavou a snažila si to zapamatovat, i když sama věděla, že je to docela nepodstatná věc, kterou brzy zapomene. Docela si oddechla, když to Meinere začal ze stromů drbat taky. Uf, nic důležitého jsem nezničila. Trošku se ale zarazila, když Meinere říkal, že každý má ošklivého sourozence. Lehce se zamračila. "Potom... kdo z nás je ten ošklivý? Jsem... jsem to já?" lehce popotáhla. Snažil se jí vlk nějak naznačit, že není hezká? Saturnus přeci nebyl ošklivý, ani Vulcana si nepamatovala jako ošklivého. No a pak už zbývala přeci jen jedna možnost. Ne, určitě to myslel jinak, žejo? snažila se sama sebe přesvědčit. "A ty... máš nějaké ošklivé sourozence?" zeptala se nakonec. Vlastně o Meinerovi moc nevěděla. Třeba jsou jeho sourozenci oškliví a proto si myslí, že je to tak všude? Bianca by si asi myslela to samé, kdyby nic jiného neznala, že.

Bianca pomalu procházela lesem a až teď si uvědomovala, že se vlastně nikdy ani nepozastavila, aby si domov prohlédla pořádně. Ano, znala to tu, věděla, kudy se jde k úkrytu a kde les hraničí s řekou, a že na severu jsou skály. Ale na detaily se nikdy moc nesoustředila. Vždycky jsem se přiřítila a pak zase zmizela, uvědomila si lehce provinile. Možná by měla v lese trávit víc času? Ale zase, ani ostatní vlky tu tak často nevídala, snad krom Launee. Asi se taky někde toulali, takže se neměla proč cítit zle. Nebo mám jen smůlu a vracím se zrovna když si zbytek smečky někam odskočí, odfrkla si trochu uraženě. To by byla fakt velký smolař.
Les vypadal každopádně stále stejně. Snad jen počasí se pomalu měnilo. Před pár dny přeci ještě sněžilo, a teď? Všude bylo mokro a vlhko, sníh na zemi byl těžký a bylo znát, že už tam nějakou dobu leží. Bianca se pousmála, konečně bude zase léto a teplo! Přišlo jí, že v letním čase se toho dalo podnikat mnohem víc. Ale i když zimu nepreferovala, tenhle rok zhodnotila jako dobrý. Vlastně to nebylo tak hrozné, jak čekala a taky si užila dost zábavy. “Ahh!” vypískla překvapeně, když jí na záda spadla pěkná kupka mokrého sněhu. Rychle se oklepala, ale stejně měla kožíšek mokrý a za krkem ji nepříjemně studilo. Ne-e, beru zpět, zima není vůbec fajn! zamračila se na oblohu a strom, ze kterého to spadlo. A v tom si všimla, že na stromě roste zvláštní… mech? Byly to malé zelené oblasti, které vypadaly dost podobně mechu, ale přeci jen byly hrubší, když na ně Bianca sáhla. Copak to je? zvědavě naklonila hlavu a rozhlédla se po okolních kmenech. Některé tím byly porostlé taky, ale jiné ne. Asi to tam nemá růst. Došla k závěru. Drápkem zkusila jednu zelenošedou ploškz seškrábnout. Šlo to z tuha, ale nebylo to tak zlé. Seškrábala jich ještě několik, než se zarazila. Vlastně o tom divném mechu nic nevěděla. Co kdyby byl náhodou lesu prospěšný? Měla bych se někoho zeptat.
Zamířila si to znovu směrem ke středu lesa, kde se nacházelo vždy nejvíc vlků. Nemusela ale šlapat dlouho a mezi stromy uviděla černobílý kožich. Lehce zamávala ocáskem, Meinere bude vědět! Vyrazila rovnou k vlkovi, který vypadal, že značkuje les. Oh, pravda. To by se mělo dělat, Bianca nakrátko zavzpomínala, že ji to Launee s Therionem učili. Meinere se o to ale asi už postaral. Tak třeba příště. “Ahoj, Meinere!” pozdravila s úsměvem. “Nevíš, co jsou ty zelenošedé rostlinky na kmenech stromů? Má to tam být?” rovnou se zeptala, ale upřímně doufala, že tam ty mechy nepatří. Protože už jich pár oškrábala a asi by ostatním neudělala radost, kdyby se ukázalo, že jsou pro les důležité.

