Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Jeho mírně diplomatické (aspoň on byl přesvědčený, že tomu tak bylo) chování nemělo valného pochopení. Tedy co měl vlastně čekat? Když sám nad sebou zauvažoval, tak se diplomaticky nechoval. Sám by se označil za "podržtašku". Aspoň, že mu vlk odpověděl, za což mu byl vděčný. Ale zdálo se mu, že jeho kamarádka do něho až moc rýpe. Týjo, tak to jsem měl štěstí, že jsem ji potkal v dobrém rozpoložení. Nebo měla zastřené smysly a oblíbila si mě. Třeba to je její maska a něco skrývá. Je to její věc, ale takhle hnusná by k němu nemusela být.
"Těší mě Zakare, jsem Awarak." Chtěl dodat něco na obranu jednoho či druhého, jenže se zdálo, že to zvládají jen mezi sebou. I když, více to zvládala Cynthia, která vypadala dost rozjetá. Awarak si maličko přeskládával obrázek, který si o ní udělal. Ale nijak se mu nezprotivila nebo nezhnusila. Jen si ji zaškatulkoval jinam. Byl přeci vychován ke zdvořilosti a k tomu, aby s nikým nevyvolával hádky. A tak tam seděl a nechtěl se do jejich rozepře motat.
Když už to vypadalo, že si svoje vyříkali (přičemž mluvila spíše vlčice), vlk jim oznámil, že se dojde sám napít. Už se nadechoval, že to chápe, že nechce nějak překážet, ale černá vlčice se toho nevinného slova chytla a rozjela svoji šou nanovo. Trochu protočil oči, protože to mu přišlo už vážně moc. Maličko se posouval pryč, že se raději vydá svoji cestou, ale v tom se na něho strhla pozornost, aby ukázal svoji pokousanou tlapu. Zarazil se v ústupu. Nevinně a zároveň se usmál. "Zase tak hrozný to nebylo, ani to nestojí za to, tu tlapu ukazovat. Myslím, že Zakara by takový potvory nezaskočily. Ale aby sis o něj nedělala starosti, můžeme ho odsud hlídat." Byl z celé situace špatný. Proto zvolil, aspoň jak v to doufal, kompromis. Svou větou chtěl mírně upozornit Cynthii, že začíná zacházet za meze, i když mu bylo jasné, že to moc dobře ví. A taky tím chtěl ukázat Zakarovi, že má vlastní názory. Jenom se mu z celé té slovní přestřelky začínalo dělat špatně. Neměl rád spory a za každých okolností se jim snažil vyhnout. Chápal, že k životu patří, ale uměl si svůj život představit i bez nich. Jestli se to víc vyhrotí, tak se buď budu jako nevinný pozorovatel dívat... Houby, prostě odejdu. Duhovec (//pardon, nevím jak líp tvou barvu specifikovat :D) vypadá, že se umí ve slovních přestřelkách pohybovat.

// Mě se i na telefonu ukazuje dobře. :D Odpoledne odpovím. :)

Nemusel se do toho nijak angažovat. Mohl nepozorovaně odejít, nechat cizince jít svou cestou nebo Cynthii, aby to vzala do svých pacek, čehož byla určitě schopná, podle toho co už viděl. Ale bylo mu hloupé tu jen tak postávat a mlčet. I když pískově zbarvený vlk, celý mrzutý, odcházel, měl Awarak pocit, že by měl něco říct.
Než se konečně rozhoupal, jeho kamarádka už cupitala za zašlápnutým vlkem a začala mu tam dávat rozumy. Šel nenuceně za ní, aby ji popřípadě dělal křoví, protože nečekal, že by měl být stále její ochránce. "V tom má pravdu," přidal se na stranu vlčice. "Nechci nějak znevažovat tvoji ostražitost, ale je dost nebezpečné ležet na otevřeném prostranství. Takže máš opravdu štěstí, že jsme šli kolem jenom my dva." Netušil jestli tím nějak pomohl. Raději ještě přisadil k těm obřím zvířatům, kteří by ho mohli sežrat. "Taky by sem mohl přiběhnout obří fenek nebo červ. Ale když už si tu tak povídáme, tak jak se jmenuješ?" Chtěl navázat přátelštější atmosféru, protože neměl náladu na sebe poštěkávat nebo se hádat. Vždyť to bylo jen šlápnutí na ocas. A navíc Cynthia neváží tolik, aby z toho dělal takovou vědu.

