Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Potom, co se Bianca pořádně najedla, se začal domlouvat výlet se Saturnem. Biance bylo vcelku jedno, co budou dělat a proto, když zaslechla výt Launee, navrhla, že by se k ní mohli přidat. Nojo, ale kdo bude v lese? došlo jí vzápětí. Launee odcházela, Meinere si taky potřeboval něco zařídit a ona chtěla jít s bráškou na výlet. Zároveň to nevypadalo, že by bylo v lese moc vlků. Většina pachů už byla trochu starších, i když někdo se tu určitě ještě pohyboval. A zrovna když Bianca nad tímhle problémem dumala, ozval se černobílý, že tu tedy zůstane hlídat. Nezněl přitom moc nadšeně, ale to už šedá moc nepostřehla. Mohla si oddechnout, že problém strážení lesa byl vyřešen. "Ahoj," rozloučila se s Meinerem také, když řekl že si někam odskočí. Pak přesunula zbytek pozornosti na Saturna.
Na její návrh se zase tolik netvářil. "Klidně můžeme jít jenom spolu," pokrčila rameny s úsměvem. Jen ji zrovna napadlo zastavit se za mamkou, když ji slyšela výt. Jestli chtěl Saturn trávit čas pouze společně, neměla s tím problém. "To je možná pravda," pousmála se už o něco méně nadšeně, když zmínil motýlka. Kde jsme od té doby byli společně? Snad jen tady v lese, pomyslela si. A to tu byli vždycky ještě s někým dalším. "Ale nevím kam bych chtěla jít. Znáš nějaké hezké místo?" zeptala se, protože ji zrovna nic nenapadalo. Navíc, pro tenhle výlet byla důležitější společnost, než destinace. "Mohli bychom se třeba podívat někde okolo lesa, vlastně vždycky chodím jen směrem k tomu velkému jezeru nebo k močálům," dodala pak. Nikdy jiným směrem vlastně nešla, takže to kolem Mechového lesa zase tak dobře neznala. Věděla, že na jedné straně je sopka a na té druhé nějaké kopce a louky, ale nikdy se tam nebyla podívat.

I Saturnus byl zvědavý, na co se chce černobílý ptát Smrti. Měl ale více rozumu, než Bianca a zavčasu si uvědomil, že by to mohlo být osobní a raději se neptal. Zato šedivá takové zábrany neměla a hnedka vypálila otázku, na kterou chtěla znát odpověď. I když se jí to vlastně vůbec netýkalo. Meinere se očividně nechtěl se svou otázkou svěřovat. Bianca pochopila a raději sklapla, i když uvnitř byla ještě víc zvědavá než předtím. No, nechtěla černobílého zase naštvat nebo provokovat.
Bedlivě poslouchala vyprávění o magiích, které poskytovala Smrt. Speciální magie? Se kterýma se vlci nenarodí? Nebyla z toho vysvětlení moc moudrá, protože přesně netušila, které magie mohou být vrozené a které ne. Však je ještě ani neznala všechny. Navíc, Smrt za své služby chtěla blyštivé kameny, namísto květin, které upřednostňoval Život. Nojo, nějaké takové jsem párkrát našla, vzpomněla si, že také měla vlastní malou zásobu blýskavých kamenů. Ráda sbírala hezké věci, pokud to šlo. Kdo by se nechtěl pyšnit nějakými ozdobami, že?
Když konverzace zase utichla, nebylo nic lepšího na práci, než se jít najíst. Jelena přeci ulovili vlastními silami, tak bylo jasné, že by měli každý dostat svůj díl. A jelikož při jídle se nemluví, Bianca taky projednou mlčela a soustředila se na žvýkání. Když byla plná, spokojeně si dřepla zase na ‘své místo’ a obrátila se na Saturna, který navrhoval společný výlet. Kdyby se neozval, sama by něco takového navrhla. “Asi je mi to jedno,” neměla teď žádné místo, kam by potřebovala jít. V tu chvíli zaslechla vytí Launee. “Mohli bychom jít pozdravit mamku a třeba se přidat k ní?” zauvažovala. Vypadalo to, že Launee se také chystá z lesa. Mohli by jít společně, také s ní už dlouho netrávili čas.

