Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Wylan se hned zvládl zapojit do mé toerie a správně odhadl to, co jsem sám předpokládal. "Magie není přirozenou věcí, je to síla, kterou nelze plně ovládat, pouze usměrňovat," souhlasil jsem s Wylanem. "Není nemožné, že v přílišné koncentraci převezme nad vlkem kontrolu," představa Arcana, jak jako další ze zdejších pseudobohů prochází lesem byla... Znepokojující. Nelíbila se mi ta představa. Ten vlk mi nepřišel hoden takovéhoto postu. Stal by se z něj jen další maniak, který by se upnul na něco, co miluje. Materialistické pouto se zdejším bohům nedalo upřít. Smrt milovala drahokamy a za pár stovek nich udělala cokoliv. Feťák.
"Doufám, že k tomu nikdy nedojde," řekl jsem tónem, který skoro mrazil.
"Oheň se ti zdá nevyzpytatelný?" zeptal jsem se jej. Nepřišel mi tak. Byl to živel, ovšemže nebylo lehké s ním pracovat, ale nevyzpytatelný mi rozhodně nepřišel. Tuhle vlastnost bych spíše dal právě magii blesků, protože ačkoliv jsem dokázal seslat blesky z nebes, nedokázal jsem přesně určit jejich dráhu a tvar. Z jednoho blesku se mohl odštěpit další a já bych s tím nic neudělal. "Živelnost ohně je nepopiratelná, ovšem nenazval bych jej nevyzpytatelným. Neschopnost jej zvládnout bych spíše přisuzoval nezkušenosti vlka," seznámil jsem jej i nahlas se svými myšlenkami, které měly hlavu a patu a zkrátka byly chytré. Já byl chytrý a rád jsem to ukazoval okolí.
"Zatím máš co zlepšovat ve svých stávajících kouzlech, další typ by tě možná jenom více rozhodil," řekl jsem mu klidně jako něco, co možná mohlo být utěšováním? Rozhodně jsem ale nepoužil správný tón, protože jsem to zase řekl stejně bezemočně a věcně jako většinu věcí.
"S kostmi, peřím ano," opáčil jsem Wylanovi a rozešel se do lesa. "Ty chyť nějakého hlodavce, já se postarám o ptáky," řekl jsem Wylanovi a rozešel se jiným směrem než on, abychom se při lovu nerušili. "Pak to dones k praseti," houkl jsem na něj ještě.

// medvědí jezírka

// 6. Udělat tu nejlepší hostinu pro svojí smečku a to ve velkém stylu. (min. 4 posty) 2/4

// Esíčka

Konečně otázka, která mi oponovala. Ah, slovní konflikt, hypotézy a domněnky! Království mé hlavy a srdce mého života! "Jde pouze o teorii, ale co když Život a Smrt byli kdysi normálními vlky?" nadhodil jsem a nechal Wylanova kolečka v hlavě, ať si na to vytvoří scénáře. "Můžeme být očitými svědky zrození dalšího zdejšího pseudoboha," dodal jsem. Život a Smrt se mi nikdy nejevili jako opravdoví bohové, na to byli příliš přízemní. Požadovali květiny a drahokamy a dávali za ně kouzla, která sami uměli.
Wylan souhlasil s tím, že nám s Rowenou děcka pohlídá, pokud bude Rowena chtít. A já. Nemohl jsem být v lese pořád, abych dohlížel na chod a dění smečky a měl své děti pod neustálým drobnohledem, takže se další opečovávatel hodil.
Dobře pro něj, přikývl jsem pouze. Parsifala jsem zatím ještě nepotkal, takže moje ohodnocení jeho osoby bylo stále nevyřešenou věcí. Mohl si stoupnout do fronty k ostatním, kteří na můj posudek čekali.
"Má i praktické využití - dokážu si posvítit nebo něco zapálit podobně jako vlci, co vládnou ohni," pronesl jsem. O tom, že se dokážu zneviditelnit jsem se nezmiňoval, přecijen jsem Wylanovi nemusel vykládat hned všechny svoje karty. Nebyl to žádný taktik, který by to potřeboval vědět, narozdíl ode mne, proto jsem se ho zeptal na jeho kouzla.
Promluvil mi v mé vlastní hlavě, aniž by otevřel tlamu. Tak takové to je, pomyslel jsem si. "Dobře, to je dobré vědět," pokýval jsem hlavou. To už jsme ale byli v Asgaaru. Prošli jsme prvními stromy a já mířil k jeskyni, před kterou jsem maso chtěl nechat. Pustil jsem divočáka a přemýšlel, co ještě pochytat. "Ulovíme ještě nějakou verbež, vlčata si budou mít aspoň s čím hrát," pronesl jsem a rozešel se do lesa.

