Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Rowena se přidala a já sledoval, jak dokonale hraje svou roli. Bylo to perfektní, jak by někdo mohl pochybovat o čemkoliv, co říká? Zněla tak přesvědčivě, že mi to samotnému div nespusilo slzy z očí. Jak skvělou byla herečkou. "Seš perfektní herečka," musel jsem jí to říct, ikdyž to o sobě určitě věděla. Byla naprosto dokonalá, dechberoucí! Měl jsem štěstí, že jsem narazil zrovna na ni!
Zasmála se mi, ale to mi nevadilo. Ať se mi klidně směje, ať mě klidně ponižuje, ale já jí byl plně oddaný. Nehodlal jsem opustit její bok jenom proto, že bude nafouklá jako žába. Ale teď nebyl čas na takové průpovídky, byl čas konat, protože slova jsou jedna věc, ale činy druhá. A činy toho řeknou více.
Zvednul jsem se a narovnal se v celé své výši. Byl jsem o dost vyšší než zaprclá Rowena, ale to nevadilo. Měl jsem krásný výhled na její překrásnou plešku na hlavě, kde se jí srst rozcházela do stran.
"Určitě, jak si přeješ," souhlasil jsem kvapně, nadšený na to ji potěšit jakýmkoliv způsobem. "Nebo jestli chceš podniknout něco jiného? Máš hlad, žízeň? Chceš si přičichnout k jarním květinám nebo se trošičku ohřát? Řekni, tvé přání je mi rozkazem," řekl jsem spěšně, toužil jsme po validaci a po jakémkoliv náznaku sympatie.

Samozřejmě, že to byl dobrý plán, ale když to povtrdila, jako kdyby se mi ulevilo. Ano, teď to byl doopravdy dobrý plán, když to Rowena schválila. Připrcnout se Arcanusovi do přízně nenápadným, ale konstatním lísáním.
Začala vyhmenovávat různé způsoby nehoda a já pochopil, odkud vítr vane. "Ano ovšem, jak prosté. Nešťastná náhoda přihodivšíse v nečekanou dobu této nevinné duši," souhlasil jsem. Cítil jsem, jak se mi z toho ježí fousky nadšením. "Bez přímých svědků, jen my, já či ty, jsme byli jediní, kdo u té tragédie byl," pokračoval jsem. Znělo to čím dál tím lépe.
"Kdepak, jak bych mohl! Nikdy jsem nebyl v lepší společnosti," usmál jsem se na ni. "Kdeže, to bych ti nikdy neudělal! To byl on, ale já? Neopustil bych tě," řekl jsem vážně a rychle tak přispěchal k ní, aby si nemyslela, že mám na něco takového jen pomyšlení. "To ale nechme na potom, prvně s emusíme vypořádat s těmi pijavicemi," dodal jsem.

"Je vskutku možné, že jeho krátkozrakost byla spojená s tvým jménem," přitakal jsem. Možnost to byla, ale já spíš Arcanusovu nedostatečnou nedůvěřivost přisuzoval jeho přezrálému věku. Trochu jsem nad tím přemýšlel a přeslechl, co říkala. Možná to bylo dobře, nebylo nutné vytvářet rozepře. Já totiž se Smrtí níc společného neměl. On možná ano, ale já ne.
Rowena semezitím rozmluvila o tom, co všechno dělá, aby si Arcanuse omotala kolem drápku. Před očima mi najednou růžově bliklo a já si otřel hlavu o hřbet tlapky, abych se toho zbavil. Pohledem jsem se potom přisál na Rowenu, která mluvila. A že mluvila naprosto srozumitelně a dokonale! Věnoval jsem jí teď veškerou svou pozornost. "To je opravdu chytré. Jsi opravdu bystrá," poznamenal jsem. Arcanusovi chyběla rodina. "Možná bych mohl zastat také nějakou rodinnou roli. Víc se s ním přátelit, přizvukovat, pomáhat," zařemýšlel jsem. To by Roweně mohlo udělat radost. Nad dalšími věcmi, které by Roweně mohly udělat radost, jsem dumat nemusel, protože mi sama řekla, co chce. "Samozřejmě," vydechl jsem téměř bez přemýšlení, když navrhla, abych se seznámil s tou vnučkou. "A to 'puf'," napodobil jsem Rowenino roztáhnutí packy, "zařídíme jak?" Napadalo mne mnoho možností, ale já jsem nebyl zrovna na násilí. Možná nějaká nehoda, nebo tak něco, přímý kontakt jsem vyvíjet nepotřeboval.
Stáhl jsem uši, když mi připomněla, že jí nemám dělat vlčata. "Ovšem, to by mě ani nenapadlo. Nelehám s kde jakou chamradí," dotklo by se mě to, ale tohle byla Rowena. "Spíše mě napadlo, co kdybychom založili rodinu my dva? Arcanuse nazveme kmotrem a přivineme si ho ještě blíže k sobě?" navrhnul jsem. "Teda samozřejmě, pokud bys chtěla," dodal jsem obratem.

