Příspěvky uživatele

< návrat zpět

// Loterie 3

Vlk se na Awaraka nevrhl, ani mu nevynadal, že ho nějak otravuje nebo budí. Nejspíš bude hodný. To je dobře, třeba bychom mohli být kamarádi. Znovu se v něm ozvala jeho vlčecí duše, ale navenek působil klidně. Jen se mu tedy pohybovala oháňka přátelsky ze strany na stranu. Sigy, jak se vlk představil, mu prozradil, že se do smečky dostal nedávno. Ale ne sám, dokonce s vlčaty a partnerkou. Řekl mu i jména jeho rodičů, ale to Awarakovi nic neříkalo. Zaujala ho ovšem slova o vlčatech. Natočil zvědavě hlavu na stranu, jak se snažil usilovně přemýšlet. "Nejmenuje se náhodou tvůj syn Fryn?" Makadi mu sice vyprávěl o tom, jak tu některá vlčata nemá rodiče, ale zkusit se zeptat mohl. Aspoň uvidí, že mám už trochu přehled.
Sigy byl nejspíš jeden z vlků, kteří byli hovorní, což měl Awarak rád. Sice se stále bál s někým zavést rozhovor sám od sebe, ale snažil se na tom víc a víc pracovat. A když to druhá strana oplatila stejnou mincí... Neměl si nač stěžovat. Maličko se zavrtěl, jak nevěděl, jak lépe sedět a zodpověděl otázku. Ono, toho na vyprávění moc nebylo, ale třeba si to Sigy poslechne rád. "Abych řekl pravdu tak nic. Nebo osud, podle toho, na co věříš. Já se tu už nějaký čas toulám, teda soudím podle toho, že už dávno nevypadám na tři roky," řekl a prohlédl si svou mohutnou tlapu. Pak zamrkal, protože mu Sigy možná nerozuměl nebo nechápal, co tím myslí. Tak se dal do zkrácené verze. "Víš, já od svých tří let trpím ztrátou paměti. Prostě je to dobrý, dobrý, dobrý a šup. Něco se mi sepne, zamotá nebo nevím jak to popsat a já si pamatuju nejvíc jen to, jak se loučím se svou rodnou smečkou. A to mi právě byly tři roky. Teď mě tak napadá, snad jsem nebyl členem někde jinde," dodal se strachem v hlase. Tohle ho totiž ještě vůbec nenapadlo. Potřásl hlavou, nechtěl totiž nad tím moc přemýšlet. Jen si prostě řekl, že se pokusí to někdy zjistit. "Snad se tedy toulám, až mě mé toulavé packy dovedly do vašeho, teď už i našeho lesa. Blueberrymu jsem o svém problému řekl a i tak mě přijal. Takže se ho pokusím nezklamat," dodal rozhodně. Pak se zase na Sigyho usmál. "A co ty nebo vlastně vy? Taky jste šli náhodou kolem?" Nechtěl být vtíravý ani to nemyslel nějak špatně. Prostě normální konverzace. K tomu si však lehl, bylo to příjemnější než jen sedět.

// Loterie 2

Awarak se probudil. Bylo zřejmé, že usnul tvrději, než chtěl. Zívl si protáhl si přední packy. Zadíval se na spícího vlka a všiml si, že už nespí tak tvrdě, jako když přišel. Že spíš už jen tak klimbal. Bylo mu nepříjemné, že by ho nějak budil, ale zase, jestli ho už viděl, tak by měl ze slušnosti pozdravit. Vstal a protáhl si celé tělo. Otřepal se, aby z kožichu dostal nahromaděný nepořádek a došel až k vlkovi. Samozřejmě, že mu nevlezl až pod nos nebo nad hlavu. Udržoval si dostatečnou vzdálenost, ale nebyl tak daleko, aby křičel přes celou jeskyni.
"Ahoj, snad tě nebudím. Ale chtěl jsem tě pozdravit. Jsem Awarak a jsem tu velice krátce, tak se snažím seznámit." Usmíval se, i když měl ležící vlk zavřená víčka a mával u toho přátelsky ocasem. Nakonec se usadil a čekal, jestli ho vlk vyžene nebo bude opětovat kamarádství. Nepřestával mávat oháňkou, takže kolem sebe vířil trošičku prach. "Jak se jmenuješ ty?" ne, že by si dělal ambice, že by si jeho jméno mohl pamatovat nějak dlouho, ale byla to taková normální věc, chtít znát jména svých smečkovníků. Mezitím si v hlavě rekapituloval, koho tu vlastně zná. Tak samozřejmě Blueberry, ten je jasný. Pak Makadi, vlk který málo mluví, ale se mnou mluví hodně. Potom Wizku, zraněná, která už není zraněná, Kaya, která mi nevěří. Bílá Aranel, no a pak to malé vlče, Fryn? A Nori, který mi pak utekl. Panečku, to je vlků, to mám šanci, že si mě někdo bude pamatovat. Jeho úsměv se ještě více rozšířil.