// Kančí remízky

Wylan prohlásil, že Arcanovo zdraví je darem. "Dar nebo prokletí... Očividně je jeho život nepřirozeně prodlužován magií, vlci nejsou přizpůsobeni na tak dlouhé životy. Je jen otázka času, kdy se to zvrtne," měl jsem na to jiný názor, ale to si Wylan už pravděpodobně musel domyslet, protože jsem oponoval v mnohém. Nebyl jsem klasický happy go lucky ani emo kid, takže jsem se vymykal normám. Ale byl jsem už starší a nějaký ten cynismus byl tudíž přirozený.
"Rowena by možná byla vděčná za chvíli klidu, kdybys pohlídal děcka," navrhl jsem. Zavděčit se smečce byla hezká myšlenka, na které jsem mohl stavět. Povídal mi o Sionnovi a Parsifalovi, o kterém mi už říkal Sionn. Sionn mi vlastně říkal o všech členech, ale nepříliš podrobně, proto jsem vyzvídal i jinde. "Je ve smečce už dlouho, co jsem slyšel. Kdyby byl k ničemu, nevydržují si ho," řekl jsem nahlas na Parsifalovo konto.
Zabil jsem kance a možná bych zabil i Wylana, kdyby se mi nedařilo. Vypadal tak vyjukaně, že jsem chvíli uvažoval, jestli se nepodělal strachy. Pak ale s otázkami, jak už bylo u něj zvykem, přišel pomoci. "Je to docela nevyzpytatelná magie, ne tak jednoduchá jako jiné... Ale rozhodně stojí za to ji ovládnout," vysvětlil jsem Wylanovi. Pak jsme táhli, dokud jsme nedotáhli i s kaňourem k řece. Ze země vyrostly liány, které obmotaly prase a přenesly ho na druhý břeh. Potom se upevnily na druhé straně a vytvořily tak trošku pružný most. Přešel jsem a ani se u toho nezapotil. "Ty jsi schopný v některých kouzlech?" zeptal jsem se Wylana ležérněji, pak chytil prase a táhl dál.

// Asgaar

ŘÍJEN 10

Samozřejmě vybíjet si členy smečky bylo kontraproduktivní, ale jestliže by to jinak nešlo, nezdráhal jsem se vymýtit verbež i drastičtějšími způsoby. Mým cílem bylo a je udělat Asgaar stabilní a silnou smečkou s reputací, která nás bude ve světě předcházet. Hodlal jsem udělat bezpečnější hranice, navázat vztahy s jinými smečkami, zajistit lovné teritorium a udržovat chod smečky jako hodinky. Každému vlku zajistit roli ve smečce a dát mu práci a povinnosti, které bude muset vykonávat. Bylo toho hodně, co smečka potřebovala ke svému hladkému chodu. Teď to byl jen cirkus, ale já jsem teď principál a když se rozhodnu, že je načase, vezmu bič a uvedu všechno na správnou míru, alfy nealfy. Nejprve ale potřebuji získat plnou důvěru alf.

ŘÍJEN 9

Nebylo by to ani tak těžké. Wylan byl sice ve smečce přes rok a ten jeho úchyl nejspíše taky, ale jejich zapojení se bylo minimální a s alfami neměli tak dobrý vztah jako já. Nebyl jsem úplně hloupý, takže bych jistě přišel na důvod, proč je z lesa vyhodit tak, aby důkazy neukazovaly potom zpátky na mne. Kdyby se to ale nepovedlo, nezdráhal bych se je vyřídit jinak. Vyhrožování jsem neprovozoval zrovna rád, ale nebyl jsem v něm nezkušený. Se zabíjením jsem na tom byl podobně. Sice jsem si nepamatoval, že bych kdy vlka zabil, ale ta myšlenka mne neznechucovala. Pravděpodobně bych je usmažil bleskem stejně jako jsem zabil toho kance, kterého jsme s Wylanem lovili. Bylo by to rychlé a kdybych to udělal za bouřky, měl bych i alibi.

