Příspěvky uživatele

< návrat zpět

// Úkryt

Sledoval hnědý kožíšek a přitom se snažil sbíhat stejně elegantně jako ona. Jenže na to měl trochu velkou postavu, takže strašně dupal, tím pádem to ztráceno na eleganci. Samozřejmě mu to nevadilo, tady se nemusel snažit být potichu. To si šetřil na lov, aby ho náhodou nezkazil. Nerad by totiž Baghý zkazil její plán. Začal se rozhlížet po okolí, po stromech, po slunečních paprscích, až málem svoji spolusmečkovnici srazil. Naštěstí stačil zabrzdit včas, takže ji jen obešel ze strany, kde měla zdravé oko. Nebyl hlupák a došlo mu, že její oko nepracuje stoprocentně. Možná, že nepracovalo vůbec, takže ji nechtěl nějak děsit nebo působit stres, že by se vyloupnul ze strany, kde nevidí.
K vytí se nepřidal, protože mu přišlo, že by jí tím akorát přebíral autoritu a vůdcovství, když to byl její lov. Díval se však, jak vyje a očima ji morálně povzbuzoval. Když přestala, tak se na něj zadívala. Mohl si tak důkladně ve světle, i když mizejícím, prohlédnout její obličej a znaky v něm. Přemýšlel, co jí tak může běžet v hlavě, ale hlavně, jak začít konverzaci. On jí totiž tak moc chtěl říct, jaký problém ho občas postihuje, aby na to byla připravena, aby věděla. Ale nějak nemohl najít ta správná slova. Z dálky slyšel odpověď na její vytí, které nejspíš patřilo Blueberrymu. Alfa s námi nejde. To abychom se snažili. Naštěstí se do rozhovoru pustila Baghý. Zazubil se a trochu si oddechl, protože ti byla tak jednoduchá otázka, do které svůj problém mohl zakomponovat. To, že se k nim, sice v dálce, přidala další vlčice, to nezaznamenal.
"No, já jsem z hor, takových vysokých, ale název neznám. Bylo to však daleko od téhle vlčí země, navíc jsme o magiích vůbec nevěděli. Teda asi, nikdo mi o nich neřekl. A proč jsem vlastně odešel? Šli jsme na lov, jenže nás překvapil medvěd. Zranil mě," demonstrativně ukázal zadní tlapu, kde měl viditelnou jizvu, "ale jak mě hrábl po tlapě, tak mě tak nějak podrazil a já narazil hlavou do stromu. Jenže to si nepamatuju, to mi vyprávěli, až když jsem se probudil. A od tý doby trpím na výpadky paměti. Takže je možné, že až se někdy zase potkáme, tak tě vlastně ani nepoznám, protože na tebe zapomenu," svěsil smutně ouška a odvrátil hlavu. Pak ji však zase otočil zpátky na ni, s veselejším výrazem. "Říkám ti to proto, aby si se na mě nezlobila, nebo nepovažovala za divnýho. Nikdy nevím, kdy to přijde, ale Nori mi slíbil, že pro mě bude vždy největší kamarád a že mi když tak pomůže. Ale zase si říkám, že když to všichni vědí takhle od začátku, tak je to nemůže překvapit. Vlastně ani nevím, jak dlouho tady jsem. Protože, vždycky když se mi to stane, tak se vrátím do doby, kdy mi byly tři roky. Ale na tři asi už rozhodně nevypadám," zasmál se a začal si prohlížet kožich, jestli v něm nenajde nějaké náznaky šedin. To by teprve byla potupa! Už by byl stařík a zatím by se choval jako nezodpovědné vlče. Naštěstí žádný šedý chlup nenašel, takže se přestal točit dokolečka a zase si sedl. "A ty si se narodila tady?" Svoje už si řekl, takže mohl klidně poslouchat Baghý.

Rez nebyla nějak nadšená, že ji Nori probudil. To bylo jasné snad každému, kdo by je slyšel i viděl. Měli v plánu jít navštívit Života, o kterém toho Awarak mnoho zatím nevěděl. To ho však nijak netrápilo, ke svému bytí ho nejspíš vůbec nepotřeboval. Věděl, že je v jeskyni Aranel, ale teď tu měl rozhovor s Baghý. Navíc se zdálo, že není sama, takže jí nechtěl zbytečně rušit. Po odchodu Noriho a Rez se ale zdálo, že jeho nová kamarádka usnula. On se však zeptal na lov, což byl její nápad a tím ji probudil.
Svěsil smutně ouška, naštěstí se však zdálo, že se nezlobí. Radostně tedy zase začal mávat ocáskem, když se i ona na něj začala mile zubit. Vysvětlila, jak to má s lovením a proč vlastně chce samotný lov uspořádat. Zúčastněně kýval hlavou, že to naprosto chápe. "Jasně, já se přidám rád. Protože smečka potřebuje spoustu masa, když tu je i pár vlčat." Postavil se na nohy a byl by vyrazil hned, ale nechtěl ji povalit, takže jen nedočkavě přešlapoval na místě. "Ano, ano a já ti se svoláváním pomůžu," vyštěkl a přidal do kroku, aby z úkrytu vyběhl po jejím boku. Těšil se, že si zaloví a hlavně, že se pořádně nadlábne.