// Jen krátce, víc mě toho nenapadlo. ^^

<< Středozemní pláň

Všiml si změny, která nastala v jejich okolí. Na této louce se mu dost líbilo. Všude, kam až oko dohlédlo se rozprostíraly obrovské lány samých kopretin. Pravda, už byly napůl odkvetlé s přicházející zimou, ale i tak byly krásné. Ale více si všímal reakcí jeho společnice na vyprávění. Uchechtl se na její větu. "Vidíš, to mě v tu chvíli nenapadlo. Asi to je dobrý příklad toho, že mi je zvědavost osudnou. Ale máš pravdu, co se mě pokoušelo sežrat, bylo většinou větší než já." Nechtěl se nijak vracet k tomu, že je málem sežral jejich mrňavý, psovitý příbuzný.
Čekal co z Cynthie vypadne. Říkal si, že by mohla být stejně praštěná jako on sám. Ale nebyl si o svém přesvědčení ještě úplně jistý. A zdálo se, že se nespletl. Mírně se usmál. "Tak to je fakt ujetý. A taky trochu roztomilý." Zamyslel se, čemu věřil jako malý. Vzpomněl si, jak věříval, že každé pohnutí větvičky je jeho sestra, která se chce rvát, ale to mu tak roztomilé nepřipadalo. Než však dostal šanci cokoliv odpovědět, narazila mu Cynthia do boku. Naštěstí byl všemi tlapami na zemi, takže ho to nerozhodilo a neskončili na zemi ve zmateném chumlu. Samozřejmě se ale lekl, když zakřičela, takže se mu chlupy naježily v očekávání souboje. Oklepal se a když se přesvědčil, že černá vlčice má zpět svoji rovnováhu, šel se zblízka podívat, co ji tak polekalo. Nemusel chodit daleko, aby si všiml, že zašlápla spáče. Na jazyk se mu drala poznámka, že on za to nemůže, ale když si to tak v hlavě poskládal, taky si mohl lehnout o kus dál, než doprostřed louky. Ale zase, jako lovecká taktika je to geniální. Pokud na tebe nikdo nestoupne. "Není to úplně vychytaný, to je pravda." Dvakrát se nerhnul k tomu, aby cizince poznal nebo pozdravil. Ozval se totiž jeho starý ostych, kdy se bál, že tři vlci pohromadě jsou dav a mohlo by se mu to krutě vymstít. Takže zatím jen stál jako tichý sloup a čekal, jak se to vyvine. Kdyby byl však vlk útočný, nebo naopak kamarádský, nemá problém se s ním seznámit.

<< Křišťálový lesík

Cyntiha hodila na Awaraka pohled, který byl kombinací pobavení a překvapení. Šklebil se na ni dál a čekal co z ní vypadne. Na chvilku se zamyslela, takže se zadíval na krajinu kolem sebe. Nebylo na co se moc dívat. Okolí mu připomínalo boj s obřím červem, ale přišlo mu to tak dávno, že už ho to nijak nerozechvívalo. Než vlčice promluvila, podíval se na svoji zraněnou tlapu. Po kousnutí už v jeho hustém kožichu nebylo ani památky.
Když začala vlčice vyprávět, pozorně poslouchal. Tak nějak předpokládal, že si vybere rodný les. Komu by se tam nelíbilo? Pokud ovšem neměl špatné vzpomínky. Všiml si její změny v hlase, ale nechtěl se v tom rýpat. Když mu to neřekla hned, bylo jasné, že se o tom bavit nechce. Ať to bylo cokoliv. "Ano, rodné lesy bývají nejkouzelnější. A věřím, že muselo být krásné vidět všechno na jaře kvést." Doufal, že mu otázku oplatí, protože měl jednu vzpomínku, která se mu zničehonic zjevila a nechtěl se jí vzdát. "Kdybych vynechal svůj les, kterým jsem chtěl začít, tak bych určitě za kouzelný označil jeden místní les, který jsem omylem našel. Netuším, jestli bych ho našel znovu, ale jsem si jistý, že existuje a jen jsem si ho nevysnil. Byl temný a byl v něm obří jezevec." Poslední větu řekl vzrušeným hlasem a postavil se na zadní, aby ukázal, jak zvíře bylo vysoké. "Jenže se nedal chytit a ani mě nějak neregistroval. Prostě šel a šel doprostřed lesa. Tím, že jsem ho sledoval, mě dovedl na mýtinu, která byla plná mlhy. Takový tý hustý. Bylo to vážně úžasně kouzelné." Trochu se rozmluvil, protože měl radost, že si vzpomněl na něco, co tu zažil. Bylo to něco nového, co tak často nezažíval. Mohl i pokračovat dál, ale nepřišlo mu, že by Cynthii zajímalo, že se z mlhy vynořil jeho mrtvý bratr. Potřásl hlavou a přemýšlel, co by mohli řešit dál. Otočil se na ni. "Napadá tě taky nějaká praštěná otázka? Docela mě to baví, pokud to ovšem nezasahuje do tvého soukromí." Pomalu pokračoval vedle ní a užíval si pomalé procházky.

