Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<< Zlatavý les

Prokličkovat lesem mu trvalo o trochu déle, než zamýšlel. Mezitím ho zastihla pěkná chumelenice a ne jenom jedna. Bylo mu jasné, že by si měl okamžitě obstarat něco k snědku a to co nejrychleji. Jenže co v takové zimě sehnat? Každá slušná ryba už dávno spí. Vlastně skoro všechna kořist, kterou žeru, je už dávno zalezlá v nějakém úkrytu a tam se snaží přečkat zimu.
Na mysl mu vytanula vzpomínka, lehce zamlžená, kdy prospal chladnou zimní noc v jeskyni s jezírkem. Zastavil se a snažil se jí znovu uchopit, ale byla tatam. Ani řetěz by nepomohl, který by ji zachytil. Potřásl hlavou a pokračoval v cestě. Uvažoval, jak si bude shánět vodu, když veškerá stojatá voda se jistojistě změnila na led. Můžu jist sníh, vždyť to je taková zmrzla voda. To jídlo bude horší. Nedával si pozor na cestu, protože mu bylo tak nějak jedno kam dojde. Najednou mu na nose přistála sněhová vločka. Pohlédl k nebi a začala se jich sypat hromada. Povzdech si a plahočil se dál.

>> Medvědí řeka

// Já se moc omlouvám, ráda bych pokračovala, hned zítra se přiřítím. A není to tvoje chyba Živote. :)

<< Vrbový lesík

Trochu si pomohl, že už na něho tolik nepršelo, ale zvěř byla stále zalezlá. Neodkázal zavětřit ani malou myšku, či většího zajíce. Zkroušeně se podíval na zem, jestli třeba nenajde aspoň zmínku o nějakém zvířeti. Jenže co se to dělo s mechem. Začal svítit všemi barvami duhy a z nebe toho padalo ještě víc. Když se však zadíval pozorněji, tak na nebi nebylo po dešti ani památky. Místo toho podvečerní nebe osvětlovala duha, která měnila barvy rychlostí blesku a taktéž si hrála se vším okolo něj. Úplně zapomněl, že měl hlad, jak byl tou nádhernou scenérií uchvácen. Nechápal, jak je to možné, ale ani se do toho nechtěl nějak víc vrtat. Raději si užíval této neobvyklé události a doufal, že si to bude pamatovat hodně dlouho.
Procházel lesem, kochal se a uvažoval, jestli ty nádherné barvy budou i na dalších územích nebo je to jen tady. Škoda, že není léto a není tu spoustu rostlin. Bylo by to určitě ještě lepší. Třeba takové fialové listy, růžové okvětní lístky... Moment, to vlastně někde existuje, tak třeba růžová kůra, červená země a tak. Trochu unesen ve vlastní hlavě pokračoval dál lesem.

>> Náhorní plošina

<< Magický palouk

Možná, že jsem měl zvolit rychlejší tempo, než tohle vycházkové. Podobné myšlenky ho přepadávaly na každém kroku. Nejvíce, když se mu velký, studené kapky rozplácly o hlavu a stékaly mu do kožichu. Teoreticky by měl být chráněný větvemi stromů, ale když se na ně zadíval pozorněji, tak zjistil, že ho opravdu neochrání a bude na tom ještě hůř. Jak jsem si mohl myslet, že tady bude zvěř na lovení? Zakroutil nad sebou hlavou a doufal, že to bylo jen tím, že se rozhodoval ve tmě a ne tím, že začínal špatně vidět. Na to jsem moc mladý! Určitě to bylo tou tmou.
Oddechl si, ale jeho situaci to nijak nevyřešilo. Stále měl hlad a déšť mu moc práci neulehčoval a ani žízeň mu zahnat nemohl pomoci. To by musel běhat se zakloněnou hlavou hodně dlouho, aby pochytal aspoň doušek vody. K jeho smůle se do toho přidal ještě vítr, který kapky z vrb shazoval dvakrát rychleji. Tady stejně nic nechytím, raději zkusím ten les vedle. Doufám, že to je les bohatý na hloupou zvěř, která není schovaná před deštěm. Zrychlil tempo, aby se aspoň trochu ukryt před dotěrnými kapkami.