ŘÍJEN 8

Co se dalších členů Asgaaru týče, vím o nějaké vlčici, protože jsem slyšel její chůzi přes kamení. Nepotkal jsem ji ale. Wylan také zmínil, že má v Asgaaru partnera Siriuse, bratra Roweny. Pro Rowenino dobro bych si to s Wylanem ani Siriem neměl pravděpodobně rozházet, ale už jen pouhá jejich existence tak blízké mé rodové linie mi nedělala příliš dobře. Do úst se mi při myšlence, že jedno z mých dětí dopadne podobně, hnala kyselá žluč, která mnou kroutila. Tihle homosexuálové a jiné nepřirozené a odpudivé existence se mi natolik příčily, že kdyby nebyli s Rowenou spojení a tudíž i se mnou a mými dětmi, nějak bych jejich členství v Asgaaru sabotoval a nechal je vyrazit.

ŘÍJEN 7

Měl jsem ještě tři další vlčata - a další, ale o těch jsem nevěděl už vůbec - spolu s Rowenou o kterých mi zatajovala, že jsou naživu. Tři neznámá vlčata, kterých se matka zřekla a já od nich odešel. Jenže teď se jedno z těch vlčat ukázalo v Asgaaru a chtělo se se svým otcem seznámit. Nagesh nevypadal jako přílišné zklamání a bylo vidět, že je ze stejného materiálu jako Beleth, protože si byli opravdu hodně podobní. Myslím genetického materiálu. Do čeho ta malá slečna vyroste jsem ještě nemohl tušit a předpokládat by bylo bláhové. Hodlal jsem ho navštívit a hrát chvíli habaďůru, protože jsem se k němu nechtěl přiznávat, dokud sám neusoudím, že nestojí za hovno. Co mě trápilo byla volba jeho partnerky. Ta namodrala vlčí slečna, jejíž jméno jsem úspěšně zapomínal, nebyla dle mého nejlepší partií.

ŘÍJEN 6

Smečka ale nebylo to jediné, co mne pohánělo vpřed. I přes svou emocionální zakrnělost - Rowena by vám mohla vyprávět - si zakládám na rodině. V jakémsi pokrouceném slova smyslu. Abych to řekl asi nejpřesněji: rád vidím své geny pokračovat úspěšně dál. V Zacharyho a Beleth vkládám velké naděje, přecijen jsou to potomci na které si pamatuju a které jsem si z Roweny skoro sám vytáhl. Navíc to jsou moji a Rowenini poslední potomci. Kdybych chtěl další, musel bych si najít novou partnerku. To by tu nynější ale musela nejspíše postihnout nějaká nehoda nebo by se se mnou musela ona rozejít. Můj důvod by na rozchod nebyl úplně dostačující totiž. Ale tak měl jsem ještě první vrh, který jsem sice příliš neznal, ale byl.

ŘÍJEN 5

Měl jsem v plánu Wylana nějak zmanipulovat ku svému prospěchu. Samozřejmě ne jako nějaký podlý záporák. Chtěl jsem ho jen navést na správnou cestu, která by prospěla smečce. Vlastně mi nešlo o nic jiného než o dobro smečky, za to se hlavy přece netrhají, ne? Od prvního dne, co jsem se do smečky přidal, jsem nemyslel na nic jiného než na to, jak smečku vylepšit. Jak ji udělat bezpečnější. Jak zajistit hranice proti vniknutí bezdomovců a chuligánů. Ta vlčice, kterou Wylan doprovodil k Životovi, byla právě jedním z těch vagabundů, které bych u lesa nechal zdechnout. Podle jeho popisu nebyla v moc živém stavu, takže bych ji nechal jen odvléct někam dál od smečkových hranic a nazdar. Jenže on jí pomohl až k Životovi. Beztak už nežije.

ŘÍJEN 4

Neznal jsem mnoho smečkovníků. O Arcanovi a Sionnovi jsem vám už říkal, o té matce s dcerou jsem toho moc nezjistil a ačkoliv byl můj žert nejapný a nevtipný, zjistil jsem alespoň něco málo. Znal jsem ale Wylana, což bylo taky... To byl taky vlk ze smečky, no. Připadal mi jako takový slabý odvar z Arcana. Možná se takto choval Arcanu spředtím, než se stal alfou smečky? Měkký a naivní vlk, který v každém viděl jen to dobré a chtěl ostatním pomáhat nezištně a bez nároku na odměnu. Bylo to hloupé, alespoň dle mého. I já si účtoval z akaždou minutu strávenou s někým jiným. věřil jsem, že když do někoho vložím čas, tak se mi ten čas vrátí a zúročí. Proto jsem byl rád, že ve mne Wylan vložil svou důvěru a šel se mnou lovit a bavit se o smečkových věcech.

