Gallirea - Příspěvky uživatele

Skupina B: Tadaro, Thaileo, Maple, Awnay, Fiér, Awarak

Netušil jestli jeho pomoc není spíše na obtíž. Nikdo však nenadával, tak zkoušel vítr ovládat dál. Červ dostával docela na frak, tak si dovolil na chvíli přestat a rozhlédnout se po okolí, jak se vede ostatním. Možná to však neměl dělat, protože se docela vyděsil, když sledoval, jak se zachráněná vlčice potápí nenávratně do písku. Ani chloupek z ní nezbyl. Tento čin ho rozzlobil. Co rozzlobil, přímo na*** tak moc, až se zahryzl do první části červa, kterou našel. Bylo to víc než nechutné, ale to mu bylo jedno.
Trhal, trhal a kuchal, až byl pokryt nějakým fujtablem. Najednou se obří stvůra zarazila a šla celkem rychle k zemi. Awarak totiž držel v tlamě něco, co nejspíš obluda potřebovala k životu. Blesklo mu hlavou, že se snad vlčici, která po něm poskakovala nic nestalo, ale stále byl plný vzteku. S vnitřností v zubech a plamenným pohledem si vyhledal malého trapiče, který se válel (// Doufám, že to tak může být, když žezlo Tadaro sebral a Fiér ho vytrhl :D) v písku a byl lechtán větvičkou? Oheň v duši mu maličko uhasl, protože jeho mozek nedokázal pochopit co vidí. Došel až k té scenérii a došlo mu, že není jediný, kdo něco drží v tlamě. Ale oproti němu, vlk se spáleninou měl přeci jen lepší kořist.
Znechuceně vyplivl věc, kterou držel v zubech tak dlouho a čumák přiblížil až k malému, černému bůžkovi. "Bez hole už nejsi frajer co? Nejlíp by nám všem bylo, kdyby si se zahrabal zpátky do toho tvýho podzemí. A vrátil vlčici Černošpičku!" Možná z jeho hlavy nakapalo něco i na Ramsese, ale to mu bylo jedno. Aspoň bude vědět, jak nechutné poskoky má.

Skupina B: Tadaro, Thaileo, Maple, Awnay, Fiér, Awarak a Zote

Vypadalo to, že se malý fenek chytil jeho dokonalé, apokalyptické předpovědi. Byl pyšný, že pomohl zachránit jeden kožich, nyní se snažil zaměřit na další, které potřebovaly zachránit. Ale zdálo se, že toho se chopila vlčice s černými špičkami uší. Měla za úkol jim povědět hádanku, takže zvědavě přišel blíž, aby mu neuniklo ani slovo.
Napnutě poslouchal, ale její slova postrádala smysl. Tedy on je nechápal, avšak když se rozhlédl po ostatních spoluzajatcích, tak ti se tvářili, že to chápou. Proto se tak začal tvářit taky a čekal, co z toho nakonec bude. Ke konci dialogu se mu pomalu začalo rozsvěcet a když konečně pochopil o co se jedná, tak Černošpička vyrazila po žezlu, které se celou dobu válela pod Ramsesovými tlapkami. Jenže fenek si na něj dával větší pozor, než se zdálo. Vlčice o kousíček minula a tím si docela zavařila. Mrňavý tvoreček zamával ve vzduchu svou hůlkou a ona začala mizet v mase tekutého písku. Aby toho nebylo málo, vyčaroval nějakou pouštní potvoru, která vypadala, že je chce sežrat. No fuj, zkřivil Awarak tvář odporem. Rozhlédl se, kde by mohl nejvíce pomoci.
Jeden vlk se rozhodl pomoci nešťastnici. S vypětím všech sil a bez pomoci ji vytáhl ven. Awarak se ani nestihl rozkoukat, takže moc nepomohl, což ho trochu mrzelo, hlavně kvůli tomu, že druhé vlčici pomoci stihl. Aspoň zkusím něco udělat s tím červem. Otočil se k němu čelem, i když pořádně nevěděl, kde má hlavu. Ostatní se snažili, seč mohli, ale on z toho co viděl začal pomalu propadat depresi. Kousat do něho nebudu, prý je hnusný. Oheň metat neumím, ani zahřívat packy. Co jen budu dělat? Jeho zoufalství se začalo stupňovat, málem až do depresí, až si všiml malé změny. Vítr se začal pomalu stáčet tak, že posílal písek červovi do tlamy. Tím by se mohl dát trochu zastavit. Ale jak jsem to udělal? A byl jsem to vůbec já? Když červ pootočil hlavu, vítr se nezměnil. Awarak natočil hlavu a soustředil se na směr větru. A ono to fungovalo! Měl z toho velikou radost, ale už se nenechával rozptylovat. Soustředil se na protivníkovu tlamu a snažil se vyhýbat vlkům, aby to neskočilo tak, že by oni měli plné oči písku a Ramses se svou pouštní flotilou potvor by vyhrál. Jenže, když jsme si ho teď rozzlobili, jak ho teď porazíme? Bude to ještě boj.