>> Kopretinová louka

Moc neviděl vlčici na obličej, když ležel za ní. Netušil proto, jestli se jí zdají pěkné sny, ošklivé nebo žádné. Hlídal ale bedlivě okolí, aby se jí nic nestalo a nikdo ji neotravoval. Naštěstí se o to nikdo nepokusil, takže měl spoustu času na myšlení. Přemýšlel o magiích, o smečkách a celkově o budoucnosti. Bude chtít, abych ji doprovodil dál? Co když má jiné plány a já se k ní jen náhodou nachomýtl a ona mě využila abych ji hlídal? Ale ne, tohle se k ní nehodí, vždyť byla vděčná za mou pomoc a to by vypočítavý vlci nebyli. Viděl jsem jí to na očích. Jenže, co s tou smečkou? Chtěl bych se někam přidat? A měli by vůbec o mě zájem?
V takových úvahách se pohyboval, když tu zpozoroval, jak se začíná vlčice zvolna pohybovat. Zvedl hlavu, ze které mu upadl na tlapky list. Zmateně se podíval nad sebe a uvědomil si, že se listí začíná zbarvovat do žluta a pomalu opadávat. Podzim je tu. Už zase!? Netušil, kam jaro a léto uteklo. Ani si nebyl jistý, jak dlouho tu už je. Veškeré úvahy mu ale zahnalo popřání dobrého rána. Zazubil se na vlčici. "Jsem rád, že si se vyspala. Zdá se, že ti to pomohlo." Na chvíli se odmlčel, ale pak se zašklebil ještě víc. "Nemusíš se bát, jen jsem ti nechtěl omezovat životní prostor." To už se ale vydala k říčce se napít. Sledoval její chůzi a zdálo se mu, že už je na tlapkách jistější. Měl z toho radost, tak ji nedoprovodil, protože věřil, že do vody nezahučí. Místo toho si sednul na půl cesty, aby nemusela zpátky takovou dálku. Cynthia přišla zpátky, posadila se naproti němu a byla ticho. Nevěděl, co si má myslet, jemu totiž taky došla slova. Už už se nadechoval, že se zeptá, jestli se nevydají někam dál, když to jeho kamarádka vyřešila za něj. A dokonce to pojmenovala jako protažení a porozhlédnutí. Nadšeně zakýval hlavou, když zjistil, že ho od sebe nevyhání. Vydal se za ní a brzy s ní srovnal krok. "Rád se k tobě přidám. A když spolu budeme ještě chvíli trávit čas, tak se tě rovnou zeptám, jestli si viděla nějaké kouzelné místo. Tady nebo třeba doma. A zatím potrápím svoji paměť, aby mi vydala vzpomínku na nějaké úžasné místo, které jsem navštívil já, abych ti o něm taky mohl vyprávět." Byla to první blbost, co ho napadla, ale přeci nepůjdou v tichu.