ÚNOR | 10 | STYX

Opřela se o mě a ačkoliv byl její kožich plný divných výrůstků a peří a cinkala víc než peněženka strýčka Skrblíka, nechal jsem ji. Dohodli jsme se, že naše spolupráce vlastně nebude existovat a budeme pouze žít v symbióze. Tak nějak jsem ale tušil, že ke mně příliš milostivá nebude a pokud Asgaar prokoukne moje pikle a vykopne mě za hranice, věděl jsem, že tam bude čekat, aby mě mohla dostat.
Teď se ale snažila dostat někam jinam. Do tepla. "Věděl bych o jednom místě," poznamenal jsem. Spal jsem tam už několikrát a nebylo to daleko odsud. Vykotlaná díra pod pařezy plná suchého hnijícího listí a pár kožešin mi byla útočištěm už pár nocí. Postavil jsem se a přeměnil horkost vlastního těla v pohyb, když jsme se oba dva vydali k místu, kde jsme se mohli společně zahřát a strávit noc. První a nejspíše i poslední, protože oheň a voda přece nemůžou být dlouhodobě spolu.

"Pravda, pravda. Nejspíše ti to i dlužím," souhlasil jsem a pokýval vážně hlavou. Nebýt Roweny, možná by moje přijetí tak hladké nebylo. Nedivil bych se, s Arcanusem jsem se shodl na tom, že v takové kruté zimě se do smečky snaží vecpat kdejaká špína. Já špína ale nejsem. I tak jsem ale jeho nedostatečnou podezřívavost sváděl na jeho věk a šedý zákal, protože oči dle magie mu byly stejně k prdu jako kamení větev.
Rowena se začala smát po tom, co jsem jí prozradil svůj velký plán. Neurazil jsem se, nicméně jsem se na ni díval skrze lehce přivřená víčka. Proč se smála? Smála se mně nebo něčemu jinému? Naštěstí jsem to měl brzy zjistit a k mému překvapení měla Rowena úplně ten samý plán a dokonce byla o pár kroků napřed. "Hm," poznamenal jsem vědoucně, neboť moudřejšího slova nebylo třeba. "Tak to vypadá, že budeme partnery i ve zločinu," poznamenal jsem a protáhl si packy, abych si na ně mohl položit hlavu. "Já kolem Arcanuse ale takhle prdelkovat nemůžu, nevím, jestli by se mu to líbilo," poznamenal jsem s potměšilým úsměvem.

ÚNOR | 9 | STYX

Nepotřeboval jsem pomoc někoho takového, jako byla Styx. Nechtěl jsem, aby Arcanus, Sionn ani nikdo další přišel na to, že se paktuji s někým, koho smečka výslovně nenávidí. Byla snad praštěná na hlavu? Možná ano a možná právě proto jí z hlavy trčely ty parohy, protože jinak v té hlavě nic neměla.
Medvěd odešel a upřímně jsem za to byl rád. jen tady kazil ovzduší a atmosféru. zachytil jsem, co si vlčice myslí, ale sám jsem si nebyl jistý tím, jestli je to magií nebo tím, že jsem prostě dobrý ve čtení ostatních. "Hele, tobě úplně stačí když se budeš jako mrchožrout přiživovat na tom, co vyhodím z hnízda a můžeš se tetelit radostí nad tím, jak se asgaar rozpadá, aniž bys musela pohnout drápkem," řekl jsem, na což se vlčice zvedla a svůdně se položila hned vedle mě. Netušil jsem, které hlavě teď věnovat pozornost dřív, ale ta, co na mě svůdně pomrkávala byla nějak moc blízko Cítil jsem horko, ačkoliv kolem byla zima a chlad. "Ne, že bych ho potřeboval," ušklíbl jsem se a naklonil se k vlčici. "Co máš v plánu ty?" zeptal jsem se jí. "Teď?"