Bianca z Meinerovy odpovědi nebyla kdo ví jak moudrá a očividně ani Saturnus to moc nechápal. "Na co může odpovědět jen Smrt a ne Život?" naklonila hlavu na stranu a zeptala se spíš tak pro sebe, i když ostatní to taky určitě slyšeli. V jejích očích byli oba bohové asi na stejné úrovni, i přesto, že se se Smrtí ještě nesetkala. Život toho ale věděl hodně, sama se ho na dost věcí ptala a dozvěděla se dost nového. Netušila tedy, co by mohl bůh nevědět, že Meinere potřeboval za tou druhou.
Mnohem víc ji zajímalo, co jí vlastně Smrt může dát jiného, než Život. A odpověď byla vážně zajímavá a vzrušující. "Tyjo, magie co nikdo nemá!" Bylo by super mít něco specifického, jen pro sebe. Takže třeba Meinerovo rozdvojení je od ní? zapřemýšlela, jestli se s někým, kdo takovou magii ovládá, už setkala. "Ale co za to chce? Život má rád květiny, má Smrt taky něco oblíbeného?" Ačkoliv byla Bianca v mnoha ohledech trochu naivní, nemyslela si, že by jim bohyně dávala takové speciální síly zadarmo. Určitě v tom byl háček, navíc co tak pochopila, Smrt nebyla vůbec tak milá a ochotná jako Život. Už jen její jméno toho dost vypovídalo.
Byla nadšená, že Saturnus zmínil nějaký společný výlet. Už hrozně dlouho spolu nikde nebyli a to chtělo napravit! A povědět si o všem, co za tu dobu dělali. Bianca byla vážně zvědavá, jak bráška trávil svůj čas a co nového zažil. "Tak jo!" vesele zamávala ocáskem na Saturnův návrh a taky pomalu vstala a vydala se ke kořisti, když šel i Saturn. Po lovu a všem tom běhání jí dost vyhládlo a přeci si svůj díl zasloužila, takže nebylo proč se upejpat.

Bianca byla sice vyčerpaná, ale do vlhkého mechu si lehat nechtěla. Jejím společníkům to očividně nevadilo, no jí stačilo, že má kožich zase zmáčený od deště a následného mrholení. Nepotřebovala být ještě zašpiněná, proto si pouze sedla, na co nejsušší místo a pohledem bloumala po okolí. Lov skončil úspěšně, kořist také dotáhli do lesa a... najednou zase nebylo, co dělat. A Bianca byla docela znuděná, jelikož nikdo ani nemluvil, jen tam tak leželi kousek od sebe a vypadalo to, že snad usnou. Aby mezi skupinkou nebylo tak trapné ticho, rozhodla se zvědavě zeptat, co se Saturnus a Meinere teď chystají dělat. Odpověď černobílého byla dost zajímavá a i překvapivá. "Smrt?" naklonila hlavu na stranu. Byl tu Život, toho už navštívila. Takže Smrt musela být další bohyně, ale podle Saturnovy otázky to nevypadalo, že by byla zrovna příjemnou společností. "Může mi pomoct s dovednostmi jako Život?" chtěla se ujistit. O téhle Smrti ještě mnoho nevěděla a nikdy se s ní nesetkala, ale... už jen její jméno znělo děsivě. Bianca netušila, jestli se s ní vůbec někdy setkat chce.
Mnohem raději slyšela bratrovu odpověď. Vesele zamávala ocáskem o zem a usmála se. "To by bylo super! Už dlouho jsme společně nic nepodnikali!" Pravda, že jako vlčata trávili skoro veškerý čas spolu. Ale poslední dobou už tolik ne. Bianca netušila, jestli je to jen špatná shoda náhod, že se tolik míjeli, nebo prostě každý měl tolik věcí na práci, že si pomalu ani nepopovídali.

