Příspěvky uživatele

< návrat zpět

//Promiň, promiň, už takový výpadek nebudu mít. ^^

Jelikož měl plný žaludek, tak na jídlo už ani nepomyslel a napnutě poslouchal, když vyprávěla jak objevila svoji magii. Jenže najednou skončila vyprávění a dal se nic nedělo. Chtěl ji nějak popohnat, ale tu si všiml že se mu u nohou ukázal kámen, který tam určitě před chvilkou nebyl. Přiblížil k němu čumák a zjistil, že se lehce mihotá, přesně jak o tom mluvila. S rozpustilými jiskřičkami v očích se na ni zadíval, ale všiml si, že ji to muselo dost vyčerpat. Chtěl se starostlivě zeptat, jestli je v pořádku, jenže se zarazil. Přišlo mu, že by ji tím mohl popudit nebo jinak urazit, tak raději o pomoci pomlčel. Místo toho navázal na její představení. "Z dálky by to vážně vypadalo jako pravý a nefalšovaný kámen. Až budeš mistr, tak ti půjdou vytvářet určitě i složité věci. Třeba jelení nebo různé obří rostliny." Byl tím tak zaujatý, že zapomněl na hlídání okolí kvůli medvědům.
Zamyslel se nad slovy vlčice. Trochu ho mrzelo, že nedokáže odhadnout jakou magií vládne, ale aspoň to na sobě mohl nějak pozorovat nebo se snažit sledovat. Vzpomněl si, jak dokázal měnit směr větru a to celkem obstojně. "Možná, že už se u mě projevila, ale já to vůbec netušil. Nedávno jsem bojoval s jednou skupinkou vlků s obřím červem a já mu foukal vítr do očí. Teda spíš do tlamy, protože oči neměl. Takže možná mám vzduch! Jenže, jak by pak mohlo být možné, že ty máš oči fialové, viděl jsem i vlčici s rudýma očima a někoho zase se zlatýma. Že by vlci s magií vzduchu měli oči zlaté?" Nechal svou otázku jen tak viset ve vzduchu, kdyby třeba znala odpověď.
Pokýval hlavou na souhlas, že musel její boj být těžký, když u toho vlčí nepřemýšleli. Tak to jsem měl teda štěstí na spolubojovníky. Nedůvěřivě se na Cynthii zadíval, když vyprávěla o jakémsi Životě a Smrti. Jenže nemohl odporovat s tím, že o tom nikdy neslyšel. Co když mu to už někdo vyprávěl a on na to jednoduše zapomněl? "I sebedivnější vlk může říkat pravdu. A pokud se tu ukazují pisecni červi a kdoví jaký další potvory, tak je možné, že tu jsou i vlčí kteří si říkají Život a Smrt. Ale popravdě, asi bych raději hledal Život, když už bych musel."
Cynthii nějak moc nerozhodila jeho poznámka o medvědech. Zběžně prolétla pohledem okolí a zkonstatovala, že medvěd není tak chytrý, aby se plížil, takže by ho určitě slyšeli a taky dost jistě cítili. Proto se zcela uvolnil a položil další otázku, která ho pálila na jazyku. "Možná že jsem až moc drzý, ale co se ti stalo? Vypadáš jako po dost těžkém boji, ale s námi na písku si nebyla." Tak nějak přijal za vlčici odpovědnost, než ji bude lépe. Hold byl tak vychovaný, aby slabším a zraněným pomáhal.

