Příspěvky uživatele

// Kaňon řeky

Loterie 7

Černý vlk doklusal až na okraj jakéhosi lesíka. Pokoušel se prohlédnout skrz les, ale nedařilo se mu to. Nevěděl, zda je to způsobeno hustotou nebo velikostí lesa. Neměl žádný plán, co by měl dělat, proto se vydal okolo lesa. Nějak se mu totiž příčila představa, že by se vydal dovnitř. Možná za to mohly ohromné kořeny, které se proplétaly nad zemí. Celý povrch kvůli nim vypadal neprostupně, zamotaně a nebezpečně. Nic pro mě. Navíc ho děsily zvláštní zvuky, které se linuly z vnitřku lesa.
Když se na chvilku zastavil a zaposlouchal se do nich, nedokázal k nim přiřadit zvíře, které podobné chrochtání vydává a tím to bylo ještě divnější. Po nějaké chvilce, kdy bez hnutí stál a sledoval les přivřenýma očima, zahlédl pohyb. Možná to bylo umocněno strachem a přítmím, ale ta věc byla veliká, černá a blížila se k němu. Na nic tedy nečekal a začal utíkat pryč odtud. Kdyby mladý vlk chvilku počkal, zjistil by, že proti němu nevyběhne nikdo, kdo by ho chtěl sežrat. Dozvěděl by se, že šlo pouze o pohyb, který měl upoutat jeho pozornost a někam ho dovést. Jenže, když představivost pracuje moc divoce, všechno se zdá být nebezpečím. Sem... už... nikdy... nepřijdu, pomyslel si divoce mezi jednotlivými údery jeho mohutných tlap do země.

// Spáleniště

// Houštiny

Loterie 6

Začalo svítat a to bylo pro mladého vlka dobře. V té tmě by si totiž nemusel všimnout, že se blíží k ostrým skálám, které se prudce mění na kaňon. Nyní se však mohl tou krásou kochat. V ranních paprscích slunce se k životu probouzeli ptáci a každý si prozpěvoval svou písničku, takže dohromady to znělo jako nějaký krásný orchestr. Awarak však přemýšlel, jak by se dokázal dostat až na dno kaňonu, kde by si svlažil hrdlo v chladné vodě a třeba i ulovil něco malého k snědku. Kde je voda, tam je jídlo.
Dlouhou dobu se procházel po kraji a hledal schůdnou cestu, až takovou malou vyšlapanou stezku objevil. Měl z toho radost a chtěl se na ni vrhnout, ale včas se zarazil. Napadlo ho, že by to mohlo být zrádné, mohla by se mu podsmeknout noha a už by ho nikdy nikdo neviděl. Šel proto pomalu a opatrně až se dostal k řece. Vypadalo to tu úplně jinak než ze shora, takže se mladý vlk nějakou dobu kochal pohledem na ohromné skály okolo něho. Poté přišel k vodě a strčil do ní svůj čumák. I když ho voda dosti studila, vypil jí tolik, aby na nějakou dobu na vodu myslet nemusel.
Nakonec se začal rozhlížet po kořisti. Všiml si, že je zde spousta steziček na kterých jsou stopy, ale momentálně tu žádný jiný tvor nebyl. Až na ryby v řece, ale nepřipadal si tak zkušený, aby dokázal ulovit rybu ve vodě. Vydal se proto dál se svěšenou hlavou, až do v nose zalechtal pach rybiny. Zvedl hlavu a šel po zdroji toho smradu, až došel k rybě, která byla na suchu. Nezdálo se, že by tu byla až nějak moc dlouho, nezdála se totiž moc sušená. Zkoumavým pohledem se na ni zadíval a trochu do ní šťouchnul tlapou. Když se proti němu nic nerozběhlo, usoudil, že by ještě mohla být poživatelná. S ničím se nemá plýtvat. Netušil, proč si tu ryba dopřávala opalovaní, ale nezdálo se, že by se ještě nějak probrala k životu. Moje první jídlo tady! Myšlenka černému vlkovi proběhla hlavou a už se začal rybou ládovat. Zapátral v paměti, jestli kdy někdy jedl rybu, ale nemohl si vzpomenout. Bylo dost dobře možné, že ano, ale i ne. Ryba byla velká a celkem tučná, takže mu žaludek příjemně zaplnila. Alespoň na nějakou dobu. S veselejší náladou se vydal dál a uvažoval, jestli spatří alespoň vzdáleně nějakého vlka.