>> jestli to chápu dobře, tak jdeme na Středozemní pláň (přes Medvědí jezero)

// A jestli ne, tak to ještě přepíšu. :D :D Až na Kopretinku se asi nepřeneseme. :D

Nad rozkvetlými rostlinami se nijak zvlášť dlouho nepozastavoval. Prostě je přijal jako omluvu od lesa, že jim způsobil takové problémy. Místo toho měl radost, že vlčice přijala jeho nabídku vody. Nadechoval se, že něco pronese, nějaký ten vtípek, ale Cynthii vytryskly další slzy. Chtěl jí je znovu utřít, ale tentokrát se udržel. Nechtěl ji víc ubližovat nebo spíš vyčerpávat. Slz už bylo dost. "Není zač, vážně," pronesl prostě. Na chvilinku se ještě vzdálil si umýt packu a během toho přemýšlel, co myslela tou magií. Nějak mu to nedocházelo.
Když se vrátil, na chvilku zapomněl na magie, protože se rozhodl svěřit se svým problémem. Nevěděl, jakou reakci má očekávat a vlčice vlastně ani niajk pořádně nezareagovala. Buď to nechápe, protože to není tak častý... I když, ono se těžko uvažuje, když jste polomrtvý vyčerpáním. Neměl bych ji tak zatěžovat svými problémy a dopřát jí dlouhý spánek... A pak se zeptat, jak to myslela s tou magií. Vděčně se na ni usmál, hlavně proto, že měla vůbec sílu mu ještě něco odpovídat. "Já děkuju." Jen to tak špitl, takže ani nevěděl, jestli to slyšela. Možná měl štěstí, že narazil na vlčici, která byla svérázná, prostě říkala vše na rovinu.
Už už se chystal, že ji nabídne, aby se prospala, ale ona bolestně zasyčela a než se vůbec vzpamatoval, už mu to sama navrhovala. Chystal se, že pronese dlooouuuhooouuu řeč o tom, jak se omlouvá, že ji tak zdržoval od potřebného spánku, že tu zůstane a bude hlídat její stánek. Ani nevyřkl jednu slabiku a Cynthie se zavřely oči. Usmál se a jen přikývl, i když věděl, že ho nemůže vidět. Rozhlédl se kolem sebe, jestli by se nedalo nějak přesunout pár větví roští, aby si udělali provizorní přístřešek. Nic vhodného však neviděl, tak si jen chtěl lehnout vedle vlčice. Když se však tak rozhlížel, tak by měli nekrytá záda a to se mu moc nelíbilo. Jenže nechtěl s vlčicí moc hýbat, aby ji nějak neublížil, takže si lehl za ní, aby měl na rozhled před ni, vedle ni a kdyby je někdo napadl zezadu, tak by musel projít přes něho. A druhou stranu ji chrání strom. Snad se nelekne, že mě nevidí, až se probudí. Ale pak ji to vysvětlím, že jsem ji jen hlídal. Zamyslel se, jestli bude zkoušet dělat něco s rostlinami, protože mu došlo, že na to mohla jeho nová kamarádka poukazovat. Jelikož se cítil taky trochu unavený, tak to nechal být. Co kdyby ho to unavilo tak moc, že by usnul a zase by se připlížily ty potvory a napadly je? Nechtěl to riskovat.

// V pohodě, obávám se, že můj předchozí (a asi i současný) příspěvek byl splácanina, tvůj je v pohodě. :D

