Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Den se blížil ke konci, blížila se noc. Vítr se zdál čím dál tím víc vlezlejší. Moc tomu nepomáhal ani fakt, že stáli na jednom místě. I když si Awarak občas přešlápnul, ničemu to nepomohlo. Možná bychom měli zajít do úkrytu. Tady stejně nebudeme moc platní. Podíval se na skupinku vlků kousek od nich a poté zpátky na Makadiho. Jak ho ze začátku odhadoval na tichého vlka, teď si s ním povídal docela dost. Možná to bylo tím, že Awaraka seznamoval s chodem smečky a chodem života, ale i tak byl černobílý vlk rád, že nestojí a neokouní.
"Myslím, že to dává smysl. Nikdy jsem však nad tím neuvažoval, že by se mohli najít takoví vlci. musím si zvyknout, že ne vše je ideální," povzdechl si a pokýval hlavou na znamení, že tahle země je opravdu podivná. A kdo ví, kolik podivný věcí už zapomněl. "Taky myslím, že ho neodnese pryč. A když bude potřeba jít lovit nebo tak, určitě se rád připojím, abych pomohl smečce," řekl hrdě a celý se narovnal. Sice Makadi nebyl alfa, ale i tak chtěl, aby to věděl. Pak se však zase pod poryvem větru skrčil. "Nebylo by lepší se jít schovat do úkrytu? Tady asi teď stejně nebudeme moc platní." Začal se zubit a v očích se mu objevila prosba, jestli by šel Makadi s ním. On si totiž nebyl úplně jistý, jestli by trefil.

// Moc gratuluji a slibuji, že se vrhnu do všech možných i nemožných úkolů, které se tu během roku ukáží. :))

Awarak poslouchal, co všechno se dozví. Pořád mu nešlo na rozum, že by se mohla najít vlčata, která nemají rodiče. Nechápal nebo možná nechtěl pochopit, že se na světě mohou vyskytovat vlci, kteří nechtějí své děti. Nebo vlci, kteří zemřou a zůstanou po nich vlčata. On měl stále ten svůj ideální svět a když zažíval situace, které se do něj nehodily, tak se s tím smiřoval velice těžko. Navenek se však snažil působit klidně, že ho taková informace absolutně nerozhodila.
"Je zvláštní, že se nacházejí takhle před zimou nebo během zimy. Že by je rodiče nechali napospas, protože si mysleli, že zimu nepřežijí?" Bylo to řečnická otázka, nechtěl nijak znevažovat rozhodnutí alfy. Že by si tu třeba vychovával armádu z odložených vlčat? To by bylo hustý. No dobře, možná ne. Nechtěl si vytvářet nějaký velký konspirační teorie, aby se v nich nějak neztratil. Spíše poslouchal Makadiho, jak vyjmenovával vlčata, která tu už byla. Bez rodiny. Awarak svěsil smutně uši, protože mu bylo líto, že se něco takového dělo.
Poslední věta se však černobílému vlkovi moc nezdála. Samozřejmě, že si alfa mohl určit, kdy má dostatek členů ve smečce. Ale že by dokázal říct vlčeti, že tu pro něj není místo, jdi si zmrznout? Doufal, že to tak není, protože by se bál, kam se to přidal. A to Blueberry vypadá jako slušný vlk. "Já si myslím, že se teď ukáže jaký je náš alfa. Protože i kdybychom si tu šlapali po hlavách, tak by ho asi přijal. Protože podle mě má dobrou duši a je hodný, aspoň mi tak přišel." Jo, proslov hodný dospělého vlka. Vlče by to řeklo daleko líp. Raději si udělal krok vpřed, aby mu nezamrzli packy a doufal, že se začnou bavit o něčem jiném. Mohl by ukázat, že je zralý i na dospělé rozhovory.