Vůbec se jí nechtělo zpátky do práce, když se tak hezky umyla a vysušila. Hlavně si trochu oddechla a nechtěla se vracet k té nudné dřině. Nedalo se ale asi nic dělat, jelikož nechávat kořist na hranicích... neznělo zrovna chytře. A většina vlků byla také zvyklá žrát v úkrytu, sotva by se jim sem chtělo chodit a jen by lovce vinili, že jsou líní. Něco takového poslouchat nechtěla.
Když začalo poprchávat, Bianca si ublíženě odfrkla. Vůbec se jí tohle počasí nelíbilo. Když už to konečně vypadalo, že bude hezky, obloha se zatáhla a začínalo pršet. Jako naschvál! Naštěstí to v lese, mezi stromy, nebylo tak znát a ani jí to tolik nemáčelo kožich. Jakmile byl úkryt na dohled, Bianca už vážně nechtěla udělat další krok. Ne s kořistí v tlamě. A ostatní nejspíš taky ne, protože Meinere rezignoval jako první a kousek před úkrytem prostě přestal tahat. Saturn taky nic neříkal, a když Bianca lehce znechuceně vyplivla jelenovu nohu, nechal ho spadnout do mechu tam, kde zrovna stáli. "Dobře," pokývala hlavou na Meinerovu poznámku, která zněla dost logicky. A čím méně práce pro ně, tím lépe.
Bianca se trochu lekla, když sebou Saturn žuchl na zem, ale vypadalo to, že je jen vyčerpaný z používání magie a lovu. I ona byla docela unavená, ale na špinavou, mokrou zemi si lehat nechtěla. Proto si jen sedla a čekala, co se bude dít. Jenže ono se nedělo nic. Saturn se vydýchával a Meinere tam prostě stál. "Ehm, takže... co se teď chystáte dělat?" zvědavě naklonila hlavu na stranu a plácla první otázku, která jí na jazyk přišla. Nakonec, docela ráda by věděla, co mají teď v plánu.

<< Narvvinij (přes Kiërb)

Na té práci opravdu nebylo nic moc zajímavého. Byla to nudná a monotónní činnost. O to víc se Bianca nudila, když nikdo nic neříkal. Mluvila by, kdyby mohla, protože ticho se jí zdálo tíživé. Ale v tlamě měla jelení nohu. Stejně na tom byl i Meinere, který čapl tu druhou a tahal spolu s ní. Jediný, kdo mohl konverzovat byl Saturnus, ale... ten na to moc nebyl, to Bianca věděla. Cesta tedy probíhala v tichosti.
Když došli k řece, Bianca si docela oddechla. Tahání takové váhy bylo vyčerpávající, i když na to byli tři. Už se těšila na pauzu, protože si sama potřebovala oddechnout. Kdyby byl na mém místě Saturn, tak by mu muselo být hrozně, píchlo jí u srdce a starostlivě se po bráškovi podívala. Kulhal, ale jinak vypadal v pořádku. Asi to byl opravdu jen škrábanec, co se snad rychle zahojí, když ho nebude namáhat. Pak se Bianca raději soustředila na překonání řeky. Naštěstí tu byl Meinerův most, který mohli využít, ale s jelenem se po něm šlo obzvlášť špatně. Trochu se bála, aby jí někde neuklouzly tlapky a neskončila přímo ve vodě. Furt neumím plavat, pomyslela si trochu naštvaně. Zlobila se sama na sebe, samozřejmě. Už zjistila, že plavání je docela důležitá schopnost pro přežití a stejně nebyla schopná se ji naučit. Nebo jen začít!
Z myšlenek ji vytrhl Saturnus, který se rozhodl umýt v řece. Bianca jelena pustila a párkrát naprázdno klapla tlamou, protože ji z toho tahání bolely čelisti. "Taky bych se měla opláchnout," poznamenala při pohledu na své špinavé tlapy a vydala se k řece spolu s bratrem. Nejdřív se napila, protože měla trochu vyprahlo. Pak vlezla do vody, ale zůstávala na břehu, a aby se celá omyla, musela se tak divně přikrčovat. Koupel to byla rychlá, takže divné pózy nevadily. Na břehu se Bianca oklepala a trochu si vysušila srst teplým vánkem, protože ještě nebylo úplně teplo. Obloha byla přes den sice jasná, ale k večeru se začínalo zatahovat a teplota zase klesala. No, naštěstí je zima už pryč, pomyslela si nadšeně. Jaro a léto bylo mnohem lepší!
"Tak ať už to máme za sebou," povzdechla si, když Saturn beze slova zase nadzvedl úlovek a směřoval k úkrytu. Bianca popadla 'svou' nohu a dala se do toho úmorného tahání. S čistým kožíškem šlo ale všechno o něco lépe. Alespoň už se necítila ulepená od krve a špinavá.