ždímání 10/10

Všichni pracovali v tichosti a vlastně se i rozutekli na různá místa. Mech byl nasáklý nepravidelně, takže bylo logické, že se skupinka rozdělí. Bianca si taky hleděla svého, i když by si jindy ráda povídala nebo něco dělala ve společnosti ostatních. Po předešlém zážitku s žížalami také chtěla chvilku pro sebe na uklidnění a uspořádání myšlenek. A ždímání mechu pro to bylo hezkou mechanickou činností, při které se ani nemusela moc soustředit. Prostě vždycky zatlačila tlapkami a přešla k dalšímu polštáři. A znovu. A znovu.
Když už byla Bianca docela vyčerpaná, zjistila, že je sama. Nevědomky se od skupiny oddělila úplně. Chvilku zvažovala, co dál, jestli se třeba projít po lese nebo se vrátit do středu dění. A rozhodnutí za ni udělala Launee. Respektive vytí, kterým někoho volala. Nebylo to ale nic naléhavého, takže Bianca uznala, že její přítomnost nebude asi zase tolik důležitá. Přesto se pomalým krokem rozešla zase zpět ke středu lesa a při cestě vymačkávala vodu z míst, která omylem vynechala.

ždímání 9/10

Všichni se z podzemí rychle vyvalili, než to tam zaplavila voda. Jako poslední Meinere, který to tam všechno držel, aby mohli ostatní utéct. Bianca si oddechla, že jsou všichni nakonec v pořádku. Na životech žížal... jí zase tolik nesešlo. I když pozorovat, jak voda z pukliny vyplavuje růžová tělíčka taky nebylo zrovna příjemné. Trochu ji píchl osten provinilosti, ale věci se seběhly tak rychle, že žížalám prostě už nebylo pomoci.
Co bylo horší, vypadalo to, že se jim zaplavuje les. Ale ne. Bude to jako v močálech? Nemělo by, že ne? pomyslela si Bianca ustaraně. To při záplavách přeci museli utíkat na vysoký kopec, aby si vůbec zachránili život. Naštěstí, Mechový lesík byl plný zelených polštářků, které vodu poměrně hezky nasály. Bianca párkrát zatlapkala, aby zjistila, že při každém kroku to čvachtá. "No, hlavně že je tu té vody jen tolik," zamumlala si pro sebe. Při opravdové potopě by měla vážně problém. Měla bych se naučit plavat. Nebyl ale čas přemýšlet nad hloupostmi, protože voda v mechu nemohla zůstat věčně. Potřebovali ji dostat pryč, aby to tu nebylo plné kaluží. Saturnus přišel s nápadem do mechu tlačit a posouvat tak vodu pryč. Bianca souhlasně přikývla a brášku napodobila. Hned poblíž měla pěkně nasáklý polštář mechu, do kterého se silně opřela předníma tlapkama. Zadními se snažila co nejvíc tlačit, aby z mechu vyteklo co nejvíc vody. I ostatní se očividně dali do práce a společnými silami dávali les zase do pořádku.

Děkuji za akci ^^
Poprosila bych o 2 křišťály, 2 perly a 25 květin (5 postů)

Bianca se pustila chodbou jako první. V podzemí se jí vůbec nelíbilo. Bylo to tam plné ošklivých žížal, zapáchalo tam a navíc tam začala prosakovat voda. A hodně vody. Musíme všichni rychle ven nebo se tu utopíme! problesklo jí hlavou a v dalším okamžiku už skočila do chodby. Stála nejblíž, takže logicky musela jít jako první, aby ostatní nebrzdila. Ještě zavolala na vlčata, i když Isma už byla docela veliká, aby je popohnala. Meinere a Saturnus byli přeci jen v magiích a celkově zkušenější, takže situaci dole zvládnou trochu pozdržet a třeba i pomoct žížalám.
Dost se jí ulevilo, když konečně spatřila světlo východu. Rychle se vyškrábala z pukliny a nervózně čekala na ostatní. Snad to všichni včas stihnou. Musí, bála se, aby někdo v podzemí přeci jen nezůstal zaseknutý. Naštěstí, Isma byla Biance hned v patách, pak z díry vykouklo i to šedé vlče a Saturn. Zbývá už jen Meinere. O toho Bianca ale tolik strachu neměla. Přeci jen byl dost silný a uměl ovládat mnoho mafií, takže by se měl ven taky v pořádku dostat. Docela mu to ale trvalo, takže začala nervozitou trochu popošlapovat. A v tom si něčeho všimla. "Nezdá se vám... že je tu nějak mokro?" zamračila se lehce. Půda pod jejími tlapkami tak trochu... čvachtala? Nebo se jí to jen zdálo, protože se v podzemní jeskyni namočila a měla v kožíšku vodu? No ale, když se to zatopovalo v podzemí, neznamená to, že bude voda i nahoře?! zděsila se trošku. Jako by nestačilo, že zažila záplavu v močálech. Nepotřebovala to samé zažít v mechovém lese.