// Borůvkový les

// Pardon, pardon, čekala jsem na kopnutí :(( :DDD

Awarak zničeně pokýval hlavou. Zdálo se, že magie v téhle zemi nejsou jen něco dobrého. Lehce totiž dokáží dostat jednoho do potíží, aniž by se o to prosil. A on s tím nemohl nic udělat nebo aspoň nějak pomoci. "Tak vždycky si mohl dopadnout hůř," řekl s pohledem upřeným na cizí vlčici. Sice cítil od Noriho, jak vysílá velmi, ale velmi negativní pohledy směrem k ní, ale zároveň by strčil tlapku do ledové vody, že to jeho kamarádovi vlastně tak nějak nevadí.

// S dovolením si také zatančím :))

Sledoval, jak si Nori ustlal, ale nejspíš byl jeden z těch, kteří nedokázali být dlouho na jednom místě. Najednou totiž vyskočil a v očích mu doslova tančily jiskřičky další lumpárny. Namáčknul se mezi dvě povídající vlčice a vymyslel, že by se mohlo slavit. Awarak se prudce postavil na nohy, protože on slavil rád. Zdálo se, že Baghý se taky ráda přidala, jen ta cizí z toho nebyla nadšená. To však černobílému nevzalo radost z činnosti, po vzoru jeho smečkových kolegů, zvlášť když ho Baghý přizvala, se také poklonil a přidal se k jejich poskakování, našlapování a všemožnému kroucení. Vypadal spíš, jako kdyby ho zasáhl blesk, ale byla to zábava. Vůbec mu nedocházelo, že je možná navíc, když Nori vyzval jen Baghý. Ale ona zase pozvala mě. Chvilku i vyskočil na zadní a snažil se "tančit" jen na zadních nohách, ale na nerovné podlaze to šlo těžko. Což mu dokázal i Nori, který docela rychle odpadl a začal usínat. Awarak položil tlapy zpátky na zem a nadšeně se usmíval.

// Konec tance :))

Oba dva cestovatelé vypadali, že si na chvilku potřebují vydechnout, tak si zase sednul do dolíčku. Cítil, že se do jeskyně dostali další vlci, o koho se však jednalo momentálně nevěděl. Pachy se mu totiž trochu pomíchaly, ale neřešil to. Hlavně se zaměřil na cizinku, protože jak tu tak spala, tak mu došlo, že se nakonec představila. Rez, Rez, Rez. Třeba na tebe nezapomenu. Ovšem asi by mu nevadilo, kdyby zrovna na tuhle konkrétní vlčici zapomněl. Nepřišla mu totiž moc milá. Ale možná jí jen něčím naštval a ona si to pamatuje. Těžko říct.
Nori mu potvrdil jeho podezření, že nevydrží chvilku v klidu, protože dlouho nespali a už chtěl vyrazit dál na cestu. No jo, to může být i tím, že by se od ní chtěl dostat. "Neboj, o kytičky se ti postarám," stihl za ním ještě houknout, než se mu začal vzdalovat, chudáka Rez táhl za sebou. "Měj se," rozloučil se i s nesmečkovou vlčicí. Jakmile se s hlukem vzdálili, usmál se na Baghý. "Mluvila si o lovu?" nadhodil nenuceně.

