Příspěvky uživatele

Ten vlk, kterého si zaměnila za svého tátu nebyl moc empatický a rovnou ji nechal skoro utopit. Pracně sebou švihala do všech stran, když se ho konečně pustila a její srst začala nasávat vodu z louže. A pak si zase odkráčel pryč. Mezitím její matka začala mluvit o tom, jak nesprávné je bojovat s vodou. Prý bude smrdět! Nic takového! A dobrovolně se ještě rozplácla do vody, že jí pomalu koukaly jen uši v pozoru. Postavila se opět na nohy, když zjistila, že voda v očích je strašně nepříjemná a vydala ze sebe pár písknutí. Každopádně zpěv své maminky bylo jako něco, co velmi tušila, že musí udělat. Přesně slovo od slova plnila, o čem slyšela melodii. Bylo to zvláštní, ale bylo to jako nejpřísnější rozkaz, co snad kdy uslyší. Potom dostala nakázáno, že musí běžet. Nožky jí ještě pořádně nesloužily, byla úplně promočená a ještě běhat. Trochu váhala, zda na to taky nehodí nezájem, ale máma se poslouchá. Proto se nějak plíživým krokem rozpohybovala z vody k souši. Naštěstí se jí nepovedlo se utopit, takže půl úspěchu už měla připsáno. Ihned když cítila, že už je mimo vodu, tak se otřepala a všechno vodu ze srsti rozhodila po okolí. Dost možná nahodila i podobně mokrého svého bratra, který už ji popoháněl. Zazubila se na něj. Rozběhla se a kousek od toho kamene, co myslela se jí rozjely nožky od sebe a praštila sebou. Prostě se nedokázala pořádně udržet. Klouzalo jí to a do toho jí s mokrým kožíškem byla opravdu zima. Zachary však byl trochu více akčnější a nabitý energií k prasknutí. "Pokej na me, ja maly nohy!" Zařvala na svého bratra. On už dávno běhal, ale jí nohy neposlouchaly, jak by měly. "Tatiiiiiiii!" Snažila se ho zavolat na pomoc, aby jí pomohl se zpátky postavit na nohy, zatímco ona tam ležela rozpláclá do všech světových stran.

Její absolutní idylka nemohla nijak končit, pomalu se jí rozevírala očka a tento malý postrach už mohl sledovat tento svět. Její žluté očka se pozorně rozhlížely a snažila se zachytit všechno. Jen nohy jí ještě nesloužily, jak by měly. Proto byla ráda, že si ji vzal pro cestování do tlamy za kůži za krkem její otec. Spokojeně sebou všemožně vrtěla a pohubovala se. Ještě, že nebyla nějak velice velká a jemu tak nemohla způsobit zatím žádné zranění. Proč šli k vodě, to nevěděla. Ale měli se prý koupat, tak snad se více vykoupe ten její bratříček. Jakmile se ocitla zpět na pevném povrchu, ještě jednou se jí trochu podlomily nohy od sebe, ale brzo se už dala do pohybu. Rozhlížela se a fascinovalo ji, jak to tady vypadalo. Vůbec se jí do vody za jejím akčnějším bratrem nechtělo a zapíchnula to tam, kde byla položena. Pro dospělého vlka, to byla vzdálenost asi půl kroku. Jen z jejího pohledu to byla moc velká dálka, aby se tam dostala po svých. Místo toho se dala na druhou stranu k prvním tlapkám, které mohly znamenat bezpečí. No, otec to přímo nebyl, ale alespoň si nespletla mámu a tátu mezi sebou. Byl to úplně cizí vlk, kterého moc neznala, ale to bylo v tento moment jedno. Sama nevěděla, komu se zakousla svými mléčnými zoubky do tlapky a vší silou se držela jako klíště. "Tatííííí Nééééé!" Zapískala. Vůbec jí nezajímalo, že už ji nyní táhne od nohy její máma, ona se prostě nepustí. Držela se prostě moc dobře a silně. "Já neci do voji!" Pískla podruhé. Že to udělal odvážně Zachary ji vůbec netankovalo. Ona je ona, když to zvládne Beleth, tak to potom Beleth zvládne. Jen nyní se jí tam prostě nechce.