Cynthia byla ze začátku nadšená, dokonce mu i hezky poděkovala. "Není zač," usmál se na ni. Ale brzy mu úsměv trochu ztuhl, když se nad rybami podivně zarazila. Nenápadně k nim čichl, ale nezdálo se mu, že by za tak krátkou chvíli nějak zatuchly. Vždyť jsem je teď ulovil. Nechápal to, ale snažil se to přejít. Vlčice se nakonec odhodlala a dvě rychle zhltla. Třetí mu přistrčila k nohám, tak ji bez okolků zhltl. Samozřejmě se snažil dávat pozor na kostičky, ale i tak se mu jedna nebo dvě zapíchly do jazyka. Otočil se od jeho nové společnosti, aby neviděla, jak se snaží kostičky vyplivnout.
Když usoudil, že už tam žádnou nemá, vrátil pohled zpátky na ni. Zaposlouchal se do její odpovědi. Magie? Iluze? Natáčel hlavu do různých pozic, protože to nechápal. O magiích nikdy neslyšel a ještě k tomu, aby někdo vytvářel iluze. Nechtěl vypadat jako neznalec, ale vážně ho překvapila svou odpovědí. "Nevzpomínám si, že bych někoho takového potkal. Nebo to uměl dobře skrýt a oblafnul mě. Ale nějak mě napadá, že já svou magii neznám. Myslíš že to umíš odhadnout? Popravdě jsem o magiích slyšel poprvé až teď od tebe. Jak se to pozná u ostatních?" Nechtěl ji zavalit otázkami, ale vážně ho to zaujalo. Cynthiina další otázka ho však utnula. Ztišil hlas do šepotu, nechtěl ji nějak vystrašit, ale ani své podezření nechtěl říkat nahlas. "Jak jsem došel ke břehu, tak jsem si všiml pár stop. Skoro všechny patřily různým srnkám, jelenům a tak, ale jedny byly strašně velký, větší než moje tlapa." Pro představu zvedl nohu, aby si uvědomila, že ta stopa byla vážně velká."Bojím se, aby to nebyl medvěd, proto to tady tak sleduju. Nic tam neschovávám."

Přišlo mu, že se vlčice trochu uklidnila. Nebo možná začala akceptovat jeho přítomnost. Ať tak či tak, cítil se v její přítomnosti trochu lépe, proto povolil svaly, které měl až do teď v pohotovosti. Možná jsem čekal, že se na mě vrhne. Nebo nějaké šestý smysl? Nechtěl se v to dál pitvat, proto od takových myšlenek odešel.
Vlčice prozradila své jméno. Cynthia, převaloval si její jméno v hlavě na jazyku. Líbilo se mu, bylo takové zvučné a nezvyklé. Na její odpověď, která se pojila k jeho společnosti, zamával ocáskem. Oplatil vlčici úsměv a uvolnil se úplně. V hlavě měl jednu otázku připravenou, ale než se k ní mohl dostat, Cynthia se chytila jeho nabídky ohledně jídla. Přikývl a už se chystal, že se zvedne, ale vlčice měla na srdci ještě něco, tak zůstal sedět. Pozorně poslouchal a při jejích slovech se začal smát. "Myslím, že v tom problém nebude. Nemám komu bych o tom povídal a předpokládám, že na to brzy zapomenu." Vlastně jí prozradil, jakým problémem trpí, ale nepředpokládal že to nějak z jeho věty vydedukuje.
Zvedl se a vydal se proti proudu řeky. Všiml si totiž, že se ve vodě vyskytují ryby, tak se rozhodl, že nějakou chytí pro oba. Nebo možná dvě a každý si dá jednu. Až pozdě si uvědomil, že s lovem ryb nemá žádnou zkušenost. V pohodě, to zvládnu. Došel k místu, které vypadalo hojně využívané pro pití a dokonce i pro lov. Viděl totiž malé rybí kostičky u břehu. Jen ty stopy se mu nezdály. Tyhle budou nějakých jelenů nebo laní. No, možná i srnek nebo co tady žije. Ale tohle... Zvedl tlapu a přiložil ji ke staré stopě , která byla o dost větší než jeho. Zamrazilo ho až do morku kostí, když otisk identifikoval. Medvěd!? Okamžitě začal být obezřetný a hlídat okolí. Pomalu vlezl do vody a nehybně stál. Ušima hlídal a očima pátral ve vodě po pohybu. Chvilku se nic nedělo, ale brzy se mu kolem nohou ochomýtaly neopatrné ryby. Přiblížil hlavu až k hladině a všechny rázem zmizely. Zůstal klidný a trpělivý a to se mu vyplatilo. Jakmile mu začala rybka ochutnávat nohu, vrhl se na ni a brzy se mu zmítala v tlamě. Položil ji na břeh a rychle ukousl hlavu, aby se chudák netrápila a neumřela na udušení. Prohlížel si ji a usoudil, že by se z jedné nenajedli. A co když má Cynthi velký hlad? No raději chytím ještě jednu.
Ryby se nepoučily z osudu jejich příbuzné a znovu mu oždibovaly nohu. Tímto způsobem chytil ještě dvě, než to těm rybám došlo. Nebo je možná přestal Awarak zajímat. Vzal všechny tři ryby za ocasy do tlamy a vydal se zpátky za vlčicí. Položil před ni bezhlavé ryby a packou ji pokynul, aby se do nich pustila. Snad nebude trvat na těch hlavách. "Doufám, že ráda žereš ryby." Zkoumavě se na ní podíval a poté rychle pohledem přelétl okolní keře. Jenom preventivně. "Mám na tebe otázku, snad nebude moc vtíravá. Ale jsi první vlčice, u které vidím fialové oči. Čím to je?" Upřímně ho to zajímalo, tak tou otázkou začal.