Tak hlásím i Biancu ^^

Biance až teď docházelo, jak dokáže být Saturnus paličatý. Nikdy dřív si toho nevšimla, možná proto, že jí to nevadilo. Ale teď byla trochu proti. No, nedalo se nic dělat, nakonec musela ustoupit, protože dohadování by nevedlo k ničemu dobrému. Byla to nakonec docela prkotina, kdo bude tahat úlovek k úkrytu. Nestálo to za hádku.
"Samozřejmě!" hrdě pohodila hlavou, když Saturn uznal i její dovednost v magii. Byl to docela dobrý pocit, být k něčemu užitečný, jistit situaci. Zase ale na rozdíl od bratra zastávala názor, že nic by se nemělo přehánět. Vlastní pohodlí bylo vlastní pohodlí, že? Nezlobila by se, kdyby za ni chtěl práci přebrat někdo jiný. Na další Saturnova slova jen přikývla, i Meinere se ozval se svým souhlasem a věci se zase daly do pochodu.
Saturn pomocí magie nadzvedl jelena kousek nad zem, tak akorát, aby tělo o nic nezadrhávalo a dalo se vcelku pohodlně táhnout. Samozřejmě, jeho váha zůstávala stejná, s tím se nedalo nic dělat. Nebo možná jo, ale na to asi ještě nemám zkušenosti, zamyslela se Bianca. Každopádně, teď nebyl čas přemýšlet, ale pracovat! Zakousla se jelenovi do přední nohy a vší silou zatáhla. Šlo to dobře, ale bylo to náročné, jelikož zvíře bylo několikrát tak velké a těžké jako Bianca sama. Naštěstí tu byl ještě Meinere, který byl silný. Ve dvojici se jim bude tahat dobře, za pomoci Saturnovy magie. Už abychom byli zpátky, ráda bych se najedla, pomyslela si a jako na zavolanou jí zakručelo v břiše. Když tak cítila maso mezi svými zuby, nedalo se odolat. Dostala z toho hlad.

>> Mech (přes Kiërb)

"Neboj, poradíme si," mávla ocáskem Bianca. Rozhodně bratrovy námitky nepřijímala. A kdyby to náhodou s Meinerem nezvládali, pořád mohli zavolat někoho ze smečky aby jim přišel pomoct. Černobílý ale ovládal dost užitečných magií a Bianca s větrem také mohla pomoci, takže se moc neobávala. Víc se starala o Saturnovo zranění. Překvapeně klapla tlamou, když Meinere zmínil vlka, co umí léčit. Také o někom takovém slyšela poprvé, ale vlastně to nebylo tak udivující. Páni, to musí být skvělá schopnost! zamyslela se.
Bianca moc nechápala, proč se Saturn tak bránil tomu, aby to tahali sami dva. Při lovu odvedl největší kus práce a dokonce se zranil. Co si potřeboval dokazovat, že chtěl pomáhat i teď, i když mu všichni okolo říkali, že nemusí a zvládnou to sami. Trochu se na bratra začala mračit. Byl samé 'ale, ale'. Naštěstí ji podpořil Meinere a Saturn nakonec rezignovaně vzdychl a vyrazil k řece. Bianca vrátila svou pozornost k jelenovi a černobílému. "Jo-" než stačila dopovědět svůj návrh, Saturn byl zpátky a vlastně řekl to, co se chystala říct ona. Povzdechla si, ale nebyl to zlý nápad. Když Saturnus potřeboval tolik pomáhat, tak ať. Hlavní bylo, aby si nezhoršil zranění, což v tomhle případě snad nehrozilo. "Tak jo. Ale když nebudeš moct tak řekni, já to po tobě převezmu," usmála se a jako malou připomínku nechala vítr ofouknout Saturnovu tvář. Taky už se svou magií uměla zacházet, nebyla úplně zbytečná.

Děkuji za super akci :D
Za 15 bodů bych poprosila 45 oblázků, děkuji.

