Gallirea - Příspěvky uživatele

// Vyhlídka přes Zarostlý les

Užíval jsem si naše společné chvilky. S radostí jsem odkýval, když Aranel pronesla, že většinu života jí také nikdo neříkal jaké bude počasí. A přežila. "To je pravda. Otázka je, jestli by vlastně vlk měl znát, co si příroda vymyslela. Pak to ztrácí překvapení, trošku. No ven si, kdyby si příroda řekla - ha, zítra jim pošlu sníh. A vlk s počasím - hmm, zítra bude sněžit," řekl jsem vesele a trochu ujetě. Ale zrovna mě to tak napadlo a musel jsem se podělit." No nenaštvalo by tě to?" zakončil jsem radostně.
Podíval jsem se na nebe a potěšilo mě, že vítr, který nám čechral kožichy, rozehnal mračna. I tak mě však připadalo, že je Aranel malinko myšlenkami jinde. "Něco se stalo, má drahá?" zeptal jsem se zcela vážně a jelikož jsme šli kolem řeky, chtěl jsem si svlažit hrdlo. Dravý proud a barva mě však příliš nelákaly, tak jsem pití zatím odložil.

// Tmavé smrčiny přes Řeku Tenebrae

// Borůvkový les

Při mírném poklusu jsem pokýval hlavou. Mohli jsme jen doufat, že déšť byl na chvilku pryč, ale zase když by byl, tak jsme se mohli držet v lese a kožíšky by nám zůstaly déle suché. Zmírnil jsem krok a díval se, kam jsme se to vlastně dostali. Poznával jsem tohle místo. Byli jsme tu s Aranel před zimou a začali si uvědomovat, co jeden pro druhého znamenáme, co jeden k druhému cítíme. Na chvilku jsem se zastavil a podíval se na ni. "Jsem tak moc rád, že jsme spolu," řekl jsem jí láskyplně a oblízl čumák. Jenže, mohl jsem vyrukovat s tím že že by bylo krásné mít spolu vlčátka? Zvláště potom, co jsme viděli ty malé kuličky od Baghý? Ne ještě bylo brzo, otázku jsem mohl položit až někde dál. Navíc, kdyby jí to urazilo, tak by byla procházka zkažená. Což jsem teda doufal, že ne, ale pořád jsem nebyl tak sebevědomý, abych se zeptal. Ten čas však přijde.
Podíval jsem se na oblohu. "Teď by se hodilo vědět, jestli zaprší nebo ne, " řekl jsem se zašklebením. Narážel jsem na svůj dávný výstup s počasím, který se od té doby neopakoval. Mraky však nevypadaly nějak zlověstně, tak jsem svůj krok namířil dál, abychom pokračovali v cestě.

// Esíčka přes Zarostlý les

Nyran se nemohl dočkat, až se vydá na lov. Pousmál jsem se jeho nadšení, byl správné vlče. Chtěl všechno vidět, znát a zažít pokud možno hned. Aranel mu správně vysvětlila, že bude muset počkat, ale že jakmile půjdou na nějaký lov, určitě ho vezmou sebou. "Ano, tebe i sourozence, pokud budou chtít, " přikyvoval jsem slovům své partnerky. Určitě bylo zapotřebí, aby se vlčata naučila lovit, ale měl jsem za to, že bude rozdíl vzít sebou jedno nebo čtyři. Nyran se rozloučil a vydal se za rodiči. Aranel se s ním rozloučila a já mu zamával tlapou, protože než jsem se stihl jakkoliv jinak rozkoukat, tak už byl pryč.
Oplatil jsem Aranel její oblíznutí a také se k nim přitulil. "To jsou," řekl jsem zasněně. Bylo by fajn mít své potomky. Ještě jsem se neodvážil to říct nahlas. Ale měl jsem takové nutkání. Moje milá mi navrhla, že se můžeme jít znovu projít. Zatetelil jsem se radostí. Procházky jen s mojí milou, to bylo nejlepší, co jsem mohl zažít. Ještě jsem mrknul na oblohu, protože déšť, který předváděla v posledních pár dnech, to nebylo na procházky vůbec dělané. Zdálo se však, že voda z nebe už tolik padat nebude, i když vzduch byl těžký, bouřkový. Tak snad nepotkáme nějaké blesky. "Půjdeme, řekl bych že teď je nejlepší čas," souhlasil jsem a vydal se ven z lesa. Nevěděl jsem, jestli mám výt nebo ne. Nakonec jsem zvedl tlamu k nebi a zavyl na znamení, že odcházíme.