Sledoval její pomalé probouzení. Ihned ho zaujaly její fialové oči. Nepamatoval si, že by někdy viděl vlka s takto zabarvenými duhovkami. Čekal něco jako přiznání, že v pohodě není, že děkuje za zájem, či že potřebuje pomoc. Ale evidentně narazil na dost hrdou vlčici, která to nechtěla tak okatě přiznat. Začala se pomalu štrachat do sedu a z jejího tónu bylo cítit opovržení? Tak nějak by to Awarak nazval, ale možná to nebylo správné označení. Přeci jen, měl občas problémy se správným pojmenováváním emocí. Počkal až se vyhrabe do sedavé pozice a pomalu si také sedl. Nechtěl ji naštvat ještě tím, že by se před ní rychle hýbal, protože ona zřejmě prošla složitou bitvou, která na ní nechala viditelná zranění.
Na její výzvu, jestli vidí, jak je v pořádku jen kývnul hlavou, ale jeho kývnutí bylo takové neurčité. Něco mezi "jasně, že vidím" až "no, až tak v pohodě to nebude". Bylo jen na ni, jak si to převezme. Velmi brzy se však stala s vlčicí změna. Povzdechla si a tím se její maska jakoby trochu rozpustila. Všiml si, že ji musí tělo dost bolet a oči se jí lehounce zaleskly. Dělal, jako kdyby si toho nevšiml. Když se zeptala, jestli něco potřeboval, měl možnost začít od začátku. A, jak doufal, správně. "Rád bych začal ještě jednou. Ahoj, jsem Awarak a když jsem tě tu viděl ležet, napadlo mě, že by si mohla potřebovat pomoci. Jak však vidím, asi jsem se spletl, takže teď už asi chci jen společnost? Aspoň na chvilku. A jestli by ta společnost chtěla něco k jídlu, tak bych to dokázal zařídit." Propaloval ji pohledem, aby mu neušel ani jeden pohyb, který by napověděl, co si o jeho nápadu myslí. Zároveň občas máchl ocasem, aby to nevypadalo, že chce být nad ní povýšený. Dobrovolně se jdeš přátelit? Víš jak to dopadá, neměl by si to dělat. To se mu začal ozývat v hlavě protivný hlásek. Ale když ona vypadala, že potřebuje pomoci. Však uvidíš!

<< Řeka Tenebrae přes Středozemku

Jelikož bylo takové horko, nechtěl se zdržovat na otevřeném prostranství, proto celou pláň prošel velmi rychle. Sice to bylo trochu úmorné a uschl mu cestou celý kožich, ale nyní se znovu ocitl velmi blízko vody. Štěstí? Osud? Náhoda? Možná dobrý směr větru. Raději se pokusil pustit všechny pochybný myšlenky k vodě a sám si do vody stoupnul. Bylo velmi příjemné, když mu chladivá voda omývala packy.
Dokázal by ve vodě strávit dlouhou, předlouhou dobu, když tu mu projela hlavou bolest. Jenže ta bolest nebyla úplně bolestí, ale spíš jakýmsi pocitem, vnitřní myšlenkou. A to dost nepříjemnou, skoro jako kdyby měl omdlít a cítit se u toho jako nicka. Zmateně se začal rozhlížet. Co je zase tohle za kouzla. Co to jako mělo být? Pořád se ohlížel, když tu zaostřil na předmět, který považoval za kámen. To je vlk?
Vylezl ven a šel se podívat zblízka. Zděsil se, že se vážně jednalo o vlka a on ho považoval za kámen. A když se zadíval pozorněji zjistil, že to je vlčice. A je hezká. Jenže neměl moc času se zajímat o to, jak je roztomilá, protože byla v bezvědomí. "Hej, haló vstávej." Zkusil do ní šťouchnout tlapkou. Jenže vlčice nijak nereagovala. Ťuknul do ní čumákem a hned odskočil zase pryč, kdyby se po něm ohnala. Přemýšlel, že by ji čapl za kůži a jemně ji dotáhl k vodě, ale nechtěl ji ublížit, takže si šel nabrat vodu do tlamy a pocákal ji čumák. "Už jsi v pohodě?" Lehl si blízko ní a čekal, jak bude reagovat.