<< Borůvkový les

Loterie 1

Awarak už neposlouchal, jestli mu něco říkají nebo mají na něj nějaké otázky. Měl povit, že by jim clonil nebo prostě překážel, tak se vydal dál. Musíme přiznat, že cesta do úkrytu mu zabrala velmi mnoho času. Přeci jen, když sem šli, tak podpíral zraněnou Wizku a když utíkal ven, tak si nedal nějaké vodítko nebo poznávací znamení, jak úkryt co nejlépe najít. A aby pravdu řekl, když utíkal ven, tak chtěl poznat co nejvíce členů, kdyby tady na to náhodou zapomněl. Což se mu nejspíš povedlo, udělal si nehezký obrázek u Kayi, u Aranale dobrý, Makadi ho přijal celkem dobře, no a samozřejmě Blueberry, jako alfa smečky.
Nakonec však smečkovou jeskyni nalezl. Cestou si však uvědomil ještě jednu věc. Kde já nechal svůj kamínek?! Zastavil se před vchodem do jeskyně a usilovně přemýšlel. Měl jsem ho u jezírka? Ne, tam jsem ho nechal u vchodu k jezírku. Pak jsem šel do lesa a nesl ho sebou... Já ho nechal v houští! Bylo mu to strašně líto. Jeho kamarád Áčko ležel někde pod vrstvou sněhu. Zapadaný a osamocený. Na jaře tě najdu a vysvobodím.
Zkroušeně se vydal do útrob jeskyně a začichal. Blueberry se zmínil o tom, že tu čeká nějaká mršina divočáka a nekecal. Ještě tu kus byl. Awarak zahnal chmury a zakousl se do studeného masa. Utrhl si kus a řádně ho rozžvýkal. Moc dobře věděl, že to není jídlo jen pro něj, ale pro všechny ze smečky. Jenže, jak žil dlouho sám, neměl moc dobrou představu, kolik si toho tak může vzít. Proto si ukousl ještě jeden kus a nechal jídlo na místě. Nemohl být hamoun. Když se však zaposlouchal, došlo mu, že není v jeskyni sám. Někdo tu docela pravidelně oddechoval, což svědčilo o tom, že spí. Další kamarád? Awarak by se nejraději se všemi přátelil. Jenže nemohl spícího budit, i kdyby se jednalo o vlče. Došel tedy kousek hlouběji, aby nebyl v průvanu a v dosahu sněhu, který sem občas vítr zavál, ale zároveň nijak neomezoval spáčův prostor. Zachumlal se do klubíčka a přivřel oči. Jen si na chvilku dáchnu, to snad ničemu nevadí.