Skupina B: Tadaro, Thaileo, Maple, Awnay, Fiér, Awarak a Zote

Po očku sledoval, jak se daří jeho vlčím kolegům. Byl to jeden velký zmatek, ale zdálo se, že jejich malý trýznitel se dobře baví. Což bylo dobře. Sám byl spokojený s příběhem, jenž mu vymyslel. Se zájmem si poslech jaké tajemství pro ně má bílá vlčice s černými špičkami uší. Dělal grimasy podle toho, co zrovna říkala, aby jejímu příběhu dodal efektivitě.
Měl pocit, že všichni odvedli svou práci dobře a malý fenek by je mohl propustit. Bohužel se tak nestalo a on si začal vymýšlet další věci, které se odvíjeli od toho, jak byl s výkony spokojený. Černý vlk se s lítostí podíval na dva vlky, kteří se podle pokynů měli začít rvát. Když přimhouřil oči na jejich vystoupení, tak mu přišlo, že se potají na něčem domlouvají a vnitřně se zaradoval. Ne že by se nechal strhnout davem a sám nic nevymýšlel, ale v této situaci by bylo dobré mít "vůdce". Vlk se spáleninou, který mluvil s vlčicí měli celkem dobrý úkol, ale pokud se nesnášeli, mohlo to být docela komplikované. Raději od nich odvrátil zrak, aby je třeba neznervózňoval.
Nejhorší trest si však fenek vymyslel na vlčici se strakatým kožíškem, která mu byla velice sympatická. Neměl rád, když někdo šikanoval ostatní a zvlášť vlčice. Začala se nakrucovat, vysílat malé jiskřičky, ale pohledem se snažila najít u někoho pomoc. Vztekle dopnul nohou, protože se velice zlobil. Při dupnutí se mu však pomyslně rozsvítilo. Tak budoucnost jo? Aby si nelitoval. Věděl, že dost možná riskuje, ale pokud to mělo vlčici pomoci, klidně to udělá.
Pevně zavřel oči, začal si mumlat nesmyslná slova, kterým nikdo nerozuměl a sedl si. Po chvilce k tomu přidal bubnování ocasu a to už ležel na zemi. Začal si plácat tlapkou na hlavu a ucho položil k zemi. "Už vidím!" vykřikl znenadání, prudce otevřel oči a všeho ostatního zanechal. S vykulenýma očima se podíval na Ramsese a spustil tajemným hlasem. "Chtěl jsi vědět budoucnost, tak tady je. Ale nečekej, že se ti bude líbit! Pokud tuto tančící, ohnivou vlčici odvedeš do podzemí, tak se ti zle povede. Tvůj bratr ti bude podlézat, protože se mu také velice zalíbí. Bude ti ji závidět, což může znít hezky. Jenže!" udělal dramatickou pauzu, aby si fenek s žezlem uvědomil, že tady se stane bod zlomu. "Jedné noci, tě uspí kouzlem a provede strašlivou věc. Vlčici ti sebere a aby se pojistil, prokleje tě do nehybného stavu na tisíce let. A pak si on bude užívat její společnosti a tebe donutí se na to dívat." Smutně pokýval hlavou, jako kdyby byl jeho osud už zpečetěn. "Můžeš se tomu však vyhnout a to tím, že... Že..." Znovu si začal packou mávat kolem hlavy, aby to vypadalo drasticky. "Že nám ji tu necháš a můžeš se na ní dívat z podzemí. Tvé schopnosti jsou na to určitě uzpůsobeny." Snad jsem nám to moc nezavařil. Ale pokud jsem zasel semínko pochybností mezi něho a bratra, tak by nám to v boji proti nim mohlo pomoci. Neboj se krasavice, já tě nenechám tomu bídákovi.
Zkoumavě se zadíval na Bílou, co vymyslí. Nemohl se rozhodnout, jestli je výhra, že teď nemusela nic dělat, nebo to je pro ni horší.