Na Awarakovu hlavu se za tu dobu, co tu jen stál a přihlížel situaci, usadila pořádná sněhová čepice. Zaklepal hlavou a veškerý sníh spadl na zem. Otřásl se i zimou, jelikož tu začal profukovat velmi studený vítr. Obrátil hlavu směrem k úkrytu a zatoužil být v něm. Ne, že by mu sníh nějak vadil, vždyť i sněhové radovánky byly jeho gusto. Jenže trochu tepla by taky nebyla k zahození.
Chtěl se otočit k odchodu, když tu se u jeho těla zjevila postava vlka a ptala se na shromáždění před nimi. Úlekem nadskočil, neslyšel totiž ani sníh křupnout nebo cokoliv jiného, co by naznačovalo, že se k němu někdo blíží. Když trochu uklidnil svůj dech a bušící srdce, pořádně se na příchozího podíval. Jednalo se o Makadiho, tichého vlka. Ale evidentně se s ním snažil navázat nějakou konverzaci. Awara byl rád, že se zapíše do paměti dalšímu vlkovi. Čím víc vlků si ho bude pamatovat, tím lépe pro něj, až jednou zapomene. Podíval se mu do očí a pak zpátky na srocení vlků. "Nevím jistě," prohodil s hlavou otočenou na Makadiho, "ale řekl bych, že se našlo vlče, takové to černé nebo tmavé nebo co to je za barvu. Jenže netuším kde má rodiče. To se tu takhle běžně stává, že se tu ukazují vlčata bez rodičů?" Až se otřásl nad tou představou. Nedovedl si představit situaci, kdy by vlčata mohla přijít o rodiče. Nebo i kdyby to dokázal, bylo to prostě strašlivě kruté a neuvěřitelné. Kdo by mohl být takhle nezodpovědný a nechat vlče napospas svému osudu?

// Jelikož už je Phantasia mezi námi, tak bych se s ní taky přihlásila. Je to dobrá příležitost k seznámení. :D

Já vím, že to tu je trochu dýl, ale píšu až teď. :D
Už od mala jsem svůj volný čas střídala mezi deskovkami, knížkami a počítačem. Počítačové hry a internet byly můj druhý život. Prošla jsem velmi velkou spoustou her. Jak textových, tak klikacích. Stáj ufonek, Howrse, pak nějaké hry na blog.cz, které třeba do měsíce zanikly... Až jsem narazila na Silmarion. Myslím, že jsem tehdy zadala do vyhledávače vlčí textová hra?? Asi. :D Vypadala lákavě, takže jsem si vytvořila postavu, která je prostě celá já (nebo, jak se vidím a jak mě vidí ostatní). Hodná, milá, co se snaží pomáhat... Prostě Wolfgaine (jak jsem přišla na tohle jméno fakt netuším, ale přišlo mi to jako cool jméno a je tam prostě ten vlk). Sepsala jsem registraci (tak 2011, 2012 myslím) a čekala na Neonovo rozhodnutí. Můj první pokus byla fakt ubohost, když se dívám zpětně. :D Ale pamatuju si, jak jsem se hned první den přihlásila tak 30x, abych se podívala, jestli to už někdo přečetl nebo jak. Během týdne jsem snižovala frekvenci přihlašování, až se snížila na 1x týdně. A najednou to tam bylo, odpověď. Jé, jak byla kritická (prostě výčet chyb). Opravila jsem si je, dala to přečíst i svý učitelce češtiny na střední a poslala znova. Šup a mohla jsem hrát (ale jak dlouho to celý trvalo netuším).
Začala jsem hrát s malým Andantem (syn Taily - snad jsem ji sklonila správně) a můj první příspěvek jsem napsala jako odpověď (neznalá jak to na tak propracovaném webu funguje). Hrála jsem docela dlouho a potkala spoustu vlků. Nejvíc si pamatuju Andanteho, Tailu, Neona, Morfa (ale tady si nejsem jistá, jestli se nepotkali až tady) a Elwen (k tý jsme se přidali do smečky s Andantem, i na prvním srazu mi to osobně řekla, že mě přijme do smečky :D). No a než jsem tam stačila udělat krok, tak se ze Silmu stala Gall, takže jsem se nechala přestěhovat. Jenže, nějak mě to psaní přestalo bavit (jestli to bylo tak 2014, maturitní ročník, asi). Měla jsem tak rok až dva útlum, ale pak mi to na vysoký začalo chybět, takže jsem se nechala obnovit, díky Cernun a to jsem si napsala do registrace, že je Wolfi o rok mladší, aby nebyla tak stará. :D A vrátila jsem se. S malými pauzami (nejdelší byl tak cca 3 měsíce, ale to bylo jednou) se snažím být akční, teda aspoň doufám, že to ta vypadá. :D Jako na každého i na mě občas padne nechuť psát, ale mám své vlčí milášky ráda, takže bych o ně nechtěla přijít. :D Jinak jméno Awarak jsem vymyslela tak, že jsem si našla nějakou stránku na random jména a splácla je dohromady. Aurona jsem už takhle dostala a nyní mám v registraci Phantasii, kterou jsem taky dostala. :D