ŘÍJEN 3

Takže asi chápete, že to v Asgaaru nemám jednoduché. Jsem příliš zapálený a ambiciózní a bohužel pro alfy mám i diametrálně odlišné názory na to, jak by smečka měla být vedena. Rozhodně bych zavedl pevnější a tvrdší režim. Teď je smečka slabá a zranitelná a to se mi příčí. Navíc do ní alfy berou každého žebráka, který se jim válí na hranicích. Přijali matku s dcerou, které jsem viděl jenom jednou a neviditelný a moc si o nich teda nemyslím. Vlčice je silně pobožná, ale pravděpodobně jí víra úplně nezastiňuje mysl, což je jenom dobře. Nějakého fanatyka v lese nepotřebujeme. Stačilo, že Rowena byla dost dlouho zaseklá v uctívání Smrti a jeden se o tom s ní nemohl ani rozumně bavit.

ŘÍJEN 2

Alfami Asgaaru je prastarý černý vlk Arcanus, který má sice srdce ze zlata, ale mysl má už plnou pavučin a starých mravů. Je ze starého železa, jak by někteří řekli. Přežitek minulosti. Jeho syn, bílý vlk s tendencí chovat se jako alfa (pravděpodobně k tomu byl vychováván, nicméně výchova senilního otce s momentálně zastaralými názory se na synovi podepsala), ale jinak jde o vcelku nezkušeného jedince. Samozřejmě na své pozici může být už nějakou dobu, ale jestliže se nezlepšuje a smečku i přesto vedl tak, jak ji vedl, než jsem se přidal, nemůžu říct, že by byl Sionn kdo ví jak dobrý vůdce smečky. Narozdíl od Arcanuse je v něm ale plamen a chuť něco změnit, takže se s tím dá pracovat. Pokud bych chtěl Arcana donutit ke změně, asi byl velmi tvrdě narazil.

ŘÍJEN 1

Dobrý den, jmenuji se Belial a jsem kappka Asgaarské smečky ze stejnojmenného lesa. Nacházíme se ve středozemí Gallirejského poloostrova mezi řekou Mahtaë a Zrcadlovými horami. Nespleťte si náš les s Borůvkovým lesem, který je na sever od nás. Mezi námi a Borůvkovým lesem jsou nemalé rozdíly, dle mého značné a zásadní, ale ne každý s tím souhlasí. Vlci nejsou stejní a každý má právo vést si svou smečku podle sebe... tyhle kecy, však to znáte. Ještě jsem tam nebyl, nicméně už teď o členech Borůvkové smečky nemám příliš dobré mínění. Na jejich obranu - nejsem totiž škarohlíd jen tak pro nic za nic a dokážu uznat, když je chyba i jinde - Asgaar na tom nebyl o moc lépe, dokud jsem se nepřidal.

// 6. Udělat tu nejlepší hostinu pro svojí smečku a to ve velkém stylu. (min. 4 posty)(4 body) 1/4