Skupina B: Tadaro, Thaileo, Maple, Awnay, Fiér, Awarak a Zote

Neměl z ostatních vlků pocit, že by se nějak více znali. Samozřejmě se zde našli jedinci, kteří začali tvořit skupinky nebo už spolu přišli. Za ním však vyloženě nikdo nepřišel, takže jen tak tam stál a sledoval okolní dění. Světlo už ho ani tolik neděsilo. Dokonce si začal říkat, jestli se přeci jen neunáhlil s tím, že sem musel strkat čumák a už se pomalu otáčel k odchodu. Naštěstí (možná naneštěstí) se něco dít začalo! A že to byla kouzla! Světlo zmizelo a místo něho stála uprostřed pouště hůl, na které poskakovalo malé stvořeníčko. Awarak rychle zamrkal, aby si mohl být jistý, jestli se mu to náhodou nezdá. Fenek? CO je fenek? Měl pocit, že ať to bylo cokoliv, takhle malí ti ostatní určitě nebyli.
Pobouřeně by si odfrkl nad označením prosťáček, kdyby ho neděsilo, jakou magickou silou ti dva prcci vládli. Všiml si, že kolem nich vytvořili kruh písku, který by znamenal jistou smrt. Jsme v pasti! Zdálo se mu, že nikdo jiný s tím nemá takový problém jako on. Zaměřil se na černého tvorečka a snažil se mu věnovat celou svou pozornost. Že mu není horko v tom černým kožichu... Sakra, soustřeď se... Vykulil oči, když mu pidižvík rozkázal, že má říct vtipnou historku. Podíval se na své spoluvězně, ale oni se již bez řečí a nějakých okolků vrhli na své úkoly. Jedna vlčice byla do svého předpovídání počasí tak žhavá, až kolem létaly ohnivé koule. Elegantně se jedné vyhnul, i když nebylo potřeba.
Nepřál si nechat ostatní na holičkách, ale vtipné historky mu nikdy nešly. Tedy aspoň myslel. Když však už byli ostatní se svými úkoly hotovi, přesunul se pohled modrých oček na něho. Zadíval se na Ramsese, otočil hlavu po jeho bratrovi, nadechl se a spustil. "To ti jednou byli dva bratři. Stále se mezi sebou pošťuchovali, provokovali a všelijak předháněli v kouzlení, aby si dokázali, kdo je lepší. Až to jeden z nich nevychytal. Kasal se, jak dokáže přivolat tu největší a nejhrozivější písečnou bouři. Stále s tím machroval, až mu jeho bratr řekl, ať se tedy předvede. Tak ten první bratr šel doprostřed pouště za hluboké noci, začal tančit rituální tanec, křičet zaklínadla a všemožně se divně pohybovat. No a u jednoho složitého pohybu se mu tak zamotaly nohy, že upadl čumákem rovnou do písku a z ocasu se mu stala kytice růží. Teď se mu každý směje, že si musí vyvolávat déšť, aby mohl ty růže zalévat," dopověděl s úsměvem. Netušil, kde se to v něm vzalo, ale doufal, že Ramses bude s jeho výkonem spokojený.