A teď krátce o mě. :)) Jsem Tereza, bydlím v Trutnově a jsem moc ráda, když tu čtu vaše věky, že na tom nejsem tak špatně. :D Už mi je 25, po šesti letech jsem dostudovala bakalářský obor na peďáku v Praze (pedagogika - IT) a nyní jsem na navazujícím magisterském. Pracuju na 75% úvazek na ZŠ jako asistentka pedagoga na prvním stupni, v první třídě. Už rok a půl bydlíme s přítelem v bytě a zatím se nemáme tendenci nějak zabít. :D Máme doma maličko zvěřinec - andulka, pes, agama, chameleon nám umřel stářím :( a žrádlo pro agamu, takže moučný červy a šváby (sranda, když jdete do kuchyně a z kohoutku ve dřezu na vás jeden spadne :DD), jo a šneky. Chov sarančat a cvrčků se odpískal, protože ti jsou složitější na chov. U našich mám ještě akvárko, který si ale chci přestěhovat až se přestěhujeme do našeho vlastního bydlení. :D A mezi mé koníčky stále patří hraní her (PC, Xbox a na netu), čtení knížek a sledování filmů či seriálů. Ale raději, než koukat celý den na filmy, jezdím na výlety (miluju Zoo ve Dvoře Králové :DD). Jo a ráda se procházím, ale trochu se to vylučuje s mojí leností, která vyhrává. :D

Černá vlčice nevypadala, že by měla stejnou radost jako Awarak z toho, že tu zůstali sami. Sice neodešla, ani ho nijak neuzemnila, když začal povídat. Vyslechla ho a mlčela. I když se jí zeptal na její zkušenosti se smečkou, tak nadále mlčela. Awarak postupně přestával mávat ocáskem, protože se bál, že ji něčím naštval. Za chvilku však promluvila, takže se zase celý rozradostnil. Asi si to jen potřebovala v hlavě poskládat, to dá rozum.
Pozorně poslouchal, jelikož se mu další informace mohly hodit. Sice se ze začátku zdálo, že se nic nového nedozví, ale pak se tmavá rozmluvila i o nějakém staříkovi a vlčeti, co už tak moc vlče nebylo. Kýval hlavou na znamení souhlasu, ale než stačil odpovědět, tak se lesem neslo táhle vytí. Awarak tím směrem natočil uši a později hlavu. Jak poznamenala jeho společnice, nebylo nutní se na místo hnát, protože si to vzal na starosti někdo výše postavený. Jenže se přidalo další, horší než to první. Vlčice se ho zeptala, jestli jde, ale nepočkala na jeho odpověď a vyrazila.
Zadíval se za jejím mizejícím chvostem a rozhodl se, že se taky půjde podívat. Co když tam potká někoho dalšího ze smečky, aby si ho pamatovala spousta vlků? S jeho výpadky paměti se to více než hodilo. Proto si pospíšil, aby nebyl mimo centrum dění. A že se toho dělo. Z té spousty vlků, pachů a šumu se mu maličko zamotala hlava, ale potřeboval vědět co se děje. Namístě byla vlčata, vlci i vlčice. Některé znal, některé ne, ale věděl moc dobře, ke komu se připojí, aby měl pocit, že zapadá. Vyhledal pohledem Aranel a Wizku a postavil se k jejich boku. Na nic se neptal, doufal, že sám pochopí nastalou situaci. Byl přeci nováček, který neměl tušení, který vlk patří a který nepatří do smečky. Stoprocentně to věděl jen u pár z nich. Ale přišlo mu, že tmavé vlče, bude nové a nepatří sem. Ale to mohl být jen dojem.