Azda som znal, že Arcanus je hlúpa sliepka sediací na vajcoch vprostred mýtiny plné vlkov, znal som, že toto jeho správanie nieje nepoctivé a sprosté tak ako správanie Roweny. S ňou som bol vela na pochybách a niekolkrát denně! Som sa pristihol si myslieť: Hej, tá čajka je faloš sama, čo keby som ju raz jednoducho shodil do mora a zbavil sa tak jej aj jej vytrepaných slov? Isto by mi to zlepšilo deň no potom by som v Asgaare nemal jediného vlka, ktorý by so mňou chcel tráviť čas. Už toho vela veděla a veděla, čo chcem ve svorke spraviť za ohyzdnú vylomeninu, takže som zostal len so dvoma možnosťami. Buď sa jej zbaviť úplno alebo sa k nej dostat eště bližšie. A lebo bolo more až za humny, nezostávalo mi nič iné ako si ju omotať kolem chvostu. Ten jej je sic dlhší no moj je mocnejší. Pyj moci! pomyslel som si múdro. To bol nápad. Kedysi sme spolu už lehávali a no sic z teho haranti boli len boli no... Úplno zdechlí. Aspoň dle jej slov. A já jen nemal prečo neveriť, stejně aj keby boli nažive tak by som si ich nepamätal. Hodlal som si teda Rowenu privaziať k sebe pomocou dalšieho vrhu potomkov a tentokráť snad zostanú pri životě, chorobáci malučký. Teraz aj vie, ako sa robia, ako sama povedala. No, tým lepšie. Stejnak sme to spolu už raz robili a jej sa to páčilo tak nebude namietať sa vsadím, keď jej to navrhnem.

ÚNOR | 8 | STYX, ALASTOR

Nečekal jsem, že najdu spojence v někom, kdo mi chtěl jako první skočit po krku. Bylo ale pravdou, že spojence jeden nalezne na nečekaných místech v nečekaných časech. Odešel jsem si odpočinout od Asgaaru jenom proto, abych mohl proti němu kout pikle hned za branami. "Je mi docela jedno, co se s nimi stane," utrousil jsem. Nehodlal jsem se zatáhnout do spolupráce jenom proto, že z toho ona něco měla a já nic. "Jak bys mi ty mohla pomoci? Nechci tvou pomoc, Asgaar je moje pískoviště," utrousil jsem.
Vlk si stěžoval, jak ho láska opustila a jak ho svět zničil a zdeformoval. "Ubožáku. Jdi," odfrkl jsem si stejně jako vlčice a přemýšlel jsem, jestli náhodou nejsme příbuzní. Měli jsme docela podobné manýry.
"Belial," představil jsem se. Byl jsem rád, že už znám svoje jméno. Ještě, že mi ho Rowena řekla. "Nejspíš se zaměřím na Arcanuse a vetřu se mu do přízně. Nenápadně se stanu uznávaným členem smečky," přemýšlel jsem nahlas. "Sionna jsem ještě nepotkal, tak nevím, co na něj platí. Určitě ale na něco přijdu," pokýval jsem znale hlavou. Nedělal jsem si starosti. Tohle pro mě byla jenom hra.

ÚNOR | 7 | STYX, ALASTOR

Nebyl jsem z měkkého těsta, byl jsem želé. A nerad jsem se rval, protože jsem měl všechny svaly v hlavě a ne na kostech. Narozdíl od ostatních jsem oplýval neobyčejnou magickou mocí, což si ale vybralo daň na mé fyzické kondici. "Nechci být král, chci být jenom pavouk. Tahat za nitky a sleodvat, jak se mušky bijou mezi sebou," zabručel jsem a sípavě se nadechl, když ze mě konečně slezla. Ani jsem si neuvědomil, jak málo kyslíku se mi dostávalo do plic a do mozku, když mě utlačovala. Celý svět byl najednou ostřejší a sytější. Vlčice se natáhla na zemi jak dlouhá a široká a rozpláclá louže teď byla z ní. Sám jsem se posadil, ale měl jsem problém se udržet vzpříma, takže jsem se tak šikmo kýymácel ze strany na stranu, zatímco nás medvěd osočoval. "Hele aspoň máme něco na práci, narozdíl od tebe. Potloukáš se tady jen jako tvář civilizovanosti, která nemá žádnou osobnost a neví, kam se upíchnout. I ten tvůj tchoř má víc ambic a života než ty," odfrkl jsem si. Nebude mě poučovat taková nanicovatá nicka.