Poté, co jelen ztuhl a přestal se hýbat se všichni nějakou tu chvíli vzpamatovávali. Tedy aspoň Bianca. Také se potřebovala uklidnit a vydýchat, po takovém náročném lovu. Ještě teď z toho měla trochu husinu, ale taky byla hodně nadšená, že to zvládla a všechno se podařilo. Tedy, skoro všechno. Velmi rychle si všimla, že Saturnus se nějak divně kroutí a snaží se ohlédnout. Za ním ale nic nebylo, tak proč? Je mu něco? hned jí docvaklo, co se asi stalo. Přeci jen, lov byl dost chaotický a dal jim zabrat. Hlavně ať to není nic vážného, ustaraně se na bratra koukala. Ujišťoval ji, že to nic není a že se potřebuje jen omýt v řece. Bianca si ho nedůvěřivě prohlédla a nakonec se sama šla podívat na jeho zranění. "Je to malé, ale vypadá to hluboce. Vážně jsi v pořádku? Asi bys s námi neměl tahat jelena zpátky, ať se ti to nezhorší," povzdechla si sklesle, když ránu viděla. Saturnus byl teď zraněný, nemohli ho nutit k další pomoci. Navíc, odtáhnout úlovek zpět bylo to nejmenší. Práce namáhavá, ale nijak se u ní nemuselo přemýšlet nebo pospíchat. Vyřešit zranění bylo důležitější. Navíc, s odtahem si mohla pomoci magií, jako tenkrát Launee, když lovili společně. Odlehčit a nadnášet jelena nebude tak složité a les byl doslova za rohem, takže to neměli daleko.
"Můžeš se jít napřed umýt," odpověděla Saturnovi na otázku. Nezněl moc dobře. Opravdu by se teď neměl namáhat. Pak Bianca přelétla pohledem k Meinerovi, který tu jen tiše seděl. Na malou chvilku snad i zapomněla, že tam s nimi je. "Ty jsi v pořádku, viď?" zeptala se trochu prosebně. Vůbec teď nepotřebovala, aby byl i on zraněný.

Bianca měla pocit, že se z reálného světa dostala snad do nějaké surreální dimenze. Netušila, kde je nahoře a dole, však taky oči měla pevně semknuté, protože měla strach je otevřít. Srdce jí tlouklo v rytmu dusotu kopyt jelena a žaludek se jí z toho všeho kymácení a kývání nehezky houpal. Krev hromadící se v její tlamě tomu také moc nepomáhala. Ať už to skončí, pomyslela si úpěnlivě. Držela se zakousnutá už opravdu z posledních sil, které ji rychle opouštěly. Naštěstí jelen pod její a Saturnovou vahou každým krokem zpomaloval, ale také sebou začal házet a cukat, aby je ze sebe setřásl. Udržet se bylo ještě těžší. Ale když se pustím nebo spadnu teď, pěkně si natlouknu. Nebo bych mu mohla skončit pod kopyty. Tyhle děsivé myšlenky Biance dodávaly alespoň trochu vůle nepustit se.
Najednou to se všemi hrklo. Bianca už nemohla oči nechávat zavřené. Zjistila, že i Meinere se k nim přidal. Díky bohu, pomyslela si úlevně. S jeho vahou už bylo lehké jelena dostat k zemi. Hned v dalším momentě se tak stalo. Bianca se konečně mohla pustit, ale než si stačila oddechnout, musela se hbitě uhýbat, aby ji zvíře nezavalilo. A navíc, ještě nebyl konec. O ten se rychle postaral Saturnus, který jelena dodělal. Jak na to bezvládné tělo Bianca hleděla, přišlo jí děsivé, jak rychle může smrt nastat. Věděla to, ale stejně, kdykoli lovila nebo někoho viděla lovit, neubránila se aby jí pár takových myšlenek prolétlo hlavou. Raději se oklepala, aby ze sebe ten pocit, a krev, setřásla. V prvním případě to docela fungovalo, v druhém už ne. Ještě, že největší špindíra tu teď byl bratr, který na tom byl o dost hůř. "Dobrá práce!" zazubila se na své společníky, když pořádně popadla dech. Všimla si ale, že Saturnus se nějak zvláštně otáčí. "Jsi v pořádku?" zeptala se ustaraně. Mohl se při lovu zranit? Je to vážné? trochu se lekla. Byla to určitě její vina, měla se snažit víc a nenechávat všechnu těžkou práci na ostatních!