Sice mu bylo nabídnuto, že jestli chce, může se jít schovat do úkrytu. Samozřejmě, že chtěl, ale když už se zajímal o smečku, bylo by nezdvořilé, kdyby si jen tak odešel před odpovědí. Navíc, Makadi vypadal, že má na práci nějakou cestu, do které se mu však vůbec nechtělo. Aspoň tak na Awaraka působila jeho věta, až měl černobílý vlk chuť Makadimu nabídnout, že ho doprovodí. Nabídku však nevyslovil nahlas, protože si myslel, že kdyby druhý vlk chtěl doprovod, tak by někoho poprosil. A někdy zkrátka vlk potřeboval udělat nějakou věc sám, buď aby si něco dokázal nebo měl takový pocit.
Proto ho Awarak bedlivě poslouchal, aby měl aspoň malou představu, jak to tu chodí. Sice se už ptal Kayi, ale copak mu něco zůstalo v hlavě? Navíc, když ho ze začátku podezřívala,že je nějaký vetřelec, klidně mu mohla něco nakukat. U Makadiho však nepochyboval, že by mu vlk neříkal pravdu. Panečku, cítím tu spoustu vlků a je na ně všechny Blueberry skoro sám. Jen s betou Stormem, kterého jsem ještě neviděl. Otočil hlavou na dvě vlčice, které už znal a přiřadil si k nim funkci pečovatelek. "Pro ztracená vlčata se hodí, když má smečka opatrovatelky." Když Awarak přijal fakt, že se po zemi mohou pohybovat vlčata bez rodičů, otevřely se mu tím nové obzory a interakce. Jako když si dáte dohromady, že jedna a jedna jsou dvě, hned máte větší rozhled.
"Děkuji za vyčerpávající odpověď. Je dobré vědět, o fungování smečky, když sem chce jeden zapadnout," řekl mile a zpozorněl, protože se k nim přidal alfa. Awarak mírně sklonil hlavu v náznaku úcty (toto ponaučení od maminky mu stále nezmizelo z paměti) a vesele zamával oháňkou. Nechtěl na Makadiho prásknout, že se musí vydat na nějakou osamocenou cestu, tak se pokusil odpovědět nějak neutrálně. "V podstatě jsem měl do úkrytu namířeno. Dozvěděl jsem se vše, co jsem potřeboval, tak můžu pokračovat v cestě. A když vím, že je tam kanec, půjdu ještě rychleji," dodal s úsměvem a málem si i povyskočil. Ale usoudil, že by to mohlo vypadat hloupě, tak jenom na rozloučenou mávnul tlapou. "Tak se zatím mějte." Aspoň se trochu zahřeju a natrénuju cestu do úkrytu. I kdyby mi to trvalo dlouho, tak si myslím, že teď nemám kam spěchat.

// Úkryt

Jeho věta byla na zamyšlení. To by ovšem musel Awarak o tom chtít myslet. Jenže on byl nerad negativní, musel se tím víc zaměřovat na to zlé okolo něho. Takže jen pokýval hlavou a dál to nerozebíral. Více se mu zalíbila představa, že by mohl smečce pomoci s lovem. Ani netušil, jak to tu chodí, jestli jsou role nějak vyhrazené nebo prostě všichni dělají všechno. Bylo to už dlouho, co do nějaké smečky patřil a aby řekl pravdu, on těch povinností moc neměl. Jen se starat o svoji nejmladší sestřičku, po které se mu náhle zastesklo.
Makadi jeho popíchnutí k vydání se do úkrytu moc na vědomí nevzal. Nebo takhle, vzal, asi i chtěl jít, ale asi ho i něco drželo na místě. Vypadal chudák celý nerozhodný. Awarak to dobře znal, proto mu chtěl pomoci. Zatím to vydržím tady, však mám kožich jako medvěd. "Tak jestli se ti tam nechce, tak nemusíme. Já bych se jen rád dozvěděl něco o smečce. Trochu jsem se ptal té tmavé vlčice s vločkou na hrudi, Kayi. Ale nedozvěděl jsem se třeba, a ani se na to neptal, máme jen jednu alfu? A má každý nějakou funkci nebo jen někdo a ostatní dělají, co je zrovna potřeba?" Měl za to, že Makadi o takových věcech vědět bude. Vždyť říkal, že lovci se budou hodit. Na to, že chtěl původní jít do úkrytu Awarak už nepomyslel.