>> Narrské kopce

Čím více se blížil, tím víc si začal říkat, jestli to byl opravdu dobrý nápad. Radost ho pomalu opouštěla a místo ní se přikrádal strach. Stále však vítězila zvědavost, takže se nenechal odradit a pokračoval dál. Neměl ponětí, jestli zde někdy byl. Jakmile se dostal na okraj pouště, zůstal okouzleně stát. Sledoval před sebou úžasnou scenérii, kterou trochu kazil ohromný sloup světla, který tryskal ze země. Všiml si však ještě jedné věci. Vlci nebyli rozeseti všude, jako tomu bývalo zvykem na loukách nebo v lese. Tady se drželi více při sobě a Awarak si byl naprosto jistý, že to nebude tím, že by se všichni bezvadně znali. Snažil se přijít na důvod a u toho bezmyšlenkovitě stoupl na písek, kde žádné stopy nevedly. Hned jak mu písek začal táhnout nohu ke dnu, vrátil se z úvah do reality a to dost rychle. Trhavými pohyby se snažil nohu vysvobodit, ale nebylo to nic platné. Málem začal panicky křičet, ale zkusil ještě poslední možnost a to nohu pomaloučku vytáhnout. Instinkt mu radil aby škubal, ale on se ovládl a brzy tlapku osvobodil. Oddechl si a raději si zvolil ověřenou cestu.
Konečně se také mohl zaměřit na vlky a vlčice, kteří sem přišli. Bohužel mu nikdo nepřišel povědomý a tak trochu zklamaně svěsil uši. Tu si však všiml napůl viditelné sovičky, která proletovala u hlavy jedné z vlčic. (//Maple) Co jen ten pták znamená? Mám pocit, že už jsem ho párkrát viděl, protože už mě neděsí pohled na něho. I když ho je jen půlka. Ale co mi chce říct, to nevím. Cítil také tupou bolest hlavy, která mu tepala ve spáncích. Přivřel oči a snažil se to nějak rozdýchat, ale jak bolest přišla, tak náhle i zmizela. Trochu zmateně se podíval zpátky na světlo, které se stále nezměnilo ani neubralo na síle. Za to může určitě ono!

// Já se taky chci moc omluvit, měla jsem to o den posunutý a měla za to, že se má přijít nejpozději dneska. ^^

<< Středozemní pláň

Elán ho neopouštěl, takže už si znovu vykračoval skoro s úsměvem na tváři. Cestou potkal řeku, která ho krásně osvěžila na duchu a hlavně uvnitř těla. Rozhodl se, že své pátraní spojí s procházkou kolem hor, protože bylo dost možné, že se písková vlčice vydala do těchto končin. Nasál vzduch do plic, kdyby náhodou ji zachytil. Jenže pachů bylo zde tolik, že se mu z nich v čenichu stal nehorázný zmatek. Snažil se někoho identifikovat, místo toho se rozkýchal na všechny strany. Když už mu slzely oči, konečně se mu podařilo pšikání zastavit. Snažil se svůj zrak zaostřit, protože si připadal naprosto nechráněný, když tu tak mžoural do světla. Jenže stále se mu to nedařilo.
Zmateně se podíval na velkou září, která se rozprostírala po obloze. Otočil hlavu na hory a hned ji zase otočil zpátky. Světlo silnější než sluneční tam strašilo pořád. Co to je? Zkusil znovu začichat, což mu potvrdilo jeho podezření. Většina pachů mířila za tím světlem. Mám tam jít taky? Jenže co bych tam byl platný, pokud se tolik vlků rozhodlo to prozkoumat. Nerozhodně stepoval na místě, když tu ho napadla zářná myšlenka. Co když tam bude písková vlčice? Kam jinam by měla jít, než na poušť. Sice nevím, co by tam dělala, ale třeba se taky rozhodla tam pomoci. A pak už bych ji nemusel hledat. Radostně a taky trochu zvědavě se vyřítil od úpatí hor do pouště.

