Bianca je na první pohled velmi drobná a hubená. Narodila se v kruté zimě a klidného života si po narození užívala jen krátce. Díky tomu moc nevyrostla a ani moc síly nepobrala. Řadí se spíše k mrštným a rychlým vlkům, ale stále je ještě mladá a má toho dost co rozvíjet a vylepšovat.
Na tváři má většinu času velmi přívětivý výraz. Roztomilý úsměv spojený s klidným pohledem vytváří dojem malého andílka, kterým může být, ale nemusí. Usmívá se většinu času, jako správný optimista, kterým je. K tomu se pojí i trocha té vlčecí naivity, které se ještě nějaký čas nezbaví. Je hodně zvídavá a uvěří všem možným věcem, které jí nakukáte, i když niky ne úplně doslova. Většinou si nechává místo i na nějaké ty pochyby. Záleží hlavně jakým dojmem na ni zapůsobíte. Lehčeji uvěří milým a přívětivým vlkům než těm, kteří na ni vrčí a jsou nepříjemní.
Bianca by se dala popsat jako hodná a ochotná vlčice. Cizinci v nesnázích by určitě pomohla, pokud by o to stál. Je ráda, když se může někomu zavděčit, protože pak je vyšší pravděpodobnost, že i onen vlk na ni bude mít kladný názor. A Bianca, jako někdo, kdo je rád středem pozornosti chce, aby ji měli ostatní rádi. Upřednostňuje ale vlastní dobro, obzvlášť, když jde do tuhého. Kdyby si měla vybrat, raději se k vám otočí zády, než aby se obětovala. Pro svou rodinu a nejbližší přátele by ale byla ochotna to risknout. Pokud by vás ale brala jako nepřítele, ještě by vás popostrčila k záhubě, kdyby měla šanci. Zásadně se ale nepere, jelikož na to nemá dost sil, a nevyvolává konflikty. Spíš by se svých nepřátel zbavila pomocí nějaké lsti, využila šance a zaútočila, když to nečekají.
Další, nepříliš chvályhodná vlastnost jsou její sklony k manipulaci. Není to tak, že by vědomě někoho chtěla navádět a ovládat, ale tak nějak to vyplývá z její povahy. I když je většinu času přímočará a říká to, co si myslí, občas si své myšlenky nechává pro sebe a vytváří o sobě dojem, že je perfektní, miloučká vlčice. Například když jí budete vyprávět o tom, jak vás někdo napadl, navenek se bude tvářit lítostivě, protože ji to opravdu mrzí. Ale ve své nejhlubší mysli se vlastně raduje, že jste to schytali vy a ne ona. Zároveň může klamat i její úsměv. Většinou je upřímný, ale Bianca už stihla zjistit, že když se chová roztomile, obzvlášť slabší povahy na ni budou mít dobrý názor a snáz jí potom pomohou, když bude potřebovat.
Samozřejmě už také zjistila, že je lepší se spoléhat jen a jen na sebe. Několikrát se jí vymstilo čekání na nějakého zachránce a vlastně by si mnohem raději pomohla sama. Takovou měrou, jakou chce, aby jí ostatní byli dlužni, se stejně nechce zadlužit někomu cizímu. I když je potom schopna svoje slovo dodržet, budete jí to muset připomínat častěji. Sliby sice plní, ale když zapomenete vy, i ona to hodí za hlavu a nejspíš zapomene. A rozhodně se sama od sebe nepřipomene. Ke svým blízkým je ale vždy upřímná, opravdu je má ráda a žádné tyhle malé triky by na ně nepoužila.
Vyvolat v ní nějaké emoce není vůbec složité. Bianca je velmi emotivně založená vlčice a dává to náležitě najevo. Jedno špatné slovo a už brečí, vzteká se jako malá. Rozbrečet ji nebude nic složitého, když využijete správná slova a urážky. Na druhou stranu se ale rychle uklidní, její povaha je hodně rychle proměnlivá. Stačí upřímná omluva a už se na vás bude zase smát, jako by byla všechna minulost zapomenuta. Je také dost velký strašpytel. Vzhledem k tomu, že není silná se nebezpečí snaží co nejvíc vyhýbat. Někdy dokáže být ale i velmi odvážná, až neví, kde se to v ní bere. Kdyby byla zahnaná do kouta, určitě by se bránila zuby nehty.