ÚNOR | 6 | STYX, ALASTOR

Mohl jsem se dál roztékat v louži, protože vlčice si na mně udělal hnízdo a odmítala se hnout. Ikdyž jsem ji propichoval pohledem, odmítala ze mě slézt a dělat si pohovku třeba z medvěda, který byl objemnější a očividně i chlupatější. Nazývala mě pavoukem, ale já se cítil opravdu jako louže pudinku. Taková gelová konzistence s příchutí kiwi. Sladce nakyslný želatinový tvor. "Já se nervu, nejsem hulvát," odtušil jsem a významně se na ni podíval, ale to mi vysloužilo jenom kousanec do ucha. Cuknul jsem sebou a ucho si osvobodil.
Měl jsem tu čest s někým, kdo měl Asgaaru plné zuby a dle toho jejího vyprávění to muselo být i naopak. "A ty se jim divíš?" protočil jsem panenky. Jestliže chtěla zabít vlče alf, neměla se co divit, že jí jde celá smečka po kejháku. "Takhle hloupě na sebe upoutat pozornost, když můžeš celý systém nenápadně rozebrat zevnitř," řekl jsem znale, jako kdybych to už někdy dělal. Kdo ví, třeba jo.

Rowena ležela na kožešinách jako další kus hadru do sbírky tohoto úkrytu. Nebyl jsem fanda otevřených prostorů a ačkoliv jsem na tomto místě našel i jistá pozitiva - měkké kožešiny, mech, lišejník a jídlo - tento fakt mi jeskyni trochu znepříjemňoval. Když se tu odehrávaly nějaké tajné věci, musel by jeden do pelechu za alfou a to by se mu asi moc nelíbilo. Ne, že by mě to zastavilo, kdyby na to došlo.
Shlédl jsem dolů k Roweně, když se mě ptala na můj plán. Na tváři se mi rozlil lehce jedovatý úsměv, když jsem se k ní sklonil, abych jí jazykem přejel po špičce čumáku. "Jak vím, že ho nevykecáš strýčkovi?" zeptal jsem se lehce dramaticky. Přece jí nebudu vykládat kde co! Jestli jsem měl ale s kým kout pikle, tak s Rowenou by to šlo jedna báseň. Její herecké dovednosti byly naprosto přesvědčivé a nevídané.
"Myslím si, že by mohla být zábava namontovat se jim do vedení. Dát tady tomu trochu řád a pořádek, probudit starocha z jeho měkkého pelechu," prozradil jsem jí nakonec. Sesunul jsem se do lehu na břiše a svůj zelená ocas smontoval kolem svých nohou. Ležel jsem s hlavou vzpřímenou a uhlazoval jsem si jazykem stříbrný kožich. "Viděla jsi, jak jednal. Zaslepeně dle citů, nikoliv racionálně. Nejdřív na mě skočil jenom proto, že kolem sochy jeho exlé ex vykvetlo jaro, ale když se mě pak vyptával, vůbec nepoužil magii, aby si přečetl mé myšlenky a dozvěděl se pravdu sám, " na chvíli jsem se zamyslel a odmlčel. "Nebo to udělal a stejně se rozhodnul tak, jak se rozhodnul. Nejednal jsem s ním nepoctivě, ale nemyslel jsem si nejhezčí věci. Nereagoval na ně. A do smečky mě přijal bez nějaké zkoušky, dokonce bez zkušební doby. Jestli za to vděčím tobě nebo jeho senilnímu úsudku... Či obojímu, kdo ví," vyvalil jsem ze sebe všechno. Byl jsem sdílný, proč bych si měl věci nechávat pro sebe, když jsem tu měl jeden pár zvědavých uší, které na mě koukaly skoro jako na boha?