>> Tekutý písek

<< Náhorní plošina

Cesta mu krásně pod tlapkami ubíhala. Nebyl si jistý, jestli to bylo iracionálním strachem před spavou nemocí nebo prostě málo pohybu za posledních pár dní. Užíval si vítr v kožichu a těšil se na nadcházející den. Při poklusu si občas radostně poskočil. Jenže to mu nevydrželo věčně. Vzpomněl si totiž na chudáka vlčici, která v tom lese musela už zapustit kořeny. Zastavil uprostřed louky, kde se právě nacházel a snažil se najít onen les, aby ji mohl vysvobodit. Ale ať se díval, jak se díval, nikde podobné vrcholky stromů neviděl. Radost ho brzy opustila a na její místo se dostavil smutek, zoufalství a zklamání. Poslední zmíněný pocit byl ze sebe sama, že nedokázal dostát svému slibu. Měl pocit, že tím zradil výchovu jeho rodičů. Rázně si však dupl nohou. Ještě není nic ztraceno. Až ji najdu, tak ji donesu květinu a pak společně ulovíme co největší zvíře, které budeme moci. A celé jí ho nechám sníst. Posilněn novou nadějí se rozběhl dál. Neměl ponětí kam, ale doufal, že mu bude osud nakloněn a dovede ho správným směrem.

>> Narrské vršky přes řeku

Ač čekal vlček na odpověď dlouho, jeho nový známý vlk Flíček neodpověděl. Neslyšel mě? Nebo jsem ho urazil? Ještě chvíli čekal a přešlapoval na místě, ale brzy ho to přestalo bavit. Chtěl prožít lov vlčic, přesně tak, jak o tom Art mluvil. Rozhlédl se okolo, jestli tato podivná "dřímající" nemoc nepostihla i vlky z okolí. K jeho smůle se však mnoho vlků vydalo někam dál, takže nemohl zjistit nic.
Povzdechl si a snažil se upoutat pozornost jeho společníka. "Prosím, neber si to zle, ale půjdu se podívat zase o kousek dál. Na tvé rady nezapomenu,"snad," a budu doufat, že se znovu brzy setkáme. Za veselejších okolností, než je hledání jedné vlčice. Měj se krásně." Napadlo ho, že mu to mohl do ucha zakřičet, ale byl si jistý, že černobílý vlk nespal. Jen se prostě nějak dostal do klimbavého režimu. Usmál se a rozběhl se pryč. Cestou ho ještě potkala myšlenka, jestli třeba vlka neuštkl had a on teď pomalu umírá. Ohlédl se a nějakou chvíli se chtěl ještě vrátit. To by se asi ozval, kdyby ho kousl had. Takhle rychle jed nemůže působit. Byl na pochybách, ale už byl i daleko, takže se rozhodl pokračovat v cestě. Z celého srdce si však přál, aby se vlkovi nestalo nic zlého.