Mezi Biančiny záliby patří samozřejmě hry. Jako malá si jich moc neužila, byla spíše klidný typ a v kombinaci s tím, že většinou života strávila s klidným Saturnem neměla tolik šancí si hrát jako každé jiné vlče. Je velmi energická a aby se zabavila, musí se dít něco opravdu zajímavého. Jinak střídá aktivity takovou rychlostí, až se jeden diví. Má ráda klid a povídání s ostatními vlky, ale nepohrdne ani nějakou víc dobrodružnou zábavou. Samozřejmě jí přitom ale nesmí jít o život. Společnosti, která ji přitom doprovází také hraje zásadní roli. Celkově je Bianca dost přizpůsobivá a pokud navrhnete něco, co ještě nezkoušela, nejspíš se do toho s vámi nadšeně vrhne.

Byla zima, krutá a ledová, když se v noře dvou alf Anarenské smečky narodila tři vlčata. Byli to dva vlci a jedna vlčice. Nejstatnější dostal jméno Vulcan, jeho bratr se jmenoval Saturnus a nakonec Bianca, jediná vlčí slečna z vrhu. Jejich matka Estella se na tři chlupaté kuličky láskyplně usmívala, avšak v jejích očích byly skryté obavy. Po chvíli uslyšela šramot a vzhlédla ke vchodu nory, kde stál Phoenix, otec malých vlčat. Byl vyčerpaný večerním lovem, ale když spatřil své novorozené potomky, na tváři se mu také rozrostl úsměv. Při bližším pohledu si všiml i Estelliných obav a ihned pochopil. Vlčata se narodila v zimě, kdy nouze o potravu byla nejvyšší, a to se týkalo nejen jejich smečky. Všichni vlci v Anarenské smečce tiše tušili, že vztahy s okolními smečkami se začínají kvůli nedostatku potravy vyhrocovat, i když to nikdo neřekl nahlas. Phoenix byl také neklidný, avšak při pohledu na malá vlčata nemohl jinak než převzít zodpovědnost otce. Chlácholivými slovy utěšil svou partnerku a pevně se rozhodl, že svou rodinu bude chránit za každou cenu.
Anarenská smečka obývala Elinské údolí už od časů, kdy byl v pozici alfy Estellin otec. Původně by o pozici měla soupeřit se svými sourozenci, ti se ale rozhodli následovat své sny a smečku postupně opustili, dokud nezůstala jen ona. I přes jejich odchod si však Estella musela svou pozici právoplatně vysloužit a ukázat svému otci, že dokáže smečku vést bez větších zádrhelů. Svého partnera Phoenixe potkala mimo smečkové území. Byl toulavým vlkem, ale po seznámení s Estellou souhlasil s jejím návrhem se do smečky přidat. Jelikož byli oba dva schopní vlci, netrvalo dlouho, než se vypracovali na pozici beta páru. Nakonec se i starý alfa rozhodl, že je čas předat velení mladé krvi, i když byli ještě v mnohém nezkušení. Estella byla však od přírody vůdčí typ a její otec věřil, že na funkci alfy je dostatečně připravená, i když podmínky, ve kterých se smečka nacházela, nebyly zrovna ideální.
Elinské údolí bylo vždy místem hojnosti, kde bylo dost zvěře, voda v řekách a potocích byla čistá, příroda krásná. Proto nebylo divu, že zde sídlilo více smeček. Nejblíže ke smečce Anarenské se nacházelo území smečky Faënské, a bohužel, členové dvou smeček spolu příliš nevycházeli. K otevřeným bojům docházelo málokdy, vlci se spíše snažili vyhýbat jeden druhému. To se ale změnilo s příchodem stále krutějších zim, které tuto křehkou harmonii postupně zničily. A to právě v čase, kdy se Estelle a Phoenixovi narodila vlčata.
V létě, ještě před narozením Biancy a jejích sourozenců si všichni obyvatelé Elinského údolí všimli, že zvěře v této oblasti ubývá. To vlky obou smeček zneklidnilo a začalo docházet ke stále častějším a větším konfliktům, kdykoliv se Faënští a Anarenští střetli. Estella a Phoenix se snažili konflikt řešit nenásilně, no, Faënští věřili, že pro obě smečky už není v údolí dost místa. Teď už jen stačilo vyčkat na vhodný okamžik a zbavit se Anarenské smečky jednou provždy. A osud tomu tak chtěl, aby se touto vhodnou situací stalo právě narození vlčat.