<< Tmavé smrčiny

Pomalu se loudal za čenichem. Neměl žádný cíl, žádnou motivaci k tomu jít kupředu. Tedy, cíl byl, ale už se mu jevil jako nereálný. Když jsem do teď nenašel tu vlčici, tak už ji asi nikdy nenajdu. Vždyť já ani nevím, jak vypadá, voní, mluví... Nevím nic. Jsem jen černý stín sebe sama, měl bych si najít nějakou zábavu. Jediné, co ho zatím zabavovalo bylo kopat kamínky do proudu řeky.
Na chvilku se zastavil a nadechl se. Ucítil pár pachů, ale žádný mu nepřipadal povědomý a nebyl úplně ve stavu, že by chtěl s někým zahájit hovor. Všiml si však, že už je celkem daleko od hranic smečky, proto se rozhodl, že přejde na druhý břeh a bude pokračovat na protější straně. Třeba mě napadne lepší zábava, než se pokoušet dělat žabky v řece. Ne, že by mu to do teď nějak významně šlo. Při přecházení řeky se ještě pořádně napil, protože netušil za jak dlouho by mohl najít další vodu. Navíc, když se tak zadíval na oblohu, usoudil, že by mohl být dobrý nápad si smočit celé tělo. Na nic nečekal a plácnul sebou do říčky. Nehleděl na to, jestli ho někdo považuje za blázna. On spíš vnímal jako blázny ostatní, když se chtěli v takových vedrech potit v suchém kožichu. Ještě že je ta voda. Cítil se trochu osvěžený, tak se rozběhl někam dál.

>> Medvědí řeka přes Středozemku

// Svůj hlas dávám výtvorům č. 2 a č. 5 :). Ale všechny jsou moc povedené, taky máte můj obdiv. *Jsem na tom stejně jako Tollpihe.*

<< Tekutý písek

Hlavu měl ještě plnou boje s červem a fenky. Nedíval se kam běží, až když světlo potemnělo, se podivil, kam to doběhl. Zastavil se a rozhlédl po okolí, ale neviděl nic jiného než stromy. Docela změna oproti písku a slunci. Do čumáku mu udeřil závan pachů, až se lekl, že vstoupil na území smečky. Přišlo mu to jako nějaké déjà vu. Měl totiž pocit, jako kdyby už něco takového zažil. Brzy se však uklidnil, protože pachy byly velmi slabé. Došlo mu tak, že smečka musí být o les vedle, jinak by už na něj dávno někdo vystartoval.
Už už se chystal, že se vydá dál, když tu zaslechl praskání větviček. Našpicoval uši a rozhlédl se kolem sebe, kdo by ho mohl sledovat. Nevěřil svým očím, když zahlédl ušáka, který se bezstarostně procházel blízko něho. Aniž by vytvořil jediný zvuk, otočil se a i když měl jediný pokus, skočil přímo na svou budoucí večeři. Neminul a skutečně přistál na hřbetě zajíce. Ten se z šoku ani nesnažil utéct a tak mu Awarak nechtěl prodlužovat psychické trápení, které by brzy dorazilo. Přesným kousancem ukončil život a po tváři se mu rozlila čerstvá krev. Urychleně se pustil do zbytku, než mu krev vychladne. V brzkém čase nebylo po neopatrném zajíci ani památky. No, možná by jeho bývalou existenci prozradily kosti a krev. Awarak si jednu kost vzal na cestu a vydal se za vůní vody. Dával si však pozor, aby nevstoupil na území smečky. Když však budu na téhle straně řeky, mělo by to být v pořádku.