Černobílý vlk byl na sebe právem pyšný. Dokázal totiž uklidnit Baghý, vlčici, která vypadala velice mile. A jemu by bylo líto, kdyby se trápila, když nemusela. Samozřejmě o kytičkách nic neprozradil, to bylo jen jeho a Noriho tajemství. Ale byl na pokraji toho, aby to prozradil. Mladý vlček byl zmatený braním čar, takže si Awarak zapamatoval, že před ním musí mluvit tak, aby si to nemohl vysvětlit nějak po svém. A to byl pro něj docela složitý úkol, protože někdy nepřemýšlel nad tím, co plácne. Baghý jim prozradila, že by ráda šla na lov. Awarak začal mocně kývat hlavou, protože on by rád šel, ale nechtěl nikomu skákat do řeči. Sigy a jeho synek se však k nim nepřidají, protože Flynn měl slíbenou suprčupr výpravu. Černobílý jim jenom zamával na pozdrav, protože byli pryč dřív, než stačil otevřít papulu.
Jakmile osaměli, tak se nadechoval, aby si s ní lépe popovídal a taky se přihlásil na ten lov. A samozřejmě odpověděl na její otázku. Akorát se jeskyní rozlehly nějaké hlasy, tak počkal, co se z toho vyvrbí. Jelikož to vypadalo na dýl, tak si ustlal v jednom dolíčku, kde si pohodlně sedl, maličko ho udusal svým zadkem, ale pak se už ani nehnul a jen poslouchal, co se děje.
Došla sem nějaká cizí vlčice, která asi do smečky nepatřila, teda aspoň tak to Awarak chápal. Ale v jejích patách se přihnal i vlk, kterého černobílý moc dobře poznal. Kamaráde Nori, chtělo se mu vykřiknout, jenže z tónu jejich hlasů se zdálo, že se stalo něco závažného, tak mlčel. Byla to velice dlouhá doba, co nepromluvil, ani si nepamatoval, že by takhle dlouho byl potichu. Moc však nepochytil o čem mluví, tak nemohl ani pořádně pomoci, což ho trochu štvalo.
Pak se však jeho kamarád na něj obrátil. Awarakovi se na tváři ukázal obří usměv. "Nori," vykřikl a šťouchnutí mu oplatil. "Ty si dělal nějaký obličej viď," zakroutil hlavou tragicky. "Neboj se, přesně jak si řekl. Jsou schovaný, tak abych na ně dosáhl jen já a nikdo se k nim nepřiblížil," odpověděl důležitě. Z Noriho chování vyvodil, že je vlčice dost nepraktická a nepohodlná. "Tak proč s ní cestuješ?" Zašeptal zpátky, ale na rozdíl od Noriho to řekl opravdu potichu.
Když se však ocasy té neznámé vlčice a Noriho slepily k sobě, tak musel zadržovat vyprsknutí smíchu, protože to vypadalo fakt vtipně. Ale udržel se, protože atmosféra se zdála až moc vážná. Navíc, když si jeho kamarád stěžoval, že se na něj lepí jako magnet... Pozor na to, co říkáš. I Baghý se na něj několikrát otočila. Sice ji v očích nepřečetl, co přesně mu chtěla sdělit, ale určitě to bylo důležité. "Jo, jsem Awarak," promluvil hravě k vlčici, kterou neznal jménem. Chtěl si v tom zmatku udělat totiž nějaký pořádek. "Já vás neposlouchal od začátku, ale co se vám vlastně satlo, teda kromě spojených ocasů?" Pořádek.

Nejnovější známá černobílého vlka mu přišla trochu nervózní. Stále těkala očima všude kolem, více se zaměřovala na Sigyho a jeho synka, ale na Awaraka moc nekoukala. On jí to však neměl za zlé, to vůbec! Však to se mohlo stát každému, že se v přítomnosti v cizince mohl cítit nesvůj, nevěděl jestli ho třeba nekousne nebo tak. Chápal to a doufal, že bude mít brzy příležitost jí brzy ukázat, že je dobrý společník. Nebo jako kamarád, prostě hodný vlk. Pokusila se mu dívat do očí, když jí těšilo, že se s ním setkává, tak se vřele usmíval.
Všiml si, že konverzace s vlčetem jí jde nejlíp, teda jestli tak mohl soudit. To ho zahřálo uvnitř, protože si sám uvědomoval, že je taky trochu jako vlče, občas. Tak to budeme brzy kamarádi. Po promluvě s Flynnem se jí už s Awarakem mluvilo mnohem lépe. A zeptala se na Noriho, jestli ho někdo neviděl. Nejraději by se celý začal ošívat, jak chtěl rychle informaci prozradit, ale musel počkat, než domluví Sigy. Nechtěl být nezdvořilý, ale bylo to vážně těžké vydržet. Proto jeho nedočkavost vyústila v to, že mu ocásek začal bouchat o zem. Tlamu měl však zavřenou. Málem se začal smát, jak si Flynn vyložil její slova o tom, že vzal čáru. I černobílý pochopil, že si myslí, že utekl, ale tenhle pohled byl tak vtipný. Jenže co teď? Měl mu vysvětlit, že se čára sebrat nedá nebo říct, co věděl? "Než jsem došel sem, tak jsem si s Norim povídal," vyhrkl rychle, jelikož už ta slova prostě chtěla ven. "A když jsme se loučili, tak říkal, že musí dostát svým povinnostem, což je chválihodné a je to dobrý vlk pro smečku, tak šel očůrat hranice. A bylo mu divný, že v lese není skoro nikdo, kdo je na vyšších pozicích nebo mu přišlo, že jsou z lesa všichni pryč, tak je šel hledat. Ale kam přesně šel, to nevím, ale zase se vrátí, to vím určitě. Takže nemohl vzít čáru, když šel hledat ostatní vlky," dokončil s vysvětlením a oddechl si, že to mohl takhle říct. Doufal, že mu i rozuměli, protože to trochu drmolil, jak mluvil rychle. Teď se jen snažil trochu nabrat dech a ocásek se mu už uklidnil.

