Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<< Medvědí řeka

Ani nedal vlčici moc prostoru na pochyby, diskuzi či nějaké námitky a vydal se do lesíku. Omluvně se otočil, ale nevypadala, že by se nějak zlobila. Srovnal tempo s jejím a šel pomalu po jejím boku. Vrátil se k jejímu rýpnutí o prozkoumávání světa. K poznámce o upečení se se už nevracel, protože by ji dal akorát tak za pravdu. A přeci ví, že to pravda je, když to říkala, tak to nemusím nijak vypichovat. "Jasně, prozkoumávat svět je takový dobrodružnější. Sice život ve smečce je taky dobrodružství a má to svý klady, ale zase si vázaná k jednomu místu. A to můžeš udělat kdykoliv, když tě přestane bavit být nespoutaná. " Nebyl si jistý, jestli jí jeho filozofie dává nějaký smysl, ale doufal že ano. Tím měl záležitost se smečkami vyřízenou. Nebo aspoň mu to tak přišlo.
Když se dostali do stínu lesa, oddych si. Bylo tu vážně příjemněji oproti sezení v řece. Kapky na jeho kožichu dávno uschly, ale neměl nějakou tendenci nebo snad pocit chtějí se v řece znovu vykoupat. Stín byl opravdu příjemný. Navíc si všiml, že se z hlubší řeky stala říčka, skoro až potůček. Takže by mnoho osvěžení nepřinesla a ještě by vypadal směšně, když by se snažil nějak namočit.
Srocil pohled na Cynthii. Krátce se zamyslel než odpověděl. "Byl jsem zrovna na prohlídce krajiny, když tu jsem viděl ohromný sloup písku. A koho by to nenalákalo, jít se tam podívat. Když si to tak zpětně preberu, mám štěstí, že jsem se nerozhodl jít dál do pouště. Maximálně bych tam umřel žízní. " Poklepal nad svou nerozvážností hlavou a chystal se položit podobnou otázku, co ji navedlo k tomu, aby se šla podívat na krtky, když se okamžitě zarazil. Zpozorněl, natočil uši směrem k houští a začichal. Měl pocit, že se z křoví ozývalo vrčení a vůbec se mu nelíbilo. Postavil se lehce obranářsky před vlčici, ale ne tak moc, aby ji nějak bránil v případném boji nebo útěku. Byla to jakási skrytá nabídka, jestli se schová za něho nebo ne. "Mám pocit, že se tomu živočichovi nelíbíme. Jestli teda nemám halucinace. Ale nikdy jsem nic takového necítil, tak ani nevím co to je," špitl ve spěchu směrem k vlčici. "Chceš utéct nebo bojovat?" Neodvážil se spustit zrak z křoví, ale jedno ucho natočil k ní, aby mohl zachytit její hlas, pokud by šeptala.

// Psáno na mobilu, snad tam nejsou hlouposti. :D

Zašklebil se na vlčici při zmínce nekonečná pouť a věčný tulák. "Asi na tom něco bude. Tak měním svoji výpověď na to, že zatím se nechci vázat na konkrétní místo." Byl se svojí odpovědí spokojený. Nejvíc ho však potěšilo, že se Cynthia nezajímala o to, jakým problémem trpí. Víc ji však zaujalo jeho povídání o strašidelném lese. Možná že do toho dal moc emocí nebo se tvářil vážně vystrašeně, sám nevěděl. Jak tak nad tím uvažoval, hlavou mu probleskla kalná vzpomínka na dva vlky a jeskyni s krásným jezírkem. Když se však snažil onu myšlenku zachytit, unikla mu.
"Mám takový pocit, že jsem potkal ještě jednu smečku. Ale tím si nejsem tak jistý, možná se to stalo už dávno." Byl lehce ztracený ve své hlavě, z čehož ho vytrhla další otázka. Zamyslel se nad tím a zadíval se na nebe, na spalující ohnivý kotouč. "Dobrý nápad, ale z vody se mi teda nechce, abych řekl pravdu." Naposledy si smočil hlavu a neochotně vyšel ven z řeky. Ohlédl se na vlčici a mile se usmál, protože věděl, že by neměla radost, kdyby se jí pokusil pomoci. Poté se otočil kolem své osy, aby našel nejlepší místo na schování. Jeden lesík se mu velice líbil. "Mohli bychom jít třeba támhle, mohl by tam být dobrý stín," pohodil hlavou směrem k blýskavému lesíku. Doufal, že bude vlčice souhlasit, protože se tam moc chtěl jít podívat. Dokonce tam pokračovala řeka, takže to lesík mohl klidně vyhrát.