Zopakoval po mně mé označení zdejších bohů. Možná se mi tím chtěl zavděčit. Opakovat slova ostatních, přizvukovat a tiše kývat. Byla to taktika jak se zalíbit, avšak zatím jsem netušil, zda-li to Wylan dělá schválně, protože tím něco sleduje nebo proto, že prostě takový je. Dle mého prvního pozorování jsem soudil to druhé, ale nezahazoval jsem možnost, že celou dobu koukám jenom na přetvářku.
Příliš se nevzpouzel mému nápadu udělat vodícího vlka z něj a hned začal přemýšlet, kdo ze smečky by jeho pomoc potřeboval. Když zmínil Arca, můj obličej neprozradil jedinou myšlenku, která se mi v ten moment prohnala hlavou. "Arcanus je velmi starý, ale po fyzické stránce velmi vitální," zavrtěl jsem hlavou. "Nicméně ochota a péče, kterou bys vynaložil na starání se o staré a senilní lze použít i na jejich protiklady," navrhl jsem.
"To je dobře, je to zdravé," řekl jsem mu. "Tyto obavy tě můžou jako pohon hnát k pomáhání ve smečce, podněcují píli a touhu se zavděčit," poznamenal jsem klidně.
"Ovšem, bez problému," přitakal jsem a byl jsem rád, že jsem se pro Wylana stal volbou číslo jedna, co se týče smečkových otázek. Abych byl realisticky, pravděpodobně jsem byl až číslo tři, ale to se těžko soudilo. "Znáš se nějak více s ostatními členy?" zeptal jsem se ještě. Možná jsem se už ptal, ale teď mi byl Wylan otevřenější, třeba z něj vyždímám něco více.
Potom už bylo na čase ulovit to prase. Wylana jsem poslal dopředu a sledoval jeho ocas, jak mizí za prasetem mezi stromy. Nelenil jsem a vydal se hbitě za ním, dokud jsem ho neuviděl válet se v hlíně a listí s prasetem, které kvičelo a ohánělo se kly. Hlína pod prasetem se přeměnila v kámen a uvěznila tak kance na místě. "Ustup!" křikl jsem na Wylana a počkal, až prase pustí a odstoupí. Nahoře nad námi se ozval hrom, první blesk strefil strom nad námi a zapálil jej. Zamračil jsem se a zafixoval svůj pohled na prase. Musel jsem se soustředit, tahle magie byla hodně nevyzpytatelná. Druhý blesk už trefil prase přesně a na místě ho zabil. Na jeho zátylku byly černé chlupy, spálený koláč, kde udeřil blesk. Kámen, který držel prase na místě, abych ho mohl v klidu a bez zašpinění upéct zaživa, se přeměnil znovu v hlínu. Vydechl jsem a můj pohled se znovu vrátil do přítomnosti a stočil se na Wylana. "Dobrá práce," řekl jsem mu a snažil se znít apoň trochu vděčně, ačkoliv jsem netušil, jak moc se mi to povedlo. "Vezmeme ho do Asgaaru," zavelel jsem, chytil jednu nohu od bláta a začal tahat směrem k Asgaaru.

// Esíčka

// travnatý oceán

“Taky nějaký bůh, bylo tu jen rok ale,” zavrtěl jsem hlavou. Bylo trochu divné, vlastně vůbec nemluvilo, ale na tom asi nezáleželo, když už dál nehodlalo v tomto světě pobývat. Na Wylanův názor jsem se tak úplně neptal, ale nechal jsem ho mluvit, zatímco jsme se blížili k remízku. ”Jsou to kašpaři,” vydechl jsem pouze. Měli tolik moci, ale místo toho, aby s ní něco dělali, tak dřepěli ve svých dírách a bavili se jen návštěvami. Byly jak staré babky. Staré babky, které měly přístuo k červenému tlačítku na spuštění atomovek.
“Dotyčný jde vedle mě,” řekl jsem prostě, když se smál mému nápadu dát každému starému vlka vodícího mladšího vlka, “Když to děláš dobrovolně, tak bys byl ideálním kandidátem na takovou pozici,” zavrtěl jsem hlavou. “Kdeže kandidátem, ty uź jsi zaměstnaný,” byla to pravda. Wylan byl přesně ten typ, co se hodil na tyhle sociální práce, které vyžadovaly empatii. Byl mým opakem.
“Chápu,” řekl jsem jenom, když mi popsal, že toto je jeho první smečka a neví, co dělat. “Bez vedení je i tohle aspoň něco prospěšného, neměj obavy,” připadalo mi, že se bojí mého posudku na něj. Bylo to oprávněné, ale nechtěl jsem, aby přede mnou něco tajil a snažil se tvářit jako někdo, kým není. Zatím mi přišel slibný. Byl mladý, tvárný, poslušný a měkký.
“Tak jako pro tebe je smečka něco nového, tak pro mne je smečka můj přirozený stav. Vím, co a jak,” přikývl jsem. Nepamatoval jsem si, jestli jsem předtím v nějaké byl, ale bylo to pro mne tak snadné, že bych možná i hádal, že ano.
“Dobře, jdi,” přikývl jsem a vyslal Wylana. Sám jsem se držel vzadu, ale abych byl relativně blízko pro případný zásah a abych dobře viděl.