Přes všudypřítomné nebezpečí byly první dny Biancy a jejích sourozenců klidné. Malá vlčice neměla žádné starosti, jen si hrát se sourozenci a být láskyplně opečovávána svými rodiči. Bianca od narození působila křehce a zdálo se, že je z vrhu nejslabší. Její matka se však vždy postarala o to, aby měla dostatek mléka, když ji sourozenci vystrkovali. Bylo poznat, že Estella milovala své potomky všechny stejně a nepreferovala jejich pohlaví nebo sílu. Díky tomu byla Bianca schopná vyrůst zdravě a stejně rychle jako její bratři. Přesto, když se však malí vlčci nedívali nebyla Estellina tvář nikterak radostná, jak byli zvyklí. Vlčice se stále více utápěla ve strachu a obavách, tím víc, jak její potomci rostli a začínali být čilejší. Už ani Phoenix ji nedokázal utěšit svými slovy.
Sotva jeden měsíc uběhl od narození vlčat a tato zpráva už se rozšířila po celém Elinském údolí. Faënskou smečku to jen utvrdilo v rozhodnutí se Anarenských zbavit, a nejlepší plán, jak toho dosáhnout, byl dostat se k vlčatům alf. Právě proto začala Faënská smečka pronikat na území ovládané Estellou a Phoenixem. Naštěstí byl mladý pár připraven a posílal časté hlídky, které zabránily Faënským vlkům přiblížit se k noře, kde vlčata vyrůstala.
Bohužel byla zrovna tohle doba, kdy se mladí sourozenci začali zajímat o okolní svět, stále měli potřebu objevovat a zkoumat nové prostředí, které se jim nabízelo po opuštění nory. Vlčata byla proto velmi přísně hlídaná ostatními členy smečky, i když v případě Biancy to nebylo ani potřeba. Malá vlčice byla vždy slabší, a proto byla nejistá i v tomto ohledu. Nerada se vzdalovala sama na toulky, raději se zdržovala v blízkosti matky nebo členů smečky, kteří ji pro její klidnou stránku rádi rozmazlovali. Dost tomu nahrával i její roztomilý vzhled a úsměv, kterým dokázala hlavně starší vlčice okouzlit. Její bratři však nebyli tak klidní jako ona. Vulcan byl nejsilnější a také nejvíc energetický, zato Saturnus byl… přemýšlivý. Možná až moc často se zapomínal v představách, což ho také odvedlo dál od nory.
Bianca si bratra všimla, a chtěla upozornit vlka, který je měl na starosti, ale už bylo pozdě. Nikdo z přítomných vlků neměl ponětí, jak se na jejich území vplížil alfa Faënské smečky, ale byl tu, a využil jejich nepozornosti, aby popadl Saturna a utíkal pryč. Bianca byla tak moc zděšená, když uviděla svého bratra v tlamě velkého zlého vlka, že na místě zamrzla. Všechny následující události se jí v mžiku odehrávaly před očima, ale ona nebyla schopna jediného pohybu nebo slova. Její matka se ihned rozeběhla za uneseným Saturnem, po chvíli ji následoval i Phoenix. Přesně na tohle alfa Faënských čekal, vlče nezabil na místě, ale raději ho vzal do tlamy a utíkal s ním, protože chtěl odlákat pozornost obou alf.
Jakmile rodiče Biancy zmizeli z dohledu, z křoví vyrazili další a další vlci znepřátelené smečky a začali bojovat s přítomnými vlky. Anarenští vlci, kteří uslyšeli náhlou vřavu také směřovali k noře alf, kde se boj odehrával. Biaca i Vulcan byli v šoku, ale přítomným vlkům se podařilo je ubránit a odvést dál od centra konfliktu. Po chvíli se vrátila i Estella, a když viděla své dva potomky nezraněné, oddychla si. Byla od nich ale oddělená bojištěm a neměla šanci se k nim za krátkou dobu dostat. „Prioritou je zachránit vlčata. Odneste je odsud!“ zakřičela do vřavy bojujících vlků ve snaze dostat Biancu a Vulcana pryč od nebezpečí. Ona sama bohužel neměla šanci, ale jiní vlci, kteří jim byli blízko, ihned pochopili. Bianca se sotva stačila zorientovat a pochopit situaci, když ji někdo popadl za kůži na krku a uháněl pryč.