// Křišťálový lesík

Vlčice se dále k magiím nevracela. Nejspíš vyřkla vše co o nich věděla. Nebo taky neměla o čem mluvit, když jsem neřekl žádnou otázku. Sledoval jak Cynthia zapřemýšlela o krtcích, o kterých se zmínila. Podle ní tam neměli žádnou roli, ale to se mu nechtělo moc věřit. Všechno má svou roli, ale co když ne? Začal se potápět ve svých myšlenkách a různých zkratkách, jak a co je spolu spojené, až se málem ztratil.
Mezitím došel do vody, kde provedl menší motivační řeč. Ani netušil, že by byl něčeho takového schopen, ale zdálo se, že vlčice tím byla zaujata. Chvíli ho pozorovala a na tváři se jí rozlil úsměv. On si totiž na nic nehrál a to mu možná připsalo body. Nebo jen prostě kápl do její noty tím, jak je bezstarostný a říká první slova, která ho napadnou. Radostně se na ní zašklebil, když mu jeho řeč potvrdila a sestoupila za ním do vody. Ponořil do vody hlavu, protože měl pocit, že se mu vaří mozek, ale hned ji zase vyndal. Voda mu stékala po pramíncích na tělo, ale brzy se zase vypařovala pryč. Ostatně se divil, že tu ještě nějaká je.
Důrazně pokýval hlavou na souhlas. "Taky to nemám v plánu." Pobaveně sledoval vlnky, které se rozutekly po hladině. "Tak jo, to zní jako dobrý plán," přitakal na její větu o smečce. Jeho důraz však trochu ochladl, když se ho zeptala na jeho smečku. Trochu zavrzal zuby, protože si nebyl jistý, jestli se jí má svěřit nebo je na to brzy. Usoudil, že ji tím nebude zatěžovat, ale zase, byla tak hodná a dělala mu společnost... Jenže, když to každýmu vykecáš, tak to nebude tajemství. Kdo ví, jestli si to už někomu neřekl. "Nejsem v žádné smečce a myslím, že ani v žádné nikdy nebudu. A o smečkách tady nemám přehled, jen vím o jedné, kolem které jsem šel, když jsem odcházel z pouště. Je usídlená v takovém strašidelném lese. Aspoň mi přišel docela tajemný, když jsem tak šel naproti hranici." Přestože bylo horko, maličko ho zamrazilo ze zmíněného lesa.

//Za mě v pohodě. :D Nemusíš nijak spěchat. :)

Vlk začal přemýšlet, co všechno by mohla Cynthia vytvořit. "Vážně cokoliv? I třeba svoji vlastní kopii?" Nedokázal si představit, kdyby seděl a koukal do očí svému vlastnímu odrazu. Mohlo by to být dost divný. Zaposlouchal se do její myšlenky o zbarvení očí. Vysvětlení které podala, nebylo moc uspokojivé, ale zřejmě toho věděla o vlčí anatomii tolik jako on, takže to nechal být. Nakonec radostí pokýval hlavou, protože se vážně mohlo jednat o moment překvapení. Na vlky se jmény Smrt a Život neměl co říct, tak raději mlčel.
Jen se trochu zarazil, když se Cynthia odmlčela. Že bych ji něčím urazil? Nebo jsem se jí snad dotkl? Bál se, že se s ním už nebude bavit, tak se tvářil trochu zkroušeně. Ale jak tak na ni koukal, přišlo mu, že se v ní odehrává vnitřní boj. Možná se odhodlává mi něco sdělit. Jo to bude ono! Vlčice začala vyprávět zkrácenou verzi toho, co ji potkalo. Zněla jako někdo, kdo měl celou situaci celou dobu pod kontrolou, což se Awarakovi dost líbilo. Musí být statečná. Byl dobrý posluchač, zatajoval dech na místě, kde se to hodilo a zděšeně vydechoval na místech jiných. "Muselo to být dost drsné a nebezpečné. Jsem rád, že jste se z toho nakonec dostali. Ale krtci?" Zakroutil hlavou. Asi by si měl zvyknout, že by ho tu nemělo nic překvapit. Sledoval její počínání, jak se snažila zvednout a pomalu se ploužila k vodě. Nesnažil se jí pomoci, nevypadala, že by měla radost, kdyby se jakkoliv přičinil. Sám se zvedl a vyrazil za ní k vodě. Celý se tam smočil, protože mu začínalo být velké horko. Sledoval ji, jak přivřela oči a odpočívala. "A zklamala tě. Víš, já tohle místo našel vlastně náhodou, takže jsem neměl žádný představy. Asi jsem ani neobjevil vše, co nabízí. Ale neboj, věřím, že tu objevíš to pravé kouzlo. Dobře smýšlející vlky a tak. Možná si měla prostě jen smůlu na hlupáky a oni ti to tu zprotivili." Netušil jestli ji nějak utěšil nebo povzbudil. jen to prostě řekl tak, jak si myslel, že to je.