Než stačil Sigy nějak více zareagovat, než pozdravem, připojila se k nim další vlčice. Tedy Awarak to odhadoval, protože byla menší. A jakmile promluvila, tak měl naprostou jistotu. Zazubil se tedy i na ni, když si lehla blízko k nim a vypadala spokojeně se svou úpravou dolíčku. Hned s nimi zapředla rozhovor, ovšem v tichosti, aby neprobudili spícího Flynna. Jelikož se zdálo, že otázka byla spíše mířená na člena, který byl ve smečce nejspíš déle, tak černobílý na svoji možnost odpovědi čekal. Vlčice se k němu brzy otočila s prozrazením svého jména. Awarak natočil hlavu na stranu, protože byl taky přesvědčený, že spolu ještě pořádně nehovořili. "Těší mě, já jsem Awarak," pronesl potichu a oplatil mírnou úklonu hlavou. Baghý se mu líbila, protože se zdála, že se řadí k přátelským vlkům tady. Začínal si myslet, že v této smečce jsou jen hodní a přátelští vlci. To je dobře. "Mě se zatím daří dobře," řekl vesele, ale snažil se stále potichu.
Nevěděl, jestli Flynna probudil on nebo se probudil sám od sebe, že byl už dost odpočinutý, ale najednou je pozdravil. Awarakovi se úsměv více roztáhl, protože byl přeci jen raději v blízkosti vlčat, kterým mohl dělat kašpara. I když by to samozřejmě těmihle slovy sám neřekl. "Ahoj," odpověděl vlčeti a začal mávat oháňkou. Přemýšlel, jestli má vytahovat svůj problém, aby s ním seznámil Baghý, ale nechtěl zatěžkávat hlavinku vlčeti. Proto se díval z jednoho na druhého a čekal, co je napadne, že by mohli provádět. Pokud nic, tak bych šel asi spát, dlouho jsem si nedáchnul.

// Borůvkový les

Awarak si dával dobrý pozor, aby svěřeným rostlinkám nepolámal stébélka. Bál se o ně, protože byly tak křehké. Přemýšlel, jestli mu Nori vůbec řekl, o jaké květiny se jedná. A on byl sice chytrý, ale pořádně si je neprohlédl, takže neměl moc ponětí, co to nese. Snad je neposlintám. To by mi Nori vůbec nepoděkoval. Uvnitř se usmál, ale postupoval pomalu k úkrytu.
Když došel ke vchodu, cítil, že uvnitř někdo je. Oči se mu rozšířily poznáním. To je přece Sigy. Ale toho druhého teď nevím, ale třeba ho poznám, až uvidím. Nechtěl se tam přivalit jako lavina nebo zemětřesení, proto našlapoval polehoučku. Navíc, nejprve chtěl uložit na bezpečné místo květiny, aby nemohl Nori nic namítat, že na to zapomněl. Opatrně šel dál do jeskyně, až se dostal do té, která náležela většině smečky. Zde viděl, že Sigy leží kousek od vchodu a do toho u něj ležel menší vlček. Joo, to je přeci Flynn. Nechtěl je rušit, protože se zdálo, že Flynn spí hlubokým spánkem. Proto na Sigyho nejprve kývnul na pozdrav, aby ho nevylekal. Pak se rozešel ke stěně jeskyně, aby se podíval, jestli tam není místo, kam by Noriho poklad odložil. Jestli budou ještě v pohodě, až si pro ně přijde.
U stěny si všiml, že je v ní spousta malých i větších otvorů, kam by to mohl schovat. Postavil se tedy na zadní a díky své výšce dal květiny do vrchní díry. Teprve poté se obrátil na přítomného vlka a usmál se. Došel až k němu, aby nehalekal přes celou jeskyni, ale zase se nelepil až na něj, aby ho nějak omezoval. "Ahoj," zazubil se na něj, ve snaze navodit přátelský rozhovor. Bohužel ho však nenapadlo, o čem by mohl mluvit, tak tím skončil. Usmíval se však dál.