// Pardon, chvilku nekoukám a je toho tady spousta. :D Tak ve zkratce, došel za ostatními a stojí u Aranel a Wizku. :))

Když černobílý vlk domluvil, čekal jakou reakci jeho slova vyvolají. Podle výrazu Aranel odhadoval, že Wizku je její kamarádka nebo přinejmenším blízká známá. Pokud ovšem nebyla jen taková hodná odjakživa. Pohled stočil na tmavou, u které se bál, že svým vyprávěním mohl sebe shodit. Vypadalo to však, že je to zatím v pohodě. Ještě lepší to bylo, když prohlásila, že je Awarak členem smečky. Oháňka se mu radostně rozkmitala a napadlo ho, že by mohl na vlčici skočit a oblíznout ji. Prostě jako hravé vlče. Včas se samozřejmě zarazil, protože by mu to plusové body asi nepřineslo. Spíš by si ještě pohoršil. Takhle se aspoň usmíval, mával ocasem a mrknutí bílé vlčici vrátil. "Myslím, že budeme v pohodě."
Sledoval jak odchází a trochu znervózněl. O čem si tak mohl s touhle vlčicí povídat? Samozřejmě toho byla spousta, ale zrovna teď se mu nic na mysl nedostávalo. Naštěstí se toho chopila tmavá s vločkou a začala velmi zajímavě. Awarak měl pocit, že výslech trochu pokračuje, jen ne s tak ostrým tónem, jak ze začátku. Jenže byl naivní dobráček, takže svoje úvahy a nejistoty zase zahodil a usmíval se jako blázínek. Bylo mu zkrátka dobře. "Ještě, než se to u tůňky tak zavlkovalo, tak jsem potkal takovýho tmavýho vlka se světlými fleky, ale nebyly tak bílé jako moje. Jen tak trochu. A ten se jmenuje Nori. A měl u sebe vlče, které tak hezky vrčí, když mluví. A no, vidíš, teď nevím, jestli se jmenuje Frynn nebo to bylo jiné písmenko, jen ho neumí vyslovit. A pak za mnou přišla vlčice se zlatým kožichem a bílýma packama. Ale její jméno bylo strašně složitý a jen mě pozdravila a zase utíkala, mám pocit, že to je maminka Frynna. " Awarak se stále šklebil a u toho se podrbal za uchem. Pak se trochu uklidnil, teda aspoň v obličeji. Prostě navenek. "A co ty, máš nějaký dobrý tipy?" To, že stále neznal její jméno, mu nějak nevadilo. Co, když ho brzy stejně zapomene?

