Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<< Tajemná louka, přes potok

Překonal hranice lesa a stočil ouška dozadu na vlčici. Jenom maličko ho překvapilo, že vlčice zná jeho jméno. Byl si skoro jistý, že by měl znát i její, ale v jeho mysli bylo pusto. Prázdno. Přemýšlel, jak by se jí nenápadně zeptal na její jméno. Nevěděl, jestli této béžově zbarvené vlčici může důvěřovat. A co kdyby ho pak považovala za blázna, že po ní chce znovu jméno. Měl totiž radost, že má společnost, aspoň se necítil tak sám. A ona nevypadala, že by mu chtěla utíkat a ani nebyla nijak vlezlá. Prostě obyčejná, ale i neobyčejná vlčice. I když možná se mnou je, abychom spolu něco ulovili a pak mě opustí. Ale ani bych jí to neměl za zlé. Aspoň teď mi dělá společnost. Zkusil znovu začichat ve vzduchu a do čenichu se mu dostal pach srnek. Mlsně si olíznul čumák. "Cítíš je? Jsou docela nedaleko, tak bychom mohli jednu zkusit ulovit a pořádně si nacpat břicha," usmál se na ni a již se vydal pomalu po jejich stopách. Nechtěl je totiž vyplašit, kdyby byly blízko. Moc nevěnoval pozornost pachu jiných vlků, protože mu přišlo, že jsou daleko. Možná, že taky loví, ale tak snad se jim nepřipleteme do cesty, abychom jim to nezkazili.

Ahoj, tak já taky poprosím o dárky. ^^

- 50 květin (je to jedno)
- 1 hvězdička magie do země
- 50 drahokamů do opálů
- 80 drahokamů do safírů
- 1 z výběrových magií s 5 hvězdičkami a to prosím počasí

Děkuji. :)

Nepobíral nic z toho, co se tu dělo. Nebo vlastně stalo. Béžově zbarvená vlčice zmínila něco o lovu. Měl pocit, že to bylo ono nutkání, že jí je něco dlužen. Byl rád, že to zmínila sama a nemusel se jako hlupák dotazovat. Stejně by ho ale zajímalo, jak jen se jmenuje. Mohl však jen doufat, že potkají jiného vlka, kterému se představí. Usoudil, že ona jeho jméno bude znát, ale pral se s tím, aby se jí představil. Přeci jen, maminka ho učila tomu, aby byl slušně vychovaný a k tomu patří prozrazení jména.
Přikývl, že mohou vyrazit. Ale všiml si, že je nějaká přešlá. "Je mi to líto," zašeptal, i když vůbec nevěděl, co přesně by mu mělo být líto. Co když za to můžu já? Nebo jí něco udělal ten vlk, který odsud utekl. Proč jen mě tak trestáš s tou děravou pamětí! Podíval se k nebi. Nezlobil se na svého bratra,který si to stále vyčítal, i když za to nemohl. Zlobil se na osud, který mu připravil takový život. Vykročil a zkusil zavětřit, jestli najde nějakou stopu po lovné zvěři.