// Děkujeme :))

Černobílý vlk bylo moc rád, že si jeho parťák pamatoval, že se už viděli. Jenže byl to takový mišmaš kolem studánky, že bylo těžké si pamatovat všechny tváře a kožichy, které se tam minuly. Nori se k němu naklonil a omluvil vlčici, kterou si Awarak nepamatoval. Obdaroval ho však úšklebkem, protože mu bylo jasné, že to říká jen tak. Jakmile zaznělo Sigyho jméno, došlo mu, že vlčice s barvou zlata bude jeho partnerka. Když si měl na Sigyho dávat pozor. Takže Flynn bude jejich syn. Aspoň nějaké vlče, které tady má rodiče, ne jak říkal Makadi. "Joo, Se sigym jsem si povídal v jeskyni a bylo to v pohodě," řekl jen. Přišel mu jako vlk, který je v pohodě, jen byl asi trochu unavený nebo něco chtěl zařídit, protože si s Awarakem nechtěl tak moc povídat.
Norimu se moc nezdálo, že k projevení magie by mělo stačit být hodně, hodně pozitivní a šťastná nálada. Natočil hlavu na jednu a hned na druhou stranu, protože se snažil pochopit, co mu Nori říká. "Třeba se u každého projevuje za jiných podmínek," řekl zamyšleně. Jednomu pomůže radost, jinému naštvání, tak mě třeba pomůže... Smutek? Néé, to snad né. Jeho kamarád se však vydal do hlubin své hlavy a tak ho nechtěl Awarak rušit. Proto tiše seděl a pozoroval okolí. Najednou ho Nori oslovil, tak našpicoval pořádně uši. Odkýval mu jeho povinnosti a díval se, jak se zvedá k odchodu. "Dobře, třeba nás něco napadne i jiného, co by se dalo dělat." Začal mávat ocasem, ale to ho brzy přešlo. Dostal totiž důležitý úkol, jeden z nejdůležitějších. Pohlídat květiny, které Nori dostal. "Pokusím se nezapomenout," dodal rozpačitě, pak se k tomu však postavil jako správný chlap. "Budu je hlídat vlastním tělem.
Sledoval jak se jeho kamarád vzdaluje, až z něho byla jen tmavá tečka, která brzy také zmizela. A co teď? Díval se netečně na pár květinek. Měl bych je dát na bezpečné místo, ale ne tak jako svůj kamínek. Někam, kde budou na očích, tak aby se neztratily, nikdo je nevzal, ale zároveň každý našel. Rozhodoval se mezi úkrytem a tůňkou. Nakonec si zvolil úkryt. Můžu si tam rovnou zdřímnout. Opatrně proto vzal svazeček do tlamy a vydal se jeskyně.

// Úkryt

// Post pro Noriho (pro přehled) :D

Povídat si s Norim připadalo Awarakovi jako parádní věc. Vlček byl tak rozpustilý, tak dost podobný jemu samému, že v něm viděl spřízněnou duši. Naklonil hlavu na jednu, hned na druhou stranu, protože mu popis vlčice něco říkal. Já ji asi viděl. Tam u studánky... Nakonec své myšlenky pronesl nahlas, protože mu to nedalo. Když něco slyšíte mluveně a jen ve své hlavě, tak to vyzní lépe. Ještě se však stihl ušklíbnout (ale ne nějak hnusně, prostě jen "no jo, co naděláš"), na poznámku, že by na její kožich nezapomněl. "Něco mi tvůj popis říká. Mám pocit, že jsem ji asi jednou viděl, ale ve spěchu. Když jsem se byl podívat u studánky, tam jsme se vlastně taky na chviličku viděli," dokončil radostně. Na zlatavou vlčici s divně dlouhým jménem už moc nemyslel. Ale už se těšil, až ji uvidí, aby na ni mohl zkusit svůj neodolatelný pohled. "Ale doufám, že budeš někde poblíž. Co když fakt neodolá a pak mě bude nahánět? Budeš mě muset zachránit," pronesl s hraným zděšením a špatně skrytým smíchem.
Poté se dostali k tématu, které Awarak řešil snad nejčastěji. Nebo měl aspoň ten pocit. A to magie. Jeho kamarád však přemýšlel, jestli ji už objevil nebo zapomněl. To byla velice dobrá otázka, ale černobílý na ni neměl bohužel odpověď. Všiml si však, že se Nori takticky vyhl (nebo ho možná zaujalo, že Awarak o ní neví) odpovědi ohledně své magie. Vlkovi to však nevadilo, pokud o své magii nechtěl mluvit, tak se v tom nechtěl rýpat. Awarak zvedl nadšeně hlavu a zvedl se na nohy. "Jasně, rád zkouším nové věci. Noo, Wizku mi poradila, že jí pomohlo, když byla moc, moc, moc šťastná. Jakože spousta pozitivní energie. Ale jak toho docílíme?" Začal se kolem sebe rozhlížet, jestli by jim něco pomohlo. Do čumáku ho udeřila spousta pachů, jak se do lesa začala stahovat spousta vlků. Jdou domů.