// Vyhlídka (asi) :D

// Zkouším ich formu, mám pocit, že mi to u Awaraka půjde líp :))

Zdálo se, že jsme Nyrana nejvíce zaujali lovem. Nejprve se tedy přivítal s bratrem, kde se nám hned omluvil za jeho hlučnost. Pousmál jsem se nad tím, jak může být každé vlče jiné. Jedno hladové po vědomostech, jedno po jídle, jedno po zážitcích a jedno třeba po pozornosti. U Nyrana nyní zůstal hlad nejvíc po těch vědomostech. Celý zasněný nás prosil (teda spíš mě, ale přeci jen bylo hezčí si myslet jako nás), jestli bychom ho vzali na lov. Těšil se, až bude umět sám lovit a rozplýval se nad tím, co by chtěl umět lovit. Až mě překvapil, že už věděl o jelenech a srnkách. Tady někdo s výukou nezahálel.
Aranel byla tentokrát potichu, takže jsem se jal mluvení. Jen mi přišlo, že moji krásnou milou něco znepokojuje. Možná za to mohl neutuchající déšť nebo něco jiného? Měl jsem v plánu se jí potom zeptat. "Jasně. Nejprve by si byl jako divák, když bychom šli na nějaké takové větší zvíře, jako je ten jelen nebo srnka. Ale postupně různými lekcemi by si se dostal taky do lovecké skupiny, jestli je to tvůj cíl. Nejdřív bychom začali něčím malým, jako jsou myši nebo třeba ryby, potom zajíci a pak, až budeš i větší a silnější, se můžeš vrhnout na tyhle velké kusy zvěře," snažil jsem se mu to nějak vysvětlit. Viděl jsem totiž jeho nadšení v očích, ale byl ještě příliš malý na podnikání takových velkých kroků. Ale ukázku a cvičení na takových myších nebo rybách by mohl podniknout i hned.

Oddechl si, že měl na ně Nyran nějaké otázky. Přeci jen, nechtěl vypadat jako nějaký stařec, který se na vlčata pitvoří, plácaá nesmysly a celkově zahanbuje jak sebe tak je. I když u jeho vlastních vlčat by mu to asi nevadilo.
Slova se ujala jeho milá, takže se vlastně jen usmíval a pokyvoval hlavou, aby její slova podpořil. Čekal, že bude mluvit o lovu, o tom jak je to důležitá činnost, což určitě mladík věděl, ale všechno to obstarala jeho milá. Usmál se na ni a pak stočil zrak na Nyrana. "Kromě toho máme jako bety společný úkol značkovat hranice. To teda může dělat i tvoje maminka, ale jelikož toho má tolik na práci a na starosti, tak to můžeme dělat i my. Pak nám také náleží, abychom hlídali les, ale na to tu jsou i speciální ochránci. Ale je jasný, že bychom to nenechali jen na nich, takže bychom u nějaký větší mely měli taky být, o když doufám, že se nic takového nestane, " dodal a podíval se na Aranel, jestli to řekl správně. Nechtěl přivolávat nějakou pranici mezi smečkami nebo mezi tuláky, ale stát se to mohlo. A oni jako bety by u toho určitě být měli, i když je jejich funkce jinde.
Na chvilku se k nim přidal další mladík, který se představil jako Dráz. Bylo to úplně jiné vlče, než Nyran. Tmavší z nich byl rychlý, hlasitý, ale také slušně vychovaný. Během chviličky, co se u nich zdržel dokázal provést tolik pohybu, kolik jich Awarak neudělal třeba za den. No dobře, to bylo trochu s nadsázkou, ale tak mu to připadalo. "Ahoj, jsem Awarak," zkusil za ním zavolat, ale to už byl vlček dávno na odchodu. Aspoň teď však nevypadám jako nevychovanec, pochválil se v duchu a podíval se na toho, co tu zůstal, jestli bude mít nějaké doplňující otázky.