>> Zlatavý les, přes potok

// Navrhuju jít tudy, ale jestli máš jiný nápad, tak to změním. :D

<<Ronherský potok

Běžel za Astou a čekal co uvidí. Podle pachu totiž poznal, že tam s hledáným vlkem je ještě někdo. Nevšímal si okolí a dával pozor, aby vlčici stačil. Konečně viděl siluety dvou vlků a když se dostali ještě blíž, jeho tušení se potvrdilo. Ležel tam Therion a cizí vlčice, která se na ně divala fialovýma očima. Zastavil kousek za Astou a přikyvoval na její slova ohledně lovu. Jelikož prozradila i jeho jméno, tak mu přišlo, že už se znovu představovat nemusí. "Ahoj," broukl, aby tu nestál jen jako solný sloup. Jenže to co jeho oči viděly, nebylo to, co si představoval. Asi jsme je vyrušili. Ta cizí vlčice se sice představila jako Amnesia, ale velmi brzy se vydala do nedalekého lesa s tím, že se musí vrátit za smečkou. Ani se nestačil rozloučit a byla pryč. Ale to nebylo to nejhorší. Podíval se totiž na Theriona s tím, že můžou vyrazit na lov, ale on se na ně díval smutně? Rozhořčeně? Či v jeho očích byla vina. Awarak to nechápal, jeho radost se mu pomalu z očí vytrácela a nahrazovalo to zahanbení, že něco pokazil. A to hodně. Zmateně se podíval na Astu a rychle zase zpátky na vlka, když jim řekl, že nejsou zlí a utekl. Černý vlček mel v hlavě zmatek, nechápal to, nevěděl co si myslet, zrychleně dýchal...
A vše, co se mu stalo za posledních pár dní bylo pryč. Stál tu, uprostřed louky, jeho zrak byl stočený na vzdalující se vlčí tělo a vedle něho stala cizí vlčice. Ublížil jsem někomu a on teď utíká? A co ta vlčice, která tu vedle mě stojí? Nevěděla by, co se stalo? Otočil se k ní, na tváři měl přívětivý výraz. Ale než stačil něco říct, začala ho bolet hlava tak moc, až se musel zhluboka nadechnout a trochu přivřít oči. Nějak ze zvyku se rozhlédl a uviděl to, co čekal. Sovu, která tentokrát byla dobře viditelná, ale nebyla tak moc barevná. Zakroužila nad vlčicí a byla pryč, stejně jako bolest hlavy. Proč si pamatuji, že se ukáže sova, ale kdo to je, to nevím. A přitom ji asi znám. Nebo ne? Nevěděl co má dělat, nejraději by šel pryč a nic neřešil. Ale cítil k vlčici nějaký závazek, proto nadhodil neutrální větu, aby si nevšimla, že na ni zapomněl. "A co teď?" Usmíval se, ale uvnitř cítil neklid.

// Já se moc omlouvám, včera jsem to nedala. Ještě že jste pokračovali i tak. ^^

<< Zlatavý les

// BL 5/5

Upaloval před vlčicí a užíval si vítr v srsti. Doběhl k potůčku, elegantně ho přeskočil a chtěl pokračovat dál. Ucítil mírné píchnutí v noze, ale nevěnoval tomu pozornost, protože si užíval hru. Ale když se ohlédl na Astu, ta se posadila k potůčku a vydýchávala se. Tím dala najevo, že hra končí, navíc to i řekla. Trochu ho to mrzelo, ale v duchu byl i trochu rád, protože nechtěl začít kulhat. Musel si udržet přece nějakou důstojnost! Proto se nenuceným krokem vracel zpátky a byl rád, že má na tváři úsměv. I jemu se na tam usídlil a zvědavě sledoval, co vlčice provádí s ledem. Když se jí nakonec povedlo led prorazit, sklonil hlavu a po jejím vzoru se také napil. Voda už nebyla tak strašně ledová, jako při jeho posledním pokusu. Že už by se vracelo jaro? Ne, že by zimu neměl rád, ale tahle byla opravdu krutá. Když se dostatečně osvěžili a vydýchali, Asta navrhla, že by mohli pokračovat. Neměl nic proti, proto se na ni zašklebil, znovu vyskočil na tlapky a vydal se za ní. Byl zvědavý, kam až budou pach svého kamaráda sledovat.

>> Tajemná louka

// BL 4/5

Zamyšleně přikývl na její slova. "Minulost je někdy zlá, ale vždy se z ní dá poučit. Pokud se jeden nechce zbytečně utápět. A nám ostatním se jen připomene, ale je to teda ošklivý způsob, to ti řeknu." Jeho filozofování ho začínalo pomalu unavovat, tak s ním raději skončil. Ale na druhou stranu, to co říkala béžová vlčice znělo dobře. Nebo spíš pravdivě a dospěle. Až teď ho napadlo, kolik že jí vlastně je. Samozřejmě, že se nezeptal, byl přeci vychován jako galantní vlk. Podle odhadu by ale řekl, že jí je skoro jako jemu.
Možná proto, že měla na svět tak pozitivní pohled, nebo že mu byla věkem blízko ho pochopila. Vyslechla a pak pochopila. Viděl ji na očích, že by mu byla oporou, kdyby byla potřeba. "Děkuji ti," řekl. Moc si ji vážil a vůbec mu nebylo divné, že mu oblízla ucho a přitiskla se k němu. Kamarádsky jí zavrtal hlavu do srsti na krku a oblíznutí oplatil hravým a lehkým kousnutím do jejího ouška. Velmi mu připomínala jeho sestřičku, proto se k ní tak choval. Nakonec odpověděla na jeho otázku a vydala se směrem za jejich ztraceným přítelem. Naskočilo mu, že měli rozehranou hru. Obratně ji doběhl a drcnul do ní jemně hlavou. "Ha a teď máš babu ty!" A běžel ze všech sil, aby mu ji nemoha jen tak předat a smál se z plných plic.