Neměl čas sledovat počínání vlčice během jeho boje. Mohl jen doufat v to, že se v okolí neschovávají další dravci, kteří by na ni mohli zaútočit. Po boji, který nebyl zase tak dlouhý, se vydal za Cynthií. Cestou k ní ještě pročesával zrakem okolí, ale přál si, aby tu nikdo už nebyl. Možná slyšeli, jak píská bolestí a dají nám pokoj. Mírně se pousmál cestou k vlčici, ale úsměv mu zmizel hned po jeho otázce. Vypadala strašně. Oči se ji leskly nemocí nebo snad vyčerpáním, tvář měla strhanou námahou a to se jen postavila na nohy. Bál se, že mezitím, co odháněl jednu šelmu ji napadla jiná. Na své zranění okamžitě zapomněl. Vzpomněl si až když si toho vlčice všimla. Skoro překvapeně se podíval na svoji nohu, ze které pomalu vytékala krev. "To je v pohodě, myslím, že to vypadá hůř, než jak by mělo. Ani to moc nebolí." Aby svá slova dokázal, zamával tlapou, ze které odlétlo pár kapek krve. Pohoršeně se na ránu podíval, tak si ji začal čistit.
Zvedl oči od čištění kousance, když mu Cynthia děkovala. "To nestojí za řeč. Naštěstí jich tu nebylo hodně, tak se to dalo zvládnout." Nechtěl se nějak naparovat, ale cítil se hrdě. Hlavně byl rád, že ho nezabil. I když by ho zajímalo, co to na ně zaútočilo. Podíval se znovu na vlčici, jestli je v pořádku, ale ta se kolébala kousek stranou. Chtěl se vydat za ní, ale ona se rozhodla vyprázdnit svůj žaludek. Doufal, že to není z jeho krve, ale i tak vlčici litoval. Pak ho napadlo, že se asi úplně tak nerozhodla, vidět obsah napůl stráveného jídla znova. Co když má nějaké vnitřní zranění? Co s tím budu dělat? Nedisponoval ničím, co by ji mohlo pomoci. Jak tam tak stál a začínal být trochu nervózní, začaly kolem něho rozkvétat květiny různých druhů. Nevěnoval tomu pozornost, byl zabraný v úvahách, jak by mohl pomoci. Alespoň zbytečně nečuměl směrem k černé vlčici, čímž ji chtěl dopřát jakési soukromí.
Slyšel, jak se k němu vrací, tak se za zvukem otočil a chtěl se usmát. Místo toho ale sledoval, jak se opřela o strom a svezla se po jeho kůře směrem k zemi. Vylezl ze svého květinového koberečku a na okamžik se na něj zadíval. Kde se to tam vzalo? Některé květy byly přímo obří! To mu vnuklo nápad. Rychle se otočil k Cynthii zády a urval největší květ dřív, než zmizí. Došel k říčce, která se tu líně kroutila a nabral do své provizorní misky tolik vody, co šlo. Skoro se modlil, aby vodu cestou nevycmrndal, takže postupoval zpátky velmi pomalu. Po nekonečně dlouhé době, což mohlo být tak pět minut, ale když se pekelně soustředíte, čas se strašně táhne, došel až k ležící, vysílené vlčici. Přistrčil ji květ až po nos. Povzbudivě na ni mrkl, ale všiml si, že se jí po obličeji koulí slzy. Netušil, jestli to nebude brát jako urážku, ale čistou packou ji slzy setřel. Považoval to jako důkaz přátelství. Pak si uvědomil, že si mohl vodou umýt tu krev, kterou se snažil oblízat. Odběhl znovu k vodě, pořádně se napil a poté se snažil očistit tlapku. Trochu to štípalo, ale když voda odplavila zaschlou krev, viděl, že to nezanechá ani jizvy. Spokojeně přišel zpátky za Cynthií. Lehl si proti ní a uvažoval, jak má pokračovat v rozhovoru. "Víš, něco ti musím prozradit. Je dost možné, že si tohle dobrodružství ani nebudu pamatovat. Protože... No... Já trpím na výpadky krátkodobé paměti. Dlouho se mi to nestalo, takže třeba se to spravilo, ale byl bych rád, aby si to věděla. Takže jestli se bojíš, že si o tobě udělám špatný obrázek, tak se bát nemusíš. Teď ho o tobě nemám, vážně." Mile se usmál a čekal ,jestli se bude cítit líp.

// Zítra :)