Jejich kožichy smáčel déšť. Podle toho, že z nich kapala voda, jako když by si dali pořádnou koupel, muselo na ně pršet už dlouhou chvíli. Avšak on ani jeho společnice to nejspíš nezaregistrovali, tedy až do teď. Na chvilku však déšť ustal a ovanul je teplý vzduch. Podíval se na jeho milou, jestli za to může ona a její magie vzduchu, ale její oči byly přilepené na Baghý. Což znamenalo, že jejich alfa na chvilku zařídila čas bez deště. Přemýšlel, jestli se svojí magií počasí by tohle taky dokázal, nebo jestli tahle magie funguje na jiném principu a z něho se stane přerostlá rosnička.
Pokýval hlavou na její slova ohledně Akiho. Doufal, že pochopil správně, že pokud se Aki vrátí, tak ho z lesa vyprovodí s tím, že sem nepatří. Mrknul na Aranel a řekl si, že to s ní pak musí probrat. Vždyť je teď beta, tak by měl vědět, jak to vlastně je a aby byli zajedno. Pořád tomu nemohl uvěřit. I když se přiznal Baghý se svým (malým) velkým handicapem, tak stále zůstal betou. Trochu se tomu divil, byl připravený svoji pozici zase opustit, ale alfa ho na ní nechala. Popravdě to vůbec neokomentovala, takže to buď nebyl takový problém, už o něm věděla a nebo to bylo tím, že byli rozptýleni nově příchozími vlky. A jelikož se malý vlček hlásil k jejich alfě jako k mámě, bylo jasné, že všechno ostatní šlo stranou.
Podíval se na mladíka a tváří se mu rozlil úsměv. Byl tak rozkošný, takový maličký oproti jeho obřímu tělu. Jak rád by měl takového malého drobečka. Ale chtěla by ho i Aranel? Mohli se společně vydat do světa a nějaké zatoulané vlče si adoptovat, ale mít svoje vlastní... Zatím to nechal být, ale při nejbližší příležitosti se Aranel zeptá, jestli to teda nebude z jeho strany hrozná drzost. Přeci jen, ona už jednou máma byla, kdežto on žádného potomka neměl. Aspoň pokud věděl. Baghý je představila a už se vrhala do dalšího kola řešení, které ovšem s nimi už nemělo moc společného. Proto jí mávl packou a ocasem na rozloučenou a plně se zadíval na Nyrana, jak se vlček představil. Prozatím tu zůstával, i když jeho maminka běžela zachránit Erlenda. Lomoz a povyk Awarakovi prozradilo, že si asi zažívá perné chvilky. Aby však taky něco řekl a nebyl tu jako další mlčenlivý vlk, opravdu už svoji pozornost zaměřil na Nyrana. "Taky tě zdravím Nyrane," přidal se k pozdravům. Jenže, co tak dalšího měl říkat? Něco vyprávět? Byl by raději, kdyby měl vlček nějaké otázky, to by mu mohl něco povídat.

