Příspěvky uživatele

< návrat zpět

ŘÍJEN 9

Nebylo by to ani tak těžké. Wylan byl sice ve smečce přes rok a ten jeho úchyl nejspíše taky, ale jejich zapojení se bylo minimální a s alfami neměli tak dobrý vztah jako já. Nebyl jsem úplně hloupý, takže bych jistě přišel na důvod, proč je z lesa vyhodit tak, aby důkazy neukazovaly potom zpátky na mne. Kdyby se to ale nepovedlo, nezdráhal bych se je vyřídit jinak. Vyhrožování jsem neprovozoval zrovna rád, ale nebyl jsem v něm nezkušený. Se zabíjením jsem na tom byl podobně. Sice jsem si nepamatoval, že bych kdy vlka zabil, ale ta myšlenka mne neznechucovala. Pravděpodobně bych je usmažil bleskem stejně jako jsem zabil toho kance, kterého jsme s Wylanem lovili. Bylo by to rychlé a kdybych to udělal za bouřky, měl bych i alibi.

ŘÍJEN 8

Co se dalších členů Asgaaru týče, vím o nějaké vlčici, protože jsem slyšel její chůzi přes kamení. Nepotkal jsem ji ale. Wylan také zmínil, že má v Asgaaru partnera Siriuse, bratra Roweny. Pro Rowenino dobro bych si to s Wylanem ani Siriem neměl pravděpodobně rozházet, ale už jen pouhá jejich existence tak blízké mé rodové linie mi nedělala příliš dobře. Do úst se mi při myšlence, že jedno z mých dětí dopadne podobně, hnala kyselá žluč, která mnou kroutila. Tihle homosexuálové a jiné nepřirozené a odpudivé existence se mi natolik příčily, že kdyby nebyli s Rowenou spojení a tudíž i se mnou a mými dětmi, nějak bych jejich členství v Asgaaru sabotoval a nechal je vyrazit.

ŘÍJEN 7

Měl jsem ještě tři další vlčata - a další, ale o těch jsem nevěděl už vůbec - spolu s Rowenou o kterých mi zatajovala, že jsou naživu. Tři neznámá vlčata, kterých se matka zřekla a já od nich odešel. Jenže teď se jedno z těch vlčat ukázalo v Asgaaru a chtělo se se svým otcem seznámit. Nagesh nevypadal jako přílišné zklamání a bylo vidět, že je ze stejného materiálu jako Beleth, protože si byli opravdu hodně podobní. Myslím genetického materiálu. Do čeho ta malá slečna vyroste jsem ještě nemohl tušit a předpokládat by bylo bláhové. Hodlal jsem ho navštívit a hrát chvíli habaďůru, protože jsem se k němu nechtěl přiznávat, dokud sám neusoudím, že nestojí za hovno. Co mě trápilo byla volba jeho partnerky. Ta namodrala vlčí slečna, jejíž jméno jsem úspěšně zapomínal, nebyla dle mého nejlepší partií.

ŘÍJEN 6

Smečka ale nebylo to jediné, co mne pohánělo vpřed. I přes svou emocionální zakrnělost - Rowena by vám mohla vyprávět - si zakládám na rodině. V jakémsi pokrouceném slova smyslu. Abych to řekl asi nejpřesněji: rád vidím své geny pokračovat úspěšně dál. V Zacharyho a Beleth vkládám velké naděje, přecijen jsou to potomci na které si pamatuju a které jsem si z Roweny skoro sám vytáhl. Navíc to jsou moji a Rowenini poslední potomci. Kdybych chtěl další, musel bych si najít novou partnerku. To by tu nynější ale musela nejspíše postihnout nějaká nehoda nebo by se se mnou musela ona rozejít. Můj důvod by na rozchod nebyl úplně dostačující totiž. Ale tak měl jsem ještě první vrh, který jsem sice příliš neznal, ale byl.