Pousmál se nad odpovědí Cynthie. Nechtěl si to přiznat, ale zvědavost ho vážně provázela jako nějaký kompas na průšvihy. Než se však mohl nějak tím dál zaobírat nebo dokonce hledat místo na uvelebení, jeden malér si je našel sám.
Jak již bylo zmíněno, sledovali s vlčicí křoví, které se začalo nebezpečně třást. Cynthia nijak neprotestovala, když si před ni ochranitelsky stoupl. Cítil, jak mu tělem začíná proudit adrenalin. Nevzpomínal si, jestli se kdy někdy porval s jiným zvířetem. Bojové hry s bratrem a sestrou se nijak nepočítaly, protože to bylo jen na oko. Tohle bylo však jiné a možná že to znělo divně, ale on se na boj těšil. Proto vyzývavě zavrčel taky. Vlčice si také nemohla vzpomenout, jak se tvor, který na ně začal vrčet jmenuje. Ale byla stejného názoru, že se mu vůbec nelíbí. Tak pojď a předveď se. Čekám na to.
Awarak však zaslechl, jak Cynthia rozhodla že vypadnou. Možná že to bylo lepší řešení, co kdyby to zvíře bylo obrovské. Proto ji dal náskok a sledoval více se třesoucí křoví, pro případ, kdyby je to něco chtělo sledovat. Začal pomalu couvat, ale stále se neměl k běhu. Doběhnu ji lehce, protože je zraněná a takhle má větší šanci, kdyby se ten útočník rozhodl vyběhnout. Jeho plán měl chybu v případě, kdyby jich bylo víc. To si však ani nepřipouštěl. Najednou však zaslechl své jméno a otočil hlavu. S hrůzou sledoval, jak černá vlčice leží na zemi. A najednou se kolem něho prohnal malý přikrčený stín a děsivě vrčel. Tak to teda ne ty malá potvoro. "Sehni se co nejvíc k zemi," křikl na svou novou kamarádku a rozběhl se za malou bestií. Možná že v ní vidíš kořist, ale to ti nedovolím.
Rychle se rozběhl a vyvinul nejvyšší možnou rychlost jakou mohl. Malá potvora byla už téměř u vlčice, ale Awarak skočil, chytil ji do zubů za zadní část krku a setrvačností ji od Cynthie odhodil. Chvíli se spolu váleli po zemi, než se černobílému podařilo najít pevnou půdu pod nohama a postavil se nad zvíře. Velikostí mu nedosahovalo ani po hruď, ale vypadlo vztekleji, než většina tvorů, které kdy potkal. Zbarvením se blížil k fenkům, které před nedávnem viděl, ale převažovala na něm i černá barva. Awarak však neměl nějak čas ho více pozorovat. Blesklo mu hlavou, že když na ně zaútočil, tak si povídat nebude chtít a proto mu bez okolků skočil po hřbetě. Nechtěl ho zabít, jen zranit, vystrašit nebo rovnou zahnat. Zvířátko bylo mrštnější než čekal a vysmeklo se mu. Aspoň že už nejde po ní. Bylo to jediné, co si stihl pomyslet, protože se mu malý dravec vrhl na nohu. Awarak ho vztekle nakopl, protože na nohy byl haklivý. Šelma se však nechtěla vzdát, tak na ni zkusil vrčet, štěkat, hrozivě se tvářit, ale nic nepomáhalo. Nedá se nic dělat, musím ho pokousat. Přestal zuby jen cenit a ohnal se jimi, ale ta potvora byla rychlejší. Kousla ho do nohy a trochu i potrhala. To Awaraka rozbesnilo natolik, že po něm skočil a pořádně se mu zaryl zuby do hřbetu, který už neminul. Až když slyšel, že píská bolestí ho pustil. Zděšeně se podíval, jestli žije, ale zvíře uteklo do houští. Zhusil se sám nad sebou. Já nejsem zabiják. Pomalu došel k vlčici. Maličko pajdal na přední packu, ale snažil se to zakrýt. "Jsi v pořádku?" Nemyslel na svou bolest, jen chtěl aby byla v pořádku Cynthie.