>> Zlatavý les

Po dlouhém a vydatném spánku se probudil plný síly a optimismu. Ten mu dlouho nevydržel, když mu prázdný žaludek připomněl, že šel spát hladový. Nicméně si snažil svůj optimismus udržet, protože s tím se přeci lépe loví. Začichal znovu ve vzduchu, jestli tu přeci jen nenajde nějakou lovnou zvěř, ale ani při spánku žádná nepřišla. Nemělo tedy cenu tu déle setrvávat a vydal se na cestu.
Rozhodl se zkusit štěstí v přilehlém lesíku. Při chůzi se zamyslel, jestli by si neměl nejdříve zajistit vodu, ale když se už vydal pro jídlo, tak u toho chtěl zůstat.
Prohlížel si pozorně cestu, pro případ, že by se sem zatoulala třeba nějaká myš, nebo ještě lépe, nějaký zajíc. Moc se mu do lovu v lese nechtělo, ale když nebylo zbytí, tak hold musel. Přestal se proto rozhlížet, aby už neztrácel čas a něco si rychle ulovil. Začínal totiž mít i žízeň o které se domníval, že ještě chvíli vydrží. Pokud to bude k nesnesení, tak si nejprve najdu vodu. Řekl bych, že bez jídla se dá vydržet líp než bez vody.

>> Vrbový lesík

<< Zrádcův remízek

Snažil se rychle opustit podivné místo, což mu vyneslo brzké objevení krásného paloučku. Zpomalil tempo, protože zde neměl pocit, že by mu hrozilo nějaké bezprostřední nebezpečí. Jediné, co se mohlo zdát jako nebezpečné byly nápory větru, ale nebylo to zase tak něco závažného, s čím by si neporadil. Přeci jen, byl už zkušený a naštěstí se mu začala měnit srst na zimní období. Měl bych začít pomýšlet na nějakou tu kořist. Když si neobalím kosti tukem, nemusel bych tu zimu přežít. Oklepal se nad tou děsivou představou a raději začal stopovat nějakou potravu. Jenže, ač byla loučka sebekrásnější a nehrozilo na ní nebezpečí, žádné lovné zvíře tu necítil. Po důkladném prozkoumání zde necítil žádnou živou bytost. A vlci se zde také často nezdržovali.
Začal se na místo s malým kopečkem dívat nedůvěřivě. Proč tu nejsou žádné živé bytosti? Necítím zde něco nebezpečného, jako v tom lesíku. Ale je to podivné. Možná za to mohla noc, která panovala, ale nevysvětlovalo by to, že necítí nikoho. Mocně zívl a aniž by si to dlouho promýšlel, plácnul sebou do trávy. Vyspím se, protože nebezpečí tu necítím. A ráno se rozhodnu, kam bych se mohl vydat. Aniž by si to uvědomil, lehl si skoro do nejvyšší trávy, takže nebyl odnikud vidět. Vlk by na něj musel šlápnout, aby si ho všiml, pokud by samozřejmě neucítil jako první jeho pach. To už bylo Awarakovi jedno, protože tvrdě usnul.

2. kategorie - 40 oblázků, 8 ametystů
Cena útěchy - 1 křišťál

Já taky moc děkuji za akci, bylo to zase něco jiného. Jen je škoda, že jsem neměla tolik času na fretkaření, určitě bych stihla chytit aspoň jednoho ducha. Nu co už, mám poučení pro příšte že se musím víc snažit. :D Ale za mě, když se tu bude ukazovat více podobných akcí, tak se ráda zúčastním. :)