Awarakovi se v hlavě honila spousta myšlenek. A nedržely se jen jednoho tématu, přelétaly od jednoho k druhému, stejně jako ptáci v korunách stromů. To byla další věc, které si všiml, když tu tak potichu polemizoval. Zima se s nimi nejspíš nadobro rozloučila a vrátilo se k nim jaro. Když uslyšel pochvalu na svou adresu, znovu se vrátil nohama na zem a skromně se usmál. Nebyl zvyklý na tolik pochval, protože všechno co dělal nedělal pro slávu nebo pro pochvalu. Ale byla pravda, že se mu taková pochvala líbila, to zase jo. Napadla ho ovšem další věc, taková která přehlušila všechny ostatní. Věděla Baghý o jeho ztrátách paměti? Pravda, byla to dlouhá doba, co se mu to stalo, takže to vypadalo jako pouhopouhý výmysl, ale stejně...
Hledal vhodnou skulinku, jak a kdy to nadhodit, aby měla když tak ještě možnost jeho povýšení vzít zpět, ale to už se dostali k dalšímu tématu a to byli vlci, kteří se dostaví před zimou nebo během jí a pak se už neukážou. Jen si chtějí takzvaně zachránit kůži před umrznutím a smečku to stojí víc žrádla. "Aki s námi na lovu byl, ale když jsme dotáhli kořist, někam pelášil pryč," upřesnil, jelikož se zdálo, že Aranel si na něho nevzpomíná. Pravda, ani on by neřekl přesně jakou barvu já jeho kožich nebo třeba oči. Nicméně jméno mu v paměti utkvělo. "Léto je docela dlouhá doba. Taky bych dal kratší, i když to není nic příjemného. Ale nějak se to hlídat musí. Třeba bude stačit, aby se tato kontrola udělala u pár nových vlků a jak se to rozkřikne do okolí, tak si už pak vlci rozmyslí, jestli si sem přijdou ohřát sedinky nebo jestli radě půjdou o les dál," zauvažoval nahlas.
Pokýval hlavou, když Aranel řekla, že budou Jinksovi k tlapce. Respekt a důvěru si bude muset vybudovat sám, ale s tím dalším mu mohli pomoci, kdykoli by si řekl. Zdálo se, že by se Baghý ráda vrátila ke svým ratolestem, na které se Awarak zadíval s jistou něhou v očích. Byla tu však ještě ona záležitost s jeho hlavou. "Baghý," oslovil alfu a zašoupal packou o zem, "nejsem si jistý, jestli jsem ti to říkal, ale mám občas problém s pamětí. Dlouho se mi to teda už nestalo, ale dřív se mi stávalo, že jsem zničehonic zapomněl. Nejspíš mi to pobyt v Borůvkovém lese zlepšil, ale i tak chci aby si to věděla, pokud jsem ti to už neříkal," vymotal se z toho nakonec a pokorně sledoval jejich alfu, jak se bude tvářit.

Vlčata nakonec vzala útokem Erlenda, takže se konečně na konverzaci posadil. Už totiž nemusel zmenšovat švih mohutnost. Ještě se usmíval pod vousy, když si v hlavě převaloval Betaranel. Mrknul na svou milou, jestli jí nevadilo, že propálil jejich malé - velké tajemství. Aranel nevypadala rozzlobeně a i jejich alfa byla nadšená. Usmál se poděkoval pokýváním hlavy. Už se nemusel držet zpátky, takže svou radost dal najevo tím, že se o Aranel láskyplně otřel.
Jemze pak musel našpicovat uši a pořádně poslouchat. I on by měl vědět, co se ve smečce děje, kdo v ní je a není, aby mohl Aranel pomáhat, jako její ochrance. Dozvěděli se, že jejich smečku opustilo pár vlčic, které se přidaly jako vlčata, ale mezitím co vyrostly, tak se rozhodli jít po svých tlapkách. Nejspíš. Naštěstí ale jmenovala Maeve, takže jejich obavy mohly být rozptýleny, jestli je smečce ještě patří. Awarak si oddechl, protože tuhle energickou vlčici měl rád, byla s ní zábava. "Oba si to zaslouží, " řekl s pokýváním hlavy. Jenže pak mu došla slova. Dost možná na chvilku na Baghý koukal i s otevřenou tlamou. Já a beta? Jakože cože? "Já ti moc děkuji?" byl stále tak vykolejený, že místo poděkování, položil spíš otázku. Pak se ale přeci jen trochu vzpamatoval. "Slibuji, že tě nezklamu
Ani jednu z vás," dodal a podíval se na obě vlčice. Stále tomu nemohl uvěřit, že je betou. Ale mohl aspoň víc pomáhat Aranel. Málem přeslechl pokračování o jejich smečce. Naštěstí ho zachytil a poslouchal. "To ano byla by škoda kdyby odešel. Ale jestli teď nepředvedl žádnou pomoc smečce, tak věřím, že nebyla jiná možnost," řekl na adresu Noriho. Zamyslel se, kdo vlastně s nimi byl lovit. Byli tam Kaya, Aki, Jerry a Sunstorm. Ale to už se konverzace dostala k Adiramovi, že je deltou, i když mu Baghý občas nerozuměla. Což se jí nedivil, ale byla pravda, že se s ním až tak moc neviděl, takže mohl zapracovat na společných vztazích.
Nakonec se dostali k otázce, která asi jejich alfu trápila. A on do toho mohl mluvit taky. A že to byla pěkně důležitá otázka. "Mno, " začal a cítil tíhu okamžiku. "Osobně bych s tím asi neměl problém? Souhlasím s Aranel, že když tu má závazky, tak se postaví i k tomu, aby nám byl dobrou alfou. Když tak ho to určitě naučíš, protože tobě to jde naprosto skvěle. A myslím, že je to pochopitelné, aby byli rodiče na jedné pozici, i když je to trochu rychlé," shrnul situaci a doufal, že nikoho neurazil. Ale cítil, že by bylo správné, aby byl Jinks jako alfa. Když si ho Baghý vybrala, tak mu důvěřovala. A tím pádem mi mohl důvěřovat i on.