Malá vlčice nevěděla, jak dlouho byla vláčená lesem a jak dlouho ji a její zachránkyni někdo pronásledoval. Vlčice, která ji odnesla se jmenovala Judy. Byla už postarší a v předchozím boji utrpěla několik vážných ran, přesto běžela rychle, a ani se neohlédla, když Bianca naříkala, že chce zpět za matkou. Není jasné, jak unikli pronásledovatelům. Možná proto, že Judy byla sněhově bílá a v zimě tuto barvu kožichu využila pro lepší maskování. Každopádně když už si vlčice byla jistá, že se v okolí nachází opravdu sama, padla vyčerpáním a bolestí k zemi. „Musíme se vrátit Judy! Já chci vidět maminku!“ rozbrečela se malá Bianca a šťouchala čumákem do vyčerpané vlčice. Judy však zavrtěla hlavou. „Nesmíš se vracet. Rozhodně ne dnes,“ pronesla, ale na Biancu to nemělo žádný vliv. Vlčice si povzdechla. „Co takhle tu se mnou počkat do zítra? Až se ráno probudíme, půjdeme se podívat po tvých rodičích, ano?“ snažila se Judy o kompromis, ale v duchu věděla, že ani zítra nebude návrat bezpečný, a že Biancu rozhodně nesmí vzít s sebou. Navíc, její rány byly příliš vážné na to, aby byla za krátkou chvíli schopná chodit a zkoumat, jak se situace po boji vyvinula. Bianca byl naštěstí jejími slovy přesvědčená a přestala dělat povyk. Místo toho se schoulila u Judy a snažila se nemyslet na zážitky několika posledních hodin.
Brzy nad ránem Biancu probudil chlad. Napadl nový sníh, a přestože se s Judy skryly pod větve jehličnanu, trocha bílé pokrývky na ně stejně dopadla. „Judy, vstávej,“ šťouchala Bianca do vlčice poté, co ze sebe dostala mrazivé vločky. První dotek ji ale šokoval. Judy se nehýbala a byla… nezdravě chladná. Vlčice byla přeci jen staršího věku, v boji utrpěla těžká zranění a následně musela utíkat o život. Nebylo divu, že se svými ránami nepřežila noční chlad. Bianca sice ještě nevěděla, co smrt přesně znamená, ale nebyla hloupá. Judyino tělo bylo ledové, stejně tak jako zvěř, kterou lovci nosili na území. Malá vlčice se zděsila, tentokrát nezamrzla na místě, ale udělala přesný opak. Bezmyšlenkovitě se rozeběhla pryč. Nedokázala myslet na nic jiného než chlad toho těla, vedle kterého ležela celou noc a ničeho si přitom nevšimla. Pro malé vlče jako byla ona byl šok nepopsatelně velký. Bianca zapomněla na rodiče, sourozence a Anarenskou smečku. Chtěla prostě jen utéct pryč, daleko od věcí, které ji děsily.
Netušila, jak dlouho se sama toulala a kolik území již prošla. Byla na tom bídně, měla věčný hlad a o zbytky ponechané velkými masožravci se prala s mrchožrouty. Párkrát narazila, naštěstí, na hodné vlky, kteří se slitovali nad malým opuštěným vlčetem a věnovali jí kus svého úlovku. No, i přesto byla vyhublá a vyčerpaná z neustálého chození. Netušila, kudy se jde zpátky domů, byla naprosto ztracená a přišlo jí, že se zatoulala tak daleko, že domov snad ani nenajde.
Ve svém zuboženém stavu, celá ubrečená se dostala do mokřadů. Netušila proč, ale něco jí tam připomínalo domov. Byl to nejspíš pach smečky. Krátce poté, co tam vkročila, se k ní přihnala písková vlčice. Byla k malému vlčeti jako Bianca dost chladná, ale to malou Biancu neodradilo, žádala od ní pomoc, chtěla zavést zpět domů. Vlčice se představila jako Lylwelin a po chvilce vyzvídání sdělila Bianca šokující zprávy. Saturnus se tu momentálně nacházel taky! V další chvíli se na Maharském území setkala se starším vlčetem, Kenaiem, který se stal jejím prvním kamarádem. Ulovil pro ni myšku, ale zanedlouho musel odejít domů, protože se ztratil a rodiče si o něj dělali starosti.