<< Velké houští

Pohyboval se lehce porostem. Už dlouho ho nikdo nerozložil na součástky, takže měl radost a proto se mu šlo skoro s úsměvem na tlamě. Vdechoval svěží vzduch, když tu měl pocit, že ho něco začalo deformovat. Zastavil se a zadíval se na své tělo. Na kostech se objevily svaly, na kterých rychle vyrostly chlupy. Pocítil takovou úlevu, když viděl svůj huňatý kožich. Ihned kontroloval, jestli má ocas, všechny nohy, dokonce zackaval zuby, aby se přesvědčil, že mu kouzlo vrátilo úplně vše. Oddechl si a vydal se dál na cestu. Najednou však na něho dolehly všechny každodenní strasti. Hlad, žízeň a únava. Bylo to tak nečekané, až málem zakopl. Oklepal se z toho šoku a začal se rozhlížet po vhodné stravě, vodním zdroji a úkrytu. Nemuselo to být nutně v tomto pořadí. Hlavně, aby se to všechno uspokojilo.
Jenže, jak se tak rozhlížel po stromech, nebyl si moc jistý, že by zrovna tady chtěl přespat. Něco mu stále šeptalo v hlavě, zlá slova, kterým stále nechtěl věnovat pozornost a nepřál si jim rozumět. Raději na všechny své potřeby na okamžik zapomněl a vyběhl někam pryč. Na takovém ponurém místě se nechtěl zdržovat zbytečně dlouho.

>> Magický palouk

<< Kamenná pláž

Jedna, dva, tři, čtyři? Neměl ponětí kolikrát se mu tělo rozložilo a zase složilo, jako už tolikrát předtím. Nějak už ani neměl náladu zkoušet jestli ním jídlo a voda jen propadnou nebo se tím opravdu zasytí a osvěží. Jediné, co byla celkem zábava sledovat, když tam tak ležel, jak jiní začarovaní vlci chytali jeho pronásledovatele. Byla z toho celkem měla a hlavně se celá situace zdála nepřehledná. Jedni foukali na čarodějnice, druzí kouzlili po kostlivcích a kdyby mohl hýbat hlavou a možná se i posunout, viděl by chytání ducha na vlastní oči. Dost možná by se i k lovu připojil. Nevraživost vůči duchům ho nepustila, i když se k němu vracela v jakýchsi vlnách. Nejvíce by je lovil, když se válel v bahně na součástky, ale když se pokládal zpátky, neměl už chuť je stopovat.
Pomalu se postavil, smetl imaginární smetí z kostí a vydal se zase za nosem. Jiný cíl pro poflakování se neměl.

>> Zrádcův remízek

<< Řeka Mahtaë (jih)

Zas a znovu. Proč? To jsem jediný kostěný vlk, který tu probíhá? Kdyby mohl znuděně by si zívl, protože už to začínala být nuda. Bohužel nemohl, protože jeho spodní čelist ležela půl metru od něho. Bylo docela děsivé se takhle dívat na své rozházené tělo. Jediné, co na tom bylo dobré, že už ho nebolelo mít tělo na více místech. Zamyslel se nad tím, proč ho stále pronásledovali ti stejní vlci. Jistě, slyšel co mu říkali, omlouvali se, že to není přímo z jejich vůle a kdoví co. Samozřejmě, že jim to neměl nijak za zlé, ale i tak by rád zjistil, proč to jsou zrovna oni dva, co ho na každém kroku rozkládají. I když je pravda, že poslední, kdo si do něho kopl byl cizí vlk. A ani mu nemohl nijak vynadat, že aspoň slušně nepozdravil, když měl tlamu na více místech.
Poslušně čekal, až se mu tělo zformuje zpátky, když mu na kostěný čumák dopadla první kapka vody. První, co ho napadlo byla obava, že se kouzlo přeruší a on zůstane navěky roztroušený na milion částí. Naštěstí se tak nestalo, ale než se kompletně zformoval, tak byl kolem něho obrovský lijavec. Docela si užíval, že nemá srst, která by mu zmokla. Takhle to bylo vlastně i dost praktické. Hrdě se protáhl a vydal se dál směrem, který se mu zdál nejvhodnější.

>> Velké houští

// Já na to přišla, budu mít nejvíc záporných bodíků. xD "Jen doufám, že bude nějaká cena útěchy."