Černobílý vlk už si nemusel dávat pozor, na kterou vlčici se jak tváří. Zdálo se totiž, že ho i ta tmavá vzala na milost. Nebo ho přinejmenším neměla v plánu vyhnat či zakousnout hned. Musel si však před ní dávat pozor na pusu, protože dokázala všechna jeho slova obrátit proti němu. Dokonce zapochyboval, jestli udělal dobře, když se rozhodl nepovědět historku o tom, jak se sem dostal. I když nebylo moc co povídat. Awarak si všiml, že se teplota kolem něho trochu srovnala, ale stále nevěděl, jestli za to může vlčice beze jména nebo fakt, že se k nim prodraly první sluneční paprsky.
Více to nerozebíral a úlevně se poškrábal za uchem. Proč úlevně? Protože mohl zodpovědět něco, co věděl a sám se nemusel na nic ptát. Neměl tušení, na co by se zeptal. S úsměvem jemu vlastním shrnul to podstatné. Tedy pro něj podstatné. "Když jsem přišel k hranicím, tak se připlazila a přikulhala do lesa a zhroutila se vedle mě. Tam nás taky našel alfa a ještě se přidal Makadi. A nemusíš se bát, Blueberry jí v úkrytu pomohl. Naštěstí, když si alfa nevěděl moc rady, jak by pomohl, se magie zase objevily a mohl uzdravit zranění. Pak Wizku vstala a vydala se hledat vlčata, aniž by si odpočinula. A jestli mě čich neklame, tak tu je někde v lese," dodal a demonstrativně začichal.
Při svém krátkém vyprávění svůj zrak více upíral na bílou vlčici. Tak nějak mu bylo příjemnější být v její společnosti, nejspíše proto, že ho nepovažovala za lháře, ale byla k němu hned milá a přívětivá. Té by se klidně svěřil se svým problémem. Poprvé, co si tak pamatoval a že toho bylo už hodně, co zapomněl, by té hnědé, u které si až teď všiml, že měla na krku jakýsi divný předmět, který tam buď předtím nebyl a nebo byl skryt tmou, by se nezmínil o výpadcích paměti. Bál se, že by to mohla zneužít. Už teď přemýšlel, jestli neřekl nějaká slova, která proti němu může použít. Ale jestli by byla taková potvora, tak může proti němu obrátit i ahoj. Nene, myslím si, že je opatrná, nic víc.

Doufal, že vlčice moc nevyděsil. Však, kdo by se nelekl hromotluka, jako je on, když si jen tak vyskočí z křoví. Chápal jejich prvotní vrčení, ale doufal, že jeho milá tvář a ukázka toho, že se jim vážně ublížit nechce, mu pomohou. U jedné vlčice to zabralo. Přestala vrčet a vrátila mu přátelský pohled i mávání ocáskem. Společně se jménem. Aranel, převaloval si její jméno na jazyku a usmíval se. Jenže úsměv mu lehce mrzl na rtech a to doslova. Nejenže druhou vlčici nepřesvědčil o svých dobrých úmyslech. Nějak ji i popudil, až se jí podařilo zmrazit kolem nich vzduch. Awarak chvilinku přemítal, jestli ho za něco trestá tento les, je to obvyklý jev nebo za to opravdu může nedůvěřivá tmavohnědá vlčice. V té tmě nedokázal její barvu odhadnout.
Škodolibě si pomyslel, že by se k ní mohl naklonit a předat blešky na kožíšek, jenže pak to zavrhl. Nechtěl ji totiž čílit ještě víc, tím by na sebe moc dobré světlo neuvrhl. Navíc, její otázky byly až dost přesné. Jak to vlastně můžu dokázat? Optimismus ho neopouštěl, že to tahle hubená bojovnice pochopí, ale radost z jeho tváře zmizela. Přešlápl si z nohy na nohu, ale zatím necouval. Nechtěl ukázat, že by snad měl strach. Jen ho slova vlčice maličko zranila, i když chápal její obavy.
"Mohu vyprávět, jak jsem se do smečky dostal, ale když vidím, jak mi nevěříš jen pouhou větu, škoda na tebe plýtvat slovy s celým příběhem," řekl směrem k nasupené vlčici. A jak moudře to znělo, až by se zdálo že tenhle mohutný vlk konečně dospěl. Raději svou pozornost obrátil na milou sněhobílou vlčici, ale tu naštvanou měl pořád v merku, kdyby se rozhodla, že ho zakousne. Jako noc a den, ale noc nebývá taková zlá. "I nováčci se mohou pohybovat sami. Byl jsem se podívat u tůňky, ale bylo tam převlkováno. Po zjištění, že nijak nepomůžu jsem se rozhodl jít zase do lesa. Mimochodem, taky jsem vás tam zahlédl, možná si nedávala jen pozor, když jste se tamtudy procházely," otočil svoji velkou hlavu znovu na tmavou vlčici a v očích měl napsanou mírnou výzvu. Znovu se podíval na Aranel. "Ano, tvá společnice má pravdu v tom, že mohu znít nevěrohodně, ale můžete se zeptat třeba Wizku, kterou jsem pomohl donést do úkrytu, protože přišla zraněná. A ne, já ji vážně neublížil," hodil znovu okem po nepříjemné vlčici. "A byla u toho, když mi Blueberry řekl, že se k vaší smečce mohu přidat." Tímto dokončil svou obhajobu a střídal pohledy i výrazy. Usměvavý s vrtícím ocáskem na bílou vlčici a zamračený se švihající oháňkou na tmavou vlčici.