>> Středozemní pláň přes Louku vlčích máků

I když věděl, že mu nebude nic platné si jméno zkoušet zapamatovat, na tu chvíli to zkusil. Samozřejmě doufal, že to bude na delší období, ale stát se mohlo cokoliv. Art, to je hezké a krátké jméno. To by se snad dalo zapamatovat. Oba dva pozorovali, jak se tmavá vlčice vzdaluje z jejich zorného pole. Černý vlk se musel uchechtnout, nad poznámkou svého nového známého. Měl rád vlky, kteří dokázali mít takové ujetější nápady. Zkusil se zatvářit velmi důležitě. "Pravda, toto řešení mě vůbec nenapadlo. Možná že se jí to tady tak líbilo, až usoudila, že východ slunce bude taky bomba. Takže šla rovnou shánět barvy na brzké ranní hodiny a zvěční příchod nového dne." Znovu se zahihňal a dál odcházející postavě nevěnoval pozornost. Byla vlastně její volba, jestli stihne východ slunce, západ nebo pravé poledne. I temná noc by mohla být krásná, kdyby byla namalovaná.
Nadšeně poslouchal Artovo vyprávění o tomto území. Překvapilo ho, že je zdejším odchovancem. Upřímně ho ani nenapadlo, že by mohl potkat vlka, který se tu narodil. Takže toto je kraj opravdu přívětivý, když se tu můžou rodit vlčata. O to víc do šokovalo, když zjistil, že se flekatý vlk vydal mimo území a byl dlouhou dobu pryč. Na jeho otázku zakroutil hlavou ve znamení záporné odpovědi. "Nepatřím do žádné smečky," aspoň doufal, že je to pravda, "i když málem jsme s jednou vlčicí založili novou, ale nebyly jsme přímo při smyslech. Okouzlil nás nějaký růžový prášek a povím ti, bylo to příšerné." Otřásl se při vzpomínce, takže raději pokračoval dál. "Co bych ti měl povědět o zdejších vlcích. Moc jich neznám, ale myslím, že jsem ještě nenarazil na někoho zákeřného." Doopravdy nelhal. Sice si skoro na nikoho nevzpomínal, ale měl za to, že nikdo nebyl zlý, povýšený nebo že by mu nějak jinak ublížil. "Co tě vlastně přinutilo odejít?"
Kdyby mohl, tak by celý zčervenal. Nebylo to, že by měl problémy s vlčicemi. Bylo to prostě komplikované. Ale tak nějak cítil, že tomuto vlkovi to říct může. "Spíš se jedná o to, že jsem jí něco slíbil a tak trochu zapomněl co to bylo. Ale jak mluvíš o tom králíkovi, tak mám pocit, že to mělo něco společného s lovem. A tvůj plán zní moc dobře! Růže a žvanec, kdo by mohl odolat." Zamával radostně ocasem. Pro jistotu se ještě jednou rozhlédl kolem, jestli ji někde neuvidí. Když se tak nestalo, vrátil lišácké mrknutí. "Jsem připraven, můžeme vyrazit."

Béžová si ho nenašla. Jak si tak seděl a hleděl do dáli, v zorném poli se mu objevil jiný vlk. Barevně byl velmi zajímavý, dost se podobal jinému vlkovi, kterého už někdy potkal. Nebo si to aspoň myslel, na světe byla taková spousta vlků... Možná že si ho spojil s některým svým sourozencem, ale jen velmi vzdáleně. Awarak ho však vzal na vědomí až ve chvíli, kdy promluvil. Párkrát zamrkal a pro jistotu se ještě rozhlédl, jestli slova náležela opravdu jemu. Natočil hlavu na stranu a poslouchal. V první chvíli ho napadlo zbaběle utéct, protože nebyl připraven na větší diskuze. Zájem nově příchozího ho však udržel na místě. On se chce jen tak bavit. Se mnou!? Potřásl hlavou, aby se konečně dostal ze své mysli a mohl dostát své slušnosti, kterou mu maminka tak vštěpovala. "Dobrý večer i tobě Flíčku. I když to asi nebude tvé jméno," maličko se zachichotal, jako vlče, které bylo svědkem něčeho úžasně zábavného. "Já jsem Awarak, a ano, západ slunce je zde opravdu krásný." Brzo ho však tahle formální mluva začala nudit, protože mu vlk přišel, že bude správně přátelský. Samozřejmě věděl, že zdání může klamat, ale věřil, že se nespletl. "Jenže támhletý vlčici se asi nelíbil. Podívej, jak se snaží rychle odejít," dodal vzrušeně a hlavou ukazoval na vzdalující se postavu vlčice s bílým uchem. U ní si byl už stoprocentně jistý, že ji někde viděl. Pohodil hlavou zase zpátky na vlka. "Znáš zdejší vlky dobře? Jednu vlčici jsem nedávno ztratil a teď jsem se snažil vymyslet, kde by mohla být, protože si myslím, že v tom lese už čekat nebude." Při vyprávění mávnul tlapou směrem k lesu, kde onu Béžovou nechal. "A odkud vlastně pocházíš?" Se společností se nemusím soustředit na špatný myšlenky. To bude paráda, jestli tu se mnou chvíli zůstane. V hlavě si už začal skládat plány, co bezpodmínečně musí spolu zažít.