Všichni se společnými silami dali do ničení toho hrozného stroje, co zapříčiňoval otřesy v celém lese. Bianca tedy zprvu moc netušila, co by měla udělat, protože to ostatní zvládali sami. Nakonec spíše shodou nešťastných náhod odhazovala žížaly od sebe. Byla ještě celá naježená z toho šoku, kdy jí nějaké lezly po tlapičkách. Hnus. Každopádně, hned jak se stroj rozpadl, slizcí tvorové se rozhodli obrátit na novou kartu a začali naříkat. Bianca nejdřív pocítila stud, že jim ublížila. Přeci jen, tyhle žížaly byly inteligentní a dalo se s nimi komunikovat, na rozdíl od jiných podobných tvorů. No, nakonec se zamračila. "Brečení vám nebude nic platný! Tady už máme domov my a vy jste ho chtěli zničit! Můžete si za problémy sami!" Copak to se dělá, vtrhnout k někomu domů, udělat tam bordel a pak si hrát na oběť, když vás chce vyhnat?
Meinere i Saturnus byli o něco smířlivější. Bianca se zarazila. Zareagovala jsem špatně? Najednou se cítila provinile, ale ne vůči žížalám. Měla spíš starost, co si o ní bude myslet bráška a členové smečky. Žížaly... se jí ale vážně nelíbily. Nemohla se přes to přenést a nějak s nimi soucítit. Kdyby to byli další vlci, nebo nějaké šelmy, asi by takový postoj nezaujala. No, teď už ale nemohla svoje slova vzít zpět. Musím se držet toho, co jsem řekla, pokývla hlavou rezolutně. Správný dospělák by se tak přeci choval, že?
Najednou ucítila na tlapkách chlad a mokro. "Voda?" podivila se. Odkud se tu brala? Nebylo ale moc času nad tím dumat, protože místnost se dost rychle zaplňovala. Navíc... "Kde se tu bere takový zápach?" nakrčila znechuceně čumáček. To určitě musely být ty žížaly. Nejen, že nehezky vypadaly, dokonce i nehezky voněly. A jelikož Bianca byla nejblíže východu, jako první se spakovala a vlezla do chodby. "Měli bychom rychle zmizet. Já... Já neumím plavat! Půjdu... napřed?" Saturn a Meinere vypadali, že chtějí pomoci žížalám. Bianca jim v tom nechtěla nijak bránit, tak krutá nebyla. Ale sama se k nim rozhodně nepřidá. Určitě to zvládnou sami. A nic se jim nestane. Měla o Meinera a brášku starost, ale věřila, že to zvládnou. "Ismo! A ty... šedivej! Pojďte rychle ven!" zavolala na sestřičku a to mladší vlče, které neznala.