// Edit: Opraveno na Kayi, já nad tím uvažovala, ale nějak mě to nepřišlo špatný dát dvě yy za sebou * a to si často říkám, jak mi čeština jde*. :DD

Den se blížil ke konci, blížila se noc. Vítr se zdál čím dál tím víc vlezlejší. Moc tomu nepomáhal ani fakt, že stáli na jednom místě. I když si Awarak občas přešlápnul, ničemu to nepomohlo. Možná bychom měli zajít do úkrytu. Tady stejně nebudeme moc platní. Podíval se na skupinku vlků kousek od nich a poté zpátky na Makadiho. Jak ho ze začátku odhadoval na tichého vlka, teď si s ním povídal docela dost. Možná to bylo tím, že Awaraka seznamoval s chodem smečky a chodem života, ale i tak byl černobílý vlk rád, že nestojí a neokouní.
"Myslím, že to dává smysl. Nikdy jsem však nad tím neuvažoval, že by se mohli najít takoví vlci. musím si zvyknout, že ne vše je ideální," povzdechl si a pokýval hlavou na znamení, že tahle země je opravdu podivná. A kdo ví, kolik podivný věcí už zapomněl. "Taky myslím, že ho neodnese pryč. A když bude potřeba jít lovit nebo tak, určitě se rád připojím, abych pomohl smečce," řekl hrdě a celý se narovnal. Sice Makadi nebyl alfa, ale i tak chtěl, aby to věděl. Pak se však zase pod poryvem větru skrčil. "Nebylo by lepší se jít schovat do úkrytu? Tady asi teď stejně nebudeme moc platní." Začal se zubit a v očích se mu objevila prosba, jestli by šel Makadi s ním. On si totiž nebyl úplně jistý, jestli by trefil.

// Moc gratuluji a slibuji, že se vrhnu do všech možných i nemožných úkolů, které se tu během roku ukáží. :))

Awarak poslouchal, co všechno se dozví. Pořád mu nešlo na rozum, že by se mohla najít vlčata, která nemají rodiče. Nechápal nebo možná nechtěl pochopit, že se na světě mohou vyskytovat vlci, kteří nechtějí své děti. Nebo vlci, kteří zemřou a zůstanou po nich vlčata. On měl stále ten svůj ideální svět a když zažíval situace, které se do něj nehodily, tak se s tím smiřoval velice těžko. Navenek se však snažil působit klidně, že ho taková informace absolutně nerozhodila.
"Je zvláštní, že se nacházejí takhle před zimou nebo během zimy. Že by je rodiče nechali napospas, protože si mysleli, že zimu nepřežijí?" Bylo to řečnická otázka, nechtěl nijak znevažovat rozhodnutí alfy. Že by si tu třeba vychovával armádu z odložených vlčat? To by bylo hustý. No dobře, možná ne. Nechtěl si vytvářet nějaký velký konspirační teorie, aby se v nich nějak neztratil. Spíše poslouchal Makadiho, jak vyjmenovával vlčata, která tu už byla. Bez rodiny. Awarak svěsil smutně uši, protože mu bylo líto, že se něco takového dělo.
Poslední věta se však černobílému vlkovi moc nezdála. Samozřejmě, že si alfa mohl určit, kdy má dostatek členů ve smečce. Ale že by dokázal říct vlčeti, že tu pro něj není místo, jdi si zmrznout? Doufal, že to tak není, protože by se bál, kam se to přidal. A to Blueberry vypadá jako slušný vlk. "Já si myslím, že se teď ukáže jaký je náš alfa. Protože i kdybychom si tu šlapali po hlavách, tak by ho asi přijal. Protože podle mě má dobrou duši a je hodný, aspoň mi tak přišel." Jo, proslov hodný dospělého vlka. Vlče by to řeklo daleko líp. Raději si udělal krok vpřed, aby mu nezamrzli packy a doufal, že se začnou bavit o něčem jiném. Mohl by ukázat, že je zralý i na dospělé rozhovory.