Taky moc děkuji za akci, byla dobrá. :) A výhry parádní. :D

Poprosím tedy o:
25% sleva k Životu a 25% ke Smrti pro Awaraka
20 oblázků pro Awaraka
Bonus štěstí pro Ciri :)

Snad jsem se nepřehlídla a ještě jednou děkuji. :)

přidáno

Loterie Hráč 1/1

Aranel dorazila k naší alfě o něco dříve než Awarak. Ten si dával načas, protože se nechtěl na Baghý nahrnout jako velká voda, zahrnout ji informacemi... Tedy on jich zase tolik neměl, ale přeci jen bylo to jiné, když k vám napochodovala skupina vlků a nebo jen jeden či dva. Jenže stejně jako jeho milá, se i on zarazil, když si všiml, že Baghý není sama. Bílá vlčice se snažila na tuto novinku zeptat, ale nenacházela slov.
On se díval z malých vlčat na Baghý a zpět. Bylo více než evidentní, že malé slečny jsou dosti podobné jejich alfě, takže to byly její vlastní děti. Kde a kdy k nim přišla, na to se už ostatně ptala Aranel, takže nemusel přidávat stejný dotaz. Všiml si i Erlenda, který se tu ukázal dříve, než oni. Už si nejspíš dokázal získat náklonnost jednoho z vlčat, protože už se k němu jedno ze slečen vrhlo. Awarak se usmál a lehl si blíže, protože nechtěl, aby je jeho velikostí nějak děsil. Zvlášť jedna se zdála zaskočená množstvím vlků, kteří přišli.
Baghý se je snažila zkráceně uvést do situace, jak se tu vlastně vlčata vzala. Tedy ono je jasné jak, ale spíše kdy. Černobílého také překvapilo množství. Tak to jsme možná jedno cítili v úkrytu. Možná více se udivil nad tím, že se narodili na začátku zimy. Awarakovi se opravdu vlčata líbila, nemohl se na ně vynadívat. Takové malé uzlíčky, ale už dost velké na to, aby mluvily a všemu se divily. Chtěla by Aranel taky mít ještě vlčata? Mrknul po ní, ale ona už se vzpamatovala z prvotního šoku a začala se Bagý ptát na smečkové věci. Awarak ještě byl u toho, jak ten Jinks vlastně vypadá a jestli se s ním potkal. "Taky gratuluji, to je fakt krásné. A hlavně nečekané," dodal s úsměvem a stále ležel na zemi. Nevěděl, jestli má přijít hned s novinkou a nebo později, ale přeci jen to nevydržel. Navíc chtěl taky něco říct. "My máme taky novinku," nadechl se a podíval se na Aranel, jestli jí to nevadí. "Jsme s Aranel pár," řekl jedním dechem a culil se od ucha k uchu, podobně jako Erlend. Nevěděl, proč se směje on, ale tak nějak to na něj přeskočilo.