Černobílý vlk se oklepal, aby se maličko protáhl. Začínal být přesezený, ale vůbec mu to nevadilo. Měl totiž radost z toho, že si dobře povídají. Jenže Nori zmínil hoření lesa, jen tak, jako kdyby se nic nedělo. Awarak vykulil oči, jenže to už ho jeho nový kamarád ujišťoval, že mu z kožichu netrčí nic děsivého nebo hnusného, co by odpudilo vlčice. Oddechl si a nechal požár požárem. Nebyl u toho a evidentně se nestalo něco děsivého, aby o tom Nori povídal dál. Nebo možná stalo, ale už to bylo dávno. A nebo se o tom nechce bavit, takže do toho Awarak nechtěl nějak výrazně šťourat.
O balící vlčici už se dál taky nebavili. Černobílému vlkovi přišlo, že už nemají co více o ní říct. Jediné, co mohl bylo přikývnutí na otázku jeho kamaráda. Dál se v tom nechtěl pitvat. Největší legrace však nastala, když se Awarak pokusil o svůj balící obličej. Dost tím svého kamaráda pobavil, z čehož měl radost. "Byl jsi první na koho jsem to zkusil. Musím se přiznat," promluvil naoko smutně. Pobavený podtón se však nedal přeslechnout. "Když mi ukážeš, jak vypadá, tak to klidně zkusím." měl pocit, že její jméno už slyšel, ale nevěděl to jistě. Ale pokud to Norimu přišlo jako dobrý vtípek ,proč to nezkusit. Aspoň bude zábava. Nejvíc ho však dojalo, když vlček prohlásil, že kdyby se Awarak ztratil, tak ho ve štychu nenechá. Teda on to řekl hezčeji, ale to poselství bylo prostě moc krásné. "Děkuju," řekl Awarak dojatě a vděčně. Nejraději by ho objal jako Wizku, ale nechtěl ho nějak ztrapňovat. Proto do něho jen šťouchl kamarádsky packou.
Aby se úplně nerozbrečel, tak potřeboval změnit téma. "Jak to máš vlastně s magií? Wizku se snažila mi pomoci objevit moji, ale zatím nemám tu nejlepší náladu. Teda tak ji objevila ona, ale nevím, třeba máš i jinou metodu?" Potřeboval si o těch magiích zjistit víc. A hlavně by potřeboval nějakou metodu, pomocí které by si to zapamatoval.