Na Awarakovu hlavu se za tu dobu, co tu jen stál a přihlížel situaci, usadila pořádná sněhová čepice. Zaklepal hlavou a veškerý sníh spadl na zem. Otřásl se i zimou, jelikož tu začal profukovat velmi studený vítr. Obrátil hlavu směrem k úkrytu a zatoužil být v něm. Ne, že by mu sníh nějak vadil, vždyť i sněhové radovánky byly jeho gusto. Jenže trochu tepla by taky nebyla k zahození.
Chtěl se otočit k odchodu, když tu se u jeho těla zjevila postava vlka a ptala se na shromáždění před nimi. Úlekem nadskočil, neslyšel totiž ani sníh křupnout nebo cokoliv jiného, co by naznačovalo, že se k němu někdo blíží. Když trochu uklidnil svůj dech a bušící srdce, pořádně se na příchozího podíval. Jednalo se o Makadiho, tichého vlka. Ale evidentně se s ním snažil navázat nějakou konverzaci. Awara byl rád, že se zapíše do paměti dalšímu vlkovi. Čím víc vlků si ho bude pamatovat, tím lépe pro něj, až jednou zapomene. Podíval se mu do očí a pak zpátky na srocení vlků. "Nevím jistě," prohodil s hlavou otočenou na Makadiho, "ale řekl bych, že se našlo vlče, takové to černé nebo tmavé nebo co to je za barvu. Jenže netuším kde má rodiče. To se tu takhle běžně stává, že se tu ukazují vlčata bez rodičů?" Až se otřásl nad tou představou. Nedovedl si představit situaci, kdy by vlčata mohla přijít o rodiče. Nebo i kdyby to dokázal, bylo to prostě strašlivě kruté a neuvěřitelné. Kdo by mohl být takhle nezodpovědný a nechat vlče napospas svému osudu?

// Jelikož už je Phantasia mezi námi, tak bych se s ní taky přihlásila. Je to dobrá příležitost k seznámení. :D

Já vím, že to tu je trochu dýl, ale píšu až teď. :D
Už od mala jsem svůj volný čas střídala mezi deskovkami, knížkami a počítačem. Počítačové hry a internet byly můj druhý život. Prošla jsem velmi velkou spoustou her. Jak textových, tak klikacích. Stáj ufonek, Howrse, pak nějaké hry na blog.cz, které třeba do měsíce zanikly... Až jsem narazila na Silmarion. Myslím, že jsem tehdy zadala do vyhledávače vlčí textová hra?? Asi. :D Vypadala lákavě, takže jsem si vytvořila postavu, která je prostě celá já (nebo, jak se vidím a jak mě vidí ostatní). Hodná, milá, co se snaží pomáhat... Prostě Wolfgaine (jak jsem přišla na tohle jméno fakt netuším, ale přišlo mi to jako cool jméno a je tam prostě ten vlk). Sepsala jsem registraci (tak 2011, 2012 myslím) a čekala na Neonovo rozhodnutí. Můj první pokus byla fakt ubohost, když se dívám zpětně. :D Ale pamatuju si, jak jsem se hned první den přihlásila tak 30x, abych se podívala, jestli to už někdo přečetl nebo jak. Během týdne jsem snižovala frekvenci přihlašování, až se snížila na 1x týdně. A najednou to tam bylo, odpověď. Jé, jak byla kritická (prostě výčet chyb). Opravila jsem si je, dala to přečíst i svý učitelce češtiny na střední a poslala znova. Šup a mohla jsem hrát (ale jak dlouho to celý trvalo netuším).
Začala jsem hrát s malým Andantem (syn Taily - snad jsem ji sklonila správně) a můj první příspěvek jsem napsala jako odpověď (neznalá jak to na tak propracovaném webu funguje). Hrála jsem docela dlouho a potkala spoustu vlků. Nejvíc si pamatuju Andanteho, Tailu, Neona, Morfa (ale tady si nejsem jistá, jestli se nepotkali až tady) a Elwen (k tý jsme se přidali do smečky s Andantem, i na prvním srazu mi to osobně řekla, že mě přijme do smečky :D). No a než jsem tam stačila udělat krok, tak se ze Silmu stala Gall, takže jsem se nechala přestěhovat. Jenže, nějak mě to psaní přestalo bavit (jestli to bylo tak 2014, maturitní ročník, asi). Měla jsem tak rok až dva útlum, ale pak mi to na vysoký začalo chybět, takže jsem se nechala obnovit, díky Cernun a to jsem si napsala do registrace, že je Wolfi o rok mladší, aby nebyla tak stará. :D A vrátila jsem se. S malými pauzami (nejdelší byl tak cca 3 měsíce, ale to bylo jednou) se snažím být akční, teda aspoň doufám, že to ta vypadá. :D Jako na každého i na mě občas padne nechuť psát, ale mám své vlčí milášky ráda, takže bych o ně nechtěla přijít. :D Jinak jméno Awarak jsem vymyslela tak, že jsem si našla nějakou stránku na random jména a splácla je dohromady. Aurona jsem už takhle dostala a nyní mám v registraci Phantasii, kterou jsem taky dostala. :D