>> Ronherský potok

<< Ohnivé jezero
// BL 3/5

Vlčice mu byla vděčná. Jeho mladičký mozek si nedokázal vybrat za co přesně je mu vděčná. Že jsem tam za ní šel? To by udělal každý. Nebo, že jí pomůžu najít Theriona, jejího kamaráda a zároveň už i mého? Nebo za to jídlo, který jí pořád slibuju a nikde nic? Ne to nebude ono. Raději jen úsměv oplatil, protože se bál, že se do svých úvah zaplete až moc a on si nechtěl namáhat hlavu. Ne, že by byl líný přemýšlet, ale rozhodně nechtěl přijít o vzpomínky z posledních dní. Raději nebudu moc přemýšlet, než zapomenout. Zaměřil se na její popis stromu. Konečně mohl na něco reagovat i pozitivními slovy. "Jo, ke stromu jsem došel. Taky se mi moc líbil, byl takový majestátní a prostě hezký. Asi se ani nedivím, že tam je kolem mlha. Vem si, kdyby tam nebyla, tak by si to nějaká smečka zabrala a mohli se na to dívat jen oni a nikdo jiný ne. Takhle sice prožiješ menší depresi v mlze, ale ten pohled za to stojí," řekl nahlas svoji myšlenku.
Začichal ve vzduchu, protože vlčice neměla námitky proti jeho nápadu. Do čenichu ho udeřila směsice pachů. Začichal pro jistotu ještě jednou. "Asto cítíš to? To je Therionův pach, musel tudy projít nedávno. A vede," zamžoural skrz stromy a kdyby mohl, tak trochu zbledne, "k tomu stromu." Nebyl si jistý, jestli se jí chce svěřovat i s tím, že cítí nějakou zvěř, nejspíš srnky. Přeci jen, i sám říkal, že jejich hlavní cíl je najít jejich kamaráda. Potřásl hlavou a podíval se na ni. Byla tak milá, hodná a on se rozhodl k zásadnímu kroku. Možná toho bude litovat, ale cítil, že jí to může říct. Za to, co pro něho obětovala, si to zaslouží vědět. "Musím ti něco říct," začal pomalu a zcela vážně, "víš, chci aby si to věděla, protože se mi to už dlouho nestalo a bojím se, že by to mohlo každým dnem přijít. Jen mi prosím slib, že si to necháš pro sebe, si tu první vlk, kterýmu to řeknu a tím ti vlastně ukazuju, jak moc ti věřím." Znělo to jako kdyby měl tajemství, že je sériový vrah. Stále netušil, jestli udělal dobře, ale chtěl, aby to věděla. Nějakým záhadným způsobem si u něj získala status nejlepší kamarádky. Nebo jsem jen moc naivní. "Trpím výpadky paměti. Nevím kdy přijde, nevím proč, ale prostě se může stát, že tu na tebe budu mluvit a v další vteřině puf a nebudu vědět kdo jsi. A jelikož mám vůči vám dluh, tak ti to říkám, aby si mě když tak zadržela a připomněla mi to." Říkal jí to důvěrně a díval se jí do očí. Doufal, že ji tím nijak nezahltil, ale jemu se tak ulevilo. Začal se i tvářit radostněji. "Proto se bojím jít do nějaké smečky. Co když bych na to zapomněl, že někam patřím a už se nevrátil?" Nechtěl ji nějak dál zatěžovat, proto odvrátil zrak a sledoval nějakou větev. "Půjdeme tedy po Therionových stopách?" Otočil se zpátky na ni a usmíval se.