<< Kamenná pláž

Nepočítal to. Neměl už ani sílu počítat kolikrát a kdo všechno ho rozložili na součástky. Mohl být jeden nebo jich bylo deset? Nevěděl. Jak tak ležel, tak ho chuť ničit duchy přecházela. Snažil se v sobě vzburcovat ještě nějakou sílu, protože se nehodlal jen tak vzdát. Navíc ho štvalo, že je pro všechny jen fackovací panák. No spíš věc, kterou pro potěchu rozbijete, protože se vám zase složí dohromady. Netušil, co to je za hříčku přírody, taková magie, ale začal si přát, aby takhle nezůstal do konce života. To už bych se nikdy nenajedl, nenapil? Došlo mu, že to vlastně se svým novým tělem ještě nezkoušel. Do teď neměl na jídlo ani pomyšlení, ale když se nemohl hýbat, na co tak mohl myslet?
Konečně se zase poskládal zpátky dohromady a mohl jít zkusit svoji teorii. Tedy on ji ještě tak nerozvedl, ale chtěl to zkusit. Až budu mít poznatky, tak pak budu moci pokračovat dál. Přistoupil k vodě a plný obav smočil svůj kostěný čumák do vody. Ta ho zastudila, tak jako normálně a když se trochu napil, cítil jak mu vniká do těla nové nabuzení. Oddechl si, že je vlastně vše v pořádku a vydal se na další cestu. Jen ta jeho posedlost trochu opadla.

>> Křovinatý svah

// Jméno si napsala dobře. :D V pohodě, je to moje blbost, že píšu tak málo. xDD

<< Velké houští

Byl to pravdu zlý sen. Nejenže pořád neměl páru, kde jsou duchové, ale znovu ho dostihli ti dva vlci, kteří z něho udělali hromádku kostí už předtím. Ani se nenamáhal utíkat, prostě jen odevzdaně upadl. Malé plus jim dal za to, že se mu omluvili. No dobře, vlkovi malé a vlčici velké, protože do něj nevypálila ultra náboj energie. Kdyby mohl, tak by jí hlavou odkýval, že se na takového vlka no vlčici, či kdo to byl, zaměří, ale mohl si to jen myslet. To ten lov nezačal úplně nejlíp, ale snad se mi to podaří vyvrátit. A už bych na ně nemusel narazit, protože bych si to mohl začít brát osobně.
Zatímco ležel na zemi, díval se před sebe. Jediné co viděl, byly kameny. A těch tu byla spousta. Nebylo to úplně nejpohodlnější na ležení, ale naštěstí byl jen kupička kostí, takže mu pár kamenů vůbec nevadilo. Přišlo mu, že se poskládal rychleji, než v předchozím případě. Už si začínám zvykat, povzdechl si vnitřně a pomalu se postavil na nohy. Tak jo, vyrážím dál. Nadechl se a vyrazil podél jedné strany řeky.

>> Řeka Mahtaë (jih)

Poskládání zpátky do vlkokostří podoby trvala celou věčnost. Tentokrát to nebyla taková zábava, jako když se na kostry měnili. Musíš to brát pozitivně. Zase si na nohou a můžeš se pomstít na chudácích vlcích, kteří jsou právě duchy. Namlouval si, že to je tak správně. Jak ostatní na něho, tak i on na ně. Ještě, než se odvážil pohnout kostmi, zapřemýšlel, jestli hlas který slyšel, patřil jeho kamarádce Cynthii nebo jestli se mu to jen zdálo. Že by se připletla taky k dýním a stala se z ní čarodějka? Samozřejmě by jí to neměl za zlé, kdyby nebyl pod vlivem kouzla. To ho totiž nutilo nenávidět všechny kouzelníky. Zuby mu cvakaly zlostí, když si představil ty klobouky!
Ale už bylo dost nicnedělání! Jde se na lov. Ani se nezastavil nad tím, že by se nemohl zvednout. Věřil kouzlům, že z něho poskládali znovu vlka a vyběhl za nosem. Tentokrát se křoví vyhýbal a dával pozor, kam šlape. Ač byla noc, viděl celkem dobře, navíc nebyl ve stresu z útěku, takže to nebylo nic těžkého se zrádným místům vyhýbat.

>> Kamenná pláž

// Vstanu ve 4 ráno a uteču odsud! xD