Awarak sledoval Noriho, co bude říkat, protože se zdál být někde v myšlenkách pryč. Ne, že by mu to vadilo, kolikrát se mu to taky stalo. Hlavně si však přál, aby to nebyly nějaké špatné myšlenky, které by jeho nového kamaráda uvrhli do deprese. Když černobílý zmínil Aranel, byl z toho Nori trochu překvapený. Jak tu je vlastně dlouho? Že by taky ještě neznal všechny členy. "Aranel je taková bílá vlčice. Ale víc o ní nevím, takže ti ji nemůžu nějak víc přiblížit." Pokrčil rameny, jelikož ho nějak moc netrápilo, že ji až tak nezná. Nebo jako trápilo, ale když ji neznal ani Nori a ten vypadal, že je tu dýl než on... Tak mu to těžkou hlavu nedělalo.
"Cože? Vypadám neupraveně," zděsil se na oko a začal se točit kolem dokola, aby si viděl na co nejvíc částí těla. Pravda, nějakou koupel by asi potřeboval, sem tam trčela zimní srst propletená jehličkami... Jak to bylo dlouho, co o sebe pořádně dbal? "No dobře, přiznávám, potřebuju nějakou jarní údržbu. Jednou na tom zapracuju," zazubil se hravě.
Poté se dostali zpátky k vlčici, která darovala Norimu květinky. "To ale o hodně přišla," podotkl vážně. "Ale kdo ví, co to bylo zač, třeba by se z ní vyklubala taková, co by ti jen rozkazovala. Takže pro tebe možná dobře," zhodnotil situaci. Škoda, že jsem to neviděl, mohl bych toho zhodnotit víc. Na hrozné balící techniky se jen ušklíbl, protože k tomu už neměl vážně co říct. Pak se však rozhovor otočil směrem k němu a jeho balících technikách. Maličko ho to šokovalo, protože o tom s nikým takhle na rovinu nemluvil. Teda asi, však víme. "Ééé, ehm..." Ošíval se u toho, protože vážně neměl co říct. "Myslím, že dostanu do kolen každou už jen tím, že se na ně zamilovaně podívám," vyhrkl první kravinu, co ho napadla a doprovodil to zamilovaným pohledem. Jenže to nevydržel dlouho, takže se brzy začal chechtat na celé kolo. Jenže brzy zvážněl, když se Nori docela dobře chytil jeho povídání. Pokýval hlavou, jak nad tím uvažoval. "Prý jo, ale já si to nepamatuju. Jen vím, že prostě jsme měli jít doma na lov a on se uskutečnil a já se tam zranil. A teď, čas od času, mi prostě v hlavě cvakne a já mám zase pocit, že máme jít na ten lov. Co se stalo do tý doby, mi prostě z mozku vyšumí. Ale občas mám takový záblesky, že vím, že jsem třeba už někde byl nebo někoho viděl. A jako asi jo, něco je dobrý zapomenout, ale pak máš spoustu kamarádů a už o nich nevíš." Svěsil ouška, protože si uvědomil, kolik vlků už takhle mohl zapomenout. "Ale máš pravdu, aspoň mám pocit, že mi jsou stále tři roky," prohodil už zase o poznání veseleji. Byl rád, že to mohl takhle Norimu říct. Aspoň na mě nebude koukat jako na pako, co si nepamatuje, jak se jmenuje, když by se mi to stalo. Našel jsem novou rodinu.

Vlček se mu začínal líbit. Připomínal mu jeho kamaráda Aithéra, ale přeci jen se v něčem lišil. Hlavně v tom, že on tu je a Aithér tu není. Nechtěl se však pouštět do takových úvah, který by mu přinesly spíš depresi než radost. Nene, raději se zaměřil na přítomnost v podobě Noriho. Ten však nevypadal, že by byl příliš nadšený z toho, že potkal Kayu. Asi nebyla taková prudká jen na mě. Awarak přešlápl z nohy na nohu, protože nevěděl, jestli se Nori na ni zlobí nebo ne. Ale ptal se a černobílý vlk byl přeci slušně vychovaný. "No, jednou jsem ji potkal, když jsem narazil do křoví a ona si povídala s Aranel a lekla se mě. A označila mě že keřovýho šmíráka nebo tak nějak." Uchechtl se, protože mu to pořád přišlo vtipný. "Ale to bylo před několika dny, od tý doby jsem na ni nenarazil," pokrčil rameny a dál se k ní nevyjadřoval.
Co se mu však líbilo bylo, že by ho Nori nekousl. Awarak si poskočil, protože to byla krásná lichotka pro něj. "Jůů, díky, díky. Ty taky vypadáš jako dobrý vlk," usmál se. Byla to prostě ta jeho vlčecí duše, která viděla všude dobro a hodné vlky. Nebo si ji Awarak hýčkal, protože to tak chtěl všude vidět? Co ho ale nejvíc potěšilo bylo slovo kamaráde. To se úplně vnitřně tetelil blahem, protože byl moc rád, že může dalšího vlka počítat mezi kamarády. Našpicoval uši, aby si poslechl, co mu nějaká cizí vlčice provedla. Vyvalil oči, když mu to Nori vyprávěl. "A myslíš, že za to může přicházející jaro? Třeba je taková cáklá už od přírody a nebo ti chtěla jen udělat radost. Jsou takoví vlci. Sice bych teda asi necpal zrovna květinu každému do tlapek, ale taky jsem rád, když můžu někomu udělat radost." Přivíral oči, jak se snažil vymyslet, proč by dotyčná nemohla být prostě jen hodná. "Nebo tě chtěla sbalit! Možná proto některé na jaře blázní, jak říkáš. Hledají si partnery," dodal vítězoslavně.
Nakonec se přeci jen Nori chytil jeho poznámky, že si jaro nepamatuje. Awarak se trochu ušklíbl, protože netušil, jestli se tomu dá říkat štěstí. "Noo, musíš utíkat před medvědem, pak se údajně strašně praštit do hlavy a pak čas od času zapomeneš všechno, co jsi věděl a dostaneš se zpátky do dne, kdy ti byli tři roky. A nepoznáš nikoho, koho si znal, teda pokud nemáš nějaký osvícení a zase si vzpomeneš. A pak vlastně doufám, že už nikdy nezapomeneš a přitom pak zase zapomeneš. Ještě se chytáš nebo mám začít znova?" I jemu se to totiž zdálo strašně zamotaný. Ale třeba mě chápe.