<< Ovocná tůň

Až při průchodu lesem si uvědomil, že je hluboká noc. Tak nějak na to přišel, když čumákem narazil do prvního stromu, který se mu připletl do cesty. Měl bych se konečně probudit a zůstat packami na zemi. Nemůžu pořád chodit s hlavou v oblacích. Nutno dodat, že tohle bylo na Awaraka vcelku dospělé uvažování. Hold jeho vlčecí duše skoro pořád vyhrávala, takže jeho myšlenky a chování podle toho vypadalo. Zastavil se a začichal, jestli tu neucítí někoho, koho by mohl znát. Cítil samé cizí pachy, které byly nové i straší, ale cítil i Wizku, jedinou přítomnou, kterou znal jménem. Jenže nevěděl, jestli za ní může jít nebo ne. Přeci jen přišel s cílem ,že se dostane do podvědomí co největšímu počtu vlků. Sedl si a podrbal se za uchem, protože ho to neuvěřitelně začalo na onom místě svědit.
Během chvilky zase ustal, jelikož mu došlo, že na něho taky naskákaly ty mrňavý potvůrky, jak o nich mluvili u tůňky. Zavrčel, ale to bylo to jediné, co mohl dělat. Proto toho brzy nechal a vydal se, o něco opatrněji, hledat společnost. Jenže, můžu za někým jít, když mám v kožichu ty nevítaný hosty? Akorát se na mě všichni naštvou. Sice by si mě asi zapamatovali, ale ne tak, jak bych chtěl. Ve svém promýšlení se dostal až na doslech dvou vlčic (// Kaya a Aranel), kterých si všiml, jak se otočily u tůňky. A jelikož tam sledoval různé dění, poznal podle jejich hlasu, že tam byly.
Se svou černou barvou se mohl dostat nepozorovaně dostat až k nim, aby si vypočítal, jak daleko může stát, aby je slyšel, ale zároveň neohrozil malými příživníky. Zničehonic ho začala svědět noha, takže si ji začal zuřivě kousat. Tím ovšem zašustil křovím a mohl vypadat jako nějaký podivín, který sleduje všechny ze stínů. Pokusil se to zamaskovat, takže odložil ještě rychle kamínek do křoví a vyšel ven. "Omlouvám se dámy, v té tmě se mi povedlo nevidět to křoví." S omluvným pohledem se podíval na vlčice a s naštvaným na keř. Držel se však v uctivé vzdálenosti, aby snad na ně nenaskákaly blechy z jeho kožichu. To by se cítil strašně trapně. Díval se na obě a zvažoval, jak dlouho tu asi budou. Ale bylo jisté, že více než on. "Jsem Awarak a jsem tu nový. Jen jsem vás chtěl pozdravit a poznat další členy smečky," řekl vesele a mával při tom oháňkou.