>> Řeka Tenebrae

Vše nasvědčovalo tomu, že druhý fenek skupinu vlků tak jednoduše nepropustí. Jenže to je velmi podcenil. Vlčice najednou měla v tlamě žezlo a čarovala s ním neuvěřitelné věci, které se začaly sypat na fenka. Najednou se země otřásla a vylezl z ní obří fenek, který byl hrozivější než armáda písečných červů, hlavně tím, jak na něm svítily různá znamení. Awarak přitiskl uši k hlavě a čekal, co se bude dít.
Obr se zdál být pořádně vytočený, když držel za kožich černého mrňouse a vysvobozoval z klece druhého. Nadechoval se k tomu, že bude nejspíš křičet, tak se černobílý vlk přikrčil k zemi. Slova hněvu však nebyla mířena ani na jednoho z přítomných vlků, ale na tyrany. Narovnal se tedy a vůbec jim to nezáviděl. Zničehonic se jim obr omluvil a zasypal je různými blyštivými věcmi. Poté seskočil zpátky do pukliny a země se za ním zavřela. Jako kdyby tu nikdy nic nebylo. Rozhlédl se po ostatních, ale neměl družící náladu. Hlavně proto, protože ostatní se už vydali různými směry a k němu neměl nikdo cestu. Možná je to tak lepší, i když, nějakou společnost bych uvítal. Ale moment! Já mám najít vlastně tu vlčici... Proč vlastně? Nevím, ale musím ji najít.
Jak si tak lámal hlavu nad tím, proč chtěl najít jednu vlčici a jak vlastně vypadala, tak se vydal do přilehlého lesa. Snad tam bude mít štěstí a nalezne ji.

>> Tmavé smrčiny

Skupina B: Tadaro, Thaileo, Maple, Awnay, Fiér, Awarak

Kletby z té mrňavé tlamičky Awaraka nijak nevyvedly z míry. Nebo se tak aspoň netvářil, ale malé pochybnosti se přeci jen našly. To by vážně udělal? Musím si dávat pozor na zadek. Avšak slova o zmizení vlčice ho znepokojovala. Než však měl jakoukoliv možnost na to nějak reagovat, stalo se více věcí najednou.
Vlk který se přetahoval o žezlo dostal pořádnou pecku, až odletěl pěkných pár metrů daleko. Větvička, která lechtala jejich trýznitele zmizela, protože vlk už žezlo neovládal. Awarak byl připravený se ho zmocnit, aby tento zmatek konečně vyřídil, ale nebylo to potřeba. Kouzelná tyč totiž vyletěla k nebi a zahučela do pukliny v zemi. Tvoreček začal zničehonic smlouvat, zřejmě si myslel, že si tím nějak pomůže. Dokonce prosil o pomoc u hnědé vlčice. To si nás neměl vystavit smrtelnému nebezpečí. Aniž by něco stačil namítnout, přiřítil se jiný vlk tak rychle, až Awarak přitiskl uši k hlavě, jaký to byl průvan. S úžasem sledoval, jak chňapl Ramsesův ocásek a mrsknul ho dolů za žezlem. "Užij si let,! zabrblal si pod vousy a radostně se rozhlédl po ostatních. Viděl radost na ostatních, tak se radoval s nimi. Ohlédl se ještě na druhou skupinku, aby se ujistil, že ani jim už nebezpečí nehrozí. Sice nemají za zády červa, ale stále nejsou volní. Zatím však nevěděl, jestli by nějak pomohl, tak si začal aspoň čistit obličej od slizu.

Skupina B: Tadaro, Thaileo, Maple, Awnay, Fiér, Awarak

Netušil jestli jeho pomoc není spíše na obtíž. Nikdo však nenadával, tak zkoušel vítr ovládat dál. Červ dostával docela na frak, tak si dovolil na chvíli přestat a rozhlédnout se po okolí, jak se vede ostatním. Možná to však neměl dělat, protože se docela vyděsil, když sledoval, jak se zachráněná vlčice potápí nenávratně do písku. Ani chloupek z ní nezbyl. Tento čin ho rozzlobil. Co rozzlobil, přímo na*** tak moc, až se zahryzl do první části červa, kterou našel. Bylo to víc než nechutné, ale to mu bylo jedno.
Trhal, trhal a kuchal, až byl pokryt nějakým fujtablem. Najednou se obří stvůra zarazila a šla celkem rychle k zemi. Awarak totiž držel v tlamě něco, co nejspíš obluda potřebovala k životu. Blesklo mu hlavou, že se snad vlčici, která po něm poskakovala nic nestalo, ale stále byl plný vzteku. S vnitřností v zubech a plamenným pohledem si vyhledal malého trapiče, který se válel (// Doufám, že to tak může být, když žezlo Tadaro sebral a Fiér ho vytrhl :D) v písku a byl lechtán větvičkou? Oheň v duši mu maličko uhasl, protože jeho mozek nedokázal pochopit co vidí. Došel až k té scenérii a došlo mu, že není jediný, kdo něco drží v tlamě. Ale oproti němu, vlk se spáleninou měl přeci jen lepší kořist.
Znechuceně vyplivl věc, kterou držel v zubech tak dlouho a čumák přiblížil až k malému, černému bůžkovi. "Bez hole už nejsi frajer co? Nejlíp by nám všem bylo, kdyby si se zahrabal zpátky do toho tvýho podzemí. A vrátil vlčici Černošpičku!" Možná z jeho hlavy nakapalo něco i na Ramsese, ale to mu bylo jedno. Aspoň bude vědět, jak nechutné poskoky má.