// možnost B

Jakmile Bianca vlezla do místnosti, nezmohla se na žádné přemlouvání jako ostatní. Vlastně pomalu nevydala ani hlásku. Protože se to tam hemžilo malými odpornými tvory, které vedl jeden velký, ještě odpornější tvor s korunou na hlavě. Fujky, fujky! Nervozitou a odporem začala v rytmu na střídačku zvedat nohy, aby na ni náhodou nějaká ta potvora nenalezla.
Po chvíli však věnovala alespoň trochu pozornosti té velké potvoře, protože začala mluvit. A vypadalo to, že chce v kopání pod mechovým lesem pokračovat. "Tak... to teda ne!" vyhrkla, poněkud zdráhavě, protože se jí žížalák opravdu velmi hnusil a kdyby neměla strach o vlastní domov, dávno by pelášila pryč z téhle zpropadené místnosti. "Navíc, navíc! Neumíte vůbec kopat! Nám se bortí les, takže i vás to tu brzo zavalí, jestli nepřestanete!" zamračila se. Co to bylo za nápad, pokračovat v kopání, když se každou chvílí třásla země a ze stropu padala hlína? To se žížaly nebály, že je to tu všechny pohřbí zaživa?
Všechno se událo tak nějak zmateně a rychle, a najednou Saturn a Isma přestali s diplomacíí a jali se sabotovat ten kopací stroj. A Meinere se po chvilce taky přidal. Bianca stála nejdál od stroje a nejblíž k východu, protože přiběhla jako poslední, takže moc netušila, co dělat. Drát dopředu se nechtěla, tam bylo nejvíc žížal. A magie? Dokázala ovládat jen vítr a vypadalo to, že s tím už stejně moc nepomůže. Meinere, Saturn a Isma demolovali stroj velmi rychle a efektivně. Takže Bianca jen stála vzadu a vše v klidu sledovala. Do doby, než ucítila šimrání na tlapkách. Jak se soustředila na jiné věci přestala stepovat a žížaly se jí začaly plazit po pacičkách! "ÍÍÍK!" zavřeštěla zděšením, celá se naježila a intuitivně okolo sebe zvedla silný poryv větru, kterým odfoukla všechny malé žížaly směrem od sebe ke stroji. Prostor okolo jejich skupinky byl tak alespoň na chvíli vyčištěn od těch malých zrůdiček. Některé navíc napadaly na stroj, který byl momentálně pod náporem magických sil Meinera a Saturna. Pokud žížalí král nechtěl přijít o své poddané, měl by se rychle vzdát a pakovat pryč z pod jejich lesa!

Bianca
• 16.1. 1 lístek
• 24.1. 1 lístek
Celkem: 11 lístků

Odin
• miniakce 4 - 3 lístky
• miniakce 5 - 6 lístků (odevzdáno, zatím neschváleno)
• 23.1. 1 lístek
• 27.1. 5 lístků
Celkem: 31 lístků (s miniakcí 5 celkem 37)

|| Loterie 9

"Um, nemusí ti svítit zrovna zadek," lehce se na Meinera zamračila, ale svoje slova zamumlala tiše. Jak měla tušit, co za magie ovládá a co ne? Žádný seznam nikdy nejmenoval, a i kdyby... Bianca by to stejně nejspíš do druhého dne zapomněla. Prostě se jen zeptala, a byla docela uražená, že se jí dostalo tak kousavé odpovědi. Bručoun jeden.
Světlo teda neměli, ale než stihla Bianca vymyslet něco jiného, Saturn strčil hlavu do díry a země se znovu otřásla. A Saturn tam zůstal zaseknutý! Bianca se zděsila, že se mu něco stalo, že ho nedostanou ven, stejně jako Ismu, kterou už ani neslyšela mluvit. Něco se jí stalo? Začala docela panikařit, snažila se brášku vyhrabat, a ačkoliv zrovna nabručeného Meinera teď o nic žádat nechtěla, neměla na výběr. A dostalo se jí akorát strohého okřiknutí, které ji ale naštěstí trochu uklidnilo. Sklapla tlamu, přestala hrabat a uhnula se, aby měl Meinere místo. Až teď jí došlo, že Saturn taky něco mluví, takže bude nejspíš v pořádku, jen zaseknutý. Meinere si s tím poradí, uklidnila se. Zatímco čekala, až bude její bráška vysvobozen, všimla si i malého šedého vlčete, co se tu někdy zjevilo. Bianca na něj chvilku překvapeně koukala, neznala ho. Ale jestli bylo tady, musel to být nový člen smečky.
Meinere po chvilce vysvobodil Saturna, který se hned hnal vyhrabanou norou kamsi do tmy. Protože Isma už u díry nebyla, něco ji stáhlo pod zem. Následně se do nory nasoukal i Meinere a to šedé vlče a Bianca zůstala jako jediná nahoře. "Hej! Počkejte na mě!" kníkla, když si uvědomila, že ji tu nechali. Chtěla taky pomoct zachránit Ismu, takže skočila do díry a pádila za ostatními.
Už z dálky slyšela nějaké hlasy a na konci tunelu bylo překvapivě světlo. Takže někdo nebo něco tam je, pomyslela si. Slyšela Ismu a Saturna, jak povídají, proč je špatné tunelovat přímo pod Mechovým lesíkem. Asi se bavili s narušiteli. Bianca byla vážně zvědavá, kdo se jim to takhle rozhodl ničit les, ovšem když vlezla do místnosti a spatřil obrovské slizské, špinavé něco, co připomínalo hmyz, všechna zvědavost jí přešla. "Fuuj," celá se zakabonila při pohledu na desítky malých žížal, které se plazily všude po zemi. Fujky fujky, co je to za odporný stvoření! Nervozitou začala stepovat, aby jí náhodou nějaká žížala nechtěla vlézt přes tlapky do kožíšku. Už chtěla být pryč.