ŘÍJEN 5

Měl jsem v plánu Wylana nějak zmanipulovat ku svému prospěchu. Samozřejmě ne jako nějaký podlý záporák. Chtěl jsem ho jen navést na správnou cestu, která by prospěla smečce. Vlastně mi nešlo o nic jiného než o dobro smečky, za to se hlavy přece netrhají, ne? Od prvního dne, co jsem se do smečky přidal, jsem nemyslel na nic jiného než na to, jak smečku vylepšit. Jak ji udělat bezpečnější. Jak zajistit hranice proti vniknutí bezdomovců a chuligánů. Ta vlčice, kterou Wylan doprovodil k Životovi, byla právě jedním z těch vagabundů, které bych u lesa nechal zdechnout. Podle jeho popisu nebyla v moc živém stavu, takže bych ji nechal jen odvléct někam dál od smečkových hranic a nazdar. Jenže on jí pomohl až k Životovi. Beztak už nežije.

ŘÍJEN 4

Neznal jsem mnoho smečkovníků. O Arcanovi a Sionnovi jsem vám už říkal, o té matce s dcerou jsem toho moc nezjistil a ačkoliv byl můj žert nejapný a nevtipný, zjistil jsem alespoň něco málo. Znal jsem ale Wylana, což bylo taky... To byl taky vlk ze smečky, no. Připadal mi jako takový slabý odvar z Arcana. Možná se takto choval Arcanu spředtím, než se stal alfou smečky? Měkký a naivní vlk, který v každém viděl jen to dobré a chtěl ostatním pomáhat nezištně a bez nároku na odměnu. Bylo to hloupé, alespoň dle mého. I já si účtoval z akaždou minutu strávenou s někým jiným. věřil jsem, že když do někoho vložím čas, tak se mi ten čas vrátí a zúročí. Proto jsem byl rád, že ve mne Wylan vložil svou důvěru a šel se mnou lovit a bavit se o smečkových věcech.

ŘÍJEN 3

Takže asi chápete, že to v Asgaaru nemám jednoduché. Jsem příliš zapálený a ambiciózní a bohužel pro alfy mám i diametrálně odlišné názory na to, jak by smečka měla být vedena. Rozhodně bych zavedl pevnější a tvrdší režim. Teď je smečka slabá a zranitelná a to se mi příčí. Navíc do ní alfy berou každého žebráka, který se jim válí na hranicích. Přijali matku s dcerou, které jsem viděl jenom jednou a neviditelný a moc si o nich teda nemyslím. Vlčice je silně pobožná, ale pravděpodobně jí víra úplně nezastiňuje mysl, což je jenom dobře. Nějakého fanatyka v lese nepotřebujeme. Stačilo, že Rowena byla dost dlouho zaseklá v uctívání Smrti a jeden se o tom s ní nemohl ani rozumně bavit.

ŘÍJEN 2

Alfami Asgaaru je prastarý černý vlk Arcanus, který má sice srdce ze zlata, ale mysl má už plnou pavučin a starých mravů. Je ze starého železa, jak by někteří řekli. Přežitek minulosti. Jeho syn, bílý vlk s tendencí chovat se jako alfa (pravděpodobně k tomu byl vychováván, nicméně výchova senilního otce s momentálně zastaralými názory se na synovi podepsala), ale jinak jde o vcelku nezkušeného jedince. Samozřejmě na své pozici může být už nějakou dobu, ale jestliže se nezlepšuje a smečku i přesto vedl tak, jak ji vedl, než jsem se přidal, nemůžu říct, že by byl Sionn kdo ví jak dobrý vůdce smečky. Narozdíl od Arcanuse je v něm ale plamen a chuť něco změnit, takže se s tím dá pracovat. Pokud bych chtěl Arcana donutit ke změně, asi byl velmi tvrdě narazil.

ŘÍJEN 1

Dobrý den, jmenuji se Belial a jsem kappka Asgaarské smečky ze stejnojmenného lesa. Nacházíme se ve středozemí Gallirejského poloostrova mezi řekou Mahtaë a Zrcadlovými horami. Nespleťte si náš les s Borůvkovým lesem, který je na sever od nás. Mezi námi a Borůvkovým lesem jsou nemalé rozdíly, dle mého značné a zásadní, ale ne každý s tím souhlasí. Vlci nejsou stejní a každý má právo vést si svou smečku podle sebe... tyhle kecy, však to znáte. Ještě jsem tam nebyl, nicméně už teď o členech Borůvkové smečky nemám příliš dobré mínění. Na jejich obranu - nejsem totiž škarohlíd jen tak pro nic za nic a dokážu uznat, když je chyba i jinde - Asgaar na tom nebyl o moc lépe, dokud jsem se nepřidal.