Ještě jednou omluva

Loterie - hráč 1/1

Nakonec se toho tedy moc nedozvěděli. Jen to, že na jejich alfu se těší snad všichni. Trochu ji litoval, protože se na ni nahrnou jako velká voda a zahrnou ji svými otázkami, požadavky a dalšími věcmi. Musel se usmát, když jeho milá prohlásila, že ona teda ve frontě stát nebude a půjde za Baghý hezky jako první. Jako první Noriho popsala Kaya a její popis byl takový typický pro Kayu. Jelikož byl Nori jeho kamarád, měl trochu potřebu její popis upravit. Ani se vlastně nedivil, že ho Aranel úplně nezná, ani on neznal každého člena jejich smečky. "Sice jsem ho dlouho neviděl, ale je to dobrý vlk. Rozhodně je s ním legrace," řekl vesele a zamyslel se nad Maeve, vlčicí, kterou zmínila tmavá vlčice před nimi. Byla pravda, že tu dlouho neviděl. "No, tu jsem dlouho neviděl, co ty?" otočil se na Aranel, i když bylo docela jasné, že ani ona ji nemohla vidět stejnou dobu, kterou strávili spolu. Ale klidně ji mohla vidět předtím.
Našpicoval uši ve chvíli, kdy zaslechl vytí. Srdce mu poskočilo, protože se jednalo o jejich alfu. A to znamenalo jediné. Zjištění novinek, podání hlášení a pak se mohli zase s Aranel věnovat jeden druhému. Spokojeně zavrčel a podíval se na ostatní, jestli se vydají jako spořádaná skupinka za Baghý. Jenže než se stihl jakkoliv zeptat nebo nějak jinak zareagovat, Erlend vyskočil na tlapky, něco zašermoval ve vzduchu tlapou, co Awarak úplně nepochopil a vyrazil pryč. Černobílý mrkl na svou milou, co tomu říká a pak se podíval i na druhou vlčici. "Tak asi můžeme jít taky. Erlend se asi nemohl dočkat nejvíc," řekl zamyšleně a vydal se pomalu za ním. Šel mlčky, protože přemýšlel nad jeho dalším kamarádem. Měl totiž pocit, že nebyl úplně ve své kůži, že se s ním něco dělo. Jen nevěděl co.

// Loterie Hráč (1/1)

Mrkl na Aranel, jestli jí nevadilo, že to řekl za ni. Vypadala však v pohodě a doplnila jeho slova. Jako první je pozdravil šedý vlk. Usmíval se a mával ocasem, čímž dal najevo, že se má dobře. Awarak mu odpověděl též úsměvem. Kaya je pozdravila způsobem jí vlastním a rozpovídala se. Marně přemýšlel o jakém vlkovi to mluví, protože jako "skřehotavý trouba" mohl být označen skoro každý druhý. Aspoň tedy z pohledu tmavé vlčice, jak si myslel. Oháňka se mu rozkmitala, když zaslechl o Norim, ale zase se brzy uklidnila, když si představil, že jeho kamaráda praštila větev a teď mu něco létá nad hlavou. Měl o něj strach a rád by Noriho našel, aby ho mohl zkontrolovat osobně. Nevěřil, že by se mohl chovat divně, když se choval v pohodě. Aspoň co mohl Awarak soudit podle toho, jak si ho pamatoval.
Ani Kaya nevěděla nic o Baghý. Sama na ni měla také nějaké otázky, což dělalo z jejich alfy docela žádanou vlčici. Ta bude chudák vytížená otázkami, až se vrátí do lesa. "To si tedy vybrala čas na procházku. Ale alfy to mají vlastně těžké, to by nemohly jít nikdy ven," řekl jen tak do placu. Jako jo, bylo to evidentní, nemusel to říkat, ale aby aspoň něco řekl. Kaya se jich zeptala, jestli náhodou něco oni neslyšeli, neviděli, zkrátka jestli nenesou nějaké drby. Awarak pokrčil rameny, že úplně o ničem neví. O jejich nachlazení asi nemusel mluvit, to nebylo nic závratného a vhodného k mluvení. Vlčice o jejich partnerství věděla, takže pro ni to nebyla novinka, ale pro Erlenda vlastně ano. Podíval se střídavě z jednoho na druhého, až spočinul pohledem na Aranel. Chtěl to přenechat na ni, když předtím mluvil jen on.