Černobílý vlk si až teď všiml kytiček, které si Nori, jak se mu příchozí představil, položil na zem vedle něho. Zdálo se, že si Awarakovo jméno také nezapamatoval, takže se už necítil tak moc lítostivě. "Awarak," pronesl už o poznání veseleji. Ještě větší veselost mu přistála na tlamě, když mu Nori oznámil, že se nemusí bát, že nekouše. Při slovu šmíráky se nahlas zasmál. Připomnělo mu to totiž jeho setkání s Kayou, která ho za sledovače označila. "Tak to doufám, že se nepotkáš s Kayou. Ta by asi dlouho nepřemýšlela, jestli mě má označit za šmíráka. A pak by si mě musel kousnout." Cukaly mu koutky při té vzpomínce. Jen si nebyl jistý, jestli má pokračovat v rozebírání malé příhody nebo to nechat být. Tak když ho to bude zajímat, můžu mu to prozradit. Třeba nemá rád vlky, kteří jen žvaní.
Hned však další otázka Awaraka trochu znejistěla. Nebo taky rád povídá. To by bylo super. Hned se mu Nori líbil o něco víc. Jeho otázka však byla podivná. Černobílý vlk naklonil hlavu na jednu stranu, hned na druhou. No, to nevím. Já si tady jaro nepamatuju, ale doma mi to nikdy nepřišlo. "Z čeho soudíš? Já si zatím ničeho teda nevšiml," řekl zamyšleně. Nebyla to úplně lež, ale taky to nebyla přímá pravda. Ty to o mě asi ještě nevíš, viď? "Třeba přeskočí vlkům a vypadá to, jako kdyby přeskočilo vlčicím," řekl rozverně. "Já totiž nevím, jak se tady chovají vlčice na jaře. Nepamatuju si to," pronesl jako prostý fakt. To, jestli se toho Nori chytí nebo ne, nechal přímo na něm. Taky to nemusím vykládat hned na potkání. Buď bude vědět nebo ne. Začínám se ztrácet v tom, komu všemu jsem to řekl.

// Reakce na to, co se dělo s Wizku, která už dávno odešla :D

To, že ji neměl vlk objímat věděl, už když to dělal, ale nemohl si pomoci. Byla to kamarádka a on chtěl, aby věděla, jak moc pro něho znamená. Ale když cítil, že jí to není úplně příjemné, tak raději rychle zacouval. Měl si pamatovat, že nemůžu objímat nikoho na potkání. A nebo se aspoň zeptat, jestli jí to třeba není nepříjemné. Ale naštěstí se Wizku nakonec usmívala, takže si její přátelství nepokazil. Prozradila mu, že se chce vydat zkontrolovat vlčata a pak se vrátí. Awarak naklonil hlavu do strany, když odcházela a zazubil se na ni.
Když osaměl, mohl si v hlavě pořádně udělat pořádek, co se o ní dozvěděl, co mu prozradila o magiích, o vlcích Životu a Smrti a tak celkově. Jsem teď naprosto šťastný? Nebo musím být víc. Nevěděl však na co by se přesně měl zaměřit. Ovládám zemi? Vzduch? Vodu? Oheň? Neměl ponětí ani, co přesně za magie existovalo. Proto tam tak seděl a soustředil se na sníh před sebou. Když se pohne, tak ovládám vodu. To, proč jeho oči měly nádech zlatavé barvy teď neřešil. Na to totiž bude čas, až přijde na svou magii.

// Nori
Nebylo mu však dopřáno mít tolik času pro sebe, což mu nevadilo. Byl přeci jen společenským vlkem. Přišel k němu vlk, kterého viděl na začátku (když tedy přišel do smečky, proto na začátku) u tůňky. Tam jsme si asi i povídali? Na jméno si však vzpomenout nemohl. To mu však nebránilo se radostně usmát a začíít s příchozím klábosit. "Zdravíčko," pronesl vesele a podíval se na oblohu, která se začínala barvit do dalšího dne. "Vím, že jsme se už viděli, ale nepamatuju si tvé jméno." Toto už řekl smutně, protože mu to vážně bylo líto. Nevěděl, jak by měl s cizincem ani o čem povídat. Teda takhle, o čem by věděl, ale co když měl na srdci něco důležitého on. Awarakovi malicherné otázky mohly počkat na později. Navíc, co když jsem ho teď urazil, když si nepamatuju, jak se jmenuje?