Bianca běžela podél zvířete a docela si to užívala. Takový úkol se pro ni přesně hodil. Hnát nebohou kořist k někomu, kdo se o ni postará. Běh byl její silnější stránka, s jelenem bez problémů držela krok. I Saturnus si vedl dobře, z druhé strany zabraňoval jelenovi, aby náhodou někam neodbočil. Takovýmhle způsobem ho nasměřovali přímo k místu, kde byl skrytý Meinere. Bianca nějak nepřemýšlela, co bude černobílý dělat, ale čekala něco jako... útok ze zálohy? Možná nějaké překvapivé zakročení s magií? Ale místo toho se k nim Meinere připojil v nahánění. Není škoda toho momentu překvapení? prolétlo jí hlavou krátce. Už si myslela, že snad lov začínala chápat, ale asi tomu tak nebylo?
Každopádně, teď netušila, co se bude dít a co by měla dělat. Prostě všichni tři běželi kousek od zvěře, Meinere jelenovi křížil cestu, Saturn mu chňapal po nohou a Bianca... tam prostě byla. Držela se trošku dál a pozorně sledovala, jestli zvíře neudělá nějaký překvapivý krok. V tom momentě by snad byla schopná tomu zabránit. Jenže... takhle to nemohlo fungovat dlouho, ne? Budeme ho štvát? Čekat až se vyčerpá? Ale co když se unavíme první? Strachovala se, že všechna dosavadní snaha bude k ničemu. Jelen byl mladý, o dost větší než vlk a měl dlouhé nohy. Nemyslela si, že by se jen tak unavil. Navíc, zvíře si muselo uvědomovat, že zpomalení znamená smrt. Kdyby ji někdo takhle naháněl, taky by utíkala co jí nohy stačí.
Nakonec se vedení ujal Satrunus, který jelenovi skočil po krku. Biance se žaludek houpal nervozitou a strachem o bratra. Trochu zpomalila, ale rychle se vzpamatovala. Saturn jelena neskolil, i když zvíře dost zpomalilo. Bianca šlehla krátkým pohledem po Meinerovi, ale ten nevypadal, že by se chystal pomoci. Je to na mně? Mám udělat to samé? už jen z toho pomyšlení jí bylo zle. Vždycky nechávala tuhle namáhavou práci na ostatních, protože měla strach a navíc si nevěřila. Teď ale asi musela konat. Nemohla tam brášku nechat zápasit samotného, navíc ho jelen mohl v tuto chvíli i nehezky zranit. Svižným během se dostala jelenovi ke druhému boku. Naštěstí si teď víc všímal Saturna a ne jí. Oh bože, pevně sevřela víčka a v dalším momentě se vší silou odrazila a napodobila to, co udělal bratr. Skočila jelenovi po krku a pevně se zahryzla. Její motýlí váha a malá síla ale nebyly moc platné. Bianca ale netušila, co jiného by měla dělat, proto se prostě zuby drápy držela jelenovi na krku a doufala, že zvíře prostě zastaví, nebo něco. Hlavně aby se nepokoušelo o poslední vzdor.