ÚNOR | 5 | STYX, ALASTOR

Asi to vážně vypadalo, že se po mně ta vlčice vrhne a prostě se s ní budu muset porvat. Přikrčil jsem se, ale najednou nás všechny zahalil nasládlý dým a já byl znovu, opět, už podruhé za poslední hodinu, smeten něčím tělem. Tentokrát jsem ale neletěl vzduchem ale byl přišpendlený k zemi. Rozkašlal jsem se pod vlčicí, která se po mně vážně vrhla, ale nevypadala na to, že mi jde po krku jako spíše po něčem jiném. Zakroutil jsem se, abych se vymanil, ale pak jsem se prostě podvolil a hrál si na roztékající se louži.
"Protože nechci být tulák asi... Šéfuje tomu taková bačkora, třeba se mi povede ho vykopnout i s tím jeho Sjónem a převzít velení," odpověděl jsem lehce sípavě. "Co provedli vám?"

ÚNOR | 4 | STYX, ALASTOR

Tchoř se na mou poznámku netvářil zrovna nadšeně, ale to jsem stejně ani neočekával. Nenazýval bych ho zrůdičkou, kdybych v něm chtěl vyvolat příjemné pocity. "O tom silně pochybuji," ušklíbnul jsem se, když tchoř Hlas prohlásil, že je moje svědomí. Já měl svědomí čísté a rozhodně ne plné tchořích puchů. To se ale asi nedalo říct o medvědovi.
Vlčice se rozhodla odejít, takže jsem pohled přesunul na medvěda. na noze měl docela pěkný náramek. Střihl jsem ušima, když se vlčice vrátila. "Co tě nutí k tomu trávit čas s takovou lůzou tedy?" nadhodil jsem na její otázku a zamračil se. Nelíbilo se mi, jak se na mě kouká. Tvářila se jako dravec a koukala na mě jako na malé jehňátko. Nebyl jsem zrovna na fyzický konflikt, ale nebyl jsem žádná bačkora, co by sebou nechala zametat. Slyšel jsem její myšlenku stejně nahlas, jako kdyby ji řekla. "Nebudu se s tebou rvát jenom proto, že chceš. Nejsem žádný zpátečnický hulvát, jak si asi oba dva myslíte. Nedivím se, stejný hledá stejné," neodpustil jsem si jedovatě a nakrčil znechuceně čenich.

ÚNOR | 3 | STYX, ALASTOR

Cítil jsem, jak mám naražená žebra z dopadu, ale jinak mě nic nebolelo. Nic kromě ega. Nechápal jsem, jak jsem mohl dopustit se nechat srazit takovým mamelukem a tak hloupě se nechat vyhodit do vzduchu.
Led pod námi už praskal a já na nic nečekal a následoval oba dva vlky na pevnou zem. Všiml jsem si, jak se vlčice soustředí na zem pod nohama hnědého vlka a jak ji ztenčuje. Snažila se ho utopit? Nechal jsem to být a raději se zdekoval poklusem na pevninu, kde jsem se protáhl a uhladil si kožich, abych na sobě nenesl žádné známky po tom trapasu na ledu.
"Mluvícího tchoře jsem ještě neviděl. Co jsi zač? Nějaká zdejší zrůdička?" zeptal jsem se tchoře, kterého hnědý vlk hodil na pevninu, zatímco se pachtil ve vodě, do které zapadl. Okřídlená se smála.

ÚNOR | 2 | STYX, ALASTOR

Vlčice nevypadala nadšeně z mého příchodu a ani se na mě nepodívala, když jsem na ni mluvil. Její slova jenom potvrdila mou domněnku o tom, že jsem ji vyrušil a společnost není to, o co stojí. "Máš žízeň nebo chuť na rybu? Máš si dát sníh," protočil jsem panenky, neboť se na mě stejně nedívala a věnovala se rozbíjení ledu. Otevřel jsem tlamu, abych ještě něco řekl, ale to už jsem slyšel zvuky za sebou. Povykování, dopadl těžkého těla na led, zakřupání ledu, chichot. Kolem mě proběhl tchoř a za ním se řítil medvěd, který už nebrzdil. Do háje, proletělo mi jenom hlavou předtím, než to do mě hlupák napálil a proletěl jsem se sám. Být volný a nesvázaný gravitací se mi na kratičký moment líbilo, ale následně fyzikální zákony přebraly kontrolu nad situací a praštily mnou o led, který začal praskat. "Nemůžeš dávat pozor!" křikl jsem na vlka naštvaně, zatímco jsem se z něj zvedal. Úspěšně jsem totiž dopadl i trochu na něj. Nezapomněl jsem si do něj kopnout, když jsem tak dělal.