// 6. Udělat tu nejlepší hostinu pro svojí smečku a to ve velkém stylu. (min. 4 posty)(4 body) 1/4

Zopakoval po mně mé označení zdejších bohů. Možná se mi tím chtěl zavděčit. Opakovat slova ostatních, přizvukovat a tiše kývat. Byla to taktika jak se zalíbit, avšak zatím jsem netušil, zda-li to Wylan dělá schválně, protože tím něco sleduje nebo proto, že prostě takový je. Dle mého prvního pozorování jsem soudil to druhé, ale nezahazoval jsem možnost, že celou dobu koukám jenom na přetvářku.
Příliš se nevzpouzel mému nápadu udělat vodícího vlka z něj a hned začal přemýšlet, kdo ze smečky by jeho pomoc potřeboval. Když zmínil Arca, můj obličej neprozradil jedinou myšlenku, která se mi v ten moment prohnala hlavou. "Arcanus je velmi starý, ale po fyzické stránce velmi vitální," zavrtěl jsem hlavou. "Nicméně ochota a péče, kterou bys vynaložil na starání se o staré a senilní lze použít i na jejich protiklady," navrhl jsem.
"To je dobře, je to zdravé," řekl jsem mu. "Tyto obavy tě můžou jako pohon hnát k pomáhání ve smečce, podněcují píli a touhu se zavděčit," poznamenal jsem klidně.
"Ovšem, bez problému," přitakal jsem a byl jsem rád, že jsem se pro Wylana stal volbou číslo jedna, co se týče smečkových otázek. Abych byl realisticky, pravděpodobně jsem byl až číslo tři, ale to se těžko soudilo. "Znáš se nějak více s ostatními členy?" zeptal jsem se ještě. Možná jsem se už ptal, ale teď mi byl Wylan otevřenější, třeba z něj vyždímám něco více.
Potom už bylo na čase ulovit to prase. Wylana jsem poslal dopředu a sledoval jeho ocas, jak mizí za prasetem mezi stromy. Nelenil jsem a vydal se hbitě za ním, dokud jsem ho neuviděl válet se v hlíně a listí s prasetem, které kvičelo a ohánělo se kly. Hlína pod prasetem se přeměnila v kámen a uvěznila tak kance na místě. "Ustup!" křikl jsem na Wylana a počkal, až prase pustí a odstoupí. Nahoře nad námi se ozval hrom, první blesk strefil strom nad námi a zapálil jej. Zamračil jsem se a zafixoval svůj pohled na prase. Musel jsem se soustředit, tahle magie byla hodně nevyzpytatelná. Druhý blesk už trefil prase přesně a na místě ho zabil. Na jeho zátylku byly černé chlupy, spálený koláč, kde udeřil blesk. Kámen, který držel prase na místě, abych ho mohl v klidu a bez zašpinění upéct zaživa, se přeměnil znovu v hlínu. Vydechl jsem a můj pohled se znovu vrátil do přítomnosti a stočil se na Wylana. "Dobrá práce," řekl jsem mu a snažil se znít apoň trochu vděčně, ačkoliv jsem netušil, jak moc se mi to povedlo. "Vezmeme ho do Asgaaru," zavelel jsem, chytil jednu nohu od bláta a začal tahat směrem k Asgaaru.