// Jezevčí les

// Spáleniště

Lot. 5

Znovu svět pohltila tma. Bylo až neuvěřitelné, jak rychle tu míjely dny. Silný vítr rozehnal mraky, takže na nebi problikávaly hvězdy. Awarak se nemohl vynadívat na tu krásu. Vždy ho uchvacovalo, co všechno dokáže příroda vymyslet. Tak moc sledoval vzdálené hvězdy, až si nevšiml, že jeho kroky vedou přímo do houští, které bylo nepříjemně trnité. "Auu!" vykřikl hlasitě a bojovně se na houští podíval. Nejprve měl za to, že ho někdo napadl, proto nasadil svůj nejhorší pohled, který uměl. Jakmile však rozeznal, že jeho nepřítel je pouze nějaké křoví, zase svůj zrychlený dech uklidnil. Pomalu zacouval a snažil se vyváznout bez nějaké větší újmy na kožichu.
Když se mu konečně povedlo dostat své mohutné tělo ven, začal si kontrolovat škody. Naštěstí se mi do těch trnů nezamotala i zadní noha. Myslím, že by to do těch čerstvě zahojených jizev nebylo zrovna dobrý. Měl radost, že noha přežila, ale ze zbytku těla takovou radost neměl. Celá jeho hruď byla rozcuchaná a tu a tam se našlo pár ulomených větviček. Nešťastně si tedy sedl na zadek a začal si ladit kožíšek do podoby, jakou měl předtím.
Trvalo to dlouho, ale nakonec byl se svou úpravou celkem spokojený. Důležitý je první dojem. Sice mu bylo jasné, že jakmile se objeví první bláto, tak do něho skočí a vyválí se, ale dokud tu žádná taková zábava nebyla, musel se o sebe pořádně starat. Maminka by měla radost.

//Kaňon řeky

// Březina

Lot. 4

Mladém vlkovi trvala cesta déle, než by se mu líbilo. Všiml si však ve vzduchu jedné zajímavé změny. Když se nadechl, necítil řezavou bolest ze studeného vzduchu. Zdálo se, že se svět začínal trochu oteplovat. Že by se vrátilo jaro? Byla by to vítaná změna, hlavně co se týče pestrosti jídelníčku. Chtěl si svou teorii někde ověřit nebo lépe s někým probrat, protože silný vítr, který mu narážel do těla měl do teplé náruče jara hodně daleko. Tak jaro přece nepřichází skokem, musí přijít pomalu. Nebo se nějak pletu. Rozhlédl se po pusté krajině, jestli opravdu nenajde někoho, kdo by mu to prozradil, ale nikde nebylo ani živáčka. Je to tu všude tak neobydlený? Začínal trochu panikařit, když si představil, že je na světě jediný vlk. Pak se na chvilku zarazil, protože ho napadlo jiné vysvětlení. Nebo jsem už někoho potkal a zapomněl na něj? Měl bych se někam vrátit? Něco jsem někomu slíbil?... Tyto neodbytné otázky mu přilétaly do mozky jako můry za světlem a nedokázal se jich zbavit. Proto se rozhodl, že těm dotěrným myšlenkám uteče. Nedíval se kam běží, ale doufal, že objeví aspoň něco k jídlu nebo něco, co ho na chvilku rozptýlí.

// Houštiny

// Vřesoviště

Loterie 3

Na okolní svět padla tma. Přišla tak rychle a nečekaně, že si toho mladý Awarak z počátku nevšiml. Velmi ho totiž zaujala okolní krajina, která měla jen černou a bílou barvu. Velmi dlouhou dobu strávil tím, že se všemožně schovával a snažil se splynout s okolím. Kdyby tu tak byli sourozenci, abychom si zase mohli hrát. Byl tak zaujatý svou hrou, že si tmy všiml, až když málem narazil do kamene, který před ním zničehonic vyskočil. Mohlo se zdát, že až moc dlí v minulosti a nezajímá se o přítomnost, ale nebylo tomu tak. On si jen rád připomínal kým se doma stal, aby na to náhodou nezapomněl.
Přestal si hrát a začal vnímat okolí všemi svými smysly. Nějaké srnky, hlodavci a ptáci. A všichni jsou pravděpodobně s malou šancí na chycení. Bylo jasné, že se mu žádné zmíněné zvíře nenaservíruje přímo pod čumák, ale ta představa ho velmi nadchla. Začal tomu dokrášlovat další detaily, když tu přišel na mýtinku, kde spala spousta srnek. Všechny naráz zvedly hlavu a zabodly svůj upřený pohled do vlka. Awarak se zarazil, protože se cítil pod tolika pohledy příliš nesvůj. Nevěděl, jestli se dají před ním na útek nebo jestli proti němu bojovně vyrazí. Nechtěl nic riskovat, takže zase zacouval mezi stíny a potichounku se vzdálil pryč. "Promiňte." Ani si nebyl jistý, zda srnky rozumí jeho řeči. Mít tak srnku jako kamarádku, to by bylo. zase v jeho poklidné náladě pokračoval dál.