<< Medvědí řeka

Ani nedal vlčici moc prostoru na pochyby, diskuzi či nějaké námitky a vydal se do lesíku. Omluvně se otočil, ale nevypadala, že by se nějak zlobila. Srovnal tempo s jejím a šel pomalu po jejím boku. Vrátil se k jejímu rýpnutí o prozkoumávání světa. K poznámce o upečení se se už nevracel, protože by ji dal akorát tak za pravdu. A přeci ví, že to pravda je, když to říkala, tak to nemusím nijak vypichovat. "Jasně, prozkoumávat svět je takový dobrodružnější. Sice život ve smečce je taky dobrodružství a má to svý klady, ale zase si vázaná k jednomu místu. A to můžeš udělat kdykoliv, když tě přestane bavit být nespoutaná. " Nebyl si jistý, jestli jí jeho filozofie dává nějaký smysl, ale doufal že ano. Tím měl záležitost se smečkami vyřízenou. Nebo aspoň mu to tak přišlo.
Když se dostali do stínu lesa, oddych si. Bylo tu vážně příjemněji oproti sezení v řece. Kapky na jeho kožichu dávno uschly, ale neměl nějakou tendenci nebo snad pocit chtějí se v řece znovu vykoupat. Stín byl opravdu příjemný. Navíc si všiml, že se z hlubší řeky stala říčka, skoro až potůček. Takže by mnoho osvěžení nepřinesla a ještě by vypadal směšně, když by se snažil nějak namočit.
Srocil pohled na Cynthii. Krátce se zamyslel než odpověděl. "Byl jsem zrovna na prohlídce krajiny, když tu jsem viděl ohromný sloup písku. A koho by to nenalákalo, jít se tam podívat. Když si to tak zpětně preberu, mám štěstí, že jsem se nerozhodl jít dál do pouště. Maximálně bych tam umřel žízní. " Poklepal nad svou nerozvážností hlavou a chystal se položit podobnou otázku, co ji navedlo k tomu, aby se šla podívat na krtky, když se okamžitě zarazil. Zpozorněl, natočil uši směrem k houští a začichal. Měl pocit, že se z křoví ozývalo vrčení a vůbec se mu nelíbilo. Postavil se lehce obranářsky před vlčici, ale ne tak moc, aby ji nějak bránil v případném boji nebo útěku. Byla to jakási skrytá nabídka, jestli se schová za něho nebo ne. "Mám pocit, že se tomu živočichovi nelíbíme. Jestli teda nemám halucinace. Ale nikdy jsem nic takového necítil, tak ani nevím co to je," špitl ve spěchu směrem k vlčici. "Chceš utéct nebo bojovat?" Neodvážil se spustit zrak z křoví, ale jedno ucho natočil k ní, aby mohl zachytit její hlas, pokud by šeptala.

// Psáno na mobilu, snad tam nejsou hlouposti. :D

Zašklebil se na vlčici při zmínce nekonečná pouť a věčný tulák. "Asi na tom něco bude. Tak měním svoji výpověď na to, že zatím se nechci vázat na konkrétní místo." Byl se svojí odpovědí spokojený. Nejvíc ho však potěšilo, že se Cynthia nezajímala o to, jakým problémem trpí. Víc ji však zaujalo jeho povídání o strašidelném lese. Možná že do toho dal moc emocí nebo se tvářil vážně vystrašeně, sám nevěděl. Jak tak nad tím uvažoval, hlavou mu probleskla kalná vzpomínka na dva vlky a jeskyni s krásným jezírkem. Když se však snažil onu myšlenku zachytit, unikla mu.
"Mám takový pocit, že jsem potkal ještě jednu smečku. Ale tím si nejsem tak jistý, možná se to stalo už dávno." Byl lehce ztracený ve své hlavě, z čehož ho vytrhla další otázka. Zamyslel se nad tím a zadíval se na nebe, na spalující ohnivý kotouč. "Dobrý nápad, ale z vody se mi teda nechce, abych řekl pravdu." Naposledy si smočil hlavu a neochotně vyšel ven z řeky. Ohlédl se na vlčici a mile se usmál, protože věděl, že by neměla radost, kdyby se jí pokusil pomoci. Poté se otočil kolem své osy, aby našel nejlepší místo na schování. Jeden lesík se mu velice líbil. "Mohli bychom jít třeba támhle, mohl by tam být dobrý stín," pohodil hlavou směrem k blýskavému lesíku. Doufal, že bude vlčice souhlasit, protože se tam moc chtěl jít podívat. Dokonce tam pokračovala řeka, takže to lesík mohl klidně vyhrát.