// Esíčka

// travnatý oceán

“Taky nějaký bůh, bylo tu jen rok ale,” zavrtěl jsem hlavou. Bylo trochu divné, vlastně vůbec nemluvilo, ale na tom asi nezáleželo, když už dál nehodlalo v tomto světě pobývat. Na Wylanův názor jsem se tak úplně neptal, ale nechal jsem ho mluvit, zatímco jsme se blížili k remízku. ”Jsou to kašpaři,” vydechl jsem pouze. Měli tolik moci, ale místo toho, aby s ní něco dělali, tak dřepěli ve svých dírách a bavili se jen návštěvami. Byly jak staré babky. Staré babky, které měly přístuo k červenému tlačítku na spuštění atomovek.
“Dotyčný jde vedle mě,” řekl jsem prostě, když se smál mému nápadu dát každému starému vlka vodícího mladšího vlka, “Když to děláš dobrovolně, tak bys byl ideálním kandidátem na takovou pozici,” zavrtěl jsem hlavou. “Kdeže kandidátem, ty uź jsi zaměstnaný,” byla to pravda. Wylan byl přesně ten typ, co se hodil na tyhle sociální práce, které vyžadovaly empatii. Byl mým opakem.
“Chápu,” řekl jsem jenom, když mi popsal, že toto je jeho první smečka a neví, co dělat. “Bez vedení je i tohle aspoň něco prospěšného, neměj obavy,” připadalo mi, že se bojí mého posudku na něj. Bylo to oprávněné, ale nechtěl jsem, aby přede mnou něco tajil a snažil se tvářit jako někdo, kým není. Zatím mi přišel slibný. Byl mladý, tvárný, poslušný a měkký.
“Tak jako pro tebe je smečka něco nového, tak pro mne je smečka můj přirozený stav. Vím, co a jak,” přikývl jsem. Nepamatoval jsem si, jestli jsem předtím v nějaké byl, ale bylo to pro mne tak snadné, že bych možná i hádal, že ano.
“Dobře, jdi,” přikývl jsem a vyslal Wylana. Sám jsem se držel vzadu, ale abych byl relativně blízko pro případný zásah a abych dobře viděl.

// Tmavé smrčiny

"Ke Smrti se nedá mít vřelý vztah," odtušil jsem klidně, když se mě na to zeptal. "Co se Života týče, u něj zase nelze opak. Jediné Kontinuum ti dovolilo vytvořit si na něj vlastní názor, když tu ještě bylo," pronesl jsem klidně, zatímco jsme překračovali řeku a šli přes louku. "I přes nějaké sympatie nebo antypatie se nedá ale popřít fakt, že se jedná o velmi mocné vlky. Tak mocné, že jsou ochotní darovat svou moc jiným. Jsou to jen obchodníci, podomní prodejci, nabízeči návykových látek," protočil jsem lehce panenky. "Pokud jsou tak mocní, proč s tou mocí nic nedělají?" vypadlo pak ze mě po chvíli. Byla to pravda, bylo to motto. Moje motto. Já jsem nebyl žádný rváč, ale byl jsem hodně dobrý v kouzlech. A měl jsem k tomu důvody.
"Starým vlkům by měl být přidělen vodící vlk," zabručel jsem jenom, možná v žertu. Můj styl humoru nebyl zrovna snadno rozlišitelný. Byl jsem ale rád, že jde Wylan lovit se mnou. Než jsme se ale dostali tam, kam jsem chtěl, povídali jsme si. "Na to, že jsi ve smečce už rok ses teda moc neprojevil na jejím chodu," poznamenal jsem, ale nebyla v tom žádná výčitka, jen pouhé konstatování faktu. Na výčitky jsem potřeboval mít s vlkem vztah a ten jsem s Wylanem zatím neměl. Mohl jsem ho nařknout nebo mu něco vytknout, ale zatím jsem mlčel, ačkoliv jsem měl v hlavě spoustu jiných myšlenek.
"Nejsem, přidal jsem se teď v létě," odpověděl jsem mu, ale to už jsme byli u hranic lesa a já hned zmerčil kořist. Divoká prasata se ryla hned u hranic lesa v trávě. Byla dvě. "Skolíme prase. Tamto," ukázal jsem čenichem a začal se plížit k praseti. Nebyl jsem zrovna lovec, takže jsem se ještě otočil na Wylana: "Ty ho přidrž na místě, já ho zabiju," nebyl to zrovna plán s velkým P, ale bylo to lepší než nic.