Vlci se okolo něho různě míhali, ale Awaraka si nikdo moc nevšímal. Jenže jemu to nevadilo, tak nějak to veškeré hemžení sledoval ze svého místa a blaženě se usmíval. Ani nestihl odpovědět zlatavé vlčici Lylwelin, jestli tu je nebo není nový, jelikož se šla postarat o cizince, kteří dorazili k hranicím tůňky. Když už tu tedy byl, tak se pořádně napil a přemýšlel, co by měl dělat dál. Co se v takové smečce dělá? Jaká je moje práce a povinnost jakožto člena. Značení hranic? Lovení? Poflakování po lese? Jo to poslední by šlo. Musel si přeci udělat obhlídku lesa, aby věděl kde stojí jaký strom, kde roste jaký keř a tak.
Tohle místo bylo oproti lesu malé, takže jeho prozkoumání netrvalo nějak dlouho. Navíc, nechtěl se tu více motat, když neměl nic na práci. A dívat se, jak si skupinka povídá, to ho nějak netankovalo. Vyšel proto ven z ohraničeného území a nezapomněl si vzít svůj kamínek, který si tak pečlivě schoval u vstupu k tůňce. Vždyť to byl jeho nejvěrnější přítel, tak co by si bez něho počal. Tedy do chvíle, než na to všechno zapomene, ale s tím si teď nechtěl lámat hlavu. Bylo totiž na čase začít navazovat známosti a vtisknout se svým kolegům do paměti.

>>Borůvkový les

Awarak byl rád, že oba vlci vypadali, že budou hodní. Vlče sice mluvilo takovou zvláštní řečí, kde dávalo důraz na hlásku R, ale to nebylo nic děsivého. Bylo to naopak vtipné. Chtěl jim odpovědět a přidat se k nim do party, jak mu navrhl Nori, ale než stihl udělat krok, tak se k nim přidala další vlčice. Takže stačil jen odkývat hlavou, že se už s Norim viděli v lese. Starší vlk zřejmě příchozí znal, ale v dobrém slova smyslu. Awarak se jen usmál na přicházející maminku, ale stále zůstal potichu. Její otázky totiž nesměřovali na něj a nechtěl se jim do mluvení motat.
Aby toho však nebylo málo, ke krásné tůňce přiběhly další a další vlčice. První dvě evidentně do smečky vůbec nepatřily a potřebovaly od Noriho, aby se jim vyčůral na listí. Prý to potřebují proti invazi blech. Blechy? Jako vážně blechy!!! Chudák černý vlk, byl ve smečce ani ne celý den a už tu potkal zájezdy vlčic a hlavně, získal blechy, kterým se dokázal celou dobu úspěšně vyhýbat. Druhé vlčice, které přišly z lesa a zase se tam vrátily se k nim nepřidaly, takže možná byly invazivních a nepříjemných tvorů ušetřeny. Ale jen možná.
Awarak v duchu povzbuzoval Noriho, aby se rychle vyčůral a vlčice zase odešly. Nevěděl totiž jak by se k nim měl postavit a jestli by to jejich alfě nevadilo, že tu mají cizinky. Naštěstí to neprotahoval a za prohlášení o hrdinství vykonal to, oč byl žádán. Sněhová vlčice a její kamarádka byly tedy na odchodu a Awarak se konečně mohl trochu začít seznamovat se zdejšími vlky. Jenže to by se nesmělo ozvat vytí od hranic tůňky. To tu je nějaké veřejné místo na setkávání? Já myslel, že to tu patří smečce. Podíval se na vlčici, jestli na to má nějak reagovat nebo jestli se o to jako členka, která je tu dýl, postará sama. "Jinak, ahoj, jmenuju se Awarak," řekl směrem k mamince Frynna, aby dostál slušnému vychování.