Skupina B: Tadaro, Thaileo, Maple, Awnay, Fiér, Awarak a Zote

Vypadalo to, že se malý fenek chytil jeho dokonalé, apokalyptické předpovědi. Byl pyšný, že pomohl zachránit jeden kožich, nyní se snažil zaměřit na další, které potřebovaly zachránit. Ale zdálo se, že toho se chopila vlčice s černými špičkami uší. Měla za úkol jim povědět hádanku, takže zvědavě přišel blíž, aby mu neuniklo ani slovo.
Napnutě poslouchal, ale její slova postrádala smysl. Tedy on je nechápal, avšak když se rozhlédl po ostatních spoluzajatcích, tak ti se tvářili, že to chápou. Proto se tak začal tvářit taky a čekal, co z toho nakonec bude. Ke konci dialogu se mu pomalu začalo rozsvěcet a když konečně pochopil o co se jedná, tak Černošpička vyrazila po žezlu, které se celou dobu válela pod Ramsesovými tlapkami. Jenže fenek si na něj dával větší pozor, než se zdálo. Vlčice o kousíček minula a tím si docela zavařila. Mrňavý tvoreček zamával ve vzduchu svou hůlkou a ona začala mizet v mase tekutého písku. Aby toho nebylo málo, vyčaroval nějakou pouštní potvoru, která vypadala, že je chce sežrat. No fuj, zkřivil Awarak tvář odporem. Rozhlédl se, kde by mohl nejvíce pomoci.
Jeden vlk se rozhodl pomoci nešťastnici. S vypětím všech sil a bez pomoci ji vytáhl ven. Awarak se ani nestihl rozkoukat, takže moc nepomohl, což ho trochu mrzelo, hlavně kvůli tomu, že druhé vlčici pomoci stihl. Aspoň zkusím něco udělat s tím červem. Otočil se k němu čelem, i když pořádně nevěděl, kde má hlavu. Ostatní se snažili, seč mohli, ale on z toho co viděl začal pomalu propadat depresi. Kousat do něho nebudu, prý je hnusný. Oheň metat neumím, ani zahřívat packy. Co jen budu dělat? Jeho zoufalství se začalo stupňovat, málem až do depresí, až si všiml malé změny. Vítr se začal pomalu stáčet tak, že posílal písek červovi do tlamy. Tím by se mohl dát trochu zastavit. Ale jak jsem to udělal? A byl jsem to vůbec já? Když červ pootočil hlavu, vítr se nezměnil. Awarak natočil hlavu a soustředil se na směr větru. A ono to fungovalo! Měl z toho velikou radost, ale už se nenechával rozptylovat. Soustředil se na protivníkovu tlamu a snažil se vyhýbat vlkům, aby to neskočilo tak, že by oni měli plné oči písku a Ramses se svou pouštní flotilou potvor by vyhrál. Jenže, když jsme si ho teď rozzlobili, jak ho teď porazíme? Bude to ještě boj.