A teď krátce o mě. :)) Jsem Tereza, bydlím v Trutnově a jsem moc ráda, když tu čtu vaše věky, že na tom nejsem tak špatně. :D Už mi je 25, po šesti letech jsem dostudovala bakalářský obor na peďáku v Praze (pedagogika - IT) a nyní jsem na navazujícím magisterském. Pracuju na 75% úvazek na ZŠ jako asistentka pedagoga na prvním stupni, v první třídě. Už rok a půl bydlíme s přítelem v bytě a zatím se nemáme tendenci nějak zabít. :D Máme doma maličko zvěřinec - andulka, pes, agama, chameleon nám umřel stářím :( a žrádlo pro agamu, takže moučný červy a šváby (sranda, když jdete do kuchyně a z kohoutku ve dřezu na vás jeden spadne :DD), jo a šneky. Chov sarančat a cvrčků se odpískal, protože ti jsou složitější na chov. U našich mám ještě akvárko, který si ale chci přestěhovat až se přestěhujeme do našeho vlastního bydlení. :D A mezi mé koníčky stále patří hraní her (PC, Xbox a na netu), čtení knížek a sledování filmů či seriálů. Ale raději, než koukat celý den na filmy, jezdím na výlety (miluju Zoo ve Dvoře Králové :DD). Jo a ráda se procházím, ale trochu se to vylučuje s mojí leností, která vyhrává. :D

Černá vlčice nevypadala, že by měla stejnou radost jako Awarak z toho, že tu zůstali sami. Sice neodešla, ani ho nijak neuzemnila, když začal povídat. Vyslechla ho a mlčela. I když se jí zeptal na její zkušenosti se smečkou, tak nadále mlčela. Awarak postupně přestával mávat ocáskem, protože se bál, že ji něčím naštval. Za chvilku však promluvila, takže se zase celý rozradostnil. Asi si to jen potřebovala v hlavě poskládat, to dá rozum.
Pozorně poslouchal, jelikož se mu další informace mohly hodit. Sice se ze začátku zdálo, že se nic nového nedozví, ale pak se tmavá rozmluvila i o nějakém staříkovi a vlčeti, co už tak moc vlče nebylo. Kýval hlavou na znamení souhlasu, ale než stačil odpovědět, tak se lesem neslo táhle vytí. Awarak tím směrem natočil uši a později hlavu. Jak poznamenala jeho společnice, nebylo nutní se na místo hnát, protože si to vzal na starosti někdo výše postavený. Jenže se přidalo další, horší než to první. Vlčice se ho zeptala, jestli jde, ale nepočkala na jeho odpověď a vyrazila.
Zadíval se za jejím mizejícím chvostem a rozhodl se, že se taky půjde podívat. Co když tam potká někoho dalšího ze smečky, aby si ho pamatovala spousta vlků? S jeho výpadky paměti se to více než hodilo. Proto si pospíšil, aby nebyl mimo centrum dění. A že se toho dělo. Z té spousty vlků, pachů a šumu se mu maličko zamotala hlava, ale potřeboval vědět co se děje. Namístě byla vlčata, vlci i vlčice. Některé znal, některé ne, ale věděl moc dobře, ke komu se připojí, aby měl pocit, že zapadá. Vyhledal pohledem Aranel a Wizku a postavil se k jejich boku. Na nic se neptal, doufal, že sám pochopí nastalou situaci. Byl přeci nováček, který neměl tušení, který vlk patří a který nepatří do smečky. Stoprocentně to věděl jen u pár z nich. Ale přišlo mu, že tmavé vlče, bude nové a nepatří sem. Ale to mohl být jen dojem.