Země je vážně užitečná magie! pomyslela si Bianca poté, co Meinere přiznal, že ty stromy přes řeku dělá on. Kolem lesa jich vážně bylo dost, některé už skoro ve stádiu rozpadu a spousta se jich určitě už rozpadla. V zimě se to hodí taky. Kdybych uměla zemi ovládat, určitě bych tenkrát nespadla do té studené řeky, prolétlo jí hlavou. Už úplně zapomněla, že z části to bylo kvůli tomu, že se na zledovatělé řece klouzala jako tenkrát na jezeře. Ale nepočítala s tím, že tam není stojatá voda, která by pevně zamrzla a unesla ji...
Plán neplán, Bianca lovu stejnak moc nerozuměla a tady byla připravená prostě dělat, co se jí řekne. A jestli se mělo jít náhodně stopovat a koukat po lese, neměla žádné námitky. Nikdo jiný taky lepší nápad neměl, takže se prostě šlo. Saturn skupince větrem přivál pár pachů a pak se všichni vydali tím směrem, odkud přicházely pachové stopy jelenů. Bianca následovala svého bratra a Meinere se držel trochu dál, hledal na místech, která Bianca a Saturnus vynechali.
Když uslyšela Meinerův hlas, přestala čenichat a překvapeně vzhlédla. Nebyl černobílý dál? Jakto, že ho slyšela jako by stál vedle ní? Huh?! lehce se naježila, když zjistila, že Meinere vlastně vůbec nahlas nepromluvil. Bylo to jako... jako by byl v její hlavě! Ten hlásek, kterým přemýšlela měl teď dalšího společníka a bylo to nanejvýš divné. Je to další magie? docvaklo jí nejvíce pravděpodobné tvrzení. Trochu se ošila, protože to nebylo příjemné, ale teď nemohla nad situací víc přemýšlet. Meinere jim sdělil, že našel jelena a se Saturnem ho mají podběhnout a nahánět směrem k němu. To se nezdálo jako složitý úkon, hlavní bylo, aby si jich jelen předčasně nevšiml.
Bianca rychle dohnala bratra a jakýmsi zázrakem oběhla jelena, aniž by zvíře vyplašila. Běželi od něj také co nejdál. Když byli zase zhruba naproti Meinerovi, Saturnus zastavil a oddechl si. Buďto byl zadýchaný, nebo nervózní. Nebo rovnou obojí. Bianca pociťovala jen tu nervozitu. Překvapivě se jí zdálo, že běh jí nebere moc energie a také běhá rychle. "Můžem," přikývla spěšně a hned se Saturnem vyrazila. Jelen si jich okamžitě všiml, když se k němu tak hnali. Bianca se snažila být zvířeti z druhé strany, než byl Saturn, aby jelen náhodou neodbočil někam, kam by nechtěli. Zároveň se ale držela dál, protože sama málem okusila, jak jsou kopyta nebezpečná. Nechtěla schytat žádný kopanec.

<< Mechový les (přes Kiërb)

"Tak dobře," přikývla Saturnovi na návrh. Měla by si to nechat trochu uležet v hlavě, než se zase bude vrhat na nějaké dobrodružství. Navíc byl teď důležitější lov. Jakmile se rozhodlo, tak se celá skupinka dala do pohybu. Šli směrem do lesa, ve kterém už Bianca se smečkou lovila. Nebo to byl jiný les? Asi na tom ani nezáleželo, hlavně dokud v něm najdou nějakou potravu. "Waau," hlesla, když Meinere vytvořil přes řeku strom. Už ho asi viděla to dělat, ale to nic neměnilo na tom, že to byla zajímavá podívaná. Vesele zamávala ocáskem a opatrně se přes kmen dostala na druhou stranu. Byl ale pevný, takže se neměla čeho bát. "Nojo, všimla jsem si, že kolem řeky je spousta takových kmenů. Myslela jsem, že jsou popadané, ale nejsou od tebe?" doběhla své společníky a zeptala se. Meinere zrovna vysvětloval, že tady žijí jen jeleni. Přikývla. Tak budeme lovit jelena! docela se těšila, ale nedokázala se ubránit ani obavám. Přeci jen, lov nebyla její silná stránka a stále si připadala spíš jako nováček. A to už by touhle dobou měla být vcelku zkušená.
Bianca následovala vlky a o nic ostatního se nestarala. Nějak ji nenapadlo, že Meinere najednou zastaví a... nebude vědět? Co teda budeme dělat? Docela spoléhala, no, že ostatní se o to postarají. Jako vždy. A nakonec se přišlo s nějakým prvoplánem, který bude muset stačit, když nikdo netušil, co dělat. Bianca tedy přikývla, jako že souhlasí a snažila se zavětřit. V jednu chvíli necítila nic, ale pak se přihnal vítr a hned měla čenich plný pachů. Saturn? ihned se otočila na brášku a jeho slova potvrdila domněnku, že si pomohl magií. Taky mě to mohlo napadnout... "Tak jdeme! Ale, musíme potichu!' zazubila se na své společníky a pomalu se vydala za Saturnem.