<< Borůvkový les

Awara zvolil nějakou delší cestu, než měl původně v plánu. Přehazoval si kamínek v tlamě, div ho zuby nebolely, jak se snažil najít správný směr. Ale nakonec tu zázračnou tůňku objevil. Zdálo se, že je často vyhledávaná, soudě podle otisků mnoha tlap. Navíc tu už byli dva vlci, kteří pro Awaraka byli cizí. Ale on to chtěl změnit, přeci jen, byl nově členem smečky. A čím víc vlků o mě bude vědět, tím větší budu mít šanci se sem vrátit, kdyby se cokoliv stalo.
Jenomže nechtěl si to k nim nakráčet s kamenem v tlamě, třeba by to ani nepochopili, že se jedná o velmi důležitou věc. Tedy pro něj. Proto, než vkročil do kamenného kruhu, položil kamínek ke vstupu a naaranžoval ho tam tak, aby vypadal, že tam byl odjakživa. Nadechl se a namířil si to přímo k vodě. Jak se dostal na doslech k vlkům, tedy vlkovi a trochu odrostlejšímu vlčeti, zastavil se a přátelsky se na ně podíval. "Zdravím vás a nerad ruším. Jen jsem se s vámi přišel pozdravit a představit se. Jsem Awarak a jsem tu nový. Jak se jmenujete vy?" Při prozrazení svého jména se malinko uklonil, protože netušil jak vysoko v postavení tito vlci jsou. Navíc už dávno zapomněl, jak to přesně ve smečkách chodí, jelikož to bylo dlouho, co odešel ze své rodné. A v žádné jiné už pak nebyl, tedy doufal. Snad si nevšimli, jak strašně jsem nervózní. Vnitřně se ohromně chvěl, aby na ně udělal dobrý dojem. Navenek se však usmíval.

// Přidám se k vám, snad nevadí. :))

<< Úkryt

Awarak dokráčel z úkrytu do lesa, svého nového domova. Nadechl se čerstvého vzduchu, který byl prosycený vůní borůvek. Rozhlédl se svýma bystrýma očima a viděl krásný vzdušný les, který se zbavoval svého listí. Opravdu jsem přišel v pravý čas, zima klepe na dveře. Jenže se nepřidal z nějakého popudu, že přežije zimu a pak odejde. To by mu jeho vychování nedovolilo. To bych se raději nepřidal vůbec, kdybych chtěl jen sprostě využít jejich pohostinnost.
Přemýšlel však, co bude dělat dál. Měl se vydat za nějakými dalšími členy, aby si našel obětního beránka, který mu vždy připomene, že tady je jeho domov, že teď patří sem? Cítil ve vzduchu pach Wizku, zatím jednu z mála členů, které znal jménem. Najednou si vzpomněl! Můj kamínek Áčko! Musím ho najít, vždyť je od Aithéra. Teda, aspoň mi to říkal. A nemluvil někdo o smečkách? Nebo o tom jsme spolu nemluvili? Přemýšlel, jak se jeho kamarád má a jestli pokračoval někam v cestě. Šel k hranicím, kde potkal polomrtvou Wizku a kde ho vyčenichal alfa. Cestou si uvědomil, že velmi, velmi dlouho nejedl. Jenže neměl ještě dost odvahy, aby se přidal k nějakému jídlu, nebo aby se optal na jídlo. I když, na zahájení konverzace by to mohlo být dbrý.
Konečně vyčenichal svůj kamínek, který byl stále na stejném místě, zašlápnutý do země. Awarak ho packou vyškrábl a vzal do tlamy. Blueberry mluvil něco o tůňce. Tak započnu svůj průzkum tam. Neměl sebemenší tušení, kde by taková tůňka mohla být, ale rozhodl se někam vydat. Snad ji brzy najdu, abych se tu vyznal.

>> Ovocná tůň