Loterie Hráč (1/1)

Drze se na chvilku přidáme ke Kaye a Erlendovi? :D Nevadí

Ani Aranel neminulo poskakování na ledu. Ale i ona to ustála jako opravdový profík a změnila strategii postupu. Místo aby se držela vyšlapaných cestiček, šla vyšším sněhem. To bylo chytré, protože tam to nemuselo být udupané, takže bez ledu. Proto uhnul z vyšlapané cestičky a taky se brodil ve sněhu. Jenže po chvilce se Aranel zastavila a sledovala okolí. I ona potvrdila, že tu necítí Baghý. "Určitě brzy přijde a zatím si můžeme ukrátit čas u někoho ve smečce," potvrdil její slova a vydal se za prvními pachy, které cítil. Tedy ke Kaye a Erlendovi. Jelikož nechtěl aby se Aranel vysilovala nějak víc, když byla po nemoci (on byl přeci jen zdravější o ten den dýl), tak jako správný chlap šel první a vyšlapával novou cestičku. Snažil se, aby byla bez ledu. Naštěstí nebylo nasněženo tolik nového sněhu, takže to šlo skoro samo.
Brzy se dostali k dvěma vlkům, kteří vypadali, že jsou v plném rozhovoru. Nechtěl je vyrušovat, ale potřebovali s Aranel znát novinky. Došel s úsměvem až k nim. "Zdravíčko," pozdravil je, "nevadí, když se na chvilku přidáme? Děláme obhlídku po lese a sbíráme novinky. A taky jestli nevíte kde by se mohla vyskytovat Baghý," řekl jedním dechem. Nechtěl je zdržovat, ale i tak si neodpustil ještě jednu otázku. "A jak se oba máte?" Zeptal se mile a díval se z jednoho na druhého. Moc doufal, že je nevyrušili v důležitém rozhovoru. Věděl, že to většina vlků nemá rádo, ale u Erlenda doufal, že jemu by to nevadilo. U vlčice si nebyl jistý, ale pevně věřil, že ani jí to nebude vadit. Na lovu vypadala v pohodě, takže neměl důvod k obavám, že by ho neměla nějak v lásce.

6. 2. hráč http://gallirea.cz/index.php?p=boruvkovy-les#post-206342

Dohromady 13 lístků

po sem PŘIDÁNO

// Úkryt - Loterie Hráč (1/1)

Buď byli propojení nebo i Aranel prostě chtěla protáhnout končetiny venku z úkrytu. Awarak si povyskočil a vyrazili ven. Jak mu přišlo, že se možná trochu oteplilo, tak to teď už neplatilo. Mráz ho zaštípal do čenichu a packy ho zábly. Byl však statný vlk, tak ho něco takového nemohlo rozhodit. Byl moc rád, že už nekýchal, chodit totiž nachlazený v takovém počasí... To by mu akorát zmrzla nudle u nosu. Otočil se na svou bílou krásku a usmál se na ni. Měl pocit, že na něco čekala? Nebo jestli kontrolovala, že je v pořádku? Viděl jak na něho mrkla, ale pak se zase dívala dál.
Najednou mu packa trochu uklouzla a měl co dělat, aby chytil zpátky ztracenou rovnováhu. U toho se ještě bál, aby neshodil Aranel. Chvilku tedy jeho tělo předvádělo docela obstojný breakdance, kdy mu nohy létaly do všech stran, ale nakonec to bez pádu přežil. Oklepal se a tvářil se, že to bylo víceméně schválně. "Dávej pozor, jsou tu zmrzlá místa. Jeden by z toho málem upadl," dodal raději, kdyby to jó nebylo zjevné. Zastavil se na místě a přemýšlel kam dál. Cítil mnoho pachů, mnoho vlků bylo doma, ale po různých skupinkách. A on nevěděl za kterou se chce Aranel vydat. Teda jako jo, za tou kde byla Baghý, nejspíš, ale co kdyby ještě to chtěla změnit a vydat se jinam. A mohl jí vůbec doprovázet na každém kroku? Určitě bude chtít mít chvilku jen pro sebe, ale na to bylo možná ještě brzy. Ještě se mohli pořádně užívat, než si půjde na chvilku každý svou cestou a pak si zase budou užívat své přítomnosti. No jo, byl na tom podobně asi jako mladiství, kteří prožívají svoji první lásku. Ti taky nevěděli většinou co dělat. A jestli ho paměť neklamala, tak Aranel byla jeho první láska. Zamilovaně se na ni podíval a oblízl ji. "Řekl bych, že chceš jít první za Baghý, ale popravdě ji tady v tom chumlu pachů úplně jasně necítím," dodal trochu omluvně. "Ale možná máš lepší čich, tak víš, kudy se budou naše kroky dál ubírat," řekl veseleji a podíval se na ni svým medovým pohledem.