Na svého brášku Saturna nemusela čekat dlouho. Jen co s Lylwelin pomohli hnědé vlčici, co zapadla v bahně, dorazil i se svým doprovodem v podobě hnědého vlka Theriona. Po ubrečeném a dojemném setkání se seznámila i se zbytkem smečky. Tedy s těmi, kteří se na jejím území zrovna nacházeli. A než se stihla vzpamatovat, dávali si s Therionem a dalším vlčetem, Raysterem, závod do kopce vedle močálů. Ve skutečnosti to však byla snaha dospělých odpoutat pozornost od potopy, která se na Mahar řítila. No, nevyšlo to. Stačil jeden pohled a sourozenci viděli, jak se jejich nově nalezený azyl řítí do záhuby. Naštěstí se ale objevil Život, hodný Gallirejský bůh, který jim pomohl močály i jejich vlky zachránit.
Bianca se Saturnem měli konečně chvíli klidu. V lese si našli svůj vlastní tajný úkryt, kde si poté rozhodli odpočinout. Ze sna však Biancu vzbudilo naléhavé třesení a slova brášky, že vidí jejich maminku. Oba na nic nečekali a rozběhli se za ní, ale nebylo to nic platné, protože to byl pouhý přelud. Dovedl je ale na místo, kde potkali další tři malé vlčice, Sheyu, Lilac a Tati. Spolu s nimi se rozhodli pomoci kouzelnému motýlovi, který ztratil svůj poklad. Celá akce proběhla úspěšně a motýl jim dokonce rozdal odměnu za pomoc a přenesl je blíž k domovu.
Tam už na ně čekala Launee s Therionem, kteří je trochu pokárali, že z ničeho nic zmizeli z močálů. Nějakou chvíli trávili tam a dozvídali se spoustu nových věcí, především o magii, která v tomhle kraji nebyla nic neobvyklého. Therion je pak vzal na lov ryb, k čemuž si ale zvolili špatné jezero, ve kterém ryby nežily. Překvapivě tam ale Bianca potkala Kenaie a měla tak šanci ho představit Saturnovi. Dokonce se dozvěděla, že Kenai a Therion jsou spolu příbuzní.
Kenai je doprovodil kousek k domovu, kde se pak rozdělili a Bianca mu slíbila, že ho příště přijde navštívit k němu domů. V močálech se příliš dlouho nezdržovali, ale i tak stihlo to místo na Biancu zapůsobit strašidelným dojmem. Obzvlášť se jí příčil smečkový úkryt plný slizkých stěn a vlhka. Proto byla ráda, když se s Launee a Therionem vydali na výpravu za jejich pravým domovem. Těšila se, až zase uvidí svou rodinu, i když tušila, že to nebude tak jednoduché.
A opravdu nebylo. Dorazili sice na místo, kde se narodila, ale rodiče už nikdy neviděli. Místo toho je přivítala vlčice Marlee, která jim řekla o osudu Estelly a Phoenixe, kteří padli v boji za ochranu smečky, zatímco nejstarší bratr Vulcan byl ztracený. Marlee chtěla, aby zde sourozenci zůstali a vedli smečku, až budou starší, ale Bianca byla tak přemožena všemi špatnými zprávami, že bezeslova utekla. Ani Saturnus nechtěl v Elinském údolí zůstávat, takže se rozhodli vrátit zpět s Launee a Therionem.
Pro sourozence nastalo velmi smutné období, kdy se snažili vyrovnat se ztrátou rodiny, ale dlouho se jim to nedařilo. Jeden pro druhého se ale snažili být silní. Do toho všeho začínal být Mahar poměrně nebezpečné místo. Venku dlouho hrozila děsivá bouřka a zdejší vlky pak napadlo obrovské hejno komárů. Do smečky se navíc přidala ona vlčice, kterou Bianca pomáhal tahat z bahna. Na sourozence byla však nepříjemná, takže se jim v močálech líbilo méně a méně.
Logicky, zanedlouho na to, se většina členů rozhodla smečku opustit a žít jinde. Alfu Skylieth Bianca sama potkala jen jednou a krátce, na území se příliš nezdržovala a o své členy se nezajímala. Zabydleli se v lese plném mechu. Launee a Therion se stali vůdci smečky a první člen, který se k nim přidal se jmenoval Meinere. Pak přišli i další, mezi nimi třeba i Shao, který Biancu učil lovit zajíce. S většinou dospělých a vlastně i malých členů, se nestihla ještě pořádně seznámit, ale určitě to má v plánu. Mechový lesík se pomalu, ale jistě stal jejím novým domovem.