Skupina B: Tadaro, Thaileo, Maple, Awnay, Fiér, Awarak a Zote

Po očku sledoval, jak se daří jeho vlčím kolegům. Byl to jeden velký zmatek, ale zdálo se, že jejich malý trýznitel se dobře baví. Což bylo dobře. Sám byl spokojený s příběhem, jenž mu vymyslel. Se zájmem si poslech jaké tajemství pro ně má bílá vlčice s černými špičkami uší. Dělal grimasy podle toho, co zrovna říkala, aby jejímu příběhu dodal efektivitě.
Měl pocit, že všichni odvedli svou práci dobře a malý fenek by je mohl propustit. Bohužel se tak nestalo a on si začal vymýšlet další věci, které se odvíjeli od toho, jak byl s výkony spokojený. Černý vlk se s lítostí podíval na dva vlky, kteří se podle pokynů měli začít rvát. Když přimhouřil oči na jejich vystoupení, tak mu přišlo, že se potají na něčem domlouvají a vnitřně se zaradoval. Ne že by se nechal strhnout davem a sám nic nevymýšlel, ale v této situaci by bylo dobré mít "vůdce". Vlk se spáleninou, který mluvil s vlčicí měli celkem dobrý úkol, ale pokud se nesnášeli, mohlo to být docela komplikované. Raději od nich odvrátil zrak, aby je třeba neznervózňoval.
Nejhorší trest si však fenek vymyslel na vlčici se strakatým kožíškem, která mu byla velice sympatická. Neměl rád, když někdo šikanoval ostatní a zvlášť vlčice. Začala se nakrucovat, vysílat malé jiskřičky, ale pohledem se snažila najít u někoho pomoc. Vztekle dopnul nohou, protože se velice zlobil. Při dupnutí se mu však pomyslně rozsvítilo. Tak budoucnost jo? Aby si nelitoval. Věděl, že dost možná riskuje, ale pokud to mělo vlčici pomoci, klidně to udělá.
Pevně zavřel oči, začal si mumlat nesmyslná slova, kterým nikdo nerozuměl a sedl si. Po chvilce k tomu přidal bubnování ocasu a to už ležel na zemi. Začal si plácat tlapkou na hlavu a ucho položil k zemi. "Už vidím!" vykřikl znenadání, prudce otevřel oči a všeho ostatního zanechal. S vykulenýma očima se podíval na Ramsese a spustil tajemným hlasem. "Chtěl jsi vědět budoucnost, tak tady je. Ale nečekej, že se ti bude líbit! Pokud tuto tančící, ohnivou vlčici odvedeš do podzemí, tak se ti zle povede. Tvůj bratr ti bude podlézat, protože se mu také velice zalíbí. Bude ti ji závidět, což může znít hezky. Jenže!" udělal dramatickou pauzu, aby si fenek s žezlem uvědomil, že tady se stane bod zlomu. "Jedné noci, tě uspí kouzlem a provede strašlivou věc. Vlčici ti sebere a aby se pojistil, prokleje tě do nehybného stavu na tisíce let. A pak si on bude užívat její společnosti a tebe donutí se na to dívat." Smutně pokýval hlavou, jako kdyby byl jeho osud už zpečetěn. "Můžeš se tomu však vyhnout a to tím, že... Že..." Znovu si začal packou mávat kolem hlavy, aby to vypadalo drasticky. "Že nám ji tu necháš a můžeš se na ní dívat z podzemí. Tvé schopnosti jsou na to určitě uzpůsobeny." Snad jsem nám to moc nezavařil. Ale pokud jsem zasel semínko pochybností mezi něho a bratra, tak by nám to v boji proti nim mohlo pomoci. Neboj se krasavice, já tě nenechám tomu bídákovi.
Zkoumavě se zadíval na Bílou, co vymyslí. Nemohl se rozhodnout, jestli je výhra, že teď nemusela nic dělat, nebo to je pro ni horší.