<< Kamenná pláž

Utíkal jako o závod. Nesměl promarnit už ani minutu. Tedy spíš nechtěl, aby uplynuly další vteřiny, hodiny nebo snad dny, kdy by na něho chudák vlčice měla čekat. Taky je dost možný, že už tam na mě nečeká. Kdo by vydržel stát na jednom místě s příslibem od cizího vlka, že se jednou vrátí? Ale zase se mi zdálo, že mě zná. Znal jsem ji dřív? Agrr, je to složitý. Zpomaloval, až nakonec zastavil úplně. Jak na něho ještě doléhaly události z pláže, motalo se mu všechno dohromady. Kdyby věděl, že mu pomůže mlátit hlavou do stromu, ihned by si k jednomu zaběhl a začal do něho narážet. Neměl rád takový zmatek, byl z něho akorát ještě více nervózní. Ztraceně se rozhlédl po louce, která hrála barvami jara. Až teď si všiml, že se to tu celkem hemží dalšími vlky. Nejprve si říkal, že by zkusil najít onu vlčici, ale nakonec tento nápad zavrhl. Sednul si proto na okraji území a nedělal nic. Zjistil, že potřebuje chvíli na nic nemyslet a jen pozorovat dění kolem něho. Až se trochu sebere, tak bude vědět co dělat dál. Nebo si mě Béžová najde. Ani si nebyl jistý, jestli si její barvu pamatuje dobře. Nevěděl zkrátka nic.

// Také se připojím do hlasování. Po jednom bodu pro čísla 1, 7 a 15. Ale musím Vás všechny pochválit, originální a hezká díla to jsou. ^^

Jeho srdce oplývalo nadšením. Měl vše, co si přál, i když si nepamatoval, kdy přesně si to začal přát. Ale bylo to tady a on byl šťastný. Stál po boku té nejkrásnější vlčice, měli nádherného potomka a on s ním chtěl trávit co nejvíce času. Zdálo se však, že v tom je největší problém. Vlčátko, které před chvílí bylo malou, roztomilou kuličkou vyrostlo. A stalo se drzým, což se Awarakovi moc nelíbilo. A co víc, docela ho to rozesmutnilo. Chtěl se začít zlobit, ale nemohl, protože byl stále pod vlivem růžového prášku, který vše dělal lepší. I takovou smutnou věc.
Zmateně se podíval na vlčici, co na to říká, ale zdála se uvězněná ve svém šoku, takže nemohl čekat slova podpory. A vlastně ani opory. Aniž by stačil vyslovit jakoukoliv větu, jejich nový syn, který už rozhodně nebyl malý je osočil a odešel. Awaraka popadla černá nálada, na kterou nepomáhal ani láskyplný prášeček. Náladu měl stejně temnou, jako bylo jeho tělo, ale ve své mysli neviděl žádná bílá místečka, kterých na srsti měl hodně. Cítili se rodiče stejně, když jsem odešel? Proč jsem jim to dělal? Cítil se tak, jako kdyby už nikdy neměl mít radost, když tu puf! A vše bylo pryč.
Tedy ne úplně všechno. On, vlčice, druzí dva vlci a pláž tu zůstali. Ale dotěrný hlásek, lehce narůžovělý opar a hlavně rozporuplné pocity byly pryč. To způsobilo, že se cítil ještě zmateněji. Chystal se otevřít tlamu a něco říct, ale všichni se rozutekli dřív, než to stihl. Byli jsme tu den, dva? Měsíce nebo roky? Uvnitř cítil, jako kdyby zestárl alespoň o deset let. Dlouho nechci ani pomyslet na nějakou smečku. Nebo snad děti!
Došla mu však jedna věc, která by mu mohla pomoci přestat myslet na toto smutné dobrodružství. Vždyť já slíbil té vlčici v lese, že se vrátím! A pomůžu jí něco ulovit. Sakra, já jsem hlupák. Chudák tam musela už zapustit kořeny! Naplněný novou energií vyběhl zpátky do lesa. Pro jednou doufal, že se mu na tohle všechno podaří rychle zapomenout.