||Loterie 8

Bianca překvapeně vypískla, když se země náhle otřásla. Nejdřív vůbec netušila, co se to děje. Nebyl to jen přelud, nějaká magie? situaci si ihned začala spojovat s nevysvětlitelnými jevy. A chtěla předstírat, že se nic neděje, protože představa, že se na les žene nějaké zemětřesení byla rozhodně horší, než že by jí strašilo ve věži.
Ale v další chvíli se objevil Saturn, který Biance její nejhorší doměnky pouze potvrdil. Taky to cítil a taky si myslel, že je to zemětřesení. "Ahoj!" Bianca pozdravila s úsměvem a snažila se nevyšilovat. Jen hezky v klidu. Je tu Launee, teď i bráška. Nic zlého se přeci nemůže stát, uklidňovala se. "Ooh, copak to máš na krku? Taky sis našel ozdobičku?" svůj zájem ihned přesunula k Saturnově přívěsku a ochotně mu před nos strčila i ten svůj, kterým se chtěla blýsknout. Bylo to super, že i bráška si našel nějakou hezkou věc. "Je to vážně pěkný," kývla uznale. Jeho přívěsek se jí líbil.
Saturn zmiňoval nějaké jméno, které Bianca ještě neslyšela. Než se ale stihla zeptat, kdo je Karoe, přihnala se do lesa Isma a Bianca na cizí vlčici úplně zapomněla. Dost si oddechla, když uviděla mladší sestřičku v celou a v pořádku. Asi by si neodpustila, kdyby se jí na toulkách něco stalo, když ji měla hlídat. Isma si ale náhle všimla díry, kterou zemětřesení vytvořilo a hned do ní hupsla. "Ismo!" Bianca překvapeně zavolala a k díře taky rychle přiskočila. Mohlo to být nebezpečné, ale vypadalo to, že Isma je v pořádku. Uff. "Vidíš tam něco?" zeptala se tedy zvědavě, když se ujistila, že malé vlčici nic není. Pak sebrala trochu odvahy a nejistě do díry nakoukla, ale nic neviděla. Dokonce ani Ismu. Byla tam úplná tma. Potřebujeme světlo abychom tam něco viděli, docvaklo jí, ale to už se jí za zády ozval další hlas. "Ahoj Meinere!" Bianca se otočila a nadšeně zamávala ocáskem. Jak dlouho už se s černobílým neviděla? Už to taky byla docela doba. A Meinere uměl ovládat hodně magií! Třeba by jim pomohl tam dole rozsvítit! "Trochu se nám tu otřásá zem a najednou tady byla tahle díra. Snažíme se zjistit, jestli je něco uvnitř, ale není tam vidět. Nemáš nějakou svítící magii Meinere?" zeptala se černobílého s nadějí hlase, ale jen co to dořekla, země se otřásla znova. Bianca se celá šokem naježila a pevně stiskla oči k sobě. Ne! Ať to skončí! přála si, aby to byl jen zlý sen. Vždyť Isma byla zalezlá v té díře! Bianca oči zase v šoku otevřela a polila ji vlna strachu. Isma byla kdo ví kde, už ani její hlas nebyl slyšet a Saturn vězel hlavou zaseknutý v díře. "Saturne! Ismo!" Bianca vyjekla a přiskočila k bráškovi, který něco huhlal, ale přes hlínu to nebylo moc slyšet. Vypadalo to, že je v pořádku, ale nemohl se dostat ven ani dovnitř. Bianca začala okolo praskliny rychle hrabat, protože nevěděla, co jiného si počít. "Meinere! Meinere nemůžeš je nějak dostat zpátky?" prosebně se otočila na vlka, když zjistila, že její snaha Saturna vyhrabat nic nezmůže. Pomalu začínala panikařit, takže si ani nevšimla, že se kolem srocují i další vlci. Někteří známí, jiní ne.