// Pardon, chvilku nekoukám a je toho tady spousta. :D Tak ve zkratce, došel za ostatními a stojí u Aranel a Wizku. :))

Když černobílý vlk domluvil, čekal jakou reakci jeho slova vyvolají. Podle výrazu Aranel odhadoval, že Wizku je její kamarádka nebo přinejmenším blízká známá. Pokud ovšem nebyla jen taková hodná odjakživa. Pohled stočil na tmavou, u které se bál, že svým vyprávěním mohl sebe shodit. Vypadalo to však, že je to zatím v pohodě. Ještě lepší to bylo, když prohlásila, že je Awarak členem smečky. Oháňka se mu radostně rozkmitala a napadlo ho, že by mohl na vlčici skočit a oblíznout ji. Prostě jako hravé vlče. Včas se samozřejmě zarazil, protože by mu to plusové body asi nepřineslo. Spíš by si ještě pohoršil. Takhle se aspoň usmíval, mával ocasem a mrknutí bílé vlčici vrátil. "Myslím, že budeme v pohodě."
Sledoval jak odchází a trochu znervózněl. O čem si tak mohl s touhle vlčicí povídat? Samozřejmě toho byla spousta, ale zrovna teď se mu nic na mysl nedostávalo. Naštěstí se toho chopila tmavá s vločkou a začala velmi zajímavě. Awarak měl pocit, že výslech trochu pokračuje, jen ne s tak ostrým tónem, jak ze začátku. Jenže byl naivní dobráček, takže svoje úvahy a nejistoty zase zahodil a usmíval se jako blázínek. Bylo mu zkrátka dobře. "Ještě, než se to u tůňky tak zavlkovalo, tak jsem potkal takovýho tmavýho vlka se světlými fleky, ale nebyly tak bílé jako moje. Jen tak trochu. A ten se jmenuje Nori. A měl u sebe vlče, které tak hezky vrčí, když mluví. A no, vidíš, teď nevím, jestli se jmenuje Frynn nebo to bylo jiné písmenko, jen ho neumí vyslovit. A pak za mnou přišla vlčice se zlatým kožichem a bílýma packama. Ale její jméno bylo strašně složitý a jen mě pozdravila a zase utíkala, mám pocit, že to je maminka Frynna. " Awarak se stále šklebil a u toho se podrbal za uchem. Pak se trochu uklidnil, teda aspoň v obličeji. Prostě navenek. "A co ty, máš nějaký dobrý tipy?" To, že stále neznal její jméno, mu nějak nevadilo. Co, když ho brzy stejně zapomene?

Černobílý vlk už si nemusel dávat pozor, na kterou vlčici se jak tváří. Zdálo se totiž, že ho i ta tmavá vzala na milost. Nebo ho přinejmenším neměla v plánu vyhnat či zakousnout hned. Musel si však před ní dávat pozor na pusu, protože dokázala všechna jeho slova obrátit proti němu. Dokonce zapochyboval, jestli udělal dobře, když se rozhodl nepovědět historku o tom, jak se sem dostal. I když nebylo moc co povídat. Awarak si všiml, že se teplota kolem něho trochu srovnala, ale stále nevěděl, jestli za to může vlčice beze jména nebo fakt, že se k nim prodraly první sluneční paprsky.
Více to nerozebíral a úlevně se poškrábal za uchem. Proč úlevně? Protože mohl zodpovědět něco, co věděl a sám se nemusel na nic ptát. Neměl tušení, na co by se zeptal. S úsměvem jemu vlastním shrnul to podstatné. Tedy pro něj podstatné. "Když jsem přišel k hranicím, tak se připlazila a přikulhala do lesa a zhroutila se vedle mě. Tam nás taky našel alfa a ještě se přidal Makadi. A nemusíš se bát, Blueberry jí v úkrytu pomohl. Naštěstí, když si alfa nevěděl moc rady, jak by pomohl, se magie zase objevily a mohl uzdravit zranění. Pak Wizku vstala a vydala se hledat vlčata, aniž by si odpočinula. A jestli mě čich neklame, tak tu je někde v lese," dodal a demonstrativně začichal.
Při svém krátkém vyprávění svůj zrak více upíral na bílou vlčici. Tak nějak mu bylo příjemnější být v její společnosti, nejspíše proto, že ho nepovažovala za lháře, ale byla k němu hned milá a přívětivá. Té by se klidně svěřil se svým problémem. Poprvé, co si tak pamatoval a že toho bylo už hodně, co zapomněl, by té hnědé, u které si až teď všiml, že měla na krku jakýsi divný předmět, který tam buď předtím nebyl a nebo byl skryt tmou, by se nezmínil o výpadcích paměti. Bál se, že by to mohla zneužít. Už teď přemýšlel, jestli neřekl nějaká slova, která proti němu může použít. Ale jestli by byla taková potvora, tak může proti němu obrátit i ahoj. Nene, myslím si, že je opatrná, nic víc.