// Náhorní plošina

// Už jsem měla post napsaný dřív, ale neuložil se. :D A zjistila jsem to nedávno :D

Awarak ze svého místa pozoroval, jak se k jeho výtvoru vlčice zachová. Její reakce se zdála být poněkud výbušná, ale nemohl jí to mít za zlé. Nevěděl, jak by se choval on, kdyby kolem něho někdo postavil takový obrazec. Najednou si uvědomil, že si může připadat v pasti a on to vlastně vymyslel úplně špatně. Hnědá vlčice přiběhla a velmi hlasitě mu dala najevo, že se jeho srdce nesetkalo s takovým úspěchem, jak předpokládal. Přiběhl další vlk, který se vyhnul zničení kamínkového srdce a tím si u Awaraka zapsal malé plus. Vlčice díky příchozímu přestala ječet na černého vlka, který si díky tomu mohl promyslet další kroky. Nechtěl se totiž vzdát bez boje. Nějaký hláseček, který nebyl v moci růžového prášku, mu vzadu v hlavě radil, ať odejde, dokud je čas. Byl však brzy umlčet dalším vlkem, který si k němu přisedl. "TO MÁŠ PRAVDU. ALE JE TO MOJE STRATEGIE, ON JÍ MŮŽE NĚCO VYKLÁDAT A JÁ ZATÍM VYMYSLÍM, CO LEPŠÍHO VYROBIT, NEŽ KAMENNÉ SRDCE. CO BY SI MI PORADIL?" Zvědavě naklonil hlavu, protože mu nepřišly úmysly sedícího vlka nějak zákeřné. Nebo snad, že by si dělal na vlčici nárok. Ne, neviděl v něm konkurenci.
Racionální hlásek se začal ozývat daleko více, když viděl, jak vlk, který se bavil s láskou jeho života letí v růžovém oparu přímo na něj. Uskočil a vlk přistál na druhém vlkovi, který si s ním povídal. Vznikla z nich velmi vtipná hromada chlupů a trčících nohou, ale to už Awaraka nezajímalo. Všiml si totiž, že hnědá vlčice na něho směřuje pohled čím dál tím víc. A to dělalo dobře jeho pocitům. KONEČNĚ! A TO JSEM JEŠTĚ NEVYMYSLEL NIC LEPŠÍHO. JDE TO JAK PO MÁSLE. Uteč, uteč, tohle není pravá láska. MLČ! MUSÍM TO VĚDĚT SÁM NEJLÍP. A VÍM, ŽE TOHLE JE TA PRAVÁ VLČICE. "AHOJ KVĚTINKO. NEVÍM, MYSLÍM, ŽE JSEM TU PRVNĚ," odpověděl na otázku, kterou jeho milovaná nestihla dopovědět. Kolem ní se totiž začala tvořit růžová mlha, která houstla a zdálo se, že opticky zvětšovala bříško vlčice. A pak puf! Vlčice tu před ním stála ve své kráse, ale u jejích nohou se batolilo malé vlčátko, které bylo podobné jim oběma. Na zbylé vlky zcela zapomněl a rozplýval se nad krásou jeho POTOMKA!? Vlčice ho obvinila z toho, že to zapříčinil on, ale nebyl si ničeho takového vědom. VLČÁTKA SE PŘECI DĚLAJÍ JINAK NEBO NE? MÁM ZA TO, ŽE TAKHLE TO NEJDE. "JMÉNO TI MŮŽU ŘÍCT HNED, JSEM AWARAK. ALE Z TOHO MĚ OBVIŇUJ, JÁ NIC NEUDĚLAL. ALE ABYCH TU NEBYL K NIČEMU, TAK ŘEKNI, CO TI MÁM SEHNAT. JÍDLO, VODU, ÚKRYT. A MŮŽU SI S NÍM TAKY HRÁT?" Poslední větu pronesl prosebně, protože si moc přál se svým potomkem strávit trochu času.

Zlaté Darkii do zadku
Stříbrné Maple na přední tlapku
Oranžové Therionovi do břicha
Modré 2x Aseti za obě ouška
Zelené 3x Astě na hřbet
Žluté 4x Athame na bok a na ocásek