// Křišťálový lesík

Vlčice se dále k magiím nevracela. Nejspíš vyřkla vše co o nich věděla. Nebo taky neměla o čem mluvit, když jsem neřekl žádnou otázku. Sledoval jak Cynthia zapřemýšlela o krtcích, o kterých se zmínila. Podle ní tam neměli žádnou roli, ale to se mu nechtělo moc věřit. Všechno má svou roli, ale co když ne? Začal se potápět ve svých myšlenkách a různých zkratkách, jak a co je spolu spojené, až se málem ztratil.
Mezitím došel do vody, kde provedl menší motivační řeč. Ani netušil, že by byl něčeho takového schopen, ale zdálo se, že vlčice tím byla zaujata. Chvíli ho pozorovala a na tváři se jí rozlil úsměv. On si totiž na nic nehrál a to mu možná připsalo body. Nebo jen prostě kápl do její noty tím, jak je bezstarostný a říká první slova, která ho napadnou. Radostně se na ní zašklebil, když mu jeho řeč potvrdila a sestoupila za ním do vody. Ponořil do vody hlavu, protože měl pocit, že se mu vaří mozek, ale hned ji zase vyndal. Voda mu stékala po pramíncích na tělo, ale brzy se zase vypařovala pryč. Ostatně se divil, že tu ještě nějaká je.
Důrazně pokýval hlavou na souhlas. "Taky to nemám v plánu." Pobaveně sledoval vlnky, které se rozutekly po hladině. "Tak jo, to zní jako dobrý plán," přitakal na její větu o smečce. Jeho důraz však trochu ochladl, když se ho zeptala na jeho smečku. Trochu zavrzal zuby, protože si nebyl jistý, jestli se jí má svěřit nebo je na to brzy. Usoudil, že ji tím nebude zatěžovat, ale zase, byla tak hodná a dělala mu společnost... Jenže, když to každýmu vykecáš, tak to nebude tajemství. Kdo ví, jestli si to už někomu neřekl. "Nejsem v žádné smečce a myslím, že ani v žádné nikdy nebudu. A o smečkách tady nemám přehled, jen vím o jedné, kolem které jsem šel, když jsem odcházel z pouště. Je usídlená v takovém strašidelném lese. Aspoň mi přišel docela tajemný, když jsem tak šel naproti hranici." Přestože bylo horko, maličko ho zamrazilo ze zmíněného lesa.

//Za mě v pohodě. :D Nemusíš nijak spěchat. :)

Vlk začal přemýšlet, co všechno by mohla Cynthia vytvořit. "Vážně cokoliv? I třeba svoji vlastní kopii?" Nedokázal si představit, kdyby seděl a koukal do očí svému vlastnímu odrazu. Mohlo by to být dost divný. Zaposlouchal se do její myšlenky o zbarvení očí. Vysvětlení které podala, nebylo moc uspokojivé, ale zřejmě toho věděla o vlčí anatomii tolik jako on, takže to nechal být. Nakonec radostí pokýval hlavou, protože se vážně mohlo jednat o moment překvapení. Na vlky se jmény Smrt a Život neměl co říct, tak raději mlčel.
Jen se trochu zarazil, když se Cynthia odmlčela. Že bych ji něčím urazil? Nebo jsem se jí snad dotkl? Bál se, že se s ním už nebude bavit, tak se tvářil trochu zkroušeně. Ale jak tak na ni koukal, přišlo mu, že se v ní odehrává vnitřní boj. Možná se odhodlává mi něco sdělit. Jo to bude ono! Vlčice začala vyprávět zkrácenou verzi toho, co ji potkalo. Zněla jako někdo, kdo měl celou situaci celou dobu pod kontrolou, což se Awarakovi dost líbilo. Musí být statečná. Byl dobrý posluchač, zatajoval dech na místě, kde se to hodilo a zděšeně vydechoval na místech jiných. "Muselo to být dost drsné a nebezpečné. Jsem rád, že jste se z toho nakonec dostali. Ale krtci?" Zakroutil hlavou. Asi by si měl zvyknout, že by ho tu nemělo nic překvapit. Sledoval její počínání, jak se snažila zvednout a pomalu se ploužila k vodě. Nesnažil se jí pomoci, nevypadala, že by měla radost, kdyby se jakkoliv přičinil. Sám se zvedl a vyrazil za ní k vodě. Celý se tam smočil, protože mu začínalo být velké horko. Sledoval ji, jak přivřela oči a odpočívala. "A zklamala tě. Víš, já tohle místo našel vlastně náhodou, takže jsem neměl žádný představy. Asi jsem ani neobjevil vše, co nabízí. Ale neboj, věřím, že tu objevíš to pravé kouzlo. Dobře smýšlející vlky a tak. Možná si měla prostě jen smůlu na hlupáky a oni ti to tu zprotivili." Netušil jestli ji nějak utěšil nebo povzbudil. jen to prostě řekl tak, jak si myslel, že to je.

// Sorry za spamování, ale myslím, že už tu akci nechci zkoušet, když to tu tak vidím. :D