Bianca
• 1.1. 1 lístek
•4.1. 1 lístek
Celkem: 9 lístků

Odin
•miniakce 1 2 lístky
•miniakce 2 5 lístků
• 4.1. 1 lístek
• 10.1. 1 lístek
Celkem: 22 lístků

||Loterie 7

Bianca zavrtěla ocáskem, když ji Launee za lov pochválila. "No, Arty říkal že umí dobře stopovat. Vybrali jsme si zraněný kus. A já jsem pak trochu pomohla s větrem!" vysvětlila, že vlastně ani tolik nezáleželo na jejích vlastnostech. Bylo to spíš o štěstí a náhodě. I tak ale cítila dobrý pocit zadostiučinění, něco takového se jí už dlouho nepovedlo a byla na sebe náležitě pyšná. "Jmenoval se Artyom, je celý hnědý a má popálenou tvář. Byl docela zesláblý zimou - proto jsme se vydali něco ulovit. Nabízela jsem mu pomoc tady u nás, ale nechtěl," Bianca zavrtěla hlavou trochu sklesle, že její nabídka nebyla přijata. Arty vypadal, že by si se zdejšími mohl rozumět. Ale když nechtěl, jeho smůla.
"Padne mi dobře, to je pravda," zazubila se Bianca a tlapkou si zamávala před očima, jak svůj nový šperk obdivovala. Byla s ním vážně spokojená a vypadalo to, že si ho bude moct nechat. Tahle zima je stokrát lepší, než ta minulá. Dějí se mi samé dobré věci, Bianca byla ráda, že si i zimní období může konečně užívat. Ostatně normálně bývala na své poměry docela rozmrzelá. Ale všechno dobré se neobejde bez špetky toho špatného, maminka se jí ptala, kde je Isma. Bianca musela s pravdou ven. Ráda by to zakecala a snažila se vyhnout zodpovědnosti, ale byla to tak trochu její vina. Navíc, Isma mohla být v nebezpečí. Bude lepší, když o tom mamka bude vědět, rozhodla se a přiznala, co se stalo. Lau se naštěstí nezlobila, vzala celou situaci dost smířlivě. "Mm-hmm," Bianca tiše pokývala na souhlas jejím slovům. Raději se nechtěla moc hlasitě vyjadřovat, jak měla jindy ve zvyku.
Naštěstí pochmurnou atmosféru přerušil příchod mladého vlka. Bianca na něj překvapeně pohlédla, ale vlastně tak překvapená nebyla. "Jasně, cítila jsem jeho pach kousek od jezera!" promluvila k Launee, která ji ale nejspíš neslyšela, protože se hnala k šedému a silně ho objala. Bianca taky nechala maso masem a rozešla se k nim, když se dostatečně přivítali. "Ahoj Rayi," usmála se a párkrát zavrtěla ocáskem. Šedému vlkovi možná nerozuměla, ale byla ráda, že je v pořádku a vrátil se. Už jen pro to, jakou radost to mamince udělalo.

||Loterie 6

Byla spokojená, že se konečně dostala zase domů. Ani by si nevšimla, že další den tak rychle utekl, ale stále větší a větší šero jí to připomnělo. A taky začínala být pořádná zima. Bianca sice stále cítila to příjemné hřejivé teplo, které se jí od krku rozlézalo po celém těle, ale s přicházející nocí ani tohle moc nefungovalo. Musím to zatáhnout do úkrytu, tam bude i tepleji, pomyslela si. Sice tam měli provizorní mrazák, ale ten byl spravovaný magií, takže se chlad držel jen tam, kde měl.
Jejího příchodu si očividně někdo všiml. A byla to zrovna Launee. Bianca nadšeně zamávala ocáskem, když ji spatřila přicházet. "Hahi! Hahoj!" zavolala s plnou tlamou masa. Lau se jí ptala, kde to všechno pobrala a rovnou jí pomohla s taháním kýty. Bianca stejně musela kořist pustit, aby mohla odpovědět normálně. Zpočátku byla docela natěšená, že bude vyprávět o svých toulkách, ale pak taky padlo slovo o Ismě. Kterou vzala z lesa. A ztratila. Ale ne, Isma! Bianca znervózněla a omluvně stáhla ocásek i ouška. "No, tohle jsem ještě s jedním vlkem společně ulovila. A tu kytičku jsem našla tady na hranicích, ale nevypadá to, že by ji tu někdo zapomněl, tak jsem si ji vzala," vysvětlovala hezky postupně, jak se Launee ptala, ale už neměla tak nadšený výraz. "No, a Isma... Uh, šly jsme jen poblíž lesa na procházku, ale pak začalo dost sněžit a my se nějak... rozdělily," přiznala zahanbeně. Raději už nedodávala, že od té doby sestřičku neviděla, protože Lau si to stejně dokázala domyslet, když Bianca přišla zpátky sama.

//Bianca se taky zúčastní :D