// Bonusový lístek 2/5

Vlčice byla jeho příchodem stejně tak potěšená, jako on z toho, že ji našel. Jen ho trochu vyvedla z míry, když prohlásila, že medvědy neviděla. Zamračeně nad tím začal uvažovat. Že by ta mlha byla až tak moc nepřátelská, že každýmu ukáže něco jinýho. Něco, čeho se bojí? Jak přemýšlel, tak málem zapomněl odpovědět na její otázku. "Byl jsem tam, protože jsem tě hledal. Trochu jsem se o tebe bál," přiznal s pohledem připíchnutým do země a stydlivým kopáním tlapky do kamínků. Naštěstí na další dotaz mohl odpovědět hned, ale mrzelo ho, že neměl kladnou odpověď. "Bohužel, neviděl jsem ho a ani pořádně necítil. Snad je v pořádku..." Nechal větu chvilku viset ve vzduchu, než pokračoval dál. "Tak ho půjdeme hledat a když cestou najedeme úlovek dřív, než jeho, tak nejdřív něco ulovíme a pak ho najdeme? Ale nejhlavnější pro nás bude ho najít." Hrdě zvedl hlavu, jako největší ze všech hledačů. Doufal, že ho Asta pochopila, i když on sám se moc nechápal. Nato se rozešel náhodným směrem, protože stopovat v té směsici pachů se mu vážně moc nedařilo

>> Zlatavý les

Bonusový lístek 1/5

<< Osamělý strom

Prosvištěl mlhou, sám nevěděl jak. Ale naštěstí ho žádní medvědi už neobtěžovali nebo si jich aspoň nevšiml. Radostně přiběhl k jezeru, u kterého ztratil Astu. Byl na sebe pyšný, že stále věděl její jméno, i jak vypadá a prostě si to pamatoval. Zastavil se u břehu a chvilku zmateně pozoroval vodu, která na sobě neměla ani kousek ledu. Nedůvěřivě k ní pomalu posouval packu, ale nakonec se rozhodl, že nepotřebuje vědět, z jakého důvodu není zamrzlá. Prostě se musíš smířit s tím, že se tu takové věci občas stávají. Jako jsou halucinace v mlze nebo nezamrzlá voda. Raději zvedl hlavu a nasál do sebe vzduchu, aby mohl zjistit, jestli tu třeba jeho kamarádka někde není. A měl pravdu, její čerstvý pach se nesl po okolí. S nadšením se k ní rozběhl. Míjel jiné vlky, ale ti ho nějak nezajímali, protože jeho potřeba po společnosti byla uspokojena díky Therionovi a Astě. Přiběhl až těsně k ní a na poslední chvíli si rozmyslel, že ji "babu" předá plácnutím tlapy. Přeci jen byla oproti němu malá, tak se bál aby ji neublížil. Jenže, když si ji prohlédl z blízka, tak ho přešla chuť na hru. Vypadala totiž přešle, až vystrašeně. " Copak se ti stalo? Taky si zaběhla do mlhy a viděla medvědy?" Opravdu se o ní bál a strašně ho mrzelo, že ji nedoběhl včas. Měl chuť ji obejmout a utišit, tak jako to dělávají přátelé, ale netroufl si to. Přeci jen neznali se až tak dobře, aby ji mohl takhle tišit. Místo toho si k ní přisedl a pozoroval ji, kdyby měla nějaké přání, tak aby ho mohl splnit. Neměl totiž rád, když se jeho přátelé trápí.

Mám 8 losů a poprosím do každé kategorie dát 2. :)

OBJEDNÁVKA

85 bodů za Vlčíška + 5 bodů za jazykovou akci + 2 body za osmisměrku s bonusem + 20 příspěvků = 112 bodů celkem.

Za 55 bodů bych chtěla prosím 825 oblázků (55*15).
Za 26 bodů prosím 26 mušliček.
Za 14 bodů prosím 14 křišťálů.
Za 9 bodů 40 vlčích máků (9*5).
Za 8 bodů 35 safírů (8*5).

Za 800 oblázků kupuji 8 lísků.

Celkově tedy Awarak obdrží do inventáře = 25 oblázků, 14 křišťálů, 26 mušliček, 40 vlčích máků, 35 safírů. :)