// Kančí remízky

// Narrské vršky

Navrhl jsem Wylanovi, jestli by se mnou nešel na lov. Jeho první reakcí bylo se otočit směrem, kudy se jde k Životu. "Teď už je to na ní a bozích," řekl jsem a poslední slovo řekl trošku jiným tónem. Nebyl jsem věřící a ačkoliv jsem si byl vědom neskonalé síly zdejších pseudobohů, nepovažoval jsem je za nic víc než vlky, kteří magií nasákli natolik, že se v ní zcela ztratili. "Co vůbec dělala polomrtvá u hranic smečky?"otázal jsem se, kdyý udělal první váhavý krok za mnou.
Nakonec jsem uslyšel jeho kroky za sebou, když jsem scházel z kopců. Byl jsem rád, že se mi povedlo ho přesvědčit, že čekat tam na někoho, kd oje už beztak dávno kaput, nemá smysl. Alespoň bude k něčemu užitečný. "To jsem rád, takhle můžeme ulovit i něco většího," usoudil jsem a pokračoval přes hory do lesa. Nehodlal jsem lovit ale v takto zarostlém lese, kde jsme se sotva prodírali a tak tak viděli před sebe. Viděl jsem ale hodně hub.
"Jak dlouho už jsi ve smečce?" zeptal jsem se ho, aby řeč nestála.

// Travnatý oceán

Teď už jsem věděl, která bije. Nic jsem na jeho partnera neřekl, ostatně jsem si mohl myslet svoje ale mně osobně nebylo nic do toho, kdo kam co strká. "Aha. Dobře. V tom případě bude Rowena určitě ráda, když se na děti přijdeš podívat," usoudil jsem nakonec a dovolil si drobný úsměv. Rowena chtěla mít normální život, chěla mít přátele a rodinu. Dala mi potomky, které jsem chtěl já, takže jsem na oplátku nehodlal od ní odhánět všechny, kteří by mohli být jejími přáteli. "Rodinné vztahy jsou málokdy nekomplikované," poznamenal jsem pouze. Netušil jsem, jak to má se svými bratry přesně, věděl jsem jen hrubé obrysy - byla sama. A proto se upnula na mne a na děti.
"Chceš jít se mnou zpátky? Mám v plánu nalovit nějakou zvěř v rámci nabrání na zimu," navrhl jsem mu, ale nebylo to nikterak závazné. Kdyby přijal, mohl bych si ho alespoň prohlédnout z pohledu lovce, když už mi na ochránce nepasoval. Do povyšování a udělování funkcí mi jako nízké kappě nic nebylo, ale nemohl jsem si pomoci. Považoval jsem se a něco více a moje dobré vztahy s alfami to jen podporovaly.
"Hm, dobře," přikývl jsem jenom. "Jestli teda nejdeš se mnou, tak se uvidíme někdy v lese, doufám," rozloučil jsem se s ním a zamával ocasem ze strany na stranu. Znovu jsem si dovolil letmý úsměv, podporující a přátelský. Nebyl jsem zas takový kus šutru, ale zkrátka jsem si držel odstup.

// Tmavé smrčiny

// oh, to je možné :D

Po chvíli mého soudivého pohledu se Wylan narovnal a tak mě trošku převyšoval. Jeho hrbení mi bylo asi příjemnější, ale nestěžoval jsem si. Výška není všechno.
"Díky," řekl jsem k jeho gratulaci a chvilku na něj znovu jen tiše civěl, protože jsem přemýšlel. "Ty se s Rowenou znáš?" zeptal jsem se ho místo odpovědi. Jeho nadšenost do seznámení se s vlčaty mi nepřišla zrovna přirozená pro někoho, kdo by se s matkou vlčat neznal. Chtěl jsem vědět, na čem stojím a s kým tady teda hovořím.
Moje domněnky se potvrdily - Wylan byl jen empatickým ňoumou. Přikývl jsem, že chápu, ale sám bych to neudělal. Nebyl jsem ze stejného těsta. "Nevypadá to ale, že by se vracela. Dle zrnek písku ve tvém kožichu soudím, že tady čekáš už hodnou chvíli. Řekl bych, že svou práci jsi odvedl," poznamenal jsem. nemyslel jsem si, že se ta vlčice vrátí. Jestli byla v tak špatném stavu, že jí mohl pomoci jenom bůh... Stejně tak dobře mohla skapat těsně před jeho branami.
Znovu jsem přikývl. "Čistě náhodou nevíš o nikom dalším, koho bych mohl potkat mimo smečku?" zeptal jsem se ještě, než jsem se chystal odejít.