Skupina B: Tadaro, Thaileo, Maple, Awnay, Fiér, Awarak a Zote

Neměl z ostatních vlků pocit, že by se nějak více znali. Samozřejmě se zde našli jedinci, kteří začali tvořit skupinky nebo už spolu přišli. Za ním však vyloženě nikdo nepřišel, takže jen tak tam stál a sledoval okolní dění. Světlo už ho ani tolik neděsilo. Dokonce si začal říkat, jestli se přeci jen neunáhlil s tím, že sem musel strkat čumák a už se pomalu otáčel k odchodu. Naštěstí (možná naneštěstí) se něco dít začalo! A že to byla kouzla! Světlo zmizelo a místo něho stála uprostřed pouště hůl, na které poskakovalo malé stvořeníčko. Awarak rychle zamrkal, aby si mohl být jistý, jestli se mu to náhodou nezdá. Fenek? CO je fenek? Měl pocit, že ať to bylo cokoliv, takhle malí ti ostatní určitě nebyli.
Pobouřeně by si odfrkl nad označením prosťáček, kdyby ho neděsilo, jakou magickou silou ti dva prcci vládli. Všiml si, že kolem nich vytvořili kruh písku, který by znamenal jistou smrt. Jsme v pasti! Zdálo se mu, že nikdo jiný s tím nemá takový problém jako on. Zaměřil se na černého tvorečka a snažil se mu věnovat celou svou pozornost. Že mu není horko v tom černým kožichu... Sakra, soustřeď se... Vykulil oči, když mu pidižvík rozkázal, že má říct vtipnou historku. Podíval se na své spoluvězně, ale oni se již bez řečí a nějakých okolků vrhli na své úkoly. Jedna vlčice byla do svého předpovídání počasí tak žhavá, až kolem létaly ohnivé koule. Elegantně se jedné vyhnul, i když nebylo potřeba.
Nepřál si nechat ostatní na holičkách, ale vtipné historky mu nikdy nešly. Tedy aspoň myslel. Když však už byli ostatní se svými úkoly hotovi, přesunul se pohled modrých oček na něho. Zadíval se na Ramsese, otočil hlavu po jeho bratrovi, nadechl se a spustil. "To ti jednou byli dva bratři. Stále se mezi sebou pošťuchovali, provokovali a všelijak předháněli v kouzlení, aby si dokázali, kdo je lepší. Až to jeden z nich nevychytal. Kasal se, jak dokáže přivolat tu největší a nejhrozivější písečnou bouři. Stále s tím machroval, až mu jeho bratr řekl, ať se tedy předvede. Tak ten první bratr šel doprostřed pouště za hluboké noci, začal tančit rituální tanec, křičet zaklínadla a všemožně se divně pohybovat. No a u jednoho složitého pohybu se mu tak zamotaly nohy, že upadl čumákem rovnou do písku a z ocasu se mu stala kytice růží. Teď se mu každý směje, že si musí vyvolávat déšť, aby mohl ty růže zalévat," dopověděl s úsměvem. Netušil, kde se to v něm vzalo, ale doufal, že Ramses bude s jeho výkonem spokojený.

>> Narrské kopce

Čím více se blížil, tím víc si začal říkat, jestli to byl opravdu dobrý nápad. Radost ho pomalu opouštěla a místo ní se přikrádal strach. Stále však vítězila zvědavost, takže se nenechal odradit a pokračoval dál. Neměl ponětí, jestli zde někdy byl. Jakmile se dostal na okraj pouště, zůstal okouzleně stát. Sledoval před sebou úžasnou scenérii, kterou trochu kazil ohromný sloup světla, který tryskal ze země. Všiml si však ještě jedné věci. Vlci nebyli rozeseti všude, jako tomu bývalo zvykem na loukách nebo v lese. Tady se drželi více při sobě a Awarak si byl naprosto jistý, že to nebude tím, že by se všichni bezvadně znali. Snažil se přijít na důvod a u toho bezmyšlenkovitě stoupl na písek, kde žádné stopy nevedly. Hned jak mu písek začal táhnout nohu ke dnu, vrátil se z úvah do reality a to dost rychle. Trhavými pohyby se snažil nohu vysvobodit, ale nebylo to nic platné. Málem začal panicky křičet, ale zkusil ještě poslední možnost a to nohu pomaloučku vytáhnout. Instinkt mu radil aby škubal, ale on se ovládl a brzy tlapku osvobodil. Oddechl si a raději si zvolil ověřenou cestu.
Konečně se také mohl zaměřit na vlky a vlčice, kteří sem přišli. Bohužel mu nikdo nepřišel povědomý a tak trochu zklamaně svěsil uši. Tu si však všiml napůl viditelné sovičky, která proletovala u hlavy jedné z vlčic. (//Maple) Co jen ten pták znamená? Mám pocit, že už jsem ho párkrát viděl, protože už mě neděsí pohled na něho. I když ho je jen půlka. Ale co mi chce říct, to nevím. Cítil také tupou bolest hlavy, která mu tepala ve spáncích. Přivřel oči a snažil se to nějak rozdýchat, ale jak bolest přišla, tak náhle i zmizela. Trochu zmateně se podíval zpátky na světlo, které se stále nezměnilo ani neubralo na síle. Za to může určitě ono!

// Já se taky chci moc omluvit, měla jsem to o den posunutý a měla za to, že se má přijít nejpozději dneska. ^^