// Loterie 20

<< Ohnivé jezero

Moc si to nechtěl přiznat, ale Asta se mu dokonale ztratila. A to si dával záležet, aby její kožíšek měl stále na dohled. Jenže ho na chvilku rozptýlily pachy, které znal. Teda myslel si, že je zná, ale nemohl si vzpomenout komu by tak mohly patřit. A když zvedl hlavu, pronásledovaná byla pryč. Že nevběhla do tý divný mlhy? Opatrně přišel blíže a čichl si, jestli nebude cítit nějak podivně, ale vše se zdálo v pořádku. Proto pokrčil rameny a vešel dovnitř, protože si řekl, že by tam mohl najít Astu jak bloudí a hledá ho. V duchu si sám sebe představoval, jak jde jako neohrožený princ a vyvede ji ven.
Jenže mlha s ním měla jiné plány, či dokonce úmysly. Ze začátku to nebylo nic podivného nebo špatného. Jen měl pocit, že ho něco nebo někdo sleduje. Několikrát se otočil, ale nikdo za ním nestál. Když však slyšel už aspoň páté křupnutí větvičky, trochu mu povolily nervy. "A dost! Kdo tam je?" Odpovědi se nedočkal, za to však uslyšel nezaměnitelný zvuk těžkých kroků. Dostal trochu strach a chtěl se vrátit, ale kvůli Astě se donutil jít dál. A taky kvůli Therionovi, kterého při příchodu ucítil, že tu je taky. Třeba tu všichni bloudíme a jsme donuceni tu bloudit na věky. Skoro vyskočil z kůže, když se za ním ozvalo zamručení. Medvěd!? Opatrně se ohlédl a periferním zrakem viděl, že se za ním nachází ohromný, huňatý... Nechtěl čekat, až ho kousne nebo mu jinak ublíží, proto se rozběhl, co mu síly stačily. Ale moc to nepomáhalo, protože medvěd byl všude, kam se podíval. Ani neměl představu, jestli je jeden nebo jich tam je víc. Prostě jen utíkal dopředu. Když už si myslel, že ta noční můra neskončí, skočila. Vyběhl ven z mlhy a před ním se rozprostíral strom tak veliký, že by muselo kolem jeho kmene stát spousta vlků, aby pokryli celý jeho obvod. Fascinovaně sledoval propletené větve koruny, až šlápl do nějaké díry. Rychle packu vytáhl ven, protože se lekl, že by ho něco mohlo kousnout. Nic takového se nestalo, ale v jamce se objevily jakési lesklé věcičky. Zvědavě k nim čichl a zkusil jednu z nich ochutnat. Nebylo to nic moc a tvrdé to bylo, snad jako kámen. Vyplivl to na zem a náhodou se trefil do jiné jamky. K jeho úžasu, který už nebyl tak velký, protože si na taková kouzla začínal zvykat, se tam ukázaly mušle, stejné, které už určitě taky viděl. A bylo tam spousta sněhu. Nebo spousta vody. Momentálně proklínal svou paměť, že mu to nedovede líp zobrazit. Nicméně, provedl ještě pár takových kouzlíček, když se mu do čumáku dostal pach Asty. To mu připomnělo, že ji chtěl najít a dohrát tu hru. Moc, moc prosím, na tohle nechci zapomenout. Ani na ty dva vlky. Podíval se na nebe a žadonil u vlčích bohů, na které ani nevěděl, jestli věří. Nějak se mu do zákeřné, medvědovité mlhy nechtělo. Ale řekl si, že je přeci neohrožený princ, takže si kousek couvnul, rozběhl se a proběhl mlhou, jak nejrychleji dovedl. Opravdu odvážné.

>> Ohnivé jezero

// Loterie 19

Béžová vlčice ho trošku vyvedla z míry, když řekla, že Theriona nezná moc dlouho. Zvláštní, myslel jsem, že docela jo. Aspoň tak vypadali. Jen přikyvoval na její slova, že si potřeboval odpočinout. Moc dobře věděl, jaké to je, když vlk pociťuje samotu. Ale nebyl si jistý, jestli to byla ta stejná samota. Oba ji vyhledáváme úmyslně, teda aspoň myslím. Ale kdo ví co vede jeho k tichu, málomluvnosti a odtažení od všech vlků. Pocítil touhu mu nějak pomoci, jen nevěděl jak. Asta jeho návrh schválila a když se na ni ohlédl, viděl v jejích očích jakousi záludnost. Dostal strach, co se na něho chystá, když tu do něj drcla a se smíchem utekla. Ihned na její hru přistoupil. "No počkej," smál se a rozběhl se za ní. Byla rychlá jako vítr a chvilkami se mu ztrácela mezi ostatními vlky, kteří ho rozptylovali. Sice na něj nemluvili, ale on se necítil v jejich blízkosti moc dobře. Hlavně proto, že jich bylo moc. Neochvějně však svoji novou kamarádku pronásledoval, aby ji mohl "babu" vrátit.