// Spáleniště

// Severní hvozd

Loterie 2

Černý vlk pokračoval ve své pouti. Nenarazil sice na žádný pořádný úkryt, ale nějak ho to netrápilo. Rozhlížel se po novém území, na které narazil, jenže toho moc nevykoukal. Pod jeho tlapami byla totiž tak vysoká hradba sněhu, že jakákoliv vegetace byla pohřbena pod ním. Začichal ve vzduchu, jestli náhodou nevpadl na nějaké smečkové území. Ale jeho citlivý čumák nezachytil žádný čerstvý pach. To tu nežijí žádní vlci? Ale aspoň si nemusím nikoho pamatovat. Stačí se tu jen procházet a na nic nemyslet. Zakručelo mu v břiše, jako kdyby mu chtělo připomenout, že na něco by přeci jen myslet měl.
Awarak zaměřil svůj zlatý zrak před sebe a poté se pomaloučku otáčel, aby měl pořádný rozhled, ale ať se snažil sebevíc, nic živého nezahlédl. Aby taky jo, v takový zimě je nejlepší zůstat někde zahrabaný. Dupnul tlapou, aby dal průchod malému rozčarování. Tlapa se mu kousek propadla, protože sníh zde nebyl tak umrzlý. Sehnul se a trochu sněhu spořádal. Přišlo mu to jako dobrý nápad k zahnání žízně, která ho sice ještě příliš netrápila, ale je dobré jí předcházet. I když mu trnuly zuby v puse, bylo to osvěžující a trochu ho to nakoplo k rychlejší chůzi.

// Březina

// Odněkud

Loterie 1

Mohutná tlapa dopadla na zamrzlou zem. V nastalém větru, který se přiřítil kdo ví odkud, se velký vlk oklepal zimou. Nevěděl kde se ocitl. Stromy, které se kolem něho táhly do výšky neznal. Celkově pro něho byla celá krajina jedna velká neznámá. Věděl pouze, že by bylo dobré si najít nějaký úkryt a to velmi rychle, vzhledem ke klesající teplotě. Kam jsem se to jen dostal. Jak se vyhýbal stromům, začal přemítat, jestli byl opravdu dobrý nápad odejít od rodiny. V duchu si vybavil svoji sestřičku Alyu, kterou měl nejraději. Byl by tak rád, kdyby tu s ním mohla být. Potřásl hlavou a pokračoval v cestě.
Napadlo ho, že by si mohl něco malého ulovit a že najít nějakou vodu by nebylo vůbec špatné. To, že zpočátku chtěl hledat úkryt odsunul do ústraní v jeho mysli. Svůj zlatý zrak upřel mezi stromy, jako kdyby hledal cestu z lesa ven. Cítil se lehce zmateně a ztraceně, ale nechtěl to na sobě dát znát. Na mysl mu přilétla slova, která mu radil otec. Nikdy nedat před cizinci najevo své vnitřní strachy. Nebo tak nějak to táta říkal. Zahlédl malou jeskyni, kterých v tomto lese byly spousty. Zastavil se a dumal, jestli měl s jeskyní něco v plánu nebo ne. No jasně, úkryt! No jo, ale nejdřív ulovit vodu, napít se zajíce a pak jít spát. Nebo obráceně. Přišlo mu, že je v klidu už moc dlouho a že mu toto chování je vlastně naprosto cizí. Proto se rozběhl náhodným směrem a cestou přeskakoval všemožné překážky, protože to ho moc bavilo. Vždy, když jeho tlapy dopadly na zem, trochu se probořil, protože sníh nebyl zmrzlý tak moc, aby jeho váhu dokázal unést. Jelikož mu bylo při běhu teplo, už neřešil, že je potřeba nějakého úkrytu a radostně běžel dál, vstříc novým dobrodružstvím.

// Vřesoviště