Doufal, že vlčice moc nevyděsil. Však, kdo by se nelekl hromotluka, jako je on, když si jen tak vyskočí z křoví. Chápal jejich prvotní vrčení, ale doufal, že jeho milá tvář a ukázka toho, že se jim vážně ublížit nechce, mu pomohou. U jedné vlčice to zabralo. Přestala vrčet a vrátila mu přátelský pohled i mávání ocáskem. Společně se jménem. Aranel, převaloval si její jméno na jazyku a usmíval se. Jenže úsměv mu lehce mrzl na rtech a to doslova. Nejenže druhou vlčici nepřesvědčil o svých dobrých úmyslech. Nějak ji i popudil, až se jí podařilo zmrazit kolem nich vzduch. Awarak chvilinku přemítal, jestli ho za něco trestá tento les, je to obvyklý jev nebo za to opravdu může nedůvěřivá tmavohnědá vlčice. V té tmě nedokázal její barvu odhadnout.
Škodolibě si pomyslel, že by se k ní mohl naklonit a předat blešky na kožíšek, jenže pak to zavrhl. Nechtěl ji totiž čílit ještě víc, tím by na sebe moc dobré světlo neuvrhl. Navíc, její otázky byly až dost přesné. Jak to vlastně můžu dokázat? Optimismus ho neopouštěl, že to tahle hubená bojovnice pochopí, ale radost z jeho tváře zmizela. Přešlápl si z nohy na nohu, ale zatím necouval. Nechtěl ukázat, že by snad měl strach. Jen ho slova vlčice maličko zranila, i když chápal její obavy.
"Mohu vyprávět, jak jsem se do smečky dostal, ale když vidím, jak mi nevěříš jen pouhou větu, škoda na tebe plýtvat slovy s celým příběhem," řekl směrem k nasupené vlčici. A jak moudře to znělo, až by se zdálo že tenhle mohutný vlk konečně dospěl. Raději svou pozornost obrátil na milou sněhobílou vlčici, ale tu naštvanou měl pořád v merku, kdyby se rozhodla, že ho zakousne. Jako noc a den, ale noc nebývá taková zlá. "I nováčci se mohou pohybovat sami. Byl jsem se podívat u tůňky, ale bylo tam převlkováno. Po zjištění, že nijak nepomůžu jsem se rozhodl jít zase do lesa. Mimochodem, taky jsem vás tam zahlédl, možná si nedávala jen pozor, když jste se tamtudy procházely," otočil svoji velkou hlavu znovu na tmavou vlčici a v očích měl napsanou mírnou výzvu. Znovu se podíval na Aranel. "Ano, tvá společnice má pravdu v tom, že mohu znít nevěrohodně, ale můžete se zeptat třeba Wizku, kterou jsem pomohl donést do úkrytu, protože přišla zraněná. A ne, já ji vážně neublížil," hodil znovu okem po nepříjemné vlčici. "A byla u toho, když mi Blueberry řekl, že se k vaší smečce mohu přidat." Tímto dokončil svou obhajobu a střídal pohledy i výrazy. Usměvavý s vrtícím ocáskem na bílou vlčici a zamračený se švihající oháňkou na tmavou vlčici.