>> Osamělý strom

// Loterie 18

<< Maharské močály

Vděčně se zadíval na vlčici, protože ho svými slovy potěšila. Mohla by ona být mou kamarádkou, které se s mojí doslova děravou pamětí svěřím? Nechtěl si nic slibovat, nalhávat nebo snad představovat. Hlavně se mu už dlouho žádné "zatmění" nestalo, takže se začínal trochu děsit toho, že zapomene, jak na něj byli milí. Chtěl něco odpovědět, nakonec se však spokojil s úsměvem. Asta se snažila do debaty začlenit i Theriona a Awarak se zastyděl, protože jemu se to tak jednoduše nepodařilo. Nebo spíš ho nechtěl rušit v jeho přemítání, protože se vlkovi nechtěl hrabat v soukromí. Ale béžová vlčice s tím evidentně problém neměla. Zřejmě se znají dlouho. Skoro už odpověděl na její otázku, když tu se Therion rozběhl někam pryč. Zmatený černý vlk se vrhl za ním, ale promarnil spoustu sekund, než se rozběhl. Takže z vlka s ukousnutým uchem už nedohnal. Zadíval se na vlčici, jestli ho také pronásleduje nebo jestli zůstala stát na místě. Vydal se ji naproti, aby si mohli promyslet další plán. "Nevíš, co to do něho vjelo? Nemám představu kam tak mohl běžet. Půjdeme za ním?" Moc rád by ho dohnal, zeptal se, co se stalo a jestli by mohl nějak pomoci. Ale míchal se v něm ještě jiný pocit a to zvědavost, proč spousta vlků chodí k tomu divnému stromu, co v dálce viděl. A že těch vlků bylo mraky. Poznal to ze směsice pachů, kterou vnímal. Tak moc ho podivné chování jeho druhu omámilo, že ani nepostřehl, že voda v jezeře nebyla zamrzlá. Ale takový přírodní úkaz byl nicotný oproti tomu chování. Aspoň v jeho očích. Nedočkavě pohlédl na Astu. "Třeba to jenom obchází a přiběhne z jiné strany. Půjdeme se tam podívat a pak uskutečníme ten lov?" Div že před ní nebyl položený na předních tlapkách a se zvednutým zadkem vzhůru, jako pobídka ke hře. Těšil se, co mu odpoví.

// Loterie 17

<< Skála Mahar

Při vstupu zpátky do lesa se cítil dost nevítaný. Jako kdyby stromy, sněhem zapadaná půda a veškerý vzduch na něho křičely, že je vetřelec a narušuje jejich klid. Stáhnul uši a ocas k sobě, protože to nebyl úplně nejlepší pocit, jaký kdy zažil. Držel se těstě za Therionem, který nic neříkal. Z toho si Awarak vyvodil, že on by asi nebyl rád za takového vlka, který ani neumí popsat svůj problém. Smutně se zadíval na tlapky a snažil se co nejvíc zmenšit, aby nepůsobil tak okatě. Přišlo mu zvláštní, že doteď nepotkali alfu. Přeci jen, pohyboval se tu dost dlouho na to, aby po něm šla.
Ze zamyšlení ho vytrhla Asta, která mu odpovídala na jeho otázku. Zamyslel se nad tím, že není úplně na výběr. Na mysl mu vyplula matná vzpomínka, že tu už jednou stopoval nějaké jiné zvíře než srnku. Ale než si stačil zformovat, o co se jednalo, myšlenka odplula pryč. Jeden z jeho společníků zavyl, až nadskočil. Podíval se na vlčici, jestli se přidá, ale neučinila tak. Jen se usmála, takže Awarakovi zvedla zase o kousek náladu. Měl pocit, že se pohybuje na houpačce, když se mu tak často měnila nálada. Úsměv ji oplatil a čím blíž byl hranic, tím lépe se mu dýchalo. Skoro už běžel, když míjel poslední stromy. Zpomalil a zhluboka se nadechl. Podíval se, kudy má jít dál a stočil svůj krok k doprovodu. "Tak třeba najdeme jiný zvíře, než srnku, aby to bylo pro vaši alfu velký překvapení," řekl s nadějí. Uvažoval, jestli má říct ještě něco, aby zkusil začlenit do hovoru i Theriona, ale nakonec snažení vzdal. Pokud by chtěl mluvit, tak mluví. Nejspíš je rád v tichu a poslouchá ostatní. Tak ho nemůžeš do ničeho nutit.

>> Ohnivé jezero