// Sorry za spamování, ale myslím, že už tu akci nechci zkoušet, když to tu tak vidím. :D

//Promiň, promiň, už takový výpadek nebudu mít. ^^

Jelikož měl plný žaludek, tak na jídlo už ani nepomyslel a napnutě poslouchal, když vyprávěla jak objevila svoji magii. Jenže najednou skončila vyprávění a dal se nic nedělo. Chtěl ji nějak popohnat, ale tu si všiml že se mu u nohou ukázal kámen, který tam určitě před chvilkou nebyl. Přiblížil k němu čumák a zjistil, že se lehce mihotá, přesně jak o tom mluvila. S rozpustilými jiskřičkami v očích se na ni zadíval, ale všiml si, že ji to muselo dost vyčerpat. Chtěl se starostlivě zeptat, jestli je v pořádku, jenže se zarazil. Přišlo mu, že by ji tím mohl popudit nebo jinak urazit, tak raději o pomoci pomlčel. Místo toho navázal na její představení. "Z dálky by to vážně vypadalo jako pravý a nefalšovaný kámen. Až budeš mistr, tak ti půjdou vytvářet určitě i složité věci. Třeba jelení nebo různé obří rostliny." Byl tím tak zaujatý, že zapomněl na hlídání okolí kvůli medvědům.
Zamyslel se nad slovy vlčice. Trochu ho mrzelo, že nedokáže odhadnout jakou magií vládne, ale aspoň to na sobě mohl nějak pozorovat nebo se snažit sledovat. Vzpomněl si, jak dokázal měnit směr větru a to celkem obstojně. "Možná, že už se u mě projevila, ale já to vůbec netušil. Nedávno jsem bojoval s jednou skupinkou vlků s obřím červem a já mu foukal vítr do očí. Teda spíš do tlamy, protože oči neměl. Takže možná mám vzduch! Jenže, jak by pak mohlo být možné, že ty máš oči fialové, viděl jsem i vlčici s rudýma očima a někoho zase se zlatýma. Že by vlci s magií vzduchu měli oči zlaté?" Nechal svou otázku jen tak viset ve vzduchu, kdyby třeba znala odpověď.
Pokýval hlavou na souhlas, že musel její boj být těžký, když u toho vlčí nepřemýšleli. Tak to jsem měl teda štěstí na spolubojovníky. Nedůvěřivě se na Cynthii zadíval, když vyprávěla o jakémsi Životě a Smrti. Jenže nemohl odporovat s tím, že o tom nikdy neslyšel. Co když mu to už někdo vyprávěl a on na to jednoduše zapomněl? "I sebedivnější vlk může říkat pravdu. A pokud se tu ukazují pisecni červi a kdoví jaký další potvory, tak je možné, že tu jsou i vlčí kteří si říkají Život a Smrt. Ale popravdě, asi bych raději hledal Život, když už bych musel."
Cynthii nějak moc nerozhodila jeho poznámka o medvědech. Zběžně prolétla pohledem okolí a zkonstatovala, že medvěd není tak chytrý, aby se plížil, takže by ho určitě slyšeli a taky dost jistě cítili. Proto se zcela uvolnil a položil další otázku, která ho pálila na jazyku. "Možná že jsem až moc drzý, ale co se ti stalo? Vypadáš jako po dost těžkém boji, ale s námi na písku si nebyla." Tak nějak přijal za vlčici odpovědnost, než ji bude lépe. Hold byl tak vychovaný, aby slabším a zraněným pomáhal.

Cynthia byla ze začátku nadšená, dokonce mu i hezky poděkovala. "Není zač," usmál se na ni. Ale brzy mu úsměv trochu ztuhl, když se nad rybami podivně zarazila. Nenápadně k nim čichl, ale nezdálo se mu, že by za tak krátkou chvíli nějak zatuchly. Vždyť jsem je teď ulovil. Nechápal to, ale snažil se to přejít. Vlčice se nakonec odhodlala a dvě rychle zhltla. Třetí mu přistrčila k nohám, tak ji bez okolků zhltl. Samozřejmě se snažil dávat pozor na kostičky, ale i tak se mu jedna nebo dvě zapíchly do jazyka. Otočil se od jeho nové společnosti, aby neviděla, jak se snaží kostičky vyplivnout.
Když usoudil, že už tam žádnou nemá, vrátil pohled zpátky na ni. Zaposlouchal se do její odpovědi. Magie? Iluze? Natáčel hlavu do různých pozic, protože to nechápal. O magiích nikdy neslyšel a ještě k tomu, aby někdo vytvářel iluze. Nechtěl vypadat jako neznalec, ale vážně ho překvapila svou odpovědí. "Nevzpomínám si, že bych někoho takového potkal. Nebo to uměl dobře skrýt a oblafnul mě. Ale nějak mě napadá, že já svou magii neznám. Myslíš že to umíš odhadnout? Popravdě jsem o magiích slyšel poprvé až teď od tebe. Jak se to pozná u ostatních?" Nechtěl ji zavalit otázkami, ale vážně ho to zaujalo. Cynthiina další otázka ho však utnula. Ztišil hlas do šepotu, nechtěl ji nějak vystrašit, ale ani své podezření nechtěl říkat nahlas. "Jak jsem došel ke břehu, tak jsem si všiml pár stop. Skoro všechny patřily různým srnkám, jelenům a tak, ale jedny byly strašně velký, větší než moje tlapa." Pro představu zvedl nohu, aby si uvědomila, že ta stopa byla vážně velká."Bojím se, aby to nebyl medvěd, proto to tady tak sleduju. Nic tam neschovávám."

Přišlo mu, že se vlčice trochu uklidnila. Nebo možná začala akceptovat jeho přítomnost. Ať tak či tak, cítil se v její přítomnosti trochu lépe, proto povolil svaly, které měl až do teď v pohotovosti. Možná jsem čekal, že se na mě vrhne. Nebo nějaké šestý smysl? Nechtěl se v to dál pitvat, proto od takových myšlenek odešel.
Vlčice prozradila své jméno. Cynthia, převaloval si její jméno v hlavě na jazyku. Líbilo se mu, bylo takové zvučné a nezvyklé. Na její odpověď, která se pojila k jeho společnosti, zamával ocáskem. Oplatil vlčici úsměv a uvolnil se úplně. V hlavě měl jednu otázku připravenou, ale než se k ní mohl dostat, Cynthia se chytila jeho nabídky ohledně jídla. Přikývl a už se chystal, že se zvedne, ale vlčice měla na srdci ještě něco, tak zůstal sedět. Pozorně poslouchal a při jejích slovech se začal smát. "Myslím, že v tom problém nebude. Nemám komu bych o tom povídal a předpokládám, že na to brzy zapomenu." Vlastně jí prozradil, jakým problémem trpí, ale nepředpokládal že to nějak z jeho věty vydedukuje.
Zvedl se a vydal se proti proudu řeky. Všiml si totiž, že se ve vodě vyskytují ryby, tak se rozhodl, že nějakou chytí pro oba. Nebo možná dvě a každý si dá jednu. Až pozdě si uvědomil, že s lovem ryb nemá žádnou zkušenost. V pohodě, to zvládnu. Došel k místu, které vypadalo hojně využívané pro pití a dokonce i pro lov. Viděl totiž malé rybí kostičky u břehu. Jen ty stopy se mu nezdály. Tyhle budou nějakých jelenů nebo laní. No, možná i srnek nebo co tady žije. Ale tohle... Zvedl tlapu a přiložil ji ke staré stopě , která byla o dost větší než jeho. Zamrazilo ho až do morku kostí, když otisk identifikoval. Medvěd!? Okamžitě začal být obezřetný a hlídat okolí. Pomalu vlezl do vody a nehybně stál. Ušima hlídal a očima pátral ve vodě po pohybu. Chvilku se nic nedělo, ale brzy se mu kolem nohou ochomýtaly neopatrné ryby. Přiblížil hlavu až k hladině a všechny rázem zmizely. Zůstal klidný a trpělivý a to se mu vyplatilo. Jakmile mu začala rybka ochutnávat nohu, vrhl se na ni a brzy se mu zmítala v tlamě. Položil ji na břeh a rychle ukousl hlavu, aby se chudák netrápila a neumřela na udušení. Prohlížel si ji a usoudil, že by se z jedné nenajedli. A co když má Cynthi velký hlad? No raději chytím ještě jednu.
Ryby se nepoučily z osudu jejich příbuzné a znovu mu oždibovaly nohu. Tímto způsobem chytil ještě dvě, než to těm rybám došlo. Nebo je možná přestal Awarak zajímat. Vzal všechny tři ryby za ocasy do tlamy a vydal se zpátky za vlčicí. Položil před ni bezhlavé ryby a packou ji pokynul, aby se do nich pustila. Snad nebude trvat na těch hlavách. "Doufám, že ráda žereš ryby." Zkoumavě se na ní podíval a poté rychle pohledem přelétl okolní keře. Jenom preventivně. "Mám na tebe otázku, snad nebude moc vtíravá. Ale jsi první vlčice, u které vidím fialové oči. Čím to je?" Upřímně ho to zajímalo, tak tou otázkou začal.

Sledoval její pomalé probouzení. Ihned ho zaujaly její fialové oči. Nepamatoval si, že by někdy viděl vlka s takto zabarvenými duhovkami. Čekal něco jako přiznání, že v pohodě není, že děkuje za zájem, či že potřebuje pomoc. Ale evidentně narazil na dost hrdou vlčici, která to nechtěla tak okatě přiznat. Začala se pomalu štrachat do sedu a z jejího tónu bylo cítit opovržení? Tak nějak by to Awarak nazval, ale možná to nebylo správné označení. Přeci jen, měl občas problémy se správným pojmenováváním emocí. Počkal až se vyhrabe do sedavé pozice a pomalu si také sedl. Nechtěl ji naštvat ještě tím, že by se před ní rychle hýbal, protože ona zřejmě prošla složitou bitvou, která na ní nechala viditelná zranění.
Na její výzvu, jestli vidí, jak je v pořádku jen kývnul hlavou, ale jeho kývnutí bylo takové neurčité. Něco mezi "jasně, že vidím" až "no, až tak v pohodě to nebude". Bylo jen na ni, jak si to převezme. Velmi brzy se však stala s vlčicí změna. Povzdechla si a tím se její maska jakoby trochu rozpustila. Všiml si, že ji musí tělo dost bolet a oči se jí lehounce zaleskly. Dělal, jako kdyby si toho nevšiml. Když se zeptala, jestli něco potřeboval, měl možnost začít od začátku. A, jak doufal, správně. "Rád bych začal ještě jednou. Ahoj, jsem Awarak a když jsem tě tu viděl ležet, napadlo mě, že by si mohla potřebovat pomoci. Jak však vidím, asi jsem se spletl, takže teď už asi chci jen společnost? Aspoň na chvilku. A jestli by ta společnost chtěla něco k jídlu, tak bych to dokázal zařídit." Propaloval ji pohledem, aby mu neušel ani jeden pohyb, který by napověděl, co si o jeho nápadu myslí. Zároveň občas máchl ocasem, aby to nevypadalo, že chce být nad ní povýšený. Dobrovolně se jdeš přátelit? Víš jak to dopadá, neměl by si to dělat. To se mu začal ozývat v hlavě protivný hlásek. Ale když ona vypadala, že potřebuje pomoci. Však uvidíš!

<< Řeka Tenebrae přes Středozemku

Jelikož bylo takové horko, nechtěl se zdržovat na otevřeném prostranství, proto celou pláň prošel velmi rychle. Sice to bylo trochu úmorné a uschl mu cestou celý kožich, ale nyní se znovu ocitl velmi blízko vody. Štěstí? Osud? Náhoda? Možná dobrý směr větru. Raději se pokusil pustit všechny pochybný myšlenky k vodě a sám si do vody stoupnul. Bylo velmi příjemné, když mu chladivá voda omývala packy.
Dokázal by ve vodě strávit dlouhou, předlouhou dobu, když tu mu projela hlavou bolest. Jenže ta bolest nebyla úplně bolestí, ale spíš jakýmsi pocitem, vnitřní myšlenkou. A to dost nepříjemnou, skoro jako kdyby měl omdlít a cítit se u toho jako nicka. Zmateně se začal rozhlížet. Co je zase tohle za kouzla. Co to jako mělo být? Pořád se ohlížel, když tu zaostřil na předmět, který považoval za kámen. To je vlk?
Vylezl ven a šel se podívat zblízka. Zděsil se, že se vážně jednalo o vlka a on ho považoval za kámen. A když se zadíval pozorněji zjistil, že to je vlčice. A je hezká. Jenže neměl moc času se zajímat o to, jak je roztomilá, protože byla v bezvědomí. "Hej, haló vstávej." Zkusil do ní šťouchnout tlapkou. Jenže vlčice nijak nereagovala. Ťuknul do ní čumákem a hned odskočil zase pryč, kdyby se po něm ohnala. Přemýšlel, že by ji čapl za kůži a jemně ji dotáhl k vodě, ale nechtěl ji ublížit, takže si šel nabrat vodu do tlamy a pocákal ji čumák. "Už jsi v pohodě?" Lehl si blízko ní a čekal, jak bude reagovat.

<< Tmavé smrčiny

Pomalu se loudal za čenichem. Neměl žádný cíl, žádnou motivaci k tomu jít kupředu. Tedy, cíl byl, ale už se mu jevil jako nereálný. Když jsem do teď nenašel tu vlčici, tak už ji asi nikdy nenajdu. Vždyť já ani nevím, jak vypadá, voní, mluví... Nevím nic. Jsem jen černý stín sebe sama, měl bych si najít nějakou zábavu. Jediné, co ho zatím zabavovalo bylo kopat kamínky do proudu řeky.
Na chvilku se zastavil a nadechl se. Ucítil pár pachů, ale žádný mu nepřipadal povědomý a nebyl úplně ve stavu, že by chtěl s někým zahájit hovor. Všiml si však, že už je celkem daleko od hranic smečky, proto se rozhodl, že přejde na druhý břeh a bude pokračovat na protější straně. Třeba mě napadne lepší zábava, než se pokoušet dělat žabky v řece. Ne, že by mu to do teď nějak významně šlo. Při přecházení řeky se ještě pořádně napil, protože netušil za jak dlouho by mohl najít další vodu. Navíc, když se tak zadíval na oblohu, usoudil, že by mohl být dobrý nápad si smočit celé tělo. Na nic nečekal a plácnul sebou do říčky. Nehleděl na to, jestli ho někdo považuje za blázna. On spíš vnímal jako blázny ostatní, když se chtěli v takových vedrech potit v suchém kožichu. Ještě že je ta voda. Cítil se trochu osvěžený, tak se rozběhl někam dál.

>> Medvědí řeka přes Středozemku

// Svůj hlas dávám výtvorům č. 2 a č. 5 :). Ale všechny jsou moc povedené, taky máte můj obdiv. *Jsem na tom stejně jako Tollpihe.*

<< Tekutý písek

Hlavu měl ještě plnou boje s červem a fenky. Nedíval se kam běží, až když světlo potemnělo, se podivil, kam to doběhl. Zastavil se a rozhlédl po okolí, ale neviděl nic jiného než stromy. Docela změna oproti písku a slunci. Do čumáku mu udeřil závan pachů, až se lekl, že vstoupil na území smečky. Přišlo mu to jako nějaké déjà vu. Měl totiž pocit, jako kdyby už něco takového zažil. Brzy se však uklidnil, protože pachy byly velmi slabé. Došlo mu tak, že smečka musí být o les vedle, jinak by už na něj dávno někdo vystartoval.
Už už se chystal, že se vydá dál, když tu zaslechl praskání větviček. Našpicoval uši a rozhlédl se kolem sebe, kdo by ho mohl sledovat. Nevěřil svým očím, když zahlédl ušáka, který se bezstarostně procházel blízko něho. Aniž by vytvořil jediný zvuk, otočil se a i když měl jediný pokus, skočil přímo na svou budoucí večeři. Neminul a skutečně přistál na hřbetě zajíce. Ten se z šoku ani nesnažil utéct a tak mu Awarak nechtěl prodlužovat psychické trápení, které by brzy dorazilo. Přesným kousancem ukončil život a po tváři se mu rozlila čerstvá krev. Urychleně se pustil do zbytku, než mu krev vychladne. V brzkém čase nebylo po neopatrném zajíci ani památky. No, možná by jeho bývalou existenci prozradily kosti a krev. Awarak si jednu kost vzal na cestu a vydal se za vůní vody. Dával si však pozor, aby nevstoupil na území smečky. Když však budu na téhle straně řeky, mělo by to být v pořádku.

>> Řeka Tenebrae

Vše nasvědčovalo tomu, že druhý fenek skupinu vlků tak jednoduše nepropustí. Jenže to je velmi podcenil. Vlčice najednou měla v tlamě žezlo a čarovala s ním neuvěřitelné věci, které se začaly sypat na fenka. Najednou se země otřásla a vylezl z ní obří fenek, který byl hrozivější než armáda písečných červů, hlavně tím, jak na něm svítily různá znamení. Awarak přitiskl uši k hlavě a čekal, co se bude dít.
Obr se zdál být pořádně vytočený, když držel za kožich černého mrňouse a vysvobozoval z klece druhého. Nadechoval se k tomu, že bude nejspíš křičet, tak se černobílý vlk přikrčil k zemi. Slova hněvu však nebyla mířena ani na jednoho z přítomných vlků, ale na tyrany. Narovnal se tedy a vůbec jim to nezáviděl. Zničehonic se jim obr omluvil a zasypal je různými blyštivými věcmi. Poté seskočil zpátky do pukliny a země se za ním zavřela. Jako kdyby tu nikdy nic nebylo. Rozhlédl se po ostatních, ale neměl družící náladu. Hlavně proto, protože ostatní se už vydali různými směry a k němu neměl nikdo cestu. Možná je to tak lepší, i když, nějakou společnost bych uvítal. Ale moment! Já mám najít vlastně tu vlčici... Proč vlastně? Nevím, ale musím ji najít.
Jak si tak lámal hlavu nad tím, proč chtěl najít jednu vlčici a jak vlastně vypadala, tak se vydal do přilehlého lesa. Snad tam bude mít štěstí a nalezne ji.

>> Tmavé smrčiny

Skupina B: Tadaro, Thaileo, Maple, Awnay, Fiér, Awarak

Kletby z té mrňavé tlamičky Awaraka nijak nevyvedly z míry. Nebo se tak aspoň netvářil, ale malé pochybnosti se přeci jen našly. To by vážně udělal? Musím si dávat pozor na zadek. Avšak slova o zmizení vlčice ho znepokojovala. Než však měl jakoukoliv možnost na to nějak reagovat, stalo se více věcí najednou.
Vlk který se přetahoval o žezlo dostal pořádnou pecku, až odletěl pěkných pár metrů daleko. Větvička, která lechtala jejich trýznitele zmizela, protože vlk už žezlo neovládal. Awarak byl připravený se ho zmocnit, aby tento zmatek konečně vyřídil, ale nebylo to potřeba. Kouzelná tyč totiž vyletěla k nebi a zahučela do pukliny v zemi. Tvoreček začal zničehonic smlouvat, zřejmě si myslel, že si tím nějak pomůže. Dokonce prosil o pomoc u hnědé vlčice. To si nás neměl vystavit smrtelnému nebezpečí. Aniž by něco stačil namítnout, přiřítil se jiný vlk tak rychle, až Awarak přitiskl uši k hlavě, jaký to byl průvan. S úžasem sledoval, jak chňapl Ramsesův ocásek a mrsknul ho dolů za žezlem. "Užij si let,! zabrblal si pod vousy a radostně se rozhlédl po ostatních. Viděl radost na ostatních, tak se radoval s nimi. Ohlédl se ještě na druhou skupinku, aby se ujistil, že ani jim už nebezpečí nehrozí. Sice nemají za zády červa, ale stále nejsou volní. Zatím však nevěděl, jestli by nějak pomohl, tak si